3 C 409/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Danou Smitkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně bytem ulice a číslo , PSČ obec a číslo zastoupena JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované IČO , sídlem adresa žalované zastoupena JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o nahrazení souhlasu s vydáním věci z úschovy a vzájemném návrhu žalované na nahrazení souhlasu s vydáním věci z úschovy

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy u Okresního soudu Praha-západ, vedeného pod spisovou značkou 20 Sd 23/2020, osobního a historického motorového vozidla [příjmení] [příjmení], 33s, výrobní [číslo] rok výroby 1938, autoveterán, žalobkyni.

II. Žaloba s návrhem, aby žalobkyně byla povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy u Okresního soudu Praha-západ, vedeného pod spisovou značkou 20 Sd 23/2020, osobního a historického motorového vozidla [příjmení] [příjmení], nyní výrobní [číslo] série, 4 válec, [číslo] ccm, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 37 756 Kč, k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice, Okresnímu soudu Praha – západ náklady státu ve výši 5 581 Kč na účet zdejšího soudu do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhala uložení povinnosti žalované souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 Sd 23/2020 – osobního historického motorového vozidla [příjmení] [příjmení] 33s, výrobní [číslo] rok výroby 1938. Svůj návrh odůvodnila tím, že je vlastnicí souboru výrobků, zařízení, dokumentace, nástrojů a historie automobilky [značka automobilu], jakožto hromadné věci, jejíž součástí je též předmětné vozidlo. Sbírku nabyla na základě darovací smlouvy uzavřené formou notářského zápisu se svým otcem, [jméno] [příjmení]. Vozidlo nabyl otec žalobkyně na základě kupní smlouvy ze dne [datum], ve které je vozidlo specifikováno tak, jak je specifikováno v usnesení Policie ČR o jeho uložení do úschovy. Součástí sbírky byl původně též [značka automobilu], rok výroby 1941, č. motoru a podvozku [číslo], které však bylo vloženo jako nepeněžitý vklad do žalované, spolu s dalšími třemi veterány. To je přitom nepojízdným zrezivělým vozidlem, které je uložené v areálu ve [obec]; vozidlo v soudní úschově je oproti tomu v zachovalém a provozuschopném stavu. Je nepochybné, že u vozidla v úschově nebyl měněn motor a jedná se tedy o vozidlo, ve vztahu k němuž je vlastnictví žalobkyně nesporné.

2. Žalovaná podala dne [datum] vzájemný návrh, na základě kterého se domáhala vydání téhož veteránu. Svou žalobu odůvodnila tím, že je vlastnicí předmětného vozidla na základě nepeněžitého vkladu do ní vloženého v podobě 4 historických automobilů, provedeného notářským zápisem. Ze šetření policie vyplynulo, že jedno z těchto vozidel je i vozidlem v soudní úschově, u kterého byl vyměněn motor z původního [číslo] na motor výrobního čísla [číslo]. Vozidlo v úschově je tak ve skutečnosti vozidlem [příjmení] [příjmení], výrobní [číslo] které je ve vlastnictví žalované.

3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav.

4. Ze spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 Sd 23/2020 byly zjištěny následující skutečnosti.

5. Z areálu [příjmení] [příjmení] ve [obec] byla odvezena historická vozidla, což bylo panem [jméno] [příjmení], otcem žalobkyně, nahlášeno na Policii ČR, jakožto neoprávněný odvoz. Po prošetření byla věc odložena, neboť nedošlo k podezření z trestného činu. [příjmení] [příjmení] [příjmení] 33s, výrobní [číslo] rok výroby 1938, autoveterán, však bylo uloženo do policejního depozitu, neboť si na něj činily nárok jak žalobkyně, tak žalovaná. Policejní orgán následně vozidlo uložil do soudní úschovy (zjištěno z předání zajištěné věci Územního odboru Policie ČR [obec] venkov – západ ze dne [datum], z usnesení Policejního orgánu PČR, OOK SKPV ÚO PVZ ze dne 24. 7. 2020, č. j. KRPS-373989-140/TČ-2018-011671-BER a z úředního záznamu téhož orgánu v téže věci ze dne [datum]).

