16 C 345/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. Michaelou Patočkovou. sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 16 536 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem ve výši 12 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, žaloba se v této části zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 45,14 % náhrady nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, , , adresa, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela s žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši , částka, , bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , se splatností do , datum, . Před uzavřením předmětné uvěrové smlouvu právní předchůdkyně žalobkyně lustrovala žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB, BRKI, NRKI. Žalobkyní požadovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši , částka, a smluvního úroku ve výši , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne , datum, smlouvu o postoupení pohledávek, čímž byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni. Žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto dne , datum, zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, na níž však žalovaný nikterak nereagoval.

2. K výzvě soudu, zda splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně vycházela ze svých všeobecných obchodních podmínek na webové adrese www. kimbi.cz, přičemž žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, nenachází se v exekuci či insolvenci a nenachází se v tíživé finanční situaci. Dále prohlásil, že si není vědom toho, že by byl evidován v jakékoliv databázi dlužníků a z údajů bankovních a nebankovních registrů.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo rozhodnuto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků, neboť žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, ač byl řádně předvolán, a ani nepožádal o odročení jednání.

5. Na základě dokazování soud zjistil následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru Kimbi č. , hodnota, , ze dne , datum, soud zjistil, že se právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných splátkách, a to vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. RPSN činilo 311,30 %, roční úroková sazba byla stanovena ve výši 150 %. Žalovaný potvrdil smluvní podmínky dne , datum, .

7. Ze všeobecných obchodních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně zejména vyplývá, že před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně žalobkyně na základě údajů vyplněných v žádosti provádí identifikaci klienta, kdy za tímto účelem ji klient poskytne kopii občanského průkazu a případně dalšího dokladu, a dále provede identifikační platbu ve výši , částka, na účet sdělený právní předchůdkyní žalobkyně. Touto identifikační platbou ověří, že účet, na který má být úvěr poskytnut, skutečně patří klientovi. Dále posoudí klientovu úvěruschopnost, přičemž za tímto účelem jí klient poskytne informace a doklady, které si právní předchůdkyně žalobkyně vyžádá, kdy může požadovat předložení potvrzení o příjmech a výdajích klienta, výpisy z účtu klienta apod. Výše minimální měsíční splátky se pro každý měsíc liší. Její aktuální výše bude vždy uvedena v zákaznickém účtu a v sms a e-mailové zprávě, kterou právní předchůdkyně žalobkyně zašle klientovi před příslušným datem splatnost. V případě prodlení klienta se splacením úvěru (i jakékoliv jeho části) je povinen uhradit právní předchůdkyni žalobkyně sankční a další platby uvedené ve smlouvě o úvěru. Zaplacení jakékoliv smluvní pokuty stanovené ve Smlouvě o úvěru nezbavuje Klienta povinnosti splnit povinnosti a dluhy stanovené Smlouvou o úvěru, ani povinnosti nahradit právní předchůdkyni žalobkyně případnou škodu.

8. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, . soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně převedla dne , datum, na bankovní účet , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, .

9. Z dopisu, nazvaného poslední možnost dohody na úhradě, ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl právní předchůdkyní vyzván k úhradě dlužné částky , částka, , přičemž ke dni , datum, byl úvěr zesplatněn.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne , datum, včetně příloh, dodatku č. , hodnota, předmětné smlouvy ze dne , datum, a seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínky ze dne , datum, včetně podacího lístku z téhož dne vyplývá, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni a zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě nesplacené jistiny ve výši , částka, a nákladů právního zastoupení ve výši , částka, .

12. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).

17. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Podle § 1970 o. z. může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši úroku z prodlení pak upravuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření shora uvedené smlouvy, kterou soud posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a následujících o. z. Zároveň se však ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jedná o spotřebitelský úvěr a také o spotřebitelskou smlouvu podle § 1810 a následujících o. z., přičemž zákon o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu zavedl povinnost věřitele (poskytovatele spotřebitelského úvěru) ještě před uzavřením smlouvy posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele. Takový postup zahrnuje též povinnost ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný spotřebitelský úvěr, neboť teprve poté smí věřitel úvěr poskytnout. Věřitel je tedy povinen náležitě a aktivně zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a vyžadovat také doklady k jeho tvrzením. Své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti přitom nedostojí, vyjde-li jen z objektivně nijak nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele totiž nejsou míněny informace získané pouze od spotřebitele, odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (k tomu srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

21. Rozhodující okolností pro posouzení věci zdejším soudem je tak skutečnost, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost řádně a s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Otázkou, zda došlo ke splnění předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru je přitom soud povinen zabývat se z úřední povinnosti. Z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má kromě toho vyplývat, pokud je úvěr poskytnut, že zde nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Jedině tak totiž splní poskytovatel úvěru i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit též práva a zájmy spotřebitele, aniž by to znamenalo, že tím presumuje jeho nepoctivost.

22. Dále platí, že účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. V posuzované věci soud na podkladě předložených listinných důkazů dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že žalovaný bude schopen dostát svým závazkům. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z prohlášení žadatele o úvěr, aniž by je jakkoli reálně ověřovala. Případně se spokojila pouze z informací z bankovních a nebankovních databází, aniž by zkoumala výši nákladů na bydlení, výši výdajů na domácnost a nezkoumala ani další běžné měsíční výdaje žalovaného. Nelze jistě žádat, aby právní předchůdkyně žalobkyně ověřovala tvrzení žalovaného do detailních podrobností, avšak pro závěr o úvěruschopnosti dostačuje např. pracovní smlouva či výplatní pásky, nájemní smlouva, smlouvy o případných dalších úvěrech či zápůjčkách anebo výpisy z účtu, z nich jsou obvykle jak pravidelné výdaje, tak příjmy žadatele o úvěr dobře patrné.

24. Lze tudíž shrnout, že ověřování úvěruschopnosti bylo formální záležitostí, právní předchůdkyně žalobkyně zjevně nevyvinula za účelem zjištění, zda je žalovaný skutečně schopen spotřebitelský úvěr splácet, dostatečnou snahu o posouzení jeho reálné situace. Soud tak musí konstatovat, že majetkové poměry žalovaného nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, a proto nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o úvěruschopnosti. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že daná smlouva o spotřebitelském úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. K tomu soud dále podotýká, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, C–679/18).

25. Jestliže právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku , částka, , plnila bez právního důvodu. Žalovaný doposud ničeho neuhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 o. z. a vzniklo jí tak ve smyslu speciálního ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Soud proto žalobě vyhověl co do částky , částka, , o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných smluvních pokut, smluvních poplatků a zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo jednoznačně judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř., přičemž neshledal podmínky pro její prodloužení ani pro uložení peněžitého plnění ve splátkách.

26. O nákladech řízení soud rozhodl ve III. výroku tohoto rozsudku podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně byla úspěšná, co do částky , částka, (72,57 % z celkového nároku), neúspěšná ze , částka, (27,43 % z celkového nároku). Náklady žalobkyně sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a jednak z odměny advokátky, která byla tvořena částkou , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé a výzva k plnění) dle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), a jednak z paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, za 3 úkony právní služby po , částka, podle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu. Dále pak z odměny advokátky podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši , částka, , a to za půl úkon právní služby podle § 11 odst. 2 ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (vyjádření k výzvě ze dne , datum, ) a paušální náhrady hotových výdajů ve výši , částka, podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Soud přiznal odměnu v poloviční výši, neboť se svou povahou jedná o doplnění tvrzení, která již měla být doložena v původním návrhu Advokátka není plátcem DPH. Po zohlednění částečného úspěchu ve věci, náklady řízení žalobkyně celkem činily , částka, (45,14 % ze , částka, ). V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalobkyni v řízení zastupovala.