16 C 201/2024

Plný text

Okresní soud Praha - západ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňka Blažka a přísedících Ing. Jiřího Pelce a Miloslavy Procházkové věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno , narozená dne Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , zastoupené: Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , advokát se sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno / Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , proti žalovanému: Anonymizováno & Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , s.r.o., IČO Anonymizováno , se sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , o zaplacení částky 91 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení ve výroku I. uvedené částky. Uvedla, že uzavřela se žalovaným pracovní smlouvu ze dne , datum, na pozici asistent/právní specialista s počátkem nástupu do zaměstnání od , datum, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou a za zaměstnavatele odpovídal , tituly před jménem, , jméno FO, . Dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným dohodu o ukončení pracovního poměru, kdy došlo ke zrušení zaměstnavatele, respektive jeho části v Praze. Tedy fakticky se jednalo o ukončení pracovního poměru s odkazem na ustanovení § 52 písm. a) zákoníku práce, při kterém náleží zaměstnanci odstupné. Žalovaný se pak zavázal v bodě 3. dohody vyplatit žalobkyni odstupné v rozsahu dvou mezd, které mělo být vyplaceno v dubnu 2024. Žalobkyni pak byla přiznávána mzda ve výši , částka, hrubého a z této jí pak byla vyplácena částka , částka, měsíčně čistého. Vznikl jí tak nárok na výplatu odstupného ve výši dvou měsíců ve výši dvakrát , částka, , celkem tedy , částka, a dále nárok na dovolenou, kdy žalované vznikl nárok na dovolenou v rozsahu 2/12 celku, tedy v rozsahu tří dnů, což činí , částka, za nevyplacenou dovolenou. Žalovaný nevyplatil mzdu, ani nevydal zápočtový list. Žalobkyně proto vyzvala samostatně žalovaného k výplatě částky a následně i prostřednictvím právního zástupce. Listina byla žalovanému doručena dne , datum, , avšak žalovaný nereagoval a nároky nevypořádal.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že žalobu v plném rozsahu neuznává. Dále k věci uvedl, že dohoda o skončení pracovního poměru nebyla uzavřena z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) (to je organizační důvody, zdravotní důvody atd.). Dohoda byla uzavřena z jiných důvodů, které nejsou uvedeny v zákoně jako podmínky pro vznik nároku na odstupné. Z těchto důvodů žalobkyně tedy nemá nárok na odstupné. Žalobkyně taktéž nikdy neměla hrubou mzdu ve výši , částka, , kdy přesnou částku mzdy žalovaný specifikuje v prodloužené lhůtě ve spolupráci se svou účetní. Co se týká náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, to je možné pouze v případě, že zaměstnanec nevyčerpal dovolenou před skončením pracovního poměru. V tomto případě však žalobkyně veškerou dovolenou čerpala ještě před ukončením pracovního poměru, jak vyplývá z evidence čerpání dovolené vedené zaměstnavatelem. Tuto skutečnost žalobkyně zcela opomíjí a nárokuje úhradu vyčerpané dovolené, na což ovšem nemá nárok. Navrhl zamítnutí žaloby.

3. Na první jednání ve věci nařízené na den , datum, se žalovaný nedostavil a svou neúčast neomluvil. Soud pečlivě přezkoumal, zdali před jednáním nedošla jakákoliv omluva od žalovaného v jakékoliv možné podobě. Jak je zřejmé z protokolu z jednání, soud učinil krátkou přestávku, aby tyto skutečnosti prověřil. Otázal se na všech příslušných oddělení zdejšího soudu na možnou doručenou omluvu, a to v jakékoliv možné podobě, ať již ústně, telefonicky, osobně, do datové schránky, e-mailem nebo jiným myslitelným způsobem. Žádná omluva však k soudu před jednáním nedorazila. Žalovaný se tak k jednáním nedostavil, třebaže byl řádně obeslán do datové schránky a to dne , datum, . Soud tak jednal v jeho nepřítomnosti.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti:

5. Dne , datum, uzavřel žalovaný jako zaměstnavatel se žalovanou jako zaměstnancem pracovní smlouvu. V článku 1.1. se strany dohodly, že žalobkyně bude u žalovaného pracovat na pozici asistentka/právní specialistka. , adresa, výkonu práce bylo dohodnuto jako , adresa, . V článku 4.2. bylo uvedeno, že zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda ve výši stanovené mzdovým výměrem. Tím není dotčena možnost přiznání osobního ohodnocení zaměstnanci. V článku 4.4. bylo uvedeno, že mzda určená k výplatě bude poukazována zaměstnavatelem zaměstnanci nabankovní účet zaměstnance vedený u , právnická osoba, . pod číslem , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Dále v článku 4.9. se strany dohodly na základní výměře dovolené čtyři týdny. V článku 1.3. byl dohodnut den nástupu do zaměstnání, a to , datum, ( důkaz: pracovní smlouva ze dne , datum, ). Dne , datum, uzavřeli žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel dohodu o ukončení pracovního poměru. V záhlaví této dohody je uvedeno: „Zaměstnanec a zaměstnavatel ( dále také souhrnně jako „smluvní strany“ nebo „strany“) uzavřely, že uvedeného dne, měsíce a roku ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1. lit. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákoník práce“ nebo „ZP“) ve spojení s ustavení § 52 lit. c) ZP tuto dohodu.“ V článku 1. je uvedeno, že smluvní strany prohlašují, že ke dni podpisu této dohody je zaměstnanec v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele. Dále v článku 2. je uvedeno, že vzhledem ke skutečnosti, že dochází ke zrušení zaměstnavatele, respektive jeho části v Praze, dohodly se smluvní strany na ukončení pracovního poměru. V článku 3. je uvedeno, že zaměstnanci vznikl nárok na odstupné v rozsahu dvou mezd, který bude zaměstnanci vyplacen v měsíci dubnu 2024. , právnická osoba, se v článku 4. smluvní strany dohodly, že pracovní poměr bude ukončen k , datum, ( důkaz: dohoda o ukončení pracovního poměru ).

6. Hrubá mzda žalobkyně u žalovaného byla domluvena na částku , částka, . Tato částka byla žalobkyni nabídnuta přímo zaměstnavatelem a tato ji přijala ( důkaz: účastnická výpověď žalobkyně ). Z této hrubé mzdy zaměstnavatel žalované strhával potřebné zákonem dané platby ( důkaz: účastnická výpověď žalobkyně ). Na účet žalobkyně, tak jak bylo uvedeno v pracovní smlouvě, pravidelně docházely platby ve výši čisté mzdy, a to částka , částka, , a to od počátku roku 2023 ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, ( důkaz: výpis z běžného účtu žalobkyně za období od ledna 2023 do února 2024). Poměrnou část dovolené za rok 2024 si žalobkyně nevybrala a ani od zaměstnavatele nepřišel žádný návrh, že by ji dovolenou proplatil. Pro ni ostatně nebyla možnost si dovolenou vybrat s ohledem na dobu, kdy byla uzavřena dohoda a kdy měla skončit pracovní poměr (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně). Žalovaný žalobkyni nikdy za celou dobu pracovního poměru nepředal ani výplatní pásky, ani jí nepředal mzdový výměr, na který odkazuje pracovní smlouva (důkaz: účastnická výpověď žalobkyně).

7. O důvodech ukončení pracovního poměru dohodou informoval žalovaný prostřednictvím svého statutárního orgánu žalobkyni prostřednictvím textové zprávy do mobilního telefonu, kde v průběhu února uvedl, že se vrátil z dovolené a k 29. 2. končí pobočku v Praze, není schopen přidělovat v Praze práci. Vznikla tu tudíž překážka na jeho straně. Dále uvedl: „Budu potřebovat ukončit pracovní poměr ideálně samozřejmě dohodou, kdy pro mě by bylo nejlepší k 29. 2. s tím, že z hlediska výpovědi i dohody by ti příslušelo odstupné ve výši dvou průměrných mezd.“ ( důkaz: textová zpráva prostřednictvím mobilního telefonu od žalovaného žalobkyni ). Dne 7. 3. textovou zprávou prostřednictvím mobilního telefonu se žalobkyně žalovaného otázala, kdy dostane své podklady o ukončení zaměstnání a podklady k daním. Dále uvedla, že žalovaný uváděl, že to bude začátkem týdne a týden je u konce ( důkaz: textová zpráva prostřednictvím mobilního telefonu žalobkyně žalovanému ze dne , datum, ). Dne. , datum, se žalobkyně prostřednictvím DAS právní ochrany a jejich právníka obrátila na žalovaného se žádostí o předání příslušných výstupních dokumentů v souvislosti s ukončení pracovního poměru, a to o výplatní pásky za celou dobu trvání pracovního poměru ( žádná výplatní páska jí nebyla předána ), potvrzení o zaměstnání, zápočtový list a potvrzení o zdanitelných příjmech ( důkaz: výzva ze dne , datum, ). Vzhledem k tomu, že odstupné a náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebyla ze strany žalovaného žalobkyni zaplacena, vyzvala tato prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou k úhradě těchto částek, stejně tak jako zaslání listin, a to tedy výplatních pásek a potvrzení o zaměstnání. ( důkaz: výzva ze dne , datum, ). Toto bylo žalovanému doručeno dne , datum, ( důkaz: detail zprávy z datové schránky ).

8. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový děj:

9. Dne , datum, uzavřel žalovaný jako zaměstnavatel se žalovanou jako zaměstnancem pracovní smlouvu. V článku 1.1. se strany dohodly, že žalobkyně bude u žalovaného pracovat na pozici asistentka/právní specialistka. , adresa, výkonu práce bylo dohodnuto jako , adresa, . V článku 4.2. bylo uvedeno, že zaměstnanci přísluší za vykonanou práci mzda ve výši stanovené mzdovým výměrem. Tím není dotčena možnost přiznání osobního ohodnocení zaměstnanci. V článku 4.4. bylo uvedeno, že mzda určená k výplatě bude poukazována zaměstnavatelem zaměstnanci na bankovní účet zaměstnance vedený u , právnická osoba, . pod číslem 2237266260/600. Dále v článku 4.9. se strany dohodly na základní výměře dovolené čtyři týdny. V článku 1.3. byl dohodnut den nástupu do zaměstnání, a to , datum, . Dne , datum, uzavřeli žalobkyně jako zaměstnanec a žalovaný jako zaměstnavatel dohodu o ukončení pracovního poměru. V záhlaví této dohody je uvedeno: Zaměstnanec a zaměstnavatel (dále také souhrnně jako „smluvní strany“ nebo „strany“) uzavřeli, že uvedeného dne, měsíce a roku ve smyslu ustanovení § 48 odst. 1. lit. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „zákoník práce“ nebo „ZP“) ve spojení s ustavení § 52 lit. c) ZP tuto dohodu. V článku 1. je uvedeno, že smluvní strany prohlašují, že ke dni podpisu této dohody je zaměstnanec v pracovním poměru na dobu neurčitou u zaměstnavatele. Dále v článku 2. je uvedeno, že vzhledem ke skutečnosti, že dochází ke zrušení zaměstnavatele, respektive jeho části v Praze, dohodly se smluvní strany na ukončení pracovního poměru. V článku 3. je uvedeno, že zaměstnanci vznikl nárok na odstupné v rozsahu dvou mezd, který bude zaměstnanci vyplacen v měsíci dubnu 2024. , právnická osoba, se v článku 4. smluvní strany dohodly, že pracovní poměr bude ukončen k , datum, .

10. Hrubá mzda žalobkyně u žalovaného byla domluvena na částku , částka, . Tato částka byla žalobkyni nabídnuta přímo zaměstnavatelem a tato ji přijala. Z této hrubé mzdy zaměstnavatel žalované strhával potřebné zákonem dané platby. Na účet žalobkyně, tak jak bylo uvedeno v pracovní smlouvě, pravidelně docházely platby ve výši čisté mzdy, a to částka , částka, , a to od počátku roku 2023 ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, . Poměrnou část dovolené za rok 2024 si žalobkyně nevybrala a ani od zaměstnavatele nepřišel žádný návrh, že by ji dovolenou proplatil. Pro ni ostatně nebyla možnost si dovolenou vybrat s ohledem na dobu, kdy byla uzavřena dohoda a kdy měla skončit pracovní poměr. Žalovaný žalobkyni nikdy za celou dobu pracovního poměru nepředal ani výplatní pásky, ani jí nepředal mzdový výměr, na který odkazuje pracovní smlouva.

11. O důvodech ukončení pracovního poměru dohodou informoval žalovaný prostřednictvím svého statutárního orgánu žalobkyni prostřednictvím textové zprávy do mobilního telefonu, kde v průběhu února uvedl, že se vrátil z dovolené a k 29. 2. končí pobočku v Praze, není schopen přidělovat v Praze práci. Vznikla tu tudíž překážka na jeho straně. Dále uvedl: „Budu potřebovat ukončit pracovní poměr ideálně samozřejmě dohodou, kdy pro mě by bylo nejlepší k 29. 2. s tím, že z hlediska výpovědi i dohody by ti příslušelo odstupné ve výši dvou průměrných mezd.“ Dne 7. 3. textovou zprávou prostřednictvím mobilního telefonu se žalobkyně žalovaného otázala, kdy dostane své podklady o ukončení zaměstnání a podklady k daním. Dále uvedla, že žalovaný uváděl, že to bude začátkem týdne a týden je u konce. Dne , datum, se žalobkyně prostřednictvím DAS právní ochrany a jejich právníka obrátila na žalovaného se žádostí o předání příslušných výstupních dokumentů v souvislosti s ukončení pracovního poměru, a to o výplatní pásky za celou dobu trvání pracovního poměru (žádná výplatní páska jí nebyla předána), potvrzení o zaměstnání, zápočtový list a potvrzení o zdanitelných příjmech. Vzhledem k tomu, že odstupné a náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou nebyla ze strany žalovaného žalobkyni zaplacena, vyzvala tato prostřednictvím svého právního zástupce předžalobní výzvou k úhradě těchto částek, stejně tak jako zaslání listin, a to tedy výplatních pásek a potvrzení o zaměstnání. Toto bylo žalovanému doručeno dne , datum, .

12. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny v jejich všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci ( § 132 o.s.ř. ). Soud vycházel z listinných důkazů a výpovědi účastníka – žalobkyně.

13. K samotné věci soud uvádí, že žalovaný byl během řízení naprosto neaktivní. Podal sice odpor proti vydanému platebnímu rozkazu a následně podal krátké vyjádření ve věci, které však nesplňovalo podmínky řádného vyjádření k žalobě, a proto jej soud usnesením ze dne , datum, vyzval, aby svá tvrzení doplnil a upozornil ho, že jinak soud rozhodne rozsudkem pro uznání. Co se týká doplněného vyjádření, zde sice žalovaný částečně vylíčil rozhodující skutečnosti, nepředložil k nim však žádné listinné důkazy. I samotné vylíčení rozhodující skutečnosti bylo kusé, avšak nikoliv v tom směru, že by soud mohl vydat rozsudek pro uznání, ale v tom směru, že by žalovaného, pokud by se dostavil na jednání, vyzýval k doplnění svých tvrzení, podle § 118 a) odst. 1 o.s.ř. Žalovaný sice odkazoval na navržené důkazy týkající se dokumentace o vyčerpání dovolené a dále výplatní pásky a potvrzení o platbách mzdy, avšak nedoložil žádné důkazy k těmto svým tvrzením. Soud opětovně zdůrazňuje, že pokud by se žalovaný dostavil k jednání, soud by jej poučoval i podle § 118 a) odst. 3 o.s.ř. k předložení takovýchto konkrétních důkazů.

14. Soud ve věci vyslechl žalovanou jako účastníka, a to s plným vědomím ust. § 131 odst. 1 o.s.ř., kdy výslech účastníka může soud nařídit, jestliže dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak. V tomto směru soud uvádí, že za situace, kdy žalobkyně po celou dobu pracovního poměru nedostala od žalovaného ani mzdový výměr, ani výplatní pásky, a to ani jedinou, pak bylo zřejmé, že skutečnosti týkající se doložení hrubé průměrné mzdy potřebné k výpočtu odstupného a stejně tak doložení nevyčerpané dovolené nemohlo být prokázáno jinak za situace, kdy žalovaný se k soudu nedostavil a ani on nepředložil žádné listiny naopak pro prokázání svých tvrzení. Soud vyslechl žalovanou osobně a pečlivě zkoumal, jakým způsobem se chová v jednací síni, jak spontánně vypovídá, její oční kontakt. Na takovouto nezastupitelnost osobního výslechu účastníků a svědků, jejich vizuální i akustickou observaci, na velký význam při zjištění skutkového stavu nejednou upozornil ve své judikatuře Nejvyšší soud České republiky (viz např. rozhodnutí NS ČR sp. zn , spisová značka, ). Zde soud navíc zdůrazňuje, že se jednalo o senátní věc, zjištěné skutečnosti o věrohodnosti žalobkyně pak nebyly učiněny pouze na základě úvahy předsedy senátu, ale celého senátu, včetně přísedících. Zároveň soud v případě hodnocení důkazů i skutečnosti, že k prokázání výše průměrné mzdy soud vycházel z účastnické výpovědi žalobkyně, soud odkazuje na ustanovení zákoníku práce, především pak na § 1a) odst. 1, kde je konkrétně uvedeno, že smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména za a) zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance a za c) spravedlivé odměňování zaměstnance. Je tedy zřejmé, že výklad zákoníku práce nemůže být s těmito zákonnými normami v rozporu, a za situace, kdy žalovaný jako zaměstnavatel je zcela nečinný, nemůže být takováto skutečnost k tíži žalobkyně, když není v jejich silách jiným způsobem, než jak navrhla soudu, prokázat výši průměrné mzdy.

15. Co se týká samotného důvodu ukončení pracovního poměru dohodou, ten má soud za prokázaný z důkazů provedených shora, jak je výše uvedeno. Je zřejmé, že důvod pro ukončení pracovního poměru je jasně uveden v samotné dohodě, kde v článku 2. je uvedeno: „Vzhledem ke skutečnosti, že dochází ke zrušení zaměstnavatele, respektive jeho části v Praze, dohodly se smluvní strany na ukončení pracovního poměru.“ Toto je v důkazech potvrzeno i textovou zprávou učiněnou prostřednictvím mobilního telefonu, kde statutární orgán zaměstnavatele výslovně tuto skutečnost žalobkyni uvádí, kdy zde jasně uvádí, že k 29. 2. končí pobočku v Praze. Bez ohledu na to, že v samotné dohodě je odkazováno na § 52 písm. c) zákoníku práce, je zřejmé, že se jedná o dohodu z důvodů uvedených v § 52 písm. a) zákoníku práce, tedy ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část. I kdyby však se jednalo o dohodu z důvodu § 52 písm. c) pak ani tato skutečnost nic nemění na tom, že nárok na odstupné žalobkyně by byl ve stejné výši.

16. Co se týká argumentace žalovaného, že k dohodě došlo z jiných důvodů, k tomu soud uvádí, že uvedená dohoda je jasně zaměstnavatelem podepsána. Žalovaný nedoložil řádné důkazy k prokázání takového svého tvrzení. V tomto směru by byl poučen, kdyby se dostavil na jednání.

17. Soud tedy uzavírá, že má z provedených důkazů za prokázané, že dohoda mezi účastníky byla řádně uzavřena a důvody jsou dle § 52 písm. a) zákoníku práce.

18. Nárok žalobkyně byl tedy co do základu důvodný. Za těchto okolností pak měla nárok na odstupné dle § 67 odst. 1 zákoníku práce, kdy byl ukončen její pracovní poměr dohodou z důvodů uvedených v § 52 písm. a) zákoníku práce. Vzhledem k tomu, jak vyplynulo z provedeného dokazování, že pracovní poměr trval od , datum, do , datum, , měla nárok na dvojnásobek průměrného výdělku, když její pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň rok a méně než dva roky v souladu s § 67 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

19. Co se týká samotného zjištění průměrného výdělku, s ohledem na skutečnosti shora soud vycházel při stanovení průměrné mzdy za rozhodné období, tedy pro kalendářní čtvrtletí říjen až prosinec roku 2023, ze skutkových zjištění uvedených shora, kdy hrubá mzda žalobkyně po celou dobu v tomto období byla , částka, , a tedy i průměrný výdělek v souladu s § 352, § 353 odst. 1 a § 354 odst. 1 je ve výši , částka, . Za těchto okolností pak žalobkyni vznikl nárok na odstupné ve výši dvojnásobku částky , částka, , tedy , částka, .

20. Soud má dále za prokázané, že žalobkyně měla nárok na 20 dnů dovolené, který vyplýval jak ze zákona, tak z pracovní smlouvy, dále že, jak vyplynulo z její účastnické výpovědi, nevybrala dovolenou za kalendářní rok 2024, a za těchto okolností v souladu s ust. § 222 odst. 1 zákoníku práce má nárok na náhradu za dovolenou v poměrné výši, tedy v rozsahu 2/12 celku, tedy v rozsahu tří dnů, což činí částka , částka, .

21. Co se týká argumentace žalovaného ohledně vyčerpané dovolené žalobkyně, žalovaný žádné důkazy ke svým tvrzením, že žalobkyně za rok 2024 dovolenou vyčerpala, nepředložil. Nedotvrdil ani konkrétní skutečnosti, kdy konkrétně se tak stalo, třebaže jako zaměstnavatel o tom by musel mít jasnou povědomost. Za těchto okolností by jej soud vyzval k doplnění tvrzení podle § 118 a) odst. 1 o.s.ř. a k označení důkazů podle § 118 a) odst. 3 o.s.ř., kdyby se žalovaný dostavil na ústní jednání konané dne , datum, . Žalovaný se však k soudu nedostavil a tvrzení nedoplnil, ani neoznačil důkazy a soud jej nemohl poučit a vycházel z tvrzení a důkazů navržených žalobkyní.

22. Na shora uvedená skutková zjištění soud aplikoval příslušná ustanovení zákoníku práce, platné účinné v době, kdy došlo k předmětnému jednání, tedy zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce dále i jen ZP).

23. Dle § 49 odst. 1 ZP dohodnou-li se zaměstnavatel a zaměstnanec na rozvázání pracovního poměru, končí pracovní poměr sjednaným dnem. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, dohoda o rozvázání pracovního poměru musí být písemná.

24. Dle § 52 písm. a) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď jen z těchto důvodů, ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část.

25. Dle § 67 odst. 1 písm. b) ZP zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň jeden rok a méně než dva roky.

26. Dle § 222 odst. 1 ZP zaměstnanci přísluší za dobu čerpání dovolené náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Dle odst. 2 tohoto ustanovení zaměstnanci přísluší náhrada mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou pouze v případě skončení pracovního poměru. Dle odst. 3 tohoto ustanovení, jestliže vznikne zaměstnanci právo na náhradu mzdy nebo platu za nevyčerpanou dovolenou nebo její část, tato náhrada přísluší ve výši průměrného výdělku.

27. Dle § 352 ZP průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

28. Dle § 353 odst. 1 ZP průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

29. Dle § 354 odst. 1 ZP není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

30. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených skutečností, pracovní poměr žalobkyně u žalovaného skončil dohodou (§ 49 ZP) z důvodů rušení části zaměstnavatele (§ 52 písmeno a) ZP) a proto žalobkyni náleží odstupné ve výši dvojnásobku průměrného výdělku ( 67 odst. 1 písm. b) ZP), zároveň žalobkyně nevyčerpala dovolenou v poměrné části za kalendářní rok 2024 (§ 222 ZP), a proto ji náleží i za tuto poměrnou část náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou, když skončil její pracovní poměr (§ 222 odst. 2 a 3 ZP), když průměrná mzda byla stanovena v souladu s příslušnými ustanoveními zákoníku práce (§ 352, § 353 odst. 1, § 354 odst. 1 ZP) a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a žalobě zcela vyhověl.

31. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud při stanovení odměny advokáta postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Základem pro výpočet sazby mimosmluvní odměny ( § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb ) je částka , částka, , mimosmluvní odměna za jeden úkon je pak , částka, . Náklady se sestávají z těchto položek: ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , dále odměna za zastoupení advokátem ve výši , částka, za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996, celkem pět úkonů ( příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, vyjádření k replice žalovaného, účast u jednání dne , datum, ) dále 4x náhrada hotových výdajů po , částka, ( § 13, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění do , datum, ) a dále 1x náhrada hotových výdajů po , částka, dle stejného ustanovení po , datum, . Dále DPH ve výši , částka, . Celkem tedy , částka, . Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř.