22 C 19/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žaloba na vyklizení budovy

I. Žalovaný je povinen vyklidit a vyklizenou žalobkyni předat stavbu - budovu č. ev. 12 na adrese [adresa žalovaného], stojící na pozemcích parc. [číslo] vše v katastrálním území Jíloviště, zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – západ, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala toho, aby žalovaný vyklidil budovu č. ev. 12 na adrese [adresa žalovaného], stojící na pozemcích parc. [číslo] vše v katastrálním území Jíloviště, zapsané na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště Praha – západ (dále jen„ stavba“). Uvedla, že je výlučným vlastníkem stavby. Žalobkyně a žalovaný spolu dne 28. 9. [číslo] uzavřeli nájemní smlouvu, podle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému k užívání stavbu podle podmínek nájemní smlouvy, a žalovaný se zavázal hradit žalobkyni měsíční nájemné spolu s plněním za služby spojenými s nájmem. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou do [datum]. Již v průběhu nájemního poměru došlo ze strany žalovaného k porušování povinností, protože stavbu užíval nad rámec sjednaného rozsahu a prováděl její úpravy. Současně byl žalovaný v prodlení s platebními povinnostmi, přičemž ke dni [datum] dlužil na nájemném částku [částka] s příslušenstvím. Dne [datum] byl upozorněn na to, že porušuje své povinnosti, ale i přes toto upozornění je nadále v prodlení s plněním finančních povinností. Taktéž jakkoli bylo žalobkyní akcentováno, že nemá na dalším pokračování nájemního vztahu explicitně zájem, žalovaný nadále protiprávně užívá stavbu a odmítá ji předat žalobkyni. Žalobkyně pak vyzvala výzvou ze dne [datum] žalovaného, aby stavbu vyklidil, žalovaný však na tuto výzvu do dnešního dne nijak nereagoval.

2. Žalovaný se k podané žalobě písemně nevyjádřil. Na jednání uvedl, že stavba sice není v jeho vlastnictví, nicméně s žalobkyní byl domluven na tom, že v budoucnu bude do jeho vlastnictví převedena. Součástí jejich vzájemné dohody mělo být to, že žalovaný na pořízení stavby poskytne finanční prostředky, vlastnické právo se převede na žalobkyni, přičemž jakmile se žalovaný vrátí z [anonymizováno], vlastnické právo ke stavbě se převede ze žalobkyně na žalovaného. Stavbu navíc zhodnotil tím, že jí zrekonstruoval. Nyní s ním ovšem žalobkyně již nekomunikuje, vykořisťuje ho a vydírá. Nechala na něj poslat bezdomovce a útočila na něj se synem. Policie následně zpětně zjistila, že se žalovaný ničeho nedopustil. Stavbu užívá po dohodě s žalobkyní. Žalovaný však namítá, že žádnou nájemní smlouvu nikdy nepodepsal a nikdy neplatil žádný nájem. Jedná se o jeho jediný dům, ve kterém bydlí, a má v něm všechna zvířata, o která se stará.

3. Účastníci shodně tvrdili a podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vzal soud tato tvrzení za svá skutková zjištění a vycházel tak z toho, že žalovaný nemovitost užívá v celém rozsahu.

4. Z informace o stavbě z nahlížení do katastru nemovitostí a z toho, co žalovaný tvrdil na jednání, soud zjistil, že stavba je ve vlastnictví žalobkyně.

5. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že ke stavbě byla uzavřena nájemní smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným na dobu určitou od [datum] do [datum] Smlouva by se automaticky obnovila, ledaže by jedna ze stran dala písemně 2 měsíce před uplynutím doby najevo, že si nepřeje, aby nájemní smlouva byla obnovena. Nájemní smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem obou účastníků.

6. Z výzvy k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] s příslušenstvím ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný byl žalobkyní vyzván, aby zanechal stavebních úprav. Dále byl žalovaný vyzván, aby podle nájemní smlouvy hradil nájemné. Současně žalobkyně žalovaného uvědomila, že po skončení doby určité pro trvání nájemní smlouvy nemá zájem na prodloužení nájemní smlouvy, z čehož plyne, že k [datum] dojde k jejímu ukončení.

7. Z přípisu zástupce žalobkyně žalovanému ze dne [datum] a doručenky k němu soud zjistil, že žalovanému byla doručena výzva k vyklizení stavby.

8. Soud zamítl návrhy na provedení výslechu žalobkyně a žalovaného, protože zástupce žalobkyně, jenž jejich provedení navrhl, na nich netrval. Stejně tak soud zamítl blíže nespecifikované důkazy, jež měly prokázat skutečnost, že žalovaný uhradil kupní cenu za pořízení stavby a za její zhodnocení, jelikož je jednak takový důkazní návrh příliš neurčitý, jednak takové skutečnosti nemohou mít pro předmět tohoto řízení žádný význam, jelikož samotným zaplacením kupní ceny žalovaný nemohl prokázat existenci oprávnění ve stavbě bydlet (podrobně v bodě 15 tohoto rozsudku). Co se týče blíže nespecifikovaných důkazů mající prokázat, že mezi účastníky nebyla uzavřena nájemní smlouva, tak jejich provedení soud zamítl taktéž pro neurčitost a dále z toho důvodu, že se míjejí s pro věc relevantními skutečnostmi. Nájemní smlouva byla totiž dočasný právní titul opravňující žalovaného ve stavbě bydlet do [datum] s tím, že prokázáním její neexistence by žalovaný neprokázal žádnou skutečnost, jež by mohla zvrátit rozsudek směřující k vyklizení stavby.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož v době vydání tohoto rozhodnutí byla žalobkyně vlastníkem stavby. Žalovaný stavbu na základě nájemní smlouvy do [datum] oprávněně užíval (skutečnost, zda řádně hradil nájem, není pro předmět tohoto řízení za daných okolností rozhodující), přičemž neprokázal, že by po tomto datu a k okamžiku vydání tohoto rozsudku, měl k užívání stavby oprávněný titul, ačkoli k tomuto okamžiku stavbu fakticky užíval.

10. Podle § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

11. Uplatňuje-li svá práva podle § 1040 o. z. vlastník nemovitosti, tak judikatura (viz rozsudek Nejvyššího soud ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) setrvává na stanovisku, že nelze žalovat na vydání nemovitostí, nýbrž vždy jen na jejich vyklizení. Je totiž možné uložit pouze takové plnění, kterému odpovídá zákonem upravený způsob výkonu rozhodnutí či exekuce (§ 340 a násl. o. s. ř. a § 73 exekučního řádu).

12. Žalobou na vydání věci (reivindikační žalobou) se žalobce (vlastník) domáhá toho, aby mu věc dříve odňatá a žalovaným neprávem zadržovaná byla vydána. Předpokladem úspěšnosti žaloby je, aby byl žalobce aktivně věcně legitimován, žalovaný pasivně věcně legitimován a aby byl způsobilý předmět žaloby (objekt vindikace). Ustanovení § 1040 odst. 1 o. z. přiznává aktivní legitimaci jen vlastníku věci. Pro úspěch žaloby na vydání věci je tedy třeba prokázat, že žalobce je vlastníkem věci, o jejíž vydání žádá. Ohledně této skutečnosti má důkazní povinnost a tíží jej ve sporu důkazní břemeno. Vlastnictví žalobce musí trvat v den vyhlášení rozhodnutí (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Dalším předpokladem úspěšného uplatnění reivindikační žaloby žalobcem je mj. to, aby věc byla v držbě či detenci žalovaného (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Jestliže vlastník věci výše uvedené skutečnosti prokáže, je povinností žalovaného, aby tvrdil a prokázal, že k užívání věci ho opravňuje řádný titul. Neprokáže-li oprávněný titul, bude žalovaný pouhým detentorem, jenž zadržuje věc neoprávněně; např. tehdy pokud právní důvod detence původně byl dán (nájemní poměr nebo pacht skončil), anebo tehdy pokud žádný právní důvod zadržování věci od počátku nebyl. Jen při splnění těchto podmínek je třeba přiznat právo vlastníku, který se domáhá vyklizení nemovitosti.

13. V kontextu výše uvedeného soud konstatuje, že žalobkyně své povinnosti splnila (z informace o stavbě z nahlížení do katastru nemovitostí a z toho, co žalovaný tvrdil na jednání, vyplynulo, že je vlastníkem stavby a se shodných tvrzení účastníků i to, že stavba je v detenci žalovaného). Za takových okolností bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že stavbu užívá oprávněně. K tomu však žalovaný toliko tvrdil, že není vlastníkem stavby, ale zaplatil za její pořízení kupní cenu a s žalobkyní byl ústně domluven, že jakmile se vrátí z [anonymizováno], tak na něho žalobkyně vlastnické právo ke stavbě převede. Tato obrana ovšem není dostačující, a to z následujících důvodů:

14. Předně soud žalovaného podle § 118a o. s. ř. k prokázání této skutečnosti (že s žalobkyní byl dohodnut na tom, že po jeho návratu z [anonymizováno] v [anonymizováno], na něho žalobkyně převede vlastnické právo ke stavbě) konkrétně vyzval, aby navrhnul všechny důkazy, a poučil ho o následcích nesplnění této výzvy. Na tuto výzvu však žalovaný reagoval tak, že nemá žádných důkazních návrhů.

15. Dále platí, že i tato tvrzení (i pokud by byla prokázána) nejsou důvodem pro to, aby ve stavbě mohl žalovaný bydlet (nemohou prokázat jeho vlastnického právo ke stavbě), ale toliko mohou hypoteticky vést k tomu, aby se mohl domáhat uzavření darovací či jiné smlouvy. Z tvrzení žalovaného totiž plyne, že žalobkyně se měla pouze zavázat převést vlastnické právo, nikoli, že by jej na žalovaného přímo převedla. Převedení vlastnického práva se však žalovaný po své [anonymizováno] již zřejmě nedomáhal, nemůže mít tedy nyní ani titul k užívání stavby. Stejně tak tvrzení, že stavbu svojí rekonstrukcí zhodnotil, nemá význam pro předmět tohoto řízení, protože nemůže prokázat jeho oprávnění stavbu užívat. Namítá-li žalovaný, že nájemní smlouvu vůbec neuzavřel, nemůže pak ani tato skutečnost zvrátit závěr, že stavbu nyní užívá bez právního důvodu.

16. Soud neposkytl žalovanému lhůtu k doplnění dokazování, protože žalovaný tyto blíže nespecifikované důkazní návrhy navrhoval ke skutečnostem, že uhradil kupní cenu za pořízení stavby; že stavbu zhodnotil; a k tomu, že mezi stranami žádná nájemní smlouva uzavřena nebyla. Navrhoval je tedy ke skutečnostem, kterou nejsou s ohledem na výše uvedené pro předmět tohoto řízení relevantní. Nehledě na to, že žalovaný byl s termínem jednání s dostatečným předstihem informován, jakožto i o jeho předmětu, přesto však na jednání konkrétní důkazní návrhy nevznesl.

17. Na základě provedeného dokazování má tedy soud za to, že žalovaný byl oprávněn užívat stavbu maximálně do [datum], přičemž od tohoto data ji užívá bez právního titulu.

18. Soud tedy s ohledem na shora uvedené shledal žalobu důvodnou, pročež žalovanému v I. výroku tohoto rozsudku uložil povinnost vyklidit nemovitosti. Patnáctidenní lhůtu k vyklizení soud stanovil podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

19. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že úspěšné žalobkyni v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal ve II. výroku tohoto rozsudku právo na jejich náhradu v plné výši. Náklady žalobkyně sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] za žalobu. Dále z nákladů zastoupení advokátem, kterému podle § 6 odst. 1, § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif”), náležela při tarifní hodnotě [částka] odměna za 3 úkonů právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účasti na soudním jednání) a za 1 úkon po [částka] (jednoduchá výzva k plnění), tj. celkem [částka]. K tomu bylo dále třeba připočítat 4 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. dohromady [částka], a náhradu za daň z přidané hodnoty ze shora uvedených částek (vyjma soudních poplatků) ve výši [částka], neboť zástupce žalobkyně je plátce této daně. Celkem tak náklady řízení žalobkyně činily [částka]. K tarifní hodnotě soud uvádí, že žaloba podle § 1040 odst. 1 o. z. je žalobou reivindikační, jež se realizuje žalobním petitem na vyklizení nemovitosti. Pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí se vychází ze závěru, že je-li předmětem vyklizení nemovitosti, určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle § 8 odst. 1 ve spojení s § 7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud v projednávané věci neměl k dispozici žádný spolehlivý poklad, ze kterého by mohl určit cenu nemovitostí, a proto postupoval podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu.

20. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.