16 C 355/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem a přísedících Miloslavy Procházkové a Ing. Bohumila Kalába ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem údaje o zástupci pro: žaloba o neplatnost zrušení pracovního poměru ve zkušební době <b>I. Pokud se žalobkyně domáhala, aby soud určil, že zrušení pracovního poměru ve zkušební době žalovaným ke dni [datum] je neplatné, žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 24 314 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době žalovaným. K věci uvedla, že jmenováním ze dne [datum] jmenoval žalovaný žalobkyni do funkce tajemnice Městského úřadu Černošice s účinnosti od [datum]. Jmenování žalobkyně do funkce bylo na dobu neurčitou. Jmenování proběhlo v souladu s výsledky výběrového řízení, dne [datum] vznikl mezi žalobkyní a žalovaným pracovní poměr. Jmenování žalobkyně do funkce tajemnice Městského úřadu Černošice předcházel souhlas ředitele Krajského úřadu Středočeského kraje JUDr. [jméno] [příjmení], žádost o souhlas ředitele Krajského úřadu Středočeského kraje k jmenování žalobkyně tajemníkem podal žalovaný podáním ze dne [datum], tento souhlas byl v souladu s § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích v platném znění, podmínkou jmenování žalobkyně je do funkce. Souhlas se jmenováním do funkce byl vydán dne 14.1.2020 pod č.j. 003942/2020/KUSK. Podrobný obsah pracovní a právního vztahu byl upraven v samostatném dokumentu upravující bližší podmínky pracovně právního vztahu založeného jmenováním ze dne [datum]. Žalovaný ukončil pracovní poměr žalobkyně jednostranným dokumentem ze dne [datum] a to podle § 66 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce. Tento dokument byl předán žalobkyni dne [datum], tato potvrdila pouze převzetí dokumentu nikoliv souhlas s jeho obsahem. Dle názoru žalobkyně došlo k neplatnému ukončení pracovního poměru, neboť pracovní poměr žalobkyně byl založen jmenováním v předchozím souhlasu ředitele Krajského úřadu Středočeského kraje, a tedy ukončení pracovního poměru mohlo dojít jen odvoláním po předchozím souhlasu ředitele Krajského úřadu Středočeského kraje. Ukončení pracovního poměru tedy nebylo v souladu s § 103 odst. 3, zákona č 128/2000 Sb. o obcích, který uvádí, že bez souhlasu ředitele Krajského úřadu jmenování a odvolání tajemníka Obecního úřadu neplatné. Stejnou právní dikci upravuje též § 12 zákona [číslo] o úřednících územních samosprávních celku, který stanovil, že odvolání nebo vzdání se funkce musí být písemné a doručené druhému účastníku, jinak je neplatné. Právní úkon odvolání z funkce však nebyl žalovaným tak vůbec učiněn, tudíž je ukončení pracovního poměru žalobkyně neplatné. Žalobkyně dále zaslala žalovanému dopis ze dne [datum] jehož obsahem je sdělení, že trvá, na pokračování pracovně právního vztahu v pozici tajemníka Městského úřadu Černošice.

2. Následně žalobkyně svým podáním ze dne [datum] (dva dny před nařízením prvním jednáním ve věci), změnila a doplnila svá žalobní tvrzení, a to v tom smyslu, že dohodou o bližších podmínkách pracovně právního vztahu neuzavřela žalobkyně s žalovanou dne [datum]. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že není patrné, kdy tato dohoda byla uzavřena. Tato skutečnost může mít vliv na platnost ustanovení o zkušební domu sjednanou v článku IV. odst. 3 této dohody. Žalobkyně poukazuje na ustanovení § 35 odst. 3 zákoníku práce ze kterého vyplývá, že zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Žalobkyně byla jmenována k [datum], ale dohoda byla uzavřena později.

3. Teprve na výzvu soudu při prvním jednání ve věci, kdy právní zástupce byl poučen o povinnosti vylíčit veškeré rozhodné skutečnosti, žalovaná doplnila své tvrzení v tom směru, že podepsala uvedenou listinu, tedy dohodu o bližších podmínkách pracovně právního vztahu, dne [datum], což bylo pondělí. Uzavření smlouvy dále došlo v kanceláři paní [jméno] [příjmení] na adrese [adresa žalované].

