34 C 197/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , narozený Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno 2. Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , narozená Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno bytem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o zaplacení 871 185,48 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá po žalovaných zaplatit společně a nerozdílně částku ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , od , datum, do , datum, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , úrok ve výši 5,9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhá zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že s nimi uzavřela smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě jim poskytla finanční prostředky ve výši , částka, . Žalovaní se za ně zavázali platit úrok 5,9 % ročně a další sjednané poplatky, a to měsíční splátkou , částka, . Protože se žalovaní dostali do prodlení s více než dvěma splátkami, využila žalobkyně svého práva a celý úvěr , datum, zesplatnila. Podle smlouvy je žalobkyně oprávněna připisovat k jistině úroky, úroky z prodlení a další vzniklé poplatky. Při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů sdělených žalovanými. Kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích registrech. Porovnávala příjem žalovaných a jejich výdaje odhadnuté na základě historických dat ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů. Zkoumáním úvěruschopnosti nezjistila žádné skutečnosti bránící poskytnutí úvěru. Žalovaní dluží na jistině dluhu , částka, , na smluvním úroku 5,9 % p. a. počítaném z jistiny od , datum, do , datum, částku , částka, , na zákonném úroku z prodlení od , datum, do , datum, částku , částka, a dále smluvní úrok ve výši 5,9 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení , částka, od , datum, do zaplacení.

2. Na výzvu soudu žalobkyně dále doplnila, že žalovaný 1. v žádosti uvedl příjem , částka, , což žalobkyně ověřila na základě příchozích transakcí na účtu, který je u ní vedený a 2. žalovaná uvedla příjem , částka, , což žalobkyně ověřila z potvrzení od zaměstnavatele. Žalobkyně ověřila, že s žalovanými není vedeno insolvenční řízení, ověřila jejich splátkovou morálku a z interní evidence ověřila, že k nim nemá negativní informace. Žalovaní na žádosti uvedli výdaje , částka, . Životní výdaje proto žalobkyně stanovila na základě sdělených dat v kombinaci s interními informacemi včetně využití statistických údajů, a to na , částka, měsíčně. Žalovaní v žádosti uvedli splátky ve výši , částka, , přičemž žalobkyně zjistila dotazem do registru úvěrů, že žalovaní mají dvě kreditní karty, dva hypoteční úvěry, kontokorentní úvěr a další čtyři úvěry, z nichž dva byly v rámci úvěrové žádosti zkonsolidovány. Celkové splátky činily , částka, . Splátka nového úvěru činila , částka, a nové splátkové zatížení žalovaných , částka, .

3. Žalovaní se k žalobě nevyjádřili.

4. Soud ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaných, kteří byli k jednání řádně a včas předvoláni, přesto se k jednání nedostavili a ani z důležitého důvodu nepožádali o jeho odročení [§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Žalovaný 1. požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši , částka, . V žádosti uvedl, že je ženatý, bydlí ve vlastní nemovitosti se zástavou, žije s dalšími třemi osobami, je zaměstnán u , právnická osoba, . s měsíčním příjmem , částka, . Uvedl, že nesplácí žádné jiné úvěry (zjištěno z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, ). Žalovaná 2. požádala jako spolužadatel o úvěr za účelem konsolidace ve výši , částka, . Uvedla, že je vdaná, bydlí ve vlastní nemovitosti se zástavou, žije s dalšími třemi osobami v domácnosti, je zaměstnána u , právnická osoba, . s měsíčním příjmem , částka, . Vedle toho má další příjem , částka, měsíčně (zjištěno z žádosti ze dne , datum, ).

7. Žalobkyně před uzavřením smlouvy disponovala výpisy z účtu žalovaného 1. za období od , datum, do , datum, . V březnu 2017 žalovaný 1. obdržel od zaměstnavatele částku , částka, , celkové výdaje činily , částka, a konečný zůstatek činil , částka, . V dubnu 2017 měl žalovaný 1. příjem od zaměstnavatele , částka, , celkové výdaje činily , částka, a konečný zůstatek činil , částka, . V květnu 2017 měl žalovaný 1. příjem od zaměstnavatele , částka, , celkové výdaje činily , částka, a konečný zůstatek činil , částka, . V červnu 2017 měl žalovaný 1. příjem od zaměstnavatele , částka, , celkové výdaje činily , částka, a konečný zůstatek činil , částka, . V červenci 2017 měl žalovaný 1. příjem od zaměstnavatele , částka, , celkové výdaje činily , částka, a konečný zůstatek činil , částka, (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného 1.).

8. Žalovaná 2. předložila před uzavřením smlouvy žalobkyni potvrzení zaměstnavatele, podle kterého její průměrná čistá mzda činí , částka, (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu). Žalovaná 2. pobírala od , datum, rodičovský příspěvek , částka, (zjištěno z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory ze dne , datum, ). Žalovaní měli v době uzavření smlouvy dvě kreditní karty, dva hypoteční úvěry, kontokorentní úvěr a další čtyři úvěry, z nichž dva byly v rámci úvěrové žádosti zkonsolidovány. Celkové splátky činily , částka, . Životní výdaje žalobkyně stanovila na základě dat sdělených žalovanými o počtu vyživovaných osob, způsobu bydlení a na základě internách informací včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení, a to na , částka, (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti klienta).

9. Žalobkyně s žalovanými uzavřela dohodu označenou jako „smlouva o úvěru“, kterou bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši , částka, , který budou žalovaní splácet po , částka, měsíčně s úrokovou sazbou 5,90 % ročně. Žalovaní se zavázali dluh zaplatit společně a nerozdílně. Účelem úvěru byla konsolidace úvěru nebo půjček žalovaných. Účastníci si sjednali právo žalobkyně učinit celý úvěr okamžitě splatný v případě porušení podmínek smlouvy, mj. konkrétně v případě prodlení žalovaných se splacením jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splacením více než dvou splátek (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, ).

10. Žalobkyně vyzvala žalované, aby do , datum, uhradili dluhy po splatnosti (, částka, ) s tím, že jinak bude požadovat okamžité splacení celého úvěru (zjištěno ze dvou dopisů nadepsaných jako „poslední výzva k úhradě dlužné částky“ ze dne , datum, ). Následně žalobkyně vyzvala obdobnou výzvou také k úhradě , částka, do , datum, (zjištěno ze dvou dopisů nadepsaných jako „poslední výzva k úhradě dlužné částky“ ze dne , datum, ). Dopisy ze dne , datum, žalobkyně oznámila žalovaným, že celou zbývající částku úvěru činí ode dne , datum, splatnou (zjištěno z dopisů ze dne , datum, nadepsaných jako „rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu“), přičemž zásilka byla žalovaným odeslána dne , datum, (zjištěno z poštovního podacího archu). Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalované k úhradě dluhu do 5 dnů od odeslání výzvy s tím, že jinak bude pohledávka soudně vymáhána (zjištěno z dvou „výzev k úhradě dluhu“ ze dne , datum, ), přičemž oběma žalovaným byly výzvy odeslány dne , datum, (zjištěného z poštovního podacího archu).

11. Žalovaní žalobkyni splatili celkem , částka, . Žalovaní čerpali z úvěru celkem , částka, (zjištěno z přehledu splácení úvěru od , datum, do , datum, , listiny „podklady pre súdne konanie“ a výpisů z úvěrového účtu).

12. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil skutečnosti, které by byly rozhodné pro posouzení věci. Proto považuje za nadbytečné, aby je na tomto místě blíže rekapituloval.

13. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovanými dohodu označenou jako smlouva o úvěru, na jejímž základě jim poskytla , částka, , z čehož jí žalovaní vrátili , částka, . Žalobkyně úvěr ke dni , datum, zesplatnila a v předžalobní výzvě žalovaným stanovila lhůtu k zaplacení do , datum, . Žalovaní přesto zbývající část dluhu neuhradili. Před uzavřením smlouvy žalobkyně disponovala ve vztahu k příjmům žalovaného 1. výpisy z jeho účtu a ve vztahu k žalované 2. potvrzením jejího zaměstnavatele o dosahovaných příjmech. Přestože žalovaní v žádosti tvrdili nulové výdaje na úhradu jiných dluhů, žalobkyně zjistila, že žalovaní splácí několik dalších úvěrů. V řízení nebylo tvrzeno a prokázáno, že by se žalobkyně zabývala před uzavřením smlouvy konkrétní výší životních výdajů žalovaných, resp. že by po nich sdělení a doložení této skutečnosti požadovala. Namísto toho vycházela žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti z obecných tvrzení o počtu společně žijících osob, způsobu bydlení v kombinaci se statistickými údaji, přičemž výdaje takto stanovila na , částka, , přestože reálné měsíční výdaje žalovaného se pohybovaly každý měsíc v částkách v řádech stovek tisíc Kč či cca jednoho milionu Kč.

14. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření dohody podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zejména zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť tuto dohodu uzavírala žalobkyně jako podnikatel a žalovaní jako spotřebitelé.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 87 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Zde je třeba uvést, že v případě této neplatnosti jde i při subsidiární aplikaci o. z. o neplatnost absolutní, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek (srov. § 588 o. z.). Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-679/18).

19. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, či nikoliv a dospěl k závěru, že tomu tak v daném případě nebylo. Žalobkyně se totiž vůbec nezabývala prověřením výdajů žalovaných a vyšla pouze z výpočtů opírajících se o statistická data. Žalovaní totiž při uzavírání smlouvy žádné konkrétní pravidelné údaje neuvedli a žalobkyně je po nich dále ani nepožadovala. Ba co víc, žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaní své výdaje zatajují, neboť v žádosti uvedli, že nesplácejí žádný jiný úvěr, o čemž žalobkyně z jí dostupných informací věděla, že není pravda. Tím spíš se měla konkrétními výdaji žalovaných zabývat. Jestliže navíc z účtu žalovaného 1. vyplynulo, že vypočtená výše výdajů ani rámcově neodpovídá skutečnému stavu, nelze daný výstup ze statistických dat brát sám o sobě jako rozhodující z hlediska posouzení úvěruschopnosti.

21. V této souvislosti soud nepřisvědčil žalobní argumentaci opírající se o závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle kterého pochybení při zkoumání úvěruschopnosti nemusí znamenat neschopnost spotřebitele úvěr splácet a pro závěr o neplatnosti smlouvy musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet. Z toho žalobkyně dovozovala, že faktickým dlouhodobým splácením úvěru žalovaní prokázali svou schopnost splácet. Tato argumentace však není důvodná, protože není souladná s cíli sledovanými směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru, která ve svém článku 8 zakotvuje povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, čímž směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti s tím, že takové finanční důsledky uzavření úvěrové smlouvy pro situaci spotřebitele přitom mohou nastat i po splacení úvěru. Soudní dvůr Evropské unie proto rozhodl, že „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky“ (srov. s rozsudkem Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, sp. zn. C755/22). Tímto rozsudkem pak byly překonány i závěry odkazované judikatury Nejvyššího soudu.

22. Na těchto závěrech nemůže nic měnit ani žalobkyní poukazované placení jednotlivých splátek, které nemůže představovat konkludentní uznání celého žalobou uplatněného dluhu podle § 2054 odst. 2 o. z. Je totiž třeba rozlišovat mezi plnění dluhu z části ve smyslu daného ustanovení a dílčím plněním postupně dospívajících splátek dluhu. Pokud žalovaní platili žalobkyni dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, přičemž tyto splátky jsou samostatným závazkem, a jejich placení tak nepředstavuje uznání celého dluhu (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , a ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

23. Na základě shora uvedených východisek proto soud dospěl k závěru, že samotné placení sjednaných splátek ze strany žalovaných nepředstavuje důkaz pro závěr, že žalobkyně zkoumala řádně úvěruschopnost. Stejně tak placení těchto splátek nepředstavuje uznání celého dluhu. Soud tedy uzavřel, že předmětná dohoda, na jejímž základě byl poskytnut úvěr, je absolutně neplatná ve smyslu výše uvedeným ustanovení a neplatná jsou tak všechna její ustanovení.

24. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce, není možné nároku žalobkyně uplatňovaného z titulu smlouvy o úvěru vyhovět. V řízení bylo nicméně zjištěno, že žalobkyně žalovaným poskytla částku , částka, , u které nebyl s ohledem na výše uvedené dán žádný právní důvod, pro který by si ji žalovaní mohli ponechat. Žalovaní by se tedy v tomto rozsahu na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatili. Současně však soud vyšel z toho, že žalovaní žalobkyni dle předložených listin splatili celkem , částka, (a žalovaní nic jiného netvrdili a neprokazovali). Bezdůvodné obohacení na straně žalovaných tak činí v současné době , částka, .

25. Soud proto žalovaným uložil povinnost zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně bezdůvodné obohacení v uvedené výši (§ 1872 o. z.). Spolu s tím jim soud uložil zaplatit i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalované k plnění dopisem ze dne , datum, , který byl odeslaný téhož dne. Podle § 573 o. z. se má za to, že byl žalovaným doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, . Pětidenní lhůta k plnění stanovená žalobkyní od odeslání dopisu tak uplynula rovněž , datum, a od , datum, byli tudíž žalovaní v prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

26. O náhradě nákladů řízení soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaní měli sice v řízení úspěch ve větší části než žalobkyně, nicméně s ohledem na celkovou pasivitu jim nevznikly žádné náklady řízení, které by jim žalobkyně měla nahradit.