18 C 415/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyň: a) Jméno žalobkyně A , narozená Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně A b) Jméno žalobkyně B , narozená Datum narození žalobkyně B bytem Adresa žalobkyně A c) Jméno žalobkyně C , narozená Datum narození žalobkyně C bytem Adresa žalobkyně A všechny zastoupeny advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno - Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva Anonymizovaný odstavecII. Určuje se, že žalobkyně 2 je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/6 k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /14, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsáno na , Anonymizováno, č. , hodnota, , vedeném , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro , Anonymizováno, kraj, , Anonymizováno, pracoviště , adresa, -, Anonymizováno, .III. Určuje se, že žalobkyně 3 je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti ideální 1/6 k pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. 2810/14, vše v katastrálním území a obci , adresa, , zapsáno na LV č. , hodnota, , vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -západ.IV. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobci se domáhali určení, že jsou spoluvlastníky pozemků uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku s odůvodněním, že , právnická osoba, [tj. manžel žalobkyně a) a otec žalobkyň b) a c)] tyto pozemky koupil asi v roce , adresa, , Anonymizováno, . Z důvodů, které žalobkyním nejsou známy, ale nebylo jeho vlastnické právo zapsáno do katastru nemovitostí. Nyní jsou nemovitosti vedeny jako nemovitosti s nedostatečně identifikovaným vlastníkem. Žalobkyně (a spolu s nimi také , právnická osoba, až do své smrti v roce 2012) tyto pozemky nepřetržitě od 70. let 20. století drží, užívají a zajišťují jejich údržbu a jejich držba po celou dobu nebyla zpochybněna. Hradí také daň z nemovitostí. Ve věci také zcela jasně absentuje nepoctivý úmysl žalobkyň. S ohledem na nerušenou držbu žalobkyň po dobu delší než 40 let došlo k mimořádnému vydržení vlastnického práva nejpozději , datum, .

2. Žalovaná ve vyjádření navrhla, aby soud žalobu zamítl, protože nejsou splněny podmínky mimořádného vydržení. Na straně žalobkyň totiž není splněna zákonem vyžadovaná nepřetržitá dvacetiletá lhůta, která nemohla skončit dříve než uplynutím pěti let od účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), tj. před , datum, . K přetržení této lhůty došlo v březnu 2013, kdy , právnická osoba, , adresa, požádal v souvislosti s kontrolou stavebních objektů a adresních míst žalobkyni a) o informaci, kdo je vlastníkem či kdo užívá chatu ve vlastnictví , jméno FO, , Anonymizováno, .

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Žalobkyně jsou dědičkami po , jméno FO, zemřelém , datum, (zjištěno z usnesení Obvodního soudu pro , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

5. Svědek , jméno FO, vlastní pozemek, který ob jednu parcelu sousedí se spornými pozemky (rodina svědka dané pozemky vlastní od roku 1957 nebo 1958 a svědek je následně zdědil). Svědek žalobkyně zná od té doby, co jejich rodina koupila kolem roku 1970 sporné pozemky od předchozího vlastníka, pana , Anonymizováno, , a tak se seznámili ještě s rodiči svědka. Změnu vlastníků pozemků rodině svědka oznámil pan , jméno FO, . Od té doby rodina , jméno FO, pozemky užívá, stará se o ně a svědek je tam pravidelně vídá. , jméno FO, chodil na pozemky sporadicky, chatu na nich postavila až rodina žalobkyň (zjištěno výslechem svědka , jméno FO, ).

6. Svědek , jméno FO, zná žalobkyně díky tomu, že , právnická osoba, , tedy jejich manžel a otec, byl jeho spolupracovníkem a kamarádem více než 35 let. Svědek k nim do , Anonymizováno, jezdil o víkendech od 70. let na „chajdu“, kterou si tam postavili. Svědek zpočátku pomáhal se stavbou a posléze se tam jezdili koupat a na víkendové pobyty. Podrobnosti k tomu, jak k nemovitostem , právnická osoba, přišel, nezná. Svědek byl na chatě naposledy někdy po povodni v roce 2002, po které musel , právnická osoba, chatu stavět znovu a svědek mu pomáhal. V místě vídával celou rodinu , jméno FO, (zjištěno z výslechu svědka , jméno FO, ).

