36 C 218/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Jméno žalobce sídlem Adresa žalobce správce konkurzní podstaty úpadce Anonymizováno zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A proti žalovanému: Jméno žalovaného , IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B o 1 569 945 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit do konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, , částku 1 569 945 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 1 569 945 Kč od 31. 12. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 89 880 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ na náhradě nákladů řízení státu částku 4 386 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Praha-západ soudní poplatek ve výši 78 497,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku 1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 1 569 945 Kč se shora uvedeným příslušenstvím, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení žalovaného. Uvedl, že v řízení vedeném u Krajského obchodního soudu v Praze pod sp. zn. 89 K 118/97 byl usnesením ze dne 3. 11. 1998 prohlášen konkurs na majetek úpadce , Anonymizováno, ., IČO , IČO, , a usnesením ze dne 20. 1. 2000 byl žalobce ustanoven správcem konkurzní podstaty úpadce. Úpadce je vlastníkem nemovitých věcí, jež jsou zahrnuty do soupisu konkurzní podstaty ze dne 14. 9. 1999, šlo mj. o pozemek parc. č. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, , z něhož byly následně vyčleněny stavební pozemky, na nichž jsou již postaveny řadové rodinné domy, které jsou naopak ve vlastnictví žalovaného, a dále o zahrady a předzahrádky, tvořící se stavebními pozemky tvoří funkční celky, které žalovaný užívá. Konkrétně jde o zahrady a tzv. předzahrádky parc. č. , Anonymizováno, o výměře 352 m2, , Anonymizováno, o výměře 116 m2, , Anonymizováno, o výměře 54 m2, 298/357 o výměře 98 m2, , Anonymizováno, o výměře 54 m2, 298/359 o výměře 432 m2, , Anonymizováno, o výměře 510 m2, , Anonymizováno, o výměře 96 m2, , Anonymizováno, o výměře 55 m2, , Anonymizováno, o výměře 183 m2, , Anonymizováno, o výměře 54 m2, , Anonymizováno, o výměře 304 m2, , Anonymizováno, o výměře 413 m2, , Anonymizováno, o výměře 139 m2, , Anonymizováno, o výměře 55 m2, , Anonymizováno, o výměře 140 m2, , Anonymizováno, o výměře 55 m2, , Anonymizováno, o výměře 467 m2, , Anonymizováno, o výměře 320 m2, , Anonymizováno, o výměře 124 m2, , Anonymizováno, o výměře 311 m2 a , Anonymizováno, o výměře 57 m2. Dále jde o stavební pozemky zastavěné řadovými rodinnými domy parc. č. st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 75 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 73 m2, st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2 a st. , Anonymizováno, o výměře 74 m2. Žalovaný všechny tyto pozemky užívá bez právního důvodu. V minulosti měl sice se společností , Anonymizováno, uzavřenou nájemní smlouvu ze dne 18. 5. 1998, ve znění dodatku č. 1 ze dne 20. 7. 1998 a dohody k ní ze dne 19. 10. 1998, avšak rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, č. j. 28 Cm 20/2002-20, v právní moci dne 13. 8. 2003, byly tyto smlouvy shledány jako neúčinné právní úkony. Je-li tedy do konkursní podstaty sepsán majetek, který užívá žalovaný bez právního důvodu, vzniká žalovanému na úkor konkursní podstaty bezdůvodné obohacení. Žalobce si pro období od 1. 1. 2022 do 3. 12. 2024 nechal zpracovat znalecký posudek, ze kterého plyne, že hodnota bezdůvodného obohacení za rok 2022 činí částku 417 000 Kč správně s ohledem na petit žaloby 471 000 Kč, za rok 2023 částku 543 000 Kč a za rok 2024 částku 602 000 Kč. Ovšem žalobce za tento rok nárokuje vydání bezdůvodného obohacení jen do 3. 12. 2024, tedy částku 555 945 Kč, celkem tedy jde o 1 569 945 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce nehradil ani přes předžalobní výzvu k plnění, žádal žalobce přiznání i úroků z prodlení.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Ve svém obsáhlém vyjádření zdůraznil, že jde ze strany žalobce o šikanózní a zneužívající výkon práva, neboť neměl už od roku 2003, kdy bylo pravomocně rozhodnuto, že uvedená nájemní smlouva je neúčinná, snahu a zájem s žalovaným uzavřít další dohodu, dokonce nejednal ani o protiplnění a až v roce 2019 začal po žalovaném poprvé vymáhat plnění za užívání daných nemovitostí. Protiprávní stav na dotčených pozemcích je dán nečinností žalobce jako správce konkursní podstaty, jelikož nečiní žádné kroky ke zpeněžení pozemků a jen uměle udržuje současný stav. Žalobce tedy těží z protiprávního stavu, nad kterým má kontrolu. Žalovaný také poukázal na to, že žalobce v řízení u Městského soudu v Praze tvrdí, že tři domy postavené na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, jsou součástí konkursní podstaty, zatímco v tomto řízení tvrdí, že jsou ve vlastnictví žalovaného, což žalovaný považuje za krajně nemravné. Dále namítl, že není pasivně legitimován, neboť pozemky neužívá ani přímo, ani prostřednictvím svých členů, kteří mají nájemní vztah pouze k řadovým domům, nikoli k pozemkům pod nimi či k přilehlým zahradám. Uvedl, že tyto pozemky užívají jednotliví členové družstva výlučně pro sebe, bez právního vztahu k žalovanému, a že nemá žádný právní prostředek, jak jim v užívání zabránit. V této souvislosti se dovolával rozdílu mezi detencí a držbou a tvrdil, že není ani detentorem, neboť mu chybí faktické ovládání pozemků. Zdůraznil přitom, že dané zahrady a zahrádky netvoří spolu rodinnými domy jeden funkční celek. Žalovaný rovněž zpochybnil znalecký posudek, předložený žalobcem, neboť neodpovídá ekonomické realitě, nadhodnocuje cenu pozemků a nezohledňuje právní a faktické omezení jejich využití. Z těchto důvodů navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Soud pro zjištění rozhodujících skutečností provedl následující dokazování.

