3 C 248/2019

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a žalované k pozemku p. č. st. 276 o výměře 56 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku p. č. st. 277 o výměře 27 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č.p./č.ev. (garáž), a pozemku p. [číslo] o výměře 745 m2 (zahrada), které se nachází v obci a [katastrální uzemí] a jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-západ, se zrušuje.

II. Do výlučného vlastnictví žalobkyně se přikazuje pozemek p. č. st. 276 o výměře 56 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemek p. č. st. 277 o výměře 27 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je stavba bez č.p./č.ev. (garáž), a pozemek p. [číslo] o výměře 745 m2 (zahrada), které se nachází v obci a [katastrální uzemí] a jsou zapsány na listu vlastnictví [číslo] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-západ.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované částku 1 765 800 Kč, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu částku 2 758 Kč, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice, Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu částku 2 758 Kč, a to do 7 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou k Okresnímu soudu Praha-západ dne [datum] se žalobkyně domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic k nemovitostem uvedeným v I. a II. výroku tohoto rozsudku, přičemž uvedla, že obě účastnice mají spoluvlastnický podíl o velikosti ½ a že není reálná šance, že by se dohodly mimosoudně. V průběhu řízení navrhovala, aby soud nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, která by zaplatila žalované vypořádací podíl určený dle znaleckého posudku s tím, že by žalobkyně soudem stanovenou částku nehradila k rukám žalované, nýbrž k rukám zástavního věřitele – [právnická osoba], spol. s.r.o., [IČO] (dále jen„ [právnická osoba]“) z důvodu, že spoluvlastnický podíl žalované je zatížen zástavním právem smluvním, eventuálně by žalobkyně hradila do advokátní úschovy svého zástupce, ze které by byla částka odpovídající dluhu obligačního dlužníka [jméno] [příjmení] vyplacena [právnická osoba] coby zástavní věřitelce, popřípadě by hradila do soudní úschovy.

2. Žalovaná se zrušením a vypořádáním spoluvlastnictví souhlasila a souhlasila též s tím, aby byly nemovitosti přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně. K zástavnímu právu váznoucímu na jejím spoluvlastnickém podílu uváděla, že je zástavní dlužnicí, nikoli však obligační, a že obligační dlužník [jméno] [příjmení] již svůj dluh zcela splatil, neboť smlouva o úvěru, z níž vyvěral jeho dluh, byla absolutně neplatná. Proto bylo podle ní třeba vycházet pouze z částky bezdůvodného obohacení, které na straně [právnická osoba] vzniklo, a nikoli z požadovaných smluvních pokut či úroků. Argumentovala také tím, že zástavní právo platně nevzniklo a že by nemělo být v katastru nemovitostí zapsáno, a to z důvodu porušení tzv. generálního inhibitoria. Měla za to, že vypořádací podíl by měl být uhrazen přímo k jejím rukám, eventuálně do advokátní úschovy její zástupkyně.

3. Vzhledem k tomu, že se obě účastnice vzdaly práva na odvolání do I., II. a III. výroku tohoto rozsudku, obsahuje tento rozsudek ve vztahu k těmto výrokům (tj. ve věci samé vyjma nákladů řízení) zkrácené odůvodnění obsahující závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci, a to v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud na základě provedeného dokazování, jakož i na základě skutečností, jež mezi účastnicemi nebyly sporné, dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Žalobkyně a žalovaná jsou ke dni vydání tohoto rozsudku spoluvlastnicemi nemovitostí specifikovaných v I. a II. výroku tohoto rozsudku, nacházejících se v k. ú. a obci [obec] a zapsaných na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-západ (dále jen„ předmětné nemovitosti“), přičemž každé z nich náleží spoluvlastnický podíl o velikosti ½. Ve vztahu ke spoluvlastnickému podílu žalované je v katastru nemovitostí zapsáno zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba], a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva č. 2015 [číslo], kterou [právnická osoba] uzavřela dne [datum] s [jméno] [příjmení], narozeným [datum] (dále jen„ dlužník“), a s žalovanou, a to k zajištění závazku dlužníka vůči [právnická osoba]. Takto zajištěný závazek vznikl na základě smlouvy o úvěru č. 2015 [číslo], kterou [právnická osoba] v pozici věřitelky uzavřela s dlužníkem dne [datum]. Na základě této smlouvy o úvěru se věřitelka zavázala dlužníku poskytnout peněžní prostředky do výše 1 081 906 Kč a dlužník se zavázal tyto prostředky vrátit i s úroky. Ve smlouvě o úvěru bylo uvedeno, že dlužník byl oprávněn poskytnutou částku použít výhradně pro stavební úpravy předmětných nemovitostí a úhrady nákladů spojených se získáním tohoto úvěru, ke splacení závazku z poskytnutí peněžních prostředků pro účely stavebních úprav předmětných nemovitostí a úhrady nákladů spojených se získáním tohoto úvěru. Podle čl. 4 smlouvy o úvěru měl být dlužníku úvěr poskytnut tak, že částka 39 909 Kč bude poskytnuta soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], částka 29 381 Kč soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], částka 24 558 Kč soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], částka 22 460 Kč soudnímu exekutorovi Mgr. [jméno] [příjmení], částka 31 560 Kč soudní exekutorce JUDr. [jméno] [příjmení], částka 615 757 Kč soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], částka 18 308 Kč soudní exekutorce Mgr. [jméno] [příjmení], částka 247 523 Kč zprostředkovateli dlužníka p. [příjmení] a částka 52 450 Kč [právnická osoba]. Ve smlouvě o úvěru byl dále sjednán úrok ve výši 19,45 % ročně; dlužník se zavázal splácet úvěr po 18 857 Kč měsíčně; k zajištění závazku měla kromě zástavního práva sloužit též blankosměnka a pro případ prodlení dlužníka byly sjednány smluvní pokuty. V notářském zápise ze dne [datum] [právnická osoba] a dlužník konstatovali, že dlužníku skutečně byla poskytnuta částka 1 081 906 Kč, a to k rukám soudních exekutorů, zprostředkovatele a [právnická osoba] s tím, že dlužníku bylo hotově vyplaceno 252 Kč.

6. V době sjednání smlouvy o úvěru a zástavní smlouvy bylo na majetek dlužníka vedeno několik exekucí a vydáno bylo několik exekučních příkazů k prodeji předmětných nemovitostí. Z výslechu dlužníka vyplynulo, že ten byl v roce 2015 v tíživé finanční situaci a měl několik exekučně vymáhaných dluhů, v době sjednání úvěrové smlouvy ani později předmětné nemovitosti nerekonstruoval, jeho příjem v době poskytnutí úvěru činil [číslo] tisíc Kč hrubého a z tohoto příjmu mu poté, co zaplatil nezbytné výdaje (na výživné, elektřinu, plyn apod.), zbývalo asi 5 000 Kč. V rozhodné době dlužník neměl žádné úspory, [právnická osoba] o své tíživé situaci informoval, dokládal jí výši svého příjmu, nikoli však výpisy z účtu.

7. Protože dlužník svůj dluh dle úvěrové smlouvy nesplácel, podala [právnická osoba] coby oprávněná exekuční návrh proti dlužníku coby povinnému. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka], byl zjištěn úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlášen konkurz. Společnost A3B přihlásila svou zajištěnou pohledávku ze smlouvy o úvěru do insolvenčního řízení, přičemž insolvenční správce [právnická osoba], její pohledávku co do výše 984 287,34 Kč popřel, a to z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru. Vycházel přitom z toho, že poskytnutá jistina činila 1 081 906 Kč a že z této částky bylo 984 287,34 Kč vymoženo soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pročež insolvenční správce uznal pohledávku pouze co do výše 97 618,66 Kč, odpovídající nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

8. Z provedeného dokazování dále vyplynulo, že soudní exekutor Mgr. [jméno] [příjmení] ve věci sp. zn. 184 EX 4565/16 (oprávněná O2 [právnická osoba]) provedl dražbu spoluvlastnického podílu dlužníka o velikosti ½ k předmětným nemovitostem, načež pohledávku [právnická osoba] uspokojil ve výši 984 287,34 Kč. K dotazu zdejšího soudu [právnická osoba] uvedla, že ke dni [datum] eviduje dluh na jistině ve výši 999 223 Kč, na zákonném úroku z prodlení ve výši 560 405,65 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 596 111,80 Kč a na smluvní pokutě 1 044 987,41 Kč, celkem tedy 3 200 727 Kč. Ze sdělení zaměstnavatele dlužníka, společnosti [právnická osoba], vyplynulo, že ze mzdy dlužníka probíhají srážky na úhradu jeho exekučně vymáhaného dluhu ve prospěch [právnická osoba], přičemž tímto způsobem bylo ke dni [datum] vymoženo 28 066 Kč a že na účet insolvenčního správce [právnická osoba], bylo deponováno celkem 92 432 Kč.

9. Znaleckým posudkem Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] byla stanovena obvyklá cena předmětných nemovitostí ve výši 3 531 600 Kč.

10. Při právním posouzení soud vycházel zejména z následujících zákonných ustanovení:

11. Podle § 1140 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

12. Podle § 1143 o. z., nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

13. Podle § 1147 věty první o. z., není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

14. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se tento zákon nevztahuje mj. na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu a) poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je 1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti, 2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu, 3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím, 4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo 5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5.

16. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

17. Podle § 47 odst. 5, resp. odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen„ exekuční řád“), v době uzavření zástavní smlouvy a provedení zástavního práva smluvního do katastru nemovitostí platilo, že majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné.

18. Soud v intencích § [číslo], § 1143 a § 1147 o. z. rozhodl v I. výroku tohoto rozsudku o zrušení podílového spoluvlastnictví účastnic k předmětným nemovitostem, neboť ze shodných stanovisek účastnic vyplynulo, že žádná z nich nemá zájem ve spoluvlastnictví dále setrvávat. Vzhledem k tomu, že obě účastnice řízení se shodly na tom, že předmětné nemovitosti mají být přikázány do výlučného vlastnictví žalobkyně, rozhodl soud v souladu s jejich stanovisky II. výrokem o tom, že se předmětné nemovitosti přikazují právě žalobkyni, která soudu navíc doložila, že je dostatečně solventní a tedy schopna zaplatit žalované vypořádací podíl. O jeho výši soud rozhodl ve III. výroku podle znaleckého posudku Ing. [příjmení], jehož závěry nebyly žádnou z účastnic zpochybněny. Vypořádací podíl pro žalovanou tak činil ½ z částky 3 531 600 Kč, tj. 1 765 800 Kč Lhůtu k plnění soud ve III. výroku stanovil jako sedmidenní, přičemž naznal, že stanovení delší lhůty není zapotřebí, neboť žalobkyně disponovala dostatečnou částkou, kterou též byla připravena neprodleně k rukám žalované zaplatit. Soud však zároveň zohlednil, že převedení takto vysoké částky z jednoho bankovního účtu na druhý může být spojeno s určitými administrativními potížemi, proto žalobkyni poskytl k plnění lhůtu o čtyři dny delší, než kolik činí obecná pariční lhůta dle § 160 o. s. ř.

19. Ve vztahu k vypořádacímu podílu soud posuzoval, zda je namístě ponížit jej o výši aktuálního dluhu dlužníka [jméno] [příjmení] vůči [právnická osoba], v jejíž prospěch vázlo na spoluvlastnickém podílu žalované v katastru nemovitostí zástavní právo smluvní. Soud shledal, že důvody pro takový postup nejsou dány, a to z důvodu, že zástavní smlouva ze dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou, neboť byla uzavřena v rozporu s ustanovením § 47 exekučního řádu. V době, kdy byla zástavní smlouva uzavřena, již bylo na majetek dlužníka vedeno několik exekucí a byly vydány exekuční příkazy (např. soudními exekutory JUDr. [jméno] [příjmení] či JUDr. [jméno] [příjmení] a dalšími, jak vyplynulo z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum]), podle nichž dlužník nesměl s předmětnými nemovitostmi nakládat. Porušení tohoto tzv. generálního inhibitoria přitom mělo za následek absolutní neplatnost zástavní smlouvy, pročež je třeba navzdory zápisu zástavního práva smluvního v katastru nemovitostí věc posoudit tak, že takové zástavní právo neexistuje.

20. Nadto soud shledal, že i smlouva o úvěru z [datum] je smlouvou absolutně neplatnou, neboť [právnická osoba] porušila svou zákonnou povinnost stanovenou v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně nezkoumala úvěruschopnost dlužníka. Soud předmětnou smlouvu posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, na níž je citovaný zákon aplikovatelný. Přestože dle znění úvěrové smlouvy měl být dlužníku úvěr poskytnut za účelem stavebních úprav dotčených nemovitostí, splácení závazků poskytnutých pro účely stavebních úprav a pro úhradu nákladů spojených se získáním takového úvěru, ve skutečnosti tomu tak nebylo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že dlužník úvěr nečerpal na stavební úpravy, neboť ty v dané době vůbec neprováděl. Úvěr navíc nebyl (s výjimkou zanedbatelné částky ve výši 252 Kč) poskytnut k jeho rukám, nýbrž k rukám soudních exekutorů, kteří vedli na jeho majetek exekuce, či k rukám zprostředkovatele a poskytovatele úvěru. Účel uvedený ve smlouvě o úvěru tak neodpovídal skutečnosti, pročež se na úvěrovou smlouvu nemohla aplikovat výjimka podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru a tento zákon tak na smlouvu dopadal. Společnost A3B přitom dlužníku poskytla úvěr ve výši převyšující 1 milion Kč, přestože jeho příjem činil pouze 25 či 26 tisíc Kč hrubého, na majetek dlužníka byly vedeny exekuce (což jmenovaná společnost nepochybně věděla, když tyto exekuce byly uvedeny v čl. 4 smlouvy o úvěru) a jeho volné finanční prostředky činily pouze cca 5 tisíc Kč (přesto výše splátek byla stanovena na 18 857 Kč). To vše svědčí o tom, že posouzení úvěruschopnosti dlužníka nebylo provedeno v souladu se zákonem. Společnost A3B by tak podle § 2991 o. z. mohla mít nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení, odpovídajícího rozdílu mezi poskytnutou a splacenou jistinou. Jistina však již byla zcela vymožena, neboť soudní exekutor Mgr. Svoboda ve prospěch [právnická osoba] vymohl částku 984 287,34; dalších 28 066 Kč bylo vymoženo prostřednictvím srážek ze mzdy a 92 432 Kč deponováno na účtu insolvenčního správce. K dotazu zdejšího soudu [právnická osoba] nedoložila, že by dlužníka řádně vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení (za takovou výzvu nelze považovat přihlášku pohledávky z neplatné úvěrové smlouvy do insolvenčního řízení), a proto soud shledal, že [právnická osoba] vedle jistiny nemá nárok na jakýkoli zákonný úrok z prodlení. Lze proto uzavřít, že i kdyby snad zástavní právo zajišťovalo závazek dlužníka z titulu bezdůvodného obohacení, nebylo by přesto namístě vypořádací podíl ponižovat o jakoukoli částku, neboť z dluhu dlužníka již ničeho nezbývá. Proto ani nebylo namístě ukládat žalobkyni, aby vypořádací podíl hradila jinam než k rukám žalované.

21. O nákladech řízení soud ve IV. výroku tohoto rozsudku rozhodl v souladu se závěrem Ústavního soudu, který byl vysloven v nálezu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 262/20. Podle něj platí, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků chráněno stejnou měrou, neboť nikým nebylo porušeno subjektivní právo, které by byl žalobce proti žalovanému nucen před soudem hájit. Ustanovení § 142 o. s. ř. je proto třeba interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud návrh na zrušení spoluvlastnictví. Jinak, vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li dále o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, majících v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

22. V této věci však nebyl dán žádný z výjimečných důvodů pro postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Samotná skutečnost, že žalobkyně před podáním žaloby nekontaktovala žalovanou a nepokusila se s ní dohodnout smírně, tímto důvodem být nemohla, neboť je patrné, že taková snaha by nemohla býti úspěšná, když účastnice ani po dobu více než 3 roky trvajícího soudního řízení ke smírnému vyřešení věci nedospěly. Ani analogická aplikace ustanovení § 143 o. s. ř., jíž se žalovaná dovolávala, nebyla dle názoru soudu namístě, neboť předmětné ustanovení míří pouze na situace, kdy není dán procesní úspěch žalovaného, což není tento případ. Soud žalovanou nepokládal za převážně úspěšného účastníka z důvodu, že se„ ubránila návrhu, aby byl vypořádací podíl plněn do soudní úschovy či k rukám zástavního věřitele“, jelikož za rozhodující pro určení míry úspěchu a neúspěchu podle něj nebylo místo plnění, nýbrž celkový výsledek řízení, tj. že každá z účastnic od soudu odchází s majetkovou hodnotou.

23. Prostřednictvím V. a VI. výroku tohoto rozsudku soud uložil oběma účastnicím, aby podle § 148 odst. 1 o. s. ř. zaplatily náklady řízení státu, a to každá ve výši 2 758 Kč, přičemž opětovně vycházel z toho, že jejich míra úspěchu a neúspěchu byla shodná. Náklady státu činily 5 516 Kč a odpovídaly částce, která byla z rozpočtových prostředků soudu uhrazena na znalečném Ing. [příjmení] (celkem znalečné činilo 13 516 Kč – z toho 2x 4 000 Kč bylo uhrazeno ze záloh složených žalobkyní i žalovanou a 5 516 Kč bylo nad rámec záloh zaplaceno státem). Lhůtu k plnění soud stanovil rovněž jako sedmidenní, aby měly účastnice dostatek času k plnění.