4. Žalovaný ve věci uvedl, že nesouhlasí s uvedenou žalobou právní argumentací žalobkyně ani s jejím skutkovým tvrzením a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že co se týká, právního názoru žalobkyně ohledně možnosti zrušení pracovního poměru tajemníka Městského úřadu ve zkušební době nesouhlasí s právním názorem. Žalobkyně domnívá se, že takový postup je možný podrobně uvedl, jaké ho k tomu vedou důvody (k těmto důvodům soud podrobně níže). Co se týká skutkových tvrzení žalobkyně, žalovaný uvedl, že tato zcela odmítá. Předmětná dohoda na bližších podmínkách a pracovně právního vztahu založeného jmenováním v souladu s ustanovením § 37 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce uzavřená mezi městem Černošice jako zaměstnavatelem a [celé jméno žalobkyně] jako zaměstnancem byla uzavřena dne [datum], kdy žalobkyně v kanceláři u pracovnice žalovaného - [jméno] [příjmení] - tuto listinu podepsala. Není tedy pravdou, že uvedená listina byla podepsaná až následně dne [datum], následně po podpisu této listiny [jméno] [příjmení] naskenovala tuto listinu, uložila tuto listinu ve formátu PDF do potřebných složek, dokumentů v počítači.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil ty skutečnosti: Listinu datovanou ke dni [datum] byla žalobkyně jmenována tajemnicí Městského úřadu Černošice starostou města Černošice, a to s účinností od [datum] (důkaz: jmenování do funkce) Předtím dne [datum] rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje v souhlasu jmenováním [celé jméno žalobkyně] tajemnicí Městské úřadu [obec] (důkaz: souhlas Krajského úřadu Středočeského kraje) Dne [datum] se žalobkyně dostavila do prostor žalovaného konkrétně do kanceláře [jméno] [příjmení] jako personalistky žalovaného. (důkaz: nesporná tvrzení účastníků) Při jednání u [jméno] [příjmení] žalobkyně mimo jiné podepsala dohodu na bližších podmínkách pracovně právního vztahu založeného jmenování v souladu s ustanovením § 37 zákon č. 262/2006 zákoníku práce, která je datována k [datum] (důkaz: výpověď svědkyně [jméno] [příjmení]) Ihned po odchodu žalobkyně z její kanceláře svědkyně [příjmení] naskenovala předmětnou listinu s podpisy a tuto ve formátu PDF uložila do příslušného adresáře v počítačovém systému žalobce do adresáře M pod položkami rok 2020, únor 2020 [celé jméno žalobkyně] (důkaz: výpověď svědkyně [příjmení], print screen obrazovky z počítače svědkyně [příjmení]) Předmětný počítačový soubor ve formátu PDF tedy uvedená dohoda byla v datově podobě ve formátu PDF změněna dne [datum] (důkaz: print screen z počítače svědkyně [příjmení]) Dne [datum] předal žalovaný jako zaměstnavatel žalobkyni zrušení pracovního poměru ve zkušební době s tím, že pracovní poměr končí dne [datum] (důkaz: zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne [datum]) Dne [datum] zaslal žalobkyně žalovanému dopis jehož obsahem je sdělení, že trvá na pokračování pracovně právního vztahu na pozici tajemníka Městského úřadu. (důkaz: nesporná tvrzení účastníků)

6. Ze shora provedeného dokazování vzal soud za prokázání tento skutkový děj: Listinu datovanou ke dni [datum] byla žalobkyně jmenována tajemnicí Městského úřadu Černošice starostou města Černošice, a to s účinností od [datum]. Předtím dne [datum] rozhodl Krajský úřad Středočeského kraje v souhlasu jmenováním [celé jméno žalobkyně] tajemnicí Městské úřadu [obec]. Dne [datum] se žalobkyně dostavila do prostor žalovaného konkrétně do kanceláře [jméno] [příjmení] jako personalistky žalovaného. Při jednání u [jméno] [příjmení] žalobkyně mimo jiné podepsala dohodu na bližších podmínkách pracovně právního vztahu založeného jmenování v souladu s ustanovením § 37 zákon č. 262/2006 zákoníku práce, která je datována k [datum]. Ihned po odchodu žalobkyně z její kanceláře svědkyně [příjmení] naskenovala předmětnou listinu s podpisy a tuto ve formátu PDF uložila do příslušného adresáře v počítačovém systému žalobce do adresáře M pod položkami rok 2020, únor 2020 [celé jméno žalobkyně]. Předmětný počítačový soubor ve formátu PDF tedy uvedená dohoda byla v datově podobě ve formátu PDF změněna dne [datum]. Dne [datum] předal žalovaný jako zaměstnavatel žalobkyni zrušení pracovního poměru ve zkušební době s tím, že pracovní poměr končí dne [datum]. Dne [datum] zaslal žalobkyně žalovanému dopis jehož obsahem je sdělení, že trvá na pokračování pracovně právního vztahu na pozici tajemníka Městského úřadu.

7. Soud provedl i další důkazy, než které uvedl shora, nevyvodil z nich žádné skutkové závěry, kromě těchto o kterých uvede podrobný níže.

8. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti středních, při tom pečlivě přihlížel ke všemu co vyšlo zařízení najevo včetně toho co uvedli účastníci (§ 32 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů, výpovědi svědků a účastnické výpovědi žalobkyně.

9. Soud ve věci vyslechl jednak [celé jméno žalobkyně] jako účastníka tedy žalobkyni, dále dvě svědkyně zaměstnankyně žalovaného a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení].

10. Co se týká, účastnického výslechu žalobkyně k tomu soud uvádí, že z jejího výslechu z její výpovědi nemohl příliš vycházet. Výpověď žalobkyně se dokonce odlišovala i od jejího tvrzení, kdy jedním z jejich tvrzení bylo to, jak uvedl při prvním jednání její zástupce, že předmětnou dohodu podepsala v kancelářích svědkyně [příjmení] na adrese v [obec], jak pak ovšem vypovídala žalobkyně u jednání jako účastník, k uvedenému podpisu došlo na pracovišti v [obec a číslo] v [příjmení] ulici. Žalobkyně sice podrobně vylíčila skutkový děj, soud zde však uvádí, že výpověď účastníka nemůže nahradit skutková tvrzení, která má účastník uvádět primárně v souladu soudním řádem, kdy je primární povinností účastníka tvrdit rozhodné skutečnosti a teprve jsou-li zcela dotvrzeny, pak je následně prokázat. Výpověď žalobkyně v základní skutečnosti, tedy v datu podepsání předmětné dohody se lišila od toho, co uvedla svědkyně [příjmení] a co vyšlo najevo z jiných listinných provedených důkazů. Za těchto okolností soud z výpovědi žalobkyně vycházet nemohlo.

11. Dále soud vyslechl svědkyni [jméno] [příjmení] - pracovnici personálního oddělení - jedinou personalistku žalovaného. Ta o předmětném jednání s žalobkyní vypověděla základní rámec. Bylo zřejmé, že při jednání nedošlo k ničemu významnému, odlišnému a tedy zapamatovatelnému, aby se toto odlišovalo od jiných obdobných příjmáních jiných zaměstnanců. V každém případě svědkyně podrobně popsala standardní způsob, jakým dochází k přijetí zaměstnance, popsala, jakým způsobem dochází ke skenování a ukládání dokumentů, uvedla, že s paní [celé jméno žalobkyně] měla sjednáno schůzku 31. ledna, což bylo v pátek v 11:00 hodin a tato výpověď plně korespondovala s listinnými důkazy tedy s jejím diářem (důkaz: stolní diář svědkyně [příjmení]) s jednotlivými print screeny z jejího počítače a z dat jednotlivých dokumentů uložených v počítači (důkaz: již shora citované print screeny obrazovky). Právě z výpovědi svědkyně [příjmení] spolu s dalšími listinnými důkazu uvedenými shora má soud za prokázané, že ke skutkovému ději ohledně podpisu předmětné dohody došlo tím způsobem, jak od počátku tvrdil žalovaný, nikoliv jak tvrdila žalobkyně.

12. Soud dále vyslechl i svědkyni [jméno] [příjmení], která seděla ve vedlejší kanceláři s paní [příjmení], byly mezi nimi často otevřené dveře, a proto měla určité povědomí o návštěvách u paní [příjmení] Ani tato svědkyně o věci nevěděla příliš mnoho, věděla však, že svědkyně [příjmení] setkala s žalobkyní, která měla nastoupit na místo tajemnice městského úřadu, což pochopitelně ostatní zaměstnankyně zajímalo, a proto si vzpomněla právě na toto setkání, ke kterému mělo dojít v pátek [datum]. Nic nestandardního si svědkyně [příjmení] ohledně setkání paní [příjmení] s žalobkyní, ani o tom co o setkání s paní žalobkyní paní [příjmení] uváděla, nevzpomněla. Je zřejmé, že se jednalo o zcela standardní schůzku, to je poměrně významná skutečnost, protože jedním z tvrzení, která žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, bylo, že dohodu odmítla podepsat, protože v dohodě byla nesprávně uvedena její zdravotní pojišťovna a adresa zaměstnavatele. To je poměrně nestandardní chování při nástupu do zaměstnání, protože se nejedná o příliš významné skutečnosti, které je možné kdykoliv napravit a zároveň nastupující zaměstnanec většinou nechce vyvolávat u nové zaměstnavatele problémy, aby kvůli takovýmto drobnostem odmítal podepsat pracovní smlouvu. V tomto případě dohodu na bližších podmínkách pracovně právního vztahu založeného jmenováním. O žádných takových skutečnostech ani svědkyně [příjmení], ani svědkyně [příjmení] nehovořily, třebaže je jisté, že pokud by se objevilo nějaké takovéto chování ze strany žalobkyně, jistě by to v takovém kolektivu neušlo pozornosti, když jak svědkyně [příjmení] zdůrazňovala při své výpovědi, velmi je zajímalo jaká osoba bude nastupovat na místo tajemnice městského úřadu, jaké jsou její charakteristiky. Naopak svědkyně uvedla, že paní [příjmení] ji řekla, že byla docela spokojena,„ říkala, že paní [celé jméno žalobkyně] je taková rázná, že to náš úřad potřebuje, že je to v dobrých rukou, že to srovná“ (důkaz: výpověď svědkyně [příjmení]). Na žádné další okolnosti nic co by se dalšího dělo nestandardního při jednání s paní [celé jméno žalobkyně] si svědkyně [příjmení], ale před tím ani svědkyně [příjmení], nevzpomněly.