6. Zajištěné vozidlo má výrobní [číslo] je na něm uveden rok výroby 1938, bylo však zároveň provedeno ohledání nepojízdného zrezivělého vraku vozidla [příjmení] [příjmení] na zadním dvoře areálu [příjmení] [příjmení], na jehož motoru je vyraženo výrobní [číslo]. Policejní orgán následně provedl šetření výslechem svědků a znaleckými posudky předloženými účastníky, přičemž dospěl k závěru, že vlastníka vozidla nelze jednoznačně určit; skutečnosti však nenasvědčovaly spáchání trestného činu a věc byla proto odložena (zjištěno z usnesení policejního orgánu územní odbor [obec] venkov – západ ze dne 24. 6. 2020, č. j. KRPS-373989-131/TČ-2018-011671-BER).

7. Znaleckým posudkem ze dne [datum], [číslo] vypracovaného [jméno] [příjmení] na žádost pana [jméno] [příjmení] pro účely založení nadace, bylo oceněno vozidlo [příjmení] [příjmení], výrobní [číslo] rok výroby 1941, na cenu 180 000 Kč s tím, že veškeré jeho součásti jsou původní (zjištěno z tohoto posudku).

8. Ze spisu shora uvedené věci (sp. zn. 3 C 409/2020) byly zjištěny následující skutečnosti.

9. Žalovaná je zapsanou nadací, jejímž zakladatelem je pan [jméno] [příjmení], [datum narození]. Žalovaná má zapsána ve vlastnictví 4 historická vozidla [příjmení], přičemž jedním z nich je [značka automobilu] [číslo], rok výroby 1941, výrobní [číslo] (zjištěno z výpisu z nadačního rejstříku žalované ze dne [datum] a z notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 26/99). Vozidla ve vlastnictví žalované byla předána dne [datum] (zjištěno z dokladu o jejich převzetí).

10. Toto vozidlo (výrobní [číslo]) daroval do sbírky [anonymizováno] prof. [příjmení] již v roce 1976 (zjištěno z listiny prof. [příjmení] ze dne [datum]). Vozidlo je v současné době venku, postaveno vedle vraku nákladního vozu, přičemž samo osobní vozidlo je ve velice špatném stavu, zrezivělé a částečně rozpadlé. Je zničeno korozí, jedny dveře, druhé dveře jsou vysazené, nemá okna, přední blatníky jsou uhnilé (zjištěno z protokolu o ohledání věci ze dne [datum] a z jeho fotografické přílohy a z nedatovaných fotografií tohoto vozidla).

11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že vozidlo [příjmení] [příjmení] r. v. 1941, v. [číslo] je ve vlastnictví žalované. (zjištěno z nesporných tvrzení). Žalovaná v rámci správního řízení sama uváděla, že toto vozidlo má jak číslo motoru, tak číslo podvozku [číslo] (zjištěno z rozhodnutí ministra kultury ze dne 7. 4. 2017, č. j. MK 12709/2017 OLP).

12. Pan [anonymizována dvě slova] jako dárce a žalobkyně jako obdarovaná spolu uzavřeli dne [datum] darovací smlouvu formou notářského zápisu, na základě které bylo na žalobkyni převedeno vlastnické právo k hromadné věci – souboru výrobků, zařízení, dokumentace, nástrojů a historie automobilky [značka automobilu], nacházející se v [příjmení] [příjmení] – [obec], kdy součástí této věci jsou mimo jiné osobní automobily (zjištěno z notářského zápisu ze dne [datum], sp. zn. NZ [číslo], N 698/2016). Součástí této hromadné věci bylo i vozidlo [příjmení] [příjmení], rok výroby 1938, výrobní [číslo] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků). 13. [příjmení] [příjmení] [příjmení], r. v. 1938, v. [číslo] nabyl pan [jméno] [příjmení] od [jméno] [příjmení] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]; pan [příjmení] byl prvním vlastníkem vozidla (zjištěno z potvrzení pana [příjmení] ze dne [datum] a z kopie technického průkazu k vozidlu). Vozidlo je ve velmi dobrém stavu, udržované a provozuschopné. Lak je na různých místech poškrábaný a občas drobně promáčknutý (zjištěno z protokolu o ohledání věci Územním odborem Policie ČR [obec] venkov – západ ze dne [datum], jeho fotografické přílohy a z dalších nedatovaných fotografií vozidla).

