22 C 83/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Peroutkou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalovaného 3. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované, žalovaného a žalovaného všichni zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o žalobě na zdržení se imisemi stíněním vzrostlými stromy a živým plotem na pozemek žalobce

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se omezování užívání pozemku žalobce parc. [číslo] v katastrálním území Červený Újezd spočívající v zastiňování tohoto pozemku jehličnatými stromy a živým plotem vysázenými na pozemcích žalovaných nad míru přiměřenou místním poměrům, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení částku 26 618,84 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal toho, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se omezování užívání pozemku žalobce parc. [číslo] v katastrálním území Červený Újezd spočívající v zastiňování tohoto pozemku jehličnatými stromy a živým plotem vysázenými na pozemcích žalovaných nad míru přiměřenou místním poměrům. Uvedl, že na pozemcích žalovaných se nachází živý plot vysoký 3,5 metru a vzrostlé stromy, jejich výška převyšuje výšku vícepatrových rodinných domů. Pozemek žalobce je štítěn v rozsahu 20 % (až 300 m2) své plochy v místě, kde je umístěna užitková část zahrady (pozn. soudu – část zahrady, na které se žalobce rozhodl pěstovat plodiny v 6 květináčích a ve skleníku, jak účastníci shodně tvrdili na přípravném jednání) od února do listopadu. [příjmení] na pozemku žalovaných [číslo] stíní od 14:00 hodin do 16:00 hodin, ostatní vzrostlé stromy na pozemku žalovaného [číslo] stíní od 12:00 hodin do 14:00 hodin. Pronikající stín způsobuje sníženou možnost využití pozemku k hospodářským účelům, neboť dochází k nedozrávání plodin, poškození a úhynu rostlin, šíření chorob, plísní a mechů. Žalobce též nemůže k pěstování rostlin využívat svůj skleník, neboť je ve stínu živého plotu a vzrostlých stromů. V části skleníku, na kterou není vrhán stín, plodiny bez problémů rostou a dozrávají, zatímco v části sklepníku, na kterou stín vrhán je, tomu tak není. Ačkoli by vrhání stínu na pozemek žalobce patrně nebylo nepřiměřené, pokud by na něm plodiny nepěstoval, je subjektivní právem žalobce, aby svůj pozemek užíval tak, jak sám určil. Nelze po něm požadovat, aby skleník a květináče, kde plodiny pěstuje, přesunul na jinou část svého pozemku. Oproti tomu vzrostlé stromy na pozemcích žalovaných zjevně neplní žádnou funkci, pouze zakrývají nepořádek nacházející se na pozemku žalovaných. I z tohoto důvodu požaduje žalobce, aby žalovaní zkrátili vzrostlé stromy na jejich pozemcích, protože mateřská školka, která na jeho pozemek též vrhá stín, je stavbou v obecním zájmu. Dříve se na pozemku žalovaných [číslo] nacházel kolem vzrostlého stromu celý shluk stromů, jak je patrné z pařezů kolem tohoto stromu, z čehož plyne, že stínění na pozemek žalobce bylo větší. Žalovaní ostatně připouštějí důvodnost podané žaloby, jelikož po zahájení tohoto sporu sami výšku živého plotu zkrátili. Ohledně vymezení požadavků na rozhodnutí o zdržení se imisí, žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. [spisová značka]. Žalobce připomněl, že nepožaduje, aby se vzrostlý strom a živý plot zcela odstranily, ale toliko to, aby byly přiměřeným způsobem zkráceny.

2. Žalovaní uvedli, že živý plot a vzrostlé stromy nestíní pozemek žalobce nepřiměřeně a podstatně neomezují obvyklé užívání pozemku. Pokud vrhající stín brání růstu plodin, žalobce může užitkovou část zahrady přemístit na jinou část svého pozemku. Živý plot a vzrostlé stromy jsou na pozemku žalovaných desítky let, přičemž poté, co se na svůj pozemek žalobce nastěhoval, tak mu musely být místní poměry známy. Skleník žalobce postavil na svém pozemku přibližně 3 roky zpět. Není též pravda, že by pozemek žalobce byl stíněn v rozsahu 20 % (až 300 m2), protože podle měření z místního ohledání vzrostlé stromy vrhají stín na 8,27 % plochy (78,51 m2) pozemku. Poukazují i na to, že místní ohledání proběhlo na podzim, kdy je stínění pozemku žalobce největší, přičemž v jinou roční dobu je pozemek žalobce stíněn v menším rozsahu.

3. Účastníci shodně tvrdili a podle § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vzal soud tato tvrzení za svá skutková zjištění a vycházel tak z toho, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí], žalovaný [číslo] je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] a žalovaní [číslo] jsou vlastníky pozemku parc. [číslo] zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí].

4. Účastníci dále shodně tvrdili, že skleník je na pozemku žalobce 3 roky.

5. K prokázání rozsahu stínění žalobce navrhl provést fotodokumentaci s komentářem založenou na č. l. 9 až 24, která má zobrazovat stínění pozemku žalobce od 14:30 hodin do 16:30 hodin. Z fotografií neplyne a není ani tvrzeno, v jaký den byly pořízeny a o jakou roční dobu se jedná.

6. Fotografie založené na č. l. 10 a 13 zobrazují stín vrhaný na pozemek žalobce v 14:30 hodin, přičemž tento stín zčásti stíní 3 z 6 květináčů. Fotografie na č. l. 11 má následně zobrazovat situaci v 14:45 hodin, kdy jsou stíněny všechny z 6 květináčů, oproti tomu fotografie na č. l. 14, jež má zobrazovat situaci na stejném místě ve stejný čas, ukazuje, že všechny květináče zastíněny nejsou, protože sluneční svít alespoň částečně dopadá na 4 z 6 květináčů (na 1z 6 v minimálním rozsahu a 1 z 6 vůbec). Situaci v 15 hodin zobrazuje fotografie na č. l. 15, v 15:30 hodin fotografie na č. l. 16, v 16 hodin fotografie na č. l. 17 a v 16:30 hodin fotografie na č. l.

18. Z nich plyne, že postupem denní doby jsou květináče žalobce zcela zastíněny, a to v intervalu od 15:30 hodin do 16:30 hodin. K tomu soud již na tomto místě dodává, že z těchto fotografií není zřejmé, co je zdrojem stínění pozemku žalobce. Zastínění skleníku je zobrazeno na fotografiích na č. l. 12 (v 15:00 hodin), č. l. 23 (v 12:30 hodin) a č. l. 24 (v 13:00 hodin), přičemž je na nich stíněna vždy přibližně ½ skleníku. K těmto provedeným fotografiím však soud opakuje, že z nich nelze zjistit zdroj stínění, z čehož plyne, že neprokazují, že by na užitkovou část zahrady žalobce vrhaly stín vzrostlé stromy a živý plot na pozemku žalovaných. Především tento závěr platí pro fotografii založenou na č. l. 26, která zobrazuje zastínění všech květináčů, ale nijak z ní již nelze ověřit, zda jsou stíněny vzrostlými stromy, anebo mateřkou školou.

7. Z fotografie založené na č. l. 22 má soud za prokázané, že výška vzrostlých stromů na pozemku žalovaných převyšuje výšku rodinných domů.

8. Z fotografií založených na č. l. 19 a 20 (opětovně též na č. l. 60) má být podle tvrzení žalobce zřejmé, že ve skleníku rostou mechy a dále je na nich zobrazeno odstraňování mladého užitkového stromu na pozemku žalobce. K tomu soud dodává, že tyto důkazy žalobce navrhoval k prokázání skutečnosti, že stínění jeho pozemku způsobuje nedozrávání plodin, poškození a úhynu rostlin, šíření chorob, plísní a mechů, a proto jsou skutková zjištění z nich plynoucí nadbytečná (podrobněji v bodech 33, 39 až 45 tohoto rozsudku). Obdobné platí pro fotografii na č. l. 27, z níž má podle žalobce plynout, že žalovaný [číslo] svoji zahradu neudržuje, protože takové skutkové zjištění z této fotografie učinit nelze a dále by ani nebylo pro rozhodnutí ve věci samé relevantní. Na fotografii založené na č. l. 25 pak není zobrazen skleník a je zobrazena pouze část dvou květináčů a nelze z ní tedy učinit žádné relevantní skutkové zjištění.

9. Fotografie založené na č. l. 54 až 61 doložil žalobce opět k prokázání skutečnosti, že stínění jeho užitkové zahrady způsobuje nedozrávání plodin, poškození a úhynu rostlin, šíření chorob, plísní a mechů. Pokud jde o skleník, tak žalobce poukazoval především na skutečnost, že levá strana skleníku, na které dopadá sluneční svit, je na vegetaci bohatá, na pravé straně skleníku, kam sluneční svit nedopadá, však vegetace takto bohatá není. I z těchto fotografií ovšem soud žádné relevantní skutkové zjištění neučinil, protože jsou pro rozhodnutí ve věci samé nadbytečná (podrobněji v bodech 33, 39 až 45 tohoto rozsudku).

10. Vzhledem k tomu, že z výše provedených fotografií doložených žalobcem nešlo učinit jednoznačný závěr o rozsahu stínění pozemku žalobce vzrostlými stromy a živým plotem a zdrojem tohoto stínění, soud nařídil na den [datum] místní ohledání pozemků účastníků a místních poměrů v obci [obec], přičemž nedílnou součástí protokolu o místním ohledání je náčrt mapy obchůzky po obci, náčrt pozemku žalobce a soudem pořízená fotodokumentace očíslovaná [číslo] až 47. Na místním ohledání pak soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

11. Na zádní části zahrady žalobce (v části za rodinným domem) se nachází 6 květináčů, přičemž květináče [číslo] až 5 (číslované podle náčrtu, jenž je přílohou protokolu) byly v 13:22 hodin stíněni mateřskou školou; květináč [číslo] byl stíněn vzrostlými stromy na pozemku žalovaných, květináč [číslo] byl stíněn vzrostlými stromy na pozemku žalovaných stíněn pouze zčásti. Tato zjištění soud opakovaně ověřoval v pozdějším denní dobu v 15 hodin, přičemž zjistil, že nebyly stíněny květináče [číslo] což plyne též z fotografie [číslo]. Žalobce sice na soudním jednání dne [datum] tento závěr sporoval, ale soud s odkazem na vlastní bezprostřední hodnocení na místním ohledání ve spojení s fotografiemi [číslo] uzavřel, že rozsah stínění byl včetně jeho zdroje správně zjištěn, což bylo hlasitě protokolováno, proti čemuž neměl žalobce na místním ohledání žádných námitek.

12. Při místním ohledání soud zjišťoval i to, jaká část pozemku žalobce je vzrostlými stromy stíněna zcela, přičemž dospěl k závěru, že v 13:22 hodin se jedná o tu část zahrady ve tvaru písmene„ L“ vyznačené v náčrt pozemku žalobce oranžovým zvýrazněním, z čehož plyne, že je zcela stíněn pozemek žalobce v rozsahu 78,51 m2 jakožto součet obsahu obdélníku č. II o délce úseček 4,7 metru (úsečka a)) a 7,5 metru (úsečka b)) a obdélníku č. I. o délce úseček 4,2 metru (úsečka d)) a 10,3 metru (úsečka e)). Rozsah stínění se následně při opakovaném měření v pozdější denní dobu v 15 hodin výrazně nelišil, jak je zaznamenáno v protokole o místním ohledání.

13. Na části zahrady žalobce za jeho rodinným domem se uprostřed nachází vzrostlý strom, který vrhá stín na zahradu žalobce až k bazénu, což je zobrazeno na fotografii [číslo]. Pozemek žalobce je stíněn též kůlnou žalobce, což je zobrazeno na fotografii [číslo].

14. Jde-li o skleník na pozemku žalobce, sluneční svity dosahovaly přibližně na 1/3 skleníku a dovnitř rovněž přibližně v rozsahu 1/3.

15. Živý plot na pozemku žalovaných [číslo] je z jejich pozemku vysoký 2,5 metru a z pozemku žalobce je vysoký 2,9 metru.

16. Vzrostlý strom na pozemku žalovaných [číslo] dosahuje přibližně dvojnásobku výšky jednopodlažního rodinného domu, který se nachází na jejich pozemku. V porovnání s výškou vzrostlého stromu na pozemku žalobce, je strom na pozemku žalobce vyšší přibližně o půl metru až jeden metr, přičemž je výrazně širší než strom na pozemku žalovaných. Tato zjištění jsou patrná i z fotografie [číslo].

17. Šest vzrostlých stromů na pozemku žalovaného [číslo] svou výškou přesahují rodinný dvoupodlažní dům. Dosahují přibližně výšky stromu, který se nachází na pozemku žalobce, a svojí šířkou strom žalobce nepřesahují, protože jsou stejně široké či dokonce užší.

18. Z hlediska zjištění místních poměrů má soud za prokázané, že na pozemek žalovaných [číslo] vrhají stín stromy, které se nacházejí naproti tomuto pozemku podél hřiště u Sokolovny, přičemž z fotografie [číslo] je zřejmé, že je stíněna první polovina pozemku až k rodinnému domu. Tyto stromy dosahují zčásti výšky rodinných domů a zčásti přesahují výšku rodinných domů, což je patrné z fotografie na [číslo]. Vzrostlé stromy v obci [obec] odpovídající výšce, šířce a rozsahem stínění vzrostlým stromům na pozemku žalovaných jsou dále zobrazeny i na fotografiích [číslo] až 45. Živý plot dosahující výšky živého plotu na pozemku žalovaných [číslo] je zobrazen mj. na fotografii [číslo]. Fotografie [číslo] naopak zobrazuje pozemek, kde je umístěn jednopodlažní rodinný dům a jsou na něm stromy, které jsou menší než ty, které jsou na pozemku žalobce a žalovaných. Stromy menšího vzrůstu jsou dále zobrazeny na fotografiích [číslo]. Pokud jde o rodinné domy bez vzrostlých stromů zobrazené na fotografii [číslo] jedná o nově postavené domy, kde byla původně zemědělská pole.

19. Na základě těchto zjištění soud dospěl k závěru, že v obci [obec] se z poloviny nacházejí rodinné domy se vzrostlými stromy odpovídajícími svojí výškou, šířkou a rozsahem stínění vzrostlým stromům na pozemku žalovaných i žalobce a z poloviny naopak rodinné domy, kde buď žádné stromy nejsou, anebo jsou tyto stromy menší a užší. Soud zjišťoval i účel zahrad rodinných domů a dospěl k závěru, že jsou z převážné části užívány k rekreaci či obdobnému účelu, nikoli k účelům hospodářským. Žalobce sice rozporoval závěr soudu o počtu skleníků v obci a uváděl, že v obci se nachází více skleníků, k čemuž doložil letecký snímek na č. l. 79 (z něho je patrné, že se skleníky nacházejí u domů [adresa]), z čehož dovozoval, že v obci [obec] je obvyklé, aby zahrady sloužily k hospodářskému účelu. K tomu soud dodává, že toliko z většího počtu skleníků a drobných záhonů nelze dovozovat, že by zahrady sloužily hospodářským účelům. Soud má za prokázané, že zahrady rodinných domů v této obci slouží primárně k rekreaci, přičemž pokud část zahrad v jednotlivých případech slouží k pěstování plodin, děje se tak toliko k rekreačním účelům (pro potěchu či přilepšení), nikoli z hospodářských důvodů.

20. V souvislosti se závěry místního ohledání žalobce dále doložil fotografii ze dne [datum] založenou na č. l. 80, z níž soud zjistil, že tohoto dne byl zkracován živý plot na pozemku žalovaných [číslo].

21. Dále žalobce doložil fotografii ze dne [datum] založenou na č. l. 78, z níž soud zjistil, že živý plot na pozemku žalovaných [číslo] prorůstá skrze plot až na stěny skleníku na pozemku žalobce.

22. K prokázání rozsahu stínění doložili žalovaní fotografie pořízené dronem ze dne [datum] a [datum] (fotografie jsou založeny ve spise a v barevné variantě jsou uloženy na CD založeném ve spise):

23. Jde-li o den [datum], z fotografií založených na č. l. 86 a 87 je patrná situace v 12 hodin. V tuto dobu není užitková část zahrady žalobce jakožto i celý zbytek zahrady stíněn. Fotografie na č. l. 88 zobrazuje situaci v 15:18 hodin tak, že vzrostlými stromy byl stíněn částečně pouze jeden květináč. Živý plot vrhal stín na ¼ skleníku. Fotografie na č. l. 90 následně zobrazuje situaci v 18:29 hodin, kdy byl skleník žalobce stíněn živým plotem zcela a vzrostlé stromy stíní částečně pouze 2 z 6 květináčů.

24. Jde-li o den [datum], z fotografií založených na č. l. 106 a 110 je patrné, že v 8 hodin byly květináče na pozemku žalobce i skleník stíněný protilehlou mateřkou školou, přičemž vzrostlé stromy stínily toliko pozemek žalovaných [číslo]. Z fotografií založených na č. l. 111 a 112 je zřejmé, že v 9 hodin byly květináče zcela stíněny mateřskou školou, přičemž skleník nebyl v tuto dobu nijak stíněn. Z fotografií založených na č. l. 116 a 117 je zřejmé, že rovněž v 10 hodin byly květináče zcela stíněny pouze mateřskou školou, přičemž skleník nebyl v tuto dobu nijak stíněn. Totožná situace byla i v 11 hodin, což soud zjistil z fotografie na č. l.

118. Z ní je dále patrné i to, že vzrostlé stromy pozemek žalobce skutečně nestínily, protože jimi byl stíněn pozemek žalovaných [číslo]. Situace se změnila teprve po poledni, kdy z fotografie na č. l. 121 pořízené v 13 hodin, soud zjistil, že vzrostlé stromy stínily částečně část z květináčů (2 až 3), přičemž zbývající část květináčů byla zcela stíněna mateřskou školou. Vzrostlé stromy a živý plot v tuto chvíli téměř zcela zastiňoval skleník na pozemku žalobce. Na fotografii založené na č. l. 123 je patrné, že v 15 hodin se situace změnila tak, že skleník žalobce nebyl stíněn téměř vůbec, přičemž vzrostlými stromy byla stíněna část (3) květináčů v menší míře, protože skrze větve vzrostlých stromů na květináče pronikala část slunečního svitu. V největší míře byly květináče žalobce stíněny v 15 hodin i 16 hodin, což bylo dáno i postavením slunce v tomto ročním období. V 16 hodin (fotografie na č. l. 127 a 128) byly zcela zastíněny 4 z 6 květináčů, přičemž na ně byl vrhán stín ze vzrostlých stromů na pozemku žalobce. Střecha skleníku byla v danou dobu stíněna živým plotem na pozemku žalovaných z ¼. V 17 hodin (fotografie na č. l. 131 a 134) byly 4 z 6 květináčů stíněny vzrostlými stromy zcela a 2 z 6 květináčů z části. V 17 hodin byl zcela stíněn i skleník na pozemku žalobce.

25. Dalšími z těchto fotografií žalovaní prokazovali též rozsah stínění jejich pozemku. Co se týče dne [datum], z fotografie na č. l. 89 zobrazující jejich pozemek v 18:29 hodin, je zřejmé, že pozemek žalovaných [číslo] i pozemek žalovaného [číslo] byl stíněn v rozsahu 50 % s tím, že se na stínění tohoto pozemku podílely rodinné domy i vzrostlé stromy rostoucí na pozemku protilehlé Sokolovny. Co se týče [datum], v 8 hodin byly pozemky žalovaných zcela zastíněny, což je zobrazeno na fotografiích na č. l. 107 a 108. Z fotografie na č. l. 113 a 115 je následně patrné, že v 9 hodin začal stín na pozemku žalovaných postupovat zprava doleva (z pohledu na fotografii) a dále v 10 hodin tak, jak je zobrazeno na fotografii na č. l. 117, přičemž i v tuto dobu byl pozemek žalovaných stíněn přibližně z 50 %. V 15 hodin na přední část pozemků žalovaných stále vrhaly stín stromy na pozemku Sokolovny, jak plyne z fotografií na č. l. 125 a 126. V 16 hodin byly navíc stíněny i zadní část pozemků žalovaných, přičemž tento stín vrhaly především jejich rodinné domy, což je zřejmé z fotografie na č. l.

