34 C 59/2022

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o náhradu nemajetkové újmy ve výši částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné, resp. přiměřené lhůtě v přestupkovém a navazujícím soudním řízení. Žalobce v souladu s § 6 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále také jen jako“ [anonymizováno]) svůj nárok uplatnil nejprve dne [datum] u Ministerstva dopravy České republiky. Jeho žádosti nebylo vyhověno. Ke svému nároku blíže uvedl, že k zahájení řízení o přestupku dle zákona o silničním provozu došlo doručením příkazu správního orgánu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka]. Následně byl žalobce uznán vinným rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka]. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal řádně a včas odvolání, o němž bylo odvolacím správním orgánem rozhodnuto dne [datum], který část výrokového textu změnil a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Rozhodnutí správního orgánu druhého stupně bylo žalobci doručeno dne [datum]. Následně žalobce podal proti tomuto rozhodnutí správní žalobu. Krajský soud vydáním rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozhodnutí odvolacího správního orgánu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalobci bylo následně dne [datum] doručeno rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], kterým odvolací správní orgán zrušil prvostupňové rozhodnutí a řízení vedené pod spisovou značkou [anonymizováno] [číslo] 2018 [spisová značka] zastavil. Řízení o přestupku a navazující soudní řízení správní tak od doručení sdělení obvinění do zastavení řízení trvalo více než 37 měsíců. Tuto dobu žalobce nepovažuje za přiměřenou. Existenci vzniku nemajetkové újmy žalobce odůvodnil zejména samotnou povahou přestupkového řízení jakožto řízení [anonymizováno] povahy. Uvedl, že přestupkové řízení spadá do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 [anonymizováno] úmluvy o ochraně lidských práv a základní svobod, zahrnujícího mj. i právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, které se vztahuje jak na přestupkové řízení vedené před správními orgány, tak i na navazující soudní řízení správní. Na přestupkové řízení stejně jako na navazující soudní řízení správní je přitom od okamžiku sdělení obvinění do nabytí právní moci konečného rozhodnutí třeba nahlížet jako na jeden celek. Při vyčíslení základu výše nároku na peněžité zadostiučinění žalobce vycházel z [anonymizováno] pro aplikaci zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem na případy odškodňování průtahů v řízení, který sestavila Kancelář vládního zmocněnce pro zastupování České republiky před Evropským soudem pro lidská práva Ministerstva spravedlnosti a ze sjednocujícího stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS]. Důvody pro navýšení základní částky ([částka]) o 40 % pak spatřoval v povaze řízení o přestupku jako řízení o obvinění trestní povahy ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv, ze které dovozoval závažný zájem žalobce na jeho skončení v co nejkratší době, a dále ve skutečnosti, že se jednalo pouze o dopravní přestupek, který nevyžadoval rozsáhlejší a náročnější dokazování. Naopak důvodem pro snížení o 20 % je dle metodiky skutečnost, že řízení bylo projednáváno na třech stupních. Žalobce dále po žalované požadoval zaplacení úroků z prodlení ode dne následujícího po dni uplatnění nároku u Ministerstva dopravy České republiky.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobcem zcela neuznává a navrhla její zamítnutí. Předně uvedla, že žalobce u ní nárok dle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. dne [datum] uplatnil toliko ve výši [částka], podmínku pro prvotní uplatnění nároku ve smyslu § 17 zákona č. 82/1998 Sb. ohledně částky [částka] tudíž nepovažovala za splněnou. S žalobcem souhlasila v tom směru, že na předmětné řízení je třeba aplikovat čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a lze jej tedy posuzovat z hlediska přiměřenosti délky řízení. Uvedla, že celková délka předmětného řízení je 3 roky, 1 měsíc a 18 dnů, tj. od [datum], kdy byl žalobci doručen příkaz městského úřadu [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], do [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí krajského úřadu ze dne [datum]. Délku řízení nepovažovala za nepřiměřenou, a to zejména s ohledem na skutečnost, že řízení bylo opakovaně vedeno nejen dvěma instancemi v rámci správního řízení, ale zahrnuje i řízení před