36 C 198/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o snížení nebo zrušení výživného

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal snížení výživného určeného rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 17. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalované. Žalobce se domáhal snížení či zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři , jméno FO, , která byla stanovena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 17. 5. 2022, č. j. , spisová značka, , ve výši 4 500 Kč měsíčně. Uvedl, že došlo ke změně v souvislosti s jeho špatným zdravotním stavem (má diagnostikovanou rakovinu močového měchýře), který mu v současnosti znemožňuje vyživovací povinnost plnit. Je evidován na Úřadu práce a může vykonávat pouze práce, které nevyžadují fyzickou námahu. Dále uvedl, že má další čtyři vyživovací povinnosti, jejichž výše byla stanovena zdejším soudem a dvě z nich byly stanoveny mimosoudně. Dcera , Jméno žalované, je v současné době již zletilá, nadále však studuje a přivydělává si na úhradu svých výdajů. Tato skutečnost snižuje podle žalobce jeho povinnost výživné hradit.Žalovaná s návrhem nesouhlasila. Žalovaná pracuje brigádně přibližně třikrát do měsíce, a to o víkendu v dětskou kroužku na , adresa, , čímž si takto vydělá cca 3 000 Kč až 4 000 Kč měsíčně, rozhodně však z tohoto přivýdělku nezvládá pokrýt veškeré své potřeby, kdy tyto převážně hradí její matka. Žalovaná se snažila najít si ještě jinou práci, nicméně vzhledem k jejímu studiu musela práci z časových důvodů ukončit. Co se týče majetkové situace žalobce, žalovaná uvedla, že celý svůj život s žalobcem řeší dlužné výživné – toto v současnosti odpovídá částce cca 250 000 Kč. V insolvenčním řízení žalobce jí nebylo plněno ničeho. Podle žalobkyně má žalobce dostatečné vzdělání, aby si mohl najít práci, kterou bude moci vykonávat z domova.Soud ke zjištění rozhodujících skutečností provedl následující dokazování.Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , byl zamítnut návrh otce (žalobce) na snížení výživného k nezletilé , jméno FO, , které činilo 4 500 Kč měsíčně, jak bylo určeno naposledy rozsudkem ze dne 17. 5. 2023, č. j. , spisová značka, , neboť nenastala taková změna poměrů, která by snížení výživného odůvodnila.Z lékařských zpráv Fakultní nemocnice Motol ze dne 16. 5. 2024, 11. 10. 2022, 2. 10. 2024, 25. 10. 2024, 16. 5. 2024, 3. 2. 2025, propouštěcí zprávy Fakultní nemocnice Motol ze dne 2. 6. 2024 a 29. 1. 2025, lékařské zprávy Nemocnice sv. Kříže Žižkov, s. r. o., ze dne 28. 11. 2024 a 5. 2. 2025, a z potvrzení o dočasné neschopnosti uchazeče o zaměstnání ze dne 29. 5. 2024 soud zjistil, že žalobce se již delší dobu léčí s urologickými problémy (přítomnost krve v moči, nádor močového měchýře), přičemž byl dvakrát krátkodobě hospitalizován (po dobu čtyř a sedmi dnů) ve Fakultní nemocnici Motol, kdy mu byl následně nařízen krátkodobý klidový režim.Z e-mailové zprávy ze dne 6. 1. 2025 vyplývá, že žalobce byl od 22. 4. 2024 veden v evidenci Úřadu práce, přičemž žalobci bylo sděleno, aby dal úřadu vědět, zda jeho neschopnost trvá i v únoru či nikoliv.Z výpisu z bankovního účtu žalobce za období od 13. 1. 2024 do 18. 11. 2024 vyplývá, že hlavním příjmem žalobce byly platby od Úřadu práce (v pravidelné výši 7 165 Kč, naposledy ve výši 3 467 Kč) a dále v průměru cca 809 Kč měsíčně od B.E.D.V & Partners. Dále z výpisu za období 23. 3. 2023 až 23. 10. 2024 vyplývá, že žalobce z předmětného účtu nepravidelně a v různé výši odesílal platby na výživné žalované.Z trestního oznámení ze dne 20. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalovaná podala trestní oznámení na žalobce pro „neplacení výživného“ (tj. přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 trestního zákoníku), neboť žalobce neměl výživné uhradit ve čtyřech po sobě jdoucích měsících (září 2024 až prosinec 2024). Výše výživného měla být stanovena na částku 4 500 Kč a za měsíc srpen 2024 žalobce uhradil část ve výši 3 000 Kč.Ze zprávy pro oddlužení ze dne 23. 9. 2022 včetně soupisu majetkové podstaty a zprávy o plnění oddlužení ze dne 17. 6. 2024 soud zjistil, že žalobce je dlouhodobě ve špatné finanční situaci. V rámci oddlužení žalobce své věřitele neuspokojil ani částečně. Za období leden až červen roku 2022 činil jeho příjem 38 842 Kč měsíčně, přičemž žalobce měl čtyři vyživovací povinnosti k nezletilým dětem.Ze zprávy o plnění oddlužení ze dne 20. 1. 2025 (za období od prosince 2024 do května 2025) vyplývá, že na účet majetkové podstaty nejsou dlouhodobě zasílány žádné finanční prostředky. Jeho nové závazky po splatnosti činily splátky výživného na děti. Žalobce opakovaně informoval o svých zdravotních komplikacích, tyto však nijak nedokládal. Insolvenční správce dále uvedl, že žalobce neposkytuje nezbytnou součinnost, nedokládá požadované přehledy svých příjmů a na další výzvy ze strany insolvenčního správce nijak nereaguje. Výživné pro děti žalobce nebylo i nadále řádně plněno. Insolvenční správce proto opakovaně navrhl zrušení oddlužení a zastavení insolvenčního řízení, když žalobce neplnil ani elementární podmínky schváleného oddlužení. Žalobce nehradil žádné splátky na účet majetkové podstaty, naopak byl zjištěn nárůst nově vzniklých dluhů po úpadku žalobce. Věřitelé neobdrželi ani jedinou splátku.Z ručně psané dohody ze dne 22. 10. 2024 nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodnutí ve věci a ostatní navržené důkazy (např. poukaz na vyšetření na č. l. 81 či zastaralé lékařské zprávy) soud neprováděl, neboť se nejedná o důkazy, které by mohly být podkladem pro meritorní rozhodnutí v předmětné věci – netýkají se současné majetkové či zdravotní situace žalobce, které jsou rozhodující, případně se jedná o důkazy, ke skutečnostem, které již byly na základě jiných výše provedených listin dostatečně podrobně doloženy (např. e-mailová komunikace mezi žalobcem a jeho zástupcem).Takto zjištěný skutkový stav, přičemž provedené důkazy byly hodnoceny zvlášť i v jejich vzájemných souvislostech, soud posoudil následujícím způsobem po právní stránce.Podle § 913 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Podle § 913 odst. 2 o. z., při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Soud dospěl k závěru, že žalobce nedostál svému důkaznímu břemenu, když neprokázal, že by u něj došlo k takové změně poměrů, aby soud mohl i jen uvažovat o snížení soudně stanovené vyživovací povinnosti ke zletilé , jméno FO, . Žalobce sice prokázal, že se v současnosti léčí s urologickými problémy, přičemž byl i dvakrát hospitalizován a podrobil se lékařským zákrokům, z žádného provedeného důkazu však nevyplývá, že by se jednalo o takové onemocnění, které by žalobci zcela znemožnilo uplatnit se na trhu práce a kupř. najít si práci vykonávanou z domova (šlo jen o krátké hospitalizace a krátký pooperační klidový režim), případně že by zde byla dána jiná objektivní překážka. Žalobce je dle názoru soudu i nadále schopen pracovat minimálně z domova. Jeho neblahá finanční situace je pak rovněž dlouhodobějšího charakteru, kdy se rozhodně nejedná o nově nastalou skutečnost. Ze zpráv insolvenčního správce žalobce totiž plyne, že žalobci bylo schváleno oddlužení, toto však bude pravděpodobně zrušeno, neboť žalobce svým dlouhodobým přístupem ke splácení svých peněžitých závazků neprokázal poctivý záměr a svým věřitelům doposud nehradil toliko ani minimální částku. Soud má tedy za to, že žalobce má a měl dostatečné schopnosti a možnosti, aby svou finanční situaci již po poměrně dlouhou dobu řešil, avšak ten na generování příjmů k úhradě svých dluhů zcela rezignoval. Nadto soud uzavírá, že s ohledem na věk žalované (19 let věku), která se v současné době připravuje na své budoucí povolání studiem a která je schopna si brigádně přivydělat spíše jen symbolickou částku, takže většinu nákladů jí hradí matka, je podle názoru soudu výživné ve výši 4 500 Kč měsíčně prakticky minimální výší – pro snížení předmětné částky by proto soud musel zjistil opravdu mimořádnou změnu poměrů, v tomto konkrétním případě však k žádné výjimečné události nedošlo. Z výše uvedených důvodů proto soud žalobu v plném rozsahu zamítnul.Pro úplnost soud však nevylučuje, že k předmětné změně poměrů nemůže dojít v budoucnu, a to především na straně oprávněných potřeb a majetkových poměrů žalované, kdy se po dokončení studia dá předpokládat, že se žalovaná bude schopna živit sama. Rovněž i na straně žalobce může dále dojít k podstatnému zhoršení jeho možností a schopností si přivydělat, a to s ohledem na (případnou) progresi jeho onemocnění. V případě, že k obdobným skutečnostem v budoucnu dojde, bude návrh žalobce na snížení či zrušení vyživovací povinnosti namístě.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal zcela úspěšné žalované náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady žalované jsou tvořeny náklady na právní zastoupení, a to za dva úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, účast na jednání dne 14. 2. 2025) po 1 500 Kč podle § 7 bod 4, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a paušální náhradou výdajů v celkové výši 900 Kč, stanovenou podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce 450 Kč za každý z výše dvou uvedených úkonů právní služby. Celkem tak jde o částku ve výši 3 900 Kč.Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebylo důvodu stanovit lhůtu delší či plnění ve splátkách. Splatnost náhrady nákladů řízení k rukám zástupkyně žalované soud určil podle § 149 odst. 1 o. s. ř.