14. Z výpovědi paní [jméno] [jméno], tety žalobkyně (sestra jejího otce), zjistil soud, že svědkyně byla členkou nadace mezi lety 2014 – 2017 nebo 2018, od mládí pracovala v muzeu nadace jako průvodce. V muzeu bylo vystaveno vozidlo [příjmení] [příjmení], dle svědkyně z roku 1941, jež vlastnila žalovaná, které bylo v dobrém stavu. Dříve vlastnila její rodina několik historických vozidel, přičemž se nerozlišovalo, zda jej vlastní otec, děda či nadace. Tehdy bylo běžnou praxí měnit motory v jednotlivých vozidlech podle toho, zda bylo třeba konkrétní vozidlo na určitou dobu zprovoznit. Šlo přehazovat motory i mezi různými druhy vozů [příjmení]. Svědkyně však nikdy nebyla přítomna tomu, že by se měnil motor v předmětném [značka automobilu]; to stálo celou dobu v muzeu, ale mohlo se s ním někam jezdit, mohlo to být výstavní vozidlo.

15. Z výpovědi pana [jméno] [příjmení], poradce žalované v letech 2019 [číslo] a zplnomocněného zástupce sdružení [anonymizováno], zjistil soud, že sdružení [anonymizováno] mělo převzít budovu muzea včetně majetku nadace; svědek věděl, že žalovaná vlastní celkem 4 vozy. [příjmení] [příjmení] [příjmení], dle jeho mínění vyrobené v roce 1941, bylo v dobrém stavu. K renovaci vozidla nikdy nedošlo, spíše k jeho zprovoznění – dolil se benzín, vyčistily svíčky, pochromoval se přední a zadní nárazník. Nadace používala některé vozy na filmování a pro tyto účely se měnily mezi vozidly motory; bylo to běžné. U předmětného vozidla [příjmení] [příjmení] však výměny motoru přítomen nebyl. Číslo motoru bývá občas na štítku, který je demontovatelný; pan [jméno] [příjmení] má takových štítků desítky.

16. Z výpovědi pana [jméno] [příjmení], známého žalobkyně a jejího otce a filmaře jejich historických vozidel, zjistil soud, že motory ve vozidlech se pravidelně měnily kvůli tomu, aby byla auta pojízdná. U vozidel [příjmení] to sice nikdy neviděl, nicméně u ostatních aut to dělali běžně.

17. Z výpovědi pana [jméno] [příjmení], otce žalobkyně, bylo zjištěno, že rozdíl mezi předmětnými vozidly (tedy [příjmení] [příjmení] výrobních čísel [číslo] a [číslo]), je kromě roku výroby a výrobního čísla prakticky nulový, měla stejnou barvu i stejný tvar. Vozidlo darované žalované bylo v lepším stavu než to, které si svědek nechal. Číselné označení vozidel je možno změnit, avšak s velkým úsilím, přičemž navíc vozidlo ztratí svou originalitu a ztrácí na hodnotě. Dle svědka není v souladu s předpisy měnit motory vozidel a on nic takového nečinil.

18. Žalované byla ze strany žalobkyně doručena předžalobní výzva dne [datum]. Žalobkyni byla doručena předžalobní výzva žalované dne [datum] (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků).

19. Dne [datum] žalovaná čestně prohlásila, že je vlastníkem automobilu Praga Piccolo, rok výroby 1941, číslo motoru [číslo] (zjištěno z tohoto čestného prohlášení). Žalovaná dne [datum] žádala o provedení testování vozidla v soudní úschově s tím, že v žádosti uváděla sebe jakožto vlastníka vozidla. V žádosti vyznačila též výrobní číslo a číslo na podvozku jako [číslo] (zjištěno z této žádosti z policejního spisu KRPS [číslo] 2018 vedeného u Územního obvodu [obec] venkov – západ).

20. Vozidlo uschované v soudní úschově je originálním vozidlem s výrobním [číslo] – nedošlo k výměně motoru, přičemž číslo karoserie se s číslem motoru shoduje. Rok výroby vozu je 1938 (zjištěno ze znaleckého posudku ze dne [datum], sp. zn. [číslo], vyhotoveného [celé jméno znalce], znalce z oboru strojírenství - všeobecné, technický stav motorových vozidel a autoopravárenství). Motor je tedy originální a patří danému vozidlu. Nic nevypovídá ani o tom, že by mělo být manipulováno se štítkem s číslem na motoru. Originalitě odpovídá i vzhled vozidla. Pokud by bylo se štítkem manipulováno, vozidlu by to uškodilo. Pro podrobnější zkoumání manipulace se štítkem by musela být provedena demontáž dílu, přičemž ani tak by nešlo učinit o manipulaci stoprocentní závěr; takového zkoumání by byla schopna pouze jediná společnost v republice. Znalec na prohlídku vozu nepřizval účastníky, neboť to opomněl. Své výsledky konzultoval s bývalým předsedou [příjmení] klubu, panem [příjmení] (zjištěno z výpovědi znalce).

21. Z videozáznamu vozidla, který je založen na flashdisku na č. listu 37 spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 20 Sd 23/2020, osvědčení o technickém průkazu ze 70. let, stvrzenek o zaplacení pojistného ze 70. let, nedatované fotografie vozidla z muzea, z úředních záznamů z policejního spisu sp. zn. KRPS [číslo] 2018 vedeného u Územního obvodu [obec] venkov – západ ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], z předžalobní výzvy žalované Ministerstvu vnitra, podmienek dočasného odkladu vypratania nehnuteľnosti [obec] ze dne [datum], informace o předání cizího majetku ze dne [datum], čestného prohlášení Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], nedatovaných fotografií štítku s [číslo] ze zápisu správní rady žalované ze dne [datum], registru zájmových sdružení právnických osob, výroční zprávy žalované za rok 2013 a ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], nezjistil soud žádné podstatné skutečnosti.

22. Návrh na provedení důkazu výslechem žalobkyně a svědeckou výpovědí pana [jméno] [příjmení] soud, pro nadbytečnost, zamítl.

23. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Vozidlo v soudní úschově je původním vozidlem [příjmení] [příjmení], výrobní [číslo] rok výroby 1938. Motory vozidel v muzeu se sice měnily, u tohoto vozidla k tomu však nikdy nedošlo. Nic nenasvědčuje tomu, že by bylo manipulováno se štítkem na motoru a i ten je tedy původní.

24. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů.

25. Podle § 1011 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, je vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, jeho vlastnictvím.

26. Podle § 299 odst.1. zákona č. 292 /2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen z.ř.s.) byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdy vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy. 27. [příjmení] mezi účastníky tkvěl v identifikaci vozidla, jež se nachází v soudní úschově. Bylo mezi nimi nesporné, že žalovaná je vlastníkem vozidla [příjmení] [příjmení], výrobní [číslo] neboť se jedná o jedno ze čtyř vozidel, které jí daroval otec žalobkyně. Stejně tak byla mezi účastníky v podstatě shoda, že žalobkyně je vlastníkem vozidla [příjmení] [příjmení], výrobní [číslo] jež jí daroval její otec jako součást sbírky vozidel [příjmení] a jejich příslušenství (viz č. listu 145). S těmito tvrzeními účastníků korespondují i provedené důkazy, kdy k historii vlastnictví ke každému z vozidel vede linie právních titulů.

28. I přesto, že vozidlo na dvoře muzea žalované je jednoznačně identifikováno výrobním [číslo] vozidlo v úschově výrobním [číslo] trvala žalovaná na tom, že došlo k výměně motorů a vozidlo v soudní úschově je pouze nesprávně označeno.

29. V řízení bylo svědeckými výpověďmi zjištěno, že se motory ve vozidlech v muzeu běžně měnily. [příjmení] tak nevypovídali všichni svědci, většina to však potvrdila a soudu se jeví i jako logické, že k výměnám motorů mohlo docházet, aby se dalo s vozidly manipulovat, když ne všechna historická vozidla musí být plně pojízdná.

30. Byť se výpovědi svědků lišily v tom, zda se takto měnily motory i u vozidel [značka automobilu], všichni svědci potvrdili, že fyzicky nikdy nebyli přítomni výměny motoru u předmětného vozidla [příjmení] [příjmení].

31. Co se týče otázky, jaké vozidlo vlastně v muzeu bylo vystaveno, tak má soud za to, že není možné vycházet ze svědeckých výpovědí, z fotografií z muzea ani z žádných listinných důkazů. Pan [anonymizována dvě slova] vypověděl, že vozidla výrobních čísel [číslo] a [číslo] byla prakticky identická a daly se odlišit v podstatě pouze skrze tato čísla, respektive podle jejich roku výroby. Z výpovědí i listinných důkazů (viz například čestné prohlášení a žádost o provedení testování vozidla žalované) je zřejmé, že rok výroby i výrobní čísla byly v minulosti často zaměňovány a stejně tak i ohledně identity vozidla každý ze svědků říkal něco jiného. Z fotografií z muzea také nebyla identifikace možná, neboť na nich nebyl vidět jak rok výroby, tak ani výrobní číslo, a to ani po přiblížení u fotografie, jež měl jeden ze svědků na telefonu.

32. Jako jediný vypovídající důkaz identifikace vozidla tak soud považuje znalecký posudek. Vozidlo v úschově je jednoznačně identifikováno výrobním číslem, a je tak tedy pouze otázkou, zda je vozidlo originálem, či zda byly jeho podstatné části v minulosti měněny.

33. Ze znaleckého posudku a výpovědi znalce jednoznačně vyplývá, že vozidlo v úschově originální je. [příjmení] motoru i podvozku jsou stejná a nic navíc nenasvědčuje tomu, že by bylo se štítkem na motoru v minulosti manipulováno. Originalitě odpovídá i vzhled vozidla. Ostatně sám znalec vypověděl, že podobné úpravy by vozidlu uškodily a ztratilo by tím na hodnotě. Veškeré okolnosti tak nasvědčují tomu, že vozidlo opravdu originálem je.

34. Byť je zde určitý prostor pro pochybnost, tak další zkoumání této otázky by bylo nehospodárné z toho důvodu, že i po provedení dalšího znaleckého zkoumání by závěr o originalitě nemohl být stoprocentní (což znalec vypověděl před soudem a vzhledem k odbornosti této otázky se soud s tímto tvrzením ztotožňuje). Nadto by muselo dojít k odebrání předmětných dílů vozidla, čímž by mohlo dojít k jeho znehodnocení a navíc by se již tak poměrně dlouhé řízení ještě více prodloužilo, neboť možnostmi provedení takového posudku disponuje pouze jediná společnost v republice.

35. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že k záměně vozidel nedošlo a vozidlo v úschově je opravdu vozidlem [příjmení] [příjmení], r. v. 1938, v. [číslo]. Jak je konstatováno výše, takto identifikované vozidlo je ve vlastnictví žalobkyně, a soud proto rozhodl tak, že návrhu žalobkyně ve smyslu § 299 odst. 1. z.ř.s. vyhověl. Z tohoto důvodu pak vzájemný návrh žalované naopak zamítl.

36. Pro úplnost soud dodává, že znalec sice nepřibral k ohledání věci v rámci znaleckého zkoumání účastníky řízení, nejedná se však o vadu takovou, že by závěry posudku diskreditovala. Znalec u soudu vypověděl, že běžně účastníky k ohledání věci nezve a není tak zvyklý s nimi být v kontaktu. Kvůli tomu v tomto řízení účastníky nevyzval, aby se ohledání zúčastnili, byť na to měli právo a znalec měl tuto povinnost v usnesení jasně uloženou. V daném případě jde o odlišnou situaci, než kdyby například nemohli být účastníci přítomni při ohledání nemovitosti v rámci určení její ceny. [jméno] totiž přichází v úvahu, že mohou sdělit určité skutečnosti, které nejsou na první pohled zjevné, na něco upozornit apod. Ve zdejším případě šlo pouze o zhlédnutí movité věci za účelem zjištění, zda se jedná o originální vůz, či upravený. Vzhledem k tomu, že nebyla mezi účastníky shoda v tom, o jaké vozidlo se jedná, jen těžko by mohli znalce upozorňovat na nějaké skutečnosti, když byl spor o to, o jaké vozidlo vůbec jde. Při zkoumání na místě by tak nebyl pro účastníky prostor ke vznášení jakýchkoli připomínek. Navíc vzhledem k tomu, že ohledání byl přítomný policista (když se vozidlo nachází ve skladu Policie ČR), byla činnost znalce učiněna pod dohledem. Byť se tedy jedná o určité pochybení znalce, na závěru soudu to ničeho nemění.

37. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Soud přiznal procesně úspěšné žalobkyni v obou řízeních náhradu nákladů řízení tvořenou soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč, náklady právního zastoupení za deset úkonů právní služby po 2 500 Kč podle § 7 bod 5. a § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření ze dne [datum], [datum] a [datum], účast na jednání dne [datum], [datum], jež přesahovalo dvě hodiny, a [datum]), a jeden poloviční úkon právní služby po 1 250 Kč podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu (odvolání ze dne [datum]), paušální náhradou výdajů stanovenou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 300 Kč za každý ze shora uvedených úkonů právní služby a 21% DPH ve výši 6 206 Kč, tedy v celkové výši 37 756 Kč.

38. Náklady státu byly přiznány podle § 148 odst. 1 o. s. ř. podle výsledku řízení, přičemž se skládají pouze ze znalečného za vyhotovený znalecký posudek v této věci.