36 C 2/2025

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce bytem Adresa Zástupce proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupen advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o určení výživného

I. Žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobkyně od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2023 částkou 3 000 Kč měsíčně, od 1. 10. 2023 do 30. 9. 2024 částkou 4 500 Kč měsíčně a od 1. 10. 2024 částkou 8 500 Kč měsíčně, a to vždy do každého 15. dne v měsíci předem. Co do částky 5 500 Kč měsíčně od 1. 9. 2022 do 30. 9. 2023 a částky 4 000 Kč od 1. 10. 2023 do 30. 9. 2024 se žaloba zamítá.

II. Dlužné výživné za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2024 v celkové výši 26 120 Kč je žalovaný povinen splácet ve splátkách ve výši 500 Kč měsíčně spolu s běžným výživným ode dne právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně, zletilá dcera žalovaného, podala návrh na určení výživného, protože otec podle ní neplnil svou vyživovací povinnost. Domnívala se, že jeho čistý měsíční příjem činí přibližně 55 000 Kč, a navrhla, aby soud zohlednil i jeho pravidelné finanční prémie ve výši řádově desetitisíců korun. Podle doporučující tabulky , právnická osoba, by měla nárok na 9 900 Kč měsíčně, ale je ochotna akceptovat i částku 8 500 Kč, kterou otec dříve navrhoval. Žalobkyně požadovala výživné zpětně od 1. 9. 2022, neboť její potřeby od té doby hradila převážně matka. Žalovaný mezitím posílal dceři menší částky, které je třeba započíst, dlužné výživné tak dle žalobkyně činí ke dni 30. 12. 2024 celkem 199 000 Kč. Žalobkyně uvedla, že na životní náklady potřebovala přibližně 20 000 Kč měsíčně a že se stále připravuje na budoucí povolání formou denního studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Navrhla z těchto důvodů, aby soud stanovil výživné ve výši 8 500 Kč měsíčně a uložil žalovanému povinnost uhradit dlužné výživné (za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2024) i náhradu nákladů řízení.Žalovaný uvedl, že má vyživovací povinnost rovněž i vůči své nezletilé dceři , Anonymizováno, . Do září 2024 bydlel v rodinném domě v , Anonymizováno, , který spoluvlastní s matkou dcer, ale kvůli zhoršeným vztahům a opakovaným konfliktům domácnost opustil. Přesto se i po ukončení partnerského vztahu s matkou podílel na chodu domácnosti, zajišťoval nákupy, přispíval na potřeby dcer a nabízel jim společné aktivity. Finančně podporoval žalobkyni různými způsoby – přispěl jí na autoškolu, školní potřeby, mobilní tarif, kupony MHD a pravidelně jí posílal kapesné. Od roku 2022 do roku 2024 jí zaslal celkem desítky tisíc korun. Hradil také náklady na provoz nemovitosti, včetně hypotéky a energií, a to za všechny členy domácnosti, včetně žalobkyně. Žalovaný dále uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 43 200 Kč a že finanční prémie, které žalobkyně zmiňuje, nejsou nárokové. Kromě výdajů na domácnost má i další pravidelné náklady, například na dopravu, pojištění a spoření. Od ledna 2025 začal hradit výživné ve výši 8 500 Kč, jak bylo dohodnuto mezi právními zástupci. Žalobkyně bydlí stále doma, nemá náklady na ubytování ani výrazné výdaje na zájmové aktivity, sama si přivydělává doučováním. Žalovaný proto zpochybnil její tvrzení, že měsíčně potřebuje 20 000 Kč. Uvedl také, že komunikace s dcerami se postupně zhoršila a že jeho snahy o kontakt zůstaly bez odezvy. Závěrem žalovaný uvedl, že se na výživě žalobkyně podílel dle svých možností a že s požadovaným zpětným výživným od 1. 9. 2022 nesouhlasí, protože jej považuje za rozporný s dobrými mravy. Navrhl proto, aby soud stanovil vyživovací povinnost s účinností až od 1. 1. 2025 s tím, že nedoplatek na výživném nevznikl a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Co se týče výše výživného, souhlasil nicméně s výší 8 500 Kč měsíčně.Soud tudíž i přes shodu stran ohledně výše výživného ke zjištění rozhodujících skutečností provedl následující dokazování, neboť nebyla shoda na požadovaném dlužném výživném.Z dokladů o studiu ze dne 22. 12. 2024 vyplývá, že žalobkyně je studentkou bakalářského studijního programu , Anonymizováno, (od 16. 9. 2024) a , Anonymizováno, se specializací , Anonymizováno, (od 1. 10. 2024). U obou programů se jedná o prezenční formu studia na , právnická osoba, .Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 27. 11. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný a , jméno FO, jsou podíloví spoluvlastníci (každý s podílem ve výši id. ½) pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , jehož součástí je rodinný dům , adresa, .Z přehledu trvalých příkazů v bankovním účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný od února 2025 hradí na výživném pro žalobkyni částku 8 500 Kč měsíčně.Z potvrzení zaměstnavatele vyplývá, že žalovaný měl v roce 2022 čistý průměrný příjem ve výši cca 51 034 Kč, v roce 2023 cca 52 665 Kč a v roce 2024 cca 50 578 Kč.Z výpisů z účtu a potvrzení o platbách žalobce soud mimo jiné zjistil, že žalovaný uhradil 4 500 Kč dne 1. 4. 2022 na narozeniny žalobkyně, dne 1. 9. 2022 zaplatil kupon MHD za 1 400 Kč, dne 14. 9.2022 přispěl na vysokou školu částkou 5 000 Kč, dne 16. 12. 2022 přispěl na Vánoce částkou 5 000 Kč (pro obě dcery), dne 22. 12. 2022 přispěl na Vánoce částkou 2 000 Kč (pro obě dcery), dne 27. 2. 2023 přispěl na příjímací zkoušky částkou 1 000 Kč, dne 17. 4. 2023 přispěl na příjímací zkoušky částkou 1 000 Kč, dne 16. 8. 2023 přispěl částkou 5 000 Kč na kino a výlet do Paříže, dne 13. 9. 2023 přispěl částkou 1 000 Kč na učebnice a sešity, dne 20. 9. 2023 přispěl částkou 350 Kč na léky pro obě dcery, dne 20. 9. 2023 přispěl částkou 500 Kč na léky pro obě dcery, dne 1. 10. 2023 přispěl částkou 500 Kč na gynekologii, dne 6. 10. 2023 zaplatil kupon MHD ve výši 1 600 Kč, dne 30. 10. 2023 přispěl na učebnice částkou 1 500 Kč, dne 15. 11. 2023 dal kapesné ve výši 1 000 Kč, dne 12. 12. 2023 přispěl na Vánoce částkou 2 000 Kč (pro obě dcery), dne 29. 2. 2024 přispěl na autoškolu částkou 15 000 Kč, dne 16. 4. 2024 přispěl na učebnice částkou 500 Kč, dne 22. 5. 2024 přispěl na veterinární vyšetření částkou ve výši 1 000 Kč a dne 2. 10. 2024 zaplatil kupon MHD ve výši 1 280 Kč. Z výpisů z bankovního účtu žalobkyně pak byly kromě výdajů v období od 3. 1. 2022 do 26. 3. 2025, spočívajících zejména v platbách za jídlo, dopravu a spoření („Future me“), ověřeny její příjmy, které obdržela od žalovaného v období 2022 až 17. 3. 2025, spočívající v poskytování pravidelného kapesného v částkách 500 Kč, 1 000 Kč, 1 500 Kč, ale i 5 000 Kč (například za červen až listopad). Od ledna 2025 pak žalovaný hradil výživné ve výši 8 500 Kč. Celkem za uvedené období žalovaný na kapesném uhradil 44 000 Kč, další příspěvky na potřeby žalobkyně, včetně poloviny příspěvku pro obě dcery na výlet do Itálie, činily v souhrnu 48 380 Kč. Celkem se tedy jedná o částku ve výši 92 380 Kč, kterou žalovaný žalobkyni přispěl.Žalobkyně při jednání vypověděla, že vztahy mezi jejími rodiči byly problematické už dlouho před odchodem otce ze společné domácnosti v roce 2024. Podle ní začaly problémy už v roce 2022, kdy se otec začal doma vyskytovat stále méně, až téměř přestal docházet. V roce 2023 se na několik měsíců odstěhoval, údajně s cílem, aby si rodina uvědomila jeho důležitost. Po návratu se však choval odtažitě, pobýval převážně sám ve svém pokoji a na chodu domácnosti se prakticky nepodílel. Veškerou péči o žalobkyni a její sestru tak zajišťovala matka. Otec přispíval pouze nepravidelně – poskytoval kapesné (v různých výších od 500 Kč do 5000 Kč), platil tarif na telefon, lítačku a příležitostně uhradil některé školní výdaje, například učebnice, kurz na přijímačky, či přispěl na autoškolu. V posledních letech však komunikace s otcem ochabla, podle žalobkyně kvůli jeho neochotě spolupracovat a z důvodu ochlazení vztahů. Finančně se žalobkyně zajišťovala částečně sama – doučovala a spořila si na vlastní účet. Vysokoškolské studium je pro ni finančně náročné, výdaje za učebnice a studijní pomůcky činí až 20 000 Kč za semestr. Kromě toho má pravidelné měsíční výdaje na dopravu, potraviny, léky a volnočasové aktivity, které odhaduje na zhruba 10 000 Kč měsíčně. Náklady na bydlení stále hradí matka. S žalovaným otcem komunikuje minimálně, v minulosti jej opakovaně zablokovala kvůli urážlivé komunikaci. Její hlavní výtka vůči němu spočívá v absenci emoční podpory a v tom, že se na něj nemohla spolehnout v běžných životních situacích.Žalovaný v průběhu jednání vypověděl, že až na dvouměsíční období v roce 2023 bydlel ve společné domácnosti až do září 2024. Tvrdil, že hradil veškeré náklady na domácnost – hypotéku, služby, internet, elektřinu, plyn i vodu – v průměru 20 000 Kč až 25 000 Kč měsíčně. Od ledna 2025 přestaly být tyto platby jeho povinností. Také platil mobilní tarify a školní obědy dcer, přispíval na autoškolu (částkou 15 000 Kč), učebnice a volnočasové aktivity, pokud o nich byl informován. Komunikace s žalobkyní se ale postupně zhoršovala. Žalovaný uvedl, že se snažil udržovat kontakt, zval ji na nákupy i na výlety, ale žalobkyně tato pozvání často odmítala. Přesto jí poskytoval kapesné na účet, které se zvyšovalo s věkem, a později i jednorázové částky, např. 5 000 Kč. Tvrdil, že se snažil o střídavou péči, ale matka ji odmítla. Žalovaný popsal napjaté vztahy v domácnosti – měl být vystaven urážkám, fyzickým útokům a byl postupně vytlačen z běžného chodu domácnosti, pobýval proto převážně ve své pracovně nebo garáži. Podle žalovaného se po návratu matky zcela změnilo chování obou dcer, kdy s ním již nechtěly komunikovat. Žalovaný dále uvedl, že jeho finanční situace je napjatá – kromě nájmu (12 000 Kč měsíčně), hypotéky (10 200 Kč měsíčně), dopravy (cca 6 000 Kč) a běžných výdajů hradí i pojištění, penzijní produkty a sportovní aktivity. Jeho disponibilní zůstatek na účtu je nízký (10 000 Kč až 11 000 Kč), přičemž nemá žádné větší úspory mimo dlouhodobého produktu, kde jsou jako obmyšlené osoby uvedeny jeho dcery. Jeho snahy trávit s dcerami čas, např. dovolené a výlety, byly často blokovány matkou nebo odmítnuty dcerami, vztah s mladší dcerou se mu nicméně podařilo částečně. Kontakt s oběma dcerami je ale stále komplikovaný.Na základě shora uvedeného, přičemž hodnotil provedené důkazy zvlášť i v jejich vzájemných souvislostech, soud dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu. Žalobkyně žije v rodinném domě, který je v podílovém spoluvlastnictví její matky a žalovaného otce. Žalovaný v předmětném domě rovněž bydlel, avšak vzhledem k poměrně napjatým vztahům v rodině byly domácnosti rodičů (a tedy i žalobkyně, která žije v domácnosti matky) fakticky oddělené. Výdaje žalobkyně činily cca 15 000 Kč měsíčně, poté, co nastoupila do prezenčního studia na vysoké škole, se její náklady navýšily v průměru na cca 18 000 Kč měsíčně. Od roku 2022 měla žalovaná možnost přivýdělku, a to až do září 2024, když doučovala za cca 7 000 Kč měsíčně. Po září 2024 již možnost přivydělat si neměla, a to vzhledem ke studiu hned dvou prezenčních oborů na vysoké škole. Co se finanční stránky žalovaného týče, žalovaný si za poslední 3 roky vydělává v průměru 51 000 Kč čistého, jedná se o velmi stabilní příjem, který v jednotlivých měsících nevykazoval jakoukoliv volatilitu. Jeho náklady činí celkem 34 000 Kč měsíčně, 7 500 Kč měsíčně pak hradí na výživu své druhé nezletilé dcery.Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po právní stránce.Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně na výživné ze strany žalovaného je dán, a to minimálně od září roku 2022, neboť je osobou, která se připravuje na budoucí povolání a není tak schopna se živit sama. Od října 2023 nastoupila na vysokou školu, čímž se její náklady ještě zvýšily. Od září roku 2024 pak z časových důvodů (náročné studium dvou prezenčních programů) zjevně přišla i o možnost přivýdělku, kterého dosahovala v obou předchozích obdobích (tj. doučování ve výši cca 7 000 Kč měsíčně). S ohledem na faktické rozdělení domácnosti v rámci rodinného domu, ve kterém bydlela jak žalobkyně, její matka, tak i žalovaný, byly rozděleny i jejich výdaje – žalovaný hradil náklady spojené s bydlením, matka pak zabezpečovala potřeby dětí. Lze tedy konstatovat, že se oba rodiče podíleli na nákladech domácnosti rovným dílem. Výpovědi obou účastníků jsou dle soudu věrohodné, vzájemně se doplňují a odpovídají i ostatním listinným důkazům, které byly provedeny. Vzhledem k výše uvedenému soud tedy rozdělil stanovenou výši vyživovací povinnosti do tří období: 1) od září 2022 do září 2023, 2) od října 2023 do září 2024 a 3) od října 2024 dále do budoucna. K následujícím výpočtům soud musí podotknout, že jsou založeny toliko na přibližném zjištění poměrů obou účastníků, jak bylo uvedeno, neboť je nelze spočítat přesně „na korunu“ a určit tak exaktní výši vyživovací povinnosti.Co se odůvodněných potřeb a majetkových poměrů žalobkyně v prvním sledovaném období týče, soud má za to, že odůvodněné výdaje žalobkyně činily zhruba 15 000 Kč a příjmy 7 000 Kč měsíčně. Na straně majetkových poměrů žalovaného byly zjištěny výdaje ve výši cca 34 000 Kč měsíčně a příjmy ve výši 51 000 Kč. Soud rovněž posoudil schopnosti (vzdělání, zdravotní stav, praxi) a možnosti (trh práce v lokalitě bydliště) žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že žalovaný dosahoval podle svých sil a možností maximálního možného výdělku, který byl schopen generovat, žádné účelové mrhání majetkem či vzdání se výhodné pracovní pozice u žalovaného shledáno nebylo. Ze strany rodičů žalobkyně tedy bylo v předmětném období potřeba hradit částku ve výši cca 8 000 Kč měsíčně – soud proto v tomto období určil vyživovací povinnost žalovaného ve výši 4 000 Kč. Tuto částku pak ponížil o 1 000 Kč s ohledem okolnost, že žalobkyně si byla schopna měsíčně odkládat relativní vyšší částky na spoření „Future me“.Ve druhém zájmovém období již žalobkyně nastoupila na vysokou školu a její náklady vzrostly o 20 000 Kč za semestr studia – měsíčně náklady tedy činily částku ve výši cca 18 000 Kč. Rozdíl mezi jejími náklady a příjmy, který bylo nutné rodiči uhradit, činil 11 000 Kč – na žalovaného tedy připadá vyživovací povinnost ve výši 5 500 Kč. I zde soud ponížil výslednou částku o 1 000 Kč s ohledem na spoření „Future me“, na které si žalobkyně odkládala finanční prostředky.Žalobkyně měla ve třetím období také náklady ve výši cca 18 000 Kč, avšak s ohledem na její časovou vytíženost přišla o možnost přivýdělku a neměla tedy prakticky žádný započitatelný příjem. Na každého z rodičů tak vychází částka ve výši cca 9 000 Kč měsíčně, v tomto případě však soud předmětnou částku ponížil na 8 500 Kč, kdy zohlednil zejména majetkové poměry žalovaného. Z celkové čisté mzdy žalovaného (51 000 Kč) je třeba odečíst náklady na bydlení a základní životní potřeby jako jídlo, dopravu apod. (34 000 Kč měsíčně) a dále výživné, které žalovaný hradí na svou druhou nezletilou dceru (7 500 Kč). Od roku 2025 ostatně i samotný žalovaný hradí na žalobkyni dobrovolně výživné ve výši 8 500 Kč. Po odečtení mandatorních výdajů tak žalovanému zbývá ze mzdy měsíčně cca 1 000 Kč, soud má proto za to, že více již po něm spravedlivě požadovat nelze. V opačném případě by totiž vyživovací povinnost překračovala „zásadně shodnou“ životní úroveň žalobkyně a žalovaného. V této části tedy soud v podstatě vyhověl oběma účastníkům, když běžné výživné stanovil ve stejné výši, jaká je již žalovaným v současnosti hrazena.Ve zbývající části, kterou žalobkyně požadovala přiznat (částku 5 500 Kč v prvním období a částku 4 000 Kč ve druhém období), soud žalobu ze shora popsaných důvodů zamítnul. Současně soud rozhodl i o dlužném výživném za období od 1. 9. 2022 do 31. 12. 2024. V předmětné období činilo výživné žalovaného vůči žalobkyni celkem 118 500 Kč, současně má však soud za prokázáno, že žalovaný se na výživném do značné míry podílel (kapesným, příspěvky na dovolenou, dopravu či jinými platbami), když žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 92 380 Kč. Po odečtení těchto sum tak dlužné výživné činí částku ve výši 26 120 Kč. S ohledem na již nastíněnou majetkovou situaci žalovaného, kterému z výplaty na konci měsíce zbývá částka pouze v řádu několika stovek korun, pak soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalovanému povinnost dlužné výživné splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu s běžným výživným po 500 Kč.O náhradě nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci se tohoto práva v průběhu jednání vzdali. Ostatně i v případě, že by účastníci náhradu nákladů řízení požadovali, by soud postupoval podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyslovil, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, neboť poměr úspěchu a neúspěchu obou stran v tomto řízení je přibližně stejný.