krajským soudem. Je přitom nepochybné, že s narůstajícím počtem orgánů, které se na řízení podílejí, roste úměrně tomu i délka celého řízení. Zároveň platí, že i v případě průtahů v řízení nemusí být celková délka řízení nepřiměřená a naopak. K porušení práva na přiměřenou délku řízení pak nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, je-li celková délka řízení nepřijatelná. Pokud celková délka řízení není nepřijatelná, lze tolerovat i případné průtahy v řízení. Dle žalované je navíc nutné, aby žalobce vzniklou újmu tvrdil, a to prostřednictvím skutkových okolností, z nichž by bylo možné vznik nemajetkové újmy dovozovat, aby následně bylo možné posoudit rozsah tvrzené utrpěné nemajetkové újmy a též příčinnou souvislost mezi vznikem tvrzené nemajetkové újmy a nepřiměřenou délkou řízení. Žalobce však vznik újmy v žalobě netvrdí. Uvedla, že účelem náhrady nemajetkové újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením je kompenzace stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Dále odkázala rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], podle nějž je třeba vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak vždy je nutno zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí, kdy takovou okolností může být mimo jiné to, že řízení nemohlo v osobnostní sféře účastníka řízení vyvolat žádnou citelnou újmu. Dle žalované pak v případě žalobce ke vzniku tvrzené nemajetkové újmy v důsledku délky předmětného řízení dojít nemohlo. V této souvislosti uvedla, že žalobci hrozilo pouze uložení pokuty ve výši [částka], což je částka naprosto bagatelní. V porovnání s požadovanou satisfakcí jde na první pohled o zjevný nepoměr, když dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) zákona č. 82/1998 Sb. Takové okolnosti však v tomto případě dány nebyly a žalobce je ani netvrdí. Dále poukázala na skutečnost, že s ohledem na osoby, které za žalobce v rámci řízení jednaly, a jejich obstrukční taktiku je zřejmé, že žalobce využil služeb tzv. pojištění proti pokutám. Na samotném řízení se žalobce nijak neúčastnil, když blanketní odpor proti příkazu za něj podal zmocněnec, který řádnou plnou moc doložil až na výzvu, z ústního jednání se neomluvil. Namísto toho téhož dne vznesl zmocněnec žalobce čistě spekulativní námitku podjatosti proti všem zaměstnancům městského úřadu. Následně podal blanketní odvolání proti rozhodnutí o vině žalobce, které nemělo potřebné náležitosti, přičemž jej bylo nutno opětovně vyzývat k odstranění vad podání. Podotkla, že zmocněnec je znám velmi častým zastupováním osob ve správních řízeních, zejména o dopravních přestupcích, a problematika náležitostí odvolání a procesních postupů ve správním řízení celkově je mu tak více než dobře známa. Obstrukční jednání, jichž se dopouštěl žalobce a jeho zmocněnec ve správním řízení, byla také důvodem, pro které krajský soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů soudního řízení, přestože byl ve věci plně úspěšný. Postup žalobce ve spojení s následným uplatněním nároku na náhradu nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení nelze dle žalované hodnotit jinak, než jako jednání, které je v rozporu s veřejným pořádkem. Za situace, kdy žalobce skrze svého zmocněnce činil jednotlivá podání směřující k prodloužení celkové délky řízení, mu nemajetková újma ani vzniknout nemohla. Délka řízení tak byla žalobci jednoznačně ku prospěchu, nikoliv na újmu, když došlo k zastavení řízení z důvodu uplynutí promlčecí doby a zániku jeho odpovědnosti za přestupek, kdy nejvyšší povolenou rychlost v obci prokazatelně překročil, přičemž jeho obrana zpochybňující úhel měření – úhel odklonu radarové hlavy se jeví jako čistě účelová. Uzavřela, že jedinou nejistotou žalobce bylo, zda se mu za použití obstrukční taktiky podaří vyhnout se trestu za protiprávní jednání, kterého se dopustil či nikoliv. Pokud by snad žalobci měla nemajetková újma vzniknout, za situace, kdy se žalobce o průběh správního řízení v podstatě nezajímal, nebyl v něm nijak aktivní a navíc došlo k zastavení přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti za přestupek, měla žalovaná za to, že není na místě žalobci přiznat odškodnění v podobě konstatování porušení práva, omluvy či přiznání peněžitého zadostiučinění, neboť dostatečnou satisfakcí je již samotné zastavení přestupkového řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek důsledkem prekluze. V teoretickém prodlení se pak žalovaná ocitla nejdříve 6 měsíců od uplatnění nároku.

3. V replice žalobce dále uvedl, že dle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS], a na něj navazující Metodiky pro výpočet částky přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení má k ukončení řízení dojít během jednoho roku v rámci všech instancí. Celkový počet instancí pak může mít vliv co do stanovení výše nároku, v žádném případě se však tato skutečnost neprojevuje v rámci posouzení nároku jako takového. Poukázal rovněž na skutečnost, že podle § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, měly správní orgány rozhodující v přestupkovém řízení povinnost ve věci rozhodnout bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 60 dnů. Stran odůvodnění vzniku nemajetkové újmy žalobce uvedl, že byl nepřiměřeně dlouhou dobu ponechán v nejistotě, zda bude z přestupku uznán vinným či nikoliv, resp. zda mu bude v rámci přestupkového řízení udělen správní trest či nikoliv. Přiměřenost délky soudního řízení, stejně tak jako jiných řízení vedených orgány státu či územních samosprávných celků, je součástí práva na spravedlivý proces, jednoho ze základních lidských práv garantovaných čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, tak i právními předpisy mezinárodního původu. Není-li věc projednána bez zbytečných průtahů, dochází automaticky k zásahu účastníka řízení do jeho práva na spravedlivý proces, což vyplývá přímo z § 13 odst. 1 věty druhé [anonymizováno]. V důsledku tohoto zásahu tedy dochází i k automatickému vzniku nemajetkové újmy. Tato skutečnost byla přímo konstatována v žalobcem citovaném stanovisku Nejvyššího soudu. Žalobce je skutečně povinen tvrdit vznik nemajetkové újmy, za účelem splnění této povinnosti je však zcela dostačující vylíčení rozhodujících skutečností (zejména samotné délky řízení) a uvedení toho, čeho se žalobce domáhá (tj. vyčíslením přiměřeného zadostiučinění v penězích). Povinnost tvrzení na straně žalobce tak lze považovat za splněnou. V případě nemajetkové újmy způsobené v důsledku průtahů řízení se jedná výlučně o psychickou kategorii, kterou z povahy věci žalobce nemůže prokázat žádným relevantním důkazem vyjma vlastního tvrzení. I v tomto ohledu stanovisko koncipuje vyvratitelnou domněnku vzniku nemajetkové újmy. Existenci újmy tedy žalobce není povinen dokazovat, žalovaná pak má možnost aplikaci této domněnky zvrátit prostřednictvím relevantních důkazů. Dle žalobce z § 31a odst. 1 a 2 ZOdpŠk vyplývá, že primárním způsobem odčinění újmy má být přiznání peněžitého zadostiučinění a že samotné konstatování porušení práva lze akceptovat jen v mimořádných případech. Pokud se týká významu předmětného přestupkového řízení, tento nelze vyvozovat jen na základě hrozící sankce, neboť nelze pominout omezení způsobená vedením přestupkového řízení jako takového. Dle rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu se v přestupkovém řízení obviněný, navzdory skutečnosti, že je v daném případě zastoupen zmocněncem, musí aktivně zajímat o postup obhajoby a dalších souvisejících aspektech daného řízení. Obviněný musí být připraven reagovat na to, co se ve vlastním řízení děje, má celou řadu povinností, jež musí být připraven plnit bez ohledu na to, zda je v řízení zastoupen. [příjmení] pocit nejistoty v rámci přestupkového řízení není tedy spojen pouze s možnou udělenou sankcí, ale rovněž vyplývá i z omezení vyplývajících z vedení řízení jako takového (omezená možnost cestování z důvodu přebírání pošty, nutné konzultace se zmocněncem apod.). Samotná povaha předmětného řízení jakožto řízení trestněprávní povahy vylučuje možnost konstatování jeho malého významu na osobu obviněného. Pokud by soud konstatoval, že délka řízení skutečně byla nepřiměřená, ale význam tohoto řízení byl pro účastníka zanedbatelný, pak by tato skutečnost mohla mít vliv na výši, resp. formu odčinění nemajetkové újmy. Tato skutečnost však nemůže odůvodnit vlastní absenci vzniku nároku jako takového, protože vlastní nárok je v daném případě zakládán výhradně v důsledku posouzení přiměřenosti délky řízení. Pokud dřívějším zástupcem žalobce byly užity obstrukční taktiky, tyto nemohou mít vliv na přiznání nároku jako takového, pouze na samotnou výši resp. formu přiznaného zadostiučinění. Ačkoliv lze použití obstrukčních taktik považovat za amorální, jde o zákonem přípustný prostředek obhajoby. Dobu, o kterou se řízení prodloužilo v důsledku daných obstrukcí, však nelze klást k tíži státu, pokud prostřednictvím svých orgánů aktivně vystupoval za účelem jejich překonání. Případnou dobu řízení, o kterou bylo řízení prodlouženo v důsledku obstrukcí, tedy nelze započítat do celkové doby, po kterou se účastníkovi přiznává kompenzace a dle metodiky je tato skutečnost důvodem pro snížení základní částky. V této souvislosti rovněž odkázal na § 31a odst. 3 písm. c) [anonymizováno]. K potenciálnímu obstrukčnímu jednání v předmětném řízení dle žalobce docházelo výlučně před správním orgánem prvního stupně, v rámci této fáze řízení však k průtahům ani nedošlo. V odvolacím řízení, ve kterém byla lhůta pro vydání rozhodnutí překročena o více než 6 měsíců, stejně tak jako v řízení před krajským soudem, jsou naopak dle žalobce průtahy očividné. Nesouhlasil s tvrzením žalované, že případná nemajetková újma již byla kompenzována samotným zastavením řízení. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], a dále konstatoval, že protiprávního jednání, pro které bylo přestupkové řízení vedeno, se nedopustil. Nedostatečné prokázání viny žalobce přitom bylo i důvodem, pro který krajský soud zrušil správní rozhodnutí. Zastavení řízení v důsledku promlčení tak pro žalobce nemohlo představovat žádnou kompenzaci, když v případě, že by bylo pokračováno v přestupkovém řízení, výsledek by vyústil v konstatování neviny žalobce, tedy i k zastavení řízení. Dále uvedl, že podmínkou podání žaloby je uplatnění nároku u příslušného ministerstva jako takového. Není-li požadovaná částka ze strany ministerstva přiznána, je možné obrátit se na soud, kdy v rámci žaloby není žalobce původně uplatněnou výší vázán.

4. Na základě dokazování provedeného listinami obsaženými ve vyžádaných spisech, konkrétně Městského úřadu Černošice, odbor přestupků, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018 [spisová značka], Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor správních agend a krajský živnostenský úřad, sp. zn. SZ_ [číslo] 2018 a Krajského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka] a listinami, které účastníci navrhli k důkazu a doložili v průběhu řízení, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

5. Dne [datum] [ulice] policie [obec] oznámila [stát. instituce] podezření o spáchání přestupku podle § 125c odst. 1, písm. f), bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kterého se měl žalobce dopustit tím, že dne [datum] v 14:22 hod v obci [obec] při řízení motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost, která mu byla naměřena 64 km/hod (oznámení o podezření ze spáchání přestupku ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] MP, úřední záznam [anonymizována dvě slova] [obec] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] MP včetně záznamu o přestupku ze dne [datum]). Dne [datum] byl žalobci doručen do vlastních rukou příkaz Městského úřadu Černošice, odbor přestupků, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka], kterým bylo rozhodnuto o vině žalobce ze shora uvedeného přestupku a za který mu byla podle § 125c odst. 5 písm. g) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši [částka] (příkaz Městského úřadu Černošice, odbor přestupků, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka] včetně doručenky z [datum rozhodnutí]). Dne [datum] v 15:00 hodin byl zmocněncem žalobce, Ing. [jméno] [jméno], proti tomuto příkazu na elektronickou podatelnu města Černošice zaslán neodůvodněný odpor, k němuž byla přiložena nepodepsaná plná moc. Zpráva byla přijata bez uznávaného elektronického podpisu (odpor žalobce zaslaný z emailové adresy jaros.miloslav [email] dne [datum] včetně přiložené nepodepsané plné moci a doručenky z [datum]). Tytéž listiny byly zmocněncem žalobce zaslány [stát. instituce] na adresu elektronické podatelny rovněž dne [datum] v 15:00 hodin (odpor žalobce zaslaný z emailové adresy jaros.miloslav [email] dne [datum] včetně přiložené plné moci pro Ing. [jméno] [jméno] ze dne [datum] a doručenky ze dne [datum]). Dne [datum] byl zmocněnec žalobce vyzván k doplnění podpisu na plné moci ve lhůtě 5 dnů (výzva k odstranění nedostatku podání ze dne [datum] adresovaná zmocněnci žalobce včetně doručenky), která byla následně zmocněncem žalobce zaslána téhož dne (podepsaná plná moc pro Ing. [jméno] [jméno] ze dne [datum] včetně doručenky z [datum]). Dne [datum] bylo zmocněnci žalobce zasláno předvolání obviněného k ústnímu jednání nařízenému na den [datum], a to za účelem zjištění skutkového stavu věci (předvolání obviněného k ústnímu jednání v jeho přestupkové věci po podaném odporu proti příkazu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka] včetně doručenky z [datum rozhodnutí]). Dne [datum] zmocněnec žalobce nahlížel do spisu sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018 [spisová značka] (protokol o nahlížení do spisu z 16. 5. 018). V sobotu [datum] v 15:00 hodin byla zmocněncem žalobce zaslána na podatelnu města Černošice námitka podjatosti vznesená proti každému zaměstnanci Městského úřadu Černošice, a to bez ohledu na jejich funkci a postavení v organizační struktuře uvedeného orgánu, včetně starosty, místostarosty a tajemníka úřadu, která byla zaevidována dne [datum] (námitka podjatosti zaslaná dne [datum] zmocněncem žalobce ke sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018 [spisová značka] včetně doručenky z [datum rozhodnutí]). Dne [datum] v 9:00 hod – 9:30 hod se ve věci přestupku žalobce konalo ústní jednání, na které se žalobce, ani jeho zmocněnec nedostavili a na kterém bylo provedeno dokazování (protokol o ústním jednání ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka]). Spis byl následně společně s námitkou podjatosti předložen Krajskému úřadu Středočeského kraje dne [datum] (průvodní dopis k podané podjatosti ze dne [datum]). Dne [datum] bylo zasláno vyjádření zmocněnce žalobce k přestupku, ve kterém je mj. uvedeno, že vyjádření obviněného mu dosud není k dispozici, z opatrnosti však přezkoumal provedené měření a došel k závěru, že bylo provedeno v rozporu s Návodem k obsluze (vyjádření zmocněnce žalobce ke sp. zn. [anonymizováno] [číslo] 2018 [spisová značka], zaslané z emailové adresy jaros.miloslav [email], věc: vyjádření ke spisu - [celé jméno žalobce]). [datum] bylo Městskému úřadu Černošice doručeno sdělení k námitce podjatosti ze dne [datum], kterým byla tato námitka odmítnuta a ve kterém bylo mj. konstatováno, že podaná námitka podjatosti nese typické rysy zneužití práva, neboť zmocněnec [příjmení] [jméno] [jméno] vystupuje v rozsáhlém množství obdobných správních řízení, kde uplatňuje naprosto shodný postup (sdělení Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne [datum], č. j. [číslo] 2018 [spisová značka]). Rozhodnutí o vině žalobce bylo následně vydáno a zmocněnci žalobce doručeno dne [datum] a žalobci byla uložena pokuta ve výši [částka] (rozhodnutí Městského úřadu Černošice, odbor přestupků, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka], doručenka z [datum rozhodnutí]). Dne [datum] v 15:00 hodin bylo z emailové adresy zmocněnce zasláno odvolání proti rozhodnutí ve věci bez bližšího odůvodnění (email zmocněnce žalobce ze dne [datum] adresovaný na podatelnu města Černošice včetně doručenky z [datum]). Dne 13. 