22 C 37/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, v němž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum], úroku ve výši 6,9% ročně z částky 92 432,13 od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum], a zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatil žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1 a postoupenou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit ve 24 měsíčních splátkách ve výši [částka] a smluvní úrok byl 6,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením více než dvou splátek, žalobkyně dopisem ze dne 23. 11. 201 úvěr ke dni [datum] zesplatnila.

2. V reakci na písemnou výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění žaloby o důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný na žádosti uvedl příjem [částka], což zaměstnanec zkontroloval na základě příchozích transakcí klienta. Podle výpisů z účtu klienta částka odpovídala průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalovaný v žádosti uvedl výdaje [částka], a proto žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného podle interního ekonomického modelu na částku [částka] vycházející ze životního minima a normativních nákladů na bydlení. Z interních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaný čerpá též další úvěry.

3. Stanovisko žalovaného k podané žalobě se soudu nepodařilo zjistit, neboť žalovaný na příslušnou výzvu soudu nereagoval.

4. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

5. Z úvěrové smlouvy soud zjistil, že výše úvěru byla [částka] s tím, že žalovaný požádal, aby se částka zaslala na jeho bankovní účet č. [bankovní účet].

6. Z SMS potvrzení plyne, že žalovaný smluvní podmínky akceptoval.

7. Z oznámení o právním zastoupení ze dne [datum] a výzva k úhradě dluhu a podacího lístku soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky. Dne [datum] byla výzva žalovanému odeslána.

8. Z poslední výzva k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne [datum] k němu soud zjistil, že před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu.

9. Z historie úvěru soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil celkem [částka].

10. Z potvrzení o příchozí transakci soud zjistil, že částka [částka] byla žalovanému poskytnuta.

11. Z výpisu z účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný nepravidelně popíral příjem ze zaměstnání, ale zároveň mu často byla vyplácena [anonymizováno] od [anonymizováno] a dávky od Úřadu práce.

12. K tvrzení, že žalobkyně s odbornou péčí posuzovala úvěruschopnost žalovaného, soud provedl následující žalobkyní předložené listiny:

13. Z žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný prohlásil, že má příjem [částka] a žádné osobní náklady na bydlení.

14. Z výpisu z registru soud zjistil, že žalovaný již čerpal jiné úvěry.

15. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši [částka], přičemž žalovaný vrátil částku [částka]. Žalobkyně posuzovala příjmy žalovaného pouze z výpisu z jeho účtu. Z předložených listinných důkazů nijak nevyplynulo, že by žalobkyně jakkoli ověřovala výdaje žalovaného, neboť to žalovaný v žádosti nijak netvrdil a žalobkyně jeho výdaje ani nijak neověřovala.

16. Soud věc s ohledem na období poskytnutí finančních prostředků posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).

17. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Soud na základě zjištěného skutkového stavu věci a shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k závěru, že nárok uplatněný žalobkyní je pouze částečně důvodný. Soud vzal za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a to na základě smlouvy o úvěru, kterou žalovaný uzavřel jako spotřebitel, přičemž tato smlouva podléhá právní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv.

23. Po zvážení shora uvedeného skutkového závěru dospěl v projednávané věci k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o příjmy žalovaného, ty žalobkyně ověřovala pouze výpisem z účtu žalovaného, což však není dostačující. Takový důkaz totiž nepředstavuje dostatečný podklad mj. i z toho důvodu, že z něho plyne, že příjmy žalovaného z pracovního poměru byly nepravidelné, kdy po nezanedbatelnou část sledovaného období mu byla vyplácena nemocenská od [anonymizováno] a dávky od [anonymizována dvě slova]. Podstatnější však je, že žalobkyně již vůbec neověřovala výdaje žalovaného, přičemž ohledně výdajů od žalovaného nezískala ani žádná tvrzení. V žádosti nejsou uvedeny žádné výdaje žalované jako například na bydlení a stravu (tedy i výdaje„ obligatorní“), tím spíše pak nejsou uvedeny další běžné výdaje například na dopravu a volný čas, přičemž argument, že žalovaný na tyto činnost neposkytoval žádné výdaje nelze rozumně přijmout. Naopak, pokud nebyl tento údaj v žádosti vyplněn, měla to být pro žalobkyni indicie vedoucí k detailnějšímu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V podání k výzvě soudu ze dne [datum] (tedy až ex post v tomto řízení, ačkoli měla tuto povinnost splnit v době poskytnutí úvěru) pak žalobkyně vycházela z výdajů vypočtených z ekonomického modelu, avšak pouze z tohoto nelze vycházet. Pokud totiž měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat výdaje žalované s odbornou péčí, musela jeho reálné výdaje ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Úvěruschopnost žadatelů o úvěr je třeba posuzovat v celkovém kontextu, nikoli pouze s ohledem na jeden dílčí dluh, protože smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Lze proto uzavřít, že na základě úkonů, které měly směřovat k ověření úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně reálně ověřit úvěruschopnost žalovaného a zjistit, jakou částku je žalovaný skutečně schopen měsíčně řádně splácet, neboť zcela chybí především ověření jeho výdajů. Žalobkyně tak řádně nesplnila zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, nikoli však s odbornou péčí a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností.

24. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí (navzdory tehdejší formulaci druhé a třetí věty ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) přihlédnout z úřední povinnosti, nikoli neplatností relativní, jak se mylně domnívá žalobkyně. V tomto směru soud odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum rozhodnutí] ve věci [spisová značka] OPR-Finance, podle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48 o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu též rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a mnohé další).

25. Při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, zde nebyl žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Podle nezpochybněných tvrzení žalobkyně poskytla žalované částku [částka], přičemž žalovaný jí vrátil [částka]. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o [částka] (§ 2991 o. z.). Soud proto žalovanému uložil povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši [částka], a to společně se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.). Soud se neztotožňuje s námitkou žalobkyně, že částečným plněním žalovaný podle § 2054 odst. 2 o. z. svůj dluh žalovaný uznal, protože to z žádných okolnosti (jak toto ustanovení předvídá) nelze dovozovat. Též platí, že tento argument nelze racionálně přijmout, protože by se spotřebitelská ochrana nevztahovala na případy, kdy by byla splacena byť jedna splátka, což by tuto ochranu zcela eliminovalo. V těchto případech je namístě aplikovat speciální ustanovení ochrany spotřebitele. Stejně tak není důvodná námitka, že plnění žalovaného má byt započteno na pojištění, protože se soud na rozdíl od žalobkyně domnívá, že se jedná o vzájemně podmíněné plnění, kdy bez sjednaného pojištění by úvěr nebyl žalovanému poskytnut. Vzájemnou souvislost mezi těmito závazky je tedy zřejmá. Při určení splatnosti dluhu soud vycházel z toho, že žalovaná byla prokazatelně vyzvána k zaplacení dluhu (resp. částky vyšší) oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu ze dne [datum] odeslanou téhož dne, a podle zákonné domněnky dojití (§ 573 o. z.) doručenou dne [datum]; splatnost tak nastala dne [datum]. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Třídenní lhůtu k plnění soud v I. výroku tohoto rozsudku stanovil v souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. Ve zbývající části pak soud žalobu zamítl, čemuž odpovídá II. výrok tohoto rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení soud ve III. výroku rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyně měla ve věci úspěch ze 77 % ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova]) a žalovaný měl ve věci úspěch z 23 % ([anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] + [anonymizováno] + [anonymizováno]). Platí totiž, že při určení úspěchu a neúspěchu je třeba zohledňovat i příslušenství pohledávky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Náklady žalobkyně se sestávaly jednak ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a jednak z odměny advokáta, která byla tvořena částkou [částka] za 4 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, sepis podání ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé a účast na soudním jednání) podle § 6 odst. 1 a § 7 a § 11 odst. 1 až 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za 3 úkony právní služby po [částka] podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. K tomu bylo dále nutno připočítat náhradu ve výši [částka] odpovídající 21 % DPH ze shora uvedených částek (vyjma soudního poplatku), neboť zástupce žalobkyně jakožto advokát osvědčil, že je plátce této daně. Součet těchto částek činí [částka], ale jelikož žalobkyně měla úspěch ve věci pouze částečný (54 %), je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka]. Soud nepovažuje za účelně vynaložený úkon podání ze dne [datum], v němž žalobkyně doplnila rozhodující skutečnosti a návrhy důkazů k tvrzení, že s odbornou péčí zkoumala úvěruschopnost žalovaného, neboť toto měla žalobkyně splnit již v žalobě. To, že tak neučinila, nelze přičítat k tíži žalovaného. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.