3 C 73/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Líznerovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1 proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 pro zaplacení 12 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do datum ve výši částka, se zákonným úrokem z prodlení z částky částka ve výši 15 % ročně za dobu od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbývajícím rozsahu, tedy pokud se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně, částky částka od datum do datum ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tak, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím internetových stránek žalobkyně www.kamali.cz úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalovanému dne datum poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši částka. Za poskytnutí úvěru měl být uhrazen poplatek ve výši částka. V úvěrové smlouvě byly rovněž sjednány další poplatky související s úvěrem, náklady spojené s vymáháním pohledávky a smluvní pokuty pro případ prodlení s úhradou úvěru. Úvěr společně s poplatky měl být splacen za 30 dnů ode dne jeho poskytnutí. Žalovaný v průběhu trvání úvěru splatil celkem částku částka. Žalovaná částka pak představuje neuhrazenou jistinu ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, poplatky za bezpečnou splátku ve výši částka, poplatky za SMS servis v celkové výši částka, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. korunovým odkladem ve výši částka, poplatku za prodloužení splatnosti tzv. desetiprocentním odkladem ve výši částka, účelně vynaložené náklady ve výši částka a smluvní pokuty ve výši částka. V žalobě žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žadatelů posuzuje prostřednictvím veřejných i externích registrů a tzv. credit scoringu, kdy posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné.

2. V reakci na písemnou výzvu soudu k doplnění žaloby o tvrzení důkazy, jimiž by bylo prokázáno, že před uzavřením smlouvy byla řádně posouzena úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného, dle metodiky žalobkyně, přičemž pokud jde o konkrétní údaje žalovaného, vycházela žalobkyně z údajů obsažených v kartě klienta (žalovaného), a dále provedla lustraci žalovaného v registrech NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR, a to s pozitivním vyhodnocením.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.

4. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) jednal a rozhodl ve věci v nepřítomnosti žalovaného, který byl k jednání řádně a včas předvolán, avšak z jednání se neomluvil a nepožádal o jeho odročení.

5. Na základě provedeného dokazování soud učinil tato skutková zjištění:

6. Z úvěrové smlouvy ze dne datum, kopie občanského průkazu žalovaného soud zjistil, že žalovaný uzavřel za použití prostředků komunikace na dálku s žalobkyní smlouvu o spotřebitelském úvěru. Celková výše úvěru byla částka. Roční úroková sazba byla stanovena ve výši 0 % a žalovaný měl úvěr splatit dne datum. Celkem měl žalovaný uhradit částku částka (v částce nebyla zahrnuta úhrada za doplňkové služby). V úvěrové smlouvě byly sjednány mj. tyto poplatky: poplatek za poskytnutí úvěru částka, poplatek za tzv. korunový odklad ve výši částka, poplatek za službu sms servis ve výši částka měsíčně, poplatek za službu bezpečná splátka ve výši částka měsíčně a účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním v částce min. částka za měsíc vymáhání. Dále byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Splatnost úvěru mohla být prodloužena o 30 dnů tím, že žalovaný uhradí nejpozději do 15 dnů po splatnosti úvěru částku ve výši částka (tzv. korunový odklad). Tuto možnost mohl žalovaný využít v průběhu trvání úvěrového vztahu 2krát. Žalovaný mohl dále docílit prodloužení splatnosti úvěru o 30 dnů též tím, že nejpozději v den splatnosti úvěru zaplatí alespoň 10 % z jistiny úvěru společně s poplatkem za tzv. desetiprocentní odklad. Tuto možnost mohl žalovaný využít v průběhu trvání úvěrového vztahu 9krát.

7. Z opisů výpisu proplacení smlouvy společnosti právnická osoba soud zjistil, že žalovanému byl dne datum poskytnut úvěr ve výši částka, a to bezhotovostní platbou na bankovní účet žalovaného.

8. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad soud zjistil, že žalovaný uhradil dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka. Celkem tedy žalovaný uhradil žalobkyni částku ve výši částka, která byla žalobkyní započtena v rozsahu částka na jistinu, a částka na poplatek za minimální splátku.

9. Z předžalobní výzvy k plnění z datum a podacího archu k ní soud zjistil, že k zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní upomínán s tím, aby dlužnou částku sestávající se mj. z jistiny úvěru uhradil do datum, přičemž tato upomínka byla odeslána dne datum na adresu uvedenou v úvěrové smlouvě.

10. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud zjistil, že žalovaný při sjednávání úvěru uvedl, že má jedno dítě, příjem částka plynoucí ze zaměstnání, příjem ostatních členů domácnosti ve výši částka a výši splátek jiným společnostem ve výši částka. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný měl v době sjednání úvěru již 12 ukončených úvěrových vztahů, jejichž předmětem bylo spíše krátkodobé půjčování nižších částek; pouze v jednom případě jistina úvěru přesáhla částka. V rámci těchto ukončených úvěrových vztahů se žalovaný občas dostal do krátkodobého prodlení (v řádu jednotek dnů) se splácením. V době sjednání úvěru byl žalovaný účastníkem jednoho existujícího splátkového úvěrového vztahu se splátkou ve výši částka, a výše dosud nesplacené částky činila celkem částka. V době sjednání úvěru byl žalovaný rovněž vlastníkem kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši částka. Z úvěrové zprávy vyplývá, že žalovanému bylo odmítnuto 28 žádostí o uzavření úvěru, 10 žádostí o kontokorentní úvěry a 4 žádosti o vydání kreditní karty.

11. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož došlo mezi žalobkyní a žalovaným k uzavření smlouvy, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému částku ve výši částka. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni tuto částku společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do datum. Žalovaný si třikrát prostřednictvím sjednané možnosti odkladu splatnost úvěru prodloužil, a to vždy o 30 dnů. Žalobkyně tedy žalovanému poskytla částku částka, přičemž žalovaný jí v průběhu trvání úvěrového vztahu zaplatil částka. Z předložených listinných důkazů nijak nevyplynulo, že by žalobkyně při sjednávání úvěru ověřovala příjmy žalovaného či si žádala informace k jeho výdajům, natož aby takovéto výdaje ověřovala. Z předložených listinných důkazů naopak vyplynulo, že v době sjednávání úvěrové smlouvy měl žalovaný jiný úvěrových ve výši částka a že výše měsíční splátky na tento úvěry činila částku částka (ačkoli žalovaný v žádosti uvedl, že výše jeho měsíčních splátek na jiné úvěry činí částku částka. Současně bylo zjištěno, že v době sjednávání úvěrové smlouvy již bylo žalovanému odmítnuto 28 žádostí o uzavření úvěru, 10 žádostí o kontokorentní úvěry a 4 žádosti o vydání kreditní karty a že žalovaný a byl vlastníkem kreditní karty s úvěrovým rámcem ve výši částka. V minulosti se žalovaný navíc občas se splácením úvěrů dostal do krátkodobého prodlení.

12. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), vždy ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy, kterou je namístě posuzovat jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, jíž uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle § 3 odst. 1 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

17. Podle § 2 odst. 1 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele se odbornou péčí rozumí taková úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti 18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o. z. platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Podle § 588 o. z. platí, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

21. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 citovaného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plnění z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně. V řízení bylo sice prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši částka, avšak z tvrzení žalobkyně v žalobě a z jí předložených listinných důkazů plyne, že žalobkyně nepřezkoumala s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

23. Žalobkyně sice učinila kroky k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, nepostupovala však s odbornou péčí ve smyslu § 75 a § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobkyně ověřovala výši příjmů uváděných žalovaným a že by si žádala informace k jeho výdajům, natož že by výdaje žalovaného jakkoli ověřovala. Žalobkyně měla k dispozici informace z externích registrů, ze kterých vyplynula existence jiných úvěrových závazků žalovaného nikoli zanedbatelné hodnoty a že další úvěry byly žalovanému odmítnuty. Z těchto informací muselo být žalobkyni rovněž známo, že výše skutečných výdajů žalovaného je vyšší, než žalovaný v žádosti o úvěr uváděl. S ohledem na tyto informace měla být žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného obezřetnější a vyžádat si od žalovaného další informace a podklady, aby si ověřila, že bude schopen poskytnutý úvěr splatit.

