18 C 47/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení , sídlem Národní číslo , PSČ obec a číslo , o určení existence věcného břemene podle § 59a zákona č. 254/2001 Sb., vodního zákona,

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že jí svědčí věcné břemeno ve smyslu § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů, vodní zákon, ve znění pozdějších předpisů, k pozemkům parc. [číslo] pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec], a to v rozsahu dle geometrického plánu pro vymezení věcného břemene k části pozemku [číslo] vyhotoveného [právnická osoba] a [jméno], geodetické práce, s. r. o., [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ], a ověřeného Ing. [jméno] [příjmení] jakožto úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem, číslo položky seznamu úředně oprávněných zeměměřických inženýrů [číslo], pod [číslo] se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 24 684 Kč k rukám zástupce žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou původně domáhala určení věcného břemene in personam v podobě služebnosti užívacího práva k pozemku parc. [číslo] pozemku parc. č. st. 49 v k. ú. a obci [obec], a to v rozsahu, v jakém se na pozemku nachází čistírna odpadních vod (dále jen„ ČOV“) ve vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně měla za to, že věcné břemeno užívání vydržela. V návaznosti na obsah svého vyjádření ze dne [datum] žalobkyně na jednání konaném dne [datum] uvedla, že navrhuje změnu žaloby ve znění uvedeném ve výroku I. tohoto rozsudku. Nově tedy tvrdila, že jí pro užívání uvedených pozemků svědčí zákonné věcné břemeno ve smyslu § 59a zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen„ vodní zákon“), neboť je ČOV vodním dílem. Soud změnu žaloby připustil. Naléhavý právní zájem žalobkyně spatřuje v potřebě postavit najisto podmínky užívání nemovitostí, na kterých se nachází ČOV využívaná ve veřejném zájmu za účelem uspokojování potřeb občanů obce. Existují soudní rozhodnutí s protichůdnými závěry a sporné otázky je potřeba vyjasnit. Žalobkyně k tomu nemá jinou právní cestu než tuto žalobu. Mezi účastníky navíc stále probíhá dovolací řízení týkající se bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Argumentaci vodním zákonem sice považuje za oprávněnou, ale vedle toho poukázala na závěry rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kde byla podána podobná žaloba, kterou soud zamítl pro nedostatek naléhavého právního zájmu. S tímto závěrem se ztotožňuje. Ohledně sporných pozemků, na kterých se nachází ČOV v současné době neprobíhají žádné soudní spory a není ohroženo žádné právo žalobkyně. Žalovaná se (oproti minulosti) tak již nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání takovýchto pozemků. V neposlední řadě žalovaná poukázala také na to, že se jedná o zákonné věcné břemeno, které se nezapisuje do katastru nemovitostí. Proto ani z tohoto důvodu není dán naléhavý právní zájem.

3. Soud řízení o žalobě nejprve usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zastavil. Toto usnesení však bylo změněno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud v odůvodnění zavázal okresní soud, aby se v dalším řízení primárně zabýval tím, zda je ve věci dán naléhavý právní zájem na určení.

4. Podle § 80 písm. c) zákona č. 99/1968 Sb., občanský soudní řád, dále jen („o. s. ř.“) žalobou (návrhem na zahájení řízení) lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto zejména o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

5. Vzhledem k tomu, že projednávaná žaloba má povahu určovací žaloby podle § 80 písm. c) o. s. ř., zabýval se soud nejprve otázkou, zda existuje na požadovaném určení naléhavý právní zájem.

6. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalobkyně užívá pozemky parc. [číslo] parc. č. st. 49 v k. ú a obci [obec] ve vlastnictví žalované provozováním ČOV. Tato okolnost byla ostatně i důvodem podání této žaloby i mnoha žalob podávaných žalovanou z titulu bezdůvodného obohacení za užívání jejích pozemků žalobkyní bez právního důvodu.

7. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

8. Stavba ČOV byla povolena rozhodnutím ONV [okres] ze dne 20. 5. 1986, [číslo jednací] (zjištěno z tohoto rozhodnutí). Dne [datum] byl vodním a lesním hospodářstvím a zemědělstvím vydán souhlas se zahájením zkušebního provozu této stavby (zjištěno z tohoto souhlasu). Rozhodnutím ONV [okres] ze dne [datum] byl povolen provoz této čističky (zjištěno z tohoto rozhodnutí). ČOV byla zkolaudována dne [datum] (zjištěno z kolaudačního rozhodnutí stavebního úřadu [obec] ze dne [datum]). Trvalé užívání ČOV bylo žalobkyni povoleno rozhodnutím ze dne [datum] (rozhodnutí Okresního úřadu [okres] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

9. Z rozhodnutí zdejšího soudu (č. j. [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací]) a Krajského soudu v Praze jako soudu odvolacího (č. j. [číslo jednací], 22 [spisová značka], [číslo jednací])) soud zjistil, že mezi účastníky byla vedena celá řada sporů, ve kterých se žalovaná domáhala po žalobkyni úhrady bezdůvodného obohacení za užívání pozemků v jejím vlastnictví. V několika případech se jednalo také o pozemky, na kterých se nachází ČOV. Žalovaná (tam jako žalobkyně) byla v řízeních zpočátku úspěšná, avšak v recentní době jsou již žaloby s ohledem na existenci legálního věcného břemene zamítány. Tato rozhodnutí jsou pravomocná.

10. Z výzev k plnění ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že tyto výzvy byly žalobkyni zaslány odlišnými osobami od žalované a týkaly se pozemků, na kterých se nenachází ČOV.

11. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná je vlastníkem pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec], které žalobkyně užívá přinejmenším od roku 1990, kdy na nich byla zkolaudována jí provozovaná ČOV. Mezi žalobkyní a žalovanou byla vedena celá řada sporů, z nichž část se týkala pozemků, na kterých se nachází ČOV. Žalovaná (tam jako žalobkyně) byla v řízeních zpočátku úspěšná, avšak v recentní době jsou již žaloby s ohledem na existenci věcného břemene podle vodního zákona zamítány. Tato rozhodnutí jsou pravomocná.

12. Z dalších provedených důkazů soud již nevycházel, neboť skutečnosti z nich zjištěné byly mezi účastníky buď nesporné, nebo již byly dostatečně zjištěny z ostatních listinných důkazů. Pokud jde o návrhy účastníků na provedení dalších důkazů, tyto soud zamítl pro nadbytečnost, neboť neměly význam pro posouzení základní sporné otázky, tj. zda je v této věci dán naléhavý právní zájem na určení právního vztahu.

13. Podle § 59a vodního zákona vlastník pozemku je povinen strpět za náhradu na svém pozemku vodní dílo vybudované před 1. lednem 2002 a jeho užívání.

14. Podle § 55 odst. 1 písm. c) vodního zákona jsou vodním dílem mj. stavby čistíren odpadních vod.

15. V obecné rovině platí, že vodním dílem se stavba ve smyslu veřejného práva (bez ohledu na to, zda jde již o způsobilý předmět vlastnického práva – věc ve smyslu práva občanského – či nikoliv) stane okamžikem, kdy je způsobilá plnit funkce uvedené v § 55 odst. 1 vodního zákona. Ke vzniku vodního díla dochází nutně již před jeho kolaudací, neboť ta se provádí u staveb již dokončených (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 1427/2019). Žalobkyně se tak v daném případě domáhá určení existence zákonného věcného břemene k pozemkům, na kterých je stavba ČOV, která byla zkolaudována již v roce 1990, a její provoz byl trvale povolen v roce 2001. Z toho je zjevné, že stavba musela svému účelu sloužit již před [datum], tedy datem rozhodným pro posouzení věci podle § 59a vodního zákona. Ostatně sama žalovaná ve svých posledních tvrzeních a tím, že se již nedomáhá vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemků, na kterých se nachází ČOV, tuto skutečnost určitým způsobem akceptuje.

16. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2383/2021, zákonná neboli legální věcná břemena (platí i pro veřejnoprávní omezení podle § 59a vodního zákona) ve skutečnosti představují veřejnoprávní omezení vlastnického práva, která se nezapisují do katastru nemovitostí; jejich obsah vyplývá přímo ze zákona. Naléhavý právní zájem tak nemůže být dán ani potřebou zápisu do katastru nemovitostí, když se tvrzené věcné břemeno do katastru nemovitostí nezapisuje.

