36 C 186/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovaným: 1) Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B 2) Jméno advokáta C , narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta C o 210 266 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně vůči žalované 1) domáhala zaplacení částky 210 266 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 210 266 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni částku 210 266 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 210 266 Kč od 28. 5. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované 1) na náhradě nákladů řízení částku 46 609 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované 1).

IV. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 56 561 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaných domáhala zaplacení částky 210 266 Kč z titulu náhrady za plnění, které jako pojistitelka poskytla v rámci náhrady škody v souvislosti s dopravní nehodou, při níž bylo dne 15. 5. 2024 poškozeno vozidlo Ford Mustang, reg. zn. , SPZ, , , jméno FO, . Nehodu způsobil druhý žalovaný, který řídil vozidlo Peugeot, reg. zn. , SPZ, , a při couvání do vozidla Ford Mustang narazil, přičemž řízení mu svěřila první žalovaná. Protože vozidlo Peugeot bylo pojištěno u žalobkyně, vyplatila poškozené dne 17. 5. 2024 částku 103 779 Kč podle rozpočtu nákladů na opravu a dne 4. 9. 2024 částku 106 487 Kč jako doplatek podle doložených účetních dokladů. Vzhledem k tomu, že druhý žalovaný řídil předmětné vozidlo, aniž by byl držitelem řidičského oprávnění, a první žalovaná mu i přes tuto skutečnost řízení předala, má žalobkyně podle § 32 odst. 1 písm. f) a § 32 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, nárok vůči oběma žalovaným na náhradu toho, co plnila. Žádný z nich dosud nehradil, i když jim byla doručena předžalobní výzva k plnění.

2. První žalovaná namítla, že ve věci není pasivně legitimována, jelikož o tom, že druhý žalovaný není držitelem řidičského oprávnění, nevěděla, současně byla přesvědčena o tom, že škoda byla způsobena v nižším rozsahu, než v jaké výši bylo následně žalobkyní poskytnuto plnění za opravu vozidla.

3. Jednáno ve věci bylo za podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez účasti druhého žalovaného, který se ani k jednomu jednání bez omluvy nebo žádosti o odročení i přes řádné předvolání nedostavil.

4. Z detailu relace o dopravní nehodě a potvrzení , právnická osoba, o účasti na dopravní nehodě měl soud za prokázáno, že dopravní nehoda se odehrála přesně tak, jak v žalobě vylíčila žalobkyně. Tedy dne 15. 5. 2024 v 16:10 hodin v obci , adresa, první žalovaná zaparkovala shora uvedený nákladní automobil Peugeot Partner, jehož vlastníkem byl , jméno FO, , ale protože poté nebyla schopna vycouvat z parkovacího stání, požádala svého bratra (druhého žalovaného), aby s ním vycouval on. Druhý žalovaný tak učinil, ovšem při couvání přehlédl už shora také zmíněný osobní automobil Ford Mustang, vlastněný , jméno FO, , jehož řidič , jméno FO, chtěl Peugeot objet, ale v protisměru jelo jiné vozidlo, proto zastavil a druhý žalovaný nacouval levou zadní částí jím řízeného vozidla do pravé přední části vozidla Ford Mustang. Po příjezdu policejní hlídky se druhý žalovaný přiznal, že není a nikdy nebyl držitelem řidičského oprávnění, což potvrdila i lustrace v dostupných databázích. Dechová zkouška na přítomnost alkoholu byla provedena u obou řidičů s negativním výsledkem, ke zranění žádného účastníka nedošlo a nebyla ani zjištěna žádná technická závada. Celková škoda byla na místě určena na 120 000 Kč.

5. Z informací o údajích potřebných pro šetření škodné události, které žalobkyni poskytl dne 9. 1. 2025 , právnická osoba, , adresa, , soud zjistil, že druhý žalovaný byl v přestupkovém řízení, vedeném pod sp. zn. , č. účtu, , za uvedené jednání pravomocně uznán vinným ze spáchání přestupků podle § 125c odst. 1 písm. e) bod 1 a § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

6. Z pojistné smlouvy č. , hodnota, bylo zjištěno, že dotčené vozidlo Peugeot Partner, reg. zn. , SPZ, , bylo ode dne 10. 3. 2024 pojištěno u žalobkyně, přičemž pojistníkem byl , jméno FO, , provozovatel a vlastník daného vozidla.

7. Z uplatnění nároku – povinné ručení a z oznámení škodné události – povinné ručení vyplynulo, že na základě shora uvedené škodní události uplatnila u žalobkyně svůj nárok na náhradu škody poškozená , jméno FO, , přičemž vzniklou škodu odhadla nad 100 000 Kč a nesouhlasila s likvidací rozpočtem, zatímco pojištěný , jméno FO, ji odhadl do 100 000 Kč, avšak nárok poškozené na náhradu škody považoval za oprávněný.

8. Ze dvou oznámení o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti (povinné ručení) ze dne 17. 5. 2024 a 4. 9. 2024 a z dokladu o výplatě pojistného plnění měl soud za dostatečně prokázáno, že žalobkyně vyplatila poškozené , jméno FO, pojistné plnění za škodu vzniklou uvedenou dopravní nehodou dne 17. 5. 2024 podle rozpočtu nákladů v expertním systému ve výši 103 779 Kč a dne 4. 9. 2024 na základě doložených účetních dokladů ve výši 106 487 Kč, celkem tedy 210 266 Kč.

9. Svědek , jméno FO, vypověděl, že žalované osoby osobně nezná, první žalovanou si vybavil až poté, co mu pracovníci jeho firmy sdělili, že u nich byla pouze na zkoušku jako brigádnice při rozvozu balíčků zásilkovny, přičemž takových uchazečů se u firmy střídá velké množství a setkává se s nimi především jeho kolegyně , jméno FO, , která zajišťuje personální agendu i chod rozvozů. Sám svědek se ve firmě vyskytuje zřídka, věnuje se převážně hokeji a řeší spíše otázky investic a rozvoje, zatímco běžný provoz mají na starosti zaměstnanci. Uvedl, že žalovaný , Jméno advokáta C, mu není znám a podle informací z firmy u nich nepracoval ani neabsolvoval zkušební jízdy. Potvrdil, že je formálně veden jako vlastník vozidla Peugeot Partner, nicméně jde o firemní automobil zařazený do vozového parku a na něj byl zapsán pouze kvůli výhodnějšímu povinnému ručení, o technický stav i provoz automobilů se starají pověření zaměstnanci, případně firemní servis. O pojištění a evidenci vozidel rozhodují ve firmě jiní pracovníci a svědek nemá detailní přehled. Ke konkrétní nehodě daného vozidla v roce 2024 uvedl, že o ní ví pouze zprostředkovaně z toho, že mu přišla soudní obsílka, podrobnosti nezná a neregistroval ani to, kdo s daným autem v daný den jezdil, neboť ve firmě obvykle jezdí několik řidičů, včetně brigádníků, kteří jsou zaškolováni stálými zaměstnanci na různých firemních vozidlech. Podle jeho informací první žalovaná pouze absolvovala krátkou zkušební dobu, během níž se jednou či dvakrát s instruktorem projela a zřejmě si jízdu následně vyzkoušela sama, avšak nakonec práci nevzala. Svědek nevěděl, jestli jí bylo dané vozidlo svěřeno či zda s ním jezdila, pouze předpokládal, že mohla jezdit s některým z firemních aut jako jiní uchazeči během zaškolování. Uvedl rovněž, že pokud řidiči rozváželi do večerních hodin, bylo běžné, že si vozidlo ponechali přes noc doma. Osobu, která o provozu a personálních otázkách ví nejvíce, určil jako , jméno FO, . Závěrem potvrdil, že předvolání soudu mu bylo doručeno jen proto, že je u předmětného vozidla uveden jako jeho vlastník, a že o každodenním provozu ani o konkrétních řidičích nemá žádné informace.

10. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly přinést další zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

11. Podle § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má se za to, že provozovatelem registrovaného vozidla je ten, kdo je provozovatelem tohoto vozidla podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích.

12. Podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba.

13. Podle § 10 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištěným je každý, kdo je povinen nahradit poškozenému újmu vzniklou provozem vozidla, jehož provozu se pojištění odpovědnosti týká. Poškozeným se pro účely tohoto zákona rozumí ten, kdo má právo na náhradu újmy vzniklé provozem vozidla.

14. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

15. Podle § 2927 o. z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou (odst. 1). Povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat (odst. 2).

16. Podle § 32 odst. 1 písm. f) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel má vůči pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění s výjimkou řízení vozidla tím, kdo se podle zákona upravujícího získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel pod dohledem učitele autoškoly podrobuje výcviku v řízení motorového vozidla, skládá zkoušku z řízení motorového vozidla, připravuje se k přezkoušení z odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel, skládá zkoušku v rámci tohoto přezkoušení nebo se účastní školení začínajících řidičů.

17. Podle § 32 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla k náhradě podle odstavce 1 písm. f) až h) je společně a nerozdílně s pojištěným zavázán také provozovatel vozidla, ledaže prokáže, že nemohl jednání pojištěného ovlivnit.

18. Jak plyne z citované právní úpravy, při posuzování věci soud musel rozlišovat mezi první žalovanou, u které bylo žalobkyní tvrzeno postavení provozovatelky, a druhým žalovaným, jenž měl být pojištěným ve smyslu zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Z provedeného dokazování jasně vyplynulo, že druhému žalovanému toto postavení skutečně svědčí, neboť právě jeho neopatrné jednání bylo bezprostřední příčinou vzniku škody, nade vší pochybnost byla tedy prokázána jeho odpovědnost podle § 2910 o. z., stejně jako skutečnost, že předmětné vozidlo řídil, aniž by byl držitelem příslušného řidičského oprávnění. Výši škody pak měl soud za dostatečně prokázánu prostřednictvím shora uvedených oznámení o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti (povinné ručení) a dokladem o výplatě pojistného plnění, z nichž plyne, že první plnění ve výši 103 779 Kč bylo poskytnuto jen podle prvotního a orientačního rozpočtu nákladů a až dodatečné druhé plnění ve výši 106 487 Kč žalobkyně hradila na základě doložených účetních dokladů – těmi se soud již blíže zabývat nemusel, neboť druhý žalovaný se k jednání nedostavil a tedy ničeho nenamítal. Námitky k výši škody sice vznesla první žalovaná, u ní však soud dospěl k závěru, že žalobkyni vůči ní právo podle § 32 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vůbec nesvědčí.

19. Ve smyslu § 6 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla a § 2 odst. 15 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích se totiž má za to, že provozovatelem daného vozidla je ten, kdo je v registru silničních vozidel zapsán jako jeho vlastník, případně provozovatel. V posuzovaném případě bylo ovšem prokázáno, že jím je svědek , jméno FO, , nikoli první žalovaná.

20. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zde sice konstruuje vyvratitelnou právní domněnku („má se za to, že“), takže provozovatelem v tomto smyslu může být i jiná osoba, které bylo vozidlo třeba jen na krátký čas vlastním provozovatelem svěřeno, taková skutečnost však musí být v řízení prokázána, přičemž povinnost tvrzení a povinnost důkazní náleží žalobci. V odborné literatuře se dovozuje, že provozovatelem a tedy odpovědnou osobou v tomto případě není ten, kdo měl přímou účast na dopravní nehodě (škůdce, resp. pojištěný), nýbrž osoba institucionálně spojená s potenciálně nebezpečnou činností, ačkoli vozidlo neřídila. Může přitom jít jak o dopravce provozujícího dopravu či přepravu jako předmět své podnikatelské činnosti, tak také o jiného provozovatele, i když dopravní prostředek neprovozuje za účelem zisku. Oběma se ovšem přičítá objektivní odpovědnost bez ohledu na protiprávnost a zavinění a postavení provozovatele se nemohou zprostit, i když vozidlo svěří jiné osobě, ledaže by byly naplněny podmínky § 2928 či § 2929 o. z. V prvním případě je objektivní odpovědnost přenesena na osobu, která převzala dopravní prostředek k opravě, a to po dobu opravy (do níž lze započítat např. i zkušební jízdu), ve druhém případě druhá osoba použije vozidlo bez ohledu na vůli provozovatele. Což může být jak pachatel trestného činu, jenž se vozidla zmocní, nebo také osoba, které bylo sice vozidlo svěřeno, ale která jej použila v rozporu s určeným způsobem či rozsahem využití. Z § 2929 věty druhé o. z. nicméně vyplývá, že pokud provozovatel takové užití dopravního prostředku svým zaviněným jednáním ve formě nedbalosti umožnil (např. neuzamčením vozidla či nedostatečnou kontrolou), odpovídá společně a nerozdílně s tím, kdo vozidlo zneužil. Jde-li o pracovněprávní a obdobné vztahy, výslovně se uvádí, že je obvyklé, že zaměstnavatel svěří zaměstnanci vozidlo za účelem plnění pracovních úkolů, přičemž zůstává i nadále provozovatelem vozidla, ledaže je vozidlo zaměstnancem použito k jiným účelům, aniž by k tomu byl dohodou se zaměstnavatelem nebo podle jeho pokynu oprávněn. Nedbalost zaměstnavatele zde ale není presumována a žalobce je povinen ji v soudním sporu prokázat (srov. Jandová, L., Vojtek, P. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 107–110, jehož uvedené závěry nepochybně platí také pro novu právní úpravu zákonem č. 30/2024 Sb.).

21. V projednávané věci soud ovšem na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že zatímco druhý žalovaný je ve smyslu § 10 odst. 5 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojištěným a proto je nárok žalobkyně vůči němu podle a § 32 odst. 1 písm. f) citovaného zákona důvodným, u první žalované se žalobkyni tvrzené postavení provozovatelky nepodařilo prokázat, takže její solidární regresní povinnost s druhým žalovaným, jenž předmětné vozidlo řídil bez patřičného řidičského oprávnění, podle § 32 odst. 3 citovaného zákona (které by se jinak mohla zprostit jen tehdy, pokud by sama prokázala, že uvedená okolnost pro ni jakožto sestru druhého žalovaného byla zcela neočekávatelná a jednání řidiče tak nemohla ovlivnit) nebylo možno dovodit, jakkoli druhému žalovanému předala řízení automobilu a tím se (fakticky) podílela na vyvolání protiprávního stavu vedoucího ke vzniku škody.

22. Vzhledem ke shora uvedenému tudíž soud uplatněný nárok žalobkyni v plném rozsahu vůči druhému žalovanému přiznal, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ode dne prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., zatímco ve vztahu k první žalované žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a první žalovanou bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné první žalované náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 9 180 Kč za čtyři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ze dne 22. 9. 2025, účast na jednání před soudem dne 31. 10. 2025 a 30. 1. 2026) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý tento úkon, to vše s náhradou za daň z přidané hodnoty se sazbou 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem tak jde o částku 46 609 Kč.

24. O náhradě nákladů řízení mezi žalobkyní a druhým bylo rozhodnuto rovněž podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že naopak zcela úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 8 411 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 advokátního tarifu náleží odměna ve výši 9 180 Kč za pět úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, žaloba, účast na jednání před soudem dne 31. 10. 2025 a 30. 1. 2026) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý tento úkon. Náhrada za daň z přidané hodnoty přiznána nebyla, neboť nebylo doloženo osvědčení o registraci k této dani. Celkem tak jde o částku 56 561 Kč.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebylo důvodu stanovit lhůtu delší či plnění ve splátkách, a platební místo u náhrady nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.