34 C 9/2019

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 612 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 612 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 612 000 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 114 147,60 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náklady státu ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení, kterým budou náklady státu vyčísleny.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím představující výši bezdůvodného obohacení za užívání rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a pozemku parc. [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Praha-západ (dále také jen jako„ předmětné nemovitosti“), v období od [datum] do [datum]. Žalobu odůvodnila zejména tím, že mezi účastníky bylo dne [datum] uzavřeno manželství, v jehož průběhu společně obývali shora uvedený rodinný dům. Dne [datum] uzavřel žalovaný jako dárce s žalobkyní jako obdarovanou darovací smlouvu, na základě které žalovaný žalobkyni výše uvedené nemovitosti daroval a žalobkyně se tak stala jejich výlučným vlastníkem. Manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 2. 10. 2015, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Právní mocí tohoto rozsudku odpadlo žalovanému právo bydlení v předmětných nemovitostech. Mezi účastníky došlo k několika soudním sporům o vrácení daru. Žaloby, v nichž se žalovaný opakovaně domáhal určení, že je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí a které byly pravomocně zamítnuty, žalobkyně považuje za účelové. Žalovaný v předmětném období v domě bydlel a užíval jej včetně zahrady bez jakéhokoliv právního titulu. Protože žalovaný odmítl nemovitosti vyklidit a odevzdat je žalobkyni, žalobkyně se domáhala jejich vyklizení žalobou podanou u Okresního soudu Praha-západ, vedenou pod sp. zn. 7 C 70/2016. Žalovaný užívání nemovitostí bez právního titulu žalobkyni žádným způsobem nekompenzoval, na jeho straně tak došlo k bezdůvodnému obohacení odpovídajícímu obvyklému nájmu, které je žalovaný povinen žalobkyni vydat. S ohledem na skutečnost, že žalovaný předmětnou nemovitost obýval sám, resp. se synem, kterého měl ve střídavé péči, žalobkyně při stanovení výše bezdůvodného obohacení nevycházela z obvyklého nájmu rodinných domů v dané lokalitě, který dle dostupných informacích činil 35 000 Kč, ale z výše měsíčního nájmu bytu v kategorii 3+1 a 3+kk, což považovala za přiměřené obvyklému vedení domácnosti 2 osob, tj. z částky 17 000 Kč měsíčně. Rozhodné pak nejsou náklady na média, když tato byla spotřebována výlučně žalovaným. Žádných oprav ze strany žalovaného si není vědoma, pojištění hradila sama. Odmítla, že by žalobou porušovala dobré mravy. Předmětné nemovitosti nabyla do výlučného vlastnictví bezúplatně v průběhu manželství, a tudíž není nutné nic vypořádávat. Skutečnost, že měl žalovaný syna ve střídavé péči, jej neopravňovala bydlet zdarma v cizí nemovitosti. Vzhledem k chování žalovaného naopak sama žalobkyně byla nucena bydlet v nájemním bytě a platit nájemné. V roce 2017 chtěla v nemovitostech ubytovat dvě osoby a nemovitosti tak v souladu se svým vlastnickým právem užívat, žalovaný však nesouhlasil a na místo přivolal Policii ČR. Žalovaný tak žalobkyni užívat nemovitosti (ani jejich část) neumožnil. Sám žalovaný pak obýval celý dům a nemovitosti užíval jako celek, když si dokonce jednotlivé místnosti před žalobkyní zamykal. Možnost užívání nemovitostí samotnou žalobkyní není pro toto řízení rozhodná, neboť žalobkyně se domáhá kompenzace za užívání ze strany žalovaného v příslušném období. Žalovaný nemovitosti vyklidil až ke dni [datum] a tyto žalobkyni předal ve značně zdevastovaném stavu, přesto žalobkyně žalobu o další období nerozšířila, ani neuplatnila náhradu škody.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Učinil nesporným, že předmětné nemovitosti žalobkyni daroval. Podanou žalobou však žalobkyně porušuje dobré mravy, když darem získala značný majetkový prospěch v hodnotě přibližně 10 milionů korun a odmítla přistoupit na jakékoliv majetkové vyrovnání. Žalobkyně chce získat značný prospěch prodejem daru, současně pak požaduje i bezdůvodné obohacení na bývalém manželovi, který má společného nezl. syna [jméno] ve střídavé péči a v předmětných nemovitostech s ním sdílí domácnost. Podanou žalobou tak nepřímo žádá i bezdůvodné obohacení po svém nezletilém synovi. Žalobkyní požadovanou částku, tj. 17 000 Kč měsíčně považuje za zcela nepřiměřenou, neboť žalovaný celý dům o velikosti 5+1 a zahradu neužíval. Užíval pouze jednu místnost, koupelnu, WC a kuchyň. Druhou místnost užíval syn účastníků v době střídavé péče. O nemovitost se staral sám, přičemž náklady na provoz a údržbu činily přibližně 7 200 Kč měsíčně. Dále žalovaný platil pojištění domu ve výši 13 863 Kč, náklady na média (elektřina, plyn, voda) a další nutné opravy, které uvedl znalci a jež jsou vyjmenovány na str. 12 znaleckého posudku. Žalobkyně se na nákladech nijak nepodílela. Všechny tyto skutečnosti by měly být při stanovení výše bezdůvodného obohacení zohledněny. Dále požadoval započíst splátky hypotéky, které platil po rozvodu. Rovněž uvedl, že žalobkyni, která měla klíče od domu i vrat včetně dálkového ovládání, nebránil v tom, aby nemovitosti užívala. Z domu se odstěhovala sama a dobrovolně. Pokud by žalovaný byl povinen uhradit žalovanou částku, dostal by se na pokraj životní nouze, neboť nedisponuje žádnými nemovitostmi, ani jinými finančními hodnotami.

3. Za splnění podmínek ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal a rozhodl při jednání dne [datum] v nepřítomnosti žalovaného, neboť jeho omluvu z jednání, zaslanou soudu dne [datum] neshledal řádnou, a tedy ani žádost o odročení důvodnou. Žalovaný opakovaně den před jednáním požádal o odročení s odkazem na jeho pracovní neschopnost s tím, že trvá na své osobní účasti. Ačkoliv je žalovaný v řízení řádně zastoupen advokátem, a tedy ani na základě jeho první žádosti soud nebyl povinen jednání bez dalšího odročovat, žádosti žalovaného vyhověl. Druhá žádost však již nebyla ničím doložena (např. potvrzením lékaře o trvání pracovní neschopnosti), opětovně byla zaslána den před jednáním (pokud byl žalovaný v dlouhodobé pracovní neschopnosti, o jejím trvání a nemožnosti dostavit se k jednání musel vědět a mohl se omluvit dříve), navíc na základě podnětu žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaný se tentýž týden (konkrétně dne [datum]) účastnil více jak tříhodinového jednání ve věci sp. zn. 12 P 91/2015 u nadepsaného soudu, ve kterém byl projednáván jeho návrh na změnu výchovy nezletilého syna [jméno], byl zde slyšen jako účastník řízení a souhlasil s odročením tohoto jednání na [datum] v dopoledních hodinách (jednání v nadepsané věci bylo nařízeno na 13:00 hod.). Soud proto žádost žalovaného vyhodnotil jako nedůvodnou, přičemž dále přihlédl k jeho přístupu k plnění povinností v daném řízení (při jednání dne [datum] mu byla po poučení dle § 118b o.s.ř. poskytnuta lhůta k doplnění a označení důkazů k prokázání skutečností, že neobýval celý dům, přesto takto neučinil, k jeho žádosti byla nařízena mediace, avšak o jeho výsledku soud neinformoval, ani nepředložil mediátorkou vystavené potvrzení, ačkoliv mu toto bylo výslovně uloženo). Vyrozumění o neodročení jednání pak bylo obratem zasláno do datové schránky právního zástupce žalovaného a na jeho emailovou adresu. Skutečnost, zda jednání bylo či nebylo odročeno, bylo možné ověřit také na veřejně dostupných informacích o řízení na stránkách [webová adresa] InfoSoud/public/search či telefonicky. Přesto se žalovaný, ani jeho právní zástupce, který žádný důvod týkající se jeho osoby k odročení neuváděl, k jednání nedostavili.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že za trvání jejich manželství žalovaný darovací smlouvou ze dne [datum] daroval žalobkyni pozemek parc. [číslo] pozemek parc. č. st. 128, jehož součástí je rodinný dům [adresa], oba v k.ú. [obec]. Manželství účastníků skončilo rozvodem ke dni [datum]. Účastníci rovněž učinili nesporným, že o užívání předmětných nemovitostí nebyla uzavřena žádná smlouva, v období, za které je požadováno bezdůvodné obohacení, tj. od [datum] do [datum], byla vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí žalobkyně, přičemž žalovaný nemovitosti obýval až do [datum].

6. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, č. j. 23 Co 162/2016-132, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. 1. 2016, č. j. 18 C 415/2014-99, soud zjistil, že žaloba, kterou se žalovaný domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí s odůvodněním, že odstoupil od darovací smlouvy ze dne [datum] a požaduje vrácení daru, neboť žalobkyně se vůči němu dlouhodobě dopouštěla nevhodného chování naplňujícího znaky hrubého porušení dobrých mravů a nedodržela příslib, že po narození jejich společného dítěte předmětné nemovitosti převede na toto dítě, byla zamítnuta. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum].

7. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 9. 5. 2018, č. j. 7 C 49/2016-130 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2018, č. j. 25 Co 277/2018-174, soud zjistil, že žaloba, kterou se žalovaný domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí s odůvodněním, že vůle účastníků darovací smlouvy ze dne [datum] nesměřovala k darování nemovitostí, ale pouze k ochraně majetku před případnými negativními vlivy podnikání žalovaného, jednání účastníků naplňuje znaky simulovaného právního jednání a darovací smlouva je tedy pro nedostatek vážnosti vůle smluvních stran absolutně neplatná, byla zamítnuta. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum].

8. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 13. 3. 2019, č. j. 8 C 286/2018-57, soud zjistil, že žaloba, kterou se žalovaný domáhal určení, že je vlastníkem předmětných nemovitostí s tím, že se dožadoval vrácení daru po nevděk s odůvodněním, že žalobkyně se mu svým jednáním snaží znepříjemnit život a znemožnit výkon rozsudku o střídavé péči o jejich společného nezletilého syna mj. jiné tím, že se do nemovitosti pokusila nastěhovat neznámé osoby, byla pro nedůvodnost zamítnuta. Z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ve věci sp. zn. 8 C 286/2018 ze dne 13. 3. 2019 soud zjistil, že žalovaný v uvedeném řízení navrhoval svědky k prokázání tvrzení, že žalobkyně se do předmětných nemovitostí pokusila nastěhovat cizí osoby a dále, že na místo incidentu byla přivolána Policie ČR. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2020, č. j. 19 Co 165/2020-104, pak bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 18. 7. 2019, č. j. 8 C 286/2018, jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalovaného proti rozsudku pro nezaplacení soudního poplatku. Rozsudek tak nabyl právní moci dne [datum].

9. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2020, č. j. 23 Co 20/2020-129, jímž byl potvrzen rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 29. 5. 2019, č. j. 7 C 70/2016-63, soud zjistil, že žalovanému byla uložena povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum].

10. Z e-mailové komunikace účastníků soud zjistil, že v e-mailu ze dne [datum] žalovaný žalobkyni sděloval, že poskytnutí domu někomu k bydlení, by bylo opětovným porušením předběžného opatření a žalovaný by tak opětovně musel volat policii. Žalobkyni proto vyzval, aby se tohoto kroku – poskytnutí domu k bydlení vyvarovala. V e-mailu ze dne [datum] s předmětem„ výzva“ žalobkyně sdělila žalovanému, že se opětovně nemohla dostat do jednotlivých místností v domě s tím, že žalovaný nemá právo žalobkyni bránit v přístupu do obývacího pokoje, pracovně a dětského pokoje, kde má také žalobkyně své věci. Dále pak žalovanému vyčetla, že jí přemístil věci v garáži a místo nich si zaparkoval svůj vůz. Žalovaný žalobkyni téhož dne odpověděl, že vzhledem k tomu, že žalobkyně v domě již nebydlí a po jejích návštěvách mu často mizí věci, je nucen chránit si je zamykáním s tím, že v obýváku, pracovně, spodní koupelně, jeho ložnici a dětském pokoji už žalobkyně žádné věci nemá. Uvedl, že lampu, kterou měla mít žalobkyně v pracovně, dá do předsíně. Pokud si bude žalobkyně cokoliv chtít odvézt z garáže, s autem vyjede. V e-mailu z [datum] s předmětem„ informace-zpřístupnění domu“ žalobkyně opakovaně žádala žalovaného o umožnění zpřístupnění domu a garáže s tím, že pouze on má funkční ovladače od garážových vrat, pojezdových bran a dveří do prostoru garáží. Žalovaný na e-mail žalobkyně reagoval téhož dne tak, aby se obrátila na jeho právního zástupce. V e-mailu ze dne [datum] s předmětem„ bránění přístupu do domu“ vyzvala žalobkyně žalovaného k předání klíčů s tím, že pokud tak žalovaný neučiní, vymění zámky. Žalovaný v reakci z téhož dne uvedl, že žalobkyni v přístupu do domu nebrání s tím, že v pondělí jí pustil a žalobkyně nechala vyměnit zámky, klíče žalovanému nepředala a dala je cizím lidem romské národnosti, které do domu chtěla nastěhovat, nechala je v něm, dům opustila a nezajistila. S ohledem na tyto okolnosti a na doporučení Policie ČR pak byl žalovaný nucen zajistit nemovitost, své věci a osobní bezpečnost. Pod vlivem popsaných okolností si najal bezpečnostní agenturu na svou ochranu, ochranu syna i věcí, které v domě má a celé nemovitosti. Dále uvedl, že klíče žalobkyni předá, až se mu to bude hodit s tím, že informace k předání jí sdělí do konce týdne. V e-mailu z [datum] pak žalovaný zaslal žalobkyni informace ohledně jeho možností vystěhování se z domu na základě rozsudku o vyklizení s tím, že do konce července či srpna by dům zcela uvolnil, načež následujícího dne reagovala žalobkyně s žádostí o uvolnění domu do [datum].

11. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] včetně dodatku [číslo] ze dne [datum] a výslechu znalce pro obor ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, Ing. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že výše obvyklého nájemného za užívání pozemku parc. č. st. 128, jehož součástí je stavba [adresa] a pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec], obec Chýnice, pro období od [datum] do [datum] byla znalcem stanovena na částku 24 000 Kč měsíčně, tj. v celkové výši 864 000 Kč. Při stanovení výše nájemného přitom znalec vycházel zejména z prohlídky předmětné nemovitosti, soudního spisu sp. zn. 34 C 9/2019, cenových údajů o prodejích nemovitostí v dané lokalitě, informací a podkladů získaných od účastníků a statistických údajů o růstu cen nemovitosti dle ČSÚ. K dispozičnímu řešení rodinného domu na pozemku parc. č. st. 128 uvedl, že je rozdělen na přízemí a podkroví s tím, že v přízemí se nachází zádveří, chodba, obývací pokoj s kuchyňským koutem, pokoj, koupelna, garáž, WC a terasa, v podkroví pak 3 ložnice, koupelna, WC, šatna, chodba, terasa a dva balkony. Označil jej za rodinný dům standardního vybavení a běžné údržby, za nadstandardní označil garáž pro tři osobní automobily a venkovní bazén s posuvným zastřešením. Při výpočtu obvyklého nájemného použil tři metody. První metodou byla metoda porovnávací, přičemž znalec poukázal na neexistenci registru nájemních smluv a neexistenci inzerce z daného období, a tudíž nutnost vycházet pouze ze svých odborných zkušeností. Při výpočtu obvyklé ceny nájmu za použití druhé metody pak znalec vycházel z obvyklé hodnoty (ceny) nemovitosti a u metody třetí vycházel z porovnání s obvyklým nájemným bytu v [obec]. Výpočtům na základě jednotlivých metod znalec přiznal stejnou váhu, a proto považoval za vhodné a jako nejobjektivnější řešení zjištěné hodnoty zprůměrovat s tím, že po zaokrouhlení průměrná cena činí 24 000 Kč měsíčně. Na str. 12 posudku pak uvedl výčet oprav, které měly být dle sdělení žalovaného žalovaným na nemovitosti provedeny, konkrétně oprava čerpadla tlakové kanalizace, oprava plynového kotle, výměna výměníku, oprava trysek a čerpadla zavlažovacího systému zahrady, výměna tlakové nádrže, dokončení systému elektrického zabezpečení domu, výměna 4 ks radiátorů ústředního vytápění za větší, výměna vnitřního oplocení, oprava terasy a výměna části pojezdu u zastřešení bazénu.

12. Z inzerátů serveru [webová adresa] z [datum] soud zjistil, že pronájem bytů o velikosti 3+kk a 3+1 v obcích nacházejících se v okresu [okres] byl nabízen v rozmezí od 16 000 – 18 000 Kč.

13. Z pravomocného rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 8. 6. 2015, č. j. 12 Nc 124/2014-97, bylo zjištěno, že nezletilý syn účastníků, [celé jméno žalovaného], [datum narození], byl pro dobu do i po rozvodu svěřen do střídavé péče rodičů v týdenních intervalech. Výživné rodičům nebylo určeno.

14. Z návrhu pojistné smlouvy ze dne [datum] a oznámení o provedení příkazu k úhradě soud zjistil, že žalobkyně ve vztahu k předmětným nemovitostem uzavřela pojistnou smlouvu s počátkem pojištění [datum].

15. Z předžalobní výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne 29. 10 2018 včetně podacího archu soud zjistil, že dne [datum] byla právním zástupcem žalobkyně žalovanému odeslána výzva k zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí v celkové výši [částka] nejpozději do [datum].

16. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Účastníci byli manželé, za jehož trvání žalovaný darovací smlouvou ze dne [datum] daroval žalobkyni pozemek parc. [číslo] pozemek parc. č. st. 128, jehož součástí je rodinný dům [adresa], oba v k.ú. [obec]. Manželství účastníků skončilo rozvodem ke dni [datum]. Žalovaný se opakovaně neúspěšně domáhal u zdejšího soudu určení svého vlastnictví k předmětným nemovitým věcem. V období, za které je požadováno bezdůvodné obohacení, tj. od [datum] do [datum], byla vlastníkem zapsaným v katastru nemovitostí žalobkyně. Žalovaný předmětné nemovitosti po rozvodu manželství dále užíval, přestože mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva a za toto užívání žalobkyni neposkytoval žádnou náhradu. Protože žalovaný předmětné nemovitosti dobrovolně nevyklidil, domáhala se žalobkyně jejich vyklizení žalobou u zdejšího soudu, které bylo vyhověno rozsudkem ze dne 29. 5. 2019, č. j. 7 C 70/2016-63, jímž byla žalovanému uložena povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a vyklizené odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum], žalovaný na základě dohody s žalobkyní nemovitosti obýval až do [datum]. Výše obvyklého nájemného předmětných nemovitostí v žalovaném období činila 24 000 Kč měsíčně, tj. celkem 864 000 Kč. Soud neprovedl další navržené listinné důkazy, výslechy svědků a účastníků, neboť shora provedenými důkazy byl skutkový stav objasněn dostatečně spolehlivě na to, aby ve věci mohlo být rozhodnuto a provádění dalších důkazů by bylo v rozporu s principem hospodárnosti soudního řízení.

17. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

18. Podle § 2999 odst. 1 věty první o.z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

19. Podle § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

20. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný v období od [datum] do [datum] užíval nemovité věci žalobkyně, která byla jako jejich vlastník zapsána v katastru nemovitostí. Nemovité věci žalovaný užíval bez jakéhokoliv právního důvodu, neboť manželství účastníků bylo rozvedeno v listopadu 2015 a mezi účastníky nebyla uzavřena žádná smlouva, žalobkyně navíc s jejich užíváním žalovaným nesouhlasila a domáhala se jejich předání a vyklizení. Za užívání nemovitostí žalovaný ničeho nehradil, čímž mu vznikl neoprávněný majetkových prospěch a ve smyslu § 2991 o.z. se tak na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil. K užívání, navíc bezplatnému, jej neopravňovala ani skutečnost, že měl společného nezletilého syna ve střídavé péči nebo že probíhala řízení, v nichž se žalovaný k předmětným nemovitostem opakovaně domáhal určení svého vlastnického práva. Žalobkyní uplatněný nárok soud v rozporu s dobrými mravy neshledal. Žalovaný předmětné nemovitosti žalobkyni za trvání manželství daroval, žalobkyně je nabyla do svého výlučného vlastnictví a její vlastnické právo bylo opakovaně potvrzeno pravomocnými rozhodnutími zdejšího soudu. Ačkoliv tedy žalobkyně darováním předmětných nemovitostí nepochybně získala značný majetkový prospěch, bylo pouze na jejím uvážení, jak s nimi po zániku manželství naloží. Žalobkyně se pak po žalovaném domáhá bezdůvodného obohacení až od ledna 2016, kdy žalovaný věděl, že nemá právní důvod k užívání nemovitostí žalobkyně, přesto je však nadále užíval a za jejich užívání žalobkyni ničeho neplatil.

23. Protože neoprávněný majetkový prospěch žalovaného má povahu spotřebovaného plnění v podobě výkonu práva užívání nemovitostí žalobkyně, je ve smyslu § 2999 odst. 1 věty první o.z. povinen bezdůvodné obohacení vydat formou peněžité náhrady. Majetkovým vyjádřením získaného prospěchu žalovaného je pak částka odpovídající obvyklé úhradě za užívání obdobné věci v daném místě a čase, tj. výše obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí na základě platné nájemní smlouvy (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3226/2009). Při stanovení výše obvyklého nájemného předmětných nemovitostí v žalobě vymezeném období vycházel soud z odborných závěrů znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, neboť podaný znalecký posudek ve znění jeho dodatku nevykazoval žádné nedostatky, posudek byl znalcem náležitě odůvodněn včetně objasnění odborného postupu a výpočtu výše obvyklého nájemného a soud jej shledal přesvědčivým. Výše obvyklého nájemného byla znalcem stanovena na částku 24 000 Kč měsíčně, tj. celkem 864 000 Kč za žalované období.

24. Pokud žalovaný tvrdil, že v rozhodném období neužíval celý dům a zahradu a že žalobkyni nebránil, aby nemovitosti užívala, je třeba konstatovat, že z provedeného dokazování a vyjádření účastníků vyplynulo, že v daném případě se jedná o rodinný dům o velikosti 5+1, resp. že dům je vybaven pouze jedním kuchyňským koutem, a tudíž si lze jen stěží představit jeho užívání jinak než jako celku (má-li sloužit k plnohodnotnému bydlení). Toho si zřejmě byl vědom i sám žalovaný, když žalobkyně chtěla v září 2017 poskytnout dvě místnosti v domě k užívání jiným osobám, čemuž žalovaný zamezil, a dokonce si v důsledku této události najal bezpečnostní agenturu k ochraně celé nemovitosti. Uvedené skutečnosti pak také byly jedním z důvodů odvolání daru pro nevděk žalobkyně, na jehož základě se žalovaný v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 8 C 286/2018 domáhal určení vlastnictví k předmětným nemovitostem. Stejně tak jako žalovaný odmítal sdílet domácnost s cizími osobami, ani po žalobkyni dle názoru soudu nebylo lze spravedlivě požadovat, aby v předmětných nemovitostech bydlela s žalovaným – bývalým manželem, který se z nich odmítal vystěhovat. Žalobkyně tak zjevně nemohla v daném období nemovitosti řádně užívat, a to ani zčásti (viz výše uvedený pokus o nastěhování třetích osob do dvou pokojů), neboť tyto užíval včetně zahrady žalovaný, což také potvrdil svým tvrzením ohledně provádění a financování oprav, o které požadoval snížit výši bezdůvodného obohacení (např. oprava zavlažovacího systému zahrady, dokončení systému elektronického zabezpečení domu, výměna radiátorů, oprava oplocení, terasy či pojezdu u zastřešení bazénu). Stran nároku žalobkyně na zaplacení obvyklého nájemného rovněž za užívání dětského pokoje nezletilým synem účastníků je třeba uvést, že oběma účastníkům v rozhodném období svědčila ve smyslu § 910 a násl. o.z. vyživovací povinnost k jejich nezletilému dítěti, která mj. zahrnovala také povinnost účastníků tomuto zajistit náležité a odpovídající bydlení. V žalovaném období byl syn účastníků svěřen do střídavé péče s tím, že výživné nebylo ani jednomu z rodičů určeno. Oba účastníci tak měli ve smyslu § 913 o.z. v době péče nezletilému zajišťovat bydlení odpovídající jejich schopnostem, možnostem a majetkovým poměrům. Žalovaný se rozhodl nezletilému zajistit ubytování v předmětné nemovitosti, a tudíž je také povinen užívání dětského pokoje nezletilým v rámci své vyživovací povinnosti k němu plně uhradit. Ze všech shora uvedených důvodů proto soud při stanovení výše obvyklého nájemného vycházel z užívání nemovitostí žalovaným jako celku, tj. celého domu spolu se zahradou a bazénem.

25. Jde-li o možné snížení výše bezdůvodného obohacení, žalovaný jednotlivé tvrzené opravy řádně nevyčíslil, tvrzenou údržbu a provoz pak ani blíže nespecifikoval. Kromě účastnického výslechu ani neoznačil žádné důkazy, kterými by tvrzení ohledně samotných investic do nemovitosti včetně jejich výše, případně tvrzené placení pojištění domu či splátky hypotéky měly být v řízení prokázány. Výslech účastníků navrhovaný žalovaným pak za dané situace nebylo možné provést, neboť ten není určen k tomu, aby při něm účastník uváděl svá tvrzení o rozhodujících skutečnostech. Provedení důkazu výslechem účastníka řízení totiž předpokládá, že potřebná tvrzení již byla přednesena a že jeho prostřednictvím mají být prokázána. Má-li se soud rozhodnout, zda účastníka k důkazu vyslechne, musí především přesně vědět, jaké skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány. Při správném postupu soudu proto nepřichází v úvahu, aby teprve vlastním výslechem účastníka byla doplňována neúplná či chybějící skutková tvrzení (viz [příjmení], L., [příjmení], J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Vzhledem k tomu, že se žalovaný dalšího jednání ve věci nezúčastnil, nemohl být v tomto směru poučen podle § 118a o.s.ř. Žalovaný dále zmiňoval náklady na média (elektřina, voda a plyn), které rovněž nevyčíslil, tyto navíc ani nelze v rámci řízení vypořádat, neboť jdou k tíži toho, kdo nemovitosti užíval a uvedená média spotřeboval, tedy žalovaného. Důvodem pro snížení bezdůvodného obohacení pak nemůže být ani ničím nedoložené tvrzení žalovaného, že pokud by byl povinen žalovanou částku uhradit, dostal by se na pokraj životní nouze.

26. Žalobkyně se svou žalobou domáhala po žalovaném za užívání předmětných nemovitostí z titulu bezdůvodného obohacení zaplacení částky 612 000 Kč s příslušenstvím, přičemž výše obvyklého nájemného za žalované období byla zjištěna v částce vyšší, a to 864 000 Kč. Soud proto ze všech shora uvedených důvodů žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému žalovanou částku zaplatit včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení od [datum] v souladu s § 1970.o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť touto dobou byl žalovaný již prokazatelně v prodlení, když splatnost pohledávky dle předžalobní výzvy nastala k datu [datum] Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. stanovena třídenní (výrok I).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. V projednávané věci byla žalobkyně plně úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů v plném rozsahu. Náklady řízení v celkové výši 114 147,60 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 300 Kč, složené zálohy na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 5 000 Kč, částky 75 460 Kč za 7 úkonů právních služeb po 10 780 Kč dle § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve spojení s § 6 odst. 1, § 7 a § 8 odst. 1 a.t., konkrétně přípravu a převzetí zastoupení, výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žalobu, vyjádření z [datum], doplnění tvrzení z [datum] a 2x účast na jednání soudu a dále režijního paušálu ve výši 2 100 Kč za 7 poskytnutých shora uvedených úkonů právních služeb po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Dohromady tedy částka 97 860 Kč, zvýšená o částku 16 287,60 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř., neboť zástupce žalobkyně je plátcem DPH. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval (výrok II).

28. O povinnosti žalovaného zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ náklady státu (výrok III) bylo rozhodnuto v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť státu v řízení vznikly náklady v podobě znalečného za podaní znaleckého posudku z oboru ekonomie, ceny a odhady nemovitostí, které nebyly pokryty zálohou složenou žalobkyní ve výši 5 000 Kč a současně nebylo zjištěno, že by u žalovaného byly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků dle § 138 odst. 1 o.s.ř., když soud vycházel z aktuálně zjištěných poměrů v opatrovnickém řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 12 P 91/2015 při jednání soudu dne [datum]. Vzhledem k tomu, že doposud nebylo pravomocně rozhodnuto o celkové výši znalečného, bude výše nákladů státu stanovena v samostatném usnesení, kterým budou náklady státu vyčísleny. V souladu s § 167 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci tohoto usnesení.