9 2018 byl zmocněnec žalobce vyzván k odstranění vad odvolání (výzva k odstranění nedostatku podání ze dne [datum], doručenka z [datum]). Odvolání žalobce bylo následně doplněno podáním ze dne [datum], spis s podaným odvoláním odvolací správní orgán obdržel dne [datum] (email zmocněnce žalobce ze dne [datum], 15:03 hodin adresovaný na podatelnu [územní celek] včetně doručenky z [datum], průvodní dopis k podanému odvolání ze dne [datum]). O odvolání bylo rozhodnuto dne [datum] tak, že rozhodnutí [stát. instituce] bylo ve výrokové části změněno tak, že žalovaný spáchal přestupek z nedbalosti, namísto z vědomé nedbalosti a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Rozhodnutí odvolacího správního orgánu nabylo právní moci dne [datum], [stát. instituce] bylo zasláno dne [datum] a doručeno dne [datum] (rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor legislativně právní a krajský živnostenský úřad ze dne [datum], č. j. [číslo] 2018 [spisová značka], průvodní zpráva k zaslání rozhodnutí o odvolání z [datum], doručenka ze dne [datum]). Proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu žalobce podal dne [datum] ke Krajskému soudu v Praze žalobu datovanou dne [datum], ve které se domáhal jeho zrušení a vrácení věci k dalšímu řízení a za kterou zaplatil soudní poplatek dne [datum] (žaloba proti rozhodnutí správního orgánu ze dne [datum], vedená pod sp. zn. [spisová značka], záznam o složení soudního poplatku ze dne [datum]). Dne [datum] byl žalovaný odvolací správní orgán poučen o právech a povinnostech a vyzván k předložení spisu a vyjádření ve lhůtě jednoho měsíce (výzva a poučení žalovaného o právech a povinnostech ze dne [datum]). Vyjádření žalovaného správního orgánu bylo podáno dne [datum] (vyjádření žalovaného Krajského úřadu Středočeského kraje k žalobě proti rozhodnutí č. j. [číslo] 2018 [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), následně byl žalobce poučen o svých právech a povinnostech výzvou ze dne [datum] (výzva a poučení žalobce o právech a povinnostech ze dne [datum]). O žalobě bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] tak, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu se ruší pro vadu řízení spočívající v nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů a v tom, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve správním spise a vyžaduje zásadní doplnění. Soud současně věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. Žalobci však nepřiznal náhradu nákladů řízení s odůvodněním, že jsou zde důvody zvláštního zřetele hodné, když potup žalobce a následně jeho zmocněnce ve správním řízení vyhodnotil jako zneužívající právo. V této souvislosti poukázal na dlouhodobou pasivitu ve správním řízení, v němž žalobce uplatňoval zjevně obstrukční, šablonovité a nekonkrétní námitky podjatosti, činil řádně nepodepsaná podání, dále poukázal na neúčast žalobce na ústním jednání spojenou s následným vznášením námitek, které mohly být řešeny právě na nařízeném jednání. Dle názoru správního soudu takový postup vykazuje znaky sofistikované procesní obstrukce, jejímž účelem má být dosažení zániku přestupkové odpovědnosti, ať již zahlcením správních orgánů zjevně k neúspěchu odsouzenými námitkami podjatosti či vznášením námitek, které byly v judikatuře správních soudů řešeny již opakovaně, a to ve věcech stejného zmocněnce i advokáta (rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]). Dne [datum rozhodnutí] Krajský úřad Středočeského kraje rozhodnutí správního orgánu I. stupně podle § 90 odst. 4 správního řádu zrušil a řízení zastavil s odůvodněním, že dne [datum] uplynul od vydání rozhodnutí o vině obviněného jeden rok a došlo tak k zániku odpovědnosti za přestupek. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a dne [datum] bylo zasláno společně se spisovou dokumentací Městskému úřadu Černošice (rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje, odbor legislativně právní a krajský živnostenský úřad, ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo] [spisová značka], doručenka ze dne [datum], průvodní zpráva o zaslání rozhodnutí o odvolání s vyznačenou právní mocí a vrácení spisové dokumentace ze dne [datum]). Žalobce následně dne [datum] uplatnil u žalované podáním datovaným dne [datum] nárok na poskytnutí peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonné, resp. v přiměřené lhůtě ve smyslu § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., ke kterému mělo dojít jak ve shora uvedeném přestupkovém, tak v navazujícím soudním řízení správním (uplatnění nároku žalobce na poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne [datum] adresované žalované). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žádosti žalobce nebylo vyhověno. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro právní posouzení věci, a proto další účastníky navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl.

6. Odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení povinnosti vydat rozhodnutí ve stanovené, event. přiměřené lhůtě je upravena v zákoně č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (ZOdpŠk).

7. Podle § 5 ZOdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení [anonymizováno], b) nesprávným úředním postupem.

8. Podle § 6 ZOdpŠk ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad") (odst. 1). Úřadem podle odstavce 1 je a) Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v [anonymizováno] řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem, b) příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

9. Podle § 13 ZOdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (2).

10. Podle § 14 ZOdpŠk nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6 (odst. 1). Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu (odst. 3). Podle § 15 odst. 2 ZOdpŠk domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

11. Podle § 31a ZOdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2).

12. Podle § 32 odst. 3 ZOdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

13. Podle § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen jako„ SpŘ“), pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny.

14. Podle § 88 odst. 1 věty první SpŘ neshledá-li správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, podmínky pro postup podle § 87, předá spis se svým stanoviskem odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů ode dne doručení odvolání. Podle § 90 odst. 6 SpŘ rozhodnutí v odvolacím řízení vydá odvolací správní orgán ve lhůtách stanovených v § 71. Lhůta počíná běžet dnem předání spisu odvolacímu správnímu orgánu k rozhodnutí (§ 88).

15. Podle § 94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen jako„ PřesZ“), pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, vydá je správní orgán nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. Podle § 78 odst. 2 věty první PřesZ řízení je zahájeno doručením oznámení o zahájení řízení podezřelému z přestupku nebo ústním vyhlášením takového oznámení.

16. Podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v provozu na pozemních komunikacích při řízení vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně než 30 km.h-1. Podle § 125c odst. 5 písm. g) citovaného zákona za přestupek se uloží pokuta od [částka] do [částka], jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 1 a 4 a písm. k ).

17. Podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované ve Sbírce zákonů pod č. 209/1992 Sb. (dále jen jako„ Úmluva“), každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli [anonymizováno] obvinění proti němu. Ve smyslu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], do věcné působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod spadá také přestupkové řízení.

18. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky ve smyslu § 14 ZOdpŠk a dospěl k závěru, že za situace, kdy rozhodnutí o zastavení řízení o přestupku nabylo právní moci dne [datum] a žalobce nárok na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem uplatnil u žalované jako úřadu příslušného podle § 6 odst. 2 písm. b) ZOdpŠk dne [datum], jsou podmínky pro uplatnění a projednání nároku žalobce v občanském soudním řízení dány.

19. V projednávané věci bylo zjištěno, že řízení vedené pro přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, bylo ve smyslu § 78 odst. 2 věty první PřesZ zahájeno [datum], tj. dnem, kdy byl žalobci doručen příkaz [stát. instituce] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo] 2018 [spisová značka] O vině žalobce bylo správním orgánem prvního stupně následně rozhodnuto dne [datum], přičemž zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí dle § 94 PřesZ ve spojení s § 71 odst. 3 SpŘ činila 90 dnů. Překročení zákonné lhůty však nelze klást správnímu orgánu prvního stupně k tíži, neboť se jednalo o nevyhnutelný důsledek jednání žalobce a jeho zmocněnce, kteří se od samého počátku snažili řádný postup správního orgánu prvního stupně ztížit, resp. znemožnit zejména tím, že byla podávána nepodepsaná a neodůvodněná podání, bez omluvy se nedostavili k ústnímu jednání, které mělo vést ke zjištění skutkového stavu věci, přestože na něj byli řádně a včas předvoláni, kdy namísto toho byla podána zjevně nedůvodná námitka podjatosti a až následně bylo zasláno první vyjádření ve věci. Rovněž odvolání proti rozhodnutí [stát. instituce] bylo podáno bez bližšího odůvodnění a jeho doplnění, jemuž přecházela výzva správního orgánu prvního stupně, bylo zmocněncem žalobce zasláno až po celém měsíci od doručení rozhodnutí ve věci. Spis s podaným odvoláním byl následně obratem zaslán odvolacímu správnímu orgánu – Krajskému úřadu Středočeského kraje, který jej obdržel dne [datum]. V postupu správního orgánu prvního stupně tak nepochybně nelze spatřovat žádné nedostatky. O odvolání žalobce bylo rozhodnuto dne [datum], přičemž 60 denní lhůta (§ 94 PřesZ) pro vydání rozhodnutí ve smyslu § 90 odst. 6 SpŘ běžela od [datum]. Je proto třeba konstatovat, že zákonná lhůta pro vydání rozhodnutí odvolacího správního orgánu byla překročena, a to o 6 měsíců. Žaloba proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu pak byla podána dne [datum] a rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne [datum]. Ačkoliv se nejednalo o skutkově ani právně složitou věc a žalobce k délce soudního řízení správního nijak svým jednáním nepřispěl, soud jeho délku, která činila bezmála 18 měsíců, nepřiměřenou neshledal, a to zejména s přihlédnutím ke skutečnosti, že význam řízení, ve kterém žalobci hrozilo uložení pokuty za dopravní přestupek ve výši [částka] – [částka], byl pro žalobce naprosto zanedbatelný a nemohl mít žádný zásadní dopad do jeho osobní a majetkové sféry, navíc se jeho délka pohybovala pod průměrnou délkou soudních řízení správních v předmětném období (viz Výroční statistické zprávy Ministerstva spravedlnosti, dostupné na [webová adresa]). Dne [datum] nabylo právní moci rozhodnutí odvolacího správního orgánu o zrušení rozhodnutí správního orgánu I. stupně a zastavení řízení z důvodu zániku odpovědnosti za přestupek. Ve smyslu nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/2020, je nicméně třeba nahlížet na přestupkové správní řízení a navazující soudní řízení správní jako na jeden celek a za situace, kdy odvolací správní orgán překročil zákonnou lhůtu pro vydání rozhodnutí o 6 měsíců, nelze než uzavřít, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, který vedl k nepřiměřenosti celkové délky řízení.

20. Ustanovení § 31a odst. 1 [anonymizováno] zakládá nárok na tzv. přiměřené zadostiučinění, způsobilé kompenzovat vznik nemajetkové újmy, a to bez ohledu na to, zda nesprávným úředním postupem zároveň vznikla škoda. V souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1, věta třetí, a § 22 odst. 1, věta třetí, zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva či jiná forma náhrady, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o. s. ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Dle citovaného stanoviska má náhrada nemateriální újmy sloužit ke kompenzaci stavu nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován. Jde tedy o psychickou kategorii, jejíž hloubka a rozsah jsou coby rozhodné skutečnosti obtížně prokazovatelné a bylo by nadbytečným zjišťovat je prostřednictvím výslechu účastníka dle § 131 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Popření tvrzení o nemajetkové újmě ve shora uvedeném obecném smyslu vzniklé v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení je pak na žalovaném škůdci, jenž má ke své obraně a ke svému zájmu povinnost uvést skutečnosti vylučující pravdivost tvrzení takového škodního předpokladu.

21. V daném případě bylo vedeno řízení pro dopravní přestupek, za který žalobci byla uložena pokuta v minimální výši [částka], maximální výše mohla činit [částka]. Žalobci tak po dobu trvání řízení žádný citelný zásah do jeho majetkové sféry nehrozil. Pokud se týká obecně tvrzených povinností účastníka přestupkového řízení, které měl být žalobce připraven plnit, z obsahu správních spisů je zřejmé, že žalobce byl po celou dobu řízení zcela pasivní, když se bez předchozí omluvy či žádosti o odročení nedostavil na ústní jednání konané dne [datum], které bylo nařízeno za účelem zjištění skutkového stavu věci a ve vyjádření jeho zmocněnce ze dne [datum] je uvedeno, že ještě v té době, tj. tři měsíce po zahájení řízení i po konání ústního jednání, zmocněnec neměl vyjádření žalobce k věci k dispozici. Pasivní pak žalobce zůstal i v odvolacím správním řízení a soudním řízení správním, o které se on, ani jeho zástupci nikterak nezajímali. Význam celého řízení tak pro žalobce vzhledem k jeho přístupu byl nepochybně marginální. Dále je třeba poukázat na skutečnost, že žalobce se na celkové délce řízení sám podílel a neprojevil sebemenší zájem o objasnění věci, když jeho zmocněnec zejména v rámci řízení před správním orgánem prvního stupně podával nepodepsaná a neodůvodněná podání, pročež musel být opakovaně vyzýván k nápravě, krátce před konáním ústního jednání podal zjevně účelovou námitku podjatosti, následně se on sám, ani jeho zmocněnec nezúčastnili ústního jednání, na kterém bylo prováděno dokazování a k věci samé se vyjádřil až následně. Již v soudním řízení správním bylo konstatováno, že„ takový postup vykazuje znaky sofistikované procesní obstrukce, jejímž účelem má být dosažení zániku přestupkové odpovědnosti“, k čemuž také následně došlo.

22. S ohledem na výše uvedené proto dospěl soud k závěru, že došlo-li na straně žalobce k nemajetkové újmě v důsledku délky řízení, byla dostatečně odčiněna právě zastavením přestupkového řízení pro zánik odpovědnosti. Pokud žalobce odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. [ústavní nález], je třeba uvést, že jeho závěry nelze bez dalšího na projednávanou věc aplikovat a je třeba vycházet z okolností projednávané věci, ve které bylo zjištěno, že žalobce, na rozdíl od stěžovatele v citovaném nálezu, byl v řízení zcela pasivní, o objasnění věci nikterak neusiloval a pokud něco aktivně konal, jednalo se o úkony, které správnímu orgánu řádný a rychlý postup ve věci naopak ztěžovaly. Přestože tedy žalobce neměl možnost trvat na projednání věci, s ohledem na jeho postoj k řízení včetně jeho možného dopadu do osobní a majetkové sféry žalobce, představuje dle názoru soudu zastavení řízení dostatečnou kompenzaci nepřiměřené délky řízení a okolnosti daného případu neposkytují žádný prostor pro úvahy o jiné formě satisfakce, zejména konstatováním porušení práva či přiznáním peněžitého zadostiučinění. Ze všech těchto důvodů byla žaloba shledána nedůvodnou a byla zamítnuta, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. Vzhledem k výše uvedenému soud žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal dle §142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka] dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., sestávající z paušální náhrady za 3 úkony – vyjádření ve věci, příprava účasti na jednání a účast na jednání před soudem (1 úkon po [částka]). V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).