18 C 27/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno jméno sídlem adresa o zaplacení 484 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 484 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 484 000 Kč od [datum] do zaplacení, a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 71 870 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 484 000 Kč s příslušenstvím, včetně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému, který provozuje [anonymizováno] [část obce] v [obec a číslo], předala dne [datum] za účelem opravy a servisu své vozidlo [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova] [příjmení], [příjmení]: [anonymizováno], barvy [anonymizována dvě slova], rok výroby [rok], [registrační značka] (dále jen„ předmětné vozidlo“ nebo„ vozidlo“). Žalovaný po provedení opravy a servisu nevrátil předmětné vozidlo žalobkyni, neoprávněně a bez souhlasu žalobkyně jej užíval pro osobní potřebu a najezdil na vozidle přes 1 000 km. Dne [datum] pak s vozidlem způsobil dopravní nehodu, při které došlo k poškození vozidla v takovém rozsahu, že vozidlo bylo zcela nepojízdné. [ulice] nehodu způsobil samotný žalovaný, který vozidlo řídil a porušil pravidla silničního provozu a zákona o provozu na pozemních komunikacích. Žalobkyně následně vrak vozidla prodala za částku 100 000 Kč + DPH. Svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil žalovaný žalobkyni škodu, kterou sám uznal e-mailem ze dne [datum] a rovněž přípisem ze dne [datum]. Pro účely určení výše majetkové újmy vzniklé poškozením předmětného vozidla si žalobkyně nechala vypracovat znalecký posudek soudním znalcem pro obor ekonomika – ceny a odhady motorových vozidel a strojů, [anonymizováno] kanceláří – [jméno] [příjmení]. Výše majetkové újmy byla posudkem určena k datu [datum] částkou 442 500 Kč včetně DPH, což odpovídá rozdílu mezi skutečnou obvyklou cenou vozidla před nehodou a skutečnou obvyklou cenou zbytků vozidla. Zároveň znalec konstatoval, že celkové náklady na opravu vozidla jsou vyšší než cena vozidla před poškozením a náhrada škody spočívající v uvedení v předešlý stav tak není možná. Žalobkyně dále požadovala nahradit ušlý zisk, který jí vznikl tím, že dne [datum] uzavřela jako prodávající kupní smlouvu se společností [právnická osoba] jako kupujícím, jejímž předmětem bylo předmětné vozidlo a výše kupní ceny byla sjednána na 605 000 Kč včetně DPH s tím, že měla být kupujícím uhrazena do 14 dnů od uzavření kupní smlouvy. Kupující ve stejný den vozidlo převzal. Před uzavřením kupní smlouvy provedl na vozidle údržbu a servis žalovaný, který vozidlo měl připravit k prodeji tak, aby nemělo žádné vady. Poté, co si kupující vozidlo převzal, avšak před uhrazením kupní ceny, se vozidlo dne [datum] po ujetí 60 km stalo nepojízdným, začalo se z něj kouřit a bylo odstaveno. Kupující proto vozidlo vrátil žalobkyni s tím, že ho má uvést do pořádku. Žalobkyně dne [datum] předala nepojízdné vozidlo do servisu žalovaného a zároveň reklamovala předchozí opravy. Žalovaný vozidlo převzal a zavázal se opravy provést. Následně došlo k událostem popsaným výše. Ušlý zisk, který žalobkyně požaduje, tak spočívá v tom, že žalobkyně měla reálnou možnost předmětné vozidlo prodat za částku 605 000 Kč, přičemž po odečtení hodnoty vraku ve výši 121 000 Kč a hodnoty skutečné škody ve výši 442 500 Kč, zbývá částka 41 500 Kč, kterou by žalobkyně, kdyby nedošlo k nehodě, mohla důvodně očekávat.

2. Žalovaný nesporoval, že vozidlo od žalobkyně k opravě převzal a poté na tomto vozidle způsobil škodu, která je předmětem řízení. Nesouhlasil ale s částkou, kterou žalobkyně požaduje. Žalobkyně si u žalovaného nechala vozidlo opravit, což žalovaný učinil a vystavil žalobkyni faktury znějící celkem asi na 120 000 Kč. Opravou vozidlo získalo na hodnotě, která pak byla předmětem znaleckého posudku. Od obecné hodnoty vozidla je tedy nejprve třeba odečíst hodnotu úprav a teprve následně z takto vypočítané částky vypočítat výši škody, která na vozidle vznikla. Žalovaný byl ochoten uhradit žalobkyni částku maximálně 300 000 Kč.

3. Mezi účastníky je dále nesporné, že žalobkyně byla jako podnikající fyzická osoba vlastníkem předmětného vozidla. Žalovaný jako podnikající fyzická osoba provozoval nebo stále provozuje [anonymizováno] [část obce]. Žalobkyně svěřila žalovanému předmětné vozidlo celkem dvakrát. Poprvé v dubnu 2020, kdy byla provedena oprava chladiče, to jí bylo vozidlo vráceno v červenci 2020. Poté došlo k prodeji předmětného vozidla, kupující si vozidlo převzal, následující den se na vozidle projevila závada a vozidlo muselo být podruhé odtaženo do [anonymizováno] žalovaného. Dne [datum] způsobil žalovaný v 10:00 hod v [část obce] s vozidlem žalobkyně, které řídil, dopravní nehodu, v důsledku které vznikla na vozidle škoda.

4. K nadále sporným tvrzením účastníků soud provedl dokazování listinnými důkazy.

5. Z osvědčení o registraci vozidla a shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že žalobkyně byla jako fyzická osoba podnikající evidována jako vlastník vozidla [značka automobilu] [anonymizována čtyři slova] s [registrační značka], [příjmení]: [anonymizováno].

6. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně uzavřela dne [datum] jako prodávající kupní smlouvu se společností [právnická osoba] jako kupujícím. Předmětem smlouvy bylo vozidlo žalobkyně specifikované výše, kupní cena činila 605 000 Kč včetně DPH. Vozidlo bylo téhož dne předáno kupujícímu, kupní cena byla splatná do 14 dnů od podpisu této smlouvy.

7. Z faktury č. [rok] soud zjistil, že žalobkyně vyúčtovala kupní cenu společnosti [právnická osoba] fakturou ze dne [datum], splatnou dne [datum], znějící na částku 605 000 Kč.

8. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě [stát. instituce], [stát. instituce] hl. m. [obec], ze dne [datum] a ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě v [obec a číslo] v [část obce], při které bylo poškozeno vozidlo žalobkyně. Vozidlo řídil žalovaný.

9. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] znalcem [jméno] [příjmení] soud zjistil, že v důsledku uvedené dopravní nehody vznikla na předmětném vozidle škoda ve výši 442 500 Kč včetně DPH. Výše ceny byla stanovena znaleckým posudkem, vyhotoveným [anonymizováno] kanceláří – [jméno] [příjmení] dne [datum]. Při jeho vypracování vycházel znalec z velkého technického průkazu vozidla, podrobné fotodokumentace vozidla před nehodou a po jeho poškození havárií nastalou dne [datum]. Obvyklá cena vozidla před nehodou k datu [datum] byla znalcem stanovena na 559 400 Kč včetně DPH, cena použitelných zbytků vozidla byla stanovena na 116 900 Kč včetně DPH. Znalec uvedl, že náklady na případnou opravu vozidla by byly vyšší než cena vozidla před poškozením, jedná se tedy o totální zničení vozidla. Výše majetkové újmy poté představuje rozdíl mezi obvyklou cenou vozidla před nehodou a obvyklou cenou zbytků vozidla, tj. 442 500 Kč.

10. Z dohody o odstoupení od kupní smlouvy ze dne [datum], opravného daňového dokladu ze dne [datum] a kontrolního hlášení za 3. čtvrtletí roku 2020 soud zjistil, že v návaznosti na havárii vozu způsobenou žalovaným, došlo mezi smluvními stranami kupní smlouvy ze dne [datum] k dohodě o odstoupení od smlouvy, k vydání opravného daňového dokladu č. [rok] a zanesení této skutečnosti do daňové evidence.

11. Z dopisu žalovaného ze dne [datum] a e-mailu žalovaného ze dne [datum] adresovaného žalobkyni soud zjistil, že žalovaný žalobkyni písemně a prostřednictvím e-mailu sdělil, že se nebrání škodu do určité výše uhradit, nicméně ji navrhuje nechat stanovit znalcem. Je ochoten uhradit i případnou zálohu na tuto škodu ve výši, kterou bude považovat za přiměřenou.

12. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] s podacím lístkem a záznamem o sledování zásilky soud zjistil, že k dohodě mezi účastníky nedošlo. Žalobkyně proto vyzvala prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného k zaplacení částky 500 000 Kč, a to do 7 dnů od doručení výzvy. Výzva byla žalovanému odeslána [datum].

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně si nechala u žalovaného opravit vozidlo. Následně uzavřela kupní smlouvu se společností [právnická osoba], na základě které mělo dojít k prodeji předmětného vozidla. Po předání vozidla, ale ještě před zaplacením kupní ceny 605 000 Kč, se vozidlo stalo nepojízdným a bylo odtaženo do servisu žalovaného. Ten s vozidlem dne [datum] způsobil autonehodu, v důsledku které bylo vozidlo totálně zničeno. Vrak vozidla žalobkyně následně prodala. Škoda vzniklá na vozidle činila podle znaleckého posudku 442 500 Kč. V důsledku těchto událostí došlo mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] k uzavření dohody o odstoupení od kupní smlouvy. Žalovaný byl s žalobkyní následně v kontaktu, svoji vinu nepopíral, nicméně se s žalobkyní nedohodli na výši částky, kterou by jí měl uhradit. Žalovaný dosud neuhradil žalobkyni ničeho.

14. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.

15. Podle § 2895 o. z. škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

16. Podle § 2944 o. z., každý, kdo od jiného převzal věc, která má být předmětem jeho závazku, nahradí její poškození, ztrátu nebo zničení, neprokáže-li, že by ke škodě došlo i jinak.

17. Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

18. Podle § 2952 o. z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

19. V dané věci byla předmětem řízení náhrada škody, způsobená na věci převzaté, které měla být předmětem závazku, tedy škoda, k jejíž náhradě vzniká škůdci povinnost na základě objektivní odpovědnosti ve smyslu § 2895 o. z. V takovém případě není třeba zkoumat zavinění či protiprávnost, naopak je třeba prokázat pouze existenci základních předpokladů odpovědnosti za škodu, tj. vznik škody a příčinná souvislost mezi škodou a právní událostí, za níž v tomto případě nese škůdce objektivní odpovědnost. Objektivní odpovědnosti se lze zprostit pouze v případě, že by škůdce prokázal, že ke škodě by došlo i jinak, což však žalovaný ani netvrdil. Naopak se ve věci vyjadřoval tak, že si je vědom, co svým jednáním způsobil a tvrzení žalobkyně co do okolností vzniku škody nijak nezpochybňoval. Lze tedy uzavřít, že v důsledku jednání žalovaného došlo ke škodě na věci, která byla ve vlastnictví žalobkyně.

20. Co se samotné škody týče, ta je podle ustálené judikatury definována jako újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná penězi. Skutečnou škodou je pak nastalé zmenšení (úbytek) majetku poškozeného a představuje majetkové hodnoty potřebné k uvedení v předešlý stav, popřípadě k vyvážení důsledků plynoucích z toho, že nedošlo k uvedení v předešlý stav. V řízení bylo prokázáno, že škoda na předmětném vozidle byla tak zásadní, že jeho uvedení v předešlý stav nebylo možné, respektive náklady, které by si takový postup vyžádal, by převyšovaly hodnotu věci před jejím poškozením. V takovém případě skutečnou škodu představuje částka nutná k pořízení jiné věci srovnatelné s věcí ve stavu před poškozením. Výše peněžité náhrady se stanoví objektivně a nezávisle na okolnostech nesouvisejících se škodní událostí, a to jako rozdíl mezi cenou, za kterou se v době a v místě škodné události obvykle prodávala věc ve stavu před poškozením, a cenou, za kterou se v době a v místě škodní události obvykle prodávala odpovídající věc s takovým druhem, rozsahem a stupněm poškození, které vzniklo v důsledku škodní události (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp.zn. 25 Cdo 1313/2018, a ze dne 2. 10. 2020, sp. zn 25 Cdo 306/2020). Ze závěrů znaleckého posudku, vypracovaného na základě zadání žalobkyně, vyplynulo, že výše majetkové újmy činí 442 500 Kč, a proto žalobkyně požadovala po žalovaném právě tuto částku.

21. Znalecký posudek splňuje veškeré náležitosti stanovené § 28 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, a jeho závěry soud hodnotí jako věrohodné. Znalec při určení výše majetkové újmy vycházel ze stanovení výše obvyklé ceny vozidla ve stavu před škodní událostí a od této byla odečtena obvyklá cena zbytků vozidla, což je postup, který odpovídá i závěrům výše uvedené judikatury. Soud proto ze závěrů znaleckého posudku při svém rozhodnutí vycházel. Pokud žalovaný namítal, že znalec do obvyklé ceny vozidla nezapočetl hodnotu opravy, kterou žalovaný na vozidle provedl a kterou mu žalobkyně nezaplatila, jednalo se dle samotného vyjádření žalovaného pouze o výhrady proti znaleckému posudku, nikoliv o uplatnění kompenzační námitky. Soud však takovouto výhradu proti závěru znaleckého posudku neměl za podstatnou (zdůvodněnou), neboť znalecký posudek byl vypracovaný podle zadání zcela přiléhavého na danou věc, byl přesvědčivý a soud tak o jeho jednoznačných závěrech neměl důvod pochybovat. Znalec navíc posuzoval skutkově jednoznačné okolnosti, když jeho úkolem bylo stanovit obvyklou cenu vozidla před nehodou a cenu zbytků vozidla, přičemž jejich odečtením zjistil výši majetkové újmy (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2458/2009). Žalovaný své výhrady ani ničím nepodložil (faktury, výzva k úhradě atp.), nepožadoval vypracování revizního znaleckého posudku, nedoložil vlastní posudek a ani netrval na výslechu znalce. Tímto svým postupem tak zcela rezignoval na svoji obhajobu a soud proto shledal jako nadbytečné předvolávat znalce k jednání.

22. Na základě výše uvedeného soud vyhověl návrhu žalobkyně v části žaloby, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení náhrady škody, způsobené na věci převzaté, a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 442 500 Kč. Pokud má žalovaný za to, že mu žalobkyně dluží nějakou částku za opravu vozidla, kterou na vozidle před nehodou provedl, má možnost se uložení této povinnosti domáhat prostřednictvím samostatné žaloby. Jen pro úplnost k tomu soud dodává, že zjištění oprávněnosti takovéhoto nároku by si vyžádalo složité dokazování, neboť žalovaný vozidlo opravoval již před poruchou a mohlo tak dojít ke vzniku vady tohoto díla (opravy).

23. Žalobkyně dále požadovala po žalovaném nahrazení ušlého zisku. Podle § 2952 o. z. má poškozený právo i na ušlý zisk jako újmu spočívající v tom, že u poškozeného nedojde v důsledku škodní události k rozmnožení majetkových hodnot, ač se tak dalo očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí. V dané věci žalobkyně doložila, že měla sjednanou kupní smlouvu, na jejímž základě mělo být vozidlo prodáno za kupní cenu 605 000 Kč. Škodní událost pak měla za následek zmaření prodeje a zabránila tak rozmnožení majetkových hodnot žalobkyně, ke kterému by při řádném průběhu událostí došlo. Žalobkyně v této věci řádně prokázala, že k zamýšlenému prodeji vozidla by nebýt škodní událost skutečně došlo, čímž jí vzniklo právo tento ušlý zisk po žalovaném požadovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. 25 Cdo 2819/2013, podle kterého:“ [anonymizováno] ušlého zisku může mít i majetková újma spočívající v tom, že nedošlo ke sjednanému prodeji věci, a prodávajícímu tak ušel majetkový přínos odvozený od výhodně smluvené kupní ceny, pokud jej bylo možno důvodně očekávat.“ nebo rozsudek Nejvyššího soudu 29. 11. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3156/2017, podle kterého:„ Rozdíl mezi cenou, kterou obchodník s automobily původně sjednal s kupujícím a které v důsledku poškození vozidla při dopravní nehodě nedosáhl, a nižší obvyklou cenou, za kterou opravený vůz po nehodě prodal jinému kupujícímu, je odškodnitelnou újmou ve formě ušlého zisku.“). Jeho výše v dané věci odpovídá výši zmařeného majetkového přínosu žalobkyně, tj. sjednané kupní ceně dle kupní smlouvy uzavřené dne [datum], ponížené o výši způsobené škody, přiznané tímto rozsudkem a dále o částku, za kterou žalobkyně vrak vozidla prodala. Soud proto vyhověl žalobkyni co do částky požadovaného ušlého zisku, tj. co do částky 41 500 Kč. Jen pro úplnost k tomu ještě doplňuje, že tvrzení žalobkyně o tom, že vrak skutečně prodala za 100 000 Kč + DPH již soud nepožadoval prokázat, jelikož výše nárokovaného plnění je nižší, než kdyby žalobkyně požadovala plnění vypočtené dle závěrů znaleckého posudku (znalcem určené obvyklé ceny vraku vozidla).

24. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky žalobkyní vyzván, avšak ve stanovené lhůtě ničeho nezaplatil. Ocitl se tak v prodlení (§ 1968 o. z.) v důsledku čehož vzniklo žalobkyni v souladu s § 1970 o. z. právo požadovat rovněž zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Splatnost dluhu byla stanovena dle výzvy k plnění, která byla žalovanému odeslána [datum]. Podle § 573 o. z. se má za to, že dopis je doručen třetí pracovní den po odeslání. Výzva byla tedy žalovanému doručena dne [datum]. V dopise mu byla k zaplacení dluhu poskytnuta lhůta do 7 dnů od obdržení dopisu. S ohledem na to, že žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data pozdějšího než takto stanoveného, vyhověl soud žalobkyni a uložil povinnost žalovanému v souladu s návrhem. Vzhledem k postavení účastníků soud posoudil jejich vzájemný závazek jako závazek podnikatelů, a proto přiznal žalobkyni podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o.s.ř. za použití §142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 72 160 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 360 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 6, § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.“) ve výši 10 260 Kč za každý ze 4 a 1/2 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) (převzetí a příprava zastoupení), d) (předžalobní výzva, žaloba), g) (účast na jednání dne [datum]) a § 11 odst. 2 písm. g) (účast na přípravném jednání dne 31. 3. 2022) a.t. vykonaný advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená § 13 odst. 1, 3 a. t. v částce 300 Kč za každý z těchto úkonů, tedy celkem 71 870 Kč. Zástupce žalobkyně není plátcem DPH. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o.s.ř.).