130. Podle fotografie na č. l. 132 byly pozemky žalovaných v 17 hodin stíněny opět zcela.

26. Z fotografií ze dne [datum] i ze dne [datum] soud zjistil, že pokud je pozemek žalobce stíněn, je stíněn v rozsahu maximálně 50 %, přičemž z převážné části mateřkou školou, rodinným domem na pozemku žalobce a vzrostlým stromem uprostřed pozemku žalobce a toliko z menší části vzrostlými stromy a živým plotem na pozemku žalovaných, kůlnou na pozemku žalobce a vzrostlými stromy na jiných sousedních pozemcích. Rozsah stínění je závisí na ročním období a denní době.

27. Skutková zjištění vyplývající z fotografií pořízených žalovanými dronem ze dne [datum] a [datum] pak i odpovídají skutkovým zjištěním z místního ohledání pozemku žalobce, žalovaných a obce Červený Újezd, a to především, co do rozsahu stínění pozemku žalobce vzrostlými stromy a živým plotem na pozemku žalovaných. Tyto fotografie soud hodnotí jako věrohodné, jelikož zobrazují situaci na místě samém z dostatečné perspektivy, kdy lze určit zdroj stínění a jsou též datovány, přičemž tyto údaje nebyly na jednání nikým zpochybňovány.

28. K prokázání stáří vzrostlých stromů a živého plotu navrhli žalovaní historické letecké snímky na č. l. 93 až 98 a historické rodinné fotografie na č. l. 99 až 105:

29. Již z letecké fotografie z roku 2002 je patrné, že se na pozemcích žalovaných v roce 2002 nacházely všechny vzrostlé stromy. Existence živého plotu k roku 2002 prokazuje historická fotografie (na č. l. 105). Tyto závěry dále utvrzuje letecký snímek z roku 2005 a následně i snímky z let 2010, 2015, 2016 a 2019, kdy po celé sledované období byla situace neměnná. Soud z letecké fotografie z roku 2019 zjistil i to, že žalobce v roce 2019 neměl na svém pozemku postavené skleník a květináče.

30. Fotografie na č. l. 91 byla doložena k prokázání vzdálenosti stromů od hranic pozemků, tj. ke skutečnosti, jež není pro nyní projednávanou věc relevantní.

31. Z výzvy ke snížení vzrůstu stromů ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzýval žalovaného [číslo] ke zdržení se vrhání stínu na jeho pozemek před podáním žaloby.

32. Soud v souladu s § 120 odst. 2 o. s. ř. provedl též čl. 4 [číslo] [anonymizováno] 73 [číslo]: [číslo] (Obytné budovy) v aktuálním znění k srpnu 2019, podle něhož venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel, mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne 1. března.

33. Soud k návrhu žalobce neustanovil znalce z oboru rostlinářství, protože tento důkaz byl navrhován k prokázání toho, že vrhání stínu způsobuje nedozrávání plodin, poškození a úhynu rostlin, šíření chorob, plísní a mechů. Prokázání této skutečnosti je však za daných okolností podle soudu nadbytečné, protože soud dospěl k závěru, že žalobu je třeba zamítnout, jelikož bylo prokázáno, že vzrostlé stromy a živý plot na pozemku žalovaných nevrhají na pozemek žalobce stín v rozsahu nepřiměřené místním poměrů tak, aby podstatně omezovaly obvyklé užívání pozemku žalobce, což je podrobně odůvodněno v bodech 39 až 45 tohoto rozsudku.

34. Na základě provedeného dokazovaná soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Na pozemku žalovaných [číslo] se nachází živý plot, jenž je z jejich pozemku vysoký 2,5 metru a z pozemku žalobce 2,9 metru. Na pozemku žalovaných [číslo] se dále nachází jeden vzrostlý strom (dosahuje přibližně dvojnásobku výšky jednopodlažního rodinného domu, který se nachází na jejich pozemku, a v porovnání s výškou vzrostlého stromu na pozemku žalobce, je nižší a užší) a na pozemku žalovaného [číslo] se nachází 6 vzrostlých stromů (svojí výškou přesahují rodinný dvoupodlažní dům na tomto pozemku a dosahují přibližně výšky stromu, který se nachází na pozemku žalobce, ale nejsou širší). Pokud jde o rozsah stínění vzrostlými stromy na pozemku žalovaných, bylo prokázáno, že zcela je pozemek žalobce stíněn v rozsahu 78,51 m2 v části, kde se nenachází užitková část zahrady žalobce. V největším zjištěném rozsahu pak byl pozemek žalobce stíněn přibližně v rozsahu 50 % s tím, že z převážné části byla zdrojem stínění mateřská škola, rodinný dům na pozemku žalobce a vzrostlý stromem uprostřed pozemku žalobce a toliko z menší části byly zdrojem vzrostlé stromy a živý plot na pozemku žalovaných, kůlna na pozemku žalobce a vzrostlými stromy na ostatních sousedních pozemcích. Rozsah stínění je pochopitelně závislí na ročním období a denní době, přičemž provedenými důkazy bylo prokázáno, že užitková část zahrady byla vzrostlými stromy a živým plotem ke dni [datum] stíněna v zanedbatelném rozsahu, protože ve 12 hodin nebyla stíněna vůbec, 15:08 hodin byl částečně stíněn jeden květináč a v 18:29 hodin byly částečně stíněny 2 z 6 květináčů. Pokud jde o podzimní měsíce, dne [datum] v 13:32 hodin i 15 hodin byl zcela stíněn toliko jeden květináč a částečně jeden květináč, přičemž zbytek z nich byl stíněn mateřskou školou. Též skleník nebyl živým plotem stíněn zcela, ale pouze z části. Obdobné závěry byly zjištěny ke dni [datum], kdy v dopoledních hodinách byly květináče stíněny mateřskou školou a skleník nebyl stíněn nijak. Dále nelze zcela odhlížet od toho, že žalobce s realizací užitkové části zahrady započal před přibližně 3 lety, kdy mu rozsah stínění a místní poměry musely být známy. Soud má rovněž za prokázané (i přes výhrady žalobce), že v obci [obec] je obvyklé, aby se u rodinných domů nacházely vzrostlé stromy, jež v obdobném rozsahu stíní i zahrady svých sousedů. Ostatně, bylo též zjištěno, že i pozemky žalovaných jsou z podstatné části stíněny okolnímu objety (např. vzrostlými stromy na pozemku [anonymizováno]). Stejně tak má soud za prokázané, že v této obci jsou zahrady užívány k rekreaci, nikoli k účelům hospodářským, přičemž pěstování plodin plní funkci doplňkovou, nikoli podstatnou či snad převažující.

35. Podle § 1013 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

36. V rozsudku ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] 2015, Nejvyšší soud vysvětlil a přijal zobecňující závěr, že (bez ohledu na odlišné slovní vyjádření) jsou § 127 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), a § 1013 odst. 1 o. z.„ v zásadě obsahově totožnými právními normami“ s tím, že judikatura k § 127 odst. 1 obč. zák. ohledně imisí je v zásadě použitelná i pro posuzování imisí podle § 1013 odst. 1 o. z.

37. Obtěžování imisemi představuje takový výkon vlastnického práva k věci, jehož důsledky přesahují věc samu, a působí buď na jiné osoby, anebo na věci ve vlastnictví jiného, a to prokazatelně negativně. Obtěžování je třeba chápat objektivně, tj. z hlediska obvyklých společenských názorů, přičemž každý je povinen snášet imise z obyčejného, normálního užívání věci. Ve vztazích mezi vlastníky sousedních pozemků dochází nikoliv výjimečně k tomu, že užívání pozemku některého z vlastníků se projevuje v poměrech druhého vlastníka způsobem považovaným za obtěžující. Ne každé takové„ obtěžování“ však zakládá oprávnění bránit se proti němu imisní žalobou. Tato možnost je dána dotčené osobě toliko tehdy, když se jedná o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům. Zda o takový případ jde, či nikoliv, je nutné posoudit vždy podle okolností konkrétního případu s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které v této souvislosti vyjdou v řízení najevo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017).

38. Stanovení toho, zda jde v konkrétní věci o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům, proti kterému je třeba poskytnout ochranu, je do značné míry věcí soudcovského uvážení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 636/2014). V souvislosti s tím Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. 22 Cdo 223/2005, vyslovil:„ Soud však musí vždy zjistit, jaká míra obtěžování nepřekračuje přiměřené poměry jak v daném typu lokalit, tak i v konkrétním místě; bude-li však obvyklá míra obtěžování hlukem v daném místě vyšší, než je míra obvyklá v jiných obdobných lokalitách (např. v obytných sídlištích, přičemž tato vyšší míra bude způsobena jednáním, pro které není území v takových lokalitách určeno (např. hlučné hudební produkce v obytné zástavě či v její blízkosti), bude pro posouzení věci rozhodující nižší míra obtěžování obvyklá v obdobných místech; místní zvyklosti v tomto případě nejsou rozhodující“. Nejvyšší soud zpochybní relevantní úvahu soudů nižších stupňů, jen je-li zjevně nepřiměřená či není-li řádně odůvodněná (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2009, sp. zn. 22 Cdo 1514/2007, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014).

39. Mají-li být tyto právní závěry aplikovány na skutková zjištění a skutkové závěry z nyní projednávané věci, dospěl soud k závěru, že na zahradu žalobce (a to i na užitkovou část jeho zahrady) je sice vrhán stín vzrostlými stromy a živým plotem na pozemku žalovaných, avšak neděje se tak podle § 1013 odst. 1 o. z. v rozsahu nepřiměřené místním poměrů tak, aby stínění podstatně omezovalo obvyklé užívání pozemku žalobce.

40. Pokud jde rozsah a délku stínění pozemku žalobce, je třeba v prvé řadě dodat, že po větší část dne je pozemek žalobce stíněn v rozsahu 78,51 m2, což při rozsahu jeho zahrady (pozemku parc. [číslo] o výměře 949 m2) činí pouhých 8,3 % plochy. Za pravdu je třeba dát žalovaným i v tom ohledu, že zahrada žalobce je ve skutečnosti větší, protože pozemek parc. [číslo] tvoří funkční celek s pozemky parc. st. [číslo] o výměře [výměra] a parc. st. [číslo] o výměře [výměra]. Podíl stínění pozemku žalobce vzrostlými stromy a živým plotem na pozemku žalovaných je tak ve skutečnosti ještě menší. Je-li zahrada žalobce stíněna v rozsahu menším než je 8,3 %, nejedná se podle soudu o podstatné omezování užívání pozemku nad míru přiměřenou místním poměrům, nejsou-li zároveň splněny další výjimečné skutečnosti odůvodňující omezit vlastnické právo žalovaných.

41. V rámci svých žalobních tvrzení tak žalobce vymezil, že užívání jeho pozemku má podstatně omezovat stínění též užitkové části zahrady, tj. 6 květináčů a skleník. V řízení však bylo prokázáno, že v letních měsících tato část zahrady není stíněna téměř vůbec. Teprve v pozdních večerních hodinách (mezi 18 a 19 hodin) jsou květináče a skleník stíněny. V podzimních měsících dochází přirozeně k většímu stínění užitkové části zahrady, což je s ohledem na roční dobu a postavení slunce logický důsledek. V řízení však bylo prokázáno, že na užitkovou část zahrady i v tomto ročním období dopadá na užitkovou část zahrady žalobce sluneční svit po určitou dobu, případně tato část zahrady je stíněna odlišnými objekty mimo dispozici žalovaných. V dopoledních hodinách jsou květináče stíněny mateřskou školou a skleník není stíněn nijak. Situace se mění teprve po poledni, kdy vzrostlé stromy postupně začínají částečně stínit část květináčů až do pozdních odpoledních hodin (17 hodin), kdy jsou zastíněny všechny květináče, což je ovšem třeba posuzovat v kontextu toho, jak často a v jaké poloze slunce na podzim svítí. Soud se pak neztotožňuje s tím, že je třeba klást k tíži žalovaných, že květináče jsou stíněny i mateřskou školou. To je totiž skutečnost na jejich vůli zcela nezávislá a objektivně s ní nemohou ani nic udělat. Pro úspěšnost žaloby žalobce je tedy rozhodující výlučně stínění zahrady žalobce objety na pozemku žalovaných, protože pouze za imise těchto objektů mohou žalovaní odpovídat. Tím spíše tento závěr platí, pokud je stínění žalovaných pozemku žalobce oproti jiným objektům marginální. I v případech, kdy je zahrada žalobce stíněna nejvíce, je stíněna z převážné části mateřkou školou, rodinným domem na pozemku žalobce a vzrostlým stromem uprostřed pozemku žalobce a toliko z menší části vzrostlými stromy a živým plotem na pozemku žalovaných, kůlnou na pozemku žalobce a vzrostlými stromy na ostatních sousedních pozemcích. Ze zjištěného skutkového stavu má soud za to, že rozsah stínění pozemku žalobce i to po, jak dlouhou dobu k němu dochází, nepřesahuje přiměřenou míru. Pouze nad rámec tohoto soud dodává, že občanské soudní řízení je ovládáno zásadou projednací a je tak na účastnících, aby vznesli relevantní tvrzení a navrhli k nim důkazy. Namítal-li žalobce, že pro posouzení žaloby je rozhodující jiné než zjišťované období (na výzvu soudu k doplnění žaloby reagoval tak, že stín od stromu na pozemku žalovaných [číslo] stíní od 14:00 hodin do 16:00 hodin, ostatní vzrostlé stromy na pozemku žalovaného [číslo] stíní od 12:00 hodin do 14:00 hodin), z čehož dovozoval, že soudem zjištěný stav nebyl podle něho náležitě objasněn, tak k tomu je třeba dodat, že žalobce k těmto tvrzením žádné další důkazy nenavrhoval, ačkoli k tomu byl soudem na přípravném jednání podle § 118a o. s. ř. konkrétně vyzýván a poučován. Žádné další důkazy mající prokazovat rozsah stínění tak soud provést ani nemohl.

42. Z provedeného dokazování též vyplynulo, že v obci [obec] je tento rozsah stínění obvyklý, běžný a tedy přiměřený. Vždyť i pozemky žalovaných jsou z podstatné části stíněny okolními objekty (mj. vzrostlými stromy na sousedním pozemku Sokolovny). Umístění vzrostlých stromů u rodinných domů je i v ostatních částech obce běžné. Je-li tedy zahrada žalobce stíněna v obdobném rozsahu a druhově totožnými objekty jako pozemek žalovaných a řada dalších pozemků v obci, nelze dospěl závěru, že je stínění zahrady žalobce nepřiměřené místním poměrům (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2017, sp. zn. 22 Cdo 3859/2017). Ostatně, i žalobce má na svém pozemku vzrostlý strom, který stíní jeho zahradu z nikoli nepodstatné části (v místě, kde má umístěný bazén). Žalobce je v tomto ohledu povinen snášet obvyklé užívání svých pozemku žalovanými, které je s ohledem na místní poměry běžné, a proto i přiměřené. Zde soud opakuje, že zkrátka nikoli každé„ obtěžování“ zakládá oprávnění bránit se imisní žalobou.

43. Podle judikatury Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2612/2016) lze podpůrně odkázat i na čl. 4 [číslo] ČSN 73 [číslo]: [číslo] (Obytné budovy) podle něhož, venkovní zařízení a pozemky v okolí obytných budov sloužící k rekreaci jejich obyvatel, mají mít alespoň polovinu plochy osluněnou nejméně 3 hodiny dne 1. března. Pokud pak bylo prokázáno, že na podzim, kdy je sluneční svit srovnatelný se stíněním v den 1. 3., z něhož vychází technická norma, je pozemek žalobce stíněn právě maximálně v rozsahu 50 % všemi objekty, nelze dospět k závěru, že by bylo stínění vzrostlými stromy a živým plotem bylo nepřiměřené.

44. S tím souvisí i další námitka žalobce, jenž uváděl, že svoji zahradu užívání k hospodářským účelům, nikoli k rekreaci. K tomu soud v prvé řadě uvádí, že je pochopitelně na vůli vlastníka každé nemovitosti k jakému účelu se rozhodne ji užívat, domáhá-li se však zásahu orgánu veřejné moci, je podle soudu třeba přihlížet k obvyklému užívání pozemku (viz § 1013 odst. 1 o. z.). Soud má pak za prokázané, že v obci [obec] jsou zahrady rodinných domů užívány primárně a převážně k rekreaci. Jsou-li na nich pěstovány plodiny v záhoncích, květináčích či sklenících, děje se tak v souvislosti s hlavním účelem pouze pro potěchu, případně pro přilepšení, z čeho plyne, že se jedná o doplňující činnost, nikoli s hospodářským účelem, jak žalobce tvrdil. Vždyť i při místním ohledání nebylo prokázáno, že by žalobce svoji zahradu užíval k hospodářskému účelu, protože plodiny pěstoval v jednom skleníku a v 6 drobných květináčích, z čehož soud dovozuje, že plodiny pěstuje toliko pro potěchu. Lze tedy shrnout, že ani v tomto ohledu se nejedná o podstatné omezování užívání pozemku.

45. Důležité je i to, že žalobce není zbaven možnosti plodiny na svém pozemku pěstovat, protože s ohledem na stínění pozemku a rozsah jeho zahrady, může užitkovou část své zahrady přesunout na jinou část pozemku. Tím spíše, pokud žalobou podle § 1013 odst. 1 o. z. může být zasaženo do vlastnického práva žalovaných a soud tedy posuzuje střet dvou subjektivních ústavních práv. Podle judikatury Ústavního soudu je však třeba v takových případech využít všech možností pro minimalizaci zásahu do jednotlivých práv. Právní úprava tzv. sousedského práva představuje regulaci kolize dvou (více) subjektivních práv, typicky práv vlastnických. V takové situaci je nutnou podmínkou konečného rozhodnutí sporu využití všech možností minimalizace zásahu do některého z nich. Tento příkaz k optimalizaci lze normativně odvodit z čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, podle kterého základních práv a svobod musí být šetřeno při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod, tudíž analogicky rovněž v případě jejich omezení v důsledku jejich vzájemné kolize (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 451/11). Totéž zastává i judikatura Nejvyššího soudu (srov. rozsudek ze dne 7. 2.2017, sp. zn. 22 Cdo 1313/2016 a rozsudek ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4847/2016) i odborná literatura (viz [obec], J., Výtisk, M., [příjmení], V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. [číslo]). Existuje-li tedy alternativa, v rámci níž lze omezování užívání pozemku žalobce napravit, aniž by soud jako orgán veřejné moci zasahoval do vlastnického práva žalovaných, je proporcionální upřednostnit takovou alternativu. V této souvislosti je pak i namístě klást žalobci k tíži tu skutečnost, že v době, kdy začal s realizací užitkové části zahrady (přibližně před 3 roky), již mu potencionální omezování užívání jeho pozemku muselo být zřejmé a návrh zpracovaný od zahradního architekta tak měl být podle toho náležitě upraven, čímž by se předešlo tomuto sporu.

46. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že rozsah stínění pozemku žalobce není nepřiměřené místním poměrů tak, aby podstatně omezovalo obvyklé užívání jeho pozemku.

47. O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal úspěšným žalovaným. Náklady řízení byly stanoveny podle tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) a ve smyslu § 12 odst. 4 advokátního tarifu za zastupování 3 žalovaných jedním zástupcem. Jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu tak činí částku 3 600 Kč. Soud přiznal žalovaným nárok na náhradu odměny advokáta za 6 úkonů právní služby; z toho podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 3 600 Kč za 4 úkony (převzetí a příprava zastoupení podle písm. a), vyjádření k podané žalobě ze dne [datum] podle písm. d), vyjádření a doplnění tvrzení a důkazů ze dne [datum] podle písm. d) a účast na soudním jednání dne [datum] podle písm. g)); podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu po 1 800 Kč za 1 úkon (účast na přípravném jednání dne [datum] podle písm. g)) a podle § 11 odst. 3 ve spojení § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu po 1 800 Kč za 1 úkon (účast na místním ohledání). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 1 800 Kč za 6 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas ve výši 1 000 Kč za 10 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné ve výši 1 199,04 Kč (vozidlem BMW X5 s průměrnou spotřebou 7,7 l [číslo] km za dvě cestu z [obec] do [obec] a zpět o vzdálenosti 120 km dne [datum] a dne [datum] a jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět o vzdálenosti 24 km dne [datum] při ceně pohonných hmot (nafty) za 1 litr 47,1 Kč (podle technického průkazu tohoto vozidla je palivo„ NM“) a sazbě základní náhrady 4,7 Kč, tj. dohromady 1 199,04 Kč; náhradu za DPH ve výši 4 619,80 Kč ze všech shora uvedených částek, neboť zástupce žalovaných je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení žalovaných činily 26 618,84 Kč.

48. Lhůtu k plnění soud ve II. výroku stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. obecnou lhůtu k plnění tří dnů. Ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalované v řízení zastupoval.