16 C 254/2020

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Kláry Obrtlíkové a JUDr. Ireny Sekavové ve věci manžela: osobní údaje manžela bytem adresa manžela a manželky zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa a manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manžela a manželky zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství, o odvolání manželky proti rozsudku Okresního soudu v Praha – západ ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací , <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.</b> 1. Okresní soud Praha - západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“), rozhodl, že manželství [celé jméno manžela], narozeného [datum], a [celé jméno manželky], rozené [příjmení], narozené [datum], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí (výrok I.) a žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Soud prvního stupně dovodil, že jsou naplněny zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků, neboť jejich manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze očekávat jeho obnovení a rozvod manželství účastníků není ani v rozporu se zájmem jejich nezletilé dcery. Příčinu rozvratu manželství účastníků spatřoval v jejich rozdílném pohledu na společný život, zejména na počet budoucích společných dětí i na způsob a životní styl rodiny (vyplývající z jejich povahové odlišnosti), což vyústilo ve vzájemné odcizení, minimální komunikaci a nulový intimní život.

2. Manželka podala proti tomuto rozsudku v zákonné lhůtě odvolání. Napadený rozsudek považovala za nepřezkoumatelný, mj. i z toho důvodu, že v odůvodnění je řečeno, že soud provedl i další důkazy, z nichž neučinil žádné skutkové závěry, přitom nebylo zřejmé, které důkazy to byly a proč z nich nebyly žádné závěry činěny. Dále namítala, že soud prvního stupně nevedl dokazování k příčinám rozvratu manželství, což je významné z hlediska ustanovení § 755 odst. 2 písm. b) zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), případně § 762 o. z. Poučení soudu prvního stupně podle § 119a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též „o. s. ř.“), považovala za formulářové, i v odvolacím řízení je možné uvádět nová tvrzení a důkazy. Soud prvního stupně podle jejího názoru bagatelizoval narození mimomanželského potomka. Připustila, že byla ve věci velmi nekonzistentní, to však muselo být pochopitelné, když na jednu stranu byla ponížená a chtěla rozvod, na druhou stranu věřila v návrat manžela. Zásadně se však ohradila proti závěru soudu prvního stupně, že ve své účastnické výpovědi uvedla, že má mimomanželský vztah s jiným mužem; žádný poměr s nikým neměla a nemá. S ohledem na uvedené požadovala rozsudek soudu prvního stupně zrušit a vrátit jej soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

3. Manžel požadoval napadený rozsudek potvrdit; rozsudek je srozumitelný, přehledný a obsahuje všechny zákonem vyžadované náležitosti. Ve vztahu k námitce, že rozvod manželství účastníků není v zájmu jejich nezletilé dcery, poukázal na to, že to byla manželka, kdo první začal činit kroky k rozvodu (je to zřejmé z dopisu ze dne [datum] a z doložené plné moci ze dne [datum]), nadto v opatrovnickém řízení uzavřela dohodu o úpravě poměrů a v podání ze dne [datum] vyjádřila s rozvodem souhlas. Procesnímu postupu soudu prvního stupně nelze nic vytknout, soud účastníky řádně poučil o koncentraci řízení podle § 118b o. s. ř. i o povinnosti doplnit tvrzení a důkazy podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. a konečně i podle § 119a odst. 1 o. s. ř. Výtku, že manželka ve své výpovědi neuvedla, že má mimomanželský poměr, vyvracel doslovnou citací části její výpovědi před soudem prvního stupně. Celkově pak postup manželky ve věci hodnodil jako účelový, vedený se záměrem rozvod oddálit, aby mohla co nejdéle požívat benefity plynoucí jí z postavení manželky.

4. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a následujících o. s. ř. a § 397 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), a dospěl k závěru, že odvolání manželky není důvodné.

5. Po provedeném dokazování vzal soud prvního stupně za prokázané tyto skutečnosti: Účastníci uzavřeli manželství dne [datum] před [stát. instituce]. Z manželství se jim narodila dne [datum] dcera [jméno], o úpravě jejích poměrů pro dobu po rozvodu bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Účastníci spolu intimně nežijí od roku 2017 a od února 2018 spolu nežijí ani ve společné domácnosti. V měsících březnu a dubnu 2018 manželé intenzivně hledali větší byt pro manželku, aby se mohla s dcerou odstěhovat z domu manžela, přestože již vlastnila dvoupokojový byt v [obec]. V první polovině roku 2018 navázal manžel mimomanželský poměr s [jméno] [příjmení]; s ní žije ve společné domácnosti a z tohoto vztahu se narodila dne [datum] dcera [jméno] [celé jméno manželky]. Manželka žije stále s nezletilou v domě ve vlastnictví manžela, náklady spojené s tímto domem hradí v plném rozsahu manžel. Manželka navázala poměr s jiným mužem v létě roku 2022 (zde se soud prvního stupně dopustil zjevně chyby v psaní, když uvedl rok 2020 místo roku 2022, jak vyplývá z účastnické výpovědi manželky). Soudem oslovený opatrovník nezletilé - Městský úřad Černošice ve svém vyjádření neuvedl žádné skutečnosti, pro které by byl rozvod účastníků v rozporu se zájmem jejich nezletilé dcery. [obec] rozvratu manželství účastníků spočívá v jejich rozdílném pohledu na společný život, zejména na počet budoucích společných dětí i na způsob a životní styl rodiny (vyplývající z jejich povahové odlišnosti), což vyústilo ve vzájemné odcizení, minimální komunikaci a nulový intimní život.

6. Odvolací soud se s takto zjištěným skutkovým stavem ztotožnil a založil na něm své právní posouzení. Soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu, který postačoval pro právní posouzení věci. Provedené důkazy hodnotil v souladu s ust. § 132 o. s. ř. podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Rovněž vysvětlil, proč některé navržené důkazy neprovedl. V rámci dokazování se soud prvního stupně zabýval též příčinami rozvratu manželství, právě za tím účelem byly provedeny účastnické výpovědi, jakožto jeden z důkazních prostředků (§ 125 o. s. ř.)

7. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně v závěru, že by provedení navrhovaného důkazu svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], bývalého přítele současné partnerky manžela, bránila koncentrace řízení podle § 118b o. s. ř., neboť v řízení o rozvod manželství se institut koncentrace řízení neuplatní (srov. § 20 odst. 2 věta první z. ř. s., dle nějž účastník může uvádět rozhodné skutečnosti a označovat důkazy až do vydání nebo vyhlášení rozhodnutí, ve spojení s § 390 z. ř. s.). I přes princip neúplné apelace ovládající odvolací řízení (srov. § 397 z. ř. s. ve spojení s § 119a odst. 1 o. s. ř.) bylo proto možné takový důkaz v odvolacím řízení provést, nicméně odvolací soud jej z považoval za nadbytečný. Tímto důkazem mělo být prokázáno tvrzení manželky o nevěře manžela s [jméno] [příjmení] ještě před ukončením společného soužití účastníků. Za situace, kdy však sama manželka uváděla, že manželství považovala za spokojené a harmonické – tedy očividně i s případnou nevěrou manžela – do dubna 2018 (srov. vyjádření manželky ze dne [datum]), ba dokonce stále za obnovitelné (srov. vyjádření manželky při jednání konaném dne [datum] na č. l. 95), nelze případné prokázání nevěry manžela za doby společného soužití označit za stěžejní příčinu rozvratu manželství.

8. S manželkou lze souhlasit, že ve vztahu k důkazům, které byly provedeny, ale nebyly z nich učiněny žádné skutkové závěry, se měl soud prvního stupně podrobněji vyjádřit (minimálně měl uvést, které důkazy to byly a proč z nich žádná skutková zjištění nakonec nečinil), nicméně podle názoru odvolacího soudu nejde o takové pochybení, které by mohlo vést k zrušení napadeného rozsudku. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly podle obsahu odvolání na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]). Z tohoto pohledu není napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť i bez poskytnutí bližší argumentace k této skupině provedených důkazů soud prvního stupně jasně vyložil, které skutečnosti má v řízení za prokázané a co z nich dovozuje, manželka pak v odvolání s těmito závěry věcně polemizuje.

