18 C 88/2026

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Ing. Adélou Kohoutovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, 252 63 Roztoky o zaplacení 7 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši:  15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka, k rukám zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že žalovaný dne datum cestoval prostředkem veřejné hromadné dopravy (linkou A) provozovanou žalobkyní a při kontrole se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím porušil své povinnosti cestujícího. V důsledku toho má žalobkyně právo na úhradu jízdného ve výši částka a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty) ve výši částka. Ke stejné situaci dále došlo dne datum na lince 136, dne datum na lince C, dne datum na lince C a dne datum na lince C za což požaduje žalobkyně vždy uhrazení jízdného částka a smluvní pokuty částka.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.

4. Podle § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. Na základě předložených listin soud učinil následující závěr o skutkovém stavu.

6. Žalovaný byl dne datum v 18:19 hodin kontrolován při přepravě v prostředku hromadné dopravy na lince A a na výzvu se neprokázal jízdním dokladem. Za to mu bylo naúčtováno jízdné částka a přirážka částka, tedy ve výši stanovené smluvními přepravními podmínkami a tarifem Pražské integrované dopravy. Tyto částky žalovaný na místě nezaplatil. Stejná situace se opakovala dne datum v 8:04 hodin na lince 136, kdy mu bylo naúčtováno jízdné částka a přirážka částka, dne datum v 10:15 hodin na lince C, kdy mu bylo naúčtováno jízdné částka a přirážka částka, dne datum v 14:53 hodin na lince C, kdy mu bylo naúčtováno jízdné částka a přirážka částka a dne datum v 6:52 hodin na lince C, kdy mu bylo naúčtováno jízdné částka a přirážka částka. Žalobkyně žalovanému datum odeslala předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k úhradě dluhu.

7. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Nárok žalobkyně posuzoval soud podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), podle vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, a podle § 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Z této právní úpravy plyne cestujícímu povinnost na vyzvání oprávněného pracovníka kdykoli během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdní doklad, přičemž cestující, který se nemůže na vyzvání prokázat platnou jízdenkou, zaplatí jízdné a dopravce je dále oprávněn od něj požadovat zaplacení přirážky, která nesmí být vyšší než částka. Podle smluvních přepravních podmínek žalobkyně platných v době kontroly činila přirážka právě částka.

8. V daném případě má soud za prokázané ze zápisů o provedené přepravní kontrole, že se žalovaný při pěti kontrolách prováděných pracovníkem žalobkyně neprokázal platným jízdním dokladem a nezaplatil přirážku k jízdnému. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně nároku na úrok z prodlení (§ 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením č. 351/2013 Sb.) ode dne následujícího po dni, kdy bylo po žalované požadováno zaplacení jízdného a přirážky, tj. ode dne přepravní kontroly.

9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem. Žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve výši částka a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce částka za každý ze 3 úkonů právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, žaloba a předžalobní výzva k plnění). Dále pak náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. l o. s. ř.) s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. l o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.