18 C 128/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyživovací povinnosti na zletilé dítě

I. Vyživovací povinnost žalovaného k žalobkyni stanovená rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], se s účinností od [datum] zrušuje.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení. [Anonymizovaný odstavec.]

2. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož se ve stanovené lhůtě nevyjádřili, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání. [Anonymizovaný odstavec.]

5. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

6. Podle § 911 o.z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

7. Jak je patrné z výše uvedených zákonných ustanovení, vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti trvá po dobu, po kterou se dítě není schopno samo živit, a to bez ohledu na jeho věk či zletilost. V dané věci žalobkyně jakožto oprávněná z vyživovací povinnosti sama navrhla její zrušení a zároveň listinnými důkazy doložila, že ukončila studia a nastoupila do zaměstnání, přičemž v době rozhodování již uplynula i sjednaná zkušební doba. Žalovaný návrh žalobkyně nijak nesporoval, avšak soud neměl důvod mu nevyhovět, obzvláště pak za situace, kdy vyznívá ve prospěch žalovaného. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozsudku.

8. Soud považuje za nutné uvést, že v případě, že je zletilé dítě již schopno se samo živit, jak v této věci žalobkyně ostatně sama tvrdí, zaniká vyživovací povinnost automaticky ze zákona. Rozhodnutí soudu tedy není nezbytné, a pokud je vydáno, má pouze deklaratorní charakter. Soud jím prohlašuje, že vyživovací povinnost zanikla a k jakému okamžiku se tak stalo. Pokud se soud rozhodl žalobě vyhovět a o zániku vyživovací povinnosti přesto rozhodnout, učinil tak zejména s ohledem na probíhající výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy žalovaného, aby předešel případným komplikacím vzniklým v souvislosti s jeho zastavením.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud s ohledem na jeho charakter, kdy řízení skončilo v souladu se zájmy obou účastníků (návrhem žalobkyně, zánikem povinnosti žalovaného) a žalobkyně ostatně ani žádné náklady nepožadovala.