16 C 207/2019

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu titul titul Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené: údaje o zástupci proti žalované: celé jméno žalované , datum narození , bytem adresa žalované , zastoupené: titul . příjmení jméno , se sídlem adresa , na vyklizení bytu <b>I. Žalovaná [celé jméno žalované], [datum narození] je povinna vyklidit byt [číslo] o velikosti 2+1 s příslušenstvím umístěný ve IV. nadzemním podlaží domu [adresa] v [ulice] ulici, [obec], a vyklizený jej předat žalobkyni do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.</b> 1. Žalobkyně se proti žalované domáhala vyklizení bytu ve svém bytovém domě. Uvedla, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa]. Ve 4. nadzemním podlaží tohoto domu je situován byt [číslo] o velikosti 2+1, který na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] užívá žalovaná. Žalobkyně výpovědí ze dne [datum] vypověděla nájem bytu založený shora uvedenou nájemní smlouvou ve smyslu § 2288 odst. 1 písm. a) o.z., neboť žalovaná hrubě porušovala své povinnosti nájemce, kdy neuhradila nájemné po dobu více jak tří měsíců. Tato výpověď byla žalované doručena dne [datum], nájem bytu byl vypovězen s tříměsíční výpovědní dobou, jejíž běh skončil dne [datum]. Proti shora uvedené výpovědi podala žalovaná žalobu ze dne [datum], kterou se domáhala, aby soud určil, že výpověď z nájmu bytu není oprávněná. Řízení o této žalobě bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 301/2018. V průběhu řízení vzala žalovaná (v řízení 8 C 301/2018 žalobkyně) svou žalobu o přezkoumání výpovědi nájmu zcela zpět, na tomto základě bylo usnesením soudu ze dne [datum] rozhodnuto o zastavení tohoto řízení, které pravomocně skončilo [datum]. Za situace, kdy žalovaná vzala zpět svou žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu je neplatná, skončil nájem bytu, založený shora uvedenou nájemní smlouvou uplynutím výpovědí doby ke dni [datum]. Přesto, že výpovědní lhůta skončila ke dni [datum], žalovaná bez právního titulu výše uvedený byt nadále užívá i přesto, že byla k vyklizení bytu opakovaně vyzvána. Za této situace žalobkyně podává shora uvedenou žalobu.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že s uvedenou žalobou nesouhlasí, navrhuje zamítnutí žaloby a uvádí, že uvedený nárok je v rozporu s dobrými mravy. Uvedla dále několik námitek, o kterých soud pohovoří níže.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti pozemku parc. č. st. [číslo] na kterém se nachází stavba [adresa] obec a [katastrální uzemí] zapsané v [anonymizováno] nemovitostí pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ na [list vlastnictví] ([anonymizováno]: informace [anonymizováno] pozemku). Žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byt ve shora uvedené budově [adresa] [ulice] ul. ve [obec], ev. [číslo] o velikosti 2+1 ve 4. nadzemním podlaží domu ([anonymizováno]: nesporná tvrzení účastníků, spis zdejšího soudu sp. zn. 8 C 301/2018). Žalobkyně vypověděla žalovanou z nájmu bytu výpovědí ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], a to z toho důvodu, že neplatila nájemné a tím způsobem hrubě porušila povinnosti nájemce ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. a celkově neuhradila nájemné po dobu více jak tří měsíců ([anonymizováno]: výpověď z nájmu bytu, informace o sledování zásilek). Proti shora uvedené výpovědi podala žalovaná žalobu u zdejšího soudu, kdy toto řízení bylo vedené pod sp. zn. 8 C 301/2018, kdy navrhla, aby soud určil, že shora uvedená výpověď není oprávněná. Žaloba byla podána dne [datum]. Dne [datum] pak žalovaná vzala svou žalobu zpět a to z toho důvodu, že výpověď jí byla doručena již [datum]. Žaloba byla podána [datum], tedy po uplynutí dvouměsíční zákonné prekluzivní lhůty k podání žaloby. Za těchto okolností pak zvážila své procesní možnosti a vzala žalobu zpět. Následně v reakci na toto zpětvzetí soud usnesením ze dne 14.3.2019 č.j. 8 C 301/2018 – 70 řízení zastavil a žalované uložil zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ([anonymizováno]: spis zd. soudu sp. zn. 8 C 301/2018). U zdejšího soudu bylo v minulosti vedeno řízení mezi stejnými účastnicemi pod sp. zn. 6 C 285/2014, kdy žalobkyně podala žalobu proti žalované a to na určení výše nájemného. V tomto řízení byla žalovaná úspěšná a žaloba byla zamítnuta ([anonymizováno]: nesporná tvrzení účastníků). V průběhu existence nájemního vztahu mezi účastníky žalovaná sama účtovala platby záloh, sama si rozpočítávala platby na jednotlivé zálohy a o tomto jednotlivě informovala žalobkyni stejně jako o dalších závadách, které jsou s bytem spojeny, např. zápachem, který vychází ze sifonu v bytě, tj. z WC, vany, umyvadla v koupelně i dřezu v kuchyni ([anonymizováno]: dopisy žalované žalobkyni ve věci vyúčtování nákladů spojených s bydlením a to dopis z [datum] za rok 2016 a dopis z [datum] za rok 2015). U zdejšího soudu bylo dále vedeno řízení mezi účastnicemi pod sp. zn. 5 C 286/2019, kdy žalobkyně žalovala žalovanou o zaplacení částky [částka] jako dlužné nájemné za období od července 2016 do září 2018. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 5.11.2019 č.j. 5 C 286/2019 – 60, kdy soud rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení a plnou náhradu nákladů řízení ([anonymizováno]: rozsudek zd. soudu č.j. 5 C 286/2019 – 60). Naopak žalovaná podala proti žalobkyni žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 4 na zaplacení částky [částka] a to dne [datum] a to z titulu prodlení vyúčtování záloh ([anonymizováno]: žaloba vedená u obvodního soudu pro [část Prahy] dne [datum]). V průběhu užívání bytu si žalovaná stěžovala u žalobkyně na závady v bytě a to dopisem ze dne [datum], kdy v důsledku nového systému odvodu zápachu z bytu odřezáním dosavadního potrubí a nasazením nového zaslepení vznikl v bytě velký zápach ([anonymizováno]: dopis žalované žalobkyni ze dne [datum]). Dále si žalovaná u žalobkyně dopisem ze dne [datum] opětovně stěžovala na zápach v bytě, kdy dle jejího tvrzení došlo k zamezení jakéhokoliv odvětrání sifonu v bytě ([anonymizováno]: dopis ze dne [datum]).