7. Zjištění plynoucí ze shora uvedených svědeckých výpovědí jsou v souladu s čestnými prohlášeními dalších osob (zjištěno z prohlášení , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ).

8. Pozemky parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, a parc. č. , Anonymizováno, /14 v k. ú. , adresa, byly v minulosti evidovány pod parc. č. , Anonymizováno, /17 (zjištěno z identifikace parcel ze dne , datum, , č. , IBAN, /, Anonymizováno, ).

9. Ve vztahu ke sporným pozemkům byla daň z nemovitosti placena řádně a včas do roku 2013 ve vztahu k , jméno FO, a od roku 2014 ve vztahu k žalobkyni b) (zjištěno z potvrzení , Anonymizováno, úřadu pro , Anonymizováno, kraj, územního pracoviště , adresa, -západ ze dne , datum, ). , jméno FO, bylo vystaveno vyúčtování elektřiny za rekreační odběr objektu „Chata , adresa, “, číslo domu 09U za období od května 1989 do dubna 1995 (zjištěno z kopií vyúčtování za elektřinu). , právnická osoba, na základě vyúčtování elektřinu platil (zjištěno z ústřižků složenek). V květnu 2021 byl žalobkyni b) vystaven doklad SIPO za elektřinu, koncesionářské poplatky, plyn a dvě platby daně z nemovitosti (zjištěno z platebního dokladu SIPO z května 2021), v květnu 2022 byl žalobkyni b) vystaven doklad SIPO za elektřinu, plyn a dvě platby daně z nemovitosti (zjištěno z platebního dokladu SIPO z května 2022) a v květnu 2023 doklad SIPO za elektřinu, plyn a dvě platby daně z nemovitosti, na kterém je ručně dopsáno, že se jedná o daň z nemovitosti za nemovitost „, adresa, “ (zjištěno z platebního dokladu SIPO z května 2023).10. , právnická osoba, a žalobkyně b) platili za odběr elektřiny do chaty 09U v obci , adresa, od roku 1998 do roku 2024 (zjištěno z faktur a jim odpovídajících složenek). V roce 2003 došlo k výměně elektroměru v odběrném místě „chaty 09U , adresa, “ (zjištěno z pracovního příkazu ze dne , datum, ), obdobně došlo k výměně také v letech 2012 a 2023 (zjištěno z oznámení o provedených pracích). Žalobkyně b) dne , datum, uzavřela ve vztahu k chatě 09U v , Anonymizováno, jako odběrnému místu smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (zjištěno ze Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne , datum, ). Žalobkyně b) má jako aktivní veden zákaznický účet ve vztahu k danému odběrnému místu (zjištěno z náhledu informací k zákaznickému účtu č. , hodnota, ).

11. Stavební úřad vyzval žalobkyni a) ke sdělení informace o vlastníkovi chaty dříve vlastněné , jméno FO, , Anonymizováno, a naposledy užívané , jméno FO, (zjištěno z žádosti ze dne , datum, ). Žalobkyně b) vedla v říjnu 2020 e-mailovou komunikaci s vedoucí stavebního úřadu , adresa, ohledně výzvy k předložení dokladu o vlastnickém právu ke sporným nemovitostem (zjištěno z emailové komunikace ze 7. a , datum, ). Účastníci řízení vedli od roku 2021 komunikace ohledně sporných pozemků s tím, že do konce roku 2023 byl v katastru nemovitostí jako vlastník zapsán , jméno FO, a žalovaná zastávala stanovisko, že do přechodu vlastnictví na stát nemá možnost věc řešit (soud vzal za prokázané shodným tvrzením účastníků).

12. Na základě shora uvedených skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně či jejich právní předchůdce , právnická osoba, užívají pozemky parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba bez č. p./č. e., pozemku parc. č. , hodnota, a pozemku parc. č. , Anonymizováno, /14, vše v katastrálním území a obci , adresa, od 70. let 20. století, kdy je za blíže nezjištěných podmínek koupili od předchozího vlastníka , jméno FO, , Anonymizováno, . Od té doby nemovitosti užívají, starají se o ně, vybudovali na nich chatu, platí za ně daň z nemovitých věcí, platí za dodávky elektrické energie a služby s tím spojené a také si do daného místa zvali rodinné známé za účelem rekreace. V letech 2013 a 2020 vedly žalobkyně a) a b) komunikaci se stavebním úřadem, který po nich požadoval informaci o tom, kdo je vlastníkem chaty stojící na sporných pozemcích, ve vztahu k nimž je jako vlastník evidován , jméno FO, . Žalobkyně před podáním žaloby kontaktovaly žalovaného, avšak účastníci nedosáhli dohody na tom, aby byly žalobkyně zapsány jako vlastnice sporných pozemků do katastru nemovitostí.

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce následovně.

14. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o.s.ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Soud se proto nejprve zabýval posouzením této otázky, přičemž danou podmínku shledal v případě žalobkyň naplněnou. Jak totiž plyne z ustálené judikatury, navrhují-li žalobkyně určení svého vlastnického nebo jiného práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tak je tomu i v nyní posuzované věci, kdy je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporných pozemků jiná osoba než žalobkyně, které se s odkazem na mimořádné vydržení dovolávají určení svého vlastnického práva.

16. Podle § 64 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), v případech, kdy je třeba získat jako listinu pro zápis do katastru rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci a osoba dosud zapsaná v katastru jako vlastník nebo jiný oprávněný není označena dostatečně určitě, jak to vyžaduje tento zákon, a proto není možné označit ji v řízení před tímto orgánem údaji požadovanými právním předpisem, na jehož základě lze rozhodnutí nebo osvědčení orgánu veřejné moci vydat, postačí k jejímu označení v řízení před tímto orgánem i v řízení o zápisu do katastru uvedení údajů, které jsou o této osobě známé z katastru (odst. 1). Pokud je osoba zapsaná v katastru jako vlastník označena tak, jak je uvedeno v odstavci 1, a zápis o ní neumožňuje její dostatečnou identifikaci, Český úřad zeměměřický a katastrální předá údaje o této nemovitosti a o jejím vlastníkovi známé ze zápisů v katastru , právnická osoba, (odst. 2).

17. Podle § 65 katastrálního zákona , Jméno žalované, převezme údaje o nemovitostech uvedených v § 64 odst. 2 a známé údaje o jejím vlastníkovi a vede jejich evidenci (odst. 1 věta první). Přihlásí-li se , právnická osoba, osoba, která tvrdí, že je vlastníkem nemovitosti uvedené v odstavci 1, , Jméno žalované, ji písemně vyzve, aby listiny dokládající její vlastnictví předložila katastrálnímu úřadu nebo uplatnila svá vlastnická práva v občanskoprávním řízení (odst. 6). Stát v soudním řízení podle odstavců 5 a 6 vystupuje jako žalovaný. V řízeních před soudy v těchto případech jedná , Jméno žalované, (odst. 7). Nepodaří-li se vlastníka zjistit a uplyne-li marně lhůta, po jejímž uplynutí se podle jiného právního předpisu má za to, že nemovitost je opuštěná, pohlíží se na ni jako na opuštěnou; další postup se řídí právními předpisy upravujícími hospodaření s majetkem státu (odst. 9).

18. Jelikož se žalobkyně přihlásily o své vlastnické právo ke sporným pozemkům, ale s žalovaným se na této otázce nedokázaly shodnout, obrátily se v souladu se shora citovanými ustanoveními na soud s žalobou na určení vlastnického práva, které podle svých tvrzení nabyly v důsledku tzv. mimořádného vydržení.

19. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

20. Podle přechodného ustanovení v § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

21. Pro aplikaci těchto ustanovení jsou stěžejní obecná výkladová východiska plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu. Z ní plyne, že podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. není poctivá držba (ve smyslu § 992 odst. 1 o. z.) ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná [§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým, anebo ve smyslu předchozí právní úpravy držitelem oprávněným. Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

22. Při aplikaci těchto obecných východisek na nyní posuzovanou věc soud shledal žalobu důvodnou. Jak již bylo výše uvedeno, žalobkyně a jejich právní předchůdce začali sporné pozemky užívat v 70. letech 20. století, kdy měli po dohodě s předchozím vlastníkem za to, že na ně bylo převedeno vlastnické právo, byť to nebylo zaznamenáno z neobjasněných důvodů v katastru nemovitostí. Od té doby žalobkyně a jejich právní předchůdce pozemky užívali, starali se o ně, platili z nich daň, zajišťovali jejich elektrifikaci, vybudovali na pozemcích chatu, na které s rodinnými známými trávili volný čas. Soud si je vědom toho, že vydržecí doba započala běžet jako držba žalobkyně a) a jejího zesnulého manžela v rámci jejich společného jmění, avšak společné jmění manželů bylo vypořádáno v rámci dědického řízené, ve kterém byly zároveň zjištěny všichni do úvahy přicházející dědicové, kterými byly žalobkyně. Mezi dědičkami přitom byla uzavřena dohoda ohledně jejich dědických podílů, která koresponduje s návrhem v této věci. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně a jejich právní předchůdce chopili držby a užívají předmětné pozemky po dobu delší než 20 let (se zohledněním držby právního předchůdce podle § 3066 o. z.), lze uzavřít, že je tedy splněna první (časová) ze dvou nezbytných podmínek pro učinění závěru o mimořádném vydržení.

23. Následně se proto soud musel zabývat i druhou podmínkou, tj. tím, zda žalobkyně a jejich právní předchůdce pozemky drželi „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Ve vztahu ke skutečnostem rozhodným pro posouzení této otázky tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní žalovanou. Ta v tomto směru poukazovala pouze na jejich komunikaci se stavebním úřadem z roku 2013, ze které musely zjistit, že je jako vlastník pozemků evidován , jméno FO, . Tato skutečnost (tj. zjištění skutečností o vlastnickém právu jiné osoby) však sama o sobě nesvědčí o tom, že se žalobkyně a jejich právní předchůdce ujali držby v nepoctivém úmyslu, což plyne i ze shora již citovaného rozsudku sp. zn. , spisová značka, . Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, kdo ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Žádné takové skutečnosti tvrzeny žalovanou nebyly a ani jiným způsobem nevyplynuly v průběhu řízení. Naopak bylo prokázáno, že žalobkyně a jejich právní předchůdce se ujali držby pozemků po dohodě s jejich předchozím vlastníkem , jméno FO, Bejšovcem, který měl stejně jako ony za to, že vlastnické právo k pozemkům převádí na , právnická osoba, a zpravil o tom vlastníky okolních pozemků. O pozemky se po celou dobu starali a udržovali je, to vše za situace, kdy osoba vedená jako jejich vlastník v katastru nemovitostí již zemřela. Jejich držba tedy zjevně nikomu bezdůvodnou újmu nepůsobila.

24. Protože byly splněny zákonné podmínky mimořádného vydržení stanovené v § 1095 o. z., tj. uplynula doba delší 20 let a žalobkyním nebyl prokázán nepoctivý úmysl, soud žalobě v plném rozsahu ve výrocích I. – III. vyhověl.

25. Pro úplnost soud uvádí, že v minulosti již mohlo dojít také k řádnému vydržení žalobkyní a) a jejím zesnulým manželem, avšak soud měl již za nadbytečné se tímto zabývat, neboť na konečném výsledku by to nic nezměnilo.

26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Náhrada by sice obecně náležela žalobkyním, které měly ve věci plný úspěch, ale ty se jí vzdaly.