17. Vedle toho žalobkyně poukazovala na některá dřívější soudní rozhodnutí v souvisejících věcech, v nichž soudy zaujaly protichůdné závěry. Ani tato skutečnost však nemůže založit naléhavý právní zájem v této věci. Ke sjednocení nejednotné rozhodovací praxe totiž slouží opravné prostředky, takovým prostředkem však není určovací žaloba, jejíž smysl a účel je odlišný. Na rozdíl od opravných prostředků je její perspektiva zaměřena do budoucnosti. Konkrétně se jedná o preventivní zajištění právní jistoty. Musí tedy být objektivně schopna eliminovat nejisté postavení účastníků řízení a předejít případným budoucím sporům.

18. Žalobkyně v tomto směru při jednání také odkázala na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1440/14, jehož závěry jí však nesvědčí. V dané věci byla podle Ústavního soudu určovací žaloba objektivně způsobilá eliminovat nejisté postavení žalobce, předejít případným budoucím sporům, přičemž žalovaný aktivně projevoval úmysl domáhat se po žalobci splnění sporné povinnosti žalobou na plnění. Ústavní soud zde poukázal na dvě kritéria, která je nutno zohlednit, a to jednak, zda je určovací žaloba jedinou možností obrany dané osoby, jednak zda je daná osoba vystavena dlouhotrvající nejistotě z hlediska ochrany svých práv. Podle soudu v nyní projednávané věci uvedené podmínky splněny nejsou. Z dokazování nevyplynulo, že by mezi účastníky tohoto řízení probíhaly pravomocně neskončené spory, resp. že by snad žalovaná projevovala úmysl je vůči žalobkyni v souvislosti s touto věcí zahajovat. Jestliže žalobkyně předložila předžalobní výzvy, které jí byly doručeny, ty jí nezaslala žalovaná a netýkaly se pozemků v jejím vlastnictví, ani pozemků, na kterých se nachází ČOV. Probíhající spory s jinými osobami týkající se jiných pozemků nemohou založit přípustnost určovací žaloby ve vztahu k žalované pouze z toho důvodu, že se týkají obdobných právních otázek.

19. Po rozhodnutích Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 2022, č. j. 28 Co 193/2022-91, (vydaného ve věci totožných účastníků) a ze dne 17. 1. 2023, č. j. 23 Co 189/2022-274, kterými byla existence právního důvodu pro užívání předmětných pozemků žalobkyní potvrzena (právě s ohledem na existenci zákonného věcného břemene podle § 59a vodního zákona), žalovaná již nepodala žádnou novou žalobu, kterou by dále požadovala vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných pozemků. Soud má tak za to, že požadované rozhodnutí v této věci by již žádným dalším sporům účastníků nezabránilo.

20. V neposlední řadě je třeba uvést, že ze soudních rozhodnutí, která se týkají sporů žalobkyně s vlastníky pozemků zatížených stavbou ČOV se nejeví ani to, že by v současné době byla situace nadále jakkoli nejistá po právní stránce. Byť zde očividně došlo k určitému posunu v tom, jak byly tyto spory v minulosti posuzovány, dospěl soud k závěru, že v současné době zde není dán žádný prostor pro nejistotu účastníků, kterou by bylo nutné překlenout připuštěním určovací žaloby.

21. Soud proto žalobu zamítl z důvodu neexistence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení, aniž se dále zabýval žalobou po věcné stránce.

22. Pokud jde o náklady řízení, soud o nich rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v řízení zcela úspěšná. Náklady žalované představují náklady právního zastoupení. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby je v této věci 3 100 Kč (§ 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bodem 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)). Soud však oproti předloženému vyčíslení odměny přiznal žalované odměnu namísto osmi pouze za šest úkonů právní služby. Konkrétně odměnu nepřiznal za dvoje nahlížení do spisu, neboť to není úkonem právní služby vymezeným v § 11 advokátního tarifu, za který by náležela odměna. Soud v této věci ani neshledal žádné mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by přiznání odměny nad rámec úkonů vymezených v advokátním tarifu odůvodňovaly (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015, a tam citovanou judikaturu). Konkrétně tak soud přiznal odměnu za přípravu a převzetí zastoupení, jedno písemné vyjádření, třikrát účast při jednání a odvolání proti usnesení o zastavení řízení, celkem 18 600 Kč Vedle toho soud žalované přiznal na náhradě hotových výdajů za každý z úkonů 300 Kč, celkem 1 800 Kč. Protože je zástupce žalované plátcem DPH, přiznal mu rovněž náhradu daně ve výši 4 284 Kč Celkem je tedy žalobkyně povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení 24 684 Kč.