36 C 119/2023

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované sídlem Adresa žalované o určení vlastnického práva

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. e. , Anonymizováno, , stavba pro rodinnou rekreaci, a parc. č. , Anonymizováno, , zahrada, vše zapsáno na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , u , právnická osoba, , katastrální pracoviště , adresa, .

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 42 790 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se, původně vůči dědicům po zesnulé , jméno FO, , domáhal určení, že mu patří shora uvedené nemovitosti. Uvedl, že dříve patřily , jméno FO, , která se koncem 60. let 20. století rozhodla emigrovat do Kanady a přenechala je rodině , jméno FO, , s tím, že je později získá tehdy narozený , rodné přijmení, . Od té doby se o nemovitosti starala jeho rodina a sám žalobce od doby své plnoletosti, po uzavření manželství s , jméno FO, dne , datum, výlučně se svou rodinou. Nejen je užívá, ale stará se o ně a plní povinnosti vyplývající pro vlastníky ze zákona, pozemky slouží k rekreaci, víkendovým pobytům a volnočasovým aktivitám, žalobce je udržuje, nechal zde v roce 2000 zřídit odběrné místo elektřiny, hradí poplatky za svoz komunálního odpadu a také minimálně od roku 2001 hradí daň z nemovitosti. Nepřetržitě a již déle jak 20 let tak vykonává vlastnická práva, ačkoli v katastru nemovitostí je jako údajný vlastník stále vedena , jméno FO, , pročež je dán naléhavý právní zájem na vyhovění jeho žalobě na určení vlastnického práva.

2. Žalovaná, o jejímž vstupu do řízení na místo původních žalovaných bylo s ohledem na přechod vlastnického práva podle § 1045 odst. 2 a § 1050 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rozhodnuto usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , s žalobou nesouhlasila. Měla za to, že sama skutečnost, že někdo užíval cizí věc, nepostačuje k důkazu držby práva. Žalobce nemá žádný právní titul, neprokázal ani splnění lhůty řádného užívání, resp. vykonávání vlastnického práva, jako by mu náleželo, zejména že dvacetiletá lhůta byla nepřetržitá. Musel také věděl, že věc patří jinému, z čehož vyplývá jeho nepoctivý úmysl, nemohl být tedy přesvědčen o tom, že jeho jednání není nikomu na újmu. Nesplňuje tak podmínky pro mimořádné vydržení dotčených pozemků a žalovaná proto navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud pro zjištění rozhodujících skutečností provedl následující dokazování, a to i ve smyslu § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť to bylo třeba ke zjištění skutkového stavu.

4. Z informativního výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni , datum, byla jako vlastnice shora uvedených pozemků zapsána , jméno FO, , bytem , adresa, , a ke dni , datum, již byla zapsána žalovaná, s právem hospodaření pro , Jméno žalované, .

5. Z příjmových pokladních dokladů ze dne , datum, , , datum, a , datum, soud zjistil, že žalobce v těchto dnech uhradil obci , adresa, poplatky za komunální odpad pro chatu na adrese , adresa, , a z e-mailu ze dne , datum, soud zjistil, že obec , adresa, eviduje poplatky za komunální odpad k dané nemovitosti ze strany žalobce nejdříve za rok 2022.

6. Z platebního výměru na daň z nemovitostí na rok 2001, ze souboru poštovních poukázek a především ze sdělení Finančního úřadu pro Středočeský kraj, územní pracoviště , adresa, , ze dne , datum, bylo zjištěno, že manželka žalobce hradí příslušnou daň za dotčené nemovitosti od roku 2001.

7. Ze souhlasu se zřízením odběru elektřiny ze dne , datum, , smlouvy č. , hodnota, , uzavřené mezi , právnická osoba, ., a žalobcem dne , datum, , z nedatovaného dopisu od této společnosti žalobci a ze zprávy o revizi elektrického zařízení ze dne , datum, , soud zjistil, že žalobce pro nové odběrné místo na adrese , adresa, , zajistil na přelomu let 2000 a 2001 přívod elektřiny.

8. Ze souboru nedatovaných fotografií pro soud vyplynulo, že zachycují užívání chaty i zahrady rodinou žalobce, a to zřejmě nejdříve v 90. letech 20. století.

9. Z čestného prohlášení ze dne , datum, vyplynulo, že , jméno FO, prohlásil, že občas, zhruba od roku 2015, vypomáhá s údržbou a péčí o chatu a zahradu v , Anonymizováno, na , adresa, . Po provedení prací také společně opékali buřty nebo grilovali.

10. Z čestného prohlášení ze dne , datum, vyplynulo, že , jméno FO, prohlásila, že na chatě na adrese , adresa, , dlouhodobě navštěvuje svou sestru , jméno FO, a jejího manžela, trávili zde celé víkendy i s dětmi, grilovali nebo se scházeli u ohně. Zejména po roce 2000 se návštěvy zintenzivnily.

11. Z čestného prohlášení ze dne , datum, vyplynulo, že , jméno FO, prohlásila, že asi od roku 2007 jezdí pravidelně s manželi , jméno FO, na jejich zahradu a chatu v , Anonymizováno, na adrese , adresa, , kde společně tráví čas a věnují se zahrádkaření.

12. Z informativní mapky a rovněž z internetových stránek , právnická osoba, soud zjistil, že předmětné nemovitosti administrativně patří k území obce , adresa, , ačkoli fakticky jsou součástí zástavby obce , adresa, .13. , jméno FO, , manželka žalobce, vypověděla, že chatu navštívila poprvé, když se v roce 1991 vdala za žalobce, a intenzivně na ni začali jezdit, když se v roce 1998 narodila druhá dcera, užívali ji potom asi jednou za 14 dní. Předtím chatu užívala především tchýně a její kamarádky. Až asi v roce 2015 poprvé zjistili, že v katastru nemovitostí je jako vlastnice zapsána , jméno FO, , do té doby si svědkyně myslela, že chata patří jen jejímu manželovi, protože se tak vyjadřovala tchýně. Nejdříve to vůbec neřešili, až v roce 2020 nebo 2021 si kvůli tomu našli advokátku. O nemovitosti se s manželem starají, sekají trávu, dělají údržbu, řešili také poplatky za komunální odpad, přičemž nejdříve bylo odkázáni na obec , adresa, , platit tyto poplatky začali až později, asi v roce 2021 nebo 2022. Také až do roku 2000 nebo 2001 byla chata bez elektřiny, zavedli ji s manželem až poté. Ke shora uvedeným fotografiím uvedla, že zčásti zachycují stav k roku 1999 nebo 2000 a zčásti k roku 2005.

14. Z, Anonymizováno, notářského zápisu, sepsaného dne 8. 2. 1960 JUDr. Josefem Felixem, státním notářem se sídlem v Praze, v němž bylo pokračováno státním notářem dr. Jaroslavem Pauknerem dne 2. 3. 1960, soud zjistil, že , adresa, prodala předmětnou chatu č. p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , jméno FO, , adresa, , tajemnici tamní hudební školy.

15. Ze zpráv státního okresního archivu České Budějovice ze dne 19. 9. 2023, Ministerstva vnitra ze dne 27. 10. 2023 a 16. 1. 2023, Velvyslanectví České republiky v Ottawě ze dne 23. 1. 2024 a z oddacího listu soud zjistil, že , jméno FO, , rozená , rodné přijmení, , narozená , datum, v Praze, se v roce 1961 rozvedla se svým prvním manželem , adresa, a dne 7. 2. 1962 se provdala za , jméno FO, . Minimálně od roku 1958 žila v Českých Budějovicích, kde byla zaměstnána jako tajemnice Lidové školy umění a měla zde také poslední evidovaný pobyt, od roku 1968 byla v zahraničí. České velvyslanectví v Ottawě ani Generální konzulát v Torontu však o ní nemá žádných zpráv.

16. Z dopisu ze dne 10. 2. 1977 vyplynulo, že na Místní národní výbor v , Anonymizováno, se obrátila , jméno FO, , bytem v Praze, která požádala o užívání chaty č. , hodnota, v , Anonymizováno, , a to za , jméno FO, , která je s manželem mimo republiku. Ke své žádosti měla připojit i blíže neurčenou dokumentaci.

17. Z rozhodnutí Místního národního výboru v , Anonymizováno, ze dne 9. 4. 1990 bylo zjištěno, že , jméno FO, bylo v rámci přípravy sčítání lidu, domů, bytů a chat zrušeno dosavadní číslo popisné , Anonymizováno, jejího domu, postaveného na stavební parcele č. , hodnota, v obci , adresa, , a bylo jí přiděleno evidenční číslo , hodnota, .18. , jméno FO, , syn , jméno FO, , vypověděl, že žalobce nezná, o chatě v obci , adresa, , resp. v , Anonymizováno, ví, ale byl tam před 50 lety a nejvýše dvakrát. Nevěděl, jaký vztah k ní měla jeho matka, ani se o to nijak nezajímal. , jméno FO, , resp. , jméno FO, také neznal.

19. Zjištěný skutkový stav poté soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

20. Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Podle § 1089 odst. 1 o. z. drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

22. Podle § 1090 odst. 1 o. z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

23. Podle § 1091 odst. 2 o. z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

24. Podle § 1095 o. z. uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

25. Podle § 3066 odst. 2 o. z. do doby stanovené v § 1095 se započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

26. Institut mimořádného vydržení nastupuje z důvodu ochrany právní jistoty tehdy, je-li vydržení řádné vyloučeno. Promíjí proto některé požadavky zákona pro řádné vydržení, na druhou stranu vyžaduje, aby uběhl dvojnásobně delší čas. Především není nutné prokázat právní titul držby, tj. že jde o držbu řádnou, aby držiteli vzniklo vlastnické právo k věci. Také platí, že se nevyžaduje poctivá držba (§ 992 odst. 1 o. z.), ale nedostatek nepoctivého úmyslu držitele, což je odlišný právní pojem. O nepoctivý úmysl jde, jestliže jednání držitele při nabytí i výkonu držby nebylo úmyslně poctivé, resp. morální v obecném smyslu, protože nelze poskytnout ochranu zjevné lsti nebo podvodu. Mimořádně například nevydrží zloděj, nebo ten, kdo jiného vypudí z držby násilím či lstí, anebo ten, kdo dosáhne zápisu v katastru nemovitostí podvodem. Mimořádně tedy může vydržet i ten, kdo není přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží, nesmí však držet ve zlém úmyslu poškodit jiného. Přitom, podobně jako v právu trestním, může jít o úmysl přímý (držitel ví, že jedná nepoctivě, a takto jednat i chce), nebo o úmysl nepřímý (s tím, že jeho jednání může být nepoctivé, je srozuměn). V ustálené soudní praxi již bylo také dovozeno, že hodnocení poctivosti úmyslu držitele je vždy individuální, že důkazní břemeno ohledně nepoctivého úmyslu držitele tíží toho, kdo vydržení popírá, a že držba nikoliv v nepoctivém úmyslu se vztahuje rovněž na předchůdce držitele, a to i před rokem 2014 (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021, publikován pod č. 15/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 10. 5. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2307/2022).

27. Přeneseno na posuzovanou věc to znamená, že aby byla žaloba zamítnuta, musela by žalovaná prokázat, že žalobce předmětné nemovitosti držel úmyslně nepoctivě, aby poškodil jiného. To však nebylo v řízení prokázáno. Ze zjištěného skutkového stavu sice nevyplývá, že by žalobce či jeho rodina dotčenou chatu se zahradou drželi již od 60. let 20. století, neboť minimálně od roku 1977 se o ně starala , jméno FO, (dopis ze dne 10. 2. 1977, rozhodnutí Místního národního výboru v , Anonymizováno, ze dne , datum, ). K osudům chaty v těchto letech se nepodařilo ani prostřednictvím výslechu jejího syna zjistit sice v zásadě ničeho, ale to pro posouzení nároku žalobce nebylo nakonec rozhodné. Soud má totiž za prokázáno, že již od 90. let 20. století ji jeho rodina užívala, zejména pro víkendové pobyty (výslech manželky žalobce, soubor fotografií, čestné prohlášení , jméno FO, ), a že se v následující dekádě žalobce zjevně choval, jako by mu patřila (listinné důkazy k zavedení elektřiny a k poplatkům za komunální odpad, v nichž se, podobně jako v čestných prohlášeních, sice občas odkazuje na obec , adresa, , avšak vzhledem k rozdílu mezi administrativní přináležitostí a faktickou zástavbou je zřejmé, o jakou nemovitost se jedná). Nejvíce průkazné pro soud v tomto směru bylo nakonec zjištění, že žalobce, byť prostřednictvím své manželky, která se vždy domnívala, že jde o vlastnictví jejího manžela, hradí daň z nemovitých věcí, a to od roku 2001 dodnes. Od tohoto data proto soud podle § 3066 odst. 2 o. z. počítal zákonnou lhůtu pro mimořádné vydržení, přičemž měl za prokázanou i nepřetržitost této držby (výslech manželky žalobce, čestná prohlášení).

28. Je sice pravdou, že žalobce a jeho rodina nejpozději v roce 2015 zjistili, kdo je jako vlastník zapsán v katastru nemovitostí, to však nemohlo být překážkou pro mimořádné vydržení daných nemovitostí, jelikož šlo o , jméno FO, , k níž bylo prokázáno, že v roce 1968 emigrovala a poté již žádné spojení s bývalou vlastí v řízení zjištěno nebylo, a to ani prostřednictvím jejích případných potomků či jiných právních nástupců (zprávy státního okresního archivu České Budějovice a Ministerstva vnitra, výslech , jméno FO, ). Jestliže tedy žalobce tuto skutečnost po celou dobu své držby věděl, nemohla být jeho držba uvedených pozemků, ať již přímo nebo i jen nepřímo, úmyslně nepoctivá a poškozující , jméno FO, , aniž musel být nutně přímo přesvědčen, že vykonává právo, které mu náleží. Jakkoli tato skutečnost nebyla prokázána už od odchodu původní vlastnice do zahraničí, jak bylo tvrzeno v žalobě, podstatné je, že byla prokázána v rozhodném období, a zejména že žalovaná v tomto smyslu své důkazní břemeno neunesla.

29. Lze uzavřít, že žalobce po uplynutí 20 let od roku 2001, tedy v roce 2021, podle § 1095 o. z. vydržel vlastnické právo k uvedeným nemovitostem, ačkoli nemohl prokázat právní důvod držby. Soud měl rovněž za to, že má ve smyslu § 80 o. s. ř. naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva, a to již jen z toho důvodu, že jako vlastnice je v katastru nemovitostí zapsána žalovaná (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2053/2009). Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobce na určení, že předmětné pozemky náleží do jeho vlastnictví, je dán, a žalobě zcela vyhověl.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 000 Kč a z nákladů za právní zastoupení. Tyto náklady podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. a), resp. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“, pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 ve znění do nabytí účinnosti vyhlášky č. 258/2024 Sb., pro úkony učiněné poté již ve znění vyhlášky č. 258/2024 Sb.) představuje odměna jak původní, tak současné zástupkyně žalobce ve výši 3 100 Kč za každý ze sedmi úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, písemná podání nebo návrhy ve věci samé ze dne 16. 4. 2024, 8. 11. 2024 a 16. 12. 2024, účast na jednání před soudem dne 19. 3. 2024 a 15. 11. 2024), odměna ve výši 1 550 Kč za jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu učiněný rovněž do 31. 12. 2024 (odvolání proti usnesení ze dne 20. 5. 2024, č. j. , spisová značka, ), včetně náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý tento úkon, a dále odměna ve výši 5 620 Kč za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu učiněné po 1. 1. 2025 (účast na jednání před soudem dne 10. 1. 2025 a 17. 1. 2025), včetně náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 450 Kč za každý tento úkon.

31. Dohromady tak jde o částku 42 790 Kč, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. a místo plnění k rukám zástupkyně žalobce bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení státu, které za řízení vznikly v podobě odměny a náhrady hotových výdajů opatrovnice ustanovené původním žalovaným (neznámým dědicům po , jméno FO, , dříve , jméno FO, ), soud podle § 148 odst. 1 o. s. ř. nerozhodoval, neboť by takovou povinnost s ohledem na úspěch žalobce musel uložit také státu. To by ale vedlo k pouhému administrativnímu přesunu v rámci jediné veřejnoprávní korporace, navíc by s tím byly spojeny další náklady, takže takové rozhodnutí by odporovalo zásadě hospodárnosti při nakládání s majetkem státu. Z tohoto důvodu je ostatně stát zcela osvobozen od placení soudních poplatků (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 57 Co 262/2020).