18 C 198/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozený Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B 3. Jméno žalované C , narozený Datum narození žalované C bytem Adresa žalované C o určení vlastnického práva k nemovitým věcem I. Řízení se ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými č. , hodnota, a 2 zastavuje.II. Ve vztahu vůči žalovanému č. , hodnota, se určuje, že žalobce je vlastníkem podílu o velikosti ideální 1/6 na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, /2, oba v katastrálním území a obci , adresa, , LV č. , hodnota, .III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal vůči žalovaným určení, že je vlastníkem jejich podílů na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /2, oba v katastrálním území a obci , adresa, , LV č. , hodnota, . Tvrdil, že právní předchůdkyně žalovaných (, jméno FO, ) prodala pozemky , jméno FO, , tedy právní předchůdkyni žalobce. Na základě dědických řízení po B. , jméno FO, , resp. po jejich právních nástupcích bylo do katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo žalovaných. M. , jméno FO, byla babičkou žalobce, po které zdědil veškerý její majetek , Jméno žalobce, starší, tedy otec žalobce, který mu chatu s okolními pozemky daroval. Nesoulad mezi skutečným a zapsaným stavem vznikl tím, že právní předchůdkyně žalovaných , jméno FO, nepodepsala návrh na změnu v tehdejší evidenci nemovitostí pro M. , jméno FO, , ačkoli jí byla kupní cena uhrazena. Žalobce a jeho právní předchůdci užívají nemovitosti skoro 70 let a takto mu byly předány spolu s chatou, se kterou tvoří jeden funkční celek a jsou takto i oplocené. M. , jméno FO, musela vlastnické právo vydržet nejpozději , datum, . Ve věci jsou splněny i podmínky mimořádného vydržení.

2. Podáním ze dne , datum, vzal žalobce žalobu vůči žalovaným 1. a 2. zpět s odůvodněním, že s nimi uzavřel dohodu o narovnání. Soud proto postupoval v souladu s § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a řízení vůči těmto dvěma účastníkům zastavil (výrok I.)

3. Žalovaný 3. se k žalobě nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazován soud zjistil následující skutečnosti.5. , jméno FO, jako kupující a , jméno FO, jako prodávající se smlouvou ze dne , datum, dohodly na převodu části pozemku čís. kat. 493/, Anonymizováno, o výměře 123 sáhů čtverečních za cenu , částka, s tím, že tato částka byla vyrovnána v hotovosti a prodávající její příjem kvituje podpisem (zjištěno z Prozatímní kupní smlouvy ze dne , datum, včetně geometrického plánu). , jméno FO, písemně prohlásila, že od , jméno FO, přijala zálohu , částka, (zjištěno z prohlášení ze dne , datum, ). , jméno FO, odeslala , jméno FO, dne , datum, částku , částka, (zjištěno z ústřižku poštovní složenky z , datum, ). K , datum, byla v evidenci nemovitostí jako uživatel pozemků parc. č. , Anonymizováno, /1, , Anonymizováno, /2, 3432/1 a , Anonymizováno, /2 zapsána , jméno FO, (zjištěno z výpisu z evidence nemovitostí). , právnická osoba, , adresa, povolil , jméno FO, užívání rekreační chaty na pozemku kat. č. 3231/1 a , Anonymizováno, /2 v k. ú. , Anonymizováno, , Anonymizováno, -, adresa, (zjištěno z povolení ze dne , datum, ).6. , jméno FO, vyplnila , datum, dotazník a čestné prohlášení, dle kterého nabyla od , jméno FO, jako převodce pozemek – „část parcely čist. kat. 493/26 zapsané v poz. knize Dolní Mokropsy u Prahy (pozemek 3432/2) výměra 123 sáhů, tj. 328 m2“ za cenu , částka, (zjištěno z dotazníku a čestného prohlášení ze dne , datum, ). , právnická osoba, , adresa, proti tomuto převodu neměl námitek a převod doporučil z důvodu urovnání majetkoprávních vztahů pozemku a objektu chaty (zjištěno ze stanoviska , právnická osoba, , adresa, ze dne , datum, ). V rámci dědického řízení po , jméno FO, byla schválena dohoda dědiců, podle které jeho syn , Jméno žalobce, , nar. , datum, , nabyl pozemky parc. č. 3431/1 s evidenčně dosud nevyznačenou chatou ev. č. , hodnota, a parc. č. 3432/1 (zjištěno z rozhodnutí Státního notářství pro , adresa, ze dne , datum, ).

7. Právní předchůdci žalobce vedli v letech 1975 až 1984 opakovaně písemnou korespondenci s B. , jméno FO, , ve které ji upozorňovali, že parcely nejsou zaknihované, vyzývali ji k řešení situace (zjištěno z písemné korespondence z let 1975, 1977, 1978 a 1984).8. , Jméno žalobce, , nar. , datum, uzavřel s žalobcem (svým synem) smlouvu, kterou bezúplatně převedl vlastnické právo k rekreační chatě č. ev. 785 na pozemku parc. č. 3431/1 a parc. č. , Anonymizováno, /1, v k. ú. , adresa, (zjištěno z darovací smlouvy, smlouvy o zřízení věcného břemene a smlouvy o předkupním právu ze dne , datum, ).

9. Na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /1 a , Anonymizováno, /2 se nachází stavba chaty a pozemek parc. č. , Anonymizováno, /2 k této stavbě bezprostředně přiléhá (zjištěno z ortofotomapy).

10. Ke dni , datum, byl jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, /1, jehož součástí je stavba č. e. 785, a parc. č. , Anonymizováno, /1, vše v k. ú. , adresa, , evidován žalobce (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ze dne , datum, ).

11. Po B. , jméno FO, nabyla v dědickém řízení podíl o velikosti 1/6 mj. na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, /2, oba v k. ú. , adresa, , , jméno FO, (zjištěno z usnesení Okresního soudu v , Anonymizováno, , Anonymizováno, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ) a následně tento podíl nabyl v rámci dědického řízení po , jméno FO, žalovaný 3. (zjištěno z usnesení Okresního soudu , adresa, -východ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Žalovaný je jako vlastník tohoto podílu evidován i v katastru nemovitostí (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí ke dni , datum, ).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení věci.

13. Soud zamítl návrhy na provedení dalších listinných důkazů z důvodu jejich nadbytečnosti.

14. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Jako vlastník podílu o velikosti 1/6 na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /2 a , Anonymizováno, /2, oba v k. ú. , adresa, , je evidován žalovaný 3., který je právním nástupcem B. , jméno FO, . Ta v roce 1954 uzavřela s právními předchůdci žalobce smlouvu, kterou za úplatu převedla vlastnické právo k uvedený pozemkům. V řízení bylo prokázáno, že sjednanou úplatu obdržela, avšak ani přes opakované urgence ze strany právních předchůdců žalobce nedošlo k zaevidování tohoto převodu do pozemkové evidence. V řízení bylo také prokázáno, že při nejmenším od roku 1975 sporné pozemky právní předchůdce žalobce také užívali.

15. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně.

16. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

17. Soud se proto nejprve zabýval posouzením této otázky, přičemž danou podmínku shledal v případě žalobkyně naplněnou. Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti. Závěr o existenci naléhavého právního zájmu přitom lze přijmout i na základě výsledků provedeného dokazování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jak plyne z ustálené judikatury, navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického nebo jiného práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tak je tomu i v nyní posuzované věci, kde je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník podílu na sporných pozemcích žalovaný 3., tedy jiná osoba než žalobce, který se dovolává určení svého vlastnického práva.

18. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Podle přechodného ustanovení v § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

20. Pro aplikaci těchto ustanovení jsou stěžejní obecná výkladová východiska plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu. Z ní plyne, že podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. není poctivá držba (ve smyslu § 992 odst. 1 o. z.) ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná [§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým, anebo ve smyslu předchozí právní úpravy držitelem oprávněným. Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

21. V řízení o určení vlastnického práva žalobce mají žalovaní jako spoluvlastníci nemovitostí postavení samostatných (nikoli nerozlučných) společníků ve sporu, tedy každý z nich v řízení jedná sám za sebe. Ideální podíl na spoluvlastnictví nemovitosti má charakter samostatné věci, takže právní osud jednotlivých podílů se posuzuje samostatně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Při aplikaci těchto obecných východisek na nyní posuzovanou věc soud shledal žalobu důvodnou. Jak již bylo výše uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že žalobce, resp. jeho právní předchůdci užívají sporné nemovitosti nejméně od roku 1975, kdy jim bylo povoleno užívání chaty nacházející se na pozemcích parc. č. 3431/1 a 3431/2, přičemž k této chatě bezprostředně přiléhá také pozemek parc. č. 3432/2 užívány právní předchůdkyni žalobce rovněž již v dané době. Soud proto vyšel z toho, že se právní předchůdci prokazatelně již v dané době chopili držby sporných pozemků. Samotný žalobce se držby chopil poté, co mu byla chata na pozemcích darována jeho otcem. Přestože v případě samotného žalobce není splněna první (časová) ze dvou nezbytných podmínek pro učinění závěru o mimořádném vydržení, při započtení držby jeho předchůdců lze uzavřít, že tato držba trvá více než 20 let.

23. Následně se proto soud musel zabývat i druhou podmínkou, tj. tím, zda žalobkyně pozemek držela „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení této otázky tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovaného. Ten však v tomto směru nic netvrdil a ani nenavrhoval žádné důkazy. V řízení totiž byl zcela pasivní. V řízení ani nebylo prokázáno, že by žalovaný proti užívání sporných pozemků ze strany žalobce cokoli namítal. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, kdo ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu (srov. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo výše již citovaný rozsudek sp. zn. , spisová značka, ). Žádné takové skutečnosti tvrzeny žalovaným nebyly, a ani jiným způsobem nevyplynuly v průběhu řízení. Lze tak uzavřít, že držba žalobce tedy nikomu bezdůvodnou újmu nepůsobila.

24. Protože byly splněny zákonné podmínky mimořádného vydržení stanovené v § 1095 o. z., tj. uplynula doba delší 20 let a žalobci nebyl prokázán nepoctivý úmysl, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že je žalobce vlastníkem pozemku v rozsahu podílu, jak je v katastru nemovitostí zapsán ve vztahu k žalovanému 3.

25. O nákladech řízení mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, protože bylo řízení zastaveno v důsledku uzavření mimosoudní dohody a žádný z účastníků náhradu nákladů řízení nepožadoval. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovaným 3. rozhodl soud podle § 150 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na povahu řízení a skutečnost, že se žalovaný 3. na vzniku nesouladu mezi skutečným a evidovaným právním stavem nijak nepodílel, tudíž by nebylo spravedliví po něm požadovat náhradu nákladů odpovídajících velikosti jeho podílu. Tím spíše, když tyto náklady nehradí žalobci ani ostatní zaknihovaní spoluvlastníci, vůči kterým žaloba původně směřovala. Obdobnou měrou jako žalovaný 3. se navíc na vzniku tohoto soudního sporu podílel i žalobce a jeho právní předchůdci, neboť právní kroky směřující k odstranění nesouladu skutečného a evidovaného stavu byly učiněny po desítkách let.