4. Ze shora provedeného dokazování soud vzal za prokázaný tento skutkový děj: Žalobkyně je vlastníkem nemovitosti pozemku parc. č. st. [číslo] na kterém se nachází stavba [adresa] obec a katastrální území Vrané nad Vltavou zapsané v [anonymizováno] nemovitostí pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha západ na [list vlastnictví]. Žalovaná užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byt ve shora uvedené budově [adresa] [ulice] ul. ve [obec], ev. [číslo] o velikosti 2+1 ve 4. nadzemním podlaží domu. Žalobkyně vypověděla žalovanou z nájmu bytu výpovědí ze dne [datum], která byla žalované doručena dne [datum], a to z toho důvodu, že neplatila nájemné a tím způsobem hrubě porušila povinnosti nájemce ve smyslu ust. § 2288 odst. 1 písm. a) o.z. a celkově neuhradila nájemné po dobu více jak tří měsíců. Proti shora uvedené výpovědi podala žalovaná žalobu u zdejšího soudu, kdy toto řízení bylo vedené pod sp. zn. 8 C 301/2018, kdy navrhla, aby soud určil, že shora uvedená výpověď není oprávněná. Žaloba byla podána dne [datum]. Dne [datum] pak žalovaná vzala svou žalobu zpět a to z toho důvodu, že výpověď jí byla doručena již [datum]. Žaloba byla podána [datum], tedy po uplynutí dvouměsíční zákonné prekluzivní lhůty k podání žaloby. Za těchto okolností pak zvážila své procesní možnosti a vzala žalobu zpět. Následně v reakci na toto zpětvzetí soud usnesením ze dne 14.3.2019 č.j. 8 C 301/2018 – 70 řízení zastavil a žalované uložil zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení. U zdejšího soudu bylo v minulosti vedeno řízení mezi stejnými účastnicemi pod sp. zn. 6 C 285/2014, kdy žalobkyně podala žalobu proti žalované a to na určení výše nájemného. V tomto řízení byla žalovaná úspěšná a žaloba byla zamítnuta. V průběhu existence nájemního vztahu mezi účastníky žalovaná sama účtovala platby záloh, sama si rozpočítávala platby na jednotlivé zálohy a o tomto jednotlivě informovala žalobkyni stejně jako o dalších závadách, které jsou s bytem spojeny, např. zápachem, který vychází ze sifonu v bytě, tj. z WC, vany, umyvadla v koupelně i dřezu v kuchyni. U zdejšího soudu bylo dále vedeno řízení mezi účastnicemi pod sp. zn. 5 C 286/2019, kdy žalobkyně žalovala žalovanou o zaplacení částky [částka] jako dlužné nájemné za období od července 2016 do září 2018. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 5.11.2019 č.j. 5 C 286/2019 – 60, kdy soud rozhodl tak, že uložil žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu s úrokem z prodlení a plnou náhradu nákladů řízení. Naopak žalovaná podala proti žalobkyni žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 4 na zaplacení částky [částka] a to dne [datum] a to z titulu prodlení vyúčtování záloh. V průběhu užívání bytu si žalovaná stěžovala u žalobkyně na závady v bytě a to dopisem ze dne [datum], kdy v důsledku nového systému odvodu zápachu z bytu odřezáním dosavadního potrubí a nasazením nového zaslepení vznikl v bytě velký zápach. Dále si žalovaná u žalobkyně dopisem ze dne [datum] opětovně stěžovala na zápach v bytě, kdy dle jejího tvrzení došlo k zamezení jakéhokoliv odvětrání sifonu v bytě.

5. Soud provedl i další důkazy, než shora uvedené, nevyvodil z nich žádná skutková zjištění, pokud o nich výslovně neuvede níže.

6. Soud nepřipustil důkaz navržený žalovanou a to spisy zdejšího soudu 6 C 285/2014, 3 C 534/2016 a 15 C 262/2014 pro nadbytečnost takových důkazů, když skutečnosti vyplývající ze spisu 6 C 285/2014 strany prohlásily za nesporné a řízení ve věci 3 C 534/2014 a 15 C 262/2014 se netýkala žalované, ale jednalo se o spory, které vedla žalobkyně proti jiným nájemníkům ve stejném domě. Souvislost s konkrétním nájemním vztahem žalované tato řízení neměla.

7. Soud dále zamítl účastnický výslech žalované a to pro jeho nadbytečnost, když skutečnosti, které žalovaná uváděla ve své procesní obraně, již vyplynuly z provedených listin a zároveň pak výslech žalované by v tomto případě byl v rozporu s § 131 odst. 1 o.s.ř., když skutečnosti, které měla žalovaná uvádět, je možné prokázat i jiným způsobem, resp. byly prokázány z listin.

8. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů a nesporných skutečností.

9. Co se týká samotného právního posouzení, věc byla zcela zřejmá v tom smyslu, že jak vyplynulo ze shora provedeného dokazování, žalovaná v tuto chvíli užívá byt bez právního důvodu. Ze strany žalobkyně jí byla dána výpověď, o které bylo vedené řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 301/2018, kdy žalovaná podala žalobu o neplatnost této výpovědi, avšak řízení bylo zastaveno. Za těchto okolností se má za to, že výpověď je platná, a to znamená, že žalovaná užívá byt bez právního důvodu. Za situace, kdy žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, pak je žaloba na vyklizení důvodná.

10. Jak již soud uváděl shora, proti žalobě žalovaná podala několik námitek. Obecně charakterizovala bydlení v bytě jako bydlení velmi problematické, kdy žalobkyně proti ní dlouhodobě vystupovala tak, aby jí maximálně ztížila bydlení, zatěžuje pachem její byt, nechala do bytu zatékat vodu poškozenou střechou, účtuje placení služeb, které řádně neposkytuje, neprovádí vyúčtování záloh za služby a to vše vede k problémům. [příjmení] se zde spor o určení výše nájemného, kdy se žalobkyně domáhala zvýšení nájemné na dvojnásobek, kdy však žalobkyně byla úspěšná a žaloba byla zamítnuta. Dále dle tvrzení žalované žalobkyně nikdy neprováděla vůči žalované vyúčtování záloh za služby, a proto žalovaná již před lety přistoupila k tomu, že vyúčtování cen služeb sama prováděla z dostupných údajů. To vedlo k tomu, že si žalovaná sama zjišťovala přeplatky na ceně služeb a tyto následně započítávala spolu s pokutou za nevyúčtování služeb proti nájemnému. To však vedlo k tomu, že žalobkyně začala tvrdit, že žalovaná neplatí nájemné řádně a využila toho k podání výpovědi z nájmu bytu. Dluhy na nájemném neexistovaly a v tomto směru je bez významu, že žalovaná vzala žalobu na určení neplatnosti výpovědi z nájmu zpět. Do bytu žalované zatéká, byt je zasažen plísní a totéž se týká i sklepa, který k bytu přísluší. Opravy zatékání musel řešit po stížnostech i místní stavební úřad a orgány hygieny, v bytě se šíří zápach. Problémy se žalobkyní, jako pronajímatelkou, měli i další nájemníci, všichni se pokoušeli zajistit nápravu v neprovádění vyúčtování služeb cestou finanční správy, obrátili se na specializovaný finanční úřad. Tento úřad zjistil, že žalobkyně porušila mimo jiné i zákon o cenách. Žalovaná nemá možnost náhradního bydlení, potřebuje získat pro zajištění náhrady delší čas, ovšem podmínky žalobkyně na pokračování nájmu, byť cestou na dobu určitou, kdy mezi stranami probíhala určitá jednání, byly pro žalovanou nepřijatelné. Odkazuje zároveň na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3653/11.

11. Co se týká jednotlivých námitek, k tomu soud uvádí následující:

12. Právní relevantní námitky, které mohly např. zvrátit neplatnost výpovědi z nájmu, měla žalovaná uvádět právě tam, tedy v řízení o neplatnost výpovědi. Řízení o vyklizení z bytu není opravným rozhodnutím, nebo mimořádným opravným prostředkem proti řízení o neplatnosti výpovědi. Zároveň je zřejmé, že uplatnění námitek dobrých mravů nemohou vystupovat právně relevantní námitky, protože právně relevantní námitky nemohou být z principu námitkami dobrých mravů, když, pokud je účastník v právu podle práva hmotného a procesního, nemusí dobré mravy vůbec namítat. Naopak dobré mravy se uplatní tam, kde účastník sice není v právu dle hmotného práva nebo procesních předpisů, ale jsou zde takové jiné okolnosti, které zvrátí rozhodnutí soudu. Jestliže mezi účastníky byl spor o výši nájemného, pak takový spor vedený mezi účastníky řízení ať již skončil úspěchem jedné nebo druhé strany, nemůže jít a priory proti dobrým mravům. Je právem jak žalované, tak i žalobkyně, aby podaly žalobu k soudu, jestliže výše nájemného je dle nich v rozporu s právními předpisy. Navíc je zřejmé, že spor vedený u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 285/2014, jak je soudu známo z jeho činnosti, byl veden v konečném důsledku tím, že jak i vyplývá z data nájemní smlouvy, která byla uzavřena dne [datum], že se jednalo o tak zvané regulované nájemné, o kterém Ústavní soud několikrát judikoval, že je v rozporu s ústavním pořádkem. Těžko pak lze v těchto sporech spatřovat jednání v rozporu s dobrými mravy.

13. Co se týká sporu o placení nájemného, zde bylo pravomocně rozhodnuto zdejším soudem v řízení 5 C 286/2019. Jak uvádí soud shora, žalovaná skutečně žalobkyni na nájemném dlužila částku, která, jak vyplývá z nesporných tvrzení účastníků, přesahovala trojnásobek nájemného. Pokud žalovaná tvrdí, že dluh na nájemném vznikl tím, že započítávala toto na nevyplacené přeplatky služeb, pak tuto právně relevantní námitku měla uplatnit při podání žaloby o neplatnost výpovědi. Nemůže však jít k tíži žalobkyně, že žalovaná tuto žalobu podala pozdě po uplynutí prekluzivní lhůty, a tedy že v tomto řízení nebyla úspěšná. Pokud žalovaná vede žalobu u Obvodního soudu pro Prahu 4, kdy žaluje na zaplacení pokut pro neplacení záloh, i toto je z hlediska dobrých mravů při výpovědi zcela bez významu, neboť ani takováto skutečnost, i kdyby tvrzení strany žalované bylo pravdivé a bylo prokázáno, nemůže být při vyklizení bytu brána z hlediska dobrých mravů jako s nimi v rozporu.

14. Obecně žalovaná dále tvrdí, že byt je ve špatném stavu, zapáchá, zatéká do něj stejně jako do sklepa, objevuje se plíseň apod. Její nájemní vztah je ztěžován problémy se žalobkyní jako pronajímatelkou. Za těchto okolností pak samotná námitka dobrých mravů je v rozporu se samotnou logickou, když žalovaná si stěžuje na neutěšený stav bytu, na problémy s pronajímatelkou, přesto se však brání vyklizení nemovitosti a chce v ní i nadále setrvávat. Je zřejmé, že v pozadí její obrany proti vystěhování je stále skutečnost, že dosud platí nízké nájemné, které nedosahuje obvyklého nájemného v okolí. Jinak není možné si postoj žalované vysvětlit, když si již po několik let stěžuje na nízkou kvalitu předmětného bytu. Zde však soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č.j. 28 Cdo 4168/2011, kde se mimo jiné uvádí:„ Užívala-li žalovaná předmětný byt bez právního důvodu, vznikl mezi účastníky závazkový právní vztah z bezdůvodného obohacení, kdy je žalovaná povinna poskytnout žalobci za užívání bytu v jeho vlastnictví adekvátní peněžitou náhradu, jejímž vyjádřením je právě ona peněžitá částka odpovídající hladině obvyklého nájemného (částce vynakládané obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci).“ Za těchto okolností je pak zřejmé, že i kdyby žalovaná nadále setrvávala v bytě bez právního důvodu, což je zřejmé, když nájemní vztah zanikl z důvodu výpovědi, pak by stejně musela platit nájemné v místě a čase obvyklé, které by zřejmě bylo vyšší než nájemné, které platila dosud.