4. Usnesením Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 3. 11. 1998, č. j. 89 K 118/97-181, byl na majetek společnosti , Anonymizováno, prohlášen konkurs, a usnesením téhož soudu ze dne 20. 1. 2000, č. j. 89 K 118/97-689, byl dosavadní správce konkursní podstaty zproštěn funkce a nově jím byl ustanoven žalobce.

5. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že shora uvedené pozemky, zapsané pro obec a katastrální území , adresa, na listu vlastnictví č. , hodnota, , jsou ve vlastnictví společnosti , Anonymizováno, ., přičemž na stavebních pozemcích s výjimkou pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, (u nichž je uvedeno pouze, že jde o společné dvory) stojí rodinné domy č. p. , Anonymizováno, .

6. Ze souhrnného soupisu konkursní podstaty úpadce , Anonymizováno, a ze soupisu konkursní podstaty, který konkursnímu soudu předložil původní správce konkursní podstaty, soud zjistil, že všechny uvedené pozemky v , Anonymizováno, byly sepsány do konkursní podstaty úpadce, přičemž do ní byly sepsány také tři stavby rodinných domů na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , k nimž však své vlastnické právo uplatňuje žalovaný.

7. Ze zprávy ze dne 26. 5. 2000 včetně dokladu o doručení žalovanému vyplynulo, že žalobce vyrozuměl žalovaného o tom, že podle jeho názoru je zmíněná nájemní smlouva ze dne 18. 5. 1998 neúčinným právním úkonem, jelikož byla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek. Proto ho vyzval, aby ukončil veškerou stavební i jinou činnost a dané pozemky nejpozději do 30. 6. 2000 vyklidil.

8. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2003, č. j. 28 Cm 20/2002-20, v právní moci dne 13. 8. 2003, bylo určeno, že nájemní smlouva, uzavřená dne 18. 5. 1998 mezi společností H-SYSTEM a. s. a žalovaným, stejně jako její dodatek č. 1 ze dne 20. 7. 1998 a dohoda k této nájemní smlouvě ze dne 19. 10. 1998, jsou neúčinné právní úkony.

9. Ze znaleckého posudku, který vypracoval Ing. Jiří Šnejdr dne 25. 11. 2024 pod č. 606/2389/ 2024, a z výslechu znalce při jednání dne 1. 7. 2025 bylo zjištěno, že bezdůvodné obohacení odpovídající obvyklému nájemnému za užívání všech shora uvedených pozemků činí za rok 2022 činí částku 471 000 Kč, za rok 2023 částku 543 000 Kč a za rok 2024 částku 602 000 Kč tj. za období do 3. 12. 2024 částku 555 945 Kč, přičemž znalec vyšel z tržní ceny daných pozemků ve výši 7 300 Kč/m2. Znalec rovněž provedl prohlídku nemovitostí dne 20. 11. 2024 tzv. „ze silnice“, kdy mj. zjistil, že předmětné pozemky jsou využívány v rámci funkčního celku a jsou buď zcela zastavěny rodinnými domy nebo jsou využívány jako parkovací stání a zahrady. Při svém výslechu potvrdil, že domy spolu se svými předzahrádkami a zahradami jsou stejné a tvoří vždy jeden funkční celek.

10. Ze tří ortofotomap pro soud rovněž vyplynulo, že u všech dotčených, ale i okolních domů jde o obvyklou zástavbu klasickými řadovými rodinnými domy, které spolu se svými zahradami a předzahrádkami zjevně tvoří funkční celek.

11. Ze zprávy žalobce ze dne 4. 3. 2025, adresované manželům , Anonymizováno, a , jméno FO, , soud zjistil, že správce konkursní podstaty je vyzval k vydání bezdůvodného obohacení, vzniklého užíváním pozemků parc. č. st. , Anonymizováno, , na němž stojí jejich rodinný dům č. p. , Anonymizováno, , a parc. č. , Anonymizováno, , které tvoří jeden funkční celek. Rovněž je však oslovil s možností odkupu předmětných pozemků, přičemž věřitelský výbor stanovil cenu ve výši 4 000 Kč/m2, kupní cena by tedy činila 1 576 000 Kč.

12. Z návrhu kupní smlouvy a z kupní smlouvy, kterou manželé , jméno FO, uzavřeli dne 30. 4. 2025 se zvláštní správkyní konkursní podstaty společnosti , Anonymizováno, ., soud zjistil, že uvedené pozemky parc. č. st. , Anonymizováno, byly skutečně prodány za kupní cenu 1 576 000 Kč.

13. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 11. 12. 2024 včetně zprávy o doručení žalovanému soud nakonec zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za užívání daných pozemků v období od 1. 1. 2022 do 3. 12. 2024 ve výši celkem 1 569 945 Kč do sedmi dnů od doručení výzvy, k čemuž došlo dne 11. 12. 2024.

14. Ostatní návrhy na provedení dokazování soud zamítnul, neboť pro posouzení a rozhodnutí věci již měl dostatek podkladů, takže další důkazní prostředky by již nemohly přinést jiná zásadní zjištění (výslech svědků, členů žalovaného, byl především s ohledem zjištění znalce, podpořené také ortofotomapami, nadbytečný a žalovaný vlastní znalecký posudek nakonec nepředložil). Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

15. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

16. Podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

17. Soud po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Nejprve však musí zdůraznit, že stejná či obdobná řízení již před zdejším soudem probíhala a žalobce byl se svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení vždy úspěšný. Rozsudek ze dne 18. 10. 2021, č. j. 16 C 224/2019-288, byl ve věci samé potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2022, č. j. 19 Co 75/2022-334, a dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2023, č. j. 26 Cdo 3303/2022-427. Rozsudek ze dne 29. 3. 2022, č. j. 4 C 69/2019-527, byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 10. 2022, č. j. 21 Co 228/2022-566, a dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2025, č. j. 28 Cdo 276/2025-634. Rozsudek ze dne 30. 8. 2022, č. j. 3 C 134/2021-235, byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2023, č. j. 23 Co 16/2023, 23 Co 17/2013-273, a dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2024, č. j. 26 Cdo 2928/2023-379. Rozsudek ze dne 27. 10. 2022, č. j. 13 C 431/2021-177, byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 23 Co 81/2024-436, a dovolání žalovaného bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2025, č. j. 26 Cdo 731/2025-492. Naposledy bylo žalobci vyhověno rozsudkem ze dne 17. 7. 2024, č. j. 5 C 103/2024-120, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2025, č. j. 24 Co 99/2025-205.

18. Uvedené v kombinaci s tím, že námitky žalovaného se pouze stále opakují, ačkoli jsou znovu a znovu odmítány soudy všech instancí, umožňuje být soudu v této věci i s přihlédnutím k zásadě rozhodovat obdobné případy obdobně (§ 13 o. z.) poměrně stručný. Jestliže žalovaný namítal, že mu nesvědčí pasivní legitimace, neboť pozemky neužívá ani přímo, ani prostřednictvím svých členů, přičemž netvoří jeden funkční celek, lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi soudů, podle které bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1321/2011). Jde-li přitom o pozemky funkčně související s určitou stavbou, je pak obohacujícím se subjektem vlastník takové stavby. Musí se ovšem jednat o situaci, kdy pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek, tj. jde o přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení a které jsou se zřetelem k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami součástí vzájemně propojeného souboru nemovitostí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5455/2016).

19. V posuzované věci soud, ostatně stejně jako ve shora uvedených předcházejících případech, zjistil, že dotčené domy tvoří spolu se zahradami a předzahrádkami jeden funkční celek a jsou tak užívány, jak dostatečně přesvědčivě plyne ze zjištění znalce. Okolnost, že všechny řadové rodinné domy, včetně těch stojících na pozemcích parc. č. st. , Anonymizováno, , st. , Anonymizováno, a st. , Anonymizováno, (přes jejich soupis do konkursní podstaty žalovaný tvrdí, že jsou v jeho vlastnictví), jsou ve vlastnictví žalovaného, byla mezi účastníky nesporná, stejně jako tomu bylo v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 224/2019 a 3 C 134/2021. Jestliže tedy byla původní nájemní smlouva ze dne 18. 5. 1998 včetně svých dodatků posouzena jako neúčinné právní jednání (neúčinný právní úkon) a žalovaný jako detentor v rozhodném období zmíněné pozemky užíval už bez právního titulu, vzniklo tím na jeho straně bezdůvodné obohacení, které musí podle § 2999 odst. 1 věta první o. z. nahradit v podobě obvyklého nájemného.

20. Namítal-li žalovaný, že znalecký posudek neodpovídá ekonomické realitě, aniž by však soudu předložil vlastní, soud je naopak toho názoru, že Ing. Jiří Šnejdr si svůj posudek přesvědčivě obhájil, a proto z něj při určení výše patřičné náhrady vyšel. A to přestože v řízení bylo také prokázáno, že zatímco věřitelský výbor stanovil cenu ve výši 4 000 Kč/m2, znalec vyšel z ceny 7 300 Kč/m2, protože u znaleckého posudku šlo o cenu tržní, jaká by odpovídala nemovitostem obdobného charakteru, a kupní cena byla v tomto specifickém případě stanovena jednak v konkursním řízení, jednak zřejmě výhodněji pro členy žalovaného, což však již nelze přenášet do poměrů vyplývajících z práva na náhradu za bezdůvodné obohacení.

21. Soud rovněž nemůže přisvědčit námitce, že ze strany žalobce jde o šikanózní a zneužívající výkon práva, resp. že uplatněný nárok by neměl být s ohledem na rozpor s dobrými mravy přiznán. V tomto směru lze pro stručnost odkázat například na podrobné a přesvědčivé odůvodnění shora uvedených rozsudků zdejšího soudu sp. zn. 4 C 69/2019 nebo 13 C 431/2021, stejně jako na je potvrzující rozsudky Krajského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 228/2022 a 23 Co 81/2024, k nimž je i vzhledem ke skutkovému zjištění, že žalobce už v roce 2000 marně vyzýval žalovaného k vyklizení dotčených pozemků, jakož i kvůli tomu, že zdejší soud nemůže nahrazovat konkursní soud, již zřejmě nadbytečné cokoli dodávat. Zbývá znovu zdůraznit, že jde o otázky opakovaně soudy řešené a vyřešené, tudíž v tomto řízení bylo rozhodujícím v zásadě již jen to, zda předmětné domy spolu se zahradami a předzahrádkami stále tvoří funkční celky či došlo k nějaké podstatné změně (bylo zjištěno, že nikoli) a jaká je výše obvyklého nájemného za rozhodné období. Přihlížeje k zásadě řádného hospodáře nakonec soud žalovanému doporučuje, aby se v budoucnu snažil s žalobcem raději najít smírné řešení.

22. Z uvedených důvodů tedy soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu bezdůvodného obohacení v prokázané výši 1 569 945 Kč do konkursní podstaty úpadce je dán. Protože žalovaný toto bezdůvodné obohacení řádně a včas nenahradil, dostal se podle § 1968 o. z. po uplynutí stanovené lhůty od doručení výzvy k úhradě do prodlení. Soud proto uplatněný nárok v plném rozsahu přiznal, a to včetně zákonných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu ke splnění této povinnosti nicméně podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vzhledem k vyšší výši plnění přiměřeně prodloužil.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na úplný úspěch ve věci tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které sestávají z nákladů za zastoupení advokátkou. Té podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna za zastupování ve výši 14 580 Kč za každý z šesti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, písemné podání ve věci samé ze dne 12. 3. 2025, účast na jednání před soudem ve dnech 25. 3. 2025, 1. 7. 2025 a 26. 8. 2025) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za dva úkony učiněné do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za čtyři úkony učiněné po 1. 1. 2025 (čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Celkem tedy jde o 89 880 Kč, přičemž lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť vzhledem k výši plnění již nebylo třeba stanovovat lhůtu delší nebo plnění ve splátkách, místo plnění k rukám zástupkyně žalobce bylo určeno ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř.

24. Soud rovněž podle výsledku řízení rozhodl o náhradě nákladů státu (§ 148 odst. 1 o. s. ř.), které mu vznikly v souvislosti s přiznáním a vyplacením znalečného ve výši 4 386 Kč za výslech Ing. Jiřího Šnejdra při jednání dne 1. 7. 2025. Náhradu nákladů státu je třeba uhradit rovněž ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na bankovní účet soudu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol25. Protože soud při vyhlášení rozsudku opomněl ve smyslu § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložit s ohledem na osvobození žalobce od placení soudních poplatků [§ 11 odst. 2 písm. n) zákona o soudních poplatcích] a s ohledem na plné vyhovění žalobě povinnost uhradit poplatek za žalobu žalovanému, postupoval podle § 166 o. s. ř. a i bez návrhu rozsudek doplnil o výrok IV, jak shora uvedeno, jenž má povahu usnesení. Soudní poplatek ve výši 78 497,50 Kč [položka 1 písm. b) sazebníku poplatků] je nutné uhradit taktéž ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř. na bankovní účet soudu č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .