16 C 100/2026

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 21 334,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 78,12 % náhrady nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost Emmas právnická osoba., IČO IČO, se sídlem adresa (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši částka, se splatností do datum. Žalovaná se zavázala uhradit poplatek za sjednání úvěru a smluvní úrok. Před uzavřením předmětné uvěrové smlouvu právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovanou z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši částka, dále z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši částka a smluvního úroku ve výši částka. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni dne datum smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní. Žalovaná na svůj dluh ničeho neuhradila. Žalobkyně proto dne datum zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, na níž však žalovaná nikterak nereagovala.

2. K výzvě soudu, zda byla splněna povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze sdělení žalované a z údajů bankovních a nebankovních registrů. Dále výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí částka. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Příjmy žalované dle záznamu o úvěruschopnosti činily částka a výdaje částka.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se bez omluvy k jednání nedostavila, ač byla řádně předvolána, a ani nepožádala o odročení jednání.

5. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském revolvingovém úvěru č. hodnota ze dne datum a formuláře pro předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru Credit Line soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované bezúčelový úvěr ve výši částka. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr uhradit v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši částka spolu s poplatky. RPSN činilo 5569,40 %, měsíční úroková sazba byla stanovena ve výši 40 % a celkem měla žalovaná uhradit částku ve výši částka. Žalovaná potvrdila smluvní podmínky dne datum.

7. Z úvěruschopnosti klienta k půjčce č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná byla lustrována ve veřejně dostupných databází a žalovaná taktéž uvedla, že je zaměstnána, příjem činí částka a výdaje částka sestávající z nákladů na bydlení ve výši částka a ostatní výdaje jsou vyčísleny ve výši částka. Dle výpočtu pro maximální výši poskytnutého úvěru je maximálně možné poskytnout částku částka.

8. Z informací o vlastníkovi účtu bylo zjištěno, že žalovaná byla před uzavřením úvěrové smlouvy lustrována ohledně vlastnictví bankovních účtu, kdy je evidována jako vlastník u celkem hodnota bankovních účtů.

9. Z potvrzení o provedení transakce ČSOB ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne datum částku ve výši částka.

10. Z rámcové smlouvy o postupování pohledávek spolu s přílohou číslo hodnota a z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne datum včetně podacího lístku ze dne datum vyplývá, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni a zároveň byla žalovaná vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši částka a nákladů právního zastoupení ve výši částka.

12. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli 16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

22. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

23. V posuzované věci soud na podkladě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaná bude schopna dostát svým závazkům. Žalobkyně se k jednání nedostavila, a tedy nemohla být ani soudem poučena dle § 118a o. s. ř. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z tvrzení žadatelky o úvěr, aniž by je jakkoli reálně ověřovala, když vycházela z tvrzení o příjmech ve výši částka a výdajích ve výši částka. Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalované. Nelze jistě žádat, aby právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalované do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné.

24. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaná skutečně schopna spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalované nebyly zjišťovány dostatečným způsobem a ze strany právní předchůdkyně žalobkyně proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum C–679/18).

25. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost uvedené smlouvy poskytla žalované částku částka, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila a žalovaná jí doposud nevrátila. Zbylý dluh žalovaná neuhradila nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovanou postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky částka, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila a doposud ji žalobkyni nezaplatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

26. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky částka (89,06 % z celkového nároku), neúspěšná ze částka (10,94 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou částka za 3 úkony právní služby po částka (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka za 3 úkony právní služby po částka podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak z odměny advokátky podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši částka, a to za půl úkon právní služby podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření k výzvě ze dne datum) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši částka podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud přiznal odměnu v poloviční výši, neboť se svou povahou jedná o doplnění tvrzení, která již měla být doložena v původním návrhu Advokátka není plátcem DPH. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily částka (78,12 % ze částka). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.

27. V protokolu z jednání ze dne datum se ve výroku III. vyskytla písařská chyba, neboť ve výroku je uvedeno, že „Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 22,18 % náhrady nákladů řízení ….". Soud proto postupoval v souladu s § 164 o. s. ř. a tuto písařskou chybu ve výroku II. tohoto rozsudku opravil, neboť žalobkyně byla úspěšná co do 78,12 %. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.