34 C 61/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované A , narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení částky 285 967 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalované náklady řízení v plném rozsahu ve výši , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení, které mělo vzniknout tím, že žalovaná jakožto členka žalobce v období od , datum, do , datum, užívala atriový byt – bytovou jednotku č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, bez právního důvodu. Předmětná bytová jednotka byla žalované žalobcem přenechána k užívání. Uvedl dále, že na základě dřívější nájemní smlouvy, uzavřené v roce 1998 mezi žalobcem a společností H-, Anonymizováno, a.s., měl pronajaté pozemky, na kterých následně provedl výstavbu bytových domů. Protože tehdejší správce konkursní podstaty po prohlášení konkursu na společnost H-, Anonymizováno, a.s. s výstavbou souhlasil, žalobce jako domnělý vlastník bytových domů po jejich dokončení uzavíral v době leden – červenec 2003 s mnoha fyzickými osobami – svými členy (tj. i se žalovanou) nájemní smlouvy na jednotlivé , Anonymizováno, v předmětných bytových domech (písemnou nájemní smlouvou uzavřenou se žalovanou žalobce v daném případě nedisponuje). Později však nový správce konkursní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s. vlastnické právo žalobce zpochybnil, bytové domy zahrnul do konkursní podstaty úpadce a žalobce vyzval k jejich vyklizení. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne , datum, , který nabyl právní moci dne , datum, , soud určil, že nájemní smlouva uzavřená dne , datum, mezi úpadcem H-, Anonymizováno, a.s. a žalobcem včetně jejího dodatku jsou neúčinnými právními úkony. Řízení o vyloučení předmětných nemovitých věcí z konkursní podstaty skončilo v roce 2008 zamítnutím žaloby. Od roku 2015 se pak správce konkursní podstaty domáhal po žalobci vyklizení předmětných nemovitých věcí. Rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , byla nájemní smlouva z roku 1998 následně shledána nejen neúčinnou, ale i absolutně neplatnou, tudíž je neplatná i nájemní smlouva uzavřená s žalovanou, a žalobci byla uložena povinnost předmětné nemovité věci (včetně bytové jednotky užívané žalovanou) vyklidit. Ze strany uživatelů bytových domů došlo k jejich vyklizení dne , datum, . Žalobce byl následně na základě žalob konkursního správce zavázán k vydání bezdůvodného obohacení ve prospěch konkursní podstaty za období, kdy byly dané nemovitosti užívány jeho členy, tj. včetně žalované. Faktickým uživatelem předmětného bytu byla žalovaná, která je tudíž osobou, která se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila, neboť užívala příslušnou bytovou jednotku bez platného právního titulu. Okolnost, že neplatnou nájemní smlouvou nemohlo být přenecháno užívací právo, není rozhodná, protože žalobce pod dojmem platnosti nájemní smlouvy z roku 1998 toto užívací právo fakticky žalované přenechal, a ta tudíž získal majetkový prospěch spočívající v užívacím právu, za něž by byla v případě platnosti smlouvy povinna poskytnout úplatu ve formě nájemného. Výše požadované částky byla stanovena podle znaleckých posudků zpracovaných pro účely předchozího řízení o vydání bezdůvodného obohacení, ve kterých byl žalobcem konkursní správce společnosti H-, Anonymizováno, a.s., přičemž nárok uplatněný v tomto řízení odpovídá podílu žalované na celkové částce bezdůvodného obohacení, kterou byl žalobce povinen zaplatit do konkursní podstaty úpadce. Úhrady žalované do žalobce za předmětné období byly nulové. Žalovaná i přes předžalobní výzvu ničeho žalobci neuhradila. Žalobce se tedy domáhal, aby soud žalované uložil povinnost uhradit shora uvedenou částku odpovídající obvyklému nájemnému za užívání předmětné bytové jednotky za žalované období. V reakci na vyjádření žalované pak žalobce argumentoval mimo jiné tím, že ustanovení § 2994 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) řeší vzájemné vypořádání neoprávněného disponenta (tedy žalobce) a skutečných uživatelů (tedy žalované). Žalobce v předmětném případě sám na základě pravomocných rozsudků na zaplacení uhradil v plném rozsahu do konkursní podstaty bezdůvodné obohacení, a proto žalobci na základě ustanovení § 2994 o. z. ve spojení s § 3002 odst. 1 o.z. vzniká nárok na náhradu za přenechané užívací právo vůči žalované vypočtené v souladu s ustanovením § 2999 odst. 2 o. z. Dále pak žalobce uvedl, že žalovaný nárok není promlčen, jelikož promlčecí doba počala běžet až okamžikem vyhlášení jednotlivých rozsudků na zaplacení vydaných odvolacím soudem, resp. okamžikem, kdy žalobce uhradil shora uvedené bezdůvodné obohacení do konkursní podstaty. Závěr o promlčení nároků by pak dle žalobce byl navíc v rozporu s dobrými mravy. Nárok žalobce pak nepochybně může být posouzen i jako regresní nárok ve smyslu § 2917 o.z.