13. Za těchto okolností (i ve spojení s listinnými důkazy uvedenými v předchozích odstavcích) pak soud považoval výpověď jak svědkyně [jméno] [příjmení], tak svědkyně [jméno] [příjmení] za věrohodné a tedy za takové ze kterých je možno vycházet při zjištění skutkového děje spolu s dalšími (listinnými) důkazy. Senát vyslechl účastnici i obě svědkyně osobně a i pečlivě sledoval způsob jakým při výslechu vypovídaly, včetně ostatních znaků mimoverbální komunikace. Na takovouto nezastupitelnost osobního výslechu účastníků a svědků, jejich vizuální i akustickou observaci a na velký význam při zjištění skutkového stavu nejednou upozornil ve své judikatuře Nejvyšší soud ČR (Viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 2795/2009)

14. Základní otázkou ve věci však bylo právní posouzení celého skutkového děje, tedy okolnosti zdali je vůbec možné, aby tajemnici městského úřadu mohlo být dáno okamžité zrušení pracovního poměru ve zkušební době, když se jedná o osobou vedoucího úředníka městského úřadu, jehož jmenování a odvolání se vztahuje ustanovení § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích (obecný řízení) a § 12 odst. 1 a 4 zákona č. 312/2002 Sb. o úřednících území samosprávných celků a změně některých zákonů.

15. V tomto směru soud plně odkazuje na právní názor, který ve věci uvedl žalovaný a to jak ve svém prvním vyjádření k žalobě, tak i následujícím: „ Co se týče námitky právního zástupce žalobkyně, že„ k ukončení pracovního poměru mohlo dojít jen odvoláním po předchozím souhlasu ředitele Krajského úřadu Středočeského kraje, že ukončení pracovního poměru tedy nebylo v souladu s § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, v platném znění, který uvádí, že bez souhlasu ředitele krajského úřadu je jmenování i odvolání tajemníka obecního úřadu neplatné, že stejnou právní dikci upravuje též § 12 zákona č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků, v platném znění, který stanoví, že odvolání nebo vzdání se funkce musí být písemné a doručené druhému účastníku, jinak je neplatné, a že právní úkon odvolání z funkce však nebyl žalovaným vůbec učiněn, tudíž je ukončení pracovního poměru neplatné,“ k tomu žalovaný uvádí následující: Předně žalovaný upozorňuje na to, že právní zástupce žalobkyně nesprávně v žalobě tvrdí, že odvolání z funkce tajemníka či vedoucího má za následek ukončení pracovního poměru. V případě odvolání z funkce vedoucího (v našem případě tajemníka) není pracovní poměr ukončen, jak vyplývá z § 12 odst. 4 zákona o úřednících územně samosprávných celků: „ Odvoláním nebo vzdáním se funkce vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu pracovní poměr nekončí; to neplatí, jestliže byl pracovní poměr založen jmenováním na dobu určitou. Územní samosprávný celek je povinen podat vedoucímu úředníku nebo vedoucímu úřadu návrh na změnu jeho dalšího pracovního zařazení u územního samosprávného celku na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže územní samosprávný celek nemá pro vedoucího úředníka nebo vedoucího úřadu takovou práci nebo ji vedoucí úředník či vedoucí úřadu odmítne, jde o překážku v práci na straně územního samosprávného celku a současně je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c) zákoníku práce; odstupné poskytované vedoucímu úředníku nebo vedoucímu úřadu při organizačních změnách nenáleží v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání nebo vzdání se funkce vedoucího úředníka či vedoucího úřadu.“ Zákon o úřednících územně samosprávných celků neupravuje ukončení pracovního poměru zaměstnance, proto se na ukončení pracovního poměru úředníků vyšších územně samosprávných celků, a tedy i vedoucích úředníků a vedoucích úřadů, plně aplikuje zákoník práce, ledaže by zákon o úřednících územně samosprávných celků měl speciální úpravu; tu však, pokud jde o zrušení pracovního poměru ve zkušební době, nemá. V případě, že se zaměstnavatel rozhodne, že jsou naplněny důvody pro ukončení pracovního poměru dle zákoníku práce, může postupovat tak, že dá zaměstnanci výpověď či skončí pracovní poměr okamžitým zrušením nebo zrušením ve zkušební době, případně ukončí pracovní poměr se zaměstnancem dohodou. Za všech těchto podmínek není třeba, aby zaměstnavatel zaměstnance odvolával z vedoucí funkce. Jak vyplívá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 2819/2005 ze dne 14.6. 2006, nebo 21 Cdo 3016/2005 ze dne 11.5.2006„ také pracovní poměr založený volbou nebo jmenováním lze ukončit výpovědí nebo okamžitým zrušením bez toho, že by před takovým ukončením pracovního poměru musel být zaměstnanec odvolán ze své funkce nebo se jí musel předtím vzdát.“ Jestliže není povinen zaměstnavatel při zrušení pracovního poměru ve zkušební době předem zaměstnance odvolat, nelze po něm ani požadovat, aby byl povinen si k tomu zajistit souhlas ředitele krajského úřadu, byť byl jeho souhlas potřebný k jmenování do funkce. Jak vyplývá z výše uvedeného, tak dle názoru žalovaného je třeba souhlasu ředitele krajského úřadu pouze k odvolání z vedoucí funkce nikoli k ukončení pracovního poměru dle zákoníku práce. Vzhledem k tomu žalovaný neučinil vůči žalované právní úkon odvolání z funkce, neboť se rozhodl postupovat odlišným způsobem, a pracovní poměr zrušil ve zkušební době.“ (citováno z vyjádření žalovaného ve věci ze dne [datum]).

