3 C 178/2017

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro vydání bezdůvodného obohacení ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 180 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 180 000 Kč za období od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 136 985,56 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu částku 659,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. 1. [celé jméno žalobce], [datum narození] a zesnulý [datum] (dále jen„ původní žalobce“), se vůči [celé jméno žalované], narozené [datum] a zesnulé dne [datum] (dále jen„ původní žalovaná“), domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši 180 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že oba původní účastníci tohoto řízení byli v letech 1987 až 2011 manželi a do společného jmění manželů nabyli jednotku [číslo] v domě [adresa], postaveném na pozemcích p. [číslo] vše v katastrálním území a obci [obec] (dále jen„ bytová jednotka“). Protože v tříleté zákonné lhůtě nedošlo k vypořádání společného jmění manželů, stala se bytová jednotka spoluvlastnictvím původních účastníků s tím, že podíl každého z původních účastníků činil ideální jednu polovinu. Původní žalobce tvrdil, že bytovou jednotku (zrekonstruovanou, o velikosti 2+1) od rozvodu manželství výlučně užívala pouze původní žalovaná, a tudíž se na jeho úkor bezdůvodně obohacovala, když bytovou jednotku užívala nad rámec svého spoluvlastnického podílu. K takovému užívání původní žalovaná neměla žádný právní důvod. Původní žalobce proto požadoval vydání bezdůvodného obohacení, jehož výše podle něj měla činit polovinu částky, které by bylo možné dosahovat pronájmem bytové jednotky. Vzhledem k tomu, že v dané lokalitě dosahovaly nájmy bytů částky 10 000 Kč měsíčně, požadoval původní žalovaný za období od července 2014 do června 2017 částku 180 000 Kč (5 000 Kč krát 36).

2. Ve svých dalších podáních a vyjádřeních učiněných při jednáních před soudem pak původní žalobce, jakož i jeho procesní nástupkyně – současná žalobkyně (dcera původního žalobce) argumentovali zejména tím, že původní žalovaná na plné moci udělené advokátu vykázala adresu [ulice a číslo], tj. adresu bytové jednotky, kde si i přebírala zásilky od soudu. Že původní žalovaná v bytové jednotce skutečně kontinuálně bydlela, mělo nadto plynout i z dalších důkazů (např. policejního spisu, svědeckých výpovědí, záznamů o spotřebě vody a elektřiny), jakož i ze skutečnosti, že původní žalovaná byla nalezená mrtvá právě v bytové jednotce.

3. Původní žalovaná s žalobou nesouhlasila a tvrdila, že bytovou jednotku neobývala, neboť po celou rozhodnou dobu bydlela u své matky ve stejném bytovém domě a v žádném případě bytovou jednotku sama neužívala. Při jednání před soudem pak tvrdila, že její matka vyžadovala neustálou péči, a proto bydlela u ní v bytě ve vedlejším vchodu na adrese [ulice a číslo], což bylo známo i poštovní doručovatelce, která jí poštu na tuto adresu doručovala. Současná žalovaná (procesní nástupkyně původní žalované a dcera původních účastníků) pak ve své argumentaci uznávala, že původní žalovaná do bytové jednotky občas chodila, zejména tam prala či příležitostně vařila, ale trvale se zdržovala ve vedlejším vchodě v bytě své matky [jméno] [příjmení]. Uváděla také, že i původní žalobce bytovou jednotku užíval.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti:

5. Původní účastníci byli bývalí manželé a jejich manželství bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ, který nabyl právní moci dne [datum] (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 31. 12. 2010, č. j. 10 C 359/2010-14). Ve spoluvlastnictví měli předmětnou bytovou jednotku [číslo] v bytovém domě [adresa] v [obec], přičemž každému z nich náležel spoluvlastnický podíl o velikosti jedna polovina (viz informace o jednotce a o stavbě z května 2017). Jiné byty o velikosti 2kk a 3+1 v [obec] byly v červnu 2017 inzerovány za nájemné ve výši 10 000 Kč a 11 000 Kč (viz nabídky bytů k pronájmu z června 2017). Původní žalobce vyzval původní žalovanou prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne [datum] k vydání bezdůvodného obohacení za období od července 2014 do června 2017 ve výši 180 000 Kč (viz předžalobní výzva z [datum]). V rámci tohoto soudního řízení byla původní žalované žaloba zaslána na adresu [adresa žalobce a žalované], a původní žalovaná si zásilku s žalobou osobně převzala (viz doručenka ze dne [datum]). Pro toto soudní řízení pak původní žalovaná zmocnila k zastupování advokáta a na plné moci, kterou podepsala, bylo mezi jejími identifikačními údaji uvedeno bydliště [adresa žalobce a žalované] (viz plná moc ze dne [datum]). Z e-mailové komunikace mezi zástupci (původních i současných) účastníků řízení vyplynulo, že současná žalovaná krátce před zahájením tohoto soudního řízení navrhla, že adekvátní výše nájemného za užívání bytové jednotky by mohla činit 2 500 Kč měsíčně za předpokladu, že do masy společného jmění manželů, resp. podílového spoluvlastnictví bude zahrnut i mobilhome (viz e-mailová komunikace mezi zástupci z června 2017).

6. Původní účastníci mezi sebou vedli další soudní spory, a to o výživné manželky (viz rozsudek zdejšího soudu ze dne 1. 12. 2010, č. j. 3 C 127/2010-57) a o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k bytové jednotce (viz žaloba podaná ve věci sp. zn. 8 C 139/2017 či usnesení zdejšího soudu č. j. 8 C 139/2017-20).

7. Soud vzal za prokázané, že v roce 2013 bylo v bytové jednotce spotřebováno 45 m3 vody (viz výpočet spotřeby vody v domácnostech za rok 2013) a v roce 2014 pak 7 m3 vody (viz výpočet spotřeby vody v domácnostech za rok 2014). V roce 2015 bylo v bytové jednotce spotřebováno 37 m3 vody (viz výpočet spotřeby v domácnostech pro rok 2015). V prosinci 2015 činil celkový stav vodoměru na bytové jednotce 802 m3, v listopadu 2017 pak o 39 m3 více – tj. 841 m3. Následně došlo k výměně vodoměru a za prosinec 2017 činila spotřeba vody 2,498 m3, celkem za období dvou let od prosince 2015 do prosince 2017 činila spotřeba 41,498 m3 (viz výpočet spotřeby vody za období let 2016 2017). V letech 2014 – 2017 byla v bytové jednotce také spotřebovávána elektrická energie, a to jak ve vysokém, tak i nízkém tarifu (viz sdělení [právnická osoba] ze dne [datum]).

8. Dále soud zjistil, že dne [datum] mezi 22:44 hod. a 22:52 hod. hasičská jednotka krátce zasahovala na adrese [adresa]).

9. Ze spisového materiálu Policie ČR, obvodního oddělení [obec] k č. j. KRPS-111471-8/ČJ-2014-011618 soud zjistil, že policii bylo dne [datum] oznámeno, že jistá paní [celé jméno žalované] upadla, odmítla ošetření a měla by se nacházet doma na adrese [ulice a číslo], avšak neotevírala. Policie zjistila, že ve vedlejším vchodě bydlí její matka paní [příjmení], která však na zazvonění také neotevírala dveře. Policie nakonec provedla zásah a po vykopnutí dveří do bytové jednotky zde našla původní žalovanou vsedě na zemi v obývacím pokoji a znečištěnou od krve, přičemž původní žalovaná měla poraněnou hlavu a byla pod vlivem alkoholu. Původní žalovaná byla ošetřena a odvezena do nemocnice v [obec]. [příjmení] [příjmení] následně telefonicky kontaktoval původního žalobce, který se na místo posléze dostavil, bytovou jednotku si převzal a za jeho přítomnosti bylo na místě pořízeno několik fotografií (viz úřední záznam ze dne [datum]). V rámci podání vysvětlení pak původní žalovaná uvedla, že je spolumajitelkou bytové jednotky a předmětného dne šla kolem 16:00 hodin domů, na schodech však upadla a poranila se. Přítomný neznámý muž ji pomohl dostat se domů, kde si lehla a udělalo se jí špatně. Neměla pak ani sílu otevřít dveře poté, co slyšela klepání a zvonění (viz úřední záznam ze dne [datum]). Z fotodokumentace pořízené policií vyplynulo, že bytová jednotka byla na mnoha místech znečištěná od krve a jevila známky běžného užívání (hygienické přípravky v koupelně, povlečení na posteli, květiny v květináči na stolcích aj.) (viz fotodokumentace ze dne [datum]).

