16 C 64/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. arch. Zdeňkem Blažkem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 48 950 Kč <b>I. Pokud se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 48 950 Kč žaloba se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladu řízení ve výši 19.810,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky. Uvedla, že žalobkyně jako nájemce a žalovaný jako pronajímatel uzavřeli smlouvu o nájmu bytu č. B 101 o celkové výměře 42 m2 nacházející se v domě [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] v obci [obec] v katastrálním území Libuš zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu. Uvedená smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, kdy nájemní vztah trval od [datum] do [datum]. Dle ustanovení článku III. smlouvy o nájmu je pronajímatel vyúčtovat zaplacené zálohy, vždy pozadu, nejméně 1x ročně na základě vyúčtování od dodavatelských společností a dle skutečné potřeby. Dle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. o službách (dále jen zákon o službách) je poskytovatel služeb (pronajímatel) povinen na základě písemné žádosti příjemce služeb (zde nájemce) nejpozději do pěti měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb na náklady jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše zálohy za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona umožnit příjemci služeb, pořízení kopie podkladů. Současně je dále ustanovení § 7 odst. 1 zákona o službách stanoveno, že není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Vzhledem k tomu, že smlouva o nájmu neupravuje definici zúčtovacího období, tak se aplikuje dle definice s ustanovení dle § 2 písm. c) zákona o službách, kdy je zúčtovacím obdobím 12 kalendářních měsíců. Podle § 13 odst. 2 zákona o službách nájemci v případě prodlení pronajímatele z předložení vyúčtováním vzniká právo požadovat smluvní pokutu, kdy výše smluvní pokuty činí 50 Kč za každý započatý den prodlení. Žalovaný i přes opakované výzvy za rok 2018 žádné vyúčtování nepředložil, a proto je v prodlení od [datum], což ke dni vyhotovení předžalobní výzvy - to je [datum] - přestavuje celkem 979 dnů. Žalobkyně proto náleží za těchto 979 dnů z prodlení smluvní pokuta ve výši 38 950 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že strany si smluvně ujednali jakým způsobem, budou hrazeny poplatky za služby a následné vyúčtování. Vůle stran byla tedy zřejmá, že bude docházet vyúčtování služeb a skutečně jednou ročně vyúčtování docházelo. Pronajímatel ale nikdy nepředložil žádné vyúčtování služeb tak, aby odpovídalo zákonu. Mezi stranami bylo dohodnuto, že záloha na služby by měla činit 2 000 Kč, to vyplývá z inzerátu na předmětný byt. Tato částka se postupně zvyšovala, až na částku 3 200 Kč. I kdyby soud došel k závěru, že smlouva mezi účastníky nebyla platně sjednána, dle § 4 odst. 2 a 3 zákona o službách je uvedeno, jakým způsobem má být vyúčtování provedeno a na tento konkrétní případ by se nemělo vztahovat ustanovení § 9 zákona o službách, když z vůle stran v rozsáhlých ustanoveních předmětné nájemní smlouvy jasné vyplývá, že zde byla vůle vyúčtování provádět. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva, přesto ničeho žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný ve věci uvedl, že nárok žalobkyně neuznává. Žalovaný vždy řádně vyúčtování žalobkyni předkládal, pokud se jedná o vyúčtování za rok 2018 toto zaslal prostřednictvím elektronické pošty z dne [datum]. Za uvedené období vznikl žalovanému nárok na doplatek ve výši 1 196 Kč, tento byl ze strany žalobkyně uhrazen. Žalovaný pravidelně zasílal vyúčtování žalobkyni způsobem shora uvedeným, když taková byla praxe mezi stranami. Žalobkyně nikdy tímto způsobem zasílání vyúčtování neměla problém, nikdy žalovaného nežádala o jiný způsob předložení vyúčtování, ani nevyužívala svého zákonného práva nahlédnout do vyúčtování nákladů. Není pravdou, že by opakovaně žádala o předložení vyúčtování. I kdyby soud došel názoru, že vyúčtování předloženo žalovaným nebylo řádné, je žalovaný přesvědčen, že to tomu nelze přičítat k tíži. Uložení případné povinnosti uhradit žalobkyni smluvní pokutu by bylo v přímém rozporu se zásadami soukromého práva, kdyby se jednalo o uplatňování práva v rozporu dobrými mravy a též zjevně neužití práva, které nepoužívá právní ochrany. Žalovaný dále uvedl, že v nájemní smlouvě bylo sjednáno nájemné včetně částky na úhradu služeb související s užíváním bytové jednotky, toto bylo stanoveno jednou částkou, takže nebylo patrné, jaká částka připadla na nájemné a jaká připadá na služby. Žalovaný se domníval, že tento postup je správný, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.6.2021 sp.zn. 26 Cdo 19/2021, kdy není možné případně takovéhoto stanovení částky nájemného a platby za služby paušální částkou z povahy věci předkládat vyúčtování neboť výše částky stanovená na zálohy není zjistitelná. Žalovaný je tak přesvědčen již s odkazem na výše uvedené rozhodnutí by měla být žaloba zamítnuta. Tento judikát odpovídá navíc ustanovení § 9 zákona [číslo] o službách, kde je uvedeno, pokud si nájemné a částku za služby dohodnou strany jako paušální částku, tak se služby nevyúčtovávají. Navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: Dne [datum] uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a žalobkyně nájemce nájemní smlouvu na byt č. B 101 o velikosti 42 m2, I. kategorie s příslušenstvím o celkové výměře 42 m2. Článek II. doba trvání nájmu byl tohoto znění:„ Nájemní smlouva se sjednává na dobu určitou od [datum] do [datum] neurčitou od dne [datum]“ Článek III. nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu zněl takto:„ Nájemce se zavazuje platit pronajímateli nájemné ve výši Kč 12 000 (slovy: dvanáct tisíc korun) měsíčně. Smluvní strany se dohodly, že v nájemném jsou zahrnuty měsíční zálohy na úhradu služby spojené s užíváním bytu, tedy zejména zálohy na elektrickou energii, osvětlení společných prostor, vodné a stočné, odvoz domovního odpadu, úklid společných prostor, bytový fond oprav (dále jen zálohy). Zaplacené zálohy budou pronajímatelem vyúčtovány, vždy pozadu, nejméně 1x ročně na základě vyúčtování od dodavatelských společností a dle skutečné potřeby. Nájemce se zavazuje, že uhradí veškeré nedoplatky vzniklé za dobu trvání nájmu, na poskytovaných službách spojených s užíváním bytu, a to i v případě, že vyúčtování dojde až po skončení nájmu. Případný nedoplatek nebo přeplatek zjištěný při vyúčtování je splatný do 15ti dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování doručeno nájemci. Dojde-li během trvání doby nájmu ke zvýšení cen, za které jsou služby spojené užívání bytu poskytované dodavatelskými společnostmi, smluvní strany se dohodnou na odpovídajícím zvýšení měsíčního nájemného. Pronajímatel je povinen nájemce na tuto skutečnost předem upozornit“. Součásti smlouvy byl i předávací protokol (důkaz: předmětná nájemní smlouva). Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k předložení řádného vyúčtování služeb a energií (důkaz: předmětná výzva včetně dodejky). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle ustanovení § 142 a dopisem ze dne [datum] (důkaz: předžalobní výzva spolu s podacím lístkem).

4. Ze shora provedeného dokazování soud vzal za prokázaný tento skutkový děj: Z provedené dokazování soud zjistil tyto skutečnosti: Dne [datum] uzavřeli žalovaný jako pronajímatel a žalobkyně nájemce nájemní smlouvu na byt č. B 101 o velikosti 42 m2, I. kategorie s příslušenstvím o celkové výměře 42 m2. Článek II. doba trvání nájmu byl tohoto znění:„ Nájemní smlouva se sjednává na dobu určitou od [datum] do [datum] neurčitou od dne [datum]“ Článek III. nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu zněl takto:„ Nájemce se zavazuje platit pronajímateli nájemné ve výši Kč 12 000 (slovy: dvanáct tisíc korun) měsíčně. Smluvní strany se dohodly, že v nájemném jsou zahrnuty měsíční zálohy na úhradu služby spojené s užíváním bytu, tedy zejména zálohy na elektrickou energii, osvětlení společných prostor, vodné a stočné, odvoz domovního odpadu, úklid společných prostor, bytový fond oprav (dále jen zálohy). Zaplacené zálohy budou pronajímatelem vyúčtovány, vždy pozadu, nejméně 1x ročně na základě vyúčtování od dodavatelských společností a dle skutečné potřeby. Nájemce se zavazuje, že uhradí veškeré nedoplatky vzniklé za dobu trvání nájmu, na poskytovaných službách spojených s užíváním bytu, a to i v případě, že vyúčtování dojde až po skončení nájmu. Případný nedoplatek nebo přeplatek zjištěný při vyúčtování je splatný do 15ti dnů ode dne, kdy bylo vyúčtování doručeno nájemci. Dojde-li během trvání doby nájmu ke zvýšení cen, za které jsou služby spojené užívání bytu poskytované dodavatelskými společnostmi, smluvní strany se dohodnou na odpovídajícím zvýšení měsíčního nájemného. Pronajímatel je povinen nájemce na tuto skutečnost předem upozornit“. Součásti smlouvy byl i předávací protokol. Žalobkyně dopisem ze dne [datum] vyzvala žalovaného k předložení řádného vyúčtování služeb a energií. Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu dle ustanovení § 142 a dopisem ze dne [datum].

5. Soud nepřipustil žalobkyní navržený důkaz, a to svědeckou vypovědí rodičů žalobkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], dále inzerátem na předmětný byt a potvrzením o provedení veškerých úhrad za užívání předmětného bytu panem [příjmení], a to z toho důvodu, že tyto důkazy byly již nadbytečné, vzhledem k tomu jakým způsobem soud posoudil věc po právní stránce, k čemuž uvede podrobněji níže.

6. Soud provedl i další důkazy, než které uvedl shora, nevyvodil z nich však skutkové závěry kromě těch o kterých uvede podrobně níže.

7. Soud hodnotil důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho co uvedli účastníci (§ 132 o.s.ř.). Soud vycházel z listinných důkazů a nesporných tvrzení účastníků.

8. Jak je zřejmé z výroku I. uvedené rozsudku, soud v plném rozsahu zamítl. Učinil tak proto, že předmětnou nájemní smlouvu tak, jak je její obsah uveden shora, považuje za absolutně neplatnou.

9. Během jednání před soudem dne [datum] soud zjistil, že žalovaný není ani vlastníkem bytové jednotky respektive tohoto předmětného bytu, ale že vlastníkem bytu je Bytové družstvo [část obce] se sídlem [adresa]. Mezi stranami tak bylo nesporné, že k dnešnímu dni není žalovaný vlastníkem předmětného bytu, alee že vlastníkem bytového domu, ve kterém je konkrétní byt, je Bytové družstvo [část obce], se sídlem [adresa]. Zároveň (důkaz: nesporná tvrzení účastníků). Zároveň však právní zástupce žalobkyně učinil sporným, že by žalovaný nebyl vlastníkem předmětného bytu i v době uzavření nájemní smlouvy a v době trvání nájemního stavu mezi účastníky. K tomu soud uvádí, že pokud by žalovaný nebyl vlastníkem předmětného bytu (resp. bytové jednotky) v době uzavření nájemní smlouvy, a tedy bytový dům a byt v něm by byl ve vlastnictví bytového družstva a žalovanému by svědčilo nájemní právo spojené s užíváním členského podílu v bytovém družstvu, pak nemohl platně uzavřít nájemní smlouvu. I kdyby soud posoudil předmětnou nájemní smlouvy jako smlouvu podnájemní, tedy že nájemce – žalovaný [celé jméno žalovaného] pronajímá podnájemkyni – žalobkyni – [celé jméno žalobkyně] předmětný byt, pak i podnájemní smlouva by byla absolutně neplatná. Absolutní neplatnost k uvedené smlouvě, ať již by se jednalo o nájemní nebo podle obsahu podnájemní, soud vztahuje k článku II. doba trvání nájmu, kde (jak již soud citoval shora) je absolutně neurčitě uvedeno, zda-li se nájemní smlouva sjednává na dobu určitou nebo neurčitou neboť je tam uvedeno obojí. Taková možnost však možná není, není možné, aby současně byla uzavřena nájemní nebo podnájemní smlouva jak na dobu určitou s konkrétním datem skončením nájmu, tak na dobu neurčitou s neurčitým koncem. Doba trvání nájmu je podstatnou náležitostí předmětné nájemní smlouvy a za takových okolností by byla smlouva neplatná. To je tedy zásadní důvod pro absolutní neplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky.

10. Strany si navíc sjednali v článku III. platbu nájemného a měsíčních záloh na úhrady za služby spojené s užíváním bytu jednou paušální částkou, a to ve výši 12 000 Kč, kdy nebylo ve smlouvě rozlišeno žádným způsobem co je nájemné a co jsou zálohy na úhradu služeb spojených s užíváním bytu.

11. Kdyby se v tomto případě jednalo o podnájemní smlouvu, pak se zde platí judikatura 26 Cdo 19/2021, kde svým rozhodnutí ze dne [datum] Nejvyšší soud v ČR uvedl:„ Neplatnost podnájemní smlouvy uzavřené podle § 719 o.z. nezpůsobuje, sjednají-li si strany úhradu za podnájem paušální částkou, aniž by byla rozlišena výše podnájemného a výše úhrad za služby spojené s užíváním bytu.“ To tedy znamená, pokud by soud požadoval uvedenou smlouvou jako podnájemní a zároveň jako platnou, pak by neplatnost nemohlo způsobit to, že strany sjednali úhradu za podnájem, paušální částkou aniž by rozlišili výši podnájemného a výši úhrady služeb. Na druhou stranu stejný judikát dále uvádí:„ Bylo-li totiž podnájemné sjednáno jednorázovou (paušální) částkou měsíčně, ze které není výše záloh na úhradu plnění spojených užívání bytu zjistitelná, nemohou z povahy věci tyto platby podléhat vyúčtování, není proto možné domáhat se přeplatku z jejich vyúčtování.“ Toto bylo přesně v tomto případě a za situace, kdy platby nemohou podléhat vyúčtování, není možné domáhat se přeplatku z jejich vyúčtování a jestliže není možné vyúčtovávat jednotlivé platby, nemůže být ani zde nárok na pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. o službách, která je spojena s tím, že poskytovatel služeb nedoručil včas vyúčtování.

12. Kdyby však soud posoudil celou předmětnou smlouvu jako podnájemní a jako absolutně neplatnou z důvodu neurčitosti uvedení doby trvání na nájmu, pak mezi účastníky nemohl vzniknout vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, a proto nemůže být ani na ně vztažen zákon č. 67/2013 Sb., kdy je možné tento zákon vztahovat pouze na vztah z platné nájemní či podnájemní smlouvy, která zde nevznikla a žalobkyně tak obývala předmětný byt bez právního důvodu a na obou stranách vznikl nárok na plnění bezdůvodného obohacení.

13. Pokud by však byl ke dni uzavření smlouvy žalovaný vlastníkem předmětného bytu (Což není pravděpodobné, protože by to znamenalo, že později své vlastnické právo převedl na bytové družstvo, což není pravděpodobné. Navíc ze způsobu, jak je předmětný byt definován ve smlouvě je zřejmé, že se nejednalo o bytovou jednotku zapsanou v katastru nemovitostí – B101 – a byt tedy nebyl zapsán v katastru nemovitostí), tak i tehdy by byla žaloba na zamítnutí. Ohledně náležitostí nájemní smlouvy platí to, co zde soud uvedl ohledně náležitosti podnájemní smlouvy ohledně doby trvání nájmu. Je zřejmé, že ani nájemní smlouva nemůže být v článku II. formulována tím způsobem jak to uvedli účastníci, tedy že„ Nájemní smlouva se sjednává na dobu neurčitou od [datum] do [datum] neurčitou ode dne [datum]“ Je zřejmé, že vůbec není jasné, zda-li se jedná o nájemní smlouvu na dobu určitou či neurčitou. Vzhledem k tomu jak soud uvedl již shora toto podstatou náležitosti smlouvy, je smlouva absolutně neplatná.

14. I kdyby pro tuto vadu soud nepovažoval předmětnou smlouvu za absolutně neplatnou, pak by byla z toho důvodu, že ohledně nájemní smlouvy platí ustálena judikatura v tom smyslu, že musí být řádně rozlišeno, co ve smlouvě činí nájem a co jsou měsíční zálohy na úhradu za služby spojené s užíváním bytu. Zde soud může odkázat na starší judikaturu např. 26 Cdo 957/2006, 26 Cdo 1173/2009, ale i na nenovější judikaturu, která postupovala již dle nového občanského zákoníku tedy např. 26 Cdo 4515/2017.

15. Soud tedy uzavírá, že pokud by v daném případě účastníci uzavřeli tuto smlouvu jako nájemní, tato by byla absolutně neplatná, nebyl by mezi účastníky právní vztah dle nájemní smlouvy, ale žalobkyně by předmětný byt obývala bez právního důvodu a strany by měli vzájemně nárok na bezdůvodné obohacení. Žalobkyně pak nemohla být příjemcem služeb, dle ustanovení § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb. a proto by se na ní nemohly vztahovat ani další ustanovení předmětného zákona, kde je třeba, aby příjemcem služeb byl buď řádný nájemce bytu, tedy na základě nájemní smlouvy, či vlastník jednotky podle zákona upravující bytové společenství. Ani jedno žalobkyně nebyla. Nelze pak tedy ani vztáhnout na vztah mezi účastníky ustanovení § 13 zákona č. 67/2013 Sb., pokud za nesplnění povinnosti poskytovatele služeb.

16. I kdyby však soud předmětnou smlouvu považoval za platnou, pak vzhledem k ustanovení článku III. předmětné smlouvy nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu, by žalobě vyhovět nemohl. Vzhledem k tomu, že tyto částky nejsou rozlišeny, pak je zde na místě použití § 9 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. o službách, kde je výslovně uvedeno:„ Částku nájemného a částku za služby, lze sloučit do samostatné paušální částky, pokud si to strany ujednají. Jako samostatnou paušální platbu lze rovněž ujednat pouze platbu za poskytované služby. V obou případech platí, že platby poskytované služby se nevyúčtovávají.“ Zde je v uvedeném znění zákona je prakticky uvedeno, co je uvedeno v shora citovaném judikátu 26 Cdo 19/2021. Je zřejmé by byla považována nájemní smlouva za platnou, tak ani tehdy by nebylo možné provádět vyúčtování, za takových okolností by žalovaný nemohl být v prodlení z vyúčtování a nemohl by být ze strany žalobkyně nárok pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb.

17. Co se týká právní argumentace strany žalující, že bez ohledu na to, zda-li byla smlouva uzavřena platně či nikoliv, byla mezi stranami ústně dohodnuta smlouva o tom, že zálohy na služby budou činit částku 2 000 Kč, jak vyplývá z předmětného inzerátu. Tato částka se postupně zvyšovala, až na částku 3 200 Kč, to byla další tvrzení strany žalující. K tomu soud uvádí, že nelze postupovat podle zákona č. 67/2013 Sb. za situace, kdy není platně uzavřena nájemní nebo podnájemní smlouva. Nelze ani samostatně bez uzavření nájemní nebo podnájemní smlouvy uzavřít smlouvu o platbě záloh na služby, takovým způsobem, že by se následně na takovouto smlouvu vztahoval zákon č. 67/2013 Sb., když je zřejmé, že takový zákon se vztahuje pouze na vztahy, kde je na jedné straně poskytovatel služeb a příjemce služeb. Jak soud uvedl již shora, příjemce služeb může být pouze nájemce bytu nebo vlastník bytové jednotky podle zákona upravující bytové spoluvlastnictví. [příjmení] mohl být kdokoli nájemce bytu, musí mít platně uzavřenou nájemní smlouvu. Nelze tedy bezplatně uzavřené smlouvy postupovat shora uvedeného zákona a to námitka strany žalující nebyla důvodná, a i proto soud žalobu zamítl.

18. Stejně tak nelze samostatně postupovat podle § 4 odst. 2 a 3 zákona o službách ohledně vyčíslení záloh za situace, kdy mezi stranami není nájemní vztah, jak již soud uváděl shora.

19. Na shora skutková zjištění, soud aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 67/2013 Sb. (zákon, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty, zákon o službách).

20. Dle ustavení § 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb. pro účely tohoto zákona se rozumí příjemcem služeb: 1) nájemce bytu, nebo za 2) vlastník jednotky podle zákona upravující bytové spoluvlastnictví.

21. Dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svojí povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas z vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, leda že by splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivě požadovat nebo nesplnění lhůty došlo zaviněným druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednána výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý den prodlení. (odst. 2)

22. Jak tedy vyplývá ze shora uvedených skutečností, mezi účastníky nebyla platně uzavřena ani nájemní ani podnájemní smlouva, která byla absolutně neplatnou, za těchto okolností nemohla být žalobkyně příjemce služeb (§ 2 písm. b) zákona č. 67/2013 Sb.) a za těchto okolností nemůže po žalovaném požadovat pokutu podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno výroku I., žalobu zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o.s.ř. za použití § 42 odst. 1 o.s.ř., tak že ve věci zcela úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladu řízení v celkové výši 19 810,29 Kč. Základem pro výpočet sazby mimosmluvní odměny (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) je částku 48 950 Kč, mimosmluvní odměna za jeden úkon je pak 3 060 Kč Náklady se sestávají z těchto položek: odměna za zastoupení advokátem ve výši 3 060 Kč za jeden úkon právní služby dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., celkem 4 úkony (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum], vyjádření k replice ze dne [datum], účast na ú.j. dne [datum]). 4x náhrada hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Náhrada za ztrátu času stráveného cestou z [obec] (sídlo právní zástupkyně žalovaného) do [obec] (sídlo soudu) dne [datum] tj. osm započatých půlhodin x 100 Kč – tj. 800 Kč. Dále náhrada cestovných výdajů dne [datum] osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] při spotřebě 4,9 l na 1 km, v ceně paliva 44,50 Kč za list benzínu a amortizaci 4,7 Kč na 1 km, dle vyhlášky [číslo]. Při počtu ujetých km 276 na cestě [obec] – [obec] a zpět v celkové výši 1 892,14 Kč DPH ve výši 3 438,16 Kč Celkem tedy 19 810,29 Kč. Lhůta plnění byla podle § 160 odst. 1 o.s.ř. určena tří denní povinností plnit k rukám advokáta podle § 149 odst. 1 o.s.ř..