16 C 296/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňka Blažka a přísedících Mgr. Jany Kačerová a Ing. Jiřího Pelce v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru a o vzájemném návrhu žalovaného na zaplacení částky 21 243 Kč s příslušenstvím

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru k žalobci učiněné žalovaným na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne , datum, je neplatné.

II. Pokud se žalovaný po žalobci domáhal zaplacení částky ve výši , částka, , vzájemný návrh žalovaného se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci plnou náhradu nákladu řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou domáhal u zdejšího soudu vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že rozvázání pracovního poměru s žalobcem učiněné žalovaným na základě okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne , datum, je neplatné. Dále žalobce uvedl, že jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu ve znění čtyř následujících dodatků na pracovní pozici elektromechanik. Dne , datum, byl žalobci v jeho sídle předán žalovaným dokument nazvaný „Okamžité zrušení pracovního poměru“, ve kterém žalovaný pracovní poměr okamžitě zrušil podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen zákoník práce, i jen z.p.). Žalovaný v rozporu s právní úpravou nikterak skutkově nevymezil důvod jeho podání.

2. Dále žalobce s ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu, o kterém soud uvede následně, uvedl, že co se týká obsahu okamžitého zrušení pracovního poměru s ohledem na výpověď žalovaného u zdejšího soudu jako účastníka, tento odkazoval na svůj přípis ze dne , datum, , kde uvádí, že za dobu trvání pracovního poměru nedosahovala jeho mzda výše minimální mzdy a nedoplatek přesahuje , částka, , nyní hovoří o zaručené mzdě, ani takovéto vyjádření není dostatečně určité. Ani po své výpovědi jako účastník u soudu žalovaný neuvedl dostatečně určitě důvody okamžitého zrušení, i s ohledem na tuto skutečnost, by mělo být žalobě vyhověno. Navíc podání okamžitého zrušení pracovního poměru je v rozporu s § 59 zákoníku práce, který stanoví lhůty, kdy je možné takovouto žalobu podat do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu okamžitého zrušení dozvěděl nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl. Žalovaný uvádí, že po celou dobu pracovního poměru mu nebyla řádně mzda vyplácena, je tedy zřejmé, že byla přesažena lhůta jednoho roku, kdy důvod pro okamžité zrušení vznikl a okamžité zrušení nebylo podáno včas a tedy v souladu se zákonem, i z tohoto důvodu je okamžité zrušení neplatné. Dále žalobce uvedl, že co se týká výše mzdy žalovaného, jednak tato byla upravena ve smlouvě, kde je označena jako základní smluvní hrubá hodinová mzda a dále, že součástí této mzdy je i osobní ohodnocení. Je zde odkaz na vnitřní předpis, který stanoví, že uvedená mzda je součtem základní smluvní, hrubé hodinové mzdy a osobního ohodnocení a nesmí být tedy nižší než tarifní mzda. Po celou dobu výkonu práce žalovaného u žalobce nedošlo k situaci, že by jeho hrubá mzda byla nižší, než je minimální zaručená mzda. I ve vnitřním předpisu zaměstnavatele je uvedeno, že pokud by došlo k tomu, že základní smluvní hrubá hodinová mzda a osobní ohodnocení, jejichž součet je tarifní mzdou, by byl nižší než zákonem stanovená zaručená mzda, pak platí výše zaručené mzdy. Co se týká povahy prací vykonávaných žalovaným, pak k tomu žalobce uvádí, že žalovaný pracoval pro žalobce na základě pracovní smlouvy na pozici elektromechanik s popisem pracovního místa, dle specifikace uvedeném v dokumentu označeném jako popis pracovního místa. Dle popisu pracovního místa bylo posláním zaměstnance provádět samostatně montážní činnost dle pokynů nadřízeného a dle průvodní dokumentace. V případě prací vykonávaných žalovaným pro žalobce se pak jednalo o jednoduché odborné práce vykonávané dle jasně předdefinovaného postupu prací tzv. výrobní návodky spolu s fotodokumentací vždy vypracované pro konkrétní výrobek zaměstnavatele. Výrobní návodka tak pro zaměstnance představovala detailní popis postupné montáže dílčích prvků, tzv. podsestav, z nichž následně vznikl koncový výrobek, respektive příslušný komponent (díl), který dále vstupoval do vyšších sestav zhotovovaných koncovým zákazníkem zaměstnavatele (typicky výrobcem kolejového vozidla, například tramvaje či lokomotivy). S ohledem na shora uvedené pak v souladu s nařízením vlády číslo 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručeném mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, se jedná o tzv. druhou skupinu prací a v souladu s tímto nařízením vlády byl žalobce vždy řádně odměňován. I kdyby však se jednalo o třetí skupinu prací, i za této situace by výše jeho mzdy byla vyšší než zaručená mzda v souladu se shora, uvedeným nařízením vlády. I z těchto důvodů navrhuje strana žalující vyhovět žalobě a zamítnout vzájemný návrh žalovaného, když za těchto okolností žalovanému nenáleží náhrada mzdy podle § 67 zákoníku práce.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že co se týká samotné určitosti právního jednání žalovaného, zde tedy okamžitého zrušení pracovního poměru, zde je závazný právní názor Nejvyššího soudu v této věci. Žalovaný byl u jednání vyslechnut jako účastník a je zřejmé, že důvody pro okamžité zrušení jsou vyjádřeny zcela určitým způsobem. Co se týká běhu lhůt podle § 57 zákoníku práce, subjektivní lhůta je dvouměsíční, objektivní je v délce jednoho roku. Výklad strany žalující je zavádějící, znamenalo by to, že více po jak roce soustavné nevyplácení mzdy by pak zaměstnanec neměl vůbec nárok na podání takovéhoto v zrušovacího úkonu, takový výklad je absurdní. Co se týká otázky, do které ze skupin podle nařízení vlády číslo 567/2006 Sb., patří výkon práce žalovaného, pak s ohledem na vykonávanou práci a kvalifikaci žalovaného by měla být ještě vyšší než v případě prací ve druhé skupině nebo čtvrté skupině. Dále žalovaný upozornil na skutečnost, že vládního nařízení hovoří o minimální zaručené mzdě, zde však součástí mzdy žalovaného byla nenároková složka, a to osobní ohodnocení, na kterou by pak nárok neměl. Za těchto okolností pak nedosahoval uvedené minimální zaručené mzdy podle shora uvedené vyhlášky, navrhl zamítnutí žaloby a vyhovění vzájemného návrhu žalovaného, který představuje náhrada mzdy podle § 67 zákoníku práce., právnická osoba, uvedené věci již jednou bylo zdejším soudem rozhodnuto, a to rozsudkem ze dne , datum, č. j. , spisová značka, , a to tak, že bylo žalobě vyhověno a vzájemný návrh zamítnut, a to z toho důvodu, že žalovaný v písemně podaném okamžitém zrušení pracovního poměru řádně neuvedl, v jakém konkrétním jednání zaměstnavatele spatřuje důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru.

