18 C 53/2018

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedou senátu JUDr. Davidem Kryskou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalovaného 2. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované o žalobě na určení vlastnictví k nemovitosti

I. Žaloba na určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. číslo zahrada o výměře 240 m2, katastrální uzemí, územní celek, zapsáno na list vlastnictví pro katastrální uzemí anonymizováno pro územní celek, stát. instituce, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce částka.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni náhradu nákladů důkazu znaleckým posudkem v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náhradu nákladů důkazu znaleckým posudkem v částce částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. číslo zahrada o výměře 240 m2, katastrální uzemí, územní celek, zapsáno na list vlastnictví, pro katastrální uzemí anonymizováno pro územní celek, stát. instituce. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně k předmětné nemovitosti (parc. číslo; původně parc. číslo) vydržela vlastnické právo, a to od roku 1973, kdy jí uvedený pozemek byl darován na základě darovací smlouvy ze dne datum její matkou (pozemek parc. číslo ulice anonymizováno), která ji sama nabyla na základě kupní smlouvy ze dne datum (pozemek parc. číslo).

2. Se skutečnostmi uváděnými v žalobě žalobkyní žalovaní nesouhlasili, přičemž uvedli, že předmětný pozemek nabyli na základě kupní smlouvy ze dne datum a od té doby s žalobkyní jednali o vyřešení špatného zápisu v katastru nemovitostí, podle kterého byla vlastníkem předmětné nemovitosti žalobkyně. K tomu následně došlo v březnu 2015, kdy příslušný katastrální úřad upřesnil hranice pozemků a vyčlenil předmětný pozemek jako samostatný. Žalovaní rovněž uvedli, že žalobkyně nemohla v dobré víře předmětný pozemek vydržet, ani jí nemohl být darován, neboť ani její matka, ani právní předchůdkyně její matky uvedený pozemek nevlastnily.

3. Při jednání soudu dne datum (č. l. 28) obě strany sporu navrhly zpracování znaleckého posudku za účelem zjištění ceny obvyklé pozemku parc. číslo k. ú. obec, za účelem smírného vyřešení sporu.

4. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Ze smlouvy trhové anonymizováno rok, soud zjistil, že tuto uzavřela matka žalobkyně s jméno příjmení, na jejímž základě nabyla matka žalobkyně vlastnické právo k parcele čk. číslo, složka číslo pozemkové knihy anonymizováno územní celek.

6. Z geometrického polohopisného plánu změn na pozemku parc. číslo v anonymizována dvě slova, pro měřický okres okres, soudní okres okres, politická územní celek, katastrální uzemí, list mapy číslo číslo jednací, ze dne 12. 1. 1948, včetně výkazu ploch a jejich nákresu, soud zjistil, že pozemek parcela čk. číslo, uvedený ve výše uvedené smlouvě trhové, byl označen číslo, a jeho výměra činila 387 m2, přičemž jeho součástí není pozemek označený v současné době parc. číslo. Tento pozemek je součástí pozemku parcely anonymizována dvě slova.

7. Ze stejnopisu notářského zápisu spisová značka, anonymizováno číslo, ze dne datum, soud zjistil, že matka žalobkyně, jméno příjmení, darovala žalobkyni rekreační chatu číslo v obec společně se stavební parcelou číslo zahradou č. parc. číslo, zapsaných ve složce číslo poz. knihy pro kat. území ulice anonymizováno.

8. Z kopie prvotisku mapy katastru nemovitostí po technickohospodářském mapování označeného spisová značka ve spojení s listem vlastnictví číslo z roku 1973, soud zjistil, že k pozemku parc. číslo ulice anonymizováno, byla přisloučena část z cizí držby parcely anonymizována dvě slova o výměře 240 m2.

9. Z kupní smlouvy ze dne datum, soud zjistil, že žalovaní nabyli k pozemku parc. číslo o výměře 240 m2, v anonymizováno ulice anonymizováno, vlastnické právo.

10. Z oznámení o opravě chyby v údajích katastru nemovitostí ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací, vydaného stát. instituce, stát. instituce, soud zjistil, že uvedený katastrální úřad provedl opravu údajů v katastru nemovitostí, když pozemek parc. číslo k. ú. obec (pův. ulice anonymizováno) rozdělil na pozemky parc. číslo o výměře 240 m2 (původně parcela anonymizováno katastru anonymizována dvě slova, ulice anonymizováno) a pozemek parc. číslo o výměře 362 m2 (tj. od pozemku parc. číslo zapsané na list vlastnictví) a současně zrušil zápis o přisloučení části cizí parcely anonymizována dvě slova k parcele číslo v k. ú. obec (pův. ulice anonymizováno).

11. Z jiných než shora uvedených důkazů soud nezjistil žádné pro rozhodnutí ve věci významné skutečnosti, neboť veškeré další skutečnosti či okolnosti tvrzené či namítnuté účastníky soud nepovažuje ve věci za rozhodující, a to z toho důvodu, že tyto nejsou dle názoru soudu součástí hypotézy hmotněprávní normy, kterou soud na věc aplikoval. Proto je soud z tohoto důvodu bez dalšího považuje tímto za vypořádané a dále se k nim v odůvodnění nevyjadřuje. Navíc soud v souladu se zásadou hospodárnosti pro nadbytečnost neprovedl další účastníky navrhované důkazy a návrh na jejich provedení zamítl.

12. Zákon číslo Sb., občanský zákoník až do účinnosti novely zákonem č. 131/1982 Sb. institut vydržení neupravoval.

13. Podle § 132a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 30. 6. 1988 platí, že kdo s věcí nakládá jako se svou a je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří, má - pokud není stanoveno jinak - obdobná práva na ochranu, jaká má vlastník věci.

14. Podle § 135a odst. 1 a 2 citovaného zákona platí, že vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, se stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let. Obdobně, pokud není stanoveno jinak, nabude občan i právo odpovídající věcnému břemenu (§ 132a odst. 2). Jde-li o pozemek nebo jeho část, který má občan nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) po dobu deseti let a k němuž by jinak mohlo být zřízeno právo osobního užívání (§ 199 odst. 1), nabývá vlastnictví k pozemku nebo jeho části stát; občan nabývá právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku v rozsahu uvedeném v § 200. Je-li výměra pozemku větší než nejvyšší přípustná výměra podle § 200 a lze-li podle územního plánu nebo územního rozhodnutí přenechat k osobnímu užívání více částí tohoto pozemku má občan právo vybrat si jen jednu z těchto částí, k níž se pak jako k samostatnému pozemku dohodou zřídí právo osobního užívání.

15. Podle přechodných ustanovení k úpravám účinným od datum (§ 507a odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákona číslo Sb.) se do doby uvedené v ustanovení § 135a se započítá i doba, po kterou občan nebo jeho právní předchůdce měl věc nepřetržitě v držbě (§ 135a odst. 1) nebo nepřetržitě vykonával právo odpovídající věcnému břemenu (§ 135a odst. 2) před 1. dubnem 1983; tato doba však neskoční dříve než uplynutím jednoho roku od tohoto dne.

16. Podle § 134 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v posledním účinném znění, platí, že oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

17. Podle přechodných ustanovení k úpravám účinným od datum (§ 872 odst. 1 a 6 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zákona č. 509/1991 Sb.) právo osobního užívání pozemku, vzniklé podle dosavadních předpisů, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona, mění se dnem účinnosti tohoto zákona na vlastnictví fyzické osoby; jde-li o vydržení vlastnického práva k pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možné nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl pozemek nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

18. Podle § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, platí, že uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (tj. 20 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

19. Podle § 3066 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění, platí, že do doby stanovené v § číslo se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

20. Z výše uvedených důkazů vyplývá, že žalobkyně není vlastníkem pozemku parc. číslo zahrada o výměře 240 m2, katastrální uzemí, územní celek, zapsáno na list vlastnictví, pro katastrální uzemí úřadu pro územní celek, stát. instituce, ani jej nemohla vydržet, neboť v případě, že by zachovala základní obezřetnost v okamžiku nabytí vlastnického práva na základě darovací smlouvy ze dne datum, a nahlédla do příslušných listin vedených příslušným katastrem nemovitostí, zjistila by, že uvedený pozemek nebyl nikdy ve vlastnictví její matky, od jejíhož vlastnického práva žalobkyně dovozuje své vlastnické právo, ani ve vlastnictví právní předchůdkyně její matky. Zvlášť za situace, kdy zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v dané době institut vydržení vůbec neznal, a následně v rámci novelizací umožňoval nejprve vydržení užívacího práva (resp. jeho získání) až v posledním účinném znění umožňoval vlastnické právo vydržet, a to zejména za podmínky, že se zřetelem ke všem okolnostem je dotyčný vydržitel v dobré víře, že mu věc patří. Z uvedeného tak vyplývá, že žalobkyně nemohla vzhledem ke všem okolnostem být v dobré víře, že jí věc patří. Je obecně platnou zásadou občanského práva, že držitel, který není v dobré víře, nemůže nikdy věc vydržet (mala fidei possessor nunquam praescribit). Jestliže žalobkyně od počátku (od okamžiku uzavření darovací smlouvy se svou matkou v roce 1973) nebyla a nemohla být v dobré víře o tom, že je na ní převáděno i vlastnické právo ke spornému pozemku, tuto dobrou víru následně nikdy nemohla získat. Za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník tak k vydržení dojít nemohlo, a to v žádném období dle příslušných úprav (srov. výše).

21. Vzhledem k tomu, že neuplynula doba mimořádného vydržení podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tak jak je uvedeno ve výše citovaných ustanoveních daného zákona, nemohla žalobkyně předmětný pozemek ani mimořádně vydržet.

22. Nad to soud poukazuje, že žalobkyně poté, co řízení bylo zkoncentrováno, před soudem dne datum uvedla, že pozemek parc. číslo zahrada o výměře 240 m2, katastrální uzemí, územní celek (původně část pozemku anonymizována dvě slova) byl„ připojen“ k pozemku původně označenému parc. číslo to na základě ústní dohody mezi zemědělcem panem příjmení a otcem žalobkyně, panem příjmení. K tomuto soud nepřihlédl, nicméně v případě, že by k danému vyjádření žalobkyně soud mohl přihlédnout, má soud za to, že v takovém případě by bylo beze vší pochybnosti prokázána zlá víra žalobkyně ohledně vlastnického práva k pozemku parc. číslo zahrada o výměře 240 m2, katastrální uzemí, územní celek (původně část pozemku anonymizována dvě slova), neboť tato věděla, že zde není jakýkoliv právní titul, na jehož základě by její právní předchůdci či ona mohla dovozovat své vlastnické právo k danému pozemku.

23. Závěry uváděné v rozhodnutích soudů České republiky, na které žalobkyně odkazuje, na předmětnou věc nedopadají, neboť splnění podmínek pro vydržení vlastnického práva k nemovitosti se posuzuje ve vztahu ke všem okolnostem, zvlášť za situace, která nastala v předmětné věci, jak vyplývá z výše uvedeného. Okolnosti případu projednávaného v této věci dle soudu jednoznačně nasvědčují závěru, že podmínky pro vydržení předmětné nemovitosti splněny nebyly.

24. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně předloženými listinnými důkazy nepodařilo prokázat tvrzení obsažená v její žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovaným, kteří byli v řízení zcela úspěšní, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý z jedenácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

26. Vzhledem k tomu, že žalovaní svým postupem způsobili vznik nákladů na zpracování znaleckého posudku pro stanovení ceny obvyklé k předmětnému pozemku (viz bod 3. tohoto odůvodnění) a následně svým jednání zmařili účel jeho zpracování (tj. uzavření smíru mezi účastníky), rozhodl soud v souladu s § 147 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů tak, jak je uvedeno ve výroku III. a IV. tohoto rozsudku, neboť žalobkyni a České republiky – Okresnímu soudu Praha-západ vznikly náklady v těchto výrocích vypočtené. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaní povinnosti uložené jim tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.