15. Co se týká odkazu na rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 3653/2011, pak soud se domnívá, že odkaz na toto rozhodnutí není přiléhavý. Navíc upozorňuje na skutečnost, že kdyby soud zamítl žalobu na vyklizení, žalovaná pak stále by uvedený byt obývala bez právního důvodu a je pak otázka, jaké právní postavení by v uvedeném bytě měla, zdali by vůbec byla možnost ji vyklidit i za situace, kdyby porušovala dobré mravy v domě, když mezi účastníky by již nebyl vztah vyplývající z nájemní smlouvy a příslušného zákonného ustanovení týkající se nájemní smlouvy, a z těchto důvodů věc by byla již rozhodnuta zamítnutím a žalobkyně by neměla pak žádné jiné možnosti, jak by žalovanou mohla vystěhovat. Těžko lze přijmout myšlenku, že by v právním státě bylo možné, aby fyzická osoba užívala cizí majetek bez právního důvodu, a to dlouhodobě, bez časového omezení.

16. Soud tedy uzavírá, že právními otázkami, které se objevily v jiných sporech mezi účastníky, se vůbec nezabýval, když je zřejmé, že tyto právní otázky byly předmětem zkoumání soudu v jiných řízeních a nejsou tak vůbec relevantními otázkami u tohoto řízení. Co se týká kvality bytu, zde soud odkazuje na to, co uvedl shora, když je zřejmé, že tato námitka zcela postrádá logiku. Soud dále vážil i ohled na věk žalované, je však třeba uvést, že třebaže žalovaná je důchodového věku, žalobkyně je osoba ještě starší. Soud dále vážil i možnosti nalezení náhradního ubytování poté, co se žalovaná vystěhuje a je zřejmé, jak je soudu známo z jeho činnosti i z obecně známých skutečností, že nájemní bytu jsou v [obec] zcela běžně dostupné v různých cenových hlediscích, zvláště pak v okrajových částech hlavního města, kde jsou ceny i nižší, natož pak v okolí hlavního města, tak jako je např. [obec], kde je umístěn i předmětný byt. V širší aglomeraci [obec] i v okolí obce Vrané nad Vltavou není nedostatek odpovídajícího náhradního bydlení, navíc v jistě vyšší kvalitě než předmětný byt, na jehož nedostatky žalovaná upozorňovala.

17. Soud však ve svém rozhodnutí stanovil pro vyklizení velmi dlouhou lhůtu a to v délce 60 dnů od právní moci rozsudku, když i sama žalobkyně navrhovala lhůtu 30 denní. Lhůta 60 dnů od právní moci rozhodnutí soudu je dostatečně dlouho dobá na to, aby žalovaná nalezla vhodný byt a sama se dobrovolně a s dostatečně velkým časovým předstihem přestěhovala a obstarala i další záležitosti s tím spojené.

18. Na shora uvedená skutková zjištění soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku platného a účinného v době, kdy došlo k předmětnému jednání – tedy zákona č. 89/2012 Sb.

19. Dle ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. (občanský zákoník – dále jen „o.z.“), kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, by ji vydal.

20. Jak tedy vyplývá se shora uvedených skutečností, žalovaná bez právního důvodu se zdržuje v bytě v domě ve vlastnictví žalobkyně (§ 1040 odst. 1 o..z.) a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobě v plném rozsahu vyhověl a nařídil žalované vyklidit shora uvedený byt.

21. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka]. Soud při stanovení odměny advokáta postupoval podle vyhl. č. 177/96 Sb., když vyhláška č. 484/2000 Sb. byla zrušena nálezem Ústavního soudu. Základem pro výpočet sazby mimosmluvní odměny (§ 7 vyhl. č. 177/1996 Sb.) je částka [částka] dle § 9 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnotu práva nelze vyjádřit v penězích. Mimosmluvní odměna za jeden úkon je pak [částka] Náklady se sestávají z těchto položek: ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], odměna za zastoupení advokátem ve výši [částka] za jeden úkon právní služby – 6 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepsání žaloby, replika k vyjádření žalované ze dne [datum], sdělení o výsledku mimosoudního jednání, účast u ústního jednání dne [datum]) odměna za zastoupení advokátem ve výši ½ dle § 11 odst. 2 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb., účast na jiném soudním roku dne [datum], 7 x náhrada hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši [částka] Celkem tedy [částka]. Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř.