34 C 174/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno , IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, m2, vyznačeného geometrickým plánem č. , hodnota, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, pro katastrální území , adresa, , vyhotoveným společností , právnická osoba, , ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, , který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši , částka, , a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o výměře , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, m2 vyznačeného geometrickým plánem č. , hodnota, -9/2023 pro katastrální území , adresa, , vyhotoveným společností , právnická osoba, , ověřeným úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem , tituly před jménem, , jméno FO, . Tvrdila, že na základě kupní smlouvy ze dne , datum, nabyla vlastnické právo ke stavbám č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci , adresa, , jejichž součástí je i garáž postavená předchozím vlastníkem v 70. letech. Žila v přesvědčení, že se stala vlastníkem všech pozemků a budov, které užívá. Jak ale zjistila při zpracování geometrického plánu v roce 2023, garáž je postavena částečně na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , který je ve vlastnictví žalované. Pozemky účastníků řízení spolu přímo sousedí a nejsou oddělené žádnou hranicí. Žalobkyně spornou část pozemku užívá od , datum, a žalovaná za celou dobu o pozemek neprojevila žádný zájem. Do ledna 2023, tedy více než 20 let, žalobkyně pozemek užívala v přesvědčení, že jí patří. Ke dni , datum, se tedy stala na základě mimořádného vydržení jeho vlastníkem.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Namítla, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno a nedoložila listiny, kterých se dovolává. Tvrzení žalobkyně, podle které žalovaná o pozemek neprojevuje zájem, je nesprávné. Pozemek je veřejným prostranstvím, o které žalovaná standardně pečuje a v loňském roce proběhla jeho velká revitalizace. Tvrzení o užívání pozemků žalobkyní v dobré víře lze stěží ověřit. Stavba č. p. 35 je ve špatném technickém stavu a měla by být zbourána, není zřejmé, zda bylo její užívání legální. U domu č. p. 33 byly provedeny nepovolené stavební úpravy a není zřejmé, zda došlo k dodatečnému povolení stavby. Pokud žalobkyně staví svůj nárok na této stavební úpravě, měla by doložit, že přesah stavby na pozemek žalované byl legální, protože podle katastrální mapy není patrné, že by jakákoliv část domu žalobkyně na pozemek žalované přesahovala. Žalobkyně nemůže profitovat z protiprávního stavu. Žalobkyně žalobou obchází institut přestavku, protože podle § 1087 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), by žalované musela platit náhradu. Takové zneužití práva nepožívá právní ochrany.

3. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

4. Vlastníkem pozemku parc. č. 1280/1 v k. ú. , adresa, evidovaným v katastru nemovitostí je žalovaná (zjištěno z informací o pozemku z nahlížení do katastru nemovitostí).

5. Žalobkyně byla ke dni , datum, zapsána v katastru nemovitostí jako vlastník pozemků parc. č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, (zjištěno ze snímku obrazovky z nahlížení do katastru nemovitostí ve vztahu k LV , Anonymizováno, v k. ú. , adresa, ). Pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, přímo sousedí s pozemkem parc. č. , hodnota, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, (zjištěno ze snímku obrazovky z nahlížení do katastru nemovitostí, informace o pozemku parc. č. , hodnota, ). Ke stavbě č. p. 35 přiléhá stavba garáže (zjištěno z mapových snímků a fotografií pořízených na webových stránkách , právnická osoba, ).

6. Žalobkyně uzavřela dne , datum, jako kupující smlouvu s , jméno FO, jako prodávajícím, jejímž předmětem byl prodej rodinného domku č. p. , Anonymizováno, a , Anonymizováno, v obci , adresa, se stavební parcelou 638 a 639 a zahradou parc. č. , hodnota, v , adresa, včetně veškerého příslušenství (zjištěno z kupní smlouvy ze dne , datum, ).

7. Z geometrického plánu č. , hodnota, -9/2023 vyhotoveného společností , právnická osoba, a úředně ověřeného , tituly před jménem, , jméno FO, , oprávněným zeměměřickým inženýrem, soud zjistil, že byl vyhotoven za účelem zaměření budovy na pozemcích parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. a obci , adresa, na hranici s pozemkem parc. č. , hodnota, v k.ú. a obci , adresa, . Na pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, byla budova zaměřena v rozsahu nově vzniklého pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o rozměrech 1,20 m x 4,15 m.

8. Svědkyně , jméno FO, navštívila nemovitosti žalobkyně poprvé poté, co je žalobkyně koupila v roce 1992, často ji zde navštěvovala. Vpravo od hlavní ulice se již v té době nacházela garáž, kterou identifikovala na aktuálních fotografiích, které jí byly soudem v rámci výslechu předloženy. Nevybavovala si, že by žalobkyně od té doby prováděla na nemovitosti rekonstrukci či přístavbu. S žalobkyní se seznámily přes chov psů, přičemž žalobkyně v budově garáže chtěla umístit porodny a kotce (zjištěno ze svědeckého výslechu , jméno FO, ). Svědkyně , jméno FO, navštívila žalobkyni v jejím bývalém bydlišti poprvé v letech 1992-1993, kdy se v místě nacházela stavba garáže, která byla podle jejího názoru jako architekty dostavována k původním starším nemovitostem v průběhu 50-70. let. Rovněž ona byla schopna garáž identifikovat na aktuálních fotografiích, které jí byly soudem v rámci výslechu předloženy. Nemovitosti žalobkyně podrobně popsala, žalobkyni zde opakovaně navštěvovala. Nevybavovala si, že by následně probíhala nějaká další rekonstrukce nemovitosti. Existoval na to jen projekt, který nebyl realizovaný. Pamatuje si, že bylo nutné udělat nový strop kvůli pádu původního (zjištěno ze svědeckého výslechu , jméno FO, ). , jméno FO, zná nemovitosti žalobkyně od počátku 80. let, kdy jezdil do sběrny, která s nimi sousedila. V letech 1993-1994 jeho kamarád koupil nemovitost vedle nemovitostí žalobkyně a svědek tam s ním opravoval auta. Po předložení aktuální fotografie uvedl, že dům s garáží vypadá kromě střechy a betonu před garáží od 80. let stále stejně (zjištěno ze svědeckého výslechu , jméno FO, ).

9. Ve znaleckém posudku týkajícím se ocenění domu č. p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, , domu č. p. , Anonymizováno, se stavební parcelou č. , hodnota, a zahrady parc. č. , hodnota, , vše v obci a k. ú. , adresa, , je uvedeno, že „cca v roce 1999 byla provedena přístavba garáže (skladovacího domku?) k č. p. , Anonymizováno, “ (str. 6), ale současně také, že garáž byla přistavěna „cca v polovině devadesátých let“ (str. 10) (zjištěno ze znaleckého posudku Dipl. , tituly před jménem, , jméno FO, č. , hodnota, -09/01 ze dne , datum, ).

10. Z dalších provedených listin soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci.

11. Na základě takto provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Jako vlastník pozemku parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, je zapsána žalovaná. Žalobkyně byla ke dni , datum, zapsána jako vlastník sousedících nemovitostí na LV č. , hodnota, včetně pozemku parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , v k. ú. , adresa, , k níž byla přistavěna garáž, která se zde nachází přinejmenším od 80. let. Žalobkyně po dobu trvání vlastnického práva k předmětným nemovitostem od roku 1992 neprováděla žádné zásadní stavební úpravy kromě opravy střechy garáže. Soud v tomto směru vycházel ze shodných svědeckých výpovědí, kdy svědci odpovídali na položené dotazy spontánně a konzistentně, předmětné místo všichni znali osobně, nebyl proto důvod jim nevěřit. Soud naopak nevycházel z údajů týkajících se výstavby garáže uvedených ve znaleckém posudku, který je v tomto směru sám vnitřně rozporný a není vůbec zřejmé, o co znalec svá zjištění stran stáří předmětné garáže opíral. Žalobkyně shora uvedené nemovitosti včetně stavby garáže užívala od roku 1992, kdy je koupila od předchozího vlastníka. Část pozemku parc. č. 1280/1, na kterém se stavba garáže nachází, byla geometrickým plánem z roku 2023 v rozsahu stavby garáže vymezena jako nový pozemek parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, o rozměrech 1,2 m x 4,15 m, tj. 4,98 m2.

12. Takto zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně.

13. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen jako „o. s. ř.“), se lze určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

14. Soud se proto nejprve zabýval posouzením této otázky, přičemž danou podmínku shledal v případě žalobkyně naplněnou. Existenci naléhavého právního zájmu zkoumá soud z úřední povinnosti. Závěr o existenci naléhavého právního zájmu přitom lze přijmout i na základě výsledků provedeného dokazování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Jak plyne z ustálené judikatury, navrhuje-li žalobkyně určení svého vlastnického nebo jiného práva k nemovitosti, které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Tak je tomu i v nyní posuzované věci, kde je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník sporného pozemku jiná osoba než žalobkyně, která se s odkazem na vydržení dovolává určení svého vlastnického práva.

15. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Podle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

16. Podle přechodného ustanovení v § 3066 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

17. Pro aplikaci těchto ustanovení jsou stěžejní obecná výkladová východiska plynoucí z judikatury Nejvyššího soudu. Z ní plyne, že podmínkou mimořádného vydržení podle § 1095 o. z. není poctivá držba (ve smyslu § 992 odst. 1 o. z.) ani (pro dobu držby před , datum, ) držba oprávněná [§ 130 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí a výkonu držby nebylo úmyslně poctivé (morální) v obecném smyslu. Důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá. Držiteli, který se dovolává mimořádného vydržení, se započte vydržecí doba předchůdce, který držel věc „nikoli v nepoctivém úmyslu“; není třeba, aby byl předchůdce držitelem poctivým, anebo ve smyslu předchozí právní úpravy držitelem oprávněným. Do vydržecí doby jak pro řádné, tak mimořádné vydržení se ve prospěch vydržitele započte i doba držby jeho předchůdce, jen pokud předchůdce sám nesplnil podmínky vydržení, a nestal se tak vlastníkem věci. Samotný „nikoliv nepoctivý úmysl“ se nemusí změnit v úmysl nepoctivý jen tím, že držitel zjistí okolnosti, ze kterých se podává, že vlastníkem věci je ve skutečnosti někdo jiný. Je třeba zvážit, že i vlastnické právo k nemovitosti lze nabýt mimoknihovně (vydržením), takže ani vědomost o tom, že držitel nemovitosti není jako vlastník evidován ve veřejném seznamu, nevylučuje nepoctivý úmysl; to platí tím spíše pro zápisy v takovém seznamu, které mají původ v letech 1948 až 1990, ev. i o něco později, v dobách, kdy nebyla vedena řádná evidence práv k nemovitostem. Nepoctivým ve smyslu § 1095 o. z. je v zásadě (zpravidla) úmyslné jednání naplňující znaky nepravé držby, tedy pokud se držitel úmyslně „vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou“ (§ 993 o. z.) (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

18. Při aplikaci těchto obecných východisek na nyní posuzovanou věc soud shledal žalobu důvodnou. Jak již bylo výše uvedeno, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně spornou část pozemku užívala a chopila se jeho držby od roku 1992, kdy do svého vlastnictví na základě kupní smlouvy nabyla přilehlé nemovitosti, se kterými sporná garáž a pozemek pod ní tvoří jeden funkční celek a historicky jsou takto jako jeden celek užívány. Slyšení svědci shodně potvrdili, že se přístavba garáže na pozemku nacházela již v 80. letech, resp. na počátku 90. let, kdy nemovitosti začala užívat žalobkyně a že žalobkyně do půdorysu garáže nezasahovala žádnou přestavbou. Soud proto vycházel primárně z obsahu těchto výpovědí, které se jevily ze shora uvedených důvodů jako věrohodné. Pokud jde o informaci o datu postavení garáže uvedenou ve znaleckém posudku, je zřejmé, že se jedná o pouhý odhad znalce, neboť ten k tomuto neměl k dispozici žádné podklady. Navíc se jeho odhad na různých místech posudku liší a z obsahu znaleckého posudku nelze přezkoumatelně zjistit, o co se odhad znalce opírá.

19. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně chopila držby a užívala spornou část pozemku pod garáží od roku 1992 minimálně do roku 2023, tedy po dobu delší než 20 let, nebylo nutné se v jejím případě zabývat započtením vydržecí doby jejího právní předchůdce, který měl garáž na pozemku postavit. Tím je tedy splněna první (časová) ze dvou nezbytných podmínek pro učinění závěru o mimořádném vydržení.

20. Následně se proto soud musel zabývat i druhou podmínkou, tj. tím, zda žalobkyně pozemek držela „nikoli v nepoctivém úmyslu“. Žalovaná v tomto směru ničeho netvrdila, nepoctivý úmysl žalobkyně v souvislosti s užíváním předmětné garáže nevyplynul ani z provedeného dokazování, když v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná proti výstavbě garáže na svém pozemku kdykoli v průběhu desítek let její existence cokoli namítala, přestože tvrdila, že v jejím okolí prováděla údržbu a stav v lokalitě jí tedy musel být znám. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v nepoctivém úmyslu jedná především ten, kdo ví, že tím, že se ujal držby, působí jinému bezdůvodně újmu (srov. usnesení ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, nebo výše již citovaný rozsudek sp. zn. , spisová značka, ). Žádné takové skutečnosti tvrzeny žalovanou nebyly, a ani jiným způsobem nevyplynuly v průběhu řízení. Držba žalobkyně tedy zjevně nikomu bezdůvodnou újmu nepůsobila.

21. Soud se naopak neztotožnil s právním názorem žalované, podle kterého žalobkyně obchází podáním žaloby právní úpravu tzv. přestavku. S ohledem na datum vzniku stavby lze úvodem předeslat, že § 1087 o. z. upravující tzv. přestavek se použije (na základě odkazu z § 3059 o. z.) i na stavby zřízené před , datum, , ale pouze při splnění jeho předpokladů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Dané ustanovení však na vztahy mezi účastníky řízení nemůže dopadat, protože dané ustanovení upravuje poměry mezi vlastníkem pozemku, na kterém byla stavba postavena, a zřizovatelem stavby. Takový zřizovatel pak má v případě své dobré víry nahradit obvyklou cenu pozemku. Žalobkyně však zřizovatelem stavby nebyla (tu zřídil její právní předchůdce) a ona ji pouze začala po zakoupení sousedících pozemků a staveb užívat spolu s nimi, čímž se chopila držby garáže a části pozemku, který se pod ní nachází. V dané věci tudíž nebyly splněny předpoklady pro aplikaci daného ustanovení.

22. Protože byly splněny zákonné podmínky mimořádného vydržení stanovené v § 1095 o. z., tj. uplynula doba delší 20 let a současně nebyl zjištěn nepoctivý úmysl, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a určil, že je žalobkyně vlastníkem pozemku v rozsahu, jak byl vymezen geometrickým plánem s ohledem na rozměry stavby garáže tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši , částka, . Ty sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, a paušální náhrady nezastoupeného účastníka za čtyři úkony (podání žaloby a účast na třech jednáních před soudem) po , částka, za každý z nich [§ 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb.]. Lhůtu k zaplacení nákladů řízení soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř).