18 C 10/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zápůrčí žalobě a o zřízení služebnosti nezbytné cesty

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud rozhodl, že žalovaná je povinna strpět parkování žalobkyně a jejich klientů, tedy hostů penzionu provozovaného žalobkyní na části stavby parkoviště, postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, (původně 22/2) a dále se k tíži žalované jako povinné a ve prospěch žalobkyně jako oprávněné zřizuje za úplatu služebnost nezbytné cesty na pozemku parc. č. , hodnota, (původně 22/2), vše v obci a katastrálním území , adresa, , zapsáno u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ, oboje v rozsahu podle geometrického plánu č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, , ověřeného dne , datum, , oprávněným zeměměřickým inženýrem č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , , tituly před jménem, , jméno FO, , se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení , částka, k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit do 15 dnů od doručení tohoto rozsudku soudní poplatek za žalobu, který činí , částka, , a to na bankovní účet , č. účtu, s variabilním symbolem , var. symbol, .

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované strpět parkování žalobkyně a jejích klientů (hostů penzionu provozovaného žalobkyní) na části stavby parkoviště postaveného na pozemku parc. č. , hodnota, (původně parc. č. 22/2), v k. ú. , adresa, , a dále, aby byla na tomtéž pozemku k tíži žalované jako povinné a ve prospěch žalobkyně jako oprávněné za úplatu zřízena služebnost nezbytné cesty (oboje v rozsahu předloženého geometrického plánu). Žalobkyně tvrdila, že je vlastníkem stavby (oploceného parkoviště ze zámkové dlažby s elektrickou vjezdovou branou) nacházející se na pozemcích parc. č. , hodnota, a 943 (původně 22/2 a 22/34) s tím, že nabývacím titulem k nim byl kolaudační souhlas. Parkoviště je stavbou v soukromoprávním smyslu (jde o výsledek stavební činnosti, který má materiální podstatu, je zřetelně vymezen ve vztahu k pozemku, má samostatnou hospodářskou funkci odlišnou od pozemku a materiál, ze kterého je provedena, se vyznačuje jistou kompaktností). Žalobkyně provozuje penzion v budově č. p. 628 na pozemku parc. č. 22/37 (spoluvlastníkem je společník a jednatel žalobkyně , jméno FO, a druhý jednatel , jméno FO, ), tedy podniká v ubytovacích službách a parkoviště užívá pro zajištění parkování svých hostů. Žalobkyně ani uvedené osoby nevlastní jiný pozemek, který by byl vhodný pro parkování většího množství automobilů. Žalovaná nabyla pozemek, na němž se nachází parkoviště, na základě kupní smlouvy ze dne , datum, a v dané době jako vlastník dalších sousedních pozemků o parkovišti věděla. S vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, , na němž se parkoviště také nachází, je žalobkyně ve shodě. Žalovaná zpochybňuje vlastnictví žalobkyně a odmítá se dohodnout na užívání parkoviště. Žalovaná nechala vybudovat nový plot s branou, kterou uzamkla. Žalobkyně se s touto situací musela vypořádat a má teď částečně zajištěnou jinou možnost parkování. S výstavbou parkoviště souhlasil i , právnická osoba, , a to nezávisle na trvání uzavřené nájemní smlouvy.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Tvrdí, že žalobkyně užívá sporný pozemek od roku 2018 bez titulu a náhrady jako parkoviště vozů pro sebe a své hosty. Vzájemná korespondence nevedla k dohodě o užívání pozemku. V září 2022 převzala žalovaná výzvu žalobkyně ke zpřístupnění stavby, na což zareagovala žalovaná sdělením svého stanoviska a oznámila žalobkyni, že se hodlá ujmout výkonu svého vlastnického práva k pozemku a pozemek uzavře. To se také , datum, stalo. Následně si žalobkyně smluvně sjednala parkování na jiném místě. Žalobkyně v minulosti disponovala právním titulem k užívání pozemku parc. č. , hodnota, (tehdy parc. č. 22/2), a to nájemní smlouvou ze dne , datum, uzavřenou mezi jednateli žalobkyně jako nájemci a , právnická osoba, ČR. Pozemek byl následně převeden na Královskou kanonii premonstrátů na , adresa, , která nájem ke dni , datum, vypověděla. Tím zaniklo právo užívat pozemek kýmkoli jiným než žalovanou, na kterou byl následně pozemek převeden smlouvou ze dne , datum, . Část pozemku, kterou žalobkyně užívala jako parkoviště, je osazena zámkovou dlažbou, která netvoří kompaktní celek a není ani samostatnou věcí, ale jde o zpracování povrchu pozemku. Vlastníkem celého pozemku je žalovaná. Na tom nic nemění ani vydaný kolaudační souhlas, který je jen veřejnoprávním titulem k užívání stavby, ale nikoli soukromoprávním. I kdyby žalovaná připustila, že je parkoviště samostatnou stavbou, žalobkyně nemá žádný právní titul pro její umístění na pozemku, potažmo pro její užívání. I v nájemní smlouvě, která již zanikal, bylo sjednáno, že nemůže být právním titulem pro zřízení trvalé stavby. Pokud tedy byla na pozemku vybudována stavba, mohlo se jednat jen o stavbu dočasnou na dobu trvání nájmu. Pozemek parc. č. st. 22/2 bylo možné v církevních restitucích vydat, protože nebyl trvale zastavěn, na rozdíl od pozemku parc. č. st. 22/37, který kvůli svém zastavění vydán nebyl. Jestliže byla žalobkyně oprávněna na základě dohody s předchozím vlastníkem pozemku dočasně postavit na pozemku stavbu, nelze v její prospěch zřídit časově neomezené právo odpovídající věcnému břemenu. Bez soukromoprávního titulu tak negatorní žaloba nemůže být úspěšná. Nezbytným předpokladem pro užívání parkoviště je navíc zajištění přístupu k parkovišti. V dané věci ale služebnost nezbytné cesty nelze zřídit, protože si nedostatek přístupu žalobkyně způsobila hrubou nedbalostí sama, když věděla, že parkoviště buduje na základě časově omezené nájemní smlouvy. Nezbytnou cestu navíc nelze povolit přes uzavřený prostor a ani ke stavbě bez soukromoprávního titulu.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Sporné parkoviště se nachází na pozemku parc. č. , hodnota, , u kterého je jako vlastník evidována žalovaná a na pozemku parc. č. , hodnota, , u kterého je jako vlastník evidována Královská kanonie premonstrátů (zjištěno na základě shodných tvrzení účastníků). Přístup na toto parkoviště je zajištěn pouze z pozemní komunikace v , adresa, (zjištěno z ortofotomapy s vyznačenou plochou parkoviště). Ve volném přístupu na plochu parkoviště z veřejné komunikace brání dvě brány (zjištěno z fotografií). Pozemek parc. č. , hodnota, se nachází v místě původního pozemku parc. č. st. 22/2, přičemž sporné parkoviště zabírá pouze část tohoto pozemku (zjištěno z geometrického plánu zhotoveného , tituly před jménem, , jméno FO, , č. , hodnota, -, Anonymizováno, /2022). Plocha parkoviště je částečně tvořena zámkovou dlažbou, kterou protíná pás asfaltové vozovky. Další parkoviště se nachází i před budovou penzionu (zjištěno z fotografií datovaných , datum, ).5. , jméno FO, a , jméno FO, jako nájemci uzavřeli s , právnická osoba, jako pronajímatelem smlouvu, na základě které byli oprávněni za úplatu užívat čtyři pozemky včetně parc. č. st. 22/2 za účelem skladování sloužícího k podnikání. Ve smlouvě bylo sjednáno, že nemůže být právním titulem pro zřízení trvalé stavby. Smlouva byla uzavřena s platností od , datum, na dobu neurčitou. Jakékoli změny či doplňky smlouvy bylo možné činit pouze písemně na základě dohody smluvních stran (zjištěno z nájemní smlouvy č. , spisová značka, ze dne , datum, ).

6. Stavební úřad povolil stavbu „Penzion , právnická osoba, “ na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, /37, , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, /34 v k. ú. , adresa, , který obsahuje kromě stavby penzionu i parkoviště u objektu na parc. č. 22/2 a 22/34. Účastníkem daného řízení byla i žalovaná (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. S-, Anonymizováno, , Anonymizováno, /10-Chr). Posléze byl vydán kolaudační souhlas ke stavbě penzionu na uvedených pozemcích. Jako stavebník byla označena žalobkyně (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. S-, Anonymizováno, -14875/, Anonymizováno, -Chr).

7. Pozemek parc. č. st. 22/2 byl vydán v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi Královské kanonii premonstrátů (zjištěno z rozhodnutí , právnická osoba, ze dne , datum, , sp. zn. , IBAN, /2014-537102, které nabylo právní moci dne , datum, ). Následně dala Královská kanonie premonstrátů , jméno FO, a , jméno FO, výpověď z nájmu a oznámila jim, že pozemek prodá žalované (zjištěno z výpovědi nájemní smlouvy ze dne , datum, včetně doručenek). Žalovaná nabyla pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, /2 na základě kupní smlouvy uzavřené s Královskou kanonií premonstrátů (zjištěno z kupní smlouvy č. 15/2018 ze dne , datum, ).

8. V roce 2024 prováděla žalovaná uprostřed plochy parkoviště výstavbu plotu podél hranice jejího pozemku a sousedícího pozemku vlastněného Královskou kanonií premonstrátů (zjištěno z fotografií).

9. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu, na jejímž základě spolu účastníci dále komunikovali (soud vzal za prokázané shodným tvrzením účastníků).

10. Návrhy na doplnění dokazování dalšími listinami, svědeckými výpověďmi a znaleckým posudkem soud zamítl jako nadbytečné, neboť není zřejmé, že by z těchto důkazů měly být zjištěny skutečnosti, které by mohly mít význam pro posouzení věci samé.

11. Na základě shora uvedených zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Sporné parkoviště se částečně nachází na pozemku parc. č. , hodnota, , u kterého je jako vlastník evidována žalovaná. V minulosti byl tento pozemek evidován jako parc. č. st. 22/2. Žalobkyně část pozemku, na které se parkoviště nachází, v minulosti užívala na základě nájemní smlouvy uzavřené s , právnická osoba, . V dané smlouvě bylo sjednáno, že na jejím základě žalobkyně na pozemku nezřídí trvalou stavbu. Současně bylo sjednáno, že danou smlouvu lze měnit jen písemnými dodatky, přičemž v řízení žádné takové změny nevyšly najevo. Během trvání této smlouvy žalobkyně na pozemku vybudovala parkoviště tak, že část pozemku byla osázena zámkovou dlažbou. Uvedený pozemek byl posléze v rámci majetkového vyrovnání státu s církvemi vydán Královské kanonii premonstrátů, která nájemní smlouvu vypověděla a poté pozemek prodala žalované. V průběhu tohoto soudního řízení žalovaná započala s výstavbou plotu vedeného po hranici jejího pozemku a sousedícího pozemku parc. č. , hodnota, vlastněného Královskou kanonií premonstrátů, na kterém se parkoviště také z části nachází.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalobkyně v žalobě uplatnila dva samostatné nároky. Prvním z nich se domáhala, aby byla žalované uložena povinnost strpět na vymezeném pozemku parkování žalobkyně a jejích zákazníků a druhým nárokem se domáhala zřízení služebnosti nezbytné cesty na daném pozemku k parkovišti.

13. Soud se nejprve zabýval negatorní žalobou, kterou se žalobkyně domáhala ochrany svého vlastnického práva k parkovišti jako samostatné stavby vůči žalované, která žalobkyni v parkování nejprve bránila vystavením brány, a v průběhu řízení bylo zjištěno, že uprostřed parkoviště staví žalovaná plot. Podle § 1042 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z“), platí, že vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

14. Jak plyne z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, pokud stavebník zřídí na základě dohody s vlastníkem pozemku stavbu na pozemku, který je oprávněn užívat pouze dočasně, ztrácí po uplynutí sjednané doby (či po jiném způsobu zániku práva) nadále mít na tomto pozemku umístěnou stavbu, a neoprávněně tak zasahuje do vlastnického práva vlastníka pozemku, který se může domáhat odstranění stavby. Dočasné právo mít na cizím pozemku stavbu se nemůže přeměnit na trvalé právo jen tím, že pozemek nabude nový vlastník, který je o existenci stavby informován; vědomí nabyvatele o existenci stavby nemůže založit úspěšnou námitku proti vlastnické žalobě po zániku práva mít na pozemku stavbu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a v něm citovanou judikaturu).

15. Pro posouzení projednávané věci je tak zcela zásadní skutkové zjištění, že k výstavbě parkoviště došlo v době, kdy měla žalobkyně s předchozím vlastníkem pozemku uzavřenou nájemní smlouvu, ze které jednoznačně plyne, že žalobkyně nebyla oprávněna na pozemku zřídit trvalou stavbu. Pozemek byl následně vydán v rámci církevních restitucí církvi, která nájemní smlouvu platně vypověděla, čímž nájem zanikl, a posléze pozemek prodala žalované. Jinými slovy, bylo zjištěno, že i kdyby parkoviště bylo samostatnou stavbou, jak tvrdila žalobkyně, jednalo by se o stavbu ohledně které žalobkyně (jako stavebník) již od zahájení stavby věděla, že její právo k vybudování stavby není časově neomezené, ale naopak je časově limitováno.

16. Je proto nadbytečné, aby soud zevrubně posuzoval, zda parkoviště je samostatnou stavbou v právním smyslu a za tímto účelem prováděl další rozsáhlé dokazování (včetně pravděpodobně nutného znaleckého zkoumání), případně zda se při vybudování parkoviště jednalo o stavbu oprávněnou či neoprávněnou. V úvahu totiž přicházejí následující varianty.

17. Pokud by soud zjistil, že se o samostatnou stavbu nejedná (ale jde o součást pozemku žalované), žalobkyni by nenáleželo žádné vlastnické právo, jehož ochrany by se v tomto řízení o této žalobě mohla domoci.

18. Pokud by soud zjistil, že se jedná o samostatnou stavbu, avšak stavbu neoprávněnou (žalobkyně neměla ke stavbě soukromoprávní titul), tak by soud nemohl žalobkyni v tuto chvíli poskytnout ochranu, kterou požaduje, protože by to bylo v rozporu se zásadou, že z bezpráví právo nevzniká (§ 6 odst. 2 o. z.). Jediné, co by danou situaci mohlo v budoucnu změnit, pokud by bylo rozhodnuto o zřízení věcného břemene nezbytného k výkonu vlastnického práva ke stavbě (§ 135c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku). Zároveň platí, že pokud by nyní soud řekl, že žalovaná je do budoucna povinna parkování strpět, zabránil by jí se domáhat příp. při existenci samostatné věci ať již movité či nemovité ochrany jejího vlastnického práva (vyklizení, odstranění stavby atp.).

19. I kdyby se jednalo o samostatnou stavbu oprávněnou (v době svého vzniku), je zřejmé, že v nájemní smlouvě bylo sjednáno, že zde není možné zřídit trvalou stavbu. Žalobkyně by tak již od zahájení stavby věděla či vědět měla a mohla, že její právo k vybudování této stavby není časově omezeno a po uplynutí doby nájmu bude třeba stavbu odstranit (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). K tomu soud pro úplnost upozorňuje na nemožnost postupu podle § 135 c odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

20. Pokud jde o argumentaci žalobkyně veřejnoprávními rozhodnutími, soud doplňuje, že i kdyby přistoupil na tvrzení žalobkyně, že byla stavba zřízena v době trvání nájemního vztahu na základě nájemní smlouvy a z ní plynoucích práv a povinnosti, jedná se o stavbu – z hlediska občanskoprávního – dočasnou, přičemž na tom nic nemění skutečnost, že stavba byla povolena a kolaudována stavebním úřadem jako trvalá (viz rozsudek Nejvyššího soud ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jestliže žalobkyně poukazovala na závěry plynoucí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , a ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , je třeba zdůraznit, že se v nich soud věcně problematikou, která je nyní sporná, vůbec nezabýval. Naopak, jádrem dané argumentace je závěr, že se otázkou soukromoprávního titulu v daném řízení ve věci kolaudačního rozhodnutí nemohl zabývat, neboť námitky tohoto rázu je ze zákona nutné koncentrovat již do předchozího stavebního řízení. Nadto i sama žalobkyně v tomtéž podání tvrdí, že existence stavebního povolení není rozhodující pro posouzení, zda se jednalo o oprávněnou stavbu, čímž sama popírá svou předchozí argumentaci. V tomto kontextu je třeba rovněž zdůraznit, že souhlas vyjádřený určitou osobou ve stavebním řízení ještě bez dalšího nezakládá soukromoprávní titul umožňující mít stavbu na cizím pozemku (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

21. Na základě shora uvedených důvodů proto soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a přistoupil k jejímu zamítnutí.

22. Poté se se soud zabýval druhou částí žaloby, a to požadavkem na zřízení služebnosti nezbytné cesty.

23. Podle § 1260 odst. 1 služebnost se nabývá smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem.

24. Podle § 1029 o. z. vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek (odst. 1). Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost (odst. 2 věta první).

25. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

26. I pro posouzení tohoto nároku je podstatná řada skutečností, kterými se soud již výše zabýval ve vztahu k negatorní žalobě. I zde totiž platí, že v případech, kdy stavebník (zde žalobkyně) věděl nebo z okolností vědět musel, že jeho oprávnění mít na cizím pozemku stavbu, je přinejmenším dočasné, nelze v jeho prospěch zřídit časově neomezené právo odpovídající věcnému břemeni (viz výše již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, ). Obdobně lze odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého soud zamítne návrh na zřízení práva cesty mj. tehdy, jde-li o přístup ke stavbě neoprávněné, dočasné či provizorní nebo jestliže by újma vzniklá zřízením práva nezbytné cesty vlastníkovi pozemku převyšovala újmu vzniklou vlastníkovi stavby odepřením takového práva; vždy je třeba zvažovat konkrétní okolnosti případu.

27. I zde tak platí, že i kdyby parkoviště bylo samostatnou stavbou, tak se žalobkyně jako jeho vlastník žalobou domáhá zřízení nezbytné cesty ke stavbě, která je v tuto chvíli buď neoprávněná nebo k takové, ke které aktuálně již nemá právo užívání, protože jí plynulo z již zaniklé nájemní smlouvy, která ji navíc opravňovala zřídit jen stavbu dočasnou. Soud proto i v tomto směru žalobu zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. S ohledem na novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), je pro stanovení výše odměny rozhodné, zda byl úkon právní služby poskytnut po , datum, (viz přechodné ustanovení v čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Jelikož byly žalobou uplatněny dva samostatné nároky, je třeba na základě § 12 odst. 3 advokátního tarifu vyjít při stanovený výše odměny za úkon právní služby ze součtu tarifních hodnot (srov. Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , čj. , spisová značka, ). V případě úkonů učiněných do , datum, se jedná o součet tarifních hodnot , částka, za zápůrčí žalobu (§ 9 odst. 1 advokátního tarifu) a , částka, za žalobu na zřízení služebnosti [§ 9 odst. 3 písm. c) advokátního tarifu], tj. v součtu , částka, . Odměna za úkony právní služby vykonané do , datum, proto činí , částka, (§ 7 bod 5. ve spojení s § 8 odst. 1 advokátního tarifu). V případě úkonů učiněných od , datum, se již dle uvedených ustanovení jedná o součet tarifních hodnot , částka, a , částka, , tj. , částka, . Odměna v tomto případě proto činí , částka, za úkon právní služby. Žalované náleží náhrada za 4 úkony právní služby vykonané do , datum, – převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne , datum, a účast na dvou jednáních ve dnech , datum, a , datum, [§ 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu] a za dva úkony právní služby vykonané v roce 2025 – písemné vyjádření ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, . Za každý z úkonů vykonaných do , datum, náleží současně žalované náhrada hotových výdajů po , částka, a v případě úkonů vykonaných v roce 2025 náhrada , částka, (tj. celkem , částka, ). Protože je zástupce žalované plátcem DPH, je součástí náhrady nákladů řízení také náhrada této daně v sazbě 21 % z , částka, , tj. , částka, . Celkem tak soud žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované na náhradě nákladů řízení , částka, . Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.).

29. Oproti předloženému vyúčtování soud nepřiznal žalované nárok na náhradu nákladů řízení za sepis vyjádření k návrhu na vydání předběžného opatření ze dne , datum, (ve věci vedené pod sp. zn. , spisová značka, ), protože v daném případě již bylo o náhradě nákladů řízení pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne , spisová značka, . Stejně tak soud žalované nepřiznal náhradu nákladů řízení za účast jejího zástupce při prvním jednání s mediátorem přesahujícím dvě hodiny, protože povinnost setkání s mediátorem je osobní povinností účastníků řízení a přítomnost zástupce je toliko dobrovolná. Není proto možné spravedlivě po zbylých účastnících požadovat, aby nesli takto vynaložené náklady jiného účastníka (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. II.ÚS 150/20 ze dne , datum, ). A konečně soud nepřiznal žalované náhradu ani za podání ze dne , datum, , jehož obsahem bylo pouze stručné sdělení, že mediace nevedla ke smírnému vyřešení sporu. Nejednalo se tak o písemné vyjádření k věci samé ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu, ani o úkon svou povahou a složitostí srovnatelný.

30. Výrokem III. soud žalobkyni vyzval k zaplacení soudního poplatku ve výši , částka, podle položky 4 bodu 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, a to za podání zápůrčí žaloby. V důsledku průběhu řízení soud totiž dosud vybral soudní poplatek pouze za druhý žalobou uplatněný nárok na zřízení služebnosti. K zaplacení soudního poplatku soud žalobkyni stanovil lhůtu 15 dnů od doučení tohoto rozsudku.