24. Pokud měla žalobkyně dostát svých povinností a měla zkoumat příjmy i výdaje žalovaného s odbornou péčí, musela by jeho reálné příjmy ověřovat a skutečně posuzovat. Lze přitom odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, z něhož plyne, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. I výpisy z insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí pak nejsou dostačující, protože nemusí reflektovat skutečné dluhy či výdaje spotřebitelů.

25. Lze proto uzavřít, že na základě úkonů, které měly směřovat k ověření úvěruschopnosti žalovaného, nemohla žalobkyně reálně ověřit úvěruschopnost žalovaného a zjistit, jakou částku je žalovaný skutečně schopen měsíčně řádně splácet, neboť zcela chybí jak ověření jeho příjmů, výdajů, tak dostatečné zhodnocení jeho bývalých i stávajících úvěrových závazků. Žalobkyně tak řádně nesplnila zákonný požadavek posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Úvěr přitom smí věřitel poskytnout spotřebiteli jen tehdy, pokud schopnost žadatele splácet poskytnutý úvěr řádně posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel (spotřebitel) bude schopen úvěr splácet. Smyslem a účelem zkoumání úvěruschopnosti je prevence proti zadlužování dlužníků (spotřebitelů), jak plyne z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka. Žalobkyně tedy podle zjištění soudu úvěruschopnost žalovaného sice zkoumala, nikoli však s odbornou péčí a obezřetně tak, jak bylo její zákonnou povinností.

26. Nesplnění povinnosti posoudit před poskytnutím úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí je pak sankcionováno absolutní neplatností úvěrové smlouvy, k níž soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. V tomto směru soud odkazuje mj. na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C 679/18 OPR-Finance, podle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Soudní dvůr Evropské unie dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se Směrnicí č. 2008/48/EC o smlouvách o spotřebitelském úvěru (k tomu též rozsudek Okresního soudu ve adresa ze dne datum, sp. zn. spisová značka, a mnohé další).

27. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, není zde právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy bezdůvodně obohatil na její úkor o částka, přičemž žalovaný již vrátil žalobkyni částku ve výši částka. Soud proto uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni částku odpovídající rozdílu mezi částkami částka a částka, tedy částku ve výši částka, a zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) od datum (ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění podle předžalobní výzvy lnění, čímž byl žalovaný zároveň prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky) do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

28. Ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a přiznal žalobci, který byl ve věci z větší části úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši částka. Tato částka odpovídá 32 % náhrady nákladů, na kterou by žalobce měl nárok, pokud by byl v řízení zcela úspěšný (66 % odpovídající úspěchu žalobce - 34 % odpovídající úspěchu žalovaného). Při plném úspěchu ve věci by náklady činily celkem částku částka a sestávaly by se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a z nákladů zastoupení advokátem, kdy žalobkyni náleží odměna stanovená podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši částka za každý úkon právní služby vykonané advokátem a paušální náhrada výdajů stanovená dle odst. 5 stejného ustanovení v částce částka za každý ze 3 úkonů právní služby (za převzetí a přípravu zastoupení, návrh ve věci samé a předžalobní výzvu k plnění). Dále pak daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % stanovená ze shora uvedených částek vyjma soudního poplatku.

30. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní (§ 160 odst. l o.s.ř.) s povinností plnit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. l o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb.) u soudního exekutora.