9. Možno doplnit, že z obsahu protokolů z jednání před soudem prvního stupně je zřejmé, že důkazy, které soud provedl a nakonec z nich neučinil žádné skutkové zjištění, byly: výpis z katastru nemovitostí, návrh otce na úpravu poměrů k nezletilé [jméno], protokol z jednání v opatrovnické věci, dopis zástupce manželky ze dne [datum] a rodný list [jméno] [celé jméno manželky]. Skutečnosti, které mohly z těchto důkazů vyplynout, byly pro posouzení věci nadbytečné, případně byly již prokázány jinak. Vlastnictví nemovitostí, seznatelné z výpisu z katastru nemovitostí, není v rozvodovém řízení vůbec relevantní, jak je zřejmé z níže citované zákonné úpravy. V situaci, kdy měl soud prvního stupně k dispozici rozsudky ve věci péče o nezletilou [jméno], bylo nadbytečné provádět dokazování návrhem učiněným v tomto řízení nebo protokolem z jednání. Konečně skutečnost, že se manželovi narodila dcera [jméno], vzal soud za prokázanou jeho účastnickou výpovědí.

10. Pokud manželka brojila proti skutkovému závěru soudu prvního stupně, že navázala mimomanželský poměr, pak je tato skutečnost prokázána mj. její vlastní výpovědí (srov. protokol z jednání dne [datum] na č.l. 123 spisu).

11. Podle § 755 odst. 1 o. z., manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 755 odst. 2 o. z., přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu: a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let.

12. Podle § 756 o. z., soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak.

13. Podle § 758 o. z., manželé spolu nežijí, netvoří-li manželské či rodinné společenství, bez ohledu na to, zda mají, popřípadě vedou rodinnou domácnost, s tím, že alespoň jeden z manželů manželské společenství zjevně obnovit nechce.

14. V řízení bylo prokázáno, že manželé spolu již od února 2018 nežijí ve společné domácnosti, manžel má již novou partnerku, s níž má od června 2020 dceru. Od léta roku 2022 má nového partnera i manželka. Za této situace nelze než dovodit, že podmínky ustanovení § 755 odst. 1 o. z. jsou naplněny. Otázkou bylo, zda je možné v dané věci dovodit naplnění podmínek ustanovení § 755 odst. 2 o. z. a i přes prokázaný rozvrat nakonec manželství nerozvést.

15. Manželka se dovolávala ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) o. z., tedy že pro zachování manželství svědčí zájem jejich nezletilé dcery daný zvláštními důvody. Z dikce uvedeného ustanovení je zřejmé, že nejde o běžné důvody, nýbrž se tento zájem musí odvíjet od zvláštních důvodů. Zpravidla jsou tyto zvláštní důvody vyvolány nemocí dítěte, která je takového charakteru, že vyžaduje přítomnost i ekonomické zajištění obou rodičů. Manželka však žádné takové zvláštní důvody netvrdila (tedy ani neprokazovala), ač o tom byla soudem prvního stupně řádně podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena. Nelze ani pominout, že manželé spolu nežijí již více jak 5 let, samotným rozvodem se tak na poměrech jejich nezletilé dcery nic nezmění.

16. Tvrdostní klauzule podle § 755 odst. 2 písm. b) o. z. se manželka nedovolávala, neodpovídá tomu žádné její skutkové tvrzení, pouze v rámci výtek proti napadenému rozsudku připomněla, že zjišťování příčin rozvratu manželství je významné mj. i z hlediska právě uvedeného ustanovení. Nad rámec možno poznamenat, že aplikaci tohoto ustanovení vylučuje již sama skutečnost, že manželé spolu ke dni rozhodnutí více jak tři roky nežijí.

17. Vzhledem k výše uvedenému odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – uzavřel, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení, současně nejsou naplněny podmínky zakotvené v ustanovení § 755 odst. 2 písm. a) o. z., proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o. s. ř. potvrdil, a to i ohledně nákladového výroku, na jehož správné odůvodnění se odkazuje. Odvolací soud se ztotožnil i se zjištěnými příčinami rozvratu manželství. Jestliže manželé spolu již od února 2018 nežili (§ 758 o. z) a jejich vztah byl jen formálním svazkem, nemohlo mít narození další dcery manžela v polovině roku 2020 z hlediska příčin rozvratu manželství žádný význam.

18. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 z. ř. s ., § 151 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. a § 23 věta prvá z. ř. s . V řízení o rozvod manželství účastníci zásadně nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud by mohl náhradu nákladů řízení (v plné výši nebo jejich část) přiznat, pokud by to odůvodňovaly okolnosti případu, tyto předpoklady však v projednávané věci splněny nejsou.