3 C 433/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného a žalovaného o vyklizení nemovité věci

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaní společně a nerozdílně vyklidili část pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], obci [obec], zapsanou v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], označenou geometrickým plánem [číslo] 2018 odsouhlaseným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrálním pracovištěm Praha-západ pod č. j. PGP-2321/2018-210 ze dne 5. 9. 2018 jako pozemek parc. [číslo] aby ji vyklizenou předali žalobkyni do 30 dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaných vyklizení části pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], označené geometrickým plánem [číslo] 2018 jako pozemek [číslo] předání této části pozemku do 30 dnů od právní moci rozsudku soudu. Žalobkyně uvedla, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], zatímco žalovaní mají ve společném jmění manželů sousední pozemek p. [číslo] – zahradu, obklopující stavbu rodinného domu na adrese [ulice a číslo]. Žalovaní dle tvrzení žalobkyně užívají společně se svou zahradou také část pozemku p. [číslo] označenou geometrickým plánem jako pozemek p. [číslo] o výměře 69 m2, přičemž tento sporný pozemek užívají jako zahradu a parkovací stání a mají jej připlocený ke své zahradě stavbou plotu s betonovou podezdívkou, brankou pro pěší a vraty. Mezi žalobkyní a žalovanými přitom neexistuje žádná smlouva, na jejímž základě by žalovaní mohli sporný pozemek p. [číslo] užívat, ani smlouva, na jejímž základě by žalovaní tento sporný pozemek nabyli do vlastnictví. Žalobkyně žalované vyzvala k vyklizení a předání sporného pozemku, žalovaní však její výzvě nevyhověli.

2. Žalovaní ve svém vyjádření k žalobě uvedli, že svou zahradu oplotili na základě povolení [anonymizováno] výstavby [anonymizováno] národního výboru [obec] z [datum] a podle jeho podmínek, tj. na hranici pozemku vytyčené střediskem [anonymizováno]. Poté sporný pozemek více než 40 let nerušeně užívali, přičemž jim nebylo a není nic známo o tom, že by část jejich pozemku, ve skutečnosti neměla být jejich. Žalovaní měli za to, že pokud k něčemu takovému došlo, muselo se tak stát chybou [anonymizováno]. Žalovaní při stavbě plotu vycházeli z historického vytyčení, které považovali za správné. Došlo-li k chybě, pak by tato neměla jít k tíži žalovaných a rovněž by nemělo dojít ke zpochybnění 40 let trvající oprávněné držby v dobré víře.

3. Žalobkyně v replice poukazovala na to, že povolení [anonymizováno] výstavby MNV [obec] z [datum] se dotýkalo jiného pozemku, a to p. [číslo]. I kdyby se ve skutečnosti mělo toto povolení dotýkat pozemku p. [číslo] tak by z předmětného povolení neplynulo právo žalovaných k výstavbě oplocení přes pozemek žalobkyně p. [číslo] jejich vlastnické či užívací právo ke sporné části tohoto pozemku. Žalovaní dle názoru žalobkyně nemohli být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je sporná část pozemku jejich, neboť přímo v rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání z [datum] a z dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z [datum] vyplývalo, že žalovaní spornou část pozemku [parcelní číslo] nikdy nenabyli a že do užívání dostali pouze pozemek p. [číslo] to pro stavbu rodinného domu. Také v situaci z [datum] bylo zakreslení takové, že sporná část pozemku byla součástí pozemku [parcelní číslo]. Shodně to plynulo také z geometrického plánu [číslo] v němž byl pozemek p. [číslo] označen pod p. [číslo] nebyl součástí pozemku p. [číslo] v osobním užívání žalovaných. Žalovaní tak od počátku museli vědět, že jim sporná část pozemku nepatří, pročež nemohli být v dobré víře.

4. V průběhu dalšího řízení žalovaní dále tvrdili, že spornou část pozemku dostali od obecního úřadu a zaplatili za ni, přičemž nerozuměli tomu, proč se této části pozemku žalobkyně domáhá až s odstupem desítek let. Žalobkyně setrvala na svém původním stanovisku, že žalovaní spornou část pozemku nikdy nenabyli, přičemž poukazovala na historické dokumenty, a to mj. i na návrh zastavění z [datum] či na návrh rodinného domku z [datum]. Domnívala se, že žalovaní nemohli spornou část pozemku ani vydržet, neboť nebyli v dobré víře. V reakci na poučení soudu dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), uváděla, že žalovaní nebyli oprávněnými držiteli pozemku p. [číslo] v jejich prospěch nesvědčil omluvitelný omyl. Této části pozemku žalobkyně se žalovaní zmocnili, zaplotili jej a neučinili žádný krok k tomu, aby za něj zaplatili a nabyli jej do vlastnictví postupem, který znali z předchozího převodu pozemku p. [číslo]. Žalobkyně měla za to, že i pro účely mimořádného vydržení je nezbytná dobrá víra držitele, jíž je třeba posuzovat objektivně, a že držitel musí být držitelem poctivým. Žalovaní však poctivými držiteli být nemohli, spornou část pozemku zaplotili neoprávněně a lze na jejich straně spatřovat nepoctivý úmysl ve smyslu § 1095 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).

5. Soud během jednání provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti:

6. Z výkazu dosavadního a nového stavu údajů katastru nemovitostí, jež je součástí geometrického plánu [číslo] 2018, vyhotoveného [právnická osoba], a.s., soud zjistil, že dle dosavadního stavu má pozemek [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace – výměru 503 m2, přičemž z tohoto pozemku byly vytyčeny tři nové pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]; pozemek p. [číslo] má výměru 69 m2.

7. Ze samotného geometrického plánu [číslo] 2018, vypracovaného [právnická osoba], a.s., vyplynulo, že nově vytyčený pozemek p. [číslo] se nachází mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo]. Pozemek p. [číslo] se tvarem blíží kosodélníku; jeho šířka se shoduje s šířkou pozemku p. [číslo] činí 16 m, zatímco délky kratších stran činí 4,3 a 4,4 m.

8. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaným sdělila, že v červnu 2018 proběhlo místní šetření se zaměřením hranic pozemku p. [číslo] při kterém bylo zjištěno, že plot žalovaných je postaven na pozemku [parcelní číslo] ve vlastnictví žalobkyně, přičemž žalobkyně nedohledala žádný podklad osvědčující, že žalovaní část pozemku [parcelní číslo] nabyli na základě právního titulu. Žalobkyně se proto domnívala, že žalovaní zaplotili část jejího pozemku neoprávněně a nabídla žalovaným možnost mimosoudního řešení včetně vyklizení pozemku, jakož i řešení cestou soudní a vyzvala je ke sdělení stanoviska. Podle související doručenky si žalovaný 2) dopis z [datum] převzal na poště dne [datum].

9. Dopisem ze dne [datum] pak žalobkyně žalovanému 2) sdělila, že v roce 1978 bylo třeba pro vznik osobního užívání pozemku rozhodnutí ONV o přidělení pozemku do osobního užívání a následně uzavřená dohoda písemné formy, registrovaná státním notářstvím. Po roce 1991 se pak právo osobního užívání přeměnilo na právo vlastnické. [příjmení] geometrický plán z [datum], který žalovaný 2) žalobkyni zaslal, ke vzniku vlastnického práva dle názoru žalobkyně nepostačoval, pročež žalobkyně vyzvala žalovaného k předložení příslušného rozhodnutí ONV. Podle související doručenky si žalovaný 2) dopis z [datum] převzal dne [datum].

10. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný 2) odmítl odstranit plot, platit žalobkyni nájem či od ní odkoupit pozemek, přičemž poukázal na možnost vydržení pozemku.

11. Předžalobní výzvou datovanou [datum] žalobkyně prostřednictvím zástupkyně vyzvala žalované k vyklizení neoprávněně užívané části pozemku p. [číslo] označené v geometrickém plánu pod p. [číslo] k vydání bezdůvodného obohacení. Dle podacího lístku byla předžalobní výzva podána na poště v červnu 2020.

12. Ze dvou výpisů z katastru nemovitostí ze dne [datum] ohledně [list vlastnictví] a [číslo] soud zjistil, že podle evidovaného stavu je žalobkyně vlastníkem pozemku [parcelní číslo] – ostatní plocha, ostatní komunikace, o výměře 435 m2 v k. ú. [obec] a že žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek p. [číslo] – zahrada o výměře 600 m2 v k. ú. [obec], který nabyli na základě dohody o zřízení práva osobního užívání.

13. Z aktuální ortofotomapy vyplynulo, že pozemek p. [číslo] na němž stojí rodinný dům, sousedí s pozemkem [parcelní číslo]. V místě, kde oba pozemky sousedí, se pozemek [parcelní číslo] rozšiřuje směrem k pozemku p. [číslo] přičemž je z ortofotomapy patrné, že rozšiřující se část pozemku [parcelní číslo] je připlocena k pozemku p. [číslo] užívána společně s ním jako zahrada a že se na této připlocené části pozemku [parcelní číslo] nachází také malá stavba. Obdobná situace je vysledovatelná u vedlejšího pozemku p. [číslo] k němuž je též připlocena část pozemku p. [číslo] jež je využívána jako zahrada a příjezdová cesta. Při druhé své delší straně pozemek p. [číslo] sousedí s pozemkem p. [číslo] jehož od pozemku [parcelní číslo] odděluje pruh pozemku p. [číslo] který je zjevně využíván společně s pozemkem p. [číslo] jako zahrada a příjezdová cesta.

14. Z katastrální mapy (na č.l. 13 soudního spisu) soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] nemá pravidelný obdélníkový tvar, ale že se rozšiřuje směrem k sousedním pozemkům p. [číslo] p. [číslo].

15. Z rozhodnutí Okresního národního výboru [okres], [anonymizováno] odboru, ze dne 9. 8. 1972, č. j. F [číslo] OU/Sů, soud zjistil, že žalovaným byl přidělen do osobního užívání pozemek p. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 708 m2, a to pro stavbu rodinného domku. Po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí pak mělo žalovaným vzniknout právo, aby s nimi [anonymizováno] národní výbor v [obec] uzavřel dohodu o osobním užívání uvedeného pozemku.

16. Z dohody o zřízení práva osobního užívání, uzavřené mezi [anonymizováno] národním výborem v [obec] a žalovanými coby manžely dne [datum], soud zjistil, že jmenovaný místní národní výbor žalovaným zřídil právo osobního užívání pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] o výměře 708 m2 pro výstavbu rodinného domku za částku 2 832 Kč, kterou se žalovaní zavázali uhradit do 3 dnů od podpisu dohody. Podle dohody byl místní národní výbor povinen sledovat, zda je pozemku užíváno k účelu, pro který byl přidělen. Předmětná dohoda byla registrována u [anonymizováno] notářství [okres].

17. Z návrhu zastavění pozemku [číslo] a [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že v něm jsou zakresleny dvě situace v měřítkách 1:500 a 1: [číslo]. Zatímco na větší situaci v měřítku 1:500 je vedle pozemků p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] zakreslena ulice tak, jakoby měla pravidelný tvar a byla stále stejně široká, tak na menší situaci v měřítku 1: [číslo] je silnice – pozemek [parcelní číslo] – zakreslena s tvarem nepravidelným, rozšiřujícím se v místě, kde sousedila s pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Část pozemku p. [číslo] odpovídající pozemku p. [číslo] dle geometrického plánu [číslo] 2018, na situaci v měřítku 1: [číslo] nebyla zakreslena jako součást pozemku p. [číslo] nýbrž jako součást pozemku [parcelní číslo].

18. Z návrhu rodinného domku na parcele [číslo] v [obec] ze dne [datum], schváleného za podmínek stanovených v rozhodnutí [anonymizováno] [okres] č. j. VÝST. 316/73, vyplynulo, že ten obsahuje zákresy situací v měřítku 1: 2000 a 1:

500. Ze situace 1: 2000 je seznatelné, že cesta – odpovídající pozemku [parcelní číslo] byla již v roce 1972 vyznačena tak, že se rozšiřovala směrem k pozemkům p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] tj. že její část odpovídající pozemku p. [číslo] dle geometrického plánu [číslo] 2018 nebyla součástí pozemku p. [číslo] nýbrž součástí dnešního pozemku [parcelní číslo]. Na větší situaci v měřítku 1:500 však tato skutečnost patrná není (z ní je zjistitelné, že na pozemek p. [číslo] o šířce 16 metrů měla být umístěna stavba rodinného domu, žumpa, studna, zahradní domek, altánek s pergolou či bazén).

19. Podle nedatované žádosti žalovaní žádali o zřízení práva osobního užívání pozemku p. [číslo] za účelem postavení rodinného domku.

20. Podle žádosti z [datum], kterou místní národní výbor obdržel [datum], žádal žalovaný 2) o povolení oplocení pozemku p. [číslo].

21. Podle žádosti datované [datum], kterou místní národní výbor obdržel téhož dne, žádal žalovaný 2) opětovně o povolení oplocení parcely [číslo] v [obec].

22. Komise výstavby [anonymizováno] v [obec] svým rozhodnutím ze dne [datum] rozhodla o přípustnosti stavby plotu u pozemku p. [číslo] v [obec] za podmínek, že 1) oplocení bude provedeno podle vytyčené hranice geometrem a 2) oplocení do ulice bude provedeno z pletiva do rámu s podezdívkou. Ostatní zbývající strany budou provedeny z pozinkového pletiva běžným způsobem.

23. Podle další žádosti, datované [datum], kterou místní národní výbor obdržel dne [datum], žádal žalovaný 2) o povolení oplocení parcely [číslo] v [obec].

24. Dle odpovědi na shora uvedenou žádost ze dne [datum] projednala [anonymizováno] výstavby žádost žalovaného 2) o provedení oplocení pozemku pro stavbu rodinného domu [číslo] v k. ú. [obec] za podmínek, že a) čelní strana plotu směřující do ulice bude provedena na betonové podezdívce nejméně 30 cm nad terénem a osazena drátěným žebrovitým pletivem v rámu, b) ostatní oplocení bude provedeno na betonové podezdívce 10 cm vysoké a osazen drátěný plot o výšce 150 – 160 cm a c) plot bude proveden na hranici pozemku vytyčeným střediskem [anonymizováno].

25. Z geometrického plánu vyhotoveného dne [datum] H. [příjmení], č. zakázky 762- [tel. číslo], soud zjistil, že v něm byl zakreslen pozemek p. [číslo] – zahrada o výměře 600 m2, pozemek p. č. st. 302 – rodinný dům o výměře 95 m2 a pozemek p. č. st. 303 – zastavěná plocha o výměře 13 m2. Současně byl v tomto geometrickém plánu zakreslen také pozemek p. [číslo] o délce 16 m, který svým umístěním odpovídal pozemku p. [číslo] vytyčenému výše zmiňovaným geometrickým plánem [číslo] 2018.

26. Za geometrický plán a ruční vybarvení byla žalovanému vyúčtována dle faktury [číslo] částka 255 Kčs, kterou žalovaný též uhradil.

27. V záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z roku 1978, jenž byl dle razítka získán dne [datum] z dokumentace katastrálního úřadu, byl v daném roce mezi pozemky p. [číslo] p. [číslo] u něhož bylo rukou napsáno„ [celé jméno žalovaného] Zdenka“, zakreslen pozemek p. [číslo] bez jakékoli další doprovodné poznámky.

28. V záznamu podrobného měření změn – polního náčrtu z roku 1989, jenž byl dle razítka rovněž získán dne [datum] z dokumentace katastrálního úřadu, byl vedle pozemku [parcelní číslo] nadále zakreslen pozemek p. [číslo] přičemž tento záznam měl být vyhotovován pro účely majetkoprávního vypořádání, nabyvatelem MNV [obec].

29. Podle náčrtku, jenž měl být někdy v minulosti vyhotoven žalovaným 2) a který nebyl opatřen žádným razítkem či podpisem, vyplynulo, že v něm bylo zaznamenáno, že pozemek p. [číslo] měl být rozdělen na dvě části, z toho část o velikosti 20 m2 se měla stát vozovkou a druhá část o velikosti 44,80 m2 měla být přidělena žalovaným obecním úřadem v roce 1978, přičemž v roce 1989 měl vzniknout jakýsi nový plán.

30. Z prohlášení ze dne [datum] o přechodu vlastnického práva k nemovitostem na obec podle zákona č. 172/1991 Sb. vyplynulo, že žalobkyně prohlásila, že nabyla vlastnické právo mj. k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], který byl ve vlastnictví České republiky a k němuž ke dni [datum] příslušelo právo hospodaření Místnímu národnímu výboru v [obec] s tím, že o vlastnickém právu obce k uvedené nemovitosti nebyl veden žádný spor s orgánem státu a žádný orgán státu vlastnické právo žalobkyně nezpochybňoval.

31. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně požádala katastrální úřad o zápis ve svůj prospěch mj. k pozemku p. [číslo].

32. Z informativního výpisu o pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] (pozn.: nikoli [číslo]) soud zjistil, že jeho vlastníkem ke dni [datum] podle stavu zapsaného v katastru nemovitostí byla společnost [právnická osoba]

33. Konečně z účastnického výslechu žalované 1) soud zjistil, že žalovaní disponovali zápisy podrobného měření změn – polního náčrtu z let 1978 a 1989, jakož i výše zmiňovanými listinami z roku 2000, avšak žalovaná 1) si nebyla schopna s jistotou vzpomenout, jak a kdy se tyto listiny do dispozice žalovaných dostaly (zda o zápisy sami zažádali v roce 2021 či zda jim je zaslala žalobkyně, a zda listiny v roce 2000 dostali též od žalobkyně v souvislosti s tímto soudním sporem). Historické návrhy z roku 1972 (návrh rodinného domku a návrh zastavění) měli žalovaní k dispozici od jejich vyhotovení. Dále z účastnického výslechu vyplynulo, že žalovaná 1) se domnívá, že dle geometrického plánu z roku 1978 měl být dle dohody s obcí postaven plot na hranicích pozemků [číslo] a [číslo], kde ho žalovaní také postavili a současně s nimi ploty v této úrovni postavili také jejich sousedé. Dále z jejího účastnického výslechu vyplynulo, že žalovaní vystavěli plot na místě samém dvakrát, přičemž první plot jimi musel být zbourán a postaven jinde, o něco dále od jejich rodinného domu (a blíže k současné silnici) a že dle jejího názoru jim obecní úřad v minulosti přidělil připlocený sporný pozemek.

34. Soud naproti tomu zamítl návrhy žalobkyně na provedení dokazování účastnickým výslechem žalovaného 2) a místostarosty žalobkyně, jakož i na provedení místního šetření. Ve věci nebylo sporu o tom, že žalovaní mají připlocenu část pozemku [parcelní číslo] ke svého pozemku p. [číslo] proto místní šetření nemohlo v tomto ohledu ničeho nového přinést, a tedy se jednalo o důkaz nadbytečný. Další dva ze zamítnutých návrhů byly navrženy rovněž k prokázání toho, že žalovaní užívají část pozemku [parcelní číslo] (odpovídající p. [číslo] dle geometrického plánu), jakož i k prokázání, že probíhala mimosoudní jednání mezi účastníky. Soud ani tyto důkazy neprovedl, a to jak pro nadbytečnost s ohledem na nespornou skutečnost, tak pro nepodstatnost pro toto řízení.

35. Vzhledem k tomu, že účastníci učinili při jednání před soudem nesporným, že žalovaní mají připlocenu ke svému pozemku p. [číslo] část pozemku žalobkyně p. [číslo] označenou v geometrickém plánu [číslo] 2018 jako pozemek p. [číslo] že ji užívají, soud tyto skutečnost vzal za svá skutkové zjištění podle § 120 odst. 3 o. s. ř.

36. Na základě takto provedeného dokazování a nesporných tvrzení soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci: Dle stavu evidovaného v katastru nemovitostí je žalobkyně výlučnou vlastnicí pozemku [parcelní číslo] (ostatní komunikace) v k. ú. [obec] a žalovaní vlastníky pozemku p. [číslo] (zahrada) v k. ú. [obec], který náleží do jejich společného jmění manželů. Ke svému pozemku p. [číslo] žalovaní připlotili část pozemku p. [číslo] označenou v geometrickém plánu [číslo] 2018 pod p. [číslo] tuto spornou část pozemku [parcelní číslo] žalovaní společně se svým pozemkem užívají jako zahradu. Pozemek p. [číslo] žalovaní dostali do osobního užívání, o čemž s Místním národním výborem v [obec] uzavřeli dohodu ze dne [datum] O přípustnosti stavby plotu u pozemku žalovaných p. [číslo] bylo rozhodnuto [datum]. Na úrovni plotu žalovaných své ploty postavili také sousedé žalovaných, zejména jejich sousedé vlastnící vedlejší pozemek p. [číslo] k němuž je též připlocena část pozemku [parcelní číslo]. Podle situací v měřítcích 1: [číslo] a 1: 2000, obsažených v návrhu zastavění pozemku [číslo] a v návrhu rodinného domku na parcele [číslo] ze srpna a října 1972, byla sporná (připlocená) část pozemku [parcelní číslo] zakreslena tak, že nebyla součástí pozemku p. [číslo] nýbrž byla součástí pozemku [parcelní číslo]; ze situací v měřítcích 1:500, obsažených v předmětných návrzích, naopak není seznatelné, že by měla být sporná část součástí pozemku [parcelní číslo]. V později vzniklých historických dokumentech (tj. geometrický plán z roku 1978, záznamy podrobného měření z let 1978 a 1989) byl pruh pozemku mezi parcelami [číslo] a [číslo] označován pod p. [číslo] žalobkyně v roce 2000 prohlásila, že k pozemku p. č [číslo] nabyla vlastnické právo na základě zákona č. 172/1991 Sb. a podala žádost o zápis vlastnického práva ve svůj prospěch. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně žalovaným sdělila, že dle zaměření je plot žalovaných postaven na pozemku žalobkyně p. [číslo] přičemž žalobkyně nenalezla žádný podklad, který by nasvědčoval tomu, že žalovaní nabyli část pozemku [parcelní číslo] na základě jakéhokoli právního titulu.

37. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

38. Podle § 1040 odst. 1 o. z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal (pozn. soudu: v případě neoprávněného zásahu do vlastnického práva užíváním nemovitosti či její části bez právního důvodu odpovídá reivindikační žalobě žaloba na vyklizení).

39. Podle § 991 o. z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

40. Podle § 992 odst. 1 o. z., kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží. Podle § 992 odst. 2 o. z. nepoctivost zástupce při nabytí držby nebo při jejím výkonu zástupcem činí držbu nepoctivou. To neplatí, pokud zastoupený zvláštním příkazem daným se zřetelem k této držbě zástupci nařídil, aby se držby ujal nebo aby ji vykonával. Podle § 992 odst. 3 o. z. poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

41. Podle § 993 o. z., neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

42. Ustanovení § 994 o. z. pak formuluje vyvratitelnou domněnku, podle které se má za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

43. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

44. Podle § 3066 o. z. do doby stanovené v § [číslo] se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

45. Soud v této věci vycházel z toho, že i když k připlocení sporné části pozemku, označované pomocí p. [číslo] došlo před účinností o. z. a v době, kdy právní úprava neumožňovala vydržení, natožpak vydržení mimořádné, je namístě věc posoudit optikou mimořádného vydržení dle § 1095 o. z., k němuž v souladu s § 3066 o. z. mohlo dojít při aplikaci nové právní úpravy po datu [datum] (tj. 5 let po nabytí účinnosti o. z.). Aplikace ustanovení § 1095 a § 3066 o. z. připadala v úvahu vzhledem k tomu, že k podání žaloby v této věci došlo až dne [datum] a výzvy s upozorněním na neoprávněné připlocení pozemku p. [číslo] žalovaným, byly učiněny až v dubnu 2020, pročež ve lhůtě 5 let po nabytí účinnosti o. z. ani nedošlo k jakémukoli narušení doby mimořádného vydržení.

