36 C 157/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o ochranu před zásahem do vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost předat mu klíč od zámku vstupních dveří k rodinnému domu a umožnit mu nerušený přístup na pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , zapsaný pro obec , adresa, , katastrální území , adresa, , na listu vlastnictví , Anonymizováno, u , právnická osoba, pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště , adresa, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované.

1. Žalobce se domáhal, aby soud žalované manželce uložil povinnosti specifikované ve výroku I tohoto rozsudku, neboť žalovaná neoprávněně zasahuje do jeho vlastnického práva. Uvedl, že v jejich společném jmění je shora uvedená nemovitost, na jejímž financování se podílí výhradně on sám, ačkoli se koncem roku 2023 odstěhoval, protože manželství je hluboce a trvale rozvráceno a žalobce chtěl předejít eskalujícím konfliktům a ochránit děti. V červnu 2024 se chtěl vrátit, ale zjistil, že žalovaná nechala vyměnit zámky a brání mu v přístupu do domu. Odmítl, že by chtěl dům opustit trvale. Kromě zpřístupnění nemovitosti byl ochoten uzavřít dohodu o kompenzaci za jeho svévolné vyloučení z užívání dané nemovitosti, všechny jeho návrhy ale žalovaná odmítla.

2. Žalovaná uplatněný nárok odmítla s tím, že jednak hypoteční úvěr na nemovitost splácí oba rovným dílem, jednak žalobce tím, že se z domu odstěhoval, aniž by dal najevo, že jde pouze o dočasné řešení, ve smyslu § 699 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), došlo k trvalému ukončení rodinné domácnosti účastníků a žalovanému tudíž už nesvědčí právo bydlení v daném domě. Jestliže se v posledních měsících snaží vrátit, činí tak jen s cílem vyvolávat napětí a žalovanou obtěžovat. Žalovaná proto také z důvodu bezpečnosti své i nezletilých dětí vyměnila zámek. Z těchto důvodů navrhla žalobu, kterou pokládala za šikanózní, zamítnout.

3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že žalobce je v současné době stále manželem žalované, že pozemek parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č. p. , Anonymizováno, , rodinný dům, v k. ú. , adresa, , obec , adresa, , stále tvoří součást společného jmění účastníků řízení, a že žalobce se koncem roku 2023 z této nemovitosti odstěhoval. Pro zjištění ostatních rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.

4. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku soud zjistil, že žalobce má už od roku 2018 sídlo svého podnikání na adrese , adresa, .

5. Z návrhu žalobce na úpravu poměrů k nezletilým ze dne 7. 5. 2024 vyplynulo, že účastníci již spolu nežijí a nevedou rodinnou domácnost, žalovaná žije na shora uvedené adrese , adresa, , v rodinném domě, přičemž hypoteční úvěr splácejí oba, žalobce žije na adrese , adresa, , kde ho nezletilé děti pravidelně navštěvují. Žalobce navrhoval, aby tato střídavá péče o nezletilé zůstala zachována, jelikož odpovídá běžnému chodu rodinného života a přirozenému výkonu rodičovské odpovědnosti, s tím, že bydliště nezletilých zůstane u matky.

6. Z návrhu žalobce na společný rozvod manželství ze dne 6. 3. 2024, který nebyl žalovanou podepsán, soud přesto zjistil, že podle žalobce by manželé měli mít právo bydlení pro dobu po rozvodu manželství vypořádána tak, že žalovaná zůstane bydlet v daném rodinném domě na adrese , adresa, , zatímco žalobce zůstane bydlet v bytě na adrese , adresa, , a že ve vztahu k těmto bydlištím nebudou uplatňovat žádná vzájemná práva ani povinnosti.

7. Z úředního záznamu o podání vysvětlení Policie České republiky ze dne 28. 7. 2024 vyplynulo, že žalobce podal oznámení na žalovanou, jelikož bez jeho vědomí vyměnila zámek u vstupních dveří do dotčeného rodinného domu, který patří do společného jmění manželů a žalobce stále platí polovinu hypotečního úvěru. Žalobce se z něj koncem roku 2023 odstěhoval, na čemž se spolu s žalovanou domluvili, s tím, že si ponechá klíče od domu, aby tam mohl kdykoli přijít za dětmi. To také činil, ale když dne 12. 6. 2024 vedl děti ze školy, zjistil, že zámek byl vyměněn, což mu potvrdily i děti. Žalovanou kontaktovat e-mailem, ta však nijak nereagovala, později mu sdělila, že mu nový klíč nedá, jelikož v domě již nebydlí. Žalovaná mu také dne 27. 7. 2024 odmítla vydat jeho osobní věci a není s ní rozumná domluva.

8. Z úředního záznamu o podání vysvětlení Policie České republiky ze dne 19. 9. 2024 soud zjistil, že žalovaná potvrdila, že s žalobcem rozešli v listopadu 2023, s tím, že se domluvili, že žalobce společné obydlí na adrese , adresa, , opustí. Podle žalované jí žalobce i po rozchodu zasílal výhružné a urážející SMS zprávy, objevoval se v bývalém společném bydlišti a fotografoval a natáčel děti. Proto vyměnila zámek od domu a později i od branky do zahrady, kam žalobce také začal vstupovat. Kvůli tomu byla u ní dvakrát policie. Žádost o rozvod byla podána v srpnu 2024 a současně probíhá soudní řízení o péči o děti.

9. Z úředního záznamu o podání vysvětlení Policie České republiky ze dne 11. 10. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná vypověděla, že soudní řízení o péči o děti stále probíhá, zatím doporučený způsob péče o děti však nefunguje, jelikož se obě děti u žalobce podle žalované necítí v bezpečí. Konkrétně se pak vyjádřila k událostem dne 5. 10. 2024, kdy jí měl syn volat, že chtějí spolu se sestrou zpátky k ní domů, žalobce jí to nejdříve telefonicky potvrdil, ale poté je měl odmítnout předat a pustil je až po chvíli, k incidentu byla volána policie.

10. Z nedatované WhatsApp komunikace mezi účastníky ohledně péče o děti pro soud vyplynulo, že žalobce a žalovaná se nedokázali na ničem shodnout, přičemž žalobce se mj. vyjádřil ve smyslu, že s žalovanou už žít nechce, protože ho nevnímá jako partnera.

11. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , soud zjistil, že bylo prozatím nepravomocně rozhodnuto o tom, že se nezletilé děti účastníků pro dobu do i po rozvodu svěřují do péče matky a otec je povinen přispívat na jejich výživu a je oprávněn se s nimi stýkat v soudem určených termínech. Z odůvodnění rozhodnutí pak vyplynulo, že vztah mezi rodiči je narušen, jejich komunikace nefunguje a rodiče nejsou schopni shody ani v zájmu nezletilých. Rovněž je narušen vztah nezletilých k otci, děti u něj odmítají přespávat a inklinují k matce. Tuto skutečnost ostatně potvrdil i otec při svém výslechu.

12. Z výzvy k upuštění od rušení výkonu vlastnického práva ze dne 27. 6. 2024 a z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2024 vyplynulo, že žalobce opakovaně vyzval žalovanou, aby mu zpřístupnila předmětný dům, případně aby mu hradila nájemné ve výši 30 000 Kč měsíčně.

13. Další návrhy na provedení dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a jiné důkazní prostředky by tak již nemohly přinést další zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav soud poté posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

14. Podle § 699 odst. 1 o. z. opustí-li manžel rodinnou domácnost v úmyslu učinit tak trvale a odmítá se vrátit, může žádat, aby mu manžel vydal to, co patří k obvyklému vybavení rodinné domácnosti a náleží výhradně jemu. Co náleží manželům společně, si manželé rozdělí rovným dílem, ledaže to povaha věci vylučuje; v takovém případě se použijí obecná ustanovení tohoto zákona o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

15. Podle § 743 odst. 3 o. z. manželé se mohou dohodnout, že budou bydlet trvale odděleně. Dohoda manželů o odděleném bydlení má stejné právní účinky jako opuštění rodinné domácnosti s úmyslem žít trvale jinde.

16. Podle § 1042 o. z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

17. Podle § 713 odst. 1 o. z. součásti společného jmění užívají, berou z nich plody a užitky, udržují je, nakládají s nimi, hospodaří s nimi a spravují je oba manželé nebo jeden z nich podle dohody.

18. Podle § 728 o. z. jedná-li manžel při správě společného jmění způsobem, který je ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti, a snoubenci nebo manželé neuzavřeli smlouvu o správě toho, co je součástí společného jmění, může soud na návrh druhého manžela rozhodnout, jakým způsobem bude společné jmění spravováno.

19. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předem je třeba uvést, že soud zvažoval, zda není na místě místo rozhodnutí o petitu žaloby ve smyslu ustálené rozhodovací praxe soudů (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4414/2007, ze dne 29. 3. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3922/2015, a ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 22 Cdo 398/2024) rozhodnout o tom, že nemovitost uvedenou ve výroku I tohoto rozsudku bude užívat pouze jeden z manželů, za což bude ovšem druhému manželovi náležet přiměřená náhrada. Je sice pravdou, že uvedená judikatura se vztahuje pouze na situace, kdy společné jmění manželů již zaniklo a zatím jen nebylo provedeno jeho vypořádání, avšak podle názoru soudu takový postup není podle § 728 o. z. vyloučen ani mezi manželi, kteří doposud nebyli rozvedeni. Šlo by jistě o postup výjimečný, který by musel být dostatečně odůvodněn, například zájmem nezletilých dětí na zabezpečení jejich řádné péče a výchovy (obdobně srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 22 Cdo 2242/2021). V posuzované věci však soud nakonec po provedeném dokazování důvody pro takové rozhodnutí o modifikaci správy v podobě vyloučení jednoho manžela z užívání části společného jmění neshledal, stejně tak nenašel důvody pro vyhovění petitu žaloby, jak dále rozvedeno.

20. Soud nicméně nesdílí názor žalované, že důvod k zamítnutí žaloby lze najít v úpravě podle § 699 odst. 1 o. z. Toto ustanovení totiž pouze zakotvuje právo manžela, který opustil rodinnou domácnost, na vydání věcí z obvyklého vybavení rodinné domácnosti. V daném případě se však uplatní § 743 odst. 3 o. z., neboť bylo jasně prokázáno, že v listopadu 2023 se oba účastníci dohodli na tom, že budou žít odděleně, resp. že žalobce společnou domácnost opustí. Právní důsledky z toho plynoucí jsou, kromě již uvedeného práva na vydání věcí, mj. tyto: povinnost stále přispívat na rodinnou domácnost s nezletilým dítětem (§ 691 odst. 2 o. z.), nutnost souhlasu s právním jednáním druhého manžela v záležitostech rodiny (§ 694 odst. 3 o. z.), pozbytí práva zastupovat druhého manžela v jeho běžných záležitostech (§ 696 odst. 3 o. z.). Z ničeho však nevyplývá, že by ten z manželů, který opustil rodinnou domácnost, pozbýval svá práva vůči součástem společného jmění, jež zatím nezaniklo. Ty užívají, nakládají s nimi či je spravují stále oba manželé, ledaže se dohodnou jinak (§ 713 odst. 1 o. z.).

21. V projednávané věci však kromě prokázání skutečnosti, že žalobce dobrovolně opustil daný rodinný dům, nebylo prokázáno, že by se manželé dohodli, že s touto nemovitostí bude nadále nakládat pouze žalovaná a že žalobce bude z jejího užívání zcela vyloučen. Naopak, prokázáno bylo, že žalobce si na základě dohody ponechal klíče od domu a že žalovaná přistoupila k výměně zámků až v červnu 2024, a to bez jeho vědomí a svolení. Takový závěr by tudíž spíše nasvědčoval tomu, že žalobě bude vyhověno, nikoli však podle obecného ustanovení § 1042 o. z., které by se uplatnilo tehdy, pokud by žalovaná strana neměla stejná práva k předmětu negatorní žaloby jako žalobce, ale podle zvláštního ustanovení § 728 o. z., neboť v této věci jde o zatím nezaniklé a tedy ani nevypořádané společné jmění manželů.

22. Z uvedené právní úpravy, která se i přes svůj nadpis vztahuje na všechny režimy správy (srov. M. Králík, komentář k § 728, in Petrov, J., Výtisk, M., Beran, V. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání, 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2024), ovšem vyplývá, že jeden z manželů musí jednat ve zřejmém rozporu se zájmem druhého manžela, rodiny nebo rodinné domácnosti. V citované literatuře se uvádí, že může jít jak o důvody, které by jinak vedly k modifikaci rozsahu společného jmění podle § 724 o. z. (typu marnotratnosti manžela a jeho soustavného podstupování nepřiměřených majetkových rizik), tak o důvody další, které náleží do širokého uvážení soudu. Shledá-li je, pak je to dostatečným a legitimním důvodem pro zákonné omezení práv jednoho z manželů (opět srov. citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2242/2021).

23. Soud však důvody pro autoritativní rozhodnutí o modifikaci správy, ať už tak, že žalobce bude za přiměřenou náhradu z užívání předmětné nemovitosti vyloučen, ačkoli s tím žalobce výslovně souhlasil, anebo tak, že uloží žalované povinnost nemovitost žalobci opětovně zpřístupnit, podle tohoto ustanovení, jak žalobu s ohledem na v ní obsažená tvrzení právně posuzoval, neshledal. Vyměnila-li žalovaná zámky, žalobci neposkytla nové klíče a neumožnila-li mu vůbec přístup do nemovitosti, nejednala totiž podle přesvědčení soudu „ve zřejmém rozporu“ se zájmem žalobce, který sám dobrovolně společnou domácnost opustil a má nyní zajištěno vlastní bydlení. Z logiky věci nemohla jednat ani v rozporu se zájmy společné domácnosti, jestliže ta již neexistuje, ale ani rodiny. Z provedeného dokazování totiž vyplývá, že nezletilé děti, které jsou nyní ve faktické péči žalované, mají vztah ke svému otci narušen a dávají proto přednost matce. Ostatně i kdyby se tento vztah zlepšil, což by bylo jistě pozitivní, mohly by otce navštěvovat a přespávat u něj, jestliže všichni bydlí ve stejné obci, namísto toho, aby žalobce vstupoval do domácnosti žalované, protože jejich vztah je narušen ještě více a eskalace takového stavu nepochybně není v zájmu nezletilých, zejména pokud by měli být osobně přítomni konfliktům mezi rodiči.

24. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno. Možno ještě dodat, že je v zájmu nejen obou účastníků řízení, ale i jejich dětí, aby podobné spory utichly, manželé si dokázali nastavit pravidla péče o nezletilé, dospěli poté k rozvodu, neboť je zřejmé, že jejich manželství je trvale a hluboce rozvráceno, a následně se také v ideálním případě dohodli na vypořádání společného jmění. Je totiž vždy přínosnější zaměřit se na budoucnost, než se marně zaobírat otázkami minulosti.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení předchozí i nynější advokátkou. Těm podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 4 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 1 500 Kč za šest úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (dvakrát převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 3. 12. 2024 a 20. 2. 2025, účast na jednání soudu dne 24. 1. 2025 a 18. 3. 2025) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za dva úkony učiněné do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za čtyři úkony učiněné po 1. 1. 2025 (čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). To vše bez náhrady za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř., neboť nebyla doložena, činí celkem 11 400 Kč.

26. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebylo důvodu stanovit lhůtu delší či plnění ve splátkách, a platební místo bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.