5. Shora uvedený rozsudek zdejšího soudu byl potvrzen v plném rozsahu odvolacím soudem, tedy Krajským soudem v Praze rozsudkem ze dne , datum, . č. j. , spisová značka, .

6. Ve věci bylo ze strany žalovaného podáno dovolání, o kterém rozhodl Nejvyšší soud České republiky rozsudkem ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, tak, že zrušil rozsudek jak Krajského soudu, tak zdejšího soudu a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud ČR mimo jiné uvedl:7. „Důvodem k okamžitému zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce je – jak vyplývá přímo z jeho znění – skutečnost, že zaměstnavatel nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti. Naplnění uvedeného důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru tedy spočívá právě (a jenom) v tom, že zaměstnavatel neuspokojil nárok na mzdu (plat) nebo náhradu mzdy (platu) anebo jakoukoliv jejich část ani v dodatečné lhůtě 15 dnů poté, co se mzda (plat) nebo náhrada mzdy (platu) stala splatnou.

8. V dopise ze dne , datum, nadepsaném „Věc: Okamžité zrušení pracovního poměru“ žalovaný sdělil žalobci, že „okamžitě ruší pracovní poměr dle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů“. Z tohoto vyjádření lze bez dalšího dovodit pouze to, z jakého z důvodů uvedených v ustanovení § 56 odst. 1 zák. práce žalovaný jako zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr se žalobcem jako svým zaměstnavatelem (tedy z důvodu, že žalobce nevyplatil žalovanému mzdu nebo náhradu mzdy anebo jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti). Údaj o tom, v jakých konkrétních skutečnostech žalovaný spatřoval důvod k tomuto opatření, však tento dopis neobsahuje. V tomto směru tedy zůstalo skutkové vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru v projevu žalovaného obsaženém v dopise ze dne , datum, nedostatečně určité. Uvedený nedostatek však neznamená, že obsah projevu vůle již nelze v tomto případě zjistit výkladem.

9. Vzniknou-li o obsahu právního jednání pochybnosti, je třeba provést jeho výklad podle pravidel pro výklad právních jednání. Výkladu přitom podléhá zásadně každé právní jednání, bez ohledu na to, zda se navenek jeví jako jednoznačné (jasné). Je tomu tak již proto, že sám závěr o jednoznačnosti (jasnosti) určitého právního jednání je výsledkem jeho výkladu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Právní jednání se posuzuje podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.). Ustanovení § 555 odst. 1 o. z. formuluje východisko výkladu jakéhokoliv právního jednání; podstatný je jeho obsah, nikoliv např. jeho označení či pojmenování (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

10. Každý projev vůle (výslovný nebo konkludentní) se vykládá podle úmyslu (záměru) jednajícího, jestliže druhá strana takový úmysl (záměr) poznala nebo o něm musela vědět; není-li možné zjistit úmysl (záměr) jednajícího, přisuzuje se jednajícímu v projevu vůle takový úmysl (záměr), jaký by mu zpravidla přikládala (rozumí se v dobré víře a v souladu s dobrými mravy) osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. § 556 odst. 1 o. z.). Kromě úmyslu (záměru) jednajícího (ve zjištěné nebo přisouzené podobě) se při výkladu projevu vůle přihlíží také k „praxi zavedené mezi stranami v právním styku“, k tomu, co projevu vůle předcházelo, a k tomu, jak strany daly následně najevo, jaký obsah a význam projevu vůle přikládají (srov. § 556 odst. 2 o. z.). Byl-li při výslovném projevu vůle použit výraz, který sám o sobě připouští různý výklad, a nepodaří-li se výše uvedeným postupem vyjasnit projev vůle, měl by se podle ustanovení § 557 o. z. vyložit „k tíži toho, kdo výrazu použil jako první“. Pro oblast pracovněprávních vztahů však z ustanovení § 18 zák. práce vyplývá, že se použije „výklad pro zaměstnance nejpříznivější“, a že se tedy ustanovení § 557 o. z. v pracovněprávních vztazích nepoužije; výraz, který připouští různý výklad, se proto ve smyslu ustanovení § 18 zák. práce vyloží (z hlediska obsahu a významu právního jednání v pracovněprávních vztazích) způsobem, který je co nejpříznivější pro zaměstnance. Výklad projevu vůle může směřovat jen k objasnění jeho obsahu, tedy ke zjištění toho, co bylo skutečně projeveno. Pomocí výkladu projevu vůle nelze „nahrazovat“ nebo „doplňovat“ vůli, kterou zaměstnanec nebo zaměstnavatel (popřípadě jiný subjekt pracovněprávních vztahů) neměl, nebo kterou sice měl, ale neprojevil ji (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 50/2018 v časopise Soudní judikatura, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uveřejněný pod č. 3/2019 v časopise Soudní judikatura).

11. Základním hlediskem pro výklad právního jednání je tedy úmysl jednajícího (popřípadě – u vícestranných právních jednání – společný úmysl jednajících stran), byl-li takový úmysl druhé straně (adresátovi projevu vůle) znám, anebo musela-li (musel-li) o něm vědět. Při zjišťování tohoto úmyslu je třeba vycházet z hledisek uvedených v ustanovení § 556 odst. 2 o. z. a přihlédnout též k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají. Teprve v případě, že ani za použití uvedených výkladových pravidel nelze zjistit úmysl jednajícího, se uplatní objektivní metoda interpretace a projevu vůle se přisuzuje význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (srov. např. již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

12. Uvedenými závěry dovolacího soudu vyplývajícími z jeho ustálené rozhodovací praxe se však odvolací soud v projednávané věci důsledně neřídil, dospěl-li bez náležitého výkladu projevu vůle obsaženého v dopise žalovaného ze dne , datum, k závěru o neurčitosti skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, neboť „z pouhého odkazu na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce v okamžitém zrušení pracovního poměru nelze ani širším výkladem dovodit, jaký konkrétní nedoplatek mzdy žalobce dne , datum, uplatnil jako důvod skončení pracovního poměru, zda celkový jím tvrzený dluh za dobu trvání pracovního poměru či jen za některé měsíce, ovšem nelze zjistit jaké“. Odvolací soud nepřihlédl zejména k tomu, co okamžitému zrušení pracovního poměru předcházelo, nepřikládal-li význam skutečnosti, že žalovaný již dopisem ze dne , datum, (který je založen na č. l. 65 spisu a na který poukázal sám odvolací soud) žalobci vytýkal nesprávnou výši vyplácené mzdy a požadoval po něm doplacení částky , částka, s tím, že „za dobu trvání pracovního poměru“ mu byla v rozporu s § 1 až 4 nařízení vlády č. 567/2006 Sb. „krácena základní sazby minimální mzdy … zařazená do 8 skupin“, a že žalobce na tento dopis reagoval dopisem své zástupkyně ze dne , datum, založeným na č. l. 130–131 spisu (návrh žalovaného na provedení důkazu těmito dopisy soud prvního stupně zamítl a důkaz těmito listinami neprovedl ani odvolací soud).

13. Za těchto okolností je závěr odvolacího soudu o neurčitosti skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným, potažmo o neplatnosti tohoto právního jednání, předčasný, a tedy nesprávný. Z hlediska určitosti skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnancem podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zák. práce není významné, zda vymezený důvod byl uplatněn (zcela nebo zčásti) po uplynutí lhůt uvedených v § 59 zák. práce, nebo naopak předčasně [před uplynutím lhůty 15 dnů od splatnosti mzdy (platu) nebo náhrady mzdy (platu) anebo jakékoliv jejich části], a zda byl tento důvod uplatněn opodstatněně. Nepodaří-li se ani výkladem právního jednání odstranit pochybnosti o důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru, je toto právní jednání neplatné již proto, že zaměstnanec v rozporu s § 60 zák. práce nevymezil po skutkové stránce důvod okamžitého zrušení pracovního poměru dostatečně určitě, a není důvod se zabývat dodržením zákonných lhůt pro tento způsob rozvázání pracovního poměru ve vztahu k jednání zaměstnavatele, které mělo být (podle tvrzení zaměstnance) důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru, a ani tím, zda toto jednání zaměstnavatele vskutku zakládá zákonný důvod k tomuto opatření. Odvolací soud proto postupoval nesprávně, zabýval-li se – přes svůj (předčasný) závěr o neurčitosti skutkového vymezení důvodu okamžitého zrušení pracovního poměru žalovaným – dodržením lhůt vyplývajících z ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) a § 59 zák. práce a nedoplatky mzdy příslušející žalovanému za měsíce prosinec 2020 a leden 2021, které by z hlediska těchto lhůt mohly být „relevantním důvodem“ k okamžitému zrušení pracovního poměru. Kromě toho závěr odvolacího soudu, že mzda byla žalovanému v těchto dvou měsících „vyplácena řádně“, nelze dovozovat jen (bez dalšího) z toho, že v podání žalovaného soudu ze dne , datum, na č. l. 92 spisu, na které odvolací soud v tomto směru odkazuje, je uvedeno, že „po … incidentu byl až do února 2021 klid a firma vyplácela (a to si dali skutečně záležet) mzdu bez problémů“, zejména když v tomtéž podání žalovaný následně poukazuje na dopis z počátku března 2021, v němž žalobci vytýkal nesprávnou výši vyplácené mzdy a požadoval po něm doplacení částky , částka, s tím, že mu byla krácena mzda „za dobu trvání pracovního poměru“.

14. Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu není správný. Protože nejsou podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání ve věci samé, pro zamítnutí dovolání a ani pro změnu rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud tento rozsudek (včetně akcesorických výroků o nákladech řízení) zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud rovněž toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně (Okresnímu soudu , adresa, -západ) k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 226 odst. 1 a § 243g odst. 1 část první věty za středníkem a věta druhá o. s. ř.).“ (citováno z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, )

15. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto rozhodné skutečnosti: Žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu. V článku I. odst. 1 je uvedena pracovní pozice žalovaného, a to elektro/mechanik. Náplň práce je stanovena v popisu pracovní činnosti, která je přílohou uvedené smlouvy. , adresa, výkonu práce jsou všechny provozovny společnosti v Praze, den nástupu do práce , datum, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, . V článku I. odst. 7 byla dohodnuta základní smluvní hrubá hodinová mzda ve výši , částka, (důkaz: pracovní smlouva ze dne , datum, ). Součástí uvedené pracovní smlouvy byl popis pracovního místa, kde bylo uvedeno: „provádí samostatně montážní činnost dle pokynů nadřízeného a dle průvodní dokumentace“, dále po položkou pravomoc bylo uvedeno: „samokontrola odvedené práce“. Pracovní činnost byla popsána jako: „Provádí přidělené montážní práce, provádí veškeré práce a činnosti na základě pokynů nadřízených.“ Dále bylo uvedeno, že zaměstnanec zodpovídá za stav svěřeného pracoviště, vyvolání, realizaci a kontrolu účinnosti nápravných a preventivních opatření. Žalovaný podepsal tuto listinu a seznámil se s ní dne , datum, (důkaz: popis pracovního místa z , datum, ). Ve stejný den dne , datum, bylo žalovanému ze strany zaměstnavatele přiznáno osobní ohodnocení k základní smluvní hrubé mzdě ve výši , částka, na hodinu (důkaz: osobní ohodnocení ze dne , datum, ). Jak vyplývá z pracovní smlouvy, žalovaný se podpisem pracovní smlouvy v článku I. odst. 10 zároveň seznámil s pracovním řádem zaměstnavatele (důkaz: pracovní smlouva). V pracovním řádu zaměstnavatele, tedy společnosti , právnická osoba, . je v článku 5.1 ve druhém odstavci uvedeno: „Zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda, která nesmí být nižší než aktuální minimální a zaručená mzda. Do mzdy se pro tento účel nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli.“ Dále je v dalších dvou odstavcích uvedeno: „Zaručená mzda je mzda, kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, pracovní smlouvy a přiznaného osobního ohodnocení dle předpisu o mzdách, nejnižší úrovni zaručené mzdy stanoví vláda nařízením zpravidla z účinnosti od počátku kalendářního roku. Aktuální tarifní mzda (základní smluvní mzda plus osobní ohodnocení), nesmí klesnout pod úroveň v daném roce aktuálních sazeb zaručených mezd. V případě, že by tarifní mzda byla nižší než sazba zaručené mzdy, platí zaručená mzda.“ (důkaz: pracovní řád zaměstnavatele).

16. Konkrétní práce žalovaného u žalobce spočívala ve výrobě jednotlivých komponentů, ze kterých se postupně skládaly následně komponenty pro tramvaje či lokomotivy. (důkaz: účastnická výpověď žalovaného). Konkrétní postup práce pro výrobu jednotlivého komponentu vyplýval z výrobních návodek, kde byl podrobně zobrazen jednak plánek uvedeného komponentu, jednak byl podrobný slovní popis včetně dokumentace, jednak byly uvedeny jednotlivé přípravky a nářadí, které mají, ke kterému jednotlivému kroku při montáži být použity. (důkaz: výrobní návodka zaměstnavatele). Jednotlivé komponenty jsou zobrazeny i ve výrobním katalogu žalobce. (důkaz: výrobní katalog žalobce). V průběhu zaměstnání žalovaný u žalobce absolvoval školení a následně obdržel osvědčení o zkoušce z vyhlášky ČÚBP č. 50/78 Sb., a to dne , datum, . Jedná se o osvědčení o odborné způsobilosti pracovníků elektrotechnice (důkaz: osvědčení o odborné zkoušce z , datum, ).

17. Osobní ohodnocení žalovaného bylo zvýšeno na , částka, hrubé za hodinu hrubého splatností od , datum, , listinou ze dne , datum, (důkaz: zvýšení osobního ohodnocení z , datum, ). Dále bylo osobní ohodnocení žalovaného zvýšeno na , částka, hrubého za hodinu s platností od , datum, , a to listinu datovanou ze dne , datum, (důkaz: zvýšení osobního ohodnocení ze dne , datum, ). Následně bylo osobní ohodnocení žalovaného zvýšeno na , částka, hrubého za hodinu splatností od , datum, , a to listinou datovanou dne , datum, (důkaz: zvýšení osobního ohodnocení ze dne , datum, ). Dodatkem číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, bylo dohodnuto zvýšení základní smluvní hrubé hodinové mzdy s platností od , datum, na , částka, (důkaz: dodatek číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, ). Dalšímu zvýšení základní smluvní hrubé hodinové mzdy, a to na , částka, od , datum, došlo dodatkem číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, (důkaz: dodatek číslo , hodnota, ze dne , datum, ). Následně byla základní smluvní hrubá hodinová mzda zvýšena na , částka, , a to od , datum, dodatkem číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, (důkaz: dodatek číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, ). Vyplacení mzdy žalobcem žalovanému a potvrzení o výše mzdy doložil žalobce výplatními páskami žalovaného a dále výpisy z účtu za roky 2018, 19, 20 a leden až duben 2021 (důkaz: výplatní pásky žalovaného od ledna 2020 do února 2021, výpisy z účtu zaměstnavatele od ledna 2018 do dubna 2021).

18. Dne , datum, adresoval žalovaný žalobci dopis označený jako věc: Žádost o doplacení minimální mzdy stanovené nařízením vlády číslo 567/2006 Sb. o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy a o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí ve znění pozdějších předpisů. V uvedené listině žalovaný uvádí, že tímto žádá o doplacení minimální mzdy, garantované nařízení vlády číslo 567/2000 Sb., uvádí, že za dobu trvání pracovního poměru „mi byla v rozporu s § 1–4 výše uvedeného nařízení vlády číslo 567/2006 Sb. krácena základní sazba minimální mzdy stanovená pro týdenní pracovní dobu 40 hodin, zařazená do 8 skupin s ohledem na stupně složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce. Rozsah a povaha mé práce odpovídá hodnocení v platovém stupni sedm, což je skupina prací číslo , hodnota, předmětného nařízení.“ Dále žádá do pěti pracovních dnů od doručení této žádosti doplacení částky , částka, a dále uvádí, že o tuto částku mu nezákonně byla mzda celkově zkrácena, a to tak, že „každý měsíc mi nebyla vyplacena poměrná část minimální hodinové sazby zaručená pro výše uvedenou skupinu prací, takovéto jednání lze považovat za podezření ze spáchání skutkové podstaty trestného činu, podvod.“ (důkaz: žádost o doplacení minimální mzdy ze dne , datum, ). Uvedená listina byla doručena žalobci dne , datum, (důkaz: podací lístek a oznámení pošty o dodání psaní). K uvedenému dopisu se žalobce jako zaměstnavatel vyjádřil dopisem ze dne , datum, . Mimo jiné uvedl, že: „V prvé řadě bychom chtěli podotknout, že v žádosti postrádáme výpočet, jak jste k požadované částce došel. Není tedy zřejmé, z jakých částek se nárok skládá, a proto se její výši nemůžeme ani řádně vyjádřit. Co se týká samotného základu nároku, k tomu uvádíme, že dle pracovní smlouvy z dne , datum, jste zaměstnán u klienta na pozici elektro/mechanik. Dle popisu pracovního místa ze dne , datum, provádíte přidělené montážní práce a veškeré práce a činnosti na základě pokynů nadřízených. Vaším posláním je dle tohoto dokumentu samostatná montážní činnost dle pokynů nadřízeného a dle průvodní dokumentace, přičemž jedinou pravomocí je samokontrola odvedené práce. Dle vyjádření klienta je Vaší reálnou náplní práce montážní strojírenská činnost. Vzhledem k výše uvedenému jsme došli k závěru, že vaše práce odpovídá hodnocení v platovém stupni 3, což je skupina prací číslo , hodnota, , nařízení. Tento náš závěr jsme ověřili na stránkách Národní soustavy povolání, která je veřejně dostupná na adrese www.nsp.cz. Avšak i kdyby , právnická osoba, byla kvalifikována v platovém stupni 7, což je skupina prací č. , hodnota, , pořád by Vaše mzda byla vyšší než tzv. zaručená mzda. Pro upřesnění uvádíme, že Vaše mzda se sice skládá z pevné složky a osobního ohodnocení (na Vaší výplatní pásce položka „tarif“), nicméně pro účely posouzení, zda zaměstnanec dosahuje zaručené mzdy, se tyto dvě složky sčítají. Pro lepší orientaci a posouzení Vašeho nároku jsme vytvořili tabulku, kde je uvedena nařízením stanovená zaručená mzda pro skupinu 2 a 4 prací v porovnání s Vaší mzdou po celou dobu trvání Vašeho pracovního poměru., adresaskupina 2skupina 4Vaše mzda2012, částka, částka, částka, , , částka, od , datum2013, částka, , , částka, od , datum, částka, , částka, od , datum, částka, , , částka, od , datum2014, částka, částka, částka2015, částka, částka, částka2016, částka, částka, částka2017, částka, částka, částka, , částka, od , datum2018, částka, částka, částka2019, částka, částka, částka2020, částka, částka, částka2021, částka, částka, částkaZ této tabulky je zjevné, že mzda Vám vyplácena byla a je v souladu jak se zákoníkem práce, tak z nařízení. Ze strany klienta tak nedocházelo k žádnému krácení mzdy a Váš požadavek na doplacení částky ve výši , částka, není oprávněný.“ (důkaz: odpověď žalobce ze dne , datum, ). Následně předal žalovaný žalobci okamžité zrušení pracovního poměru datované dne , datum, a předané ve stejný den. V uvedeném okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaný uvedl: „Okamžitě ruším pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. Očekávám, že v souladu s § 56 odst. 2 a § 67 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů mi bude nejpozději do , datum, vyplacena náhrada mzdy a odstupné ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, to je mzda za měsíc duben a odstupné za měsíce květen a červen a předány veškeré doklady, tj. mimo jiné zápočtový list, potvrzení o proškolení na vyhlášku č. , hodnota, , evidenční list důchodového pojištění a potvrzení o výši příjmů za rok 2021.“ K uvedenému okamžitému zrušení pracovního poměru předseda představenstva žalobce, který převzal uvedenou listinu, uvedl: „nesouhlasíme s odůvodněním“. (důkaz: okamžité zrušení pracovního poměru ze dne , datum, ). Na toto okamžité zrušení pracovního poměru žalobce jako zaměstnavatel odpověděl žalovanému prostřednictvím právního zástupce, kde následně bylo sděleno, že uvedené okamžité zrušení má zaměstnavatel za nedůvodné. Dále žalobce uvedl, že vždy veškerou mzdu hradil včas a ke dni převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru není ničeho dlužen, nejsou tak splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a žalobce jako zaměstnavatel podává žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Dále uvedl, že netrvá na tom, aby u něj žalovaný nadále pracoval. Nastane tak fikce skončení pracovního poměru dohodou ke dni , datum, a nárok na další mzdu nevzniká. (důkaz: odpověď ze dne , datum, ). Tato odpověď byla žalovanému řádně zaslána (důkaz: podací arch). Důvodem pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného byla ta skutečnost, že, jak uváděl ve svém dopise ze dne , datum, , od samého počátku pracovního poměru mu řádně ze strany zaměstnavatele nebyla vyplácena mzda v zákonem zaručené výši, tedy byla mu vyplácena nižší částka, na kterou by měl nárok v souladu s nařízením vlády číslo 567/2006 Sb.. Rozsah a povaha jeho práce odpovídá skupině prací číslo , hodnota, předmětného nařízení a jeho mzda byla nižší, než odpovídá zákonu. Mzda, která byla dohodnuta mezi účastníky, byla žalovanému ze strany žalobce řádně vyplácena. (důkaz: účastnická výpověď žalovaného).

19. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový děj: Žalobce jako zaměstnavatel a žalovaný jako zaměstnanec uzavřeli dne , datum, pracovní smlouvu v článku I. odst. 1 je uvedena pozice pracovní pozice žalovaného, a to elektro/mechanik. Náplň práce je stanovena v popisu pracovní činnosti, která je přílohou uvedené smlouvy. , adresa, výkonu práce jsou všechny provozovny společnosti v Praze, den nástupu do práce , datum, . Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do , datum, . V článku I. odst. 7 byla dohodnuta základní smluvní, hrubá hodinová mzda ve výši , částka, . Součástí uvedené pracovní smlouvy byl popis pracovního místa, kde bylo uvedeno, provádí samostatně montážní činnost dle pokynů nadřízeného a dle průvodní dokumentace, pravomoc samo kontrola odvedené práce. Pracovní činnost byla popsána jako: „Provádí přidělené montážní práce, provádí veškeré práce a činnosti na základě pokynů nadřízených.“ Dále bylo uvedeno, že zaměstnanec zodpovídá za stav svěřeného pracoviště, vyvolání, realizaci a kontrol účinnosti nápravných a preventivních opatření. Žalovaný podepsal tuto listinu a seznámil se s ní dne , datum, . Ve stejný den dne , datum, bylo žalovanému ze strany zaměstnavatele přiznáno osobní ohodnocení k základní smluvní hrubé mzdě ve výši , částka, na hodinu. Jak vyplývá z pracovní smlouvy, žalovaný se podpisem pracovní smlouvy v článku I. odst. 10 zároveň seznámil s pracovním řádem zaměstnavatele. V pracovním řádu zaměstnavatele, tedy společnosti , právnická osoba, . je v článku 5.1 ve druhém odstavci uvedeno: „Zaměstnanci náleží za vykonanou práci mzda, která nesmí být nižší než aktuální minimální a zaručená mzda. Do mzdy se pro tento účel nezahrnuje mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve svátek, za noční práci, práci ve ztíženém pracovním prostředí a za práci v sobotu a v neděli.“ Dále je v dalších dvou odstavcích uvedeno: „Zaručená mzda je mzda, kterou zaměstnanci vzniklo právo podle zákoníku práce, pracovní smlouvy a přiznaného osobního ohodnocení dle předpisu o mzdách, nejnižší úrovni zaručené mzdy stanoví vláda nařízením zpravidla z účinnosti od počátku kalendářního roku. Aktuální tarifní mzda (základní smluvní mzda plus osobní ohodnocení), nesmí klesnout pod úroveň v daném roce aktuálních sazeb zaručených mezd. V případě, že by tarifní mzda byla nižší než sazba zaručené mzdy, platí zaručená mzda.“20. Konkrétní práce žalovaného u žalobce spočívala ve výrobě jednotlivých komponentů, ze kterých se postupně skládaly následně pro komponentů, pro tramvaje či lokomotivy. (důkaz: účastnická výpověď žalovaného). Konkrétní postup práce pro výrobu jednotlivého komponentu vyplýval z výrobních návodek, kde byl podrobně zobrazen jednak plánek uvedeného komponentu, jednak byl podrobný slovní popis včetně dokumentace, jednak byly uvedeny jednotlivé přípravky a nářadí, které mají, ke kterému jednotlivému kroku při montáži být použity. Jednotlivé komponenty jsou zobrazeny i ve výrobním katalogu žalobce. V průběhu zaměstnání žalobce u žalovaného absolvoval v průběhu zaměstnání žalovaného, u žalobce absolvoval žalovaný osvědčení o zkoušce z vyhlášky ČÚBP č. 50/78 Sb., a to dne , datum, . Jedná se o osvědčení o odborné způsobilosti pracovníků elektrotechnice.

21. Osobní ohodnocení žalovaného bylo zvýšeno na , částka, hrubé za hodinu hrubého splatností od , datum, , listinou ze dne , datum, . Dále bylo osobní ohodnocení žalovaného zvýšeno na , částka, hrubého za hodinu s platností od , datum, , a to listinu datovanou ze dne , datum, . Následně bylo osobní ohodnocení žalovaného zvýšeno na , částka, hrubého za hodinu splatností od , datum, , a to listinou datovanou dne , datum, . Dodatkem číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, bylo dohodnuto zvýšení základní smluvní hrubé hodinové mzdy s platností od , datum, na , částka, . Dalšímu zvýšení základní smluvní hrubé hodinové mzdy, a to na , částka, od , datum, došlo dodatkem číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, . Následně byla základní smluvní hrubá hodinová mzda zvýšena na , částka, , a to od , datum, dodatkem číslo , hodnota, k pracovní smlouvě ze dne , datum, . Vyplacení mzdy žalobcem žalovaného a potvrzení o výše mzdy doložil žalobce výplatními páskami žalovaného a dále výpisy z účtu za roky 2018, 19, 20 a leden až duben 2021.

22. Dne , datum, adresoval žalovaný žalobci dopis označený jako věc: Žádost o doplacení minimální mzdy stanovené nařízením vlády číslo 567/2006 Sb. o minimální mzdě. O nejnižších úrovních zaručené mzdy a o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí ve znění pozdějších předpisů. V uvedené listině žalovaný uvádí, že tímto žádá o doplacení minimální mzdy, garantované nařízení vlády číslo 567/2000 Sb., uvádí, že za dobu trvání pracovního poměru „mi byla v rozporu s § 1–4 výše uvedeného nařízení vlády číslo 567/2006 Sb. krácena základní sazba minimální mzdy stanovená pro týdenní pracovní dobu 40 hodin, zařazená do 8 skupin s ohledem na stupně složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávané práce. Rozsah a povaha mé práce odpovídá hodnocení v platovém stupni sedm, což je skupina prací číslo , hodnota, předmětného nařízení.“ Dále žádá do pěti pracovních dnů od doručení této žádosti doplacení částky , částka, a dále uvádí, že o tuto částku mu nezákonně byla mzda celkově zkrácena, a to tak, že „každý měsíc mi nebyla vyplacena poměrná část minimální hodinové sazby zaručená pro výše uvedenou skupinu prací, takovéto jednání lze považovat za podezření ze spáchání skutkové podstaty trestného činu, podvod.“ Uvedená listina byla doručena žalobci dne 10. 3.. K uvedenému dopisu se žalobce jako zaměstnavatel vyjádřil dopisem ze dne , datum, . Mimo jiné uvedl, že: „V prvé řadě bychom chtěli podotknout, že v žádosti postrádáme výpočet, jak jste k požadované částce došel. Není tedy zřejmé, z jakých částek se nárok skládá, a proto se její výši nemůžeme ani řádně vyjádřit. Co se týká samotného základu nároku, k tomu uvádíme, že dle pracovní smlouvy z dne , datum, jste zaměstnán u klienta na pozici elektro/mechanik. Dle popisu pracovního místa ze dne , datum, provádíte přidělené montážní práce a veškeré práce a činnosti na základě pokynů nadřízených. Vaším posláním je dle tohoto dokumentu samostatná montážní činnost dle pokynů nadřízeného a dle průvodní dokumentace, přičemž jedinou pravomocí je samokontrola odvedené práce. Dle vyjádření klienta je Vaší reálnou náplní práce montážní strojírenská činnost. Vzhledem k výše uvedenému jsme došli k závěru, že vaše práce odpovídá hodnocení v platovém stupni 3, což je skupina prací číslo , hodnota, , nařízení. Tento náš závěr jsme ověřili na stránkách Národní soustavy povolání, která je veřejně dostupná na adrese www.nsp.cz.. Avšak i kdyby , právnická osoba, byla kvalifikována v platovém stupni 7, což je skupina prací č. , hodnota, , pořád by Vaše mzda byla vyšší než tzv. zaručená mzda. Pro upřesnění uvádíme, že Vaše mzda se sice skládá z pevné složky a osobního ohodnocení (na Vaší výplatní pásce položka „tarif“), nicméně pro účely posouzení, zda zaměstnanec dosahuje zaručené mzdy, se tyto dvě složky sčítají. Pro lepší orientaci a posouzení Vašeho nároku jsme vytvořili tabulku, kde je uvedena nařízením stanovená zaručená mzda pro skupinu 2 a 4 prací v porovnání s Vaší mzdou po celou dobu trvání Vašeho pracovního poměru., adresaskupina 2skupina 4Vaše mzda2012, částka, částka, částka, , , částka, od , datum2013, částka, , , částka, od , datum, částka, , částka, od , datum, částka, , , částka, od , datum2014, částka, částka, částka2015, částka, částka, částka2016, částka, částka, částka2017, částka, částka, částka, , částka, od , datum2018, částka, částka, částka2019, částka, částka, částka2020, částka, částka, částka2021, částka, částka, částkaZ této tabulky je zjevné, že mzda Vám vyplácena byla a je v souladu jak se zákoníkem práce, tak z nařízení. Ze strany klienta tak nedocházelo k žádnému krácení mzdy a Váš požadavek na doplacení částky ve výši , částka, není oprávněný.“ Následně předal žalovaný žalobci okamžité zrušení pracovního poměru datované dne , datum, a předané ve stejný den. V uvedeném okamžitém zrušení pracovního poměru žalovaný uvedl: „Okamžitě ruším pracovní poměr podle § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů. Očekávám, že v souladu s § 56 odst. 2 a § 67 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění pozdějších předpisů mi bude nejpozději do , datum, vyplacena náhrada mzdy a odstupné ve výši průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby, to je mzda za měsíc duben a odstupné za měsíce květen a červen a předány veškeré doklady, tj. mimo jiné zápočtový list, potvrzení o proškolení na vyhlášku č. , hodnota, , evidenční list důchodového pojištění a potvrzení o výši příjmů za rok 2021.“ K uvedenému okamžitému zrušení pracovního poměru předseda představenstva, který převzal uvedenou listinu, uvedl, nesouhlasíme s odůvodněním. Na toto okamžité zrušení pracovního poměru žalobce jako zaměstnavatel odpověděl žalovanému prostřednictvím právního zástupce, kde následně bylo sděleno, že uvedené okamžité zrušení má zaměstnavatel za nedůvodné. Dále žalobce uvedl, že vždy veškerou mzdu hradil včas a ke dni převzetí okamžitého zrušení pracovního poměru není ničeho dlužen, nejsou tak splněny podmínky pro okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance a žalobce jako zaměstnavatel podává žalobu na neplatnost rozvázání pracovního poměru. Dále uvedl, že netrvá na tom, aby u něj žalovaný nadále pracoval. Nastane tak fikce skončení pracovního poměru dohodou ke dni , datum, a nárok na další mzdu nevzniká. Tato odpověď byla žalovanému řádně zaslána. Důvodem pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany žalovaného byla ta skutečnost, že jak uváděl ve svém dopise ze dne , datum, , od samého počátku pracovního poměru mu řádně ze strany zaměstnavatele nebyla vyplácena mzda v zákonem zaručené výši, tedy byla mu vyplácena nižší částka, na kterou by měl nárok v souladu s nařízením vlády číslo 567/2006 Sb.. Rozsah a povaha jeho práce odpovídá skupině prací číslo , hodnota, předmětného nařízení a jeho mzda byla nižší, než odpovídá zákonu. Mzda, která byla dohodnuta mezi účastníky, byla žalovanému ze strany žalobce řádně vyplácena.

23. Soud provedl i další důkazy, než které uvedl shora, a to všechny, které účastníci v průběhu řízení navrhli. Nevyvodil z nich však žádné skutkové závěry, kromě těch, o kterých uvede podrobně níže.

24. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v zařízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů a výpovědi žalovaného jako účastníka.

25. Jak vyplývá ze shora uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, byl zdejší soud povinen zjistit vůli žalovaného a důvody, pro které žalovaný podal okamžité zrušení pracovního poměru. Soud v tomto směru vyslechl žalovaného jako účastníka. Co se týká samotného výslechu, soud uvádí, že žalovaný uváděl skutečnosti poměrně věrohodně. Uváděl, jaké byly konkrétní důvody pro podání okamžitého zrušení pracovního poměru. I když někdy v některých částech působila jeho výpověď zmateně, pak vzhledem k intelektuálním schopnostem žalovaného a skutečnosti, že není právně vzdělán, přesto bylo zřejmé několik jasně uvedených věcí: Na výslovný dotaz, zdali byl důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru skutečnosti uvedené v dopise zaměstnavateli ze dne , datum, , který je citován shora, žalovaný výslovně uvedl, že ano. Dále toto rozvedl s tím, že si porovnával jednotlivé třídy s ohledem na svoje vzdělání, na proběhlá školení, na praxi, jakou měl, provedl výpočet a zjistil, že nedosahuje mzdy, kterou by měl dostat. Dále potvrdil skutečnost, že na mzdu, která byla dohodnuta s žalobcem jako zaměstnavatelem, to znamená, jak hrubá hodinová mzda, tak osobní ohodnocení, dostával řádně zaplaceno dle smlouvy, a to v jednotlivých termínech. Dále žalovaný soudu popsal, co prováděl, jakou konkrétní práci prováděl pro žalobce jako jeho zaměstnanec. Ukázal katalog, kde byly jednotlivé výrobky, uvedl, že dostal jednotlivé komponenty, výkres, nic dalšího, kromě pracovních pomůcek jako nářadí a další věci. Tímto způsobem tedy následně takovouto krabičku, jak je uvedeno v katalogu, sestavil. Zároveň potvrdil, že veškeré podpisy na listinách založených ve spisu a provedených k důkazu, kde je označen jako podepisující osoba, jsou jeho a jsou pravé. Jedná se tedy o pracovní smlouvu, dodatky seznámení se s náplní práce, s výší osobního ohodnocení. Soud tedy dodává, že výpověď žalovaného má za věrohodnou a z jeho výpovědi ve spojení s dalšími listinnými důkazy soud zjistil zcela jistě důvod, pro kterou bylo okamžité zrušení ze strany žalovaného jako zaměstnance žalobci jako zaměstnavateli podáno a že tímto důvodem byla skutečnost, že žalovaný se domníval, že mu není vyplácena mzda, na kterou má ze zákona nárok, tedy dle nařízení vlády č. 567/2006 Sb., kdy je mu vyplácena nižší než minimální zaručená mzda, a to od samého počátku právního poměru u žalobce.

26. K tomuto soud tedy uvádí, že v tomto směru nesouhlasí se závěry strany žalující, že ani po poučení soudem žalovaný dostatečně určitě nespecifikoval důvody pro okamžité zrušení. Ve zbytku soud odkazuje k tomu, co uvedl výše.

27. Vzhledem k tomu, že žalovaný jako zaměstnanec okamžitě zrušil pracovní poměr, soud zkoumal, zdali byly dodrženy lhůty v souladu s § 59 odst. 1 zákoníku práce. Jednak se jedná o subjektivní dvouměsíční lhůtu ode dne, kdy se tedy o důvodu k okamžitému zrušení zaměstnanec dověděl a dále objektivní lhůtu, tedy nejpozději do jednoho roku, kdy tento důvod vznikl. Kdyby soud připustil skutečnost, že uvedená žaloba je důvodná a že tedy žalobce nevyplácel žalovanému nejnižší úroveň zaručené mzdy, ale mzdu nižší, pak by se tak dělo po celou dobu pracovního poměru žalovaného u žalobce, jak vyplývá z tvrzení žalovaného i z důvodů, pro které bylo okamžité zrušení podáno. Za těchto okolností, pak lhůta jednoho roku nemohla být ze strany žalovaného dodržena, když pracovní poměr vznikl pracovní smlouvou ze dne , datum, , tedy skoro devět let předtím, než podal žalovaný okamžité zrušení pracovního poměru. O tom, že se domníval, že mu nebyla vyplácena mzda po celou dobu, svědčí jednak to, co uváděl u soudu jako účastník při svém výslechu, jednak obsah listiny z , datum, , kde uvádí, že mu nebyla vyplacena částka ve výši , částka, , kdy z obsahu tohoto sdělení jasně vyplývá, že se jedná o rozdíl mezi částkou, o kterou se domníval, že měl nárok a skutečně vyplacenou mzdou. Ostatně v průběhu řízení žalovaný dodal soudu listiny, a to jednak tabulku s vyčíslením uvedené částky , částka, (důkaz: tabulka žalovaného z podání z , datum, ) a dále další tabulku se stejným přehledem, rozdílem mezi skutečně vyplacenou zaručenou mzdou a nárokem žalovaného, která byla soudu předložena s podáním žalovaného ze dne , datum, (důkaz: tabulka žalovaného z podání z , datum, ). Z těchto skutečností tedy jasně vyplývá, že žalovaný se domníval, že důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru vznikl již od samého počátku pracovního poměru u žalobce. Za těchto okolností pak není dodržena lhůta jednoho roku tak, jak vyplývá z § 59 zákoníku práce a žaloba je zralá na zamítnutí.

28. Co se týká argumentů ze strany žalovaného, respektive jeho právního zástupce, který upozorňuje na skutečnost, že za takovýchto okolností, kdyby zaměstnavatel krátil mzdu zaměstnance po celou dobu pracovního trvání pracovního poměru třeba po dobu 10 let, nemohl by zaměstnanec po pracovní poměr okamžitě zrušit, pak soud upozorňuje na skutečnost, jaké jsou důvody dle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) z.p.. Je zřejmé, že důvody podání takovéhoto právního jednání, tedy okamžitého zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance zaměstnavateli, je právním jednáním výjimečným, krajním podaným za situace, kdy by se mohl zaměstnanec dostat do hmotné nouze, případně již není možné, aby u zaměstnavatele déle setrvával. Soud v tomto směru odkazuje i na rozhodnutí nález Ústavního soudu I. ÚS 3399/2014 ze dne , datum, , který se tímto důvodem okamžitého zrušení pracovního poměru zabýval a nikde ve svém rozhodnutí, třebaže svým rozhodnutím značně rozšířil možnosti zaměstnanců podat okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem, nezmínil nemožnost uplatnění objektivní lhůty dle § 59 z.p.. Neuvedl, že by soud neměl přihlížet k ustanovení § 59 zákoníku práce či, že se roční objektivní lhůta pro posouzení důvodnosti okamžitého zrušení pracovního poměru nepoužije. Je obecně zřejmé, že jestliže trvalo jednání zaměstnavatele po tak dlouhou dobu, nebo se stalo před tak dlouhou dobu, než je jeden rok, pak jistě za situace, kdy zaměstnanec již nechce setrvávat v pracovním poměru u zaměstnavatele, pak může vždy podat výpověď a délka výpovědní doby k poměru s ročním obdobím, kdy zaměstnanec uvedenou záležitost neřešil nebo nemohl řešit, protože vznikla a on si ji nevšiml a to ze své nedbalosti, není tak dlouhá, aby bylo nezbytné použít okamžité zrušení pracovního poměru. Výživa zaměstnance závislého na mzdě tímto ohrožena jistě nebude, když se jedná o událost vzniklou buď před dlouhou dobou, tedy před rokem nebo trvající déle než jeden rok a po tuto dobu tato skutečnost zaměstnancem řešena nebyla. Těžko lze pak připustit, že by soud k objektivní lhůtě nepřihlížel, když ani zaměstnanec takovou skutečnost (nevyplácení části mzdy) nepřikládal takový význam (ať úmyslně nebo z nedbalosti), aby včas okamžitě zrušil pracovní poměr.

29. Dalším důvodem pro rozhodnutí soudu o tom, že uvedené okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, je skutečnost, že soud se nedomnívá na rozdíl od žalovaného, že při zjišťování hrubé mzdy zaměstnance nelze sčítat osobní ohodnocení a smluvenou mzdu za situace, kdy uvedený součet překračuje nejnižší úroveň zaručené mzdy. V tomto směru soud i odkazuje na pracovní řád zaměstnavatele, který byl zde citován k důkazu, který sám potvrzuje, že aktuální tarifní mzda je součtem základní smluvní mzdy a osobního ohodnocení a že nesmí klesnout pod úroveň v daném roce aktuálních sazeb zaručených mezd. Zaměstnavatel se tímto v pracovním řádu sám zavázal k shora uvedené skutečnosti a s tímto pracovním řádem byl žalovaný seznámen, jak vyplývá z pracovní smlouvy.

30. Dalším argumentem ze strany žalovaného byla skutečnost, že žalovaný vykonával nikoliv 2. skupinu prací podle přílohy k nařízení vlády číslo 567/2006 Sb., ale 4. skupinu prací, případně vyšší. K tomu soud uvádí, že co se týká uvedené 2. skupiny prací, kde je uvedeno: „Stejnorodé práce s rámcovým zadáním a s přesně vymezenými výstupy s větší možností volby jiného postupu a s rámcovými návaznostmi na další procesy (dále jen „jednoduché odborné práce“), práce s celky a sestavami několika jednotlivých prvků (předmětů), s logickým účelovým uspořádáním a dílčími vazbami na jiné celky (sestavy), práce předpokládající jednoduché pracovní vztahy“. K tomu soud uvádí, že tato charakteristika přesně popisuje práci žalovaného u žalobce, tedy sestavování jednoduchých dílů na základě přesně dané výrobní návodky s plánem a fotodokumentací a jednotlivými popisy. Ani v článku II. uvedené přílohy k nařízení vlády č. 567/2006, kde jsou uvedeny jednotlivé obory, pak v oboru strojírenství a elektrotechnika je popis práce uveden přímo, jako dokonce ne 2., ale jako 1. skupina, a to „1) montáž přístrojů na desky nebo panely například spínačů, vypínačů, přepínačů měřících přístrojů, propojování přístrojů, vodiči do celkového počtu 50 vodičů.“ Za těchto okolností byl žalovaný řádně zařazen do 2 skupiny a tomu odpovídá i mzda, kdy soud odkazuje v tomto směru na přehlednou tabulku, kterou vypracoval žalobce ve svém vyjádření ze dne , datum, , která je citována shora.

31. Soud věc právně posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

32. Podle § 56 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnanec může pracovní poměr okamžitě zrušit jen, jestliže zaměstnavatel mu nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoliv jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.

33. Podle § 59 zákoníku práce zaměstnanec může okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl, nejpozději do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

34. Podle § 60 zákoníku práce v okamžitém zrušení pracovního poměru musí zaměstnavatel i zaměstnanec skutkově vymezit jeho důvod tak, aby jej nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží.

35. Podle § 67 zákoníku práce zaměstnanci, u něhož dochází k rozvázání pracovního poměru výpovědí danou zaměstnavatelem z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až c) nebo dohodou z týchž důvodů, přísluší od zaměstnavatele při skončení pracovního poměru odstupné ve výši nejméně a) jednonásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval méně než 1 rok, b) dvojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 1 rok a méně než 2 roky, c) trojnásobku jeho průměrného výdělku, jestliže jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň 2 roky, d) součtu trojnásobku jeho průměrného výdělku a částek uvedených v písmenech a) až c), jestliže dochází k rozvázání pracovního poměru v době, kdy se na zaměstnance vztahuje v kontu pracovní doby postup podle § 86 odst.

4. Za dobu trvání pracovního poměru se považuje i doba trvání předchozího pracovního poměru u téhož zaměstnavatele, pokud doba od jeho skončení do vzniku následujícího pracovního poměru nepřesáhla dobu 6 měsíců.

36. Podle § 70 odst. 2 písm. b) zákoníku práce rozvázal-li zaměstnanec pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnavatel netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud se se zaměstnancem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit.

37. Jak soud tedy uvádí shora, okamžité zrušení pracovního poměru žalovaného vůči žalobci pro nevyplacení mzdy, respektive její části, nebylo důvodné (§ 56 odst. 1 písm. b) z.p. a contrario), jednak pro věcné důvody, kdy mzda byla placena v řádné výši, jednak pro zmeškání lhůty uvedené v § 59 zákoníku práce, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. žaloby a rozhodl o neplatnosti uvedeného okamžitého zrušení pracovního poměru a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

38. V takovém případě v souladu s § 70 odst. 2 písm. b) zákoníku práce, pokud zaměstnavatel netrvá na tom, aby zaměstnanec u něho dále pracoval, platí, pokud se se zaměstnancem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dnem, kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit, a to dohodou.

39. Žalovanému tedy nenáleží náhrada mzdy podle § 67 zákoníku práce. Na základě těchto skutečností soud rozhodl výrokem II. tohoto rozsudku tak, že vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky ve výši , částka, z titulu náhrady mzdy zamítl.

40. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku tak, že úspěšnému žalobci v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na jejich náhradu v plné výši tak, jak je žalobkyně vyčíslila. Náklady žalobce se sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokáta za 13 úkonů právní služby po , částka, za řízení ve třech stupních – u soudu prvního stupně, odvolacího, dovolacího a následně opět před soudem prvního stupně (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé z , datum, , replika žalobkyně ze dne , datum, , vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , vyjádření žalobkyně ze dne , datum, , účast při jednání před soudem dne , datum, a účast při jednání před soudem dne , datum, , vyjádření k odvolání dne , datum, , účast na ú.j. před odvolacím soudem dne , datum, , vyjádření k dovolání dne , datum, , účast na ú.j. před soudem prvního stupně dne , datum, , písemné vyjádření ve věci samé dne , datum, , účast na ú.j. dne , datum, ) dle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 13 úkonů právní služby po , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši , částka, odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupkyně žalobce jakožto advokátka osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalobce činily , částka, . V souladu s § 160 odst. 1 části věty za středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání patnáct dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobce v řízení zastupovala.