16. Žalovaný se k právním agrumentům žalobkyně vyjádřil dále takto:„ V projednávaném případě se jedná o zrušení pracovního poměru ve zskušební době. Ač byl uvedený pracovní poměr založený jmenováním a jedná se o místo vedoucího úřadu, přesto se na něj vztahují ustanovení zákoníku práce (§1 odst. 2 zákona č. 312/2002 Sb. o úřednicích územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon o úřednicích“):„ Na pracovněprávní vztahy úředníků územních samosprávných celků se vztahuje zákoník práce, nestanoví-li tento zákon jinak.“ Zákon o úřednících je speciálním předpisem vůči zákoníku práce, ovšem problematiku skončení pracovního poměru upravuje pouze v dílčích záležitostech, a to co se týče postupu po odvolání z funkce a problematiky dalšího odstupného. Ale nenalezneme zde podmínky zrušení pracovního poměru ve zkušební době či jakékoliv ustanovení, které by instituty zkušební doby a zrušení pracovního poměru ve zkušební době dle zákoníku práce podmiňovalo, omezovalo či přímo vylučovalo. Proto se na tento případ plně aplikuje § 66 zákoníku práce. Pokud již nechce zaměstnavatel vědoucího zaměstnance zaměstnávat ve vedoucí funkci může jej, v případě, že se jedná o vědoucího úředníka odvolat z funkce dle § 12 zákona o úřednících, a to pouze za splnění podmínek v tomto ustanovení obsažených § 12 citovaného zákona je speciální úpravou vůči § 73 a § 73a zákoníku práce, ne vůči celému zákoníku práce tedy neupravuje komplexně rozvázání a skončení pracovního poměru vedoucího úředníka, jak chybně uvádí právní zástupky žalobkyně. Opačný závěr by vedl k absurdnímu závěru, že ustanovení § 12 zákona o úřednicích zcela nahrazuje čtvrtou hlavu druhé části zákoníku práce a že tedy pracovní poměr vedoucího úřadu bez předchozího odvolání nebo vzdání se pracovního místa nemůže být rozvázán dokonce ani dohodou nebo výpovědi či zrušením ve zkušební době ze strany vedoucího úřadu. Tento závěr proklamovaný právním zástupcem žalobkyně je tedy zjevně nesprávný. Z uvedeného vyplývá, že § 12 zákona o úřednicích nelze aplikovat pro případ zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Pokud zákonodárce umožnil (§ 35 odst. 2 zákoníku práce) uzavření zkušební doby také u pracovních poměrů založených jmenováním, tzn. i u pracovních poměrů vedoucího úřadu, pak připustil i možnost zrušení tohoto pracovního poměru ve zkušební době dle zákoníku práce, tj. konkrétně dle § 66 zákoníku práce. Viz komentář k ustanovení § 35 zákoníku práce:„ Platná právní úprava umožňuje sjednání zkušební doby nejen v případě vzniku pracovního poměru na základě pracovní smlouvy, ale i v souvislosti se jmenováním na pracovní místo vědoucího zaměstnance (§ 33 odst.3). Jde však jen o případy, kdy je pracovní poměr jmenováním skutečně zakládán, nikoliv pouze měněn (např. jmenování zaměstnance, který u téhož zaměstnavatele do té doby pracoval na základě pracovní smlouvy). Zaměstnanec, jehož pracovní poměr byl založen jmenováním, může být z vedoucího místa odvolán a může se jej také vzdát – tím mu však nekončí pracovní poměr. Sjednání zkušební doby má proto i u těchto vedoucích zaměstnanců smysl, protože zrušením v jejím průběhu končí bez dalších nároků i pracovní poměr jmenovaného zaměstnance. Vzhledem k tomu, že jmenování je jednostranné právní jednání, nemůže být sjednání zkušební doby součástí jmenovacího dekretu (dopisu), ale smluvní strany mohou pro tento účel koncipovat zvláštní dohodou, která však musí být uzavřena nejpozději v den, který byl uveden jako den jmenování vědoucího zaměstnance.“ ([příjmení], [jméno] § 35 Zkušební doba In: [příjmení] [jméno], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Zákoník práce: Komentář ( (Systém ASPI)). Woltres Kluwer ( (cit. 2021 [číslo])). ASPI_ID. Ustanovení § 33 odst. 3 zákoníku práce pak uvídí, že:„ Jmenování na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem.“, tj. také dle § 2 odst. 7 zákona o úřednících ve spojení s § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. (jmenování tajemníka úřadu). Zkušební dobu u pracovního poměru vedoucích úředníků je možné sjednat v délce maximálně 6 měsíců. Pokud bychom předpokládali, že i po zrušení pracovního poměru ve zkušební době budeme aplikovat § 12 zákona o úřednících (zaměstnavatel by byl povinen zaměstnance odvolat), pak by bylo sjednání zkušební doby zcela bezpředmětné. Ukončit pracovní poměr ve zkušební době mimo absurdní případ omládnutí (nesplňuje věk 18 let) či ztrátu ovládání českého jazyka, by šlo pouze v případě, že by úředník pozbyl státní občanství, pokud je cizinec trvalý pobyt, stal by se právně nezpůsobilým, přestal by být bezúhonným, nebo by porušil závažným způsobem některou se svých zákonem stanovených povinností. Kdy zaměstnavatel by mohl citované ustanovení aplikovat i po uplynutí zkušební doby. Nebyl by tedy rozdíl v tom, zda by byl zaměstnanec ve zkušební době či nikoli. Úvaha aplikace § 12 zákona o úřednících v uvedeném případě jde zcela mimo smyls sjednání zkušební doby. Zkušební doba je obdobím, během kterého má zaměstnavatel i zaměstnanec možnost vyzkoušet si, zda jim budou podmínky vyhovovat, a v případě, že tomu tak nebude, jednostranným úkonem neperspektivní pracovní poměru ukončit. Teprve až uplynutím zkušební doby se pracovní poměr, tedy i pracovní poměr založený na jmenováním, stává zralým. Teprve poté nastupuje i plná ochrana stability pracovně právního vztahu. Právě na předmětném případě je patrná jistá dvojkolejnost ukončení výkonu vedoucí funkce úředníka. Výkon vedoucí funkce úředníka lze ukončit buď dle zákoníku práce, tj. rozvázání samotného pracovního poměru dle podmínek zákoníku práce. Nebo pokud nelze postupovat dle zákoníku práce (nejsou splněny podmínky), může být vedoucí zaměstnanec z funkce (za podmínek § 12 zákona o úřednících) pouze odvolán, tzn., že zaměstnanec přestane být vedoucím zaměstnancem ve funkci, do které byl jmenován (odvoláním pracovní poměr vedoucím zaměstnancem ve funkci, do které byl jmenován (odvoláním pracovní poměr nekončí), a zaměstnavatel má poté povinnost nabídnout tomuto bývalému vedoucímu zaměstnanci jinou odpovídající pracovní pozici. Právě v tomto principu je obsažena ochrana pracovního poměru vedoucích úředníků, která je odlišně upravena, nežli ochrana pracovního poměru vedoucích např. v obchodních společnostech (§ 73 a § 73a zákoníku práce). Pokud by nebylo možné ukončit pracovní poměr dle zákoníku práce, jak naznačuje žalobce ve svých tvrzeních, stal by se vedoucí zaměstnanec nepostižitelným v případech, pro které zákoník práce umožňuje výpověď pro porušení povinností dle § 52 písm. g) zákoníku práce, ale např. i pro zdravotní důvody na straně zaměstnance (§ 52 písm. d) a e) zákoníku práce), včetně nemožnosti okamžitě zrušit pracovní poměr v případě porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, jakým může být alkohol na pracovišti, napadení spoluzaměstnance apod. Lze si jen těžko představit, že by zaměstnavatel nemohl ve výše uvedených případech okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem, ale musel by jej nejdříve odvolat (navíc pouze pro zákonem stanovené důvody) a a následně mu nabídnout adekvátní pracovní pozici. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná odkazuje na judikáty ze staré právní úřady, uvádím, že řada ustanovení starého zákoníku práce byla pouze převedena (plně převzata) do nové právní úpravy, a proto i rozhodnutí soudu, týkající se této problematiky, respektive jimi vymezené principy jsou platné i v současné době. Žalobkyně nikterak ve svém podání nepřesnila, v čem považuje žalovanou zmíněnou judikaturou za překonanou. Nadto lez uvést, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. 21 CDo [číslo] citovaný žalovanou byl publikován ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem R 42/2007 civ. (jedná se tedy o„ sbírkový judikát, na jehož publikaci se muselo shodnout celé občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soud) a citovaný závěr judikatury je citován a relevantní soudovou komentářovou literaturou. K tomu viz např. PTÁČEK, Lubomír. § 73a ( (Následky odvolání a vzdání se pracovního místa)). In: [jméno], [obec], [příjmení], [jméno], [jméno], [jméno], [příjmení], věra, [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], PTÁČEK, [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno], [příjmení], [obec], [příjmení], [jméno]. Zákoník práce 3. vydání. [obec]: Nakladatelství C.H. Beck, 2019, s. 452.“ (citováno z podání žalovaného z [datum])

17. Soud dále doplňuje, že je možné odkázat i na judikaturu Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 3212/2019 a sp.zn. 21 Cdo 4172/2011.

18. Soud tedy uzavírá, že se domnívá stejně jako žalovaný, že k okamžitému zrušení pracovního poměru ve zkušební době mohlo v souladu se zákonem dojít a že ustanovení § 103 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb. o obcích tomuto postupu ze strany žalovaného nebránilo a plně odkazuje na shora citovaná vyjádření žalovaného.

19. Za situace kdy tedy má soud za to, že v souladu se zákonem mohlo dojít ke zrušení pracovního ve zkušební době. Pak se soud zabýval skutkovým dějem, zdali tedy byly splněny skutkové okolnosti tomu, aby celá záležitost proběhla dle zákona. Základním argumentem žalobkyně byl odkaz na § 35 odst. 3 zákoníku práce, že tedy zkušební dobu je možné sjednat nejpozději v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce nebo den, který byl uveden jako jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance byl [datum]. Žalobkyně tedy tvrdila, že dohoda na bližších podmínkách pracovně právního vztahu založeného jmenováním v souladu ustanovením § 37 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce, konkrétně její článek IV. odst. 3 byla uzavřena nikoli dne [datum] jak je na listině uvedeno, nikoliv dne [datum] jak tvrdí strana žalovaná, ale až [datum], tedy až poté kdy byl sjednán den nástupu do práce a kdy měla být jmenována k [datum] do funkce. Žalobkyně mimo jiné uváděla, že platový výměr převzala, až [datum] a toto doložila s příslušnou listinou s datem převzetí (důkaz: platový výměr s podpisem žalobkyně ke dni [datum]). K tomuto důkazu soud uvádí, že toto nic neprokazuje, neboť skutečně [datum] žalobkyně skutečně tuto listinu převzala. Nevypovídá to však nic o tom, zdali i předmětnou dohodu převzala a podepsala až [datum]. Jak soud uvedl shora z provedeného dokazování má za prokázané, že žalobkyně podepsala předmětnou dohodu v pátek [datum] konkrétně krátce po 11:00 hodině a to v kanceláři paní [jméno] [příjmení] jako personalistky v pracovišti v [příjmení] ulici na [obec a číslo]. Tato skutečnost byla jednak zřejmá z výpovědi L. [příjmení], která byla podpořena i výpovědí svědkyně [příjmení]. K jejich výpovědím soud podrobně uvedl shora. [jméno] výpovědi svědkyně by k prokázání k této skutečnosti nestačily, byly však podpořeny listinnými důkazy, jednak fotokopii pracovního stolního diáře svědkyně [příjmení] (důkaz: fotokopie stolního diáře svědkyně [příjmení]) a dále sjetiny průzkumníků souborů zachycující obsah složky elektronického osobního spisu žalobkyně u žalované (důkaz: jednotlivé print screeny, citované shora). Z těchto listin jasně vyplynulo to, co uvedla svědkyně [příjmení], že žalobkyně ji [datum] v 11:00 hodin navštívila v kanceláři, podepsala předmětnou dohodu, kterou následně svědkyně [příjmení] naskenovala a tento scan s podpisem žalobkyně vložila do příslušných souborů v počítači. Předmětný scan byl uložen v souboru PDF a z vlastností tohoto souboru je zřejmé, že byl naposledy editován to je měněn jeho obsah dne [datum]. Je tedy zřejmé, že nemohl být skenován, dohoda nemohla být podepsána nikdy později než k datu [datum]. Žalovaný předložil soudu i důkazy protokol z místního šetření dne [datum] učiněného v kanceláří oddělení personálně mzdové úřadu [obec] na adrese [adresa žalované] a protokol z místního šetření ze dne [datum] uskutečněné v kanceláři oddělení personálním mzdovém Městského úřadu Černošice na adrese [adresa žalované]. K těmto důkazům soud uvádí, že sami o sobě velký význam nemají, jedná se pouze o interní protokol, který provedl žalovaný se svými zaměstnanci. Na druhou stranu obsah tohoto protokolu se neliší, naopak plně koresponduje s tím, co bylo zjištěno z dalších důkazů a to včetně výpovědi svědkyně [příjmení].

20. Po koncentraci řízení před rozhodnutím ve věci se straně žalující objevilo další tvrzení a to v tom smyslu, že mohlo být s dokumentem uložený v počítači ve formátu PDF manipulováno tím způsobem, že vlastnost v dokumentu o čase může být ovlivněna datem, které je nastaven v počítači. Je možné vytvořit datum odlišné od správného času a tím pádem není správně uvedeno datum změny na jednotlivém dokumentu. To bylo nové tvrzení uvedené stranou žalující v rozporu s koncentrací, navíc žalobkyně k tomuto svému novému tvrzení neuvedla žádný důkaz. Tímto novým tvrzením se soud již nezabýval, když tvrzení ze strany žalované tedy, že došlo na skenování předmětné listiny uložení do formátu PDF a na tomto formátu je uvedeno konkrétní datum skenování a nemůže být s ním manipulováno, bylo ze strany žalované tvrzeno u prvního jednání u soudu, jednalo a strana žalující s ním tedy byla seznámena.

21. Na shora uvedená skutková zjištění soud aplikoval příslušná ustanovení zákoníku práce platného účinného v době, kdy došlo předmětnému jednání, tedy zákona č. 262/2006 Sb..

22. Dle ustanovení § 35 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoník práce, dále jen z.p.), zkušební dobu je možné sjednat nejpozději den, který byl sjednán jako den nástupu do práce nebo v den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

23. Jak vyplývá ze shora uvedených skutečností, žalovaný zrušil pracovní poměr žalobkyně ve zkušební době, a to ve lhůtě stanovené dohodou na bližších podmínkách pracovně právního vztahu založeného jmenováním v souladu ustanovením § 37 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, kterou spolu účastníci uzavřeli dne [datum] a to dle článku IV. odst. 3 předmětné dohody a to ve lhůtě stanovené touto dohodou a zároveň tato dohoda byla podepsána dříve než v den, který byl sjednán jako den nástupu do práce nebo den, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance (§ 35 odst. 3 z.p.) a proto soud rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 142 odst. 1 o.s.ř., tak že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo nákladu řízení v celkové výši 24 316 Kč. Základem pro výpočet sazby mimo smluvních podmínek (§ 7 vyhlášky 177/1996 Sb.), je dle § 9 odst. 3, písm. a) uvedené vyhlášky částka 35 000 Kč, mimo smluvní odměna za jeden úkon je 2 500 Kč Náklady se stávající z těchto položek: odměna za zastoupení advokátem ve výši 2 500 Kč za jeden úkon právní služby, podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. celkem 7 úkonů (převzetí zastoupení, účast na soudním jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny, dva úkony právní služby, podání ze dne [datum], účast na soudním jednání dne [datum] – přesahující dvě hodiny – 2 úkony právní služby, účast na soudním jednání dne [datum]) a 7x náhrada hotových výdajů pod 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Dále daně z přidané hodnoty ve výši 4 116 Kč. Dále žalovaný nebyl zastoupen právním zástupcem na počátku řízení a sám sepsal dvě vyjádření k žalobě a to ze dne [datum] a [datum] za které náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. a to konkrétně dle § 1 odst. 3 psím. a) a § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Celkem tedy částka 24 316 Kč. Lhůta plnění byla podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř.