16 C 183/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupeného advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnického práva k pozemkům <b>I. Určuje se, že Česká republika je vlastníkem pozemků parc. [číslo] vše v k.ú. a obci [obec].</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 20.570 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se domáhal určení, že Česká republika je vlastníkem pozemku uvedených ve výroku I tohoto rozsudku. Uvedl, že na základě smlouvy o bezúplatném převodu č. [číslo] ze dne [datum] byl žalovaný v katastru nemovitostí zapsán mimo jiné jako vlastník pozemků parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec]. [příjmení] pozemku p. [číslo] v k. ú. a obci [obec] pak žalovaný byl zapsán na základě smlouvy o bezúplatném převodu č. [číslo] ze dne 3. 4. 1998 Okresní soud Praha – západ rozsudkem č. j. 6 C 424/2006-71 ze dne 15. 9. 2009 rozhodl tak, že určil neplatnost obou shora uvedených smluv. Toto bylo potvrzeno odvolacím i dovolacím soudem, a protože na základě výše uvedeného rozsudku na určení neplatnosti smluv nebylo možné docílit změny zápisu v Katastru nemovitostí Královské kanonie premonstrátů na Strahově, podala tato žalobu, kterou se domáhala určení jako oprávněná osoba v souladu s § 3 písm. b) v souladu s § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. V této věci bylo rozhodnuto rozsudkem v řízení 16 C 244/2013 tak, že bylo určeno, že Česká republika je vlastníkem pozemků zapsaných v katastru nemovitostí pod parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec]. Toto rozhodnutí soudu prvního stupně bylo potvrzeno odvolacím soudem. Na základě uvedených rozsudků pak žalobce podal návrh na vklad práva do Katastru nemovitostí pod V7600 [číslo], vklad byl povolen a p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] byly zapsány do vlastnictví státu. Dále rozhodnutím č. j. SPU 457198/2018 ze dne 8. 10. 2018 Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb. správní řád, rozhodl mimo jiné tím způsobem, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově tyto nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Důvodem pro nevydání těchto pozemků bylo, že se na nich nachází stavba silnice, která je veřejně užívána. Dalším rozhodnutím č. j. SPU 571488/2018 ze dne 19. 12. 2018 Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona [číslo] rozhodl mimo jiné, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], a to z důvodu, neboť na tyto pozemky zasahuje veřejně prospěšná stavba koridor silnice R1 (pražského obchvatu, nyní D0) vymezená jako veřejně prospěšná stavba. Dalším rozhodnutím č. j. SPU 284759/2019 ze dne 16. 7. 2019 Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona č. j. 500/2004 Sb. mimo jiné rozhodl, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obci [obec], a to z toho důvodu, že tyto pozemky byly odděleny geometrickým plánem, neboť se na nich nachází komunikace a zpevněné asfaltové manipulační plochy sloužící k obslužnosti staveb ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba. Nejvyšší soud ČR svým rozhodnutím 28 Cdo 2650/2018-751 ze dne 27. 8. 2019 zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 20 Co 353/2017-626 a rozsudek Okresního soudu Praha – západ č. j. 16 C 244/2013-556 a řízení ve věci 16 C 244/2013 tak stále pokračuje. Královská kanonie premonstrátů na Strahově vzala žalobu zpět pokud jde o pozemky v řízení sp.zn. 16 C 244/2013 p. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec], když nemá zájem na určení vlastnického práva, protože u těchto pozemků existuje překážka bránící vydání. Je tedy zřejmé, že uvedené pozemky nejsou předmětem určení a v řízení sp. zn. 16 C 244/2013 a neprobíhá za těchto okolností totožné řízení. Shora uvedenými rozhodnutími Státního pozemkového úřadu – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. [část Prahy], č. j. SPU 571488/2018 a č. j. SPU 284759/2019 žalobce dokládá to, že na předmětné pozemky dopadalo blokační ustanovení § 29 zákona [číslo]. V uvedených řízeních bylo prokázáno, že šlo o majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace.

2. Uvedená rozhodnutí potvrzují to, k čemu dospěly soudy ve výše uvedených rozhodnutích, to znamená, že převod předmětných pozemků byl neplatný pro porušení blokačního ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., podle něhož nelze majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské společnosti, řády a kongregace, převádět do vlastnictví jiným osobám, až do přijetí zákonu o tomto majetku.

3. Žalovaný se k věci vyjádřil tak, že uznal žalobu částečně, a to v rozsahu pozemků parc. [číslo] vše v k. ú. a obec Horoměřice. Ve zbytku nárok žalobce neuznal a uvedl, že pozemky třemi smlouvami převedl žalobce na žalovaného a na jejich platnosti vždy dosud trval. Dále uvedl, že stát cca 1/3 předmětné výměry již dříve od kláštera vykoupil, jak je zapsáno v katastrálním operátu u příslušných pozemků. Dále podle zákona č. 428/2012 Sb. došlo k plné finanční satisfakci kláštera vyplacením náhrady ve výši 59 miliard Kč, která odpovídá současným tržním cenám tvrzeného majetku. Žalovaný pozemky po celou dobu 21 let až do současnosti užívá, a to v souladu s jejich zařazením, všechny tyto pozemky jsou vedeny jako zemědělský půdní fond a jsou tedy určeny k rostlinné prvovýrobě. Žalovaný již od roku 1999 podniká v oboru a tato činnost je jeho jediným zdrojem příjmu, navrhuje zamítnutí žaloby. Usnesením ze dne 28. 3. 2022 č. j. 16 C 183/2021-120 soud vyloučil k samostatnému projednání pozemky parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] k samostatnému řízení, když v tomto směru žalovaný žalobu uznal. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: Žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec] (důkaz: Výpis z KN [list vlastnictví], obec a k. ú. Horoměrice). Žalovaný dne [datum] uzavřel s Pozemkovým fondem České republiky mimo jiné dvě smlouvy o převodu pozemků, přičemž všechny tyto pozemky se nacházely v k. ú. a obci [obec]. Jednalo se o smlouvu [číslo] 3R 98/81 a smlouvu [číslo] R 98/81 (důkaz: předmětné smlouvy o převodu pozemku [číslo] 3R 98/81 a [číslo] 3R 98/81). V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 424/2006 bylo rozhodnuto jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím tak, že převod uvedených pozemků na základě shora uvedených smluv bylo určeno, že uvedené smlouvy o převodu pozemků [číslo] 3R 98/81 a [číslo] 3R 98/81 jsou neplatné (důkaz: rozsudek zdejšího soudu č. j. 6 C 424/2006-71 ze dne 15. 9. 2009 a rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 25 Co 177/2010-180 ze dne 14. 7. 2011). Nejvyšší soud v řízení 6 C 424/2006 dovolání žalovaného odmítl (důkaz: usnesení NS č. j. 28 Cdo 777/2012-243 ze dne 25. 4. 2012). Pozemky, které žalobce označil v žalobě, jsou totožné s pozemky uvedených ve shora předmětných smlouvách [číslo] 3R 98/81 a [číslo] 3R 98/81 (důkaz: Znalecký posudek [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], výslech tohoto znalce v řízení 16 C 244/2013, identifikace parcel – porovnání totožnosti parcel k datu [datum] s parcelami vedenými v KN č. PU [číslo] ze dne 16. 6. 2021, rozhodnutí č. j. SPU 284759/2019 ze dne 16. 7. 2019, jehož součástí je geometrický plán [číslo]). Rozhodnutím č. j. SPU 457191/2018 ze dne 8. 10. 2018 Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb. rozhodl mimo jiné tak, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obec Horoměřice, a to z důvodů, že se na nich nachází stavba silnice, která je veřejně využívána (důkaz: rozhodnutí č. j. SPU 457191/2018 ze dne 8. 10. 2018). Rozhodnutím č. j. SPU 71488/2018 ze dne 19. 12. 2018 Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona 500/2004 Sb. rozhodl mimo jiné tak, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obec Horoměřice a to proto, že do nich zasahuje veřejně prospěšná stavba koridor silnice R1 (pražského obchvatu) jako veřejně prospěšná stavba (důkaz: rozhodnutí č. j. SPU 571488/2018 ze dne 19. 12. 2018). Dále rozhodnutím č. j. SPU 284759/2019 ze dne 16. 7. 2019 Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb. správní řízení rozhodl tak, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] ležící v k. ú. [obec] a to proto, že se na nich nachází komunikace a zpevněné manipulační plochy sloužící k obslužnosti staveb ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba. (důkaz: rozhodnutí č. j. SPU 284759/2019 ze dne 16. 7. 2019) V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 244/2013 žalobce [příjmení] kanonie premonstrátů na Strahově podala žalobu proti žalovanému a dále proti žalobci v tomto řízení tak, aby soud určil, že Česká republika je vlastníkem pozemků v k. ú. a obci [obec] mimo jiné pozemků odpovídající pozemkům v uvedené žalobě (důkaz: rozsudek zdejšího soudu č.j. 16 C 244/2013-556). Soud ve věci žalobci [příjmení] kanonie premonstrátů na Strahově vyhověl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem v rozsudku 20 Co 353/2017-626 (důkaz: rozsudek zdejšího soudu č. j. 16 C 244/2013-556 a rozsudek KS v [obec] jako odvolacího č. j. 20 Co 353/2017-626). Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalovaný 1) dovolání, kdy dovolací soud, tedy Nejvyšší soud ČR rozsudkem č. j. 28 Cdo 2650/2018-751 ze dne 27. 8. 2019 rozhodl tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu Praha – západ, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha – západ k dalšímu řízení (důkaz: rozsudek nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2650/2018-751). V řízení 16 C 244/2013 vzal žalobce - Královská kanonie premonstrátů na Strahově žalobu zpět v části pozemků a to p. [číslo] v k. ú. obce Horoměřice, a to z důvodu, že žalobce již nemá zájem na určení vlastnického práva (důkaz: usnesení o připuštění změny žaloby č. j. 16 C 244/2013-1070 ze dne 23. 3. 2021).

4. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový děj: Žalovaný je zapsán jako vlastník pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. a obci [obec]. Žalovaný dne [datum] uzavřel s Pozemkovým fondem České republiky mimo jiné dvě smlouvy o převodu pozemků, přičemž všechny tyto pozemky se nacházely v k. ú. a obci [obec]. Jednalo se o smlouvu [číslo] 3R 98/81 a smlouvu [číslo] R 98/81. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 424/2006 bylo rozhodnuto jak soudem prvního stupně, tak soudem odvolacím tak, že převod uvedených pozemků na základě shora uvedených smluv bylo určeno, že uvedené smlouvy o převodu pozemků [číslo] 3R 98/81 a [číslo] 3R 98/81 jsou neplatné. Nejvyšší soud v řízení 6 C 424/2006 dovolání žalovaného odmítl. Pozemky, které žalobce označil v žalobě, jsou totožné s pozemky uvedených ve shora předmětných smlouvách [číslo] 3R 98/81 a [číslo] 3R 98/81. Rozhodnutím č. j. SPU 457191/2018 ze dne 8. 10. 2018 Státní pozemkový úřad – Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb. rozhodl mimo jiné tak, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obec Horoměřice, a to z důvodů, že se na nich nachází stavba silnice, která je veřejně využívána. Rozhodnutím č. j. SPU 71488/2018 ze dne 19. 12. 2018 Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona 500/2004 Sb. rozhodl mimo jiné tak, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] v k. ú. a obec Horoměřice a to proto, že do nich zasahuje veřejně prospěšná stavba koridor silnice R1 (pražského obchvatu) jako veřejně prospěšná stavba. Dále rozhodnutím č. j. SPU 284759/2019 ze dne 16. 7. 2019 Státní pozemkový úřad - Krajský pozemkový úřad pro Středočeský kraj a hl. m. Prahu v řízení podle zákona č. 500/2004 Sb. správní řízení rozhodl tak, že nelze vydat oprávněné osobě Královské kanonii premonstrátů na Strahově pozemek parc. [číslo] ležící v k. ú. [obec] a to proto, že se na nich nachází komunikace a zpevněné manipulační plochy sloužící k obslužnosti staveb ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 244/2013 žalobce [příjmení] kanonie premonstrátů na Strahově podala žalobu proti žalovanému a dále proti žalobci v tomto řízení tak, aby soud určil, že Česká republika je vlastníkem pozemků v k. ú. obci [obec] mimo jiné pozemků odpovídající pozemkům v uvedené žalobě. Soud ve věci žalobci [příjmení] kanonie premonstrátů na Strahově vyhověl. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno odvolacím soudem v rozsudku 20 Co 353/2017-626. Proti shora uvedenému rozhodnutí podal žalovaný 1) dovolání, kdy dovolací soud, tedy Nejvyšší soud ČR rozsudkem č. j. 28 Cdo 2650/2018-751 ze dne 27. 8. 2019 rozhodl tak, že zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze i rozsudek Okresního soudu Praha – západ, a věc vrátil Okresnímu soudu Praha – západ k dalšímu řízení. V řízení sp.zn. 16 C 244/2013 vzal žalobce [příjmení] kanonie premonstrátů na Strahově žalobu zpět v části pozemků a to p. [číslo] v k. ú. obce Horoměřice, a to z důvodu, že žalobce již nemá zájem na určení vlastnického práva.

5. Soud provedl všechny důkazy navržené účastníky, z nich tedy však nevyvodil žádné skutkové závěry, kromě těch, které uvede výslovně níže.

6. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě, všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o. s. ř.), soud vycházel z listinných důkazů a výpovědí svědků.

7. Co se týká naléhavého právního zájmu na určení, soud k tomu uvádí, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení, když z řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 424/2006 vyplynulo, že převod pozemků na žalovaného došlo k rozporu se zákonem (§ 29 zákona o půdě). Zároveň bylo v řízení zjištěno, že žalovaný je zapsán jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí, bez uvedené žaloby na určení není možné dosáhnout změny zápisu v katastru nemovitostí.

8. Soud dále uvádí, že základní skutkové zjištění ohledně neplatnosti smluv, na základě kterých byly předmětné pozemky i další pozemky převedeny z žalobce na žalovaného, bylo vyřešeno v řízení sp. zn. 6 C 424/2006. Ohledně předmětných smluv bylo v tomto řízení provedeno rozsáhlé dokazování, následně byl přijat právní závěr, ke kterému se přiklonily všechny soudy (všech stupňů), které ve věci rozhodovaly. Za těchto okolností soud vycházel ze skutkových a právních závěrů, které vyvodily uvedené soudy v řízení sp. zn. 6 C 424/2006. Soud tedy plně na tato rozhodnutí odkazuje, především pak na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2011 č. j. 25 Co 177/2010-180.

9. Ze shora uvedených závěrů pak soud vycházel a uzavírá, že předmětné smlouvy byly neplatné, jak bylo zjištěno z uvedeného řízení. Uvedený výrok, který prohlásil neplatnost shora uvedených smluv je závazný pro všechny orgány (tedy i zdejší soud a soudy všech stupňů), stejně jako pro účastníky řízení, vedeného pod sp. zn. 6 C 242/2006, tedy jak pro žalobce, tak pro žalovaného, v tomto soud odkazuje na ustálenou judikaturu např. 23 Cdo 1454/2009. Za těchto okolností (neplatnost smluv) se tak žalovaný nemohl stát na základě uvedených smluv vlastníkem uvedených pozemků.

10. Stejně jako v řízení sp.zn. 16 C 244/2013 soud dále zkoumal totožnost pozemků uvedených v žalobě s těmi, které byly uvedeny ve shora uvedených smlouvách (tedy smlouvách o převodu pozemků z Pozemkového fondu ČR na [celé jméno žalovaného] ze dne [datum], a to [číslo] 3R 98/81 a [číslo] 3R 98/81). Zde soud odkazuje na řízení vedené u zdejšího soudu sp. zn. 16 C 244/2013, kde byl k tomuto proveden znalecký posudek [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který byl zároveň vyslechnut v tomto řízení k provedenému znaleckému posudku. Soud v tomto řízení provedl jak samotný znalecký posudek, tak i o protokol z jednání v řízení 16 C 244/2013, kde byl znalec vyslechnut. V mezidobí dále došlo k opětovné změně identifikace jednotlivých pozemků, změně parcelních čísel a rozdělení jednotlivých pozemků. K tomu soud provedl důkazy identifikace parcel, porovnání totožnosti parcel k datu [datum] s parcelami vedenými v KN č. PU [číslo] ze dne [datum] a rozhodnutí SPU [číslo]. Soud uzavírá pro stručnost, že pozemky, případně jejich část, tak jak jsou tyto uvedeny ve smlouvách ze dne [datum], odpovídají pozemkům, které byly žalovány v tomto řízení. Soud tedy uzavírá, že předmětné pozemky byly ze žalobce převedeny na žalovaného v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a jedná se o pozemky, které odpovídaly předmětným smlouvám.

11. Jedním z argumentů žalovaného proti žalobě bylo, že pozemky po celou dobu 21 let až do současnosti užívá v souladu s jejich zařazením, jsou vedeny jako zemědělský fond a jsou určeny k rostlinné prvovýrobě. Žalovaný v tomto směru v oboru podniká a je jeho jediným zdrojem příjmu. K tomuto argumentu soud uvádí, že co se týká části těchto pozemků, a to pozemky parc. [číslo] v k. ú. obec Horoměřice, pak tyto nelze ani použít k rostlinné prvovýrobě, když se na nich nacházení komunikace a zpevněné asfaltové plochy a z ortofotomapy předmětných pozemků je zřejmé, že tyto neslouží k zemědělské prvovýrobě, ale že jsou v užívání jiného spoluvlastníka (důkaz: ortofotomapa, zhodnotí SPU [číslo] ze dne [datum]). Ohledně ostatních pozemků, které žalovaný využívá k zemědělské prvovýrobě, by jej soud, pokud by se žalovaný dostavil na první jednání, poučil v souladu s § 118 a) odst. 1 a 3 o. s. ř. na doplnění tvrzení a označení důkazů, a to ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 2650/2018-571, kdy by bylo třeba, aby žalovaný doplnil okolnosti mimořádné povahy případu. Tyto okolnosti žalovaný netvrdil, soud jej poučit nemohl, když se bez omluvy nedostavil na první jednání ve věci konané [datum].

12. Shora uvedená skutková zjištění soud aplikoval příslušná ustanovení Občanského zákoníku, teda zákona č. 89/2012 Sb.

13. Dle ustanovení § 1042 zákona č. 89/2012 (Občanský zákoník, dále jen OZ) vlastník se může domáhat proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

14. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených skutečností, žalovaný neoprávněně zasahuje vlastnického práva žalobce (§ 1042 OZ), když předmětné pozemky z původního majetku žalobce byly převedeny z majetku státu do vlastnictví žalovaného v rozporu s ustanovením § 3 zákona č. 92/1991 Sb. o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby (jak bylo zjištěno v řízení zdejšího soudu sp. zn. 6 C 424/2006 Sb. tyto pozemky si odpovídají a zároveň se ohledně vlastnictví těchto pozemků nevede jiné řízení), a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I rozsudku a žalobě vyhověl.

15. O nákladech řízení rozhodl soud ve výroku II tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. Při určení tarifní hodnoty soud vycházel z ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradu advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), která v řízení o určení vlastnického práva k nemovitým věcem činí 50 000 Kč Náklady žalobce se sestávaly z odměny advokáta, která byla tvořena pěti úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis repliky žalobce ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum]) dle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za pět úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, dále DPH ve výši 3 570 Kč, celkem tedy náklady řízení žalobce činily 20 570 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud stanovil lhůtu plnění tří dnů, ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř., k rukám advokáta.