36 C 12/2026

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o 282 617 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 145 015 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 145 015 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 137 602 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 137 602 Kč od 11. 1. 2026 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala náhrady škody, která ji měla být způsobena tím, že musela vynaložit náklady na bourací a přípravné práce, montáž a pokládku nové dlažby a další související náklady na stavbě rodinného domu v adresa. V rámci této zakázky pro paní jméno FO a pana Anonymizováno objednala u žalované dodávku obkladů a dlažeb a cenu za ni také uhradila. K dodávce došlo v červnu 2024, avšak dlažba o rozměrech 60 x 120 cm měla vadu v podobě neuzavřeného povrchu, což se zjistilo až po vyspárování, protože spárovací hmota z ní nešla setřít. Ze strany žalované sice došlo 8. srpna k dodání nové dlažby, nicméně náklady spojené s výměnou původní dlažby za novou, které žalobkyně vyčíslila na celkem 282 617 Kč, i přes předžalobní výzvu hradit odmítla.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Souhlasila sice s tím, že na základě objednávky žalobkyně dodala na předmětnou stavbu rodinného domu obklady a dlažbu a že tato dodávka byla také řádně uhrazena, ale namítla, že žalobkyně je profesionálkou ve svém oboru, takže si měla případnou nekompatibilitu objednané dlažby P. E. Nanotech Columbia Pearl se spárovací hmotou zjistit ještě před zahájením pokládky, pak mohlo dojít ke včasné výměně. Dlažba byla dodána 15. dubna 2024 a k její pokládce došlo až v průběhu června, byl zde tedy dostatečný časový prostor pro provedení potřebných zkoušek. Ze strany žalobkyně jako zhotovitelky ale došlo k pochybení, když si sama vybrala jako spárovací hmotu Ceresit CE 40 Aquastatic a neověřila si její kompatibilitu. Náklady související s výměnou dlažby proto nelze přičítat k tíži žalované a musí je nést pouze žalobkyně, jelikož jejich vznik se odvíjí jen od její nedbalosti a jejího nevhodného technologického postupu. Žalobkyně porušila svou prevenční povinnost a vznik nákladů tedy postrádá příčinnou souvislost s jednáním žalované. Uznání reklamace žalobkyně a dodání nové dlažby bylo z její strany výlučně dobrou vůlí.

3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že žalobkyně objednala u žalované dodávku obkladů a dlažeb na zakázku rodinného domu adresa za celkovou cenu 457 653 Kč, která byla také žalobkyní uhrazena ve dnech 30. 1. 2024 a 31. 1. 2024. Dále bylo mezi nimi nesporným, že po výměně této dlažby byla dne 8. 8. 2024 ze strany žalované dodána dlažba nová. Pro zjištění ostatních rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.

4. Z e-mailové komunikace ve dnech 9. 4. 2024 a 11. 4. 2024, dodacího listu žalované, přehledu provedených prací a fotografie měl soud za prokázáno, že k vykládce dlažby pro žalobkyni došlo v adresa dne 15. 4. 2024. Celkem šlo o 183 boxů, z toho 130 boxů bylo dlažby Nanotech Columbia Pearl o rozměrech 60 x 120 cm.

5. Z e-mailové komunikace mezi účastníky ve dnech 15. 7. 2024, 18. 7. 2024 a 25. 7. 2024 soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím jednatele Petera Koropčáka reklamovala u žalované dlažbu Pearl o rozměrech 60 x 120 cm, kterou jí žalovaná dodala na stavbu v adresa, důvodem byl neuzavřený povrch dlažby. Žalovaná se po zaslání podkladů výrobci vyjádřila tak, že reklamaci vyřídí dodáním nového materiálu P. E. Nanotech Columbia Pearl o rozměrech 60 x 120 cm, k tomu přiložila níže uvedené vyjádření JUDr. Eduarda Justa.

6. Z vyjádření JUDr. Eduarda Justa, předsedy technické komise Cechu obkladačů ČR, ze dne 23. 7. 2024 vyplynulo, že podle jeho názoru při provedení pokládky dlažby došlo ze strany žalobkyně k zásadnímu pochybení, protože si neověřila kvalitu jejího povrchu. Prvotně má být vždy ověřeno, s jakým materiálem se pracuje: jde o zjištění barevných odchylek, přičemž se doporučuje rozložení vzorku na plochu o velikosti cca 2 m2, dále o ověření kompatibility lepidla a spárovací hmoty a o ověření rozměrové přesnosti a čistitelnosti, tj. zda se spárovací hmota nedostává do pórů. Výrobce na to upozorňuje ve svém katalogu a reklamace již nalepených nebo položených keramických obkladových prvků se nepřijímají, protože výrobce nemůže ovlivnit manipulaci a jejich následnou pokládku včetně čištění. V tomto případě sice může dodat novou dlažbu, ale nemá nic společného s pokládkou, proto vše jde za zhotovitelem pokládky.

7. Z e-mailu adresovaného žalované dne 11. 8. 2024 bylo dále zjištěno, že žalobkyně s vyřízením reklamace nesouhlasila. Hned na začátku práce s dodaným materiálem žalovanou informovala, že materiál vykazuje nestandardní závady při řezání a ohledně křivosti, ale žalovaná pouze doporučila vhodné řezačky. Po následném spárování dlažby 60 x 60 cm byl majitelem vybrán odstín spárovačky, poté proběhlo spárování v koupelnách, kde bylo také vše v pořádku, až při spárování dlažby 60 x 120 cm, která byla za stejného materiálu jako dlažba 60 x 60 cm, se zjistila vada v podobě neuzavřeného povrchu dlažby, z níž proto nešla spárovací hmota setřít. Vinou vadného materiálu došlo ke škodám, které žalobkyně žádá odstranit, a to do 5. 10. 2024 odstranit a opětovně položit dlažbu, jinak žalované přeúčtuje penále vyplývající ze smlouvy s investorem.

8. Z posouzení podkladu před spárováním Ceresit CE 40 společnosti Henkel ČR, spol. s r. o., ze dne 26. 9. 2024, vypracovaného k žádosti žalované, vyplynulo, že daná spárovací hmota je určena k profesionálnímu použití a předpokládá se znalost a zručnost realizátora. Výrobce nemůže zkoušet a testovat všechny povrchy keramických obkladů, které se vyskytují na českém a slovenském trhu, proto je při površích méně častých nebo neobvyklých standardem vykonávat test spárovací hmoty. V tomto případě je i v technickém listu upozornění, že při spárování obkladů z přírodního kamene nebo leštěné dlažby je nutno se nejdříve přesvědčit, zda spárovací hmota trvale nepoškozuje povrch obkladů.

9. Z popisu flexibilní spárovací hmoty Ceresit CE 40 Aquastatic od distributora Henkel ČR, spol. s r. o., soud zjistil, že kromě shora uvedeného upozornění obsahuje také upozornění na nutnost postupu podle návodu a podle údajů z technického listu. Pokud je použit produkt od jiného výrobce, než od společnosti Henkel, má být vhodnost vzájemného použití ověřena zkouškou nebo předem konzultována s výrobcem.

10. Z překladu vyjádření výrobce dlažby KTL Céramica ze dne 21. 4. 2026 bylo zjištěno, že před instalací musí jakoukoli povrchovou vadu zjistit pracovník provádějící pokládku provedením potřebných zkoušek kompatibility a v případě nutnosti proces zastavit, po pokládce a vyspárování už výrobce odmítá odpovědnost za vady.

11. Soud k důkazu rovněž provedl znalecký posudek Ing. Miloslavy Popenkové, CSc., ze dne 7. 10. 2024, předloženého žalovanou, včetně jeho dodatku ze dne 18. 5. 2026, který již obsahoval doložku podle § 127a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a proto soud tento důkaz hodnotil jako standardní znalecký posudek. Vyplynulo z něj, že znalkyně vyšla ze vzájemné komunikace mezi účastníky, videa – zkoušek před položením a technického listu dané spárovací hmoty, místní šetření nebylo realizováno, jelikož již došlo k opravám a výměně dlažby. Dospěla pak k závěru, že realizace spárování byla plynulá a bez prvotního odzkoušení vhodnosti spárovací hmoty, zhotovitel si tedy před pokládkou neověřil kompatibilitu aplikované spárovací hmoty s obkladovým prvkem. Nelze sice specifikovat dodržení technologického postupu, ani to, jakým způsobem zhotovitel následně odstraňoval spárovací hmotu z obkladových prvků, podle znalkyně je ovšem zřejmé, že pokud by byla vhodnost použití nejdříve ověřena zkouškou nebo konzultována s výrobcem, zhotovitel by zjistil, že obkladový prvek vykazuje vady projevující se v nemožnosti dokonalého setření zbytků spárovací hmoty a realizaci pokládky by pozastavil.

12. Svědek jméno FO vypověděl, že má přibližně dvacetiletou praxi a rovněž certifikaci pro pokládku velkoformátové dlažby. V květnu či v červnu 2024 prováděl na základě objednávky jednatele žalobkyně pana Koropčáka pokládku dlažby v rodinném domě v adresa, přičemž práce trvaly přibližně jeden měsíc. Plán pokládky měla k dispozici majitelka domu, která určila, aby byly nejprve dokončeny garáž, kotelna a zahradní místnost, neboť do nich potřebovala uložit věci. Svědek spolu s dalšími pracovníky materiál standardním způsobem vyčistil, vysál a napenetroval, následně dlažbu rozměřil a pokládal podle předaného plánu. Materiál, včetně dlažby, lepidla, silikonu a spárovací hmoty, byl na stavbě zajištěn majitelkou, která také vybrala spárovací hmotu podle vzorníku a svědek její výběr neovlivňoval. Nejprve byla položena dlažba o rozměru 60 x 60 cm, která se ale obtížně řezala a při lámání praskala. Kvůli tomu majitelka telefonicky kontaktovala dodavatele dlažby, který přičítal problém použitým řezačkám či řezným kolečkům a doporučil zapůjčení vodní řezačky Montolit. Ani při použití několika řezaček a následně vodní řezačky se však problém neodstranil, neboť dlaždice při řezání nadále praskaly, přičemž přes žádost pracovníků se žádný zástupce dodavatele na stavbu nedostavil. Nicméně dlažba byla položena a po vyspárování se na ní žádná další vada neprojevila. Při následné pokládce dlažby o rozměrech 60 x 120 cm byl použit shodný technologický postup i stejná spárovací hmota, po vyspárování však spárovací hmota vystoupila či prostoupila na povrch dlaždic. Svědek příčinu tohoto jevu nedokázal určit, vzhledem k tomu, že dlažba 60 x 60 cm byla podle jeho přesvědčení ze stejného materiálu a po použití stejné spárovací hmoty zůstala bez vady, takový problém neočekával. Před pokládkou zkušební spárování dvou dlaždic neprováděl, neboť takovou zkoušku běžně neprovádí a za svou dosavadní praxi se s ní nesetkal. Součástí balení dlažby navíc nebyla žádná dokumentace ani pokyny stanovující zvláštní technologický postup. Po projevení vady věc oznámil panu Koropčákovi a dále se jí účastnila majitelka domu. Původní dlažba byla následně odstraněna, podklad vyfrézován a přibližně po třech týdnech až jednom měsíci byla dodána nová série dlažby, kterou svědek opět položil za použití stejné spárovací hmoty. Nová dlažba se podle něj řezala výrazně lépe, bylo možné bez obtíží vytvořit i sokly a po její pokládce se již žádná obdobná vada neprojevila. Svědek nevěděl, jakým způsobem byla výměna dlažby mezi účastníky dohodnuta, neboť přišel na stavbu až v době, kdy tam byla nová dlažba připravena. Dodal, že použité lepidlo i spárovací materiál byly flexibilní a podle jeho zkušeností vhodné. Uvedl rovněž, že nemá sjednáno profesní pojištění odpovědnosti a řešení události prostřednictvím pojišťovny s nikým neprojednával.

13. Ze dvou faktur ze dne 13. 10. 2024, č. 9, a ze dne 30. 10. 2024, č. 11, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila jméno FO za odstranění dlažby v adresa celkem 47 655 Kč.

14. Z faktury ze dne 23. 9. 2024, č. 2024202415, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila Podlahářství Rathouský za broušení betonu po odstranění dlažby v adresa celkem 53 600 Kč.

15. Z faktury ze dne 8. 9. 2024, č. 2402626495, včetně přílohy VRA-135-24-00042, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Stavebniny DEK a. s. za pronájem vysavače pro práce v adresa celkem 302 Kč.

16. Z účetního dokladu ze dne 28. 8. 2024, č. 304509/820/LM1, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Hornbach Baumarkt CS za pásky a fólie pro práce v adresa celkem 1 513 Kč.

17. Z faktury ze dne 31. 8. 2024, č. FV1172407840, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Pro-Doma, SE, za špachtle, značkovače a sekáče pro práce v adresa celkem 559 Kč.

18. Z faktury ze dne 16. 9. 2024, č. FV1172408350, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Pro-Doma, SE, za lepidlo, spárovací hmotu a silikon pro práce v adresa celkem 6 734 Kč.

19. Z faktury ze dne 25. 9. 2024, č. FV2562409582, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Pro-Doma, SE, za pásky, fólie a lepidlo pro práce v adresa celkem 1 411 Kč.

20. Z faktury ze dne 1. 10. 2024, č. FV2562409785, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Pro-Doma, SE, za spárovací hmotu, silikon a lepidlo pro práce v adresa celkem 4 462 Kč.

21. Z faktury ze dne 2. 10. 2024, č. FV2562409850, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila společnosti Pro-Doma, SE, za silikony pro práce v adresa celkem 2 232 Kč.

22. Z faktury ze dne 16. 9. 2024, č. 520 08/2024, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila jméno FO za obkladačské práce v adresa celkem 93 935 Kč.

23. Z faktury ze dne 24. 6. 2024, č. 329 06/2024, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila jméno FO za obkladačské práce v adresa, které ovšem proběhly ještě před reklamací v červenci 2024, celkem 80 760 Kč.

24. Z faktury ze dne 1. 11. 2024, č. 24020, měl soud za prokázáno, že žalobkyně uhradila právnická osoba za úpravu a montáž soklů v adresa celkem 5 120 Kč.

25. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 12. 2025 včetně dokladu o jejím doručení žalované téhož dne soud zjistil, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovanou, aby do 10. 1. 2026 uhradila tvrzenou škodu ve výši celkem 282 617 Kč, přičemž ji podrobně rozepsala na jednotlivé náklady včetně dat úhrady.

26. Ze vzorku z katalogu dlaždic Nanotech Columbia a z e-mailové komunikace ve dnech 18. 6. 2024 a 26. 6. 2024 týkající se rovinatosti dlažby již nebylo pro posouzení věci zjištěno ničeho podstatného. Další návrhy na doplnění dokazování pak soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů. Věc posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

27. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

28. Podle § 2912 odst. 2 o. z. dá-li škůdce najevo zvláštní znalost, dovednost nebo pečlivost, nebo zaváže-li se k činnosti, k níž je zvláštní znalosti, dovednosti nebo pečlivosti zapotřebí, a neuplatní-li tyto zvláštní vlastnosti, má se za to, že jedná nedbale.

29. Podle § 2913 odst. 1 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit.

30. Podle § 2914 o. z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

31. Podle § 2918 o. z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

32. V ustálené soudní praxi platí, že předpoklady vzniku odpovědnosti za vzniklou újmu, ať již majetkovou škodu nebo nemajetkovou újmu, jsou (obecně) porušení právní povinnosti, vznik újmy, příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou újmou a také zavinění, ledaže jde o tzv. objektivní odpovědnost, u níž se zavinění nevyžaduje – tak, jak je tomu právě v projednávaném případě, kdy byla ve smyslu § 2913 odst. 1 o. z. uplatněna odpovědnost za porušení smluvní povinnosti, neboť žalobkyně svůj nárok na náhradu vynaložených nákladů odvozovala od tvrzených vad dlažby, kterou jí dodala žalovaná (žalovaná vzhledem k tomu měla možnost tvrdit a prokazovat existenci liberačního důvodu podle § 2913 odst. 2 o. z., místo toho ovšem namítala, že žalobkyně porušila svou prevenční povinnost a uplatnila tak podle § 2918 o. z. námitku, že škoda vznikla následkem okolností, které se mají přičítat žalobkyni).

33. Dále platí, že za škodu se považuje újma, která nastala v majetkové sféře poškozeného, a je objektivně vyjádřitelná všeobecným ekvivalentem, tj. penězi. Rozlišuje se přitom skutečná škoda a ušlý zisk jakožto dva samostatné, na sobě nezávislé nároky. Zatímco ušlým ziskem je v podstatě ušlý majetkový prospěch spočívající v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události, skutečnou škodou se rozumí snížení majetkového stavu poškozeného v důsledku škodní události (srov. např. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 1970, Cpj 87/70, publikováno pod č. 55/1971 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a na něj další navazující judikaturu).

34. O vztah příčinné souvislosti se jedná, vznikla-li újma následkem protiprávního úkonu škůdce, tedy je-li jeho jednání a újma ve vzájemném poměru příčiny a následku, tudíž je-li doloženo, že nebýt protiprávního úkonu, k újmě by nedošlo. Otázka existence vztahu příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím a vznikem škody je pak otázkou skutkovou, nikoli právní. Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit.

35. Jde-li o již zmíněné spoluzpůsobení si újmy poškozeným podle § 2918 o. z. (podle předchozí právní úpravy nepřesně označované jako spoluzavinění poškozeného, ačkoli dopadá i na případy objektivní odpovědnosti), je tato úprava spoluúčasti poškozeného na vzniklé újmě založena na východisku, že újma nemusí být pouze výsledkem jednání škůdce, nýbrž může být vyvolána také samotným poškozeným, jenž v takovém případě poměrně nebo i zcela nese újmu vzniklou okolnostmi na jeho straně. Jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce, přičemž se vychází z míry účasti každého z nich a zvažují se proto veškeré příčiny, které vedly k újmě, a to jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného. U obou lze ovšem brát v úvahu jen takové jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku újmy, a účast poškozeného na jejím vzniku lze ve smyslu § 2918 o. z. dovodit pouze tehdy, je-li jeho jednání prokazatelně jednou z těchto příčin. Právní úprava spoluzpůsobení si újmy poškozeným patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Přesto platí, že na straně poškozeného se zvažují veškeré příčiny, zatímco existence a forma zavinění (úmysl nebo nedbalost) není zpravidla pro konstatování jeho spoluúčasti podstatná – může ale mít vliv na určení rozsahu spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy. Zavinění u něj dokonce může zcela absentovat, přičemž nemusí jít ani o porušení právní povinnosti, ve smyslu zásady casum sentit dominus poškozený nese i následky náhody, která jej postihla. Naproti tomu u škůdce může mít forma zavinění na rozsah odpovědnosti zásadní vliv, pravidlem totiž je, že úmysl škůdce ve vztahu k nedbalosti poškozeného (resp. jeho zanedbání povinnosti ochrany svých zájmů) zásadně vede k závěru o neexistenci spoluúčasti na vzniku újmy (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2216/2019, publikován pod č. 83/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 25 Cdo 272/2024).

36. Na základě provedeného dokazování soud po zvážení věci dospěl k závěru, že příčiny vedoucí ke vzniku skutečné škody v podobě nákladů, které žalobkyně musela vynaložit na odstranění původní dlažby o rozměrech 60 x 120 cm a pokládku nové dlažby na stavbě rodinného domu v adresa, lze shledat na obou stranách. Nejdříve je ovšem třeba uvést, že byly naplněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti za vzniklou majetkovou újmu. Bylo prokázáno, že původní dlažba byla vadná, neboť měla neuzavřený povrch, který zapříčinil, že z ní nešla setřít spárovací hmota, přičemž tato skutečnost vyplývá jak z e-mailové komunikace mezi účastníky v červenci a srpnu 2024, tak z výpovědi svědka jméno FO. Ostatně žalovaná reklamaci právě z tohoto důvodu uznala a dodala na místo novou dlažbu, která již uvedenou vadu neměla. Rovněž bylo výpovědí svědka a shora uvedenými fakturami prokázáno, že žalobkyně musela vynaložit nemalé finanční prostředky, aby došlo k nápravě nevyhovujícího stavu, a to v příčinné souvislosti s dodáním dlažby ze strany žalované, která tím tak porušila svou smluvní povinnost dodat dlažbu na stavbu rodinného domu, neboť pokud by původní dlažba danou vadu neměla, nemusela by být následně nahrazena. Jestliže měl tedy soud prokázán jak vznik škody, tak porušení smluvní povinnosti žalované, tak příčinnou souvislost mezi nimi, mohl uzavřít, že základ žalovaného nároku je s ohledem na objektivní odpovědnost žalované podle § 2913 odst. 1 o. z. dán, a dále se mohl zabývat jen výší škody.

37. V souvislosti s tím bylo ovšem nutné vypořádat námitku žalované, že na vzniku škody se podílela výlučně žalobkyně, která porušila svou prevenční povinnost, jelikož před pokládkou původní dlažby neprovedla test její kompatibility se spárovací hmotou, čímž mělo dojít k přetržení příčinné souvislosti. Tomuto závěru ovšem soud nepřisvědčil, neboť jak již uvedl, prvotní příčinu vedoucí ke vzniku škody (vynaložení finančních prostředků na nápravu nevyhovujícího stavu) je nutno spatřovat již v tom, že žalovaná na stavbu rodinného domu dodala vadnou dlažbu, byť neúmyslně, nebýt této okolnosti, ke vzniku škody, jejíž náhradu žalobkyně požaduje, by vůbec nedošlo. Na druhou stranu soud dospěl k závěru, že se na vzniku škody svým jednáním podílela (nejen, ale také) sama žalobkyně, proto věc posoudil ve smyslu citovaného ustanovení § 2918 o. z. a její náhradu poměrně snížil, jak dále rozvedeno.

38. Žalobkyně totiž prostřednictvím svědka jméno FO, jehož roli soud posoudil jako tzv. nesamostatného pomocníka podle § 2914 o. z., neboť s dodanou dlažbou pracoval pro žalobkyni nikoli jako samostatný subdodavatel a na vlastní riziko, ale pod její kontrolou a podle předaného plánu (k této otázce srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1198/2019, a ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, publikovány pod č. 15/2022 a 51/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), skutečně před samotnou pokládkou neprovedla test kompatibility dodané dlažby s vybranou spárovací hmotou, jak ostatně sám svědek potvrdil. Žalobkyně tím podle názoru soudu jednak porušila svou prevenční povinnost podle § 2900 o. z., jednak s ohledem na to, že jde o obchodní společnost, která zajišťovala stavbu daného domu jako profesionálka ve svém oboru, jednala ve smyslu § 2912 odst. 2 o. z. nedbale, což jsou okolnosti, které je třeba zohlednit při určení, jaký je rozsah její spoluúčasti na vzniku škody (v této souvislosti nutno podotknout, že i kdyby byl jméno FO samostatným subdodavatelem, u žalobkyně by sice absentovalo zavinění na vzniku škody, ale podle shora citované zásady casum sentit dominus by stejně musela nést následky svědkova jednání, byť rozsah její spoluúčasti by byl nižší). Nejen podle vyjádření JUDr. Justa, ale také podle posouzení podkladu před spárováním a popisu flexibilní spárovací hmoty od společnosti Henkel ČR, spol. s r. o., a též podle vyjádření výrobce dlažby KTL Céramica šlo totiž o jednání, které zjevně mělo být zejména u stavební společnosti očekávatelné. Žalobkyně k tomu navíc měla dostatek času, jestliže dlažba byla dodána již dne 15. 4. 2024 a k její pokládce došlo zjevně nejdříve až v červnu 2024, jak vyplývá z reklamace ze dne 15. 7. 2024. Ze znaleckého posudku Ing. Miloslavy Popenkové, CSc., se kromě toho přesvědčivě podává, že pokud by žalobkyně doporučované testy kompatibility předem provedla, vadu dlažby by včas odhalila a realizaci její pokládky by tudíž pozastavila, takže škoda v podobě nákladů na její odstranění a na pokládku nové dlažby by ani nevznikla.

39. Z uvedeného vyplývá, že ke škodě by vůbec nedošlo jak v případě, kdyby žalovaná nedodala vadnou dlažbu, tak v případě, jestliže by žalobkyně provedla testy kompatibility. Jinými slovy, na vzniku škody se zhruba stejnou měrou podílela žalovaná i žalobkyně. Soud se po zvážení věci nicméně rozhodl stanovit spoluúčast žalobkyně na vzniku škody pouze v rozsahu jedné třetiny, protože zohlednil skutečnost, že nejdříve došlo k pokládce dlažby o rozměrech 60 x 60 cm, která byla bez vady, a až poté žalobkyně prostřednictvím jméno FO pokládala předmětnou vadnou dlažbu o rozměrech 60 x 120 cm, nešlo tedy podle názoru soudu přehlédnout, že žalobkyně mohla do určité míry (nikoli však zcela) oprávněně předpokládat, že i pokládka a zaspárování této dlažby proběhne bez problémů. Soud má tedy za to, že okolnostem tohoto konkrétního případu je přiměřené, aby náhrada škody, ke které je žalovaná s ohledem na svou objektivní odpovědnost podle § 2913 odst. 1 o. z. povinna, byla podle § 2918 o. z. snížena o jednu třetinu.

40. Jde-li pak o výši vzniklé škody, má soud prostřednictvím shora uvedených faktur a účetního dokladu za dostatečně prokázáno, že žalobkyně musela v souvislosti s odstraněním vadné dlažby a položením nové vynaložit celkem pouze 217 522 Kč a nikoli 282 617 Kč, jak bylo tvrzeno v žalobě, neboť částku ve výši 65 095 Kč za obkladačské práce jméno FO, která měla být uhrazena dne 18. 11. 2024, nebyla prokázána (místo tohoto žalobkyně prokázala úhradu 80 760 Kč také za obkladačské práce, k nimž však došlo dříve, v souvislosti s prvotním položením dlažby). Snížení zjištěné výše škody o jednu třetinu tedy dává konečnou částku ve výši 145 015 Kč.

41. Vzhledem ke všemu výše uvedenému soud rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno, když měl prostřednictvím předžalobní výzvy k plnění prokázáno i prodlení žalované od 11. 1. 2026 (§ 1968 a § 1970 o. z.), přičemž výše úroků z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., jestliže nebyl zjištěn důvod pro stanovení delší lhůty nebo pro plnění ve splátkách. Ve zbytku naopak žalobu jako nedůvodnou zamítl.

42. O náhradě nákladů účastníků řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na to, že poměr jejich úspěchu a neúspěchu byl prakticky zanedbatelný. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.