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že je zcela nedůvodná a navrhla její zamítnutí. Popřela, že by předmětnou bytovou jednotku v rozhodném období, tj. od , datum, do , datum, vůbec užívala, když přibližně od roku 2015 žije na adrese , Jméno žalované B, 442, , adresa, . Žalovaná by jako členka žalobce musela mít uzavřenou nájemní smlouvu, na základě které by musela platit nájemné ve výši účelně vynaložených nákladů vzniklých bytovému družstvu při správě družstevních bytů, včetně nákladů na opravy, modernizace a rekonstrukce domu, ve kterém se družstevní byty nacházejí, a příspěvků na tvorbu dlouhodobého finančního zdroje na opravy a investice týkající se těchto družstevních bytů a domu. Je proto s podivem, že by žalobce nechal žalovanou užívat atriový byt zdarma, aniž by se domáhal uvedeného plnění. Nadto žalovaná dne , datum, převedla členství na svého syna. Uvedla dále, že případný užívací vztah mezi žalobcem a žalovanou musel být založen členstvím žalované v žalobci, nemůže proto žalobce požadovat vydání bezdůvodného obohacení ve výši příslušné části nájemného požadovaného skutečným vlastníkem atriového bytu, protože žalovaná by v takovém případě mohla získat v dobré víře nájem družstevního bytu za podmínek stanov žalobce. Pasivně legitimován v řízení o zaplacení částky z titulu bezdůvodného obohacení je ten, kdo užívá bez právního důvodu nemovité věci žalující strany, ovšem žalobce nemovité věci nevlastní. Žalobce byl plně zodpovědný za zmocnění se atriového bytu a dalších dispozic s ním. Přitom žalovanou jako člena nikdy relevantně neinformoval o žalobách, v nichž byla vydána rozhodnutí, na jejichž základě staví svůj žalobní nárok. Nejpozději v době vydání rozsudku Nejvyššího soudu o vyklizení muselo být žalobci zřejmé, že koná v rozporu se svými povinnostmi, když žalovanou ani jiné členy obývající předmětné nemovitosti nevyzval k jejich vyklizení nebo k hrazení nájemného v obvyklé tržní výši. V souvislosti s nemožností přiznání peněžité náhrady pak žalovaná odkázala na ust. § 2999 odst. 1 o.z. s tím, že porušil-li žalobce ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen jako „ZKV“), což vedlo k neplatnosti nájemní smlouvy, je plnění bezdůvodného obohacení ve výši zaplacené žalobcem úpadci nyní v poměrné části požadované po žalované zcela zjevně příčící se zákonnému zákazu disponovat s atriovým bytem bez souhlasu správce konkursní podstaty, když důsledkem takového jednání na straně žalobce bylo neoprávněné nakládání s majetkem v soupisu konkursní podstaty za účelem obohacení se o prostředky získané od žalované. Žalovaná dále namítla, že případný nárok žalobce je promlčen pro uplynutí subjektivní promlčecí doby. Podle § 621 o. z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy potom začne tříletá subjektivní promlčecí lhůta běžet od nabytí vědomosti ochuzeného o skutkových okolnostech (nebo ode dne, kdy se o nich dozvědět měl a mohl), ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není přitom významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit. Současně platí, že vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení nastává bez ohledu na vědomost o přesném rozsahu nabytého majetkového prospěchu. Nejpozději vyhlášením usnesení Ústavního soudu ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 2766/18, byla naplněna podmínka nabytí vědomosti žalobce o skutkových okolnostech, z nichž bylo možné dovodit neplatnost nájemní smlouvy s žalovanou, když tuto původně vyslovil Nejvyšší soud v rozsudku o vyklizení ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , přičemž toto rozhodnutí následně Ústavní soud přezkoumal a potvrdil. Žalobce měl tedy již nejpozději od roku 2019 jak vědomost o neplatnosti nájemní smlouvy, tak o rozsahu údajného bezdůvodného obohacení, přičemž subjektivní promlčecí lhůta uplynula nejpozději dne , datum, , resp. u nároků tvrzených žalobcem po , datum, nejpozději k , datum, .

3. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti: Ze shodných tvrzení účastníků má soud za prokázané, že žalovaná byla v rozhodném období, tj. od , datum, do , datum, , členkou žalobce jako členka bytového družstva a s jejím členským podílem bylo spojeno právo užívání bytové jednotky č. 720/4 v Horoměřicích. Žalovaná za účelem dostavby předmětné bytové jednotky před rokem 2002 uhradila celkem částku , částka, . , právnická osoba, , jehož součástí je bytová jednotka č. 720/4, byl v roce 1999 sepsán do konkurzní podstaty H-SYSTEM.

4. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , soud zjistil, že výrokem II. byla zamítnuta žaloba žalobce na vyloučení nemovitostí zapsaných v konkursní podstatě H-SYSTEM a.s., konkrétně bytových domů č. , hodnota, – 723 na pozemcích parc. č. st. 903-910 v k.ú. a obci , adresa, .

5. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem, kterým byly změněny předchozí rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně, bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby ve lhůtě do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí vyklidil - bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, , bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, , bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, , bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, , bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, , bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, , bytový dům č.p. , Anonymizováno, , postavený na st. parcele č. , hodnota, a bytový dům č.p. 716, postavený na st. parcele č. , hodnota, , vše zapsáno na listu vlastnictví číslo , hodnota, , pro katastrální území a obec , adresa, . V rámci odůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že žalobce neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Žalobce si byl od počátku konkurzního řízení vědom toho, že obytné domy jsou majetkem úpadce sepsaným do jeho konkursní podstaty, a že jako takové budou v konkursním řízení i zpeněžovány v souladu se zákonem č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále jen: „ZKV“). Nejvyšší soud rovněž uvedl, že žalobce, ač si minimálně od června 2000 byl vědom, že jakkoli nesmí nakládat s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty a že je má vyklidit a předat správci konkursní podstaty, tak neučinil a konal v rozporu s ustanoveními § 18 odst. 3 a 4 ZKV, včetně toho, že od roku 2003 umožnil svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a že vybíral nájemné, tedy pobíral užitky z majetku sepsaného do konkursní podstaty. Nejvyšší soud dovodil, že takto uzavřené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s § 18 odst. 3 ZKV, a dále že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral po , datum, byly podepsány osobami, jimž k uvedenému datu zaniklo členství ve statutárním orgánu žalobce. Ve vztahu k požadovanému vyklizení pak Nejvyšší soud potvrdil, že žalobce jako neoprávněný držitel je pasivně věcně legitimován k vyklizení, i když nemovitosti reálně užívají třetí osoby - nájemníci. Rozsudek nabyl právní moci dne , datum, .

6. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, - západ z , datum, , č.j. , spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby zaplatil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku ve výši , částka, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od , datum, do zaplacení. Řízení bylo zahájeno žalobou správce konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a. s., který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem v období od , datum, do , datum, . Z odůvodnění rozsudku mimo jiné vyplývá, že soud měl za prokázané, že předmětné nemovitosti fakticky užívají fyzické osoby - družstevníci, kteří své právo odvozovali od nájemních smluv uzavíraných v roce 2003 a že žalobce od těchto osob inkasoval platby ve výši dle uzavřených smluv o nájmu. Soud prvního stupně dovodil, že žalobce i přes výsledky soudních řízení, které dospěly k závěru, že žalobci nesvědčí žádný právní titul k užívání předmětných nemovitostí, těmito nemovitostmi disponoval, jako by byly v jeho vlastnictví, čímž je dána jeho pasivní věcná legitimace v daném sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud zjistil, že rozsudek uvedený v předchozím odstavci byl tímto rozsudkem Krajského soudu v Praze v plném rozsahu jako věcně správný potvrzen.

7. Z rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ za , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že tímto rozsudkem bylo žalobci (v daném řízení v pozici žalovaného) uloženo, aby zaplatil správci konkurzní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s. částku ve výši , částka, , a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od , datum, do zaplacení. Řízení bylo zahájeno žalobou správce konkurzní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s., který se domáhal vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem (v daném řízení v pozici žalovaného) v období od , datum, do , datum, . Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu , adresa, -západ z , datum, , č. j. , spisová značka, , vyplývá, že soud na základě shodných tvrzení účastníků vyšel z toho, že bytové domy byly zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty dne , datum, . Soud se zde vypořádal s argumentací, že předmětné nemovité věci fakticky neužívá žalobce, nýbrž fyzické osoby - jeho družstevníci (členové), přičemž uvedl, že nabytí majetkového prospěchu nelze vázat pouze na faktické užívání věci, neboť majetkovou hodnotu představuje již samotné shora uvedenou neúčinnou smlouvou přenechané užívací právo. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, bylo soudem zjištěno, že rozsudek uvedený v předchozím odstavci byl tímto rozsudkem Krajského soudu v Praze v plném rozsahu jako věcně správný potvrzen.

8. Z usnesení Nejvyššího soudu ČR z , datum, , č. j. , spisová značka, , se podává, že dovolání žalobce (v daném řízení v pozici žalovaného) proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo Nejvyšším soudem odmítnuto. Nejvyšší soud v odůvodnění mimo jiné uvedl, že to byl dovolatel, kdo svým jednáním (přenecháním předmětných nemovitostí do užívání) způsobil, že se jejich užívání ocitlo mimo sféru vlivu úpadce, a kdo je tak převzal do své moci (detence), tedy že v důsledku přenechání předmětných nemovitostí do užívání třetím osobám dovolatel vytvořil faktický stav, který úpadci (vlastníkovi) neumožňoval je užívat, a takový stav udržoval i v žalovaném období. Pro projednávanou věc bylo podle Nejvyššího soudu rozhodující, že dovolatel nezajistil vyklizení úpadcových nemovitostí v průběhu trvání žalovaného období, a to i přesto, že mu Nejvyšší soud rozsudkem ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uložil povinnost vyklidit obytné domy a vyklizené je předat do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Užívaly-li třetí osoby předmětné nemovitosti se souhlasem dovolatele a odvozovaly-li tak titul k jejich užívání od jeho osoby, bylo na něm, aby zajistil, že dotčené (protiprávně užívané) nemovitosti vyklidí. Pokud tak neučinil, nelze uzavřít, že vyklizovací povinnost uloženou mu navíc pravomocným rozsudkem splnil.

9. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalobce na účet konkursní podstaty úpadce H-SYSTEM zaplatil na základě rozsudku ve věci sp. zn. , spisová značka, dne , datum, částku , částka, a dne , datum, na základě rozsudku ve věci sp. zn. , spisová značka, částku , částka, .

10. Na základě výše uvedeného pak dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu, které na tomto místně uvádí a shrnuje v bodech nejdůležitějších pro rozhodnutí ve věci. , právnická osoba, , jehož součástí je jednotka č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , byl v roce 1999 sepsán do konkurzní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s. Žalovaná byla v rozhodném období, tj. od , datum, do , datum, , členkou žalobce jako členka bytového družstva a s jejím členským podílem bylo spojeno právo užívání bytové jednotky č. 720/4 v Horoměřicích. Žalovaná za účelem dostavby předmětné bytové jednotky před rokem 2002 uhradila celkem částku , částka, . Rozsudkem Nejvyššího soudu z , datum, , č. j. , spisová značka, , bylo žalobci uloženo, aby vyklidil bytové domy, ve kterých se nachází mj. i předmětná bytová jednotka. V odůvodnění Nejvyšší soud uvedl, že žalobce neměl k užívání předmětných nemovitostí žádný právní titul, a že obrana založená na dobré víře a legitimním očekávání převodu nemovitostí nemůže obstát. Žalobce si byl od počátku konkurzního řízení vědom toho, že obytné domy jsou majetkem úpadce sepsaným do jeho konkursní podstaty, a že jako takové budou v konkursním řízení i zpeněžovány v souladu se ZKV. Nejvyšší soud rovněž uvedl, že žalobce, ač si minimálně od června 2000 byl vědom, že jakkoli nesmí nakládat s bytovými domy zahrnutými do konkursní podstaty a že je má vyklidit a předat správci konkursní podstaty, tak neučinil a konal v rozporu s ustanoveními § 18 odst. 3 a 4 ZKV, včetně toho, že od roku 2003 umožnil svým členům užívat bytové domy na základě jím sepsaných nájemních smluv a že vybíral nájemné, tedy pobíral užitky z majetku sepsaného do konkursní podstaty. Nejvyšší soud pak i dovodil, že takto uzavřené nájemní smlouvy jsou absolutně neplatné pro rozpor s § 18 odst. 3 ZKV, a dále že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral po , datum, byly podepsány osobami, jimž k uvedenému datu zaniklo členství ve statutárním orgánu žalobce. Ve vztahu k požadovanému vyklizení pak Nejvyšší soud potvrdil, že žalobce jako neoprávněný držitel je pasivně věcně legitimován k vyklizení, i když nemovitosti reálně užívají třetí osoby, nájemníci. Tento rozsudek nabyl právní moci dne , datum, . Rozsudkem Okresního soudu , adresa, - západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , bylo žalobci uloženo, aby zaplatil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku ve výši , částka, s příslušenstvím představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání bytových domů žalobcem v období od , datum, do , datum, . Rozsudkem Okresního soudu , adresa, - západ ze dne , datum, , č .j. , spisová značka, , ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , pak bylo žalobci dále uloženo, aby zaplatil správci konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. částku , částka, s příslušenstvím, představující bezdůvodné obohacení za neoprávněné užívání předmětných bytových domů žalobcem v období od , datum, do , datum, . Dovolání žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , odmítnuto. Žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-SYSTEM a.s. v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost tak učinit, bezdůvodné obohacení za užívání všech předmětných nemovitých věcí za období od , datum, do , datum, ve výši dle jednotlivých rozsudků, celkem tedy částku , částka, , a to úhradou ve výši , částka, odeslanou dne , datum, a úhradou ve výši , částka, odeslanou , datum, . Soud zamítl návrhy účastníků na doplnění dokazování všemi ostatními v řízení navrženými důkazy, jelikož jejich provedení nebylo potřebné pro to, aby mohl věc rozhodnout, a to vzhledem k níže uvedeným právním závěrům.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

12. Podle § 2994 o. z. dal-li někdo neoprávněně věc k užívání nebo požívání jinému, aniž ten byl v dobré víře, má vlastník nebo spoluvlastník věci vůči uživateli nebo poživateli právo na náhradu.

13. Podle § 2999 o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání (odst. 1). Plnil-li ochuzený za úplatu, poskytne se náhrada ve výši této úplaty; to neplatí, zakládá-li výše úplaty důvod neplatnosti smlouvy nebo důvod pro zrušení závazku, anebo byla-li výše úplaty takovým důvodem podstatně ovlivněna (odst. 2).

14. Podle § 609 věty první o. z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

15. Podle § 619 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé; právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

16. Podle § 621 o. z. zahrnují okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

17. Podle 629 odst. 1 o. z. trvá promlčecí lhůta tři roky.

18. Podle § 18 odst. 3 ZKV jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

19. S ohledem na skutečnost, že ze strany žalované byla v řízení vznesena námitka promlčení, zabýval se soud z důvodu procesní ekonomie nejprve touto otázkou, přičemž na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že žalovaný nárok je skutečně promlčen.

20. Žalobce odůvodňoval svůj nárok primárně tím, že žalovaná užívala bytovou jednotku na základě nájemní smlouvy, která byla posléze shledána neplatnou (byť konkrétní písemnou nájemní smlouvu uzavřenou se žalovanou nedisponoval). U práva na vydání bezdůvodného obohacení nabytého plněním podle neplatné smlouvy začne subjektivní promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy se ochuzený dozví o skutkových okolnostech, ze kterých lze dovodit neplatnost smlouvy. Není významné, zda má ochuzený současně právní znalost v tom smyslu, že by byl schopen neplatnost smlouvy vyhodnotit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rovněž i rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Vědomost o vzniku bezdůvodného obohacení pak nastává bez ohledu na vědomost o přesném rozsahu nabytého majetkového prospěchu. K umožnění běhu subjektivní promlčecí lhůty postačuje toliko přibližné (orientační) povědomí o výši získaného obohacení, které je dáno znalostí skutkových okolností, z nichž lze rozsah získaného prospěchu dovodit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Nejvyšší soud ČR v této souvislosti rovněž dovodil, že nelze-li bez odborných znalostí jednoznačně stanovit rozsah bezdůvodného obohacení, lze sice samozřejmě k tomuto účelu zadat vypracování znaleckého posudku, avšak že v takovém případě vyčíslení výše bezdůvodného obohacení prostřednictvím znaleckého posudku není rozhodné pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby (srov rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Probíhá-li pak soudní řízení, ve kterém je mezi stranami řešena právní otázka rozhodná pro posouzení důvodnosti bezdůvodného obohacení, pak je možné uvažovat o nabytí vědomosti o bezdůvodném obohacení až po ukončení soudního sporu. Subjektivní promlčecí lhůta počne v tomto případě běžet od vyhlášení, popřípadě od doručení rozsudku odvolacího soudu ve věci samé (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Samotné bezdůvodné obohacení založené na užívání movité věci či nemovité věci bez právního důvodu, pak vzniká každým dnem užívání, a od toho se odvozuje i počátek běhu promlčecí lhůty pro právo na vydání bezdůvodného obohacení. Bezdůvodné obohacení se tedy promlčuje den po dni neoprávněného užívání věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

21. Po zvážení shora uvedeného dospěl soud k závěru, že nejpozději v okamžiku, kdy byl žalobci doručen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kterým mu bylo uloženo, aby vyklidil bytový dům, ve kterém se mj. nachází předmětný byt, se žalobce dozvěděl o rozhodných skutkových okolnostech, ze kterých vyplývá, že jsou jím uzavírané nájemní smlouvy, na základě kterých přenechával bytové jednotky k užívání svým členům, neplatné a že se tedy případně může žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohacovat, jelikož z obsahu tohoto rozsudku bylo mimo jiné zcela nepochybné, že žalobce již v roce 2003 nemohl s předmětnou bytovou jednotkou disponovat, a neplatnost jím uzavíraných nájemních smluv je v tomto rozsudku i výslovně konstatována, mimo jiné s odkazem na shora citované ust. § 18 odst. 3 ZKV. Tento rozsudek Nejvyššího soudu ČR přitom nabyl právní moci dne , datum, , a tímto okamžikem musel tudíž být nejpozději doručen žalobci. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta (viz shora citované ust. § 629 odst. 1 o. z) by tedy v případě, že by žalobce se žalovanou uzavřeli nájemní smlouvu, jejímž předmětem bylo užívání bytové jednotky č. 720/4 v k.ú. , adresa, , počala běžet ohledně žalovaného nároku za období předcházející datu , datum, (tj. nároku za období od , datum, do , datum, ) tímto dnem a ohledně nároku vzniklého po tomto datu (tj. nároku za období od , datum, do , datum, ) pak vždy od vzniku daného nároku (tedy „den po dni“). Za dané situace by tedy byl tvrzený nárok žalobce v plném rozsahu promlčen, jelikož se nárok za časově nejnovější období promlčel již v dubnu 2024, přičemž žaloba byla podána až , datum, . Stejně tak by byl nárok žalobce promlčen za situace, pokud by mezi účastníky žádná nájemní smlouva ani uzavřena nebyla a žalobce by žalované přenechal předmětnou bytovou jednotku jako svému členu v zažalovaném období bez jakéhokoliv právního titulu, přičemž v takovém případě by subjektivní promlčecí lhůta počala běžet vždy od vzniku daného nároku, tj. den po dni užívání předmětné bytové jednotky a rovněž by stran posledního dne užívání, tj. , datum, uběhla dnem , datum, .

22. Nelze pak souhlasit s argumentací žalobce, že bezdůvodné obohacení žalobce vůči žalované vzniklo až okamžikem, kdy žalobce uhradil do konkurzní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s. bezdůvodné obohacení za užívání všech nemovitých věcí za období od , datum, do , datum, . Žalobce uhradil tyto finanční částky v návaznosti na vydané rozsudky, kterými byla deklarována jeho povinnost to učinit, přičemž již jen z té skutečnosti, že byla těmito rozsudky tato povinnost k zaplacení uložena právě žalobci, je zřejmé, že je to žalobce, kdo byl v daných věcech pasivně věcně legitimován, resp. kdo se bezdůvodně obohacoval na úkor konkurzní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s. Nejde tedy o situaci, že by žalobce zaplatil finanční částky, které měla povinnost uhradit jiná osoba, mj. žalovaná, nýbrž o situaci, kdy zaplatil finanční částky, které měl povinnost on sám uhradit. Nárok žalobce vůči žalované a nárok úpadce vůči žalobci jsou tedy zcela rozdílné nároky, které nelze směšovat. Jinými slovy úhrada jednoho z nich nemůže mít vliv na běh promlčecí lhůty toho druhého. Přiléhavá není ani argumentace žalobce shora citovaným ustanovením § 2994 o.z., kdy toto ustanovení výslovně zakotvuje možnost vlastníka (tj. nikoliv žalobce) domáhat se alternativně vydání bezdůvodného obohacení po neoprávněném (faktickém) uživateli, ev. poživateli. Předmětné ustanovení tak zjevně nedopadá na vztah mezi neoprávněným disponentem (žalobce) a skutečným uživatelem (žalovaná). Stejně tak nelze souhlasit, že by se v daném případě měl uplatnit § 2917 o.z., jelikož ten se týká zcela jiné situace a jeho aplikace na projednávanou věc není vůbec na místě.

23. Shora uvedený závěr o promlčení nároku pak soud neshledal v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že to byl právě žalobce, kdo vědomě dlouhodobě neoprávněně nakládal mj. s předmětnou bytovou jednotkou jako s vlastní, ačkoliv tato byla již od roku 1999 sepsána do konkursní podstaty úpadce a oprávněn k nakládání s ní byl ze zákona pouze správce. O tom, že nájemní smlouvy, které žalobce uzavíral se svými členy, jsou absolutně neplatné, se žalobce dozvěděl nejpozději z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, a nic mu nebránilo v tom, aby se svého tvrzeného nároku po žalované domáhal dříve, když bylo pouze jeho rozhodnutím vyčkávat pravomocného skončení shora uvedených řízení, ve kterých byla následně deklarována jeho povinnost zaplatit do konkurzní podstaty úpadce H-, Anonymizováno, a.s. bezdůvodné obohacení. Žalobce pak ani netvrdil, že by mu v dřívějším vymáhání žalobou uplatněného nároku snad měl bránit přímo žalovaná.

24. S ohledem na výše uvedené tedy lze uzavřít, že žalovaný nárok je skutečně zcela promlčen. Z uvedeného důvodu pak již nebylo třeba zabývat se tím, zda a případně jakou část žalovaného období žalovaná z titulu svého členství v žalobci fakticky předmětnou bytovou jednotku užívala a kolik za její užívání případně již žalobci uhradila. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto je žalobce povinen nahradit jí plnou náhradu nákladů řízení ve výši , částka, . Náklady řízení sestávají z nákladů na zastoupení advokátem, jemuž náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen jako „a.t.“) z tarifní hodnoty ve výši , částka, , a to za 4 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 a.t. po , částka, (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, replika z , datum, , účast na jednání soudu dne , datum, ), dále náhrada hotových výdajů po , částka, za každý ze 4 výše uvedených úkonů právní služby podle § 13 odst. 1 a 4 a.t. a náhrada daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 8 324, , částka, . Při rozhodování o náhradě nákladů řízení soud nepřistoupil k návrhu žalobce k aplikaci § 150 o.s.ř., neboť s ohledem na veškeré výše uvedené okolnosti případu, neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by měly vést k tomu, aby bylo na místě žalované náhradu nákladů řízení zcela či z části nepřiznat (k tomu viz zejména shora uvedené závěry ohledně promlčení uplatněného nároku a odst. 23 rozsudku).