16 C 134/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně , zastoupená advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta , proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Toto rozhodnutí obsahuje zkrácené odůvodnění podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a o. s. ř., neboť žalobkyně s tímto předem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

2. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu na žalovaném domáhala zaplacení shora uvedených částek s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným dne , datum, uzavřela účastnickou smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. 5G1500051534. Žalovaný si nechal žalobkyní nainstalovat technické zařízení, čímž vyjádřil svůj úmysl využívat službu poskytovanou žalobkyní. Ke dni podání žaloby však žalovaný neuhradil sjednanou a vyúčtovanou cenu za poskytnutou službu, a to i přesto, že byl několikrát upomínán. Službu elektronických komunikací přitom žalobkyně poskytovala žalovanému nepřetržitě v plném rozsahu, a to až do ukončení služby z důvodu prodlení s úhradou vyfakturované částky. Nadto žalovaný po skončení smluvního vztahy nevrátil žalobkyni poskytnuté zařízení pro využívání služeb elektronických komunikací, přestože k tomu byl vyzván. Z tohoto důvodu byla v souladu s uzavřenou smlouvou žalovanému vyúčtována smluvní pokuta za nevrácené zařízení. Ani tento dluh však žalovaný neuhradil.

3. Z listinných důkazů, předložených stranami, zjistil soud následující skutkový stav. Účastníci řízení spolu dne , datum, uzavřeli smlouvu č. 5G1500051534 o poskytování služby elektronických komunikací (internet Nordic 5G). Žalobkyně žalovanému předala zařízení , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , zavázala se rovněž žalovanému poskytovat službu internetového připojení přes 5G sít žalobkyně. Instalační poplatek činil , částka, , základní cena za tarif Nordic 5G 60 činila , částka, měsíčně, kdy byla poskytnuta sleva , částka, na první 3 měsíce. Fakturami č. , hodnota, a č. , hodnota, žalobkyně vyúčtovala žalovanému k zaplacení částky ve výši , částka, se splatností ke dni , datum, (smluvní pokuta za nevrácené zařízení Gemtek WLTGG ve výši , částka, a Gemtek WVRTM ve výši , částka, , v souladu s ceníkem tohoto zařízení) a dále , částka, se splatností ke dni , datum, , kdy , částka, činí smluvní pokuta za prodlení s úhradou vyúčtování delší 60 dnů. Dne , datum, pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a o. s. ř., ve které požaduje uhradit částku ve výši , částka, .

4. Předně soud posuzoval, zda má pravomoc tento spor rozhodnout, přičemž vyšel z usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne , datum, , č. j. Konf 19/2018-13, z něhož plyne, že mezi služby elektronických komunikací ve smyslu § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích nespadají služby, jejichž užívání, resp. přístup k jejich obsahu, poskytovatel sice zprostředkuje svou sítí a prostřednictvím služeb elektronických komunikací, nicméně obsah samotné služby závisí na poskytovateli takové služby. Spory ohledně takových služeb, které neposkytuje telekomunikační operátor, ale jeho smluvní partneři, a které jsou označovány také jako služby třetích stran, nejsou spory o plnění povinností uložených na základě zákona o elektronických komunikacích a rozhoduje o nich soud, nikoli Český telekomunikační úřad. Zdejší soud má tudíž v souladu s § 7 odst. 1 o. s. ř. pro rozhodování o tomto sporu pravomoc. Po právní stránce soud tedy věc posoudil následovně.

5. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) mohou strany uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

6. Podle § 2 odst. 3 písm. a) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, se službou elektronických komunikací rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem.

7. Podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích je účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby.

8. Podle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl závazkový vztah založený smlouvou o poskytování služeb elektronických komunikací (podle § 1746 odst. 2 o.z. ve spojení s § 2 odst. 3 zákona o elektronických komunikacích), na jejímž základě poskytla žalobkyně žalované ujednané služby včetně služeb třetích stran, přičemž žalovanému poskytla potřebná zařízení k řádnému užívání těchto služeb a žalovaný se za takto poskytnuté služby zavázal hradit vyúčtování, což však nečinil řádně a včas. Žalobkyně proto přistoupila v souladu s uzavřenou smlouvou k vyúčtování dvou smluvních pokut, jednak za prodlení s úhradou faktury vyúčtované za užívání předmětné služby, jednak za nevrácení předaných zařízení žalobkyně. V řízení nebylo prokázáno, že by z těchto dlužných částek žalovaný cokoliv uhradil, po celou dobu soudního řízení byl nečinný. Žalovaný tedy uzavření smlouvy ani výši celkových žalovaných částek plynoucích z vyúčtování nesporoval. Požadované příslušenství, tj. úroky z prodlení, soud pak přiznal podle § 1970 o. z., přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a to ode dne následujícího po splatnosti posledního dlužného vyúčtování až do zaplacení. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokáta, sestávající se z 3 úkonů právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a z daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, tedy , částka, . Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily , částka, . V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval.