16 C 61/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 726 203 Kč s příslušenstvím

I. Pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši , částka, spolu s zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky ode dne , datum, do zaplacení, žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se domáhal zaplacení ve výroku I. uvedené částky, a to z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že žalovaný jakožto člen žalobce užíval bytovou jednotku číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v bytovém domě čp. , Anonymizováno, v KÚ , adresa, , a to v období od , datum, do , datum, bez právního důvodu. Bytová jednotka byla přenechána k užívání na základě nájemní smlouvy. Tato smlouva však byla posléze shledána neúčinnou a následně i a absolutně neplatnou, přičemž žalobci byla uložena povinnost dotčené pozemky vyklidit. V důsledku konkursního řízení vedeného proti společnosti , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a. s. byly nemovitosti včetně předmětného bytu zahrnuty do konkurzní podstaty úpadce a žalobce byl navíc posléze na základě žalob konkursního správce zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch konkursní podstaty za období, kdy byly dané nemovitosti užívány jeho členy, tedy včetně žalovaného. Faktickým uživatelem bytové jednotky byl žalovaný, jenž je tedy osobou, která se na jeho úkor obohatila, neboť užívá daný byt bez právního titulu. Okolnost, že neplatnou nájemní smlouvou nemohlo být přenecháno užívací právo, není rozhodná, protože žalobce pod dojmem platnosti smlouvy toto užívací právo fakticky žalovanému přenechal a ten tedy získal majetkový prospěch spočívající v užívacím právu. Dále žalobce uvedl, že uplatněný nárok vyplývá z § 2994 občanského zákoníku, a to jako náhrada za bezdůvodné obohacení vzniklé na jeho úkor. Výše požadované částky byla stanovena podle znaleckých posudků zpracovaných pro účely předchozího řízení o vydání bezdůvodného obohacení, ve kterých byl žalobcem konkurzní správce společnosti H-SYSTEM, a. s. přičemž tento nárok uplatněný v tomto řízení odpovídá podílu žalovaného na celkové částce bezdůvodného obohacení, kterou byl žalobce povinen hradit do konkurzní podstaty úpadce. Žalovaný nehradil i přes předžalobní výzvu k dobrovolnému plnění. Žalobce se proto domáhá, aby mu soud uložil povinnost uhradit částku odpovídající obvyklému nájemnému za užívání předmětné bytové jednotky v uvedeném období.

2. Žalovaný uvedl, že uvedený nárok neuznává, a to ani zčásti. Dále uvedl, že předmětnou bytovou jednotku užíval jako člen žalobce na základě nájemní smlouvy uzavřené v rámci výkonu členských práv podle stanov družstva, přičemž na výstavbě bytu se podílel částkou , částka, , za užívání bytu navíc řádně hradil sjednané platby nájemného. Zdůraznil, že nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, neboť jednal v dobré víře a žalobce mu nikdy nesdělil, že by užívání bytu bylo právně problematické. Dále namítl, že žalobce nebyl oprávněn s nemovitostí nakládat, neboť nebyl jejím vlastníkem, a že žalobce sám jednal v rozporu se zákonem, když uzavíral nájemní smlouvy bez souhlasu správce konkursní podstaty. Žalovaný rovněž poukázal na to, že žalobce své členy o právních rizicích neinformoval, naopak je utvrzoval v tom, že užívání bytů je v pořádku, a že vedení družstva dlouhodobě zlehčovalo situaci. V případě, že by soud shledal vznik bezdůvodného obohacení, žalovaný proto tvrdil, že se jednalo o obohacení se spravedlivým důvodem podle § 2991 odst. 1 o. z., neboť jednal v souladu se stanovami a v důvěře v právní vztah s družstvem. Nehledě k tomu byla nájemní smlouva úplatná, proto by žalobci podle § 2999 odst. 2 o. z. náležela náhrada jen ve výši této úplaty. Dále namítl, že případný nárok žalobce je promlčen, neboť žalobce měl již nejpozději od roku 2019 jak vědomost o neplatnosti nájemní smlouvy, tak o rozsahu údajného bezdůvodného obohacení, subjektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději dne , datum, , resp. , datum, . Žalovaný uzavřel, že žalobce nemůže přenášet důsledky svého vlastního protiprávního jednání na řadové členy družstva, a navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Ve svém vyjádření žalovaný dále uvedl, že se domnívá, že okresní soudy nejsou věcně příslušné k rozhodnutí této věci s ohledem na ustanovení § 9 odst. 2 písm. e) o.s.ř. s tím, že příslušným v dané věci je krajský soud. O této námitce žalovaného rozhodl Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne , datum, č.j. Ncp 471/2025–166, tak, že rozhodl, že k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jsou věcně příslušné okresní soudy. Soud tedy uzavírá, že je věcně příslušným k projednání uvedené žaloby.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: Žalovaný byl uživatelem bytu – bytové jednotky číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v KÚ , adresa, , a to za období od , datum, do , datum, , a to dle nájemní smlouvy, žalovaný je členem žalobce. (důkaz: nesporná tvrzení účastníků). Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce vyplatit do konkurzní podstaty úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a.s. částku , částka, s příslušenstvím, a to jako bezdůvodné obohacení za období od , datum, do , datum, , kdy žalobce bez právního důvodu užíval zmíněné pozemky. (důkaz: rozsudky Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, . č.j. , spisová značka, a Krajského soudu v Praze z , datum, , č.j. , spisová značka, ). Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že žalobci bylo soudem uloženo vyplatit do konkurzní podstaty úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a.s. částku , částka, s příslušenstvím, a to jako bezdůvodné obohacení od , datum, do , datum, , kdy žalobce bez právního důvodu užíval zmíněné pozemky. (důkaz: rozsudky Okresního soudu , adresa, -západ z , datum, , č.j. , spisová značka, , Krajského soudu v Praze z , datum, , č.j. , spisová značka, -, Anonymizováno, ). Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byly změněny předchozí rozhodnutí soudů o žalobě konkursního správce úpadce H-SYSTEM, a. s., na vyklizení několika bytových domů, postavených žalobcem na zmíněných pozemcích tak, že této žalobě bylo vyhověno. Nejvyšší soud totiž ve svém podrobném a mimořádně přesvědčivém rozhodnutí, dospěl k závěru, že žalovaný (v tomto řízení žalobce) neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Nejvyšší soud zdůraznil, že žalovaný po prohlášení konkursu na majetek úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a. s., a po zařazení nemovitostí do konkursní podstaty s těmito nemovitostmi nakládal bez souhlasu správce konkursní podstaty, čímž porušil § 18 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Uzavřené nájemní smlouvy s vedlejšími účastníky byly proto shledány absolutně neplatnými. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že tzv. příslib převodu nemovitostí, na který se žalovaný odvolával, nebyl učiněn v souladu se zákonem, neboť chyběl souhlas konkursního soudu se zpeněžením mimo dražbu, což je nezbytný předpoklad platnosti takového právního úkonu, žalovaný (v tomto řízení žalobce) navíc jakožto člen věřitelského výboru měl být s těmito pravidly obeznámen. Nejvyšší soud uzavřel, že žalované družstvo nejednalo v omluvitelném omylu, a tudíž nemohlo být v dobré víře. Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by výkon práva mohl být v tomto případě omezen korektivem dobrých mravů, a doplnil, že riziko investic do výstavby nelze přenášet na ostatní konkursní věřitele, kteří pravidla konkursního řízení dodrželi. (důkaz: rozsudek Nejvyššího soudu z , datum, , sp.zn. , spisová značka, ).

5. Ze shora provedeného dokazování soud vzal za prokázaný tento skutkový děj: Žalovaný byl uživatelem bytu – bytové jednotky číslo , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v KÚ , adresa, , a to za období od , datum, do , datum, , a to dle nájemní smlouvy, žalovaný je členem žalobce. Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce vyplatit do konkurzní podstaty úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a.s. částku , částka, s příslušenstvím, a to jako bezdůvodné obohacení za období od , datum, do , datum, , kdy žalobce bez právního důvodu užíval zmíněné pozemky. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, vyplynulo, že žalobci bylo soudem uloženo vyplatit do konkurzní podstaty úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a.s. částku , částka, s příslušenstvím, a to jako bezdůvodné obohacení od , datum, do , datum, , kdy žalobce bez právního důvodu užíval zmíněné pozemky. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , byly změněny předchozí rozhodnutí soudů o žalobě konkursního správce úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a. s., na vyklizení několika bytových domů, postavených žalobcem na zmíněných pozemcích tak, že této žalobě bylo vyhověno. Nejvyšší soud totiž ve svém podrobném a mimořádně přesvědčivém rozhodnutí, dospěl k závěru, že žalovaný (v tomto řízení žalobce) neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Nejvyšší soud zdůraznil, že žalovaný po prohlášení konkursu na majetek úpadce , Anonymizováno, -, Anonymizováno, , a. s., a po zařazení nemovitostí do konkursní podstaty s těmito nemovitostmi nakládal bez souhlasu správce konkursní podstaty, čímž porušil § 18 odst. 3 zákona o konkursu a vyrovnání. Uzavřené nájemní smlouvy s vedlejšími účastníky byly proto shledány absolutně neplatnými. Nejvyšší soud rovněž konstatoval, že tzv. příslib převodu nemovitostí, na který se žalovaný odvolával, nebyl učiněn v souladu se zákonem, neboť chyběl souhlas konkursního soudu se zpeněžením mimo dražbu, což je nezbytný předpoklad platnosti takového právního úkonu, žalovaný (v tomto řízení žalobce) navíc jakožto člen věřitelského výboru měl být s těmito pravidly obeznámen. Nejvyšší soud uzavřel, že žalované družstvo nejednalo v omluvitelném omylu, a tudíž nemohlo být v dobré víře. Nejvyšší soud rovněž neshledal, že by výkon práva mohl být v tomto případě omezen korektivem dobrých mravů, a doplnil, že riziko investic do výstavby nelze přenášet na ostatní konkursní věřitele, kteří pravidla konkursního řízení dodrželi.

6. Soud zamítl ostatní důkazy navržené oběma účastníky, když pro posouzení a rozhodnutí ve věci byly plně dostačující, jak tvrzení účastníků, tak shora provedené důkazy, a to s ohledem na právní závěry, o kterých soud uvede níže, kdy další provedené důkazy nemohly přinést jiná zásadní zjištění.

7. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků.

8. Jak vyplývá ze skutečnosti uvedených shora, žalovaný vznesl námitku promlčení. Soud se primárně zabýval touto námitkou. Soud zde uvádí, že u zdejšího soudu bylo podáno značné množství žalob od stejného žalobce proti různým žalovaným - jeho členům, a to z naprosto stejného právního důvodu, na základě stejných skutkových okolností. I v dalších řízení žalobce žaloval své členy na vydání bezdůvodného obohacení, které mělo spočívat v užívání bytových jednotek bez právního důvodu, jako v tomto konkrétním případě. S ohledem na § 13 občanského zákoníku soud rozhodl v této věci stejně tak jako jiní soudci v případech obdobných. Soud zde proto odkazuje plně na odůvodnění uvedené v rozsudku zdejšího soudu, č. j. , spisová značka, z , datum, , kde se také soud zabýval námitkou promlčení vznesenou žalovaným ve stejné právní a skutkově stejné věci a pečlivě námitku promlčení odůvodnil.

9. Zdejší soud v řízení , spisová značka, ohledně námitky promlčení uvedl: „S ohledem na to, že žalovaný vznesl námitku promlčení, se soud primárně zabýval touto otázkou (§ 610 odst. 1 o. z.). Dospěl poté na základě provedeného dokazování k závěru, že nárok žalobce (aniž by jej tedy soud musel nejdříve zhodnotit jako důvodný) se již promlčel a nelze jej tudíž v soudním řízení přiznat. Podle názoru soudu je přitom zapotřebí počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty klást ke dni , datum, , kdy bylo vydáno shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , v němž bylo definitivně rozhodnuto, že nájemní smlouvy, které žalobce uzavřel se svými členy, jsou absolutně neplatné. Jestliže tedy tato otázka již byla vyřešena a pokud žalobce svůj nárok odvozuje právě od okolnosti, že žalovaný užíval předmětnou bytovou jednotku bez právního důvodu, běžela od tohoto data tříletá subjektivní promlčení lhůta a nárok na vydání bezdůvodného obohacení se ke dni , datum, promlčel, resp. u nároku, jenž byl v tomto řízení uplatněn až do dne , datum, , k tomu došlo nejpozději dne , datum, , přičemž žaloba byla podána dne , datum, . K uvedenému je třeba doplnit, že ve smyslu § 621 o. z. byla právě v uvedený den , datum, splněna jak podmínka, že žalobce získal vědomost, že k (tvrzenému) bezdůvodnému obohacení došlo, tak o osobě povinné k jejímu vydání. V ustálené rozhodovací praxi soudů totiž platí, že pro stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty je rozhodující okamžik, kdy se ochuzený dozví, resp. měl a mohl se dozvědět, o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, a o osobě povinné k jeho vydání. Vyžaduje se sice skutečná (prokázaná), a nikoli jen předpokládaná vědomost ochuzeného, avšak dochází k tomu tehdy, kdy zjistí takové skutkové okolnosti, které mu umožní uplatnit své právo žalobou u soudu. V případě bezdůvodného obohacení získaného plněním z neplatné smlouvy je pak rozhodující subjektivní moment, kdy oprávněný zjistí takové okolnosti, z nichž lze dovodit, že smlouva, z níž bylo plněno, je neplatná (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Je tedy třeba znát skutkové okolnosti, na základě kterých již lze podat žalobu k soudu, resp. jde o stav, kdy ochuzený měl možnost se o nich dozvědět, což v tomto případě podle názoru soudu zcela splňuje okamžik, kdy otázku, zda jsou nájemní smlouvy mezi žalobcem a jeho členy platné či nikoliv, definitivně rozhodl Nejvyšší soud. V tomto ohledu je také nutné konstatovat, že vědomost žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení nastala bez ohledu na to, zda již znal přesně jeho rozsah, jelikož postačuje toliko přibližné (orientační) povědomí o výši majetkového prospěchu, neboť právě tehdy už ochuzený může svá práva hájit prostřednictvím žaloby (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). V posuzovaném případě má tedy soud za to, že odvozuje-li žalobce svůj nárok od výše běžného nájemného, jde právě o ten rozsah, který mu při vědomosti o neplatnosti dotčené nájemní smlouvy umožňoval, aby kdykoli ve lhůtě tří let od , datum, , resp. , datum, podal žalobu k soudu.

10. Nad rámec vlastního právního posouzení věci je možné se obiter dictum vyslovit i k samotnému nároku žalobce, který z ustanovení § 2994 o. z. dovozoval zvláštní regresní právo svědčící tomu, kdo neoprávněně dal věc k užívání nebo požívání jinému. Podle přesvědčení soudu však z tohoto ustanovení takové právo dovodit nelze, neboť pokud by je zákonodárce zakotvit skutečně chtěl, nepochybně by tak učinil. Zmíněné ustanovení bylo přitom v soudní praxi dosud vysvětlováno tak, že vlastník věci může požadovat vydání bezdůvodného obohacení (peněžité náhrady) jak po osobě, která dala jeho věc neoprávněně do užívání jinému, tak i po tomto neoprávněném disponentovi, přičemž v rozsahu náhrady bezdůvodného obohacení neoprávněným poskytovatelem není vlastník oprávněn dovolávat se peněžité náhrady i po uživateli věci, a naopak, jelikož se zde uplatní princip ne bis in idem (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , publikován pod č. 25/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dále bylo publikováno, že neoprávněný disponent se poté, co plnil vlastníkovi, může domáhat náhrady po poskytovateli, avšak to z důvodu smluvní odpovědnosti za újmu, neboť ta vyplývá přímo z ustanovení § 2913 o. z. srov. Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055–3014). Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, str. 1930. Pro vyhovění žalobě by tedy bylo (zřejmě) mimo jiné nutné kladně zodpovědět otázku, zda svou smluvní povinnost porušil také žalovaný a v příčinné souvislosti s tím vznikla žalobci škoda, o čemž soud není zcela přesvědčen. To jsou ovšem úvahy, které pro posouzení věci nebyly rozhodné.“ (citováno z rozsudku zdejšího soudu č.j. , spisová značka, ).

11. Na toto odůvodnění soud v plném rozsahu odkazuje, uzavírá, že nárok žalobce, je již promlčen. V této věci byl nárok (vydání bezdůvodného obohacení) uplatněn do dne , datum, , k promlčení došlo nejpozději dne , datum, , přičemž žaloba byla podána až dne , datum, .

12. Soud se proto již dále nezabýval dalšími námitkami žalovaného.

13. Na jednání ve věci konaném dne , datum, žalobce dále namítl, že námitka promlčení uplatněná žalovaným je v rozporu s dobrými mravy. Dále žalobce v této věci uvedl, že v případě žalobce ohledně rozporu v dobrých mravech není zde žádné jeho chování, jednání, konání či nekonání, ale těžení ze současného stavu. Byla zde otázka, jaké subjekty se obohatily z důvodu bezplatného užívání bytových jednotek. Správce konkursní podstaty si mohl vybrat, koho bude žalovat, zda-li žalobce nebo žalovaného v tomto řízení a následně tedy vybral správce konkurzní podstaty žalobce, tedy , Jméno žalobce, . Právě v tom to spatřuje žalobce rozpor uplatnění námitky promlčení s dobrými mravy, když žalobci bylo poskytnuto bezplatné užívání bytové jednotky, když následně správce konkurzní podstaty svůj nárok uplatnil vůči žalobci. Žalovanému bylo poskytnuto bezplatné užívání bytové jednotky, respektive ukázalo se z důvodu neplatnosti nájemní smlouvy, kdy plnění ze strany žalovaného žalobci v minulosti bylo ovlivněno skutečností, že se jednalo o družstevní byt. Pak žalovaný za situace, kdy nájemní smlouva byla neplatná, nemohlo se jednat o družstevní byt, pak žalovaný plnil žalobci v neadekvátní výši. Nejedná se o šikanózně uplatněný nárok, ale pouze o přenesení judikaturních dopadů do zdejšího řízení. Užívání bytové jednotky bez právního důvodu ze strany žalovaného považuje žalobce za jednání v rozporu s dobrými mravy.

14. Žalovaný se ve věci vyjádřil tak, že uvede usnesení námitky promlčení, je zcela řádné. Námitka jednání žalovaného v rozporu s dobrými mravy je neodůvodněná, protože by o ní bylo možné uvažovat pouze za situace, kdyby žalovaný svým jednáním zapříčinil, že žalobce nemohl uplatnit svůj národ včas, což se podle žalovaného v daném případě nestalo. Žalovaný navíc musel zaplatit částku přesahující , částka, , aby mu vůbec vzniklo právo užívání bytové jednotky dle stanov bytového družstva žalobce. Sám žalobce navíc odečítá od požadované částky, částku , částka, , což má představovat nájemné. Strany uzavíraly nájemní smlouvu k družstevnímu bytu nebo bytu, o němž se domnívali, že je družstevní a rozhodně jednání žalovaného není v rozporu s dobrými mravy.

15. Zde soud odkazuje například na judikát Nejvyššího soudu sp.zn. , spisová značka, , který uvádí: „Uplatnění námitky promlčení by bylo možno posoudit jako rozporné s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 o.z.) jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by taková situace zániku nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřený, tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jim uplatňovaného práva a důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení.“ Zde soud odkazuje na to, co je již uvedeno výše. V tomto posuzovaném případě, pokud žalobce odvozuje svůj nárok od výše běžného nájemného, kdy zároveň měl neplatnost dotčené nájemní smlouvy, pak mohl kdykoliv ve lhůtě tří let od , datum, , respektive , datum, , podat žalobu u soudu. Z tvrzení žalobce i žalovaných zároveň vyplývá, že jednání žalovaného nebylo toho charakteru, aby žalobci bylo znemožněno podat takovouto žalobu. Takové skutečnosti žalobce vůbec netvrdí. Naopak z tvrzení žalovaného jasně vyplývá, že žalobce žalovaného a další své členy ujišťoval, že bude hájit a vždy bude hájit jejich zájmy, tedy zájmy členů žalobce., a to poté, kdy bylo rozhodnuto Nejvyšším soudem, že předmětné nájemní smlouvy jsou neplatné. Soud tedy konstatuje, že uvedená námitka je námitka dobrých mravů vznesená ze strany žalobce, je zcela bezdůvodná.

16. Na shora uvedená skutková zjištění soud aplikoval příslušná ustanovení občanského zákoníku platná, účinného v době, kdy došlo k předmětnému jednání, tedy zákona č. 89/2012 Sb. (dále i jen o.z.).

17. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

19. Podle § 609 věta první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

20. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

21. Podle § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

22. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených skutečností, žalobce po žalovaném požadoval zaplacení ve výroku I. uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991, § 2994 o.z.), kdy, jak vyplývá ze shora uvedených skutečností, žaloba byla podána po uplynutí promlčecí lhůty (§ 609 o.z.), která je v tomto případě tříletá (§ 629, odst. 1 o.z.), a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a žalobu zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř., takže ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové částce , částka, . Soud při stanovení odměny advokáta postupoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.. Základem pro výpočet sazby mimo smluvní odměny (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), je částka , částka, , mimosmluvní odměna za jeden úkon je pak , částka, . Náklady se sestávají z těchto položek: odměna za zastoupení advokátem ve výši , částka, za jeden úkon právní služby, celkem čtyři úkony (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, replika k vyjádření žalobce, účast na ú.j. dne , datum, ). Dále čtyřikrát náhrada hotových výdajů po , částka, (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), tedy , částka, . Dále daně z přidané hodnoty ve výši , částka, . Celkem tedy , částka, . Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. 1 o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o. s. ř..