36 C 11/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Anonymizováno sídlem náměstí Anonymizováno zastoupená Jméno Zástupce sídlem Adresa Zástupce o 372 052 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 372 052 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 372 052 Kč od 8. 3. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 61 226 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala náhrady za zhodnocení bytu ve vlastnictví žalované, neboť zde jako družka původního nájemce , jméno FO, provedla rozsáhlou rekonstrukci, kterou znalec odhadl částkou 372 052 Kč. Protože její druh měl zdravotní problémy, dohodla se s původním vlastníkem, Benediktinským arciopatstvím sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, že dojde ke kompletní rekonstrukci bytu, aby mu byl uzpůsoben. V řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 C 184/2020 bylo nakonec rozhodnuto, že žalobkyně musí předmětný byt vyklidit a předat žalované, vloženými investicemi se však soud nezabýval. Žalobkyně měla za to, že rekonstrukcí v letech 2018 až 2019 došlo ke zhodnocení předmětu nájmu se souhlasem pronajímatele, má proto právo na zaplacení tohoto zhodnocení.

2. Žalovaná uplatněný nárok odmítla, protože žalobkyně byla až do vyklizení dne 15. 3. 2022 neoprávněnou uživatelkou daného bytu, jelikož jí k užívání nesvědčil žádný právní titul. Nájemní poměr pana , jméno FO, totiž sice přešel z původního vlastníka na žalovanou, ale zanikl uplynutím sjednané doby dne 1. 1. 2020. Žalobkyně po jeho smrti byt nadále užívala, ale nájem na ni nepřešel. Proto nemá nárok na případné vyrovnání podle míry zhodnocení bytové jednotky a nesvědčí ji aktivní věcná legitimace. Žalovaná měla za to, že ani ji nesvědčí pasivní věcná legitimace, jelikož k údajným investicím mělo dojít v době, kdy byt vlastnil předchozí vlastník, jen ten tedy mohl být na úkor žalobkyně obohacen, nikoli žalovaná. Vznesla rovněž námitku promlčení a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Účastníci mezi sebou učinili nesporným, že žalobkyně byla dlouholetou družkou , jméno FO, , narozeného dne 19. 6. 1945 a zemřelého dne 5. 2. 2020, s tím, že pan , jméno FO, měl s původním vlastníkem bytové jednotky v domě , adresa, od 1. 1. 2019 do 1. 1. 2020 uzavřenou nájemní smlouvu. Dále bylo mezi stranami nesporné, že žalovaná tuto bytovou jednotku nabyla na základě kupní smlouvy ze dne 13. 12. 2019. Pro zjištění ostatních rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.

4. Z žádosti o písemný souhlas se stavebními pracemi ze dne 1. 12. 2016 vyplynulo, že shora uvedený vlastník bytu, Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, souhlasilo se stavebními úpravami koupelny v bytě, aby byla uzpůsobena zdravotnímu stavu , jméno FO, .

5. Z oznámení o počtu osob žijících v domácnosti ze dne 18. 2. 2018 soud zjistil, že žalobkyně žila v domácnosti , jméno FO, minimálně od této doby.

6. Z dopisu zástupce žalobkyně, adresovaného žalované dne 26. 3. 2020, bylo prokázáno pouze, že žalobkyně žila ve společné domácnosti s , jméno FO, a že po jeho smrti měla zájem na pokračování v užívání daného bytu, přičemž si takto chtěla „odbydlet“ prostředky, které do něj investovala.

7. Z usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 25. 8. 2020, č. j. 20 D 170/2020-26, v právní moci dne 25. 8. 2020, bylo zjištěno, že po úmrtí , jméno FO, byl žalobkyni jako vypravitelce pohřbu vydán majetek nepatrné hodnoty a řízení bylo zastaveno.

8. Z e-mailu žalované ze dne 9. 11. 2020 soud zjistil, že zaměstnankyně žalované navštívila , jméno FO, před i po rekonstrukci bytu, kterou provedla žalobkyně ještě za jeho života, přičemž všechny věci zde byly nové a zakoupené z prostředků žalobkyně.

9. Ze série fotografií, předložených žalobkyní, měl soud rovněž za prokázáno, že v daném bytě proběhla rekonstrukce, neboť ačkoli nebyly datovány, zjevně zachycovaly jeho původní, velmi neutěšený stav se zastaralým vybavením a poté naopak byt čistý, upravený a vybavený novým nábytkem.

10. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 3 C 184/2020 vyplynulo, že rozsudkem ze dne 7. 10. 2020, č. j. 3 C 184/2020-42, byla původně žaloba o vyklizení předmětného bytu zamítnuta, ale rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 26 Co 285/2020-114, již bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně (v daném řízení žalované) tento byt vyklidit a předat žalované (žalobkyni). Oba soudy, jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, nicméně uzavřely, že žalobkyni nesvědčí právo nájmu podle § 2279 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jelikož jako družka nespadá do skupiny takto zákonem určených osob. Odvolací soud však na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že vyklizení v daném případě není nepřiměřenou tvrdostí a není v rozporu s dobrými mravy.

11. Z předávacího protokolu soud zjistil, že žalobkyně předmětný byt, nacházející se v prvním nadzemním podlaží domu č. p. , Anonymizováno, v obci , adresa, , odevzdala žalované dne 15. 3. 2022.

12. Z vyjádření znalce Ing. Tomáše Uhra ze dne 5. 3. 2021, č. 1516/025/2021, vypracovaného ke dni 14. 1. 2021, vyplynulo, že znalec provedl šetření na místě a vyšel z informací od žalobkyně, částečně také z jí poskytnutých podkladů, a to fotodokumentace a faktur či účtenek za pořízený mobiliář. Vzhledem k tomu, že pro konkrétní práce znalec vyšel jen z vyčíslení žalobkyně a z cen roku 2000, měl soud z tohoto vyjádření za prokázáno pouze, že v daném bytě, tvořeném ložnicí, obývacím pokojem, koupelnou s kuchyňskou linkou, WC a předsíní, žalobkyně v blíže neurčenou dobu v minulosti provedla kompletní rekonstrukci.

13. Z faktury ze dne 10. 3. 2020 měl soud za prokázáno, že žalobkyně zaplatila Ing. Tomáši Uhrovi za uvedené vyjádření částku 13 000 Kč.

14. Z kopií poštovních poukázek a z e-mailu žalované ze dne 8. 4. 2020 pro věc nevyplynulo nic podstatného. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

15. Podle § 2220 odst. 1 o. z. nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

17. Podle § 2999 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

18. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Ze zjištěného skutkového stavu se sice pro soud dostatečně přesvědčivě podává, že žalobkyně ještě za života pana , jméno FO, provedla komplexní rekonstrukci dotčeného bytu (dopis ze dne 26. 3. 2020, série fotografií, vyjádření znalce Ing. Tomáše Uhra), což financovala z vlastních prostředků (e-mail žalované ze dne 9. 11. 2020), avšak protože byla „pouze“ družkou , jméno FO, , který navíc po skončení nájmu dne 1. 1. 2020 tento nájem dohodou s žalovanou neprodloužil, nepřešlo na ni po jeho smrti ve smyslu § 2279 odst. 1 o. z. právo nájmu, jak už ostatně bylo posouzeno v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 3 C 184/2020 (§ 13 o. z.). Z tohoto důvodu jí pak však nesvědčí ani nárok nájemce na vyrovnání zhodnocení bytu podle § 2220 o. z.

19. Soud věc nicméně posuzoval i z hlediska obecných pravidel bezdůvodného obohacení, neboť zhodnocení bytu měl za dostatečně prokázáno, jak již shora uvedeno. Nemusel se však zabývat výší tohoto zhodnocení, protože zde nakonec dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována (a proto se rovněž již nezabýval ani námitkou promlčení). Z ustálené rozhodovací praxe soudů totiž plyne, že vynaložením investic do cizí nemovitosti bez právního důvodu vzniká vlastníku bezdůvodné obohacení, a to v rozsahu zhodnocení nemovitosti, k okamžiku, kdy ke zhodnocení došlo, tedy kdy se majetkový stav vlastníka zvýšil o hodnotu odpovídající zvýšení hodnoty věci. Prospěch z plnění bez právního důvodu vzniká přijetím tohoto plnění a již v tomto okamžiku také vzniká příjemci tohoto plnění peněžitý dluh, který nepřechází na nového majitele nemovitosti. Z toho vyplývá, že nárok na náhradu za zhodnocení nemovitosti nelze uplatňovat vůči tomu, kdo později nabyl nemovitost, ale vůči tomu, kdo ji vlastnil v době, kdy k tomuto zhodnocení došlo (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2003, sp. zn. 25 Cdo 355/2001, a rozsudek téhož soudu ze dne 10. 3. 2009, sp. zn. 30 Cdo 4047/2007, jejichž závěry jsou aplikovatelné i za nové právní úpravy).

20. Jinými slovy, pasivně legitimováno by v této věci bylo Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově (odhlédnuto ovšem od případného promlčení takového nároku), a nikoli žalovaná obec. Ta by byla legitimována v prvním případě, pokud by žalobkyni svědčilo právo nájmu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2011, sp. zn. 26 Cdo 3951/2010), to však na ni nepřešlo, jak shora uvedeno.

21. Z těchto všech důvodů soud žalobě vyhovět nemohl a rozhodl proto, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 9 820 Kč a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z pěti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne 4. 7. 2024 a 15. 10. 2024, účast při jednání soudu dne 3. 9. 2024 a 25. 10. 2024), to vše včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Celkem tedy jde o částku 61 226 Kč, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyl zjištěn důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách.