16 C 296/2021

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení a soudkyň Mgr. Kláry Obrtlíkové a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného s doručovací adresou: adresa žalovaného zastoupen Mgr. jméno příjmení , obecnou zmocněnkyní bytem adresa žalovaného o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru a vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částka , o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne datum rozhodnutí , č. j. číslo jednací <b>I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru provedeného žalovaným dne [datum] podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, kdy žalobkyně namítala, že žalovaný nikterak skutkově nevymezil důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, když neuvedl, v jakém konkrétním jednání zaměstnavatele spatřuje důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru. Žalobkyně dále uvedla, že žalovanému byla mzda poskytována vždy řádně v souladu s právní a smluvní úpravou do 15. dne následujícího měsíce, proto zde důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru není dán. Žalobkyně nicméně na dalším pokračování pracovního poměru netrvá, což žalovanému sdělila. Žalovaný v průběhu řízení vzájemným návrhem uplatnil nárok na náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, v celkové výši [částka].

2. Okresní soud Praha - západ (dále jen„ soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen„ rozsudek soudu prvního stupně“ nebo„ napadený rozsudek“) určil, že„ rozvázání pracovní poměru žalobci učiněné žalovaným na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne [datum] je neplatné“ (výrok I.), zamítl vzájemný návrh žalovaného, jímž se na žalobkyni domáhal zaplacení [částka] (výrok II.) a uložil žalovanému zaplatit žalobkyni na nákladech řízení [částka], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok III.).

3. Soud prvního stupně po provedeném dokazování konstatoval, že„ žalovaný sice dopisem ze dne [datum] okamžitě zrušil pracovní poměr u žalobkyně, učinil tak však zcela neurčitým právním jednáním, neboť žalovaný skutkově nevymezil důvod zrušení pracovního poměru, pouze odkázal na zákonné ustanovení, aniž by specifikoval, v čem konkrétně došlo k porušení povinnosti na straně zaměstnavatele“. Podle soudu prvního stupně„ žalovaný měl povinnost v okamžitém zrušení pracovního poměru uvést měsíc a rok, kdy mu mzda vyplacena řádně nebyla tak, aby v tomto směru bylo uvedeno, v jakém konkrétním období nebyla mzda vyplacena. Zvláště s ohledem na skutečnost, že žalovaný tvrdil, že mu dlouhodobě nebyla vyplácena zaručená mzda již od roku 2012 Tyto skutečnosti však vůbec neplynou z okamžitého zrušení pracovního poměru.“ Uzavřel, že„ okamžité zrušení pracovního poměru tak nesplňuje základní formální náležitosti takového okamžitého zrušení a je neplatné, neboť v rozporu se zákoníkem práce neobsahuje popis důvodů pro okamžité zrušení pracovního poměru ani skutečnosti potřebné pro posouzení včasnosti takového právního jednání (dle § 59 zákoníku práce), když navíc pro naprostou neurčitost ani o právní jednání nejde (zdánlivé právní jednání).“ V návaznosti na to soud prvního stupně konstatoval, že pracovní poměr žalovaného skončil dohodou dnem, kdy měl pracovní poměr skončit podle neplatného okamžitého zrušení, a žalovanému tedy nenáleží náhrada mzdy za výpovědní dobu, a proto jeho vzájemný návrh na zaplacení částky [částka] z titulu náhrady mzdy zamítl.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Vytýkal soudu prvního stupně nesprávný závěr o neurčitosti okamžitého zrušení pracovního poměru, když poukazoval na to, že na rozdíl od jiných zákonných důvodů skončení pracovního poměru, které mohou spočívat v rozličných skutcích, v případě okamžitého zrušení pracovního poměru dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce jde o důvod jediný, a to nevyplacení mzdy či její části. Není proto nezbytné tento důvod rozvádět a soud prvního stupně pochybil, pokud se podrobněji nezabýval námitkami žalovaného týkajícími se chybně a v rozporu se mzdovými předpisy nastaveného systému odměňování u žalobkyně, v důsledku čehož byla žalobci dlouhodobě vyplácena mzdy v nižší výši, než na jakou měl nárok. Dále poukazoval na to, že zákoník práce vznik nároku na náhradu mzdy za výpovědní dobu váže na okamžité zrušení pracovního poměru a žádal odpověď na otázku, zda podání žaloby na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru má ve vztahu k uplatněnému nároku na náhradu mzdy odkladný účinek. V podstatné části odvolání pak žalovaný rozvíjel své argumenty týkající se správnosti výše svojí mzdy u žalované. Navrhoval, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, žalobu zamítl, vyhověl vzájemnému návrhu a přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení.

5. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

6. Žalobkyni byl dne [datum] doručen dopis žalovaného z téhož dne označený jako„ okamžité zrušení pracovního poměru“, jímž žalovaný žalobkyni oznámil, že„ okamžitě ruší pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů“ a„ očekává, že v souladu s § 56 odst. 2 a § 67 odst. 3, zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, mu bude nejpozději do [datum] vyplacena náhrada mzdy a odstupné ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby (tj. mzda za měsíc duben a odstupné za měsíce květen a červen) a předány veškeré doklady tj. mimo jiné zápočtový list, potvrzení o proškolení na vyhlášku [číslo] evidenční list důchodového pojištění a potvrzení o výši příjmů za rok 2021“.

7. Vzhledem k době, kdy došlo k právnímu jednání směřujícímu k rozvázání pracovního poměru žalovaného u žalobkyně, které je předmětem tohoto řízení, je třeba projednávanou věc i v současnosti posuzovat podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném do 30. 6. 2021, tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti zákon č. 248/2021 Sb. (dále jen„ zákoník práce“).

8. Podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti (§ 141 odst. 1).

9. Podle ustanovení § 141 odst. 1 zákoníku práce, mzda nebo plat jsou splatné po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu nebo plat nebo některou jejich složku.

10. Podle ustanovení § 56 odst. 2 věty první zákoníku práce, zaměstnanci, který okamžitě zrušil pracovní poměr, přísluší od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby.

11. Podle ustanovení § 59 zákoníku práce zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

12. Podle ustanovení § 60 zákoníku práce, v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

13. Podle ustanovení § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

14. V řízení o určení neplatnosti skončení pracovního poměru je na žalobci, aby prokázal zejména existenci pracovního poměru, skutečnost, že ze žalované strany došlo k právnímu jednání směřujícímu k jeho ukončení, a že žalobu dle ustanovení § 72 zákoníku práce podal před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr podle napadeného úkonu skončit. Na žalovaném pak spočívá důkazní břemeno k prokázání, že byly splněny všechny formální i věcné předpoklady k platnému skončení pracovního poměru. Tedy především, že právní jednání, jímž měl být pracovní poměr skončen, bylo učiněno v zákonem stanovené formě, bylo žalobci řádně doručeno (popř. v zákonné lhůtě, pokud ji zákon stanoví), a že důvod skončení pracovního poměru byl náležitě skutkově vymezen tak, aby ho nebylo možno zaměnit s jiným.

15. Soud prvního stupně správně posoudil otázku zachování dvouměsíční lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 72 zákoníku práce, když žaloba na určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru byla podána před uplynutím dvou měsíců ode dne, kdy bylo toto právní jednání žalovaného žalobkyni doručeno. Správně posoudil i otázku náležité formy, obsahu (vymezení uplatněného důvodu skončení pracovního poměru) a doručení okamžitého zrušení pracovního poměru.

16. Důležitost náležitého skutkového vymezení uplatněného důvodu skončení pracovního poměru spočívá nejen v nezaměnitelnosti vytýkaného jednání, ale i v tom, že pouze nezaměnitelná specifikace skutku umožňuje náležitě posoudit, zda byla dodržena lhůta podle ustanovení § 59 zákoníku práce popř., zda nebylo okamžité zrušení pracovního poměru dáno předčasně, tj. před uplynutím 15 dnů od splatnosti mzdy.

17. Je třeba připomenout, že relevantním důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru z důvodu dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce doručenému dne [datum] by byly (jednak s ohledem na lhůtu uvedenou v ustanovení § 59 zákoníku práce a dále na požadavek nevyplacení mzdy či její části do 15 dnů ode dne zákonné splatnosti mzdy) pouze nedoplatky mzdy za prosinec 2020 (splatná do [datum]) a leden 2021 (splatná do [datum]). Případné dřívější nedoplatky mzdy by byly uplatněny pozdě (po dvouměsíční lhůtě dle § 59 zákoníku práce) a naproti tomu u případného nedoplatku mzdy za únor 2021, která byla splatná do [datum], ke dni okamžitého zrušení pracovního poměru ještě zcela neproběhla 15 denní lhůta dle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce.

18. Z obsahu soudního spisu se podává, že žalovaný dlouhodobě žalobkyni vytýká nesprávnou výši vyplácené mzdy, kdy například v dopisu žalobkyni ze dne [datum] vyčísluje celkový nedoplatek mzdy částkou [částka], ovšem bez konkrétního vymezení období či konkrétních měsíců. [ulice] spisu je sice založen i nedatovaný rukou psaný výpočet, jak žalobce k částce [částka] dospěl, z něhož vyplývá, že by mělo jít o souhrnné období od roku 2012 do roku 2021, ovšem z ničeho není zřejmé, kdy a za jakým účelem tento výpočet (listina) vznikl, když ani žalovaný nedokázal na tuto otázku soudu s určitostí odpovědět a zároveň vyloučil, že by byl součástí (přílohou) dopisu žalobkyni s výzvou k doplacení částky [částka] ze dne [datum]. Na jiném místě, konkrétně v podání soudu ze dne [datum], v němž je líčen vývoj vztahu účastníků z hlediska výhrad žalovaného vůči žalobkyni ke způsobu odměňování, je pak uvedeno (na č. l. 92 spisu), že po jistém incidentu, k němuž mělo mezi účastníky dojít někdy na přelomu léta a podzimu 2020,„ byl až do února 2021 klid a firma vyplácela (a to si dali skutečně záležet) mzdu bez problémů“. V březnu pak mezi účastníky vyvstaly neshody ohledně nutnosti dodržování opatření souvisejících s pandemií koronaviru Covid-19.

19. Na základě uvedeného je třeba konstatovat, že z pouhého odkazu na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru nelze ani širším výkladem dovodit, jaký konkrétní nedoplatek mzdy žalobce dne [datum] uplatnil jako důvod skončení pracovního poměru, zda celkový jím tvrzený dluh za dobu trvání pracovního poměru či jen za některé měsíce, ovšem nelze zjistit jaké. Z obsahu jednoho z jeho podání soudu přitom vyplývá, že v období, kam spadají i dva měsíce, které by mohly být, v případě nedoplatku mzdy, uplatněny jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru, byla žalobci mzda vyplácena řádně. Za tohoto stavu shledává odvolací soud správným závěr soudu prvního stupně o neurčitosti skutkového vymezení uplatněného důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru a z tohoto důvodu neplatnosti tohoto právního jednání. Za této situace pak bylo nadbytečné zabývat se žalovaným požadovaným zkoumáním, zda byl žalobkyní po dobu pracovního poměru odměňován za práci v souladu se mzdovými předpisy.

20. Z neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru pak soud prvního stupně dovodil i správný závěr o nedůvodnosti vzájemnou žalobou uplatněného nároku na náhradu mzdy za výpovědní dobu ve smyslu § 56 odst. 2 zákoníku práce.

21. Protože soud prvního stupně na základě dostatečného dokazování správně zjistil skutkový stav a nepochybil ani v právním posouzení věci, odvolací soud napadený rozsudek podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správný potvrdil, včetně správného výroku o nákladech řízení.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 224 odst. 1 o. s. ř. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a v odvolacím řízení úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada vzniklých nákladů odvolacího řízení, spočívajících v nákladech za právní zastoupení. Ty sestávaly z odměny za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na soudním jednání) po [částka] (§ 9 odst. 1, § 7 bod 4., § 11 odst. 1 písm. d), g), za použití § 12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“)), paušální náhrady hotových výloh po [částka] za každý úkon právní služby (§ 13 odst. 1, 4 AT) a 21 % daně z přidané hodnoty v částce [částka] (§ 137 odst. 3 o. s. ř.); celkem [částka]. Při přípravě rozsudku k vyhlášení došlo k početní chybě ve výpočtu náhrady nákladů odvolacího řízení, v důsledku které byla nesprávně vyhlášena náhrada ve výši [částka], namísto správné částky [částka]. Odvolací soud tuto zřejmou nesprávnost opravil ve smyslu ustanovení § 164 o. s. ř. opravným usnesením, které zapracoval do písemného vyhotovení tohoto rozsudku.