10. Z informace [obec] ČR, obvodního oddělení [obec] ze dne [datum] vyplynulo, že ohledně původní žalované policie řešila dvě záležitosti, a to nález občanského průkazu původní žalovanou a její úmrtí, kdy byla původní žalovaná nalezena svou dcerou (viz sdělení policie ze dne [datum]).

11. Soud dále zjistil, že [jméno] [příjmení], matka původní žalované, pobírala od července 2010 příspěvek na péči, přičemž podmínkou jeho čerpání bylo to, že tento příspěvek musel být využíván na zajištění potřebné pomoci matce původní žalované osobou blízkou či jinou fyzickou osobou. Tento příspěvek jí byl přiznán, neboť pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav potřebovala pomoc při úkonech, jako byla příprava stravy, koupání nebo sprchování, péče o ústa, vlasy, nehty, holení, vaření, udržování pořádku v domácnosti, nakládání s odpady, další jednoduché úkony spojené s chodem a udržováním domácnosti, obstarávání osobních záležitostí aj. (viz rozhodnutí Městského úřadu Černošice ze dne 25. 10. 2010, č. j. 11445/2010/CER). V roce 2016 pak byl stupeň závislosti paní [jméno] [příjmení] stanoven v I. stupni – lehká závislost s tím, že posuzovaná nebyla schopna zvládat 4 základní životní potřeby, a to oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, péči o zdraví a péči o domácnost (viz rozhodnutí Úřadu práce ČR ze dne 8. 2. 2016, č. j. 4627/2016/CER).

12. Z e-mailové komunikace z období října až prosince 2016 vyplynulo, že původní žalobce řešil s původní i současnou žalovanou majetkové vyrovnání ohledně bytové jednotky, garáže či mobilního domu, přičemž mu žalovaná v prosinci 2016 napsala, že„ máma v bytě zůstane“ (viz e-mailová komunikace z [datum] až [datum]).

13. Z písemného prohlášení nájemníků a vlastníků jednotek na adrese [adresa], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] svým podpisem na této listině stvrdili, že potkávali původní žalovanou v běžné denní i večerní době vcházet a odcházet z bytu [číslo] na této adrese a že se v bytové jednotce po dobu minimálně 4 let svítilo, větralo a sušilo prádlo na balkoně (viz prohlášení ze dne [datum]).

14. Původní žalobce ve svém účastnickém výslechu vypověděl, že se z bytové jednotky z důvodu špatného vztahu s původní žalovanou vystěhoval v lednu 2010. Do bytové jednotky pak dle svých slov docházel průběžně na kontrolu, avšak nedostal se dovnitř, neboť bylo zamčeno, klíč byl zevnitř a nikdo mu neotevřel ani po zazvonění. Vypověděl také, že v letech 2015 a 2016 byl v bytové jednotce přítomen dvakrát s panem [příjmení] poté, co je původní žalovaná v županu pustila dovnitř. V bytové jednotce mělo dle jeho slov být rozmyté nádobí či kastrůlky s jídlem. Podle jeho názoru bytová jednotka nebyla obyvatelná dvěma osobami, které spolu dobře nevycházely, neboť měla velikost 2+1, podlahovou plochu 54,5 m2 a prakticky všechny místnosti průchozí. Dále také vypověděl, že byl s panem [příjmení] v domě čtyřikrát až pětkrát v letech 2014 2016, z toho se dvakrát dostali do bytové jednotky, jednou s původní žalovanou hovořili na chodbě a dvakrát se do bytové jednotky vůbec nedostali. Původní žalobce také uvedl, že v bytové jednotce stále měl své osobní věci.

15. Současná žalovaná (jejíž výslech coby svědkyně byl navržen včas před koncentrací řízení) ve svém účastnickém výslechu uvedla, že původní žalobce měl klíče od bytové jednotky a chodil do ní, jak se mu zlíbilo. Původní žalovaná bydlela u babičky (tj. [jméno] [příjmení]), vařila jí a přespávala u ní a do bytové jednotky se chodila vysprchovat a vyprat. Z jejího účastnického výslechu soud zjistil, že původní žalovaná zemřela v roce 2018 v bytové jednotce. Za původní žalovanou účastnice jezdila v letech 2014 2017 dle svých slov pravidelně několikrát do týdne v různou denní dobu. Původního žalobce potkávala v bytové jednotce průběžně a často.

16. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že v letech 2011 2018 bydlela ve stejném patře na adrese [ulice a číslo] jako původní žalovaná. Svědkyni bylo známo, že se původní žalovaná starala o svou matku, která bydlela vedle a jejíž zdravotní stav se stále zhoršoval. Původní žalovaná se od roku 2012 neustále zdržovala v bytě u své matky, ale do bytové jednotky docházela, neboť tam chodila prát, zalévat kytky či si tam chodila pro věci. Původní žalovanou viděla zalévat květiny na chodbě a hovořila s ní o tom, že do bytové jednotky chodila prát, přičemž jí také mnohokrát viděla s košem prádla, které šla pověsit ven. Původního žalobce svědkyně také potkávala, a to vícekrát do měsíce. Potkávala jej na chodbě nebo jej viděla vycházet z bytové jednotky.

17. Svědek [příjmení] [příjmení], bydlící ve vedlejším vchodě, vypověděl, že původní žalovanou viděl vcházet a vycházet z domu, z čehož usuzoval, že chodila do bytové jednotky. Původní žalovanou také vídal na balkoně a viděl, že se v bytové jednotce svítilo a na balkoně sušilo prádlo. Podle názoru svědka původní žalovaná v bytové jednotce bydlela, přičemž svědkovi nebylo známo, že by původní žalovaná navštěvovala svou matku.

18. Svědek [jméno] [příjmení], manžel současné žalované, vypověděl, že s žalovanou často jezdíval za její matkou, původní žalovanou. Návštěvy se odehrávaly v bytě na [příjmení] 508 u paní [příjmení], kde bývávala původní žalovaná. Svědkovi bylo známo, že původní žalovaná chodívala do bytové jednotky vyprat či uklidit, ale jinak byla u své matky. Vypověděl také, že i původní žalobce měl od bytové jednotky klíče a že jej tam viděl.

19. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného], snacha současné žalované, vypověděla, že do [obec] jezdila v období let 2007 2016. Původní účastníci nejprve bydleli společně v bytové jednotce. Po rozvodu bydlela původní žalovaná u své matky, o níž se starala a u které měla i své osobní věci. Svědkyně uvedla, že v letech 2015 2016 byla v bytové jednotce párkrát za původním žalobcem a že původní žalovaná zemřela v bytové jednotce. Zda původní žalobce bydlel v bytové jednotce, svědkyně nevěděla.

20. Svědkyně [jméno] [příjmení], bydlící ve vedlejším vchodě na adrese [ulice a číslo], uvedla, že viděla původní žalovanou vcházet do domu. Viděla ji také sušit na balkoně prádlo a též viděla, že se v bytové jednotce svítilo. Svědkyně také věděla o tom, že původní žalovaná měla ve vedlejším vchodu matku, kterou velmi často navštěvovala. Svědkyně coby předsedkyně společenství jednotek měla za to, že by věděla o tom, kdyby někdo z vlastníků nebydlel ve svém bytě. Původní žalovaná podle ní bydlela v bytové jednotce, při odečtech vodoměrů byla v bytové jednotce. Protože vídávala původní žalovanou vcházet do domu, nenapadlo svědkyni, že by původní žalovaná v bytové jednotce nebydlela.

21. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že původní žalovanou viděla vcházet do domu [adresa], jít po schodech či sedět před domem. Viděla také původní žalovanou věšet prádlo na balkoně a viděla, že se v bytě svítilo. Svědkyni bylo známo, že původní žalovaná měla ve vedlejším chodu matku, kterou navštěvovala. Zda u ní bydlela, to svědkyně nevěděla. Podle svědkyně původní žalovaná bydlela v bytové jednotce.

22. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že původní žalovanou viděl vcházet do domu nebo ji viděl na balkoně a viděl, že se v bytové jednotce svítilo. Věděl také, že původní žalovaná měla ve vedlejším vchodu matku, ale nebavil se s ní o tom, zda u své matky bydlela.

23. Svědek [jméno] [příjmení] uvedl, že původní žalovanou viděl vcházet do domu, vídal ji na balkoně nebo sedět před domem a také viděl, že se v bytové jednotce svítilo. O tom, že měla matku ve vedlejším domě, svědek nevěděl.

24. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že byl s původním žalobcem dvakrát v bytové jednotce, ale nedokázal přesně říct, kdy to bylo. S původním žalobcem svědek chodil do sauny, přičemž se stávalo, že se původní žalobce stavoval v domě pro poštu, někdy šel i do bytu a svědek šel s ním. Při obou návštěvách svědek viděl původní žalovanou, která na něj působila tak, že v bytové jednotce bydlela, měla domácí oblečení a pantofle na nohou, byt byl zařízen. Návštěvy se odehrály ve večerních hodinách v pátek po sauně. Svědek si pamatoval, že původní žalobce ve vztahu k bytu také někdy říkal:„ podívej, u nás se svítí“. Svědkovi nebylo známo, zda původní žalobce byt užíval. Když si šel do bytu pro věci, původní žalovaná mu v tom nijak nebránila.

25. Ke svědeckým výpovědím soud uvádí, že z nich vzal za prokázané to, že původní žalovaná běžně vcházela či vycházela do domu na adrese [ulice a číslo] a že užívala bytovou jednotku, jakož i to, že i původní žalobce do bytové jednotky docházel, vybíral si zde poštu, chodil pro své věci a hovořil o bytě jako o„ našem“. Za svědecké výpovědi s nejvyšší vypovídací hodnotou soud považoval výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. V případě svědkyně [příjmení] z důvodu, že tato svědkyně neměla k žádnému z účastníků příbuzenský vztah a bydlela na stejném patře, na kterém se nacházela bytová jednotka, a tedy měla o věci lepší přehled, než jiní sousedé, kteří bydleli ve vedlejších vchodech. V případě svědka [jméno] [příjmení] z důvodu, že tento svědek rovněž nebyl v příbuzenském poměru k účastníkům a že byl též několikrát přímo přítomen u způsobu užívání bytové jednotky původními účastníky.

26. Soud nepřihlížel ke skutečnostem plynoucím ze záznamu z kontroly využívání příspěvku na péči ze dne [datum], z potvrzení Úřadu práce ČR o době poskytování péče a ze sdělení Úřadu práce ČR o zajišťování péče, jakož ani k těm, které se podávaly z posudku o invaliditě původní žalované z roku 2015 a z lékařské zprávy z [datum] o zdravotním stavu původní žalované, byť jimi bylo provedeno dokazování, neboť tyto listiny byly navrženy k důkazu až po zákonné koncentraci řízení. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na provedení jejího účastnického výslechu, neboť i ten byl navržen až po zákonné koncentraci řízení. Ze stejného důvodu soud zamítl návrhy na dokazování zprávou Policie ČR o úmrtí původní žalované a o souvisejícím zásahu policie, jakož i návrh na dokazování pitevním protokolem, zprávou Zdravotní zásahové služby Středočeského kraje z [datum] a výslechem hasiče [jméno] [příjmení], které se nadto ani nevztahovaly k rozhodnému období července 2014 – června 2017. Soud také zamítl návrh na dokazování spisem Městské policie v [obec] k osobě původní žalované za období let 2014 - 2017, a to pro nadbytečnost, neboť měl skutkový stav ohledně užívání bytové jednotky již za dostatečně zjištěný z ostatních provedených důkazů. Návrh na dokazování znaleckým posudkem ohledně výše bezdůvodného obohacení soud s ohledem na svůj níže uvedený právní názor zamítl pro nadbytečnost.

27. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož původní účastníci byli manželé a jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni [datum]. V rozhodném období červenec 2014 – červen 2017 měli ve spoluvlastnictví bytovou jednotku na adrese [adresa žalobce a žalované], přičemž každému z nich náležel spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny. Za rok 2014 bylo v bytové jednotce spotřebováno 7 m3 vody, v roce 2015 pak 37 m3 a od prosince 2015 do listopadu 2017 celkem 39 m3 vody. V období let 2014 – 2017 byla v bytové jednotce také kontinuálně spotřebovávána elektrická energie. Původní žalovaná bytovou jednotku v rozhodném období let 2014 – 2017 pravidelně užívala, měla v ní své věci, chodila se tam sprchovat, prát oblečení a věšet ho na balkon či tam chodila zalévat květiny. Sousedé původní žalovanou vídávali vcházet do domu, v němž se bytová jednotka nacházela, a také z něj vycházet, či ji vídali sedět před domem. V bytové jednotce se také svítívalo. Původní žalovaná se v rozhodném období starala o svou nemocnou matku, paní [jméno] [příjmení], která bydlela ve vedlejším vchodu na adrese [ulice a číslo] a která od roku 2010 do roku 2016 potřebovala pomoc při běžných úkonech, jakými jsou příprava stravy, koupání a sprchování, vaření, ohřívání jídla, běžný úklid či udržování pořádku v domácnosti, od roku 2016 pak její matka vyžadovala pomoc při oblékání a obouvání, tělesné hygieně, péči o zdraví a při péči o domácnost. Do bytu své matky původní žalovaná často a pravidelně docházela. Také původní žalobce měl k bytové jednotce klíče, docházel si do ní pro své věci nebo se v ní z jiných důvodů příležitostně nacházel a na adrese bytové jednotky si také vybíral svou poštu.

28. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

29. Podle § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

30. Podle § 1117 o. z. spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

31. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

32. Nejvyšší soud ustáleně judikuje, že užívá-li spoluvlastník bez právního důvodu (zejména bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků, dohody spoluvlastníků nebo rozhodnutí soudu) společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to, oč se takovým užíváním rozhojnila jeho majetková sféra, podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Rovněž setrvale judikuje, že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora například tím, že měl nemovitost uzamčenu a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti, nakolik intenzivně ji skutečně využíval. Tento výklad se přitom prosazuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že ten ze spoluvlastníků, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017 a tam odkazovanou judikaturu).

33. Plénum Ústavního soudu pak ve svém stanovisku ze dne [datum], sp. zn. Pl ÚS-st. [číslo], na které odkazovala žalovaná, vyložilo shora uvedená zákonná ustanovení tak, že u ideálního spoluvlastnictví mohou spoluvlastníci užívat věc současně, nebo mohou užívání společné věci časově mezi sebou omezit, nebo mohou také„ rozdělit“ společnou věc k užívání tak, že každý spoluvlastník může užívat určenou část společné věci. Právo každého ze spoluvlastníka užívat společnou věc je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků užívat společnou věc podle velikosti podílu. Užívání společné věci přitom může být in concreto určeno mj. dohodou spoluvlastníků.„ Na základě těchto právních skutečností může být některý ze spoluvlastníků z užívání společné věci zcela vyloučen, či může být oprávněn k užívání věci v rozsahu menším, než by korespondovalo výši jeho podílu. V takovém případě však nedochází k užívání společné věci nad rámec spoluvlastnického podílu bez právního důvodu (bez spravedlivého důvodu – viz dikce občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.).“ Dále plénum Ústavního soudu dovodilo, že„ jiná situace nastává, užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu, event. bez spravedlivého důvodu (bez dohody všech spoluvlastníků, nebo bez závazného rozhodnutí většiny spoluvlastníků, či bez rozhodnutí soudu). Má-li každý spoluvlastník právo k celé věci, je jeho právo omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka (např. § 1117 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb.). To znamená, že spoluvlastník nemůže„ bez dalšího“ užívat společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, a to na úkor dalších spoluvlastníků; samotná existence spoluvlastnictví ke společné věci není právním důvodem k takovému užívání.“ 34. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, shora citovaných zákonných ustanovení a rozhodnutí vyšších soudů dospěl zdejší soud k závěru, že žaloba není důvodná.

35. Soud vzal za prokázané, že v rozhodném období byla bytová jednotka užívána oběma původními účastníky tohoto soudního řízení coby jeho spoluvlastníky. Vyvrácena byla argumentace, na níž byla žaloba postavena, o tom, že původní žalovaná byt výlučně užívala pro svou potřebu na úkor původního žalobce, neboť se prokázalo, že i původní žalobce měl k bytu klíče a měl do něj přístup (srov. zejména výpověď svědka [příjmení] a svědkyně [příjmení] i úřední záznam policie ze dne [datum]). Vyvrácena byla současně také argumentace původní žalované, založená na tom, že ona bytovou jednotku neobývala. Od této argumentace ostatně sama současná žalovaná ustoupila, když opakovaně připouštěla, že původní žalovaná bytovou jednotku užívala, ale nikoliv nad rámec svého spoluvlastnického podílu, s čímž se soud ztotožnil. Bylo zjištěno, že původní žalovaná do bytu chodila prát prádlo, zalévat květiny či že zde měla věci. Současně ale soud vzal za prokázané to, že také původní žalobce byt navštěvoval, vyzvedával si zde poštu a své věci a zejména pak z výslechu svědka [příjmení] vyplynulo, že původní žalovaná původnímu žalobci v přístupu do bytu nikterak nebránila. Tento svědek ani nepotvrdil žalobní tvrzení o tom, že by se původní žalobce do bytové jednotky v několika případech z důvodů na straně původní žalované vůbec nemohl dostat. Také to, že v bytové jednotce kontinuálně byla spotřeba vody i elektřiny (byť přinejmenším v případě vody spotřeba nižší, než v jiných bytech), odpovídá tomu, že bytová jednotka byla užívána (a že nemohlo být pravdivé tvrzení žádného z původních účastníků o tom, že žádný z nich bytovou jednotku neužíval).

36. Soud neshledal, že by k užívání bytové jednotky původní žalovanou docházelo na úkor původního žalobce způsobem, jímž by byl původní žalobce z možnosti užívat bytovou jednotku vyloučen. Jednak proto, že původní žalobce měl do bytové jednotky přístup, který též využíval, a jednak také proto, že ze zjištěného skutkového stavu věci vyplynulo, že původní žalovaná, byť bytovou jednotku nepochybně pravidelně užívala, trávila také podstatnou část svého času v bytě u své matky [jméno] [příjmení], která byla odkázána na její pomoc. [příjmení] žalující nadto ani netvrdila a nedokládala, že by se původní žalobce vůči původní žalované kdy domáhal toho, aby mu umožnila bytovou jednotku obývat, resp. užívat ve větším rozsahu, než původní žalobce činil (předžalobní výzva se týkala toliko vydání bezdůvodného obohacení; e-mailová komunikace nenasvědčuje tomu, že by původní žalobce nesouhlasil se způsobem užívání bytové jednotky, kterou mezi sebou původní účastníci nastavili). Z toho pak lze usuzovat na existenci přinejmenším implicitní dohody mezi oběma původními účastníky coby spoluvlastníky ohledně způsobu užívání bytové jednotky, resp. že původní žalobce tento stav akceptoval. Naopak zjištěný skutkový stav věci nevedl soud k závěru o tom, že by původní žalovaná nadužívala bytovou jednotku na úkor původního žalovaného takovým způsobem, že by to zakládalo užívání bytové jednotky z její strany bez právního důvodu ve smyslu shora citovaných rozhodnutí.

37. Soud dodává, že skutečnost, že původní žalovaná si nechávala na adresu [ulice a číslo] zasílat poštu, kterou tam též přebírala, na shora uvedeném ničeho neměnila, když soud nepochyboval o tom, že původní žalovaná bytovou jednotku skutečně užívala. Z výpovědi svědka [příjmení] ostatně vyplynulo, že také původní žalobce si nechával na tutéž adresu zasílat poštu, kterou tam přebíral, což opět svědčí o tom, že i on bytovou jednotku užíval. Dále pak soud dodává, že ze skutečnosti, že žalovaná nabízela původnímu žalobci částku 2 500 Kč měsíčně jako„ nájemné“ za užívání bytu, soud ničeho pro právní posouzení věci nevyvozoval. Vycházel přitom z toho, že v rámci pokusu o smírné vyřešení sporu je zcela běžné, že některá ze zainteresovaných stran nabízí nebo i poskytne druhé straně plnění, byť nárok jako takový nepovažuje za důvodný.

38. Ze shora uvedených důvodů tedy soud nárok na vydání bezdůvodného obohacení nepovažoval za důvodný, pročež již ani pro nadbytečnost nezjišťoval, jaká by měla být výše takového bezdůvodného obohacení.

39. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) tak, že právo na jejich náhradu přiznal žalované, která měla ve věci plný úspěch. Náklady řízení žalované sestávaly z odměny advokáta za 12 úkonů právní služby po 8 300 Kč (příprava a převzetí zastoupení; podání z [datum]; 4 porady s klientkou ze dnů [datum], [datum], [datum] a [datum]; tři účasti na jednání před soudem nepřesahující dvě hodiny; účast na jednání před soudem delším než dvě hodiny - 2 úkony; jedno nahlédnutí do spisu dne [datum]) a 1 úkon právní služby po 4 150 Kč (návrh na doplnění dokazování ze dne [datum]). K tomu bylo dále třeba připočítat paušální náhradu hotových výdajů ve výši 3 900 Kč za 13 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, náhradu za promeškaný čas ve výši 2 000 za 20 započatých půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné ve výši 3 561,21 Kč (vozidlem [anonymizována tři slova] HB s průměrnou spotřebou 4,87 l [číslo] km za jednu cestu z [obec] do [obec] a zpět o celkové vzdálenosti 120 km dne [datum] při ceně pohonných hmot 28,6 Kč za 1 litr a sazbě základní náhrady 3,9 Kč, tj. dohromady 635,02 Kč; za jednu cestu stejným vozidlem o téže vzdálenosti dne [datum] při ceně pohonných hmot 31,8 Kč a sazbě základní náhrady 4,2 Kč, tj. dohromady 689,71 Kč; za jednu cestu stejným vozidlem o téže vzdálenosti dne [datum] při ceně pohonných hmot 27,2 Kč a sazbě základní náhrady 4,4 Kč, tj. dohromady 686,84 Kč; a za dvě cesty stejným vozidlem o téže vzdálenosti ve dnech 23. a [datum] při ceně pohonných hmot 36,1 Kč a sazbě základní náhrady 4,7 Kč, tj. dohromady 1 549,64 Kč) a náhradu ve výši 23 774,35 Kč odpovídající 21 % DPH ze všech shora uvedených částek. Celkem tak náklady řízení žalované činily 136 985,56 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. Že je třeba plnit k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval, plyne z § 149 odst. 1 o. s. ř.

40. Soud dodává, že návrh žalované na doplnění dokazování ze dne [datum] považoval za svou povahou jednodušší a srovnatelný s úkony vyjmenovanými v § 11 odst. 2 advokátního tarifu (ve spojení s odst. 3 téhož předpisu), proto za něj přiznal polovinu mimosmluvní odměny. Soud nepřiznal žalované právo na náhradu za nahlédnutí do spisu ze dne [datum], nýbrž pouze za nahlédnutí do spisu ze dne [datum] (a související cestovné), přičemž vycházel z toho, že za úkon nahlížení do spisu přísluší náhrada tehdy, jde-li o nahlížení srovnatelné s nahlížením do trestního spisu podle § 11 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 11 odst. 3 advokátního tarifu (srov. např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, č. j. 5 Azs 33/2008-40, nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 3906/17). Za takový srovnatelný úkon soud považoval poslední nahlížení do spisu, učiněné po změně obsazení senátu a před posledním jednáním před vynesením rozsudku. Za neúčelné úkony právní služby, za které odměna nepřísluší, soud pokládal poradu s klientkou ze dne [datum], týkající se návrhu na doplnění dokazování, jakož i samotný návrh na doplnění dokazování ze dne [datum], a to s ohledem na skutečnost, že se jednalo o důkazní návrhy, ke kterým soud v tomto řízení nepřihlížel (viz odůvodnění výše). Za jednání před soudem ze dne [datum] žalované příslušela náhrada za jeden úkon právní služby, neboť toto jednání netrvalo déle než dvě hodiny. Soud nepřiznal ani právo na náhradu za parkovné ve výši 120 Kč, neboť paušální náhrada ve výši 300 Kč již v sobě parkovné zahrnuje.

41. O náhradě nákladů řízení státu soud ve III. výroku tohoto rozsudku rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. tak, že uložil žalobkyni, která ve věci neměla úspěch, aby uhradila na účet zdejšího soudu částku ve výši 659,70 Kč, která byla z rozpočtových prostředků soudu uhrazena za svědečné. Lhůtu k plnění soud rovněž stanovil jako třídenní.