46. Podle důvodové zprávy k § 1095 o. z.:„ s pomocí mimořádného vydržení lze poskytnout ochranu faktickým stavům, jejichž základ je sice pochybný nebo sporný, ale kde tvrzené nebo domnělé vlastnictví trvá značně dlouhou dobu. Jedná se např. o situace, kdy někdo drží movitou věc, ale není s to dokázat svůj vlastnický titul proti tomu, kdo jeho vlastnictví popírá, kdy byl převeden pozemek o chybně stanovené (větší) výměře, než je výměra skutečná nebo pozemek chybně označený parcelním číslem, takže nabyvatel v dobré víře drží něco jiného, než pro co mu svědčí vlastnický titul atp. Je přirozené, že ani institut mimořádného vydržení nemůže dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu; proto se mimořádné vydržení vylučuje v případech, kdy ten, kdo je popírá, prokáže osobě, která se mimořádného vydržení dovolává, její nepoctivý úmysl.“ 47. Dále je třeba uvést, že„ účelem institutu vydržení není nucené zbavení vlastnického práva původního vlastníka, nýbrž uvedení dlouhodobého faktického stavu do souladu se stavem právním“, a že„ dlouhodobá držba, zejména pokud trvá více než 50 let, nasvědčuje dobré víře držitele, protože při obvyklé péči o majetek by skutečný vlastník pozemku nepochybně přistoupil k řešení věci, pokud by sám měl již dříve za to, že držitel užívá jeho pozemek. Lze uvést, že na takto dlouhodobou držbu váže nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. mimořádné vydržení, s výjimkou prokázaného nepoctivého úmyslu (§ [číslo])“ (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1335/2016, nebo ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 22 Cdo 1646/2018).

48. Soud na základě citovaných zákonných ustanovení, důvodové zprávy a judikatury Nejvyššího soudu shledal, že mimořádné vydržení připadá v úvahu i v takových případech, kdy je řádné vydržení vyloučeno. Pro mimořádné vydržení se nevyžaduje řádná držba, tj. existence právního titulu držby (jakým je typicky smlouva o převodu vlastnického práva) a také k požadavku poctivé držby se ustanovení § 1095 o. z. staví velmi liberálně. Dle názoru soudu je třeba vycházet z toho, že dobrá víra, resp. poctivost i pravost držby se presumuje (§ 994 o. z.), a že mimořádné vydržení bude vyloučeno pouze tehdy, pokud by se držiteli prokázal nepoctivý úmysl. Není zvláště třeba zkoumat, zda je naplněna subjektivní i objektivní stránka dobré víry (zda vzhledem ke všem okolnostem při normální míře obezřetnosti, kterou po něm lze požadovat, držitel neměl a nemohl mít pochybnosti o tom, že mu právo odpovídající právu vlastnickému náleží). Podstatné je pouze to, zda při existenci dlouhodobé faktické držby, trvající v případě držby nemovitosti nejméně dvacet let, nebylo nabytí držby spojeno s nepoctivým úmyslem. K tomu lze odkázat také na také komentářovou literaturu, kde se mj. uvádí, že:„ mimořádné vydržení nesmí dát průchod ochraně zjevné lsti a podvodu, z čehož implicitně vyplývá, že nepoctivý úmysl má pokrývat pouze případy jednoznačné zištnosti a krajní nepoctivosti při nabývání majetku. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Nesmí však držet ve zlém úmyslu, což lze kvalifikovat zejména s ohledem na způsob nabytí držby“ (srov. [příjmení], J.; KRÁLÍK, M. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva. 2. vyd. 2021, C.H.Beck, k § [číslo]).

49. Na základě zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že dle historických dokumentů žalovaní získali právo osobního užívání (později právo vlastnické) pouze k pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec], nikoli však též ke sporné části pozemku [parcelní číslo] (označované jako p. [číslo]), kterou ke svému pozemku připlotili na základě rozhodnutí tehdejšího místního národního výboru ze 70. let minulého století. Žalovaní pouze tvrdili, že i spornou část pozemku koupili od obce, žádný důkaz k prokázání svého tvrzení však nepředložili, neboť příslušné listiny dle svých slov ztratili a nebyli s to je dohledat. Absence právního titulu však nemohla být překážkou mimořádného vydržení vlastnického práva ke sporné části pozemku, neboť právní titul držby není zákonnou podmínkou mimořádného vydržení.

50. Soud dále shledal, že žalovaní připlocenou (spornou) část pozemku drželi přes 40 let bez toho, aby byla jejich držba či vlastnické právo k ní ze strany žalobkyně jakkoli zpochybňována. Dle zjištění soudu žalobkyně poprvé zpochybnila držbu žalovaných až v dubnu 2020, kdy je vyzvala, aby své vlastnické právo prokázali, eventuálně spornou část pozemku vyklidili. Do té doby žalobkyně žalované nikterak neupozornila na to, že společně se svou zahradou užívají také část jejího pozemku, třebaže měl Místní národní výbor v [obec] již dle dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku z [datum] povinnost sledovat, zda byl pozemek p. [číslo] užíván k účelu, pro který byl žalovaným přidělen (při plnění této povinnosti by musel nepochybně zjistit případné nedovolené připlocení části obecního pozemku). Ani v roce 2000, kdy žalobkyně prohlásila, že je vlastnicí pozemku p. [číslo] kdy požádala o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí, držbu žalovaných nezpochybnila a proti provedenému připlocení sporného pozemku ničeho nenamítala (resp. to v tomto soudním řízení netvrdila, ani nedokládala).

51. Jakkoli je pravdou, že historické dokumenty nasvědčují tomu, že vlastnictví k připlocené části pozemku nebylo na žalované převedeno a že tato část pozemku nadále zůstala součástí obecního pozemku [parcelní číslo] (srov. zejména situace v měřítcích 1: [číslo] a 1: 2000, obsažené v návrhu pozemku [číslo] a v návrhu rodinného domku na parcele [číslo] ze srpna a října 1972), ve prospěch žalovaných pro účely mimořádného vydržení vlastnického práva svědčí právě shora zmiňovaná pasivita žalobkyně, pro kterou za daných okolností lze mít za to, že žalovaní přinejmenším po subjektivní stránce mohli být v dobré víře. K tomu pak přistupuje další, z hlediska poctivosti významná skutečnost, a to že nejen žalovaní, ale také jejich sousedé vybudovali své ploty ve stejné linii jako žalovaní, a že i oni připlotili část obecního pozemku, pročež není vyloučeno, že tak skutečně všichni učinili na základě (ústní či písemné) dohody s tehdejším místním národním výborem, třebaže ta již z důvodu značného časového odstupu nebyla žádným z účastníků dohledána. Soud tak na rozdíl od žalobkyně nespatřoval v jednání žalovaných nepoctivý úmysl ve smyslu § 1095 věty poslední o. z., který by jejich mimořádné vydržení vylučoval; jeho existenci žalobkyně v tomto řízení neprokázala. Žalovaní se mohli domnívat, že připlocují část pozemku, která jim náleží, když žalobkyně v době vybudování plotu ani následně po dlouhá desetiletí proti stavbě oplocení neměla připomínek. Žalovaní mohli jednat ve skutkovém omylu, ten však nelze ztotožňovat s nepoctivým úmyslem. V řízení přitom nevyšlo najevo, že by žalovaní při stavbě plotu a následné držbě sporného pozemku postupovali krajně nepoctivě či dokonce ve zlém úmyslu.

52. Za nepodstatné pak soud považoval to, zda žalovaní vedle žádosti o povolení stavby plotu u pozemku p. [číslo] žádali též o stavbu plotu u pozemku p. [číslo] neboť rozhodující bylo to, že jim u pozemku p. [číslo] byla stavbu plotu povolena a jimi následně vybudována. Pozemek p. [číslo] i kdyby se žádost z [datum] skutečně jeho týkala (a nejednalo-li by se o pouhý překlep), nebyl předmětem tohoto soudního řízení.

53. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaní spornou část pozemku p. [číslo] označenou v geometrickém plánu z roku 2018 pod p. [číslo] vydrželi dle § [číslo] ve spojení s § 3066 o. z., a jsou tak jejími vlastníky. Takový právní stav též odpovídá dlouhodobému stavu faktickému. Žaloba na vyklizení nemovitosti tedy nebyla důvodná, když žalobkyně vlastníkem sporné části pozemku (navzdory stavu zapsanému v katastru nemovitostí) není, pročež soud žalobu I. výrokem tohoto rozsudku zamítl.

54. O náhradě nákladů řízení soud ve II. výroku rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšní v této věci byli žalovaní, kteří však náhradu nákladů řízení nepožadovali. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.