3 C 159/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o výživné manželky, <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné manželky ve výši 75 000 Kč měsíčně, počínaje okamžikem podání žaloby, a to vždy do každého 5. dne měsíce předem, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 201 707 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném přiznání výživného manželky ve výši 75 000 Kč měsíčně. Uvedla, že v současné době je v domácnosti, jelikož se denně starala o jejich společného nezletilého syna [jméno]. Žalovaný pracuje pro své obchodní společnosti a má příjem z nájmu jejich domu ve [obec]. Manželství účastníků se nyní nachází v hluboké krizi, kterou zapříčinily rozpory ohledně výchovy dětí – nezletilého [jméno] a jejího zletilého syna [jméno] z prvního manželství. Manžel neustále dělal navzdory přání žalobkyně mezi dětmi rozdíly, nezletilého [jméno] rozmazloval a žalobkyni před ním zesměšňoval a shazoval. Žalovaný rozhodl, že žalobkyně s nezletilým [jméno] nebudou trvale žít v České republice, ale v Itálii, kde nezletilému synovi našel anglickou školu. Žalovaný za nimi pravidelně jezdil z České republiky. Poté, co se nezletilý [jméno] vážně zranil v [anonymizováno], se s ním žalobkyně náhle vrátila zpět do České republiky za účelem zajištění zdravotní péče. Veškeré osobní věci nechala v Itálii, kam se však již kvůli uzavření hranic v důsledku protiepidemických opatření nemohla vrátit. Žalovaného vůbec nezajímalo, jak bude žalobkyně v České republice bez osobních věcí žít. Manželský konflikt vyvrcholil dne [datum], kdy ji žalovaný v časných ranních hodinách fyzicky napadl a vyhodil z domu, načež policii nahlásil její zmizení a odcizení firemního automobilu, který žalobkyně používala. Následně žalovaný ponechal žalobkyni zcela bez prostředků, pouze jí v dubnu dvakrát přispěl částkou 5 000 Kč. Žalobkyně nemá dostatek prostředků na jídlo ani na bydlení. Žalovaný dne [datum] vyměnil zámek u vchodových dveří jejich společného domu, sebral žalobkyni automobil, zablokoval jí platební kartu a fakticky ji postavil do role bezdomovce. Sám žalovaný zůstal s nezletilým [jméno] v jejich společném domě, aniž by jakkoliv přispíval na výživu žalobkyně.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Uvedl, že žalobkyně je umělkyní a většinu svého výdělku používala toliko pro svou soukromou potřebu. Veškeré náklady na chod domácnosti a fungování rodiny (náklady na energie, stravu, oblečení, automobily, lékařskou péči atd.) hradil výlučně žalovaný. Žalobkyně svá umělecká díla odmítala prodávat a zároveň nechtěla nastoupit do jiného zaměstnání, aby mohla vlastními silami přispívat do rodinného rozpočtu. Nezletilému [jméno] je nyní 14 let a každodenní péči ze strany žalobkyně již dlouhou dobu nevyžaduje. Žalovaný za příčinu rozvratu manželství označil nevyzpytatelné a zcela nepochopitelné chování žalobkyně, která v Itálii navázala milenecký vztah. Společnou domácnost opustila žalobkyně z vlastního rozhodnutí, neboť nesouhlasila s návratem rodiny do České republiky a chtěla nadále udržovat vztah se svým milencem v Itálii. Podle žalovaného by tak určení výživného žalobkyni odporovalo dobrým mravům, neboť po něm nelze spravedlivě požadovat, aby udržoval dosavadní životní styl žalobkyně s novým partnerem v Itálii. Žalobkyně navíc rodinu opustila v nejtěžším momentě, kdy se aktuální ekonomická situace začala negativně projevovat na ziskovosti jeho společností. Představy žalobkyně o příjmové situaci žalovaného, jakož i její majetkové požadavky, jsou zcela nereálné. Žalovaný dále popřel, že by žalobkyně po opuštění společné domácnosti byla odstřihnuta od rodinných financí. Žalobkyně měla do srpna 2020 přístup ke společným účtům, ze kterého hradila energie za byt v Itálii, a dále disponuje osobním účtem, na který jí žalovaný ročně zasílá cca 200- 300 000 Kč pro její potřeby. První dva měsíce po opuštění společné domácnosti žalovaný navíc zaslal žalobkyni pokaždé 20 000 Kč, do srpna 2020 ji pak posílal 15 000 Kč měsíčně. Žalobkyni konečně nic nebrání v tom, aby si na své životní náklady vydělávala prací.

3. Žalobkyně v následných podáních popřela, že by měla známost s jiným mužem, která by zapříčinila rozpad manželství. Zdůraznila, že společnou domácnost opustila z obavy o svůj život poté, co ji žalovaný brutálně fyzicky napadl. Dále uvedla, že žalovaný nyní bydlí v jejich společném domě se svou milenkou. Již před odchodem žalobkyně ze společné domácnosti měl žalovaný milenku, pro kterou koupil diamantový prsten. Žalovaný měl navíc milenku již v roce 2006 v době, kdy byla žalobkyně těhotná. Údajný milenec, pan [příjmení] [jméno], byl společníkem v italské společnosti žalovaného, který žalobkyni a jejím synům pomáhal při běžných záležitostech (např. při opravě automobilu, vyzvedávání z letiště, vožení do školy atd.). S panem [příjmení] a jeho přítelkyní žalobkyně se žalovaným strávili i dovolenou na [anonymizováno], obecně spolu trávili mnoho času. Tvrzení žalovaného o nevěře jsou však podle žalobkyně lživá.

4. Žalovaný v následných podáních setrval na tvrzení, že příčinou rozpadu manželství byl žalobkynin milenecký vztah s [anonymizována dvě slova], pro kterého dobrovolně opustila společnou domácnost, a proto by přiznání výživného žalobkyni odporovalo dobrým mravům. Žalobkyně plánovala opustit rodinu dlouhodobě. Žalovaný nerozporoval, že v dubnu 2020 došlo mezi manžely k incidentu, při kterém dostal od žalobkyně pěstí a následně se po ní také ohnal. Tento incident však záměrně vyprovokovala žalobkyně, přičemž není pravdou, že by ji žalovaný hrubě fyzicky napadl. Vzájemný konflikt byl přitom řešen jako pouhý přestupek, s jehož projednáním navíc nedal ani jeden z účastníků souhlas, a proto byla věc správním orgánem odložena. Dále uvedl, že žalobkyně před opuštěním společné domácnosti sebrala z domu veškerou finanční hotovost a sbírku stříbrných mincí v jeho výlučném vlastnictví. Za pomoci svého milence si pak žalobkyně z italského bytu odnesla hodnotné vybavení pořízené žalovaným (např. vybavení kuchyně, elektrotechniku) a synovy osobní úspory v hodnotě cca 22 000 Kč a jeho elektrický klavír. V rozporu se zákonem dále žalobkyně změnila příjmení nezletilého [jméno] na [celé jméno žalobkyně], a to bez vědomí žalovaného i nezletilého [jméno], přičemž matriku požádala o zaslání nového rodného listu na adresu svého italského milence. Dále uvedl, že diamantový prsten pořídil jako vánoční dárek pro žalobkyni, ale vzhledem k jejímu chování jí ho nakonec nedal.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že jsou bývalými manželi, přičemž ke dni podání žaloby jejich manželství trvalo. Manželství uzavřeli dne [datum]. Dne [datum] se jim narodil syn [jméno], jiné společné děti nemají. Do devíti let věku [jméno] se o něj žalobkyně denně starala a v prvním až čtvrtém ročníku jeho vzdělávání mu poskytovala domácí výuku. Od [datum] spolu účastníci nežijí ve společné domácnosti. K rozvodu jejich manželství došlo rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 6. 2021, č. j. 5 C 163/2020 - 110 (dále jen„ rozsudek o rozvodu manželství“), který nabyl právní moci dne [datum]. Soud tedy vzal tyto skutečnosti za svá skutková zjištění ve smyslu § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

6. Na základě provedeného dokazování soud dále zjistil následující skutečnosti:

7. Z rozsudku o rozvodu manželství vzal soud za prokázané, že hlavní a bezprostřední příčinou rozvratu manželství účastníků byl nový partner žalobkyně [příjmení] [jméno], s nímž navázala intimní vztah v roce 2019. Žalovaný rodinu finančně zajišťoval a po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti převzal péči o nezletilého [jméno].

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], dlouholetého přítele účastníků, soud zjistil, že se mu žalobkyně o Vánocích 2019 svěřila, že za žádnou cenu již nechce žít v manželství se žalovaným, neboť se ve vztahu s ním necítí rovnocenně, a že si přeje žít v Itálii a chce jiný vztah. Žalobkyně mu dále ukázala fotografii muže, který ji držel kolem ramen a s nímž zřejmě chtěla v [země] žít. Svědka tato informace zaskočila. Do té doby nevnímal, že by manželé řešili zásadní problémy. Při následné komunikaci se svědkem žalobkyně uvedla, že již ve vztahu s žalovaným nechce být a chce za každou cenu odejít. Rodinné problémy účastníků se snažil svědek vyřešit tím, že žalobkyni doporučil konzultaci s odborníkem. Z rozhovorů s žalovaným svědek vycítil, že žalovaný chtěl manželství udržet; i jemu svědek doporučoval konzultaci s odborníkem. Soud z výpovědi svědka dále zjistil, že žalovaný koupil prsten pro žalobkyni ve snaze zachránit manželství. Asi tři či čtyři měsíce před výslechem svědka (pozn. soudu: tedy již v době trvání tohoto soudního řízení) žalobkyně svědkovi volala a dotazovala se jej, proč ve svém podání uváděl věci, které byly sděleny důvěrně mezi přáteli.

9. Z textové komunikace mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení] z období od [datum] do [datum] soud zjistil, že jej žalobkyně nejprve informovala o úrazu nezletilého [jméno] a o tom, že se rodina chystá do [obec] a žalobkyně poté do [anonymizováno], což jí [jméno] [příjmení] rozmlouval. Na otázku, proč by se žalobkyně vracela do [země], žalobkyně odpověděla:„ [jméno], ty si nepamatuješ náš poslední rozhovor? Otázka zní poněkud jinak- Proč bych se vracela do ČR?“ V následných zprávách také konstatovala, že po 25 letech manželství a 30tileté péči o nezletilé děti si bude žít svůj život jinak, než jak si představují jiní. Dne [datum] v reakci na otázku, zda zešílela, napsala, že nečeká dělení majetku, odejde a stejně jako před 25 lety přenechá celý dům otci svého dítěte. V další zprávě poukazovala na to, že je po mnoho let v psychické nepohodě.

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], syna žalobkyně, soud zjistil, že se účastníci v manželství často hádali, neboť se ani jeden z nich necítil být ve vztahu dostatečně doceněný. Hádky mezi manželi byly dle svědka v podstatě normální, krátce po nich se vztah vždy zase urovnal. Manželská krize však vygradovala poté, co se žalovaný dozvěděl o nevěře žalobkyně s panem [příjmení]. Svědek se o nevěře žalobkyně dozvěděl v prosinci 2019 z sms zprávy od paní [jméno] [příjmení], partnerky pana [příjmení] (společně s nimi měli účastníci v Itálii pronajatý dům). Zpráva byla v italštině a svědek ji neuměl přeložit. Když svědek zprávu ukázal žalobkyni, sdělila mu, ať odpoví, že„ láska je krásná“. Ještě před incidentem z dubna 2020 chtěla žalobkyně dle mínění svědka ze společné domácnosti s žalovaným odejít, neboť svědkovi ukazovala věci, které si může odnést z jejich domu, a nezletilému [jméno] říkala, že mu přeje hodnou macechu. Žalobkyně také často a dlouze telefonovala v italštině. Soud dále zjistil, že svědek pana [příjmení] osobně zná a setkal se s ním i poté, co se rodina odstěhovala z [země] Pan [anonymizováno] svědkovi sdělil, že není jisté, zda se žalobkyní zůstane, ale existenci jejich vztahu nijak nepopíral. K incidentu ze dne [datum], po němž žalobkyně opustila společnou domácnost, soud z výpovědi svědka zjistil, že k němu došlo mezi 23:00 a 00:30 hodinou (pozn. soudu: v noci mezi 9. 4. a [datum]). Žalobkyně se chovala po incidentu hystericky a nejevila žádné známky napadení. Naproti tomu žalovaný přišel po incidentu bez brýlí (které následující ráno hledali) a měl rozškrábaný nos. Ráno již žalobkyně ve společné domácnosti nebyla a na svědkovy telefonáty a sms zprávy nereagovala. Že žalobkyně následně pobývala s panem [příjmení] v [země] na adrese [adresa], syna paní [příjmení], s nímž je v telefonickém kontaktu. Žalovaný chtěl i po incidentu v manželství setrvat, aby měl nezletilý [jméno] oba rodiče. Soud dále zjistil, že vztah svědka k žalobkyni je narušen, svědek žalobkyni jakožto svou biologickou matku tzv. vydědil. Negativní vztah měl svědek v minulosti i k žalovanému jakožto svému otčímovi, cestu k němu nalezl až po smrti svého biologického otce. Z výpovědi svědka také vyplynulo, že žalovaný měl v roce 2006 před narozením [jméno] mimomanželský poměr.

11. Z listiny označené jako Výpověď od [jméno] [celé jméno žalovaného] (sic) ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně v říjnu 2019 svěřovala nezletilému [jméno] s tím, že vztah se žalovaným již nezvládá a chce s [jméno] odejít pryč. Žalobkyně naznačovala, že by se jí žilo lépe se sousedem a rodinným přítelem [anonymizováno], ke kterému často chodili na večeři. Po úrazu na horách a návratu do České republiky si žalobkyně dle [jméno] každý den s [anonymizováno] dlouze telefonovala, což nezletilého iritovalo, načež mu oznámila, že nejpozději do jeho narozenin (pozn. soudu: 2. 6.) od nich odejde. K incidentu ze dne [datum] [jméno] uvedl, že žalovaný vyšel z pokoje se zkrváceným obličejem a rozbitými brýlemi, na žalobkyni žádné zranění viditelné nebylo. Následně žalobkyně volala na policii, že ji žalovaný napadl. Po odchodu žalobkyně ze společné domácnosti jí napsali dopis, aby se vrátila domů, což se nestalo.

12. Z listin označených jako [celé jméno žalobkyně], roz. [příjmení] zpráva o zdravotním stavu ze dne [datum] a Svědectví o [celé jméno žalobkyně] ze dne [datum], podepsaných MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., soud zjistil, že žalobkyně byla jeho jedinou dcerou. MUDr. [anonymizováno] připustil, že v minulosti participoval na jedné z manželských nevěr žalobkyně, ke které došlo při plavbě na luxusní lodi s jejím milencem, který hrál v lodním orchestru. Žalobkyně se na plavbu vydala pod záminkou, že se jednalo o dar od [anonymizována dvě slova] organizace pro MUDr. [anonymizováno], ačkoliv dovolenou ve skutečnosti financoval její milenec. MUDr. [anonymizováno] se žalovanému se za tuto lež v minulosti omluvil. MUDr. [anonymizováno] prostřednictvím těchto listin vyjadřoval také svůj názor na psychický, potažmo zdravotní stav žalobkyně, avšak soud z těchto tvrzení žádná skutková zjištění neučinil, neboť se nejednalo o vyjádření odborníka z oblasti psychologie či psychiatrie.

13. Z prohlášení paní [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (přeloženého z italštiny) soud zjistil, že ta bydlela se svým přítelem [anonymizována dvě slova] v přístavbě vily, kterou si od září 2017 pronajali účastníci. Z prohlášení se podává, že žalobkyně a pan [příjmení] spolu měli pohlavní styk, což paní [příjmení] vnímala jako zradu a pana [příjmení] kvůli tomu z domu vyhodila.

14. Z protokolu o jednání ve věci rozvodu účastníků ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně potvrdila, že jí patří telefonní číslo [tel. číslo]. Z protokolu o jednání v téže věci ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně (v pozici manželky) nebyla spokojená s tím, že soud neprovedl všechny jí navržené důkazy.

15. Z whatsappové konverzace vedené mezi žalobkyní (tel. +420 [tel. číslo]), uloženou v kontaktech adresáta pod jménem [příjmení] [příjmení] [příjmení] [příjmení] (resp. z překladu prosté kopie fotografií konverzace whatsapp z italského jazyka ze dne [datum]), vyplynulo, že jejím obsahem jsou oboustranná milostná vyznání v italštině. V překladu jsou užívána oslovení jako„ lásko“ či„ miluji tě“, v italštině„ ammore“ či„ Ti amo“. Žalobkyně ve zprávách mj. uvedla:„ Někdy se cítím, jako bych bez tebe nemohla přežít den. (…) Řeknu ti pravdu. Čekám na smlouvu na dům a pak bude dům prodán. Koupíme hned byt a půjdeme. (…) Nechci přežívat, chci žít! Chci žít s Tebou, vím to na 100 %. Každý den bez tebe je hrozný. Věřím ti. Doufám, že mě nezničíš. Miluju Tě! (…) Já chci s tebou žít!!! Nic jiného mě nezajímá. (…) [jméno], jsi mužem, kterého jsem hledala celý svůj život. Jsem šťastná!“ 16. Z sms zpráv účastníků ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému svůj záměr se s ním rozvést již tohoto dne.

17. Z úředního záznamu Policie České republiky o podání vysvětlení ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně bezprostředně po incidentu ze dne [datum] popisovala jeho průběh tak, že okolo 01:00 hodiny si četla v ložnici knihu, následně přišel žalovaný a řekl jí, ať opustí pokoj, načež se s ním začala hádat a dostala od něj facku a spadla na postel. Poté jí žalovaný vzal telefon a vyhodil ho z okna a zalehl ji na posteli. V obraně rozbila žalovanému brýle, který s útokem přestal, protože bez brýlí nic nevidí. Poté, co chtěla žalobkyně zavolat policii, dostala od žalovaného druhou facku, následně již žalovaný ve fyzickém útoku nepokračoval a žalobkyni pouze hrubě urážel. Žalobkyně počkala, až všichni usnou a začala si balit své věci. Další úřední záznamy ze dnů [datum] a [datum] se týkaly motorového vozidla užívaného tou dobou žalobkyní.

18. Z fotografií, které jsou datovány k 14. a [datum], soud zjistil, že žalobkyně měla na předloktí pravé ruky modřinu.

19. Z poučení [stát. instituce] ze dne [datum], o právu podat souhlas k projednání přestupku, soud zjistil, že incident ze dne [datum] byl řešen jako přestupek proti občanskému soužití, kterého se měli účastníci vzájemně dopustit tím, že se hrubě slovně uráželi, navzájem se fyzicky napadali a způsobili si navzájem újmu na zdraví.

20. Z e-mailu žalobkyně žalovanému ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně kontaktovala žalovaného mj. s tím, že byla zablokována její kreditní karta k jejich společnému účtu a že žalobce zaslal v dubnu na její osobní účet dvakrát 5 000 Kč.

21. Z potvrzení [anonymizováno] ze dne [datum] shodně vyplynulo, že dne [datum] byla karta vedená na jméno žalobkyně ve stavu blokovaná.

22. Z e-mailu žalovaného žalobkyni ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný vyzval žalobkyni k návratu domů.

23. Z žádosti žalobkyně ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně požádala o změnu příjmení nezletilého [jméno] na [celé jméno žalobkyně] a vystavení jeho nového rodného listu. Žalobkyně žádost sepsala ve [anonymizováno] (pozn. soudu: italsky [anonymizováno]) a jako svou doručovací adresu uvedla [anonymizována tři slova] 13, [PSČ] [anonymizováno] a [anonymizováno] (Fl), [anonymizováno].

24. Z čestného prohlášení [jméno] [příjmení], přítelkyně žalobkyně, soud zjistil, že ta byla s žalobkyní od září 2017 do února 2020 v osobním kontaktu asi jednou za dva měsíce, ale často si telefonovaly. Z čestného prohlášení též vyplynulo, že [jméno] [příjmení] nebyla osobně přítomna v dubnu 2020 u incidentu účastníků, ale byla s žalobkyní v telefonickém kontaktu do doby, než žalobkyně přijela do Itálie.

25. Z čestného prohlášení [anonymizována dvě slova], uklízečky v domácnosti účastníků (resp. z jeho překladu z jazyka rumunského) vyplynulo, že se žalobkyně v době, kdy účastníci bydleli ve [obec], starala o dům i o nezletilého [jméno]. Dle svědkyně spolu účastníci nechodili nikam ven, žalovaný se k žalobkyni choval arogantně, býval nervózní či zuřivý, účastníci podle ní neměli šťastné manželství. Svědkyně uvedla, že v lednu 2020 nalezla v zavazadlovém prostoru žalovaného krabičku s prstenem s kamínkem, který u žalobkyně nikdy neviděla. V únoru 2020 se rodina vrátila z Itálie, žalobkyně pak spávala ve [anonymizováno] pokoji. Z čestného prohlášení dále vyplynulo, že svědkyně nebyla osobně přítomna u incidentu z dubna 2020, do domu přišla až [datum] ráno, v domě podle ní byla dobrá nálada. Dále svědkyně uvedla, že asi po týdnu viděla žalobkyni, která měla modřiny na rukách, bolesti v oblasti žeber a tvrdila, že se žalovaného bojí. Asi po měsíci se měla svědkyně z doslechu dozvědět o tom, že žalovaný má milenku.

26. Z prohlášení [jméno] [příjmení], bývalé známé účastníků, ze dne [datum] soud zjistil, že se žalobkyně v roce 2004 účastnila plavby se svým tehdejším přítelem, který byl učitelem v hudební škole.

27. Z dopisu advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], datovaného [datum] a adresovaného zástupkyni žalobkyně, soud zjistil toliko to, že se advokátka zastupující tou dobou žalovaného vyjadřovala ke vztahům mezi účastníky, přičemž považovala požadavek žalobkyně na výživné za neoprávněný. Uváděla, že hovořila i s MUDr. [anonymizováno] a že žalobkyně je podle všeho psychicky nemocná.

28. Veškeré další důkazní návrhy obou účastníků soud zamítl, neboť měl takto zjištěný skutkový stav za dostatečný, přičemž další dokazování by nebylo hospodárné a nadbytečné. Jelikož dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na výživné odporuje dobrým mravům, pokládal soud za nadbytečné zejména jakékoli dokazování k majetkové situaci obou účastníků (a tedy nedokazoval daňovými přiznáními, výpisy z účtů, fakturami atp.). Soud však považoval za nadbytečné i další dokazování k otázce nevěry žalobkyně a okolností, za nichž opustila společnou domácnost s žalovaným, neboť měl rozhodné skutkové okolnosti za dostatečně (s praktickou jistotou) zjištěné. S ohledem na to, že vzal z provedených důkazů (a to zejména z výslechu svědka [jméno] [příjmení], textové komunikace mezi ním a žalobkyní a z textové komunikace mezi žalobkyní a [jméno] [příjmení]) za spolehlivě prokázané, že žalobkyně navázala mimomanželský poměr, který zapříčinil manželskou krizi účastníků a který byl důvodem pro její odchod ze společné domácnosti, nebylo již ani nutné provádět účastnický výslech žalobkyně či výslechy [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], jejího syna [jméno], či vyhovovat dalším četným důkazním návrhům obou účastníků.

29. Jakkoli si soud byl vědom zásady ústnosti civilního řízení, provedl dokazování některými písemnými vyjádřeními osob, jež byly navrženy jako svědci, a tyto osoby nevyslýchal. Soud předně nemohl provést výslech MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., neboť ten v průběhu soudního řízení zemřel. Soud neprováděl dokazování výslechem nezletilého [jméno], jelikož to s ohledem na jeho věk, citlivost věci a složitost rodinných vztahů nepovažoval za vhodné; z [ulice] písemného vyjádření nadto soud vycházel pouze podpůrně. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [anonymizována dvě slova] měl soud za nadbytečný s ohledem na to, že již z jejich písemných vyjádření vyplynulo, že tyto svědkyně nebyly osobně přítomny u incidentu z dubna 2020, a tedy by k této problematice nemohly svědčit (navzdory tomu, že žalobkyně v návrhu na výslech paní [příjmení] uvedla, že tato viděla napadení žalobkyně); [jméno] [příjmení] by dle obsahu jejího prohlášení mohla vypovídat zejména o věcech, které věděla toliko z doslechu od žalobkyně. Soud tak na základě obou čestných vyjádření zjistil, že jejich obsah není pro posouzení věci důležitý a že výslech svědkyň by byl nadbytečný. To platí obdobně také o výslechu [jméno] [příjmení], jejímž čestným prohlášením sice soud provedl dokazování, avšak pouze proto, aby se utvrdil v tom, že svědkyně by mohla vypovídat k období roku 2004, které nebylo pro tuto věc důležité.

30. Na základě takto provedeného dokazování, jakož i na základě nesporných skutečností, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Účastníci uzavřeli manželství dne [datum], dne [datum] se narodil jejich jediný společný syn [jméno], o něhož se žalobkyně denně do jeho devíti let starala. Žalobkyně v průběhu manželství navázala partnerský vztah s [jméno] [příjmení], jemuž v textových zprávách psala, že s ním chce žít a že jej miluje. V prosinci 2019 se svěřila svému příteli [jméno] [příjmení], že v manželství s žalovaným nechce nadále setrvávat, přeje si žít v Itálii a chce jiný vztah. V prosinci 2019 se o nevěře žalobkyně dozvěděl na základě zprávy od partnerky [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení], též zletilý syn žalobkyně [jméno] [příjmení]. V únoru 2020 [jméno] [příjmení] napsala, že z manželství odejde a přenechá žalovanému celý dům. O záměru rozvést se žalobkyně napsala dne [datum] také textovou zprávu žalovanému. Nezletilému [jméno] sdělila, že od žalovaného odejde nejpozději do [anonymizováno] narozenin. Dne [datum] došlo mezi účastníky k incidentu, při kterém se vzájemně napadali a nadávali si a po němž žalobkyně opustila společnou domácnost s žalovaným. Žalobkyně měla po incidentu na ruce modřinu, žalovaný měl rozbité brýle a poraněný nos. Žalobkyně poté měla zablokovanou kartu k bankovnímu účtu, dne [datum] ji žalovaný vyzval k návratu domů, dne [datum] žalobkyně požádala z [anonymizováno] o změnu příjmení nezletilého [jméno] a za svou doručovací adresu označila italskou adresu. Účastníci se v manželství hádali, jejich manželská krize však vygradovala poté, co se žalovaný dozvěděl o žalobkynině nevěře s [jméno] [příjmení]. I následně však žalovaný chtěl manželství zachovat, aby měl nezletilý [jméno] oba rodiče. K zániku manželství účastníků došlo rozvodem ke dni [datum], hlavní a bezprostřední příčina rozvratu manželství spočívala v novém partneru žalobkyně.

31. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

32. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

33. Podle § 687 odst. 1 o. z. manželé mají rovné povinnosti a rovná práva. Podle § 687 odst. 2 o. z. manželé si jsou navzájem povinni úctou, jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svou důstojnost, podporovat se, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a společně pečovat o děti.

34. Podle § 697 odst. 1 o. z. manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Vyživovací povinnost mezi manžely předchází vyživovací povinnosti dítěte i rodičů. Podle § 697 odst. 2 o. z. pro vyživovací povinnost mezi manžely jinak platí obecná ustanovení o výživném.

35. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

36. Jakkoliv bylo pro případné určení výživného relevantní pouze období od podání žaloby (srov. § 922 odst. 1 o. z.) do zániku manželství rozvodem, tj. od [datum] do [datum], soud předesílá, že při rozhodnutí o věci samé je třeba vzít v úvahu i přechozí poměry účastníků, které zapříčinily rozvrat jejich manželství.

37. Z citovaných ustanovení vyplývá, že manželé mají rovné povinnosti a rovná práva, což je východiskem pro posouzení i vyživovací povinnosti. Konkretizace vzájemných práv a povinností akcentuje vedle vzájemné úcty, povinnosti společného života, věrnosti a respektu k důstojnosti rovněž povinnost vzájemně se podporovat, udržovat rodinné společenství, vytvářet zdravé rodinné prostředí a pečovat o děti. Na to v rovině materiální navazuje významná povinnost se zřetelným majetkovým reflexem: pečovat o uspokojování potřeb života rodiny zahrnující vedle jiného i poskytování peněžních a jiných prostředků na náklady rodinné domácnosti, a to podle svých osobních a majetkových poměrů, jakož i svých schopností a možností. [jméno] vyživovací povinnost mezi manžely vzniká uzavřením manželství a trvá zásadně po celou dobu jeho existence, tj. zaniká současně se zánikem manželství (právní mocí rozsudku o rozvodu manželství).

38. Kritériem rozsahu vyživovací povinnosti mezi manžely je požadavek, aby hmotná a kulturní úroveň obou manželů byla zásadně stejná. Vyživovací povinnost mezi manžely je sice vzájemná, avšak nikoliv podmíněná ve smyslu vázanosti na dřívější nebo budoucí plnění vyživovací povinnosti druhým manželem. Nepochybně mohou nastat situace, kdy ten, kdo by měl plnit svou zákonnou vyživovací povinnost, tak nečiní z důvodu, že oprávněný se vůči němu zachoval hrubě nevděčně, amorálně, ba přímo protiprávně. Ač to zákon v této souvislosti výslovně nezmiňuje, je nutno přihlížet k tomu, aby soudem určovaná vyživovací povinnost jednoho manžela byla v souladu s dobrými mravy, resp. aby se přiznání výživného v daném případě neocitlo v rozporu s dobrými mravy (srov. § 2 odst. 3 a § 8 o. z.).

39. Pro použití korektivu dobrých mravů zákon nestanoví, z jakých hledisek má soud vycházet, a proto jeho vymezení závisí v každé konkrétní věci na úvaze soudu s přihlédnutím k okolnostem toho kterého případu. Typicky se bude jednat např. o situace, kdy manžel požadující přiznání výživného neprojevuje dostatečnou snahu finančně zajistit společného potomka a sebe vlastní prací (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1979/07), nebo kdy naváže intimní mimomanželský poměr a opustí společnou domácnost, čímž zapříčiní rozvrat manželství (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 2845/18, a ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 501/18). Naproti tomu za jednání rozporné s dobrými mravy nebude možné označit situaci, kdy je manželství fakticky již na pokraji svého zániku, manželé mají společnou vůli manželství co nejdříve ukončit a jeden z nich naváže mimomanželský poměr až po ukončení společné domácnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 3026/14), nebo obdobně situaci, kdy manžel naváže mimomanželský vztah až poté, co již bylo manželství natolik rozvráceno, že nebyla naděje na jeho obnovu, a příčina rozvratu manželství spočívala na obou stranách (např. v rozdílnosti povah a zájmů obou manželů, neshodě na výchově dětí a trávení společného času, či odlišnosti jejich priorit a životních hodnot, srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3175/11). Vždy je však třeba mít na paměti, že mezilidské – a tím spíše manželské – vztahy jsou nadány nepřebernou škálou variability, a při jejich hodnocení nelze zpravidla použít prostého matematického součtu a rozdílu dober a prohřešků, nýbrž je nutné na tento typ vztahů nahlížet s určitým nadhledem umožňujícím uchopit věc v širších souvislostech.

40. V posuzované věci byla za rozhodující příčinu rozvratu již v rozsudku o rozvodu manželství označena skutečnost, že žalobkyně v průběhu roku 2019 navázala intimní mimomanželský poměr s panem [příjmení] [jméno]. Nutno zdůraznit, že z takto zjištěné příčiny trvalého a nenapravitelného rozvratu manželství, která byla prokázána již v řízení o rozvodu manželství, byl soud v tomto řízení povinen vycházet (srov. § 135 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 755 odst. 1 o. z.). Jakkoliv z rozsudku o rozvodu manželství rovněž vyplývá, že v průběhu dlouholetého soužití projevili účastníci poněkud lehkomyslný přístup k manželství, neboť oba měli v minulosti krátkodobé mimomanželské vztahy, nemění to nic na tom, že hlavní příčina rozvratu manželství spočívala na straně žalobkyně. Právě nevěra žalobkyně a její nevole setrvat ve společné domácnosti totiž vyvolaly v manželství hlubokou krizi, kterou se již účastníkům nepodařilo překonat.

41. Při hodnocení otázky, zda by určení vyživovací povinnost žalovaného ve prospěch žalobkyně bylo v souladu s dobrými mravy, soud nevycházel toliko z rozsudku o rozvodu manželství, ale též z dalších provedených důkazů, které osvětlily příčinu rozvratu manželství účastníků v širším kontextu.

42. Za klíčovou považoval soud zejména výpověď [jméno] [příjmení], na jejímž základě lze mít za prokázané, že žalobkyně pojala úmysl opustit společnou domácnost a odstěhovat se do Itálie za novým partnerem nejpozději o Vánocích 2019. Svědek [příjmení] byl dlouholetým přítelem obou účastníků, přičemž nic nenasvědčuje tomu, že by měl jakýkoliv zájem stranit jednomu z nich. Z výpovědi svědka [příjmení], jakož i jeho zpráv zaslaných žalobkyni, byla naopak patrná jeho snaha o zmírnění konfliktu mezi účastníky. Soud proto neshledal žádný důvod, proč výpovědi tohoto svědka, jemuž se žalobkyně jako příteli nejdříve ústně a poté i prostřednictvím textových zpráv svěřila, neuvěřit.

43. Soud vzal rovněž za prokázané, že úmysl žalobkyně opustit společnou domácnost se žalovaným a žít se svým novým partnerem v Itálii, nebyl pouhým chvilkovým hnutím mysli, neboť jej žalobkyně nakonec realizovala. Z žádosti žalobkyně o změnu příjmení nezletilého [jméno] vyplývá, že ke dni [datum] – tedy necelý měsíc po incidentu ze dne [datum] – již žalobkyně pobývala ve [anonymizováno], což koresponduje též s výpovědí svědka [jméno] [příjmení] a písemným vyjádřením nezletilého [jméno]. Z uvedené doručovací adresy je navíc patrné, že žalobkyně zamýšlela pobývat v Itálii delší dobu.

44. Skutečnost, že žalobkyně v průběhu roku 2019 navázala mimomanželský poměr s panem [příjmení] [jméno], pak byla spolehlivě prokázala zejména přeloženými snímky konverzace pana [příjmení] s žalobkyní a podpůrně též výpovědí svědka [jméno] [příjmení], prohlášením paní [jméno] [příjmení] a písemným vyjádřením nezletilého [jméno]. Zejména obsah milenecké konverzace, ve které se objevuje řada důvěrných vyznání (např.„ k smrti mi chybíš“,„ dobrou noc lásko“ a„ já chci s tebou žít“), vyvrací tvrzení žalobkyně, že její vztah k panu [příjmení] byl toliko přátelský. Pokud jde o autenticitu této konverzace, bylo prokázáno, že zprávy byly odeslány z telefonního čísla žalobkyně, kterou měl pan [příjmení] v telefonu uloženou jako autoservis ([příjmení] [příjmení] [příjmení] [příjmení]), což nasvědčuje jeho snaze držet komunikaci se žalobkyní v tajnosti.

45. Soud naopak neuvěřil skutkové verzi prezentované žalobkyní, podle které byl bezprostřední příčinou rozvratu incident ze dne [datum]. Soud nepopírá, že tento konflikt jistě prohloubil manželskou krizi mezi účastníky. Pravou příčinou této krize byla nicméně nevěra žalobkyně, která svůj odchod ze společné domácnosti již předtím delší dobu plánovala, a daný incident tak její dobrovolné rozhodnutí opustit žalovaného pouze urychlil (viz sms zprávy účastníků ze dne [datum] a zprávy žalobkyně se svědkem [příjmení]). Soud ani neshledal, že by incident ze dne [datum] byl natolik brutální, jak jej vylíčila žalobkyně v průběhu soudního řízení. Žalobkyně bezprostředně po incidentu popisovala jeho průběh tak, že od žalovaného dostala dvě facky, přičemž sama připustila, že mu v potyčce rozbila brýle. Je tak patrné, že se účastníci napadali a uráželi vzájemně, a proto nelze uzavřít, že by vyvolání či vyostření konfliktu bylo možné přičíst k tíži pouze jednomu z nich. Pokud jde o žalobkyní předložené fotografie, na nichž je zachycena modřina na jejím pravém předloktí, nelze přehlédnout, že tyto fotografie byly pořízeny až několik dnů po daném incidentu (k incidentu došlo po půlnoci dne [datum] a fotografie byly pořízeny dne 14. a [datum]). Při podání vysvětlení na policii se žalobkyně navíc o jakýchkoliv zraněních, která jí měla být při konfliktu žalovaným způsobena, ani nezmínila. Skutečnost, že žalobkyně při daném incident neutrpěla žádná (závažnější) zranění, pak potvrzuje rovněž výpověď svědka [jméno] [příjmení] a písemné vyjádření nezletilého [jméno].

46. Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobkyně, že žalovaný měl již před jejím odchodem ze společné domácnosti milenku, pro kterou koupil diamantový prsten. Soud pokládá za věrohodné vysvětlení žalovaného, že tento prsten koupil pro žalobkyni k Vánocům, ale nakonec jí ho nedal, které bylo navíc podpořeno výpovědí svědka [příjmení]. Jiné důkazy, které by nasvědčovaly tomu, že žalovaný udržoval bezprostředně před odchodem žalobkyně ze společné domácnosti mimomanželský poměr, který by zapříčinil rozvrat jejich manželství, však žalobkyně nepředložila. Za spolehlivý důkaz přitom soud nepovažoval tvrzení paní [příjmení] [jméno], která se měla o údajné milence dozvědět pouze doslechu a navíc až měsíc po opuštění společné domácnosti žalobkyní. Soud proto považoval uvedenou námitku ze strany žalobkyně za pouhou spekulaci, kterou se snažila relativizovat své vlastní porušení manželské věrnosti (srov. § 687 odst. 2 o. z.).

47. Soud nepovažoval pro rozhodnutí ve věci za podstatné, zda si účastníci byli již před delší dobou nevěrní (žalobkyně měla navázat mimomanželský poměr v roce 2004 a žalovaný měl být žalobkyni nevěrný v roce 2006). V tomto ohledu lze odkázat na závěry rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 1. 2004, sp. zn. 10 Co 150/2004, podle kterého může být porušení manželské věrnosti důvodem pro nepřiznání výživného manželovi, přičemž skutečnost že i druhý manžel ještě dříve porušil manželskou věrnost, nemůže takové odepření výživného ovlivnit. Tvrzené nevěry se měl navíc žalovaný dopustit 13 let před tím, než žalobkyně navázala mimomanželský poměr s panem [příjmení]. Mezi případným porušením manželských povinností ze strany žalovaného a nevěrou žalobkyně, která zapříčinila rozvrat jejich manželství, tudíž absentuje relevantní časová souvislost. Soud přitom neshledal, že by v poměrech manželství účastníků představovala nevěra natolik běžný jev, aby jí nebyla přikládána žádná váha. S argumentací žalobkyně, obsaženou v jejím podání z [datum], ohledně změny náhledu společnosti na morálku a nevěru, kterou žalobkyně označovala za„ dnes naprosto normální“, se přitom soud neztotožnil. Pokud se snad z nevěry stala jakási společenská norma, což však dle soudu není pravdou, pak bude namístě výživné manželům nepřiznávat ve větším měřítku, než tomu bylo dosud (nikoli však naopak). Závěrem soud dodává, že ani případná nespokojenost v manželství (pocit nedocenění, neshody či hádky) nemohou legitimovat porušení manželské věrnosti.

48. Jelikož žalobkyně navázala mimomanželský vztah, který vedl k rozvodu manželství účastníků, bylo by v rozporu s dobrými mravy přiznat žalobkyni výživné byť i v minimální výši, a proto soud žalobu zamítl (výrok I).

49. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalovanému, který měl ve věci plný úspěch (výrok II). Jeho náklady řízení sestávaly z odměny advokátky za 12 úkonů právní služby (příprava a převzetí právního zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne [datum] spojené s návrhem na zrušení předběžného opatření, čtyři vyjádření ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum], účasti na třech jednáních ve dnech [datum], [datum] a [datum] trvajících vždy déle než dvě hodiny) po 12 500 Kč podle § 6 odst. 1, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu při tarifní hodnotě 1 050 000 Kč (14 měsíců x 75 000 Kč podle § 8 odst. 2 advokátního tarifu), a z odměny za 2 úkony právní služby (účast na přípravném jednání dne [datum] trvajícím déle než dvě hodiny) po 6 250 Kč podle § 11 odst. 2 písm. g) advokátního tarifu, tj. celkem na odměně advokátky 162 500 Kč. K tomu bylo dále třeba připočítat podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu 14 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 4 200 Kč, a náhradu za DPH, neboť zástupkyně žalovaného je plátcem této daně, ze všech shora uvedených částek ve výši 35 007 Kč (§ 146 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád) Celkem tak činí náhrada nákladů řízení částku 201 707 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za vyjádření ze dne [datum], které sepsal sám a advokátka jej pouze podala k soudu. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako patnáctidenní, aby měla žalobkyně s ohledem na výši náhrady dostatek času k úhradě, když obecná třídenní lhůta by v tomto případě byla příliš krátká. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky, která žalovaného v řízení zastupovala.