36 C 263/2020

Plný text

Krajský soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátě složeném z předsedkyně JUDr. jméno příjmení a soudců soudci ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o ochranu držby o odvolání žalované proti usnesení Okresního soudu Praha – západ ze dne 7. září 2020, č.j. číslo jednací,

I. Soudce celé jméno řešitele není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. spisová značka.

II. Usnesení soudu I. stupně se potvrzuje.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího právního zástupce.

1. Ve shora označené věci soud I. stupně napadeným usnesením rozhodl, že žalovaná je povinna odstranit fyzickou zábranu průjezdu instalovanou na hranici pozemku p. číslo v katastrálním území (dále jen„ k.ú.“) obec a zdržet se dalšího vypuzení žalobce z pozemku p. číslo z pozemku p.č.st. anonymizováno v k.ú. obec (výrok I.), zdržet se rušení držby žalobce k pozemku p.č.st. anonymizováno v k.ú. obec přerušováním přívodu elektrické energie a vody a je povinna obnovit původní stav rozvodu elektrické energie a vody (výrok II.) a zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši částka do tří dnů od právní moci usnesení k rukám jejího právního zástupce (výrok III.).

2. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí se žalobce domáhal ochrany držby nájemních práv, která mu žalovaná zrušila tím, že datum umístila na hranici pozemku p. číslo v k.ú. obec betonové bloky, které znemožňují příjezd žalobce k předmětu nájmu, sjednanému datum a tvořenému užívacím právem k průmyslové hale bez čp/če na pozemku p.č.st. anonymizováno a k příjezdové cestě, která se nachází na pozemku dříve evidovaném jako p. číslo k části pozemku p.č.st. anonymizováno s hlavní vjezdovou halou do areálu. S předmětem nájmu je umožněno též užívat dodávky elektrické energie a vody. Žalobce v místě provozoval od října 2019 depo pro třídění zásilek a jejich zpracování k dalšímu rozvozu, a to nepřetržitě až do datum. Po uzavření nájemní smlouvy došlo k rozdělení pozemku p. číslo na číslo a číslo, což ovšem nemá vliv na povinnosti pronajímatele, protože na něho práva a povinnosti ze smlouvy nájemní přechází ex lege. Dne datum byl žalobci doručen dopis žalované, v němž jej upozorňuje, že bez právního důvodu užívá k průjezdu pozemek p. číslo že jej má opustit, jinak jej žalovaná uzavře. Také sděluje, že je dán důvod k výpovědi nájemní smlouvy. Dne datum se uskutečnilo jednání, na němž žalovaná žádala uzavření nových nájemních smluv, aby ještě téhož dne doručila žalobci dopis o okamžité výpovědi nájemní smlouvy, proti níž podal žalobce obratem námitky s tím, že výpověď je neplatná. Následující den nastalo popsané rušení držby.

3. Žalovaná se ke dni vyhlášení rozhodnutí nevyjádřila; zřejmě i proto, že jí pětidenní lhůta uplyne až datum, nicméně soud přihlédl k pořádkové patnáctidenní lhůtě, v níž má rozhodnout, jakož i ke smyslu řízení, které má zajistit provizorní a rychlou ochranu rušené držby.

4. Žalobce svá tvrzení doložil nájemní smlouvou ze dne datum, kterou uzavřel jako nájemce se čtyřmi pronajímateli: příjmení příjmení, žalovanou, příjmení jméno příjmení a příjmení jméno příjmení. Nájem byl sjednán od datum do datum. Předmětem byla užívací práva k věcem, jak žalobce tvrdil, včetně placených dodávek vody a elektrické energie. Dále názorným plánkem předmětu užívání, na němž je zřetelná hala, manipulační prostor pro vykládku a komunikační trasa po areálu směrem k bráně na veřejnou komunikaci, popisem místností hal, dvěma dopisy žalované ze dne datum, v nichž vyzývá žalobce k okamžitému ustání v užívání pozemku p. číslo s upozorněním, že jej jinak uzavře a ájemní smlouvu vypoví, a ze dne datum o okamžité výpovědi z nájmu, dopisem žalobce ze dne datum, jímž odmítá důvodnost výpovědi a namítá její neplatnost, a pěti fotografiemi z místa pronajatého areálu, z nichž je patrný prostor předmětu nájmu, ale též umisťování betonových bloků na příjezdovou cestu 5. S poukazem na ust. § 1003 a § 1007 občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) a § 177 a § 178 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) soud I. stupně vyložil, že žaloba na ochranu držby představuje rychlou a provizorní ochranu držitele práva (držet lze nejen vlastnické právo, ale i právo nájemní, viz § 1002 o.z.). Provizornost řízení spočívá ve zvláštní úpravě povinností žalobce, jemuž k úspěchu postačí prokázat poslední pokojnou držbu a svémocné rušení, a také v omezení námitek žalovaného pouze na skutečnost, že žalobce získal držbu nepravou (svémocí, lstí, výprosou, viz § 993 o.z.), nebo že byl žalovaným z držby vypuzen (viz § 1009 odst. 1 věta druhá o.z.). Je tedy zřejmé, že tak, jak je omezen okruh potřebných žalobních tvrzení a obrany žalovaného, je omezena též možnost soudu zkoumat jiné otázky (zde zejména platnost výpovědi z nájmu a důvodnost obrany žalobkyně proti této výpovědi). V uvedeném hmotněprávním a procesněprávním rámci se soud I. stupně omezil na zjištění, že žalobce požádal o ochranu držby včas, neboť její rušení nastalo datum a žaloba byla podána v šestitýdenní propadné lhůtě datum, že žalobci nájemní právo k hale, příjezdové cestě a k dodávkám energie náleží podle písemné nájemní smlouvy s dobou nájmu překračující počátek rušení držby a že sama žalovaná si nájemních práv žalobce byla ve svých dopisem vědoma, tudíž ohledně faktického předmětu nájmu nemůže být sporu. Žalobce tedy prokázal existenci držby nájemní práv. Prokázání svémocného rušení se podává nejen z dopisů žalované, v nichž úmysl zamezit žalovanému přístup výslovně projevila, ale i z černobílých fotografií, jež znázorňují umístění betonových bloků na asfaltovou příjezdovou cestu. Žalobce tedy splnil zákonem uložené povinnosti, aby se domohl ochrany držby.

6. Pokud jde o možnosti žalované namítat nepravou držbu, vyšel soud I. stupně z prokázané skutečnosti, že nájemní smlouva vylučuje vetření do držby svémocí, lstí nebo výprosou, neboť se jedná o řádné sjednání užívacích práv, nadto platí zákonná domněnka pravosti držby podle ust. § 993 o.z. Tedy pravost držby žalobce je prakticky nezpochybnitelná; sama žalovaná ji dokazuje výpovědí nájemní smlouvy, tedy tím, že s nájmem jako s důvodem držení (výkonu) nájemních práv ve svém právním jednání pracovala a chtěla jej zrušit. Pokud jde o další možnost obrany žalované, spočívající ve vypuzení žalobce z držby, je důvodnost obrany vyloučena žalobou a datací dopisů žalované, tedy žalobce si uchoval obranu včasným zahájením řízení, přičemž důkaz vypuzení spočívá nejen ve fotografiích, ale i v obsahu a dataci dopisů. Jestliže tedy soud I. stupně rozhodoval o žalobě bez vyjádření žalované, zvážil její zákonné možnosti obrany a dospěl k závěru, že by nemohly být důvodné, ani kdyby je využila. Žalované však zůstává cesta řádné žaloby na ochranu vlastnictví, případně na ochranu domnělého vlastnictví (§ 1040 a 1043 o.z., viz výklad jméno příjmení in: Svoboda K., příjmení jméno, Levý J., příjmení jméno a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2017, §§ 180 a související).

7. Soud I. stupně přiznal úspěšnému žalobci podle ust. § 142 odst. 1 a § 151 odst. 1, 2 o.s.ř. plnou náhradu nákladů řízení, sestávající z odměny za právní zastoupení podle ust. § 7 a § 9 odst. 3 písm. e) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) za 3 úkony právní služby (převzetí věci, předžalobní výzva obsažené v dopise ze dne datum a v sepis žaloby) po částka, 3 režijních paušálů po částka podle ust. § 13 AT, 21% DPH ve výši částka a ze soudního poplatku ve výši částka, celkem částka.

8. Proti tomuto usnesení podala žalovaná dne datum odvolání a soudu I. stupně vytýká, že ačkoli žaloba byla žalobcem podána dne datum, vyzval ji k vyjádření usnesením ze dne datum, které jí bylo doručeno dne datum, a k vyjádření jí poskytl lhůtu 5 dnů, kterou splnila, avšak i tak soud ve věci rozhodl 2 dny před jejím ukončením, tedy neposkytl jí možnost účinné obrany proti žalobě. Rozhodoval na základě tvrzení žalobkyně a neměl k dispozici všechny skutečnosti potřebné k rozhodnutí. Žalobkyně doložila dopis ze dne datum, jímž údajně odmítá důvodnost výpovědi a namítá její neplatnost, avšak žalované žádný dopis, natož námitky žalobkyně, nebyly doručeny, a tudíž lhůta k podání námitek proti výpovědi z nájmu proběhla mamě. Proto je výpověď z nájmu platná a napadené usnesení je v rozporu se skutkovým stavem, který žalovaná podrobně popsala ve svém vyjádření ze dne datum, to však již soud ve věci rozhodl, a to dne datum. V době podání žaloby se již nejednalo, vzhledem k doručené výpovědi, o držbu řádnou, poctivou a pravou a žalobkyně, která výpověď dne datum vyzvedla z datové schránky téhož dne se žalovanou prostřednictvím obchodního a finančního ředitele jednala. Přestože žalovaná o setkání žalobkyni žádala opakovaně a přestože deklarovala svou ochotu vyjít jí vstříc, žalobkyně její žádosti ignorovala a i poté, kdy k jednání svolila, je mařila. Ke dni datum žalovaná zamezila žalobkyni průjezd po pozemku st. parc. číslo pozemku parc. číslo po předchozím projednání s druhým pronajímatelem příjmení příjmení a při vědomí toho, že nikterak neomezí žalobkyni po dobu, než dojde k vyřešení sporných otázek, neboť již v roce 2019 prodala právnická osoba, jíž je jediným společníkem a jednatele, V. příjmení za tímto účelem pozemek parc. číslo v k.ú. obec, po kterém mohou vozidla žalované přijíždět k pronajaté hale a V. příjmení ujistil již v červnu 2020 žalovanou o připravenosti cesty k užívání žalobkyní.

9. Žalovaná dále tvrdí, že podepsala smlouvu o nájmu nebytových prostor po ústní dohodě s příjmení příjmení, který přislíbil žalobkyni zajistit dodávku vody a elektrické energie a tedy v přesvědčení, že jejím závazkem ze smlouvy je výhradně poskytnutí předmětných nemovitosí. K žádným jiným dodávkám se nezavázala a ani zavázat nemohla, neboť možností dodávek elektrické energie ani vody nedisponuje. Co se týká rozvodu vody, je žalovaná již několik let na hranici vlastní potřeby a potřeby svých výlučných dlouhodobých nájemníků, nadto má se zajištěním vody ze studny značné náklady. Navíc jí V. příjmení opakovaně škodí ve vodovodní šachtě na jejím pozemku a odcizil jí telefon, na který si ho natáčela, jak poškozuje její vodovodní potrubí. Stejně tak je tomu s elektrickou energií. Žalovaná disponuje několika odběrnými místy, které v minulosti ve spolupráci s anonymizováno pro svůj areál nemovitostí vybudovala a zaplatila anonymizováno za jejich připojení. Vzhledem k tomu, že počet jejích nájemníků již před rokem 2019 přesáhl počet těchto odběrných míst, je žalovaná nucena dalším nájemníkům ve svých pronajatých prostorách zřizovat podružné elektroměry. Za této situace rozhodně není schopná některé z odběrných míst svému nájemníkovi odebrat a vybudovat přípojení žalobkyni. Na jaře 2020 žalovaná zjistila při havárii rozvodu vodovodního potrubí na svých pozemcích, že V. příjmení bez jejího vědomí napojil na její rozvod studniční vody černou (a neměřenou) odbočku do haly v jeho vlastnictví na stp. číslo to velmi neodborným zásahem, kterým způsobil zavzdušnění celého systému, únik vody a tedy havarijní stav, který byla žalovaná na své náklady nucena nechat opravit. Pokud V. příjmení neučinil žádné kroky k zajištění dodávek elektrické energie a vody ze svého pozemku a svévolně se napojil na rozvody, nacházející se na pozemku ve výlučném vlastnictví žalované, nelze na ní spravedlivě požadovat, aby i nadáleposkytovala za druhého pronajímatele plnění, ke kterému se nezavázala.

10. K výroku II. žalovaná uvádí, že původní stav, pokud byl kdy změněn, byl změněn trestným činem V. příjmení, který neoprávněně odebíral vodu ze studny žalované. Pokud to žalobkyně věděla, tak se na trestné činnosti V. příjmení podílela. Žalované byla pochybením soudu I. stupně uložena povinnost z ukončené nájemní smlouvy a dokonce i povinnost nad rámec smlouvy, která nikdy nebyla a není v jejích možnostech splnit. K výroku III. lze pouze konstatovat, že ze strany soudu se jedná o šikanózní jednání, přičemž žalované systematicky zabránil využít její procesní práva. Je více než zavádějící, že jak soud, tak žalobce požaduje plnění nadstandardních služeb nad rámec smlouvy po žalované a nepožaduje je po druhém z pronajímatelů, který pobírá od žalobce již od datum veškeré nájemné ve výši částka měsíčně a rovněž převzal od nájemce kauci.

11. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je žalovaná nucena namítnout podjatost soudce JUDr. příjmenířešitele, který ve věci rozhodovla jednostranně a zaujatě, přičemž žalovanou zbavil možnosti uplatnění jejích procesních práv. Nadto rozhodoval v neprospěch žalované koncem loňského roku v jiné věci, kde rovněž figuruje žalovaná spolu se svým bývalým partnerem příjmení. příjmení. Naopak nevyhověl návrhu žalované na vydání předběžného opatření, kterým žádala soud o pomoc při své ochraně osobních i vlastnických práv, kdy ji V. příjmení v důsledku ukončení partnerského vztahu systematický sleduje, obtěžuje a škodí.

12. Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se žaloba na ochranu držby v celém rozsahu zamítá.

13. Žalobkyně se k odvolání žalované vyjádřila podáním ze dne datum tak, že není pravdou, že její námitky proti výpovědi žalované ze srpna 2020 nebyly žalované doručeny. Žalobkyně přikládá kopii podacího lístku a výpis z webové stránky Sledování zásilek anonymizováno, z nějž vyplývá, že žalobkyně námitky žalované odeslala dne datum a ty byly žalované doručeny dne datum. Žalobkyně je nadále toho názoru, že výpověď nájemní smlouvy je neplatná a v současné době připravuje žalobu o přezkoumání oprávněnosti výpovědi ve smyslu ust. § 2314 o.z. Pokud jde o tvrzení žalované, že se nezavázala poskytovat žalobkyni dodávky elektrické energie a vody, odkazuje žalobkyně mj. na čl. 4 odst. 1 písm. g) nájemní smlouvy, podle něhož je pronajímatel povinen zajistit plnění spojená s nájmem. Kromě toho je povinností pronajímatele zajistit, aby pronajaté prostory byly ve stavu způsobilém ke smluvenému užívání, k čemuž bezpochyby v případě logistického depa patří dodávka elektrické energie a vody. Jediná přípojka elektřiny a zdroj vody v areálu se přitom nachází na pozemcích žalované a žalovaná i tyto služby žalobkyni až do vzniku současných neshod zajišťovala. Rovněž rušení držby žalobkyně žalovanou nemůže ospravedlňovat její argument, že příjezd k depu a dodávky energií může zajistit druhý pronajímatel, příjmení příjmení, alternativním způsobem. Pro toto řízení není relevantní ani vztah mezi oběma pronajímateli. příjmení ze skutečností uváděných žalovanou v odvolání nejsou pro účely projednávané věci relevantní, když v tomto řízení není projednávána platnost výpovědi, nýbrž jeho předmětem je ochrana držby žalobce ve smyslu ust. § 1003 a § 1008 o.z., resp. § 176 a násl. o.s.ř. Smyslem tzv. posesorní žaloby je jen ochrana či obnovení posledního (pokojného) stavu držby. Soud tedy podle ust. § 178 o.s.ř. v řízení může zkoumat pouze existenci poslední držby a jejího svémocného rušení. Obě tyto skutečnosti žalobkyně prokázala. Žaloba byla podána v zákonné lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ruší. Žalovaná sama v odvolání uznává, a je tedy nesporné, že mezi účastníky řízení byla uzavřena nájemní smlouva, na základě níž žalobkyně pokojně po řadu měsíců nerušeně užívala předmětné nemovitosti až do doby, než žalovaná počala její držbu svévolně a bez právního důvodu rušit. Žalovaná sice v průběhu srpna 2020 žalobkyni zaslala dopis označený jako výpověď nájemní smlouvy, avšak žalobkyně podala proti této výpovědi řádné námitky. Žalovaná dále v odvolání přiznává a je tedy nesporné, že ke dni datum zamezila žalobkyni průjezd po pozemku st. parc. číslo pozemku parc. číslo. jméno žalovaná tak v odvolání potvrdila oba předpoklady pro vydání napadeného usnesení.

14. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

15. Odvolací soud se především zabýval námitkou podjatosti soudce celé jméno řešitele vznesenou žalovanou.

16. Podle ust. § 14 odst. 1 o.s.ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

17. Podle ust. § 14 odst. 4 o.s.ř. důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

18. Soudce má poměr k projednávané věci zejména tehdy, je-li účastníkem řízení. Podjatost připadá v úvahu i z důvodu faktického vztahu soudce k věci bez jeho právního zájmu (například pokud by veřejně projevoval své vyhraněné názory k tématu, jež se dotýká i předmětu řízení). Mělo by se však jednat s ohledem na požadavky, které jsou na soudce kladeny, pouze o výjimečné situace. Poměrem k věci se rozumí i situace, kdy soudce o ní získal poznatky mimoprocesním způsobem, nebo jestliže vznikly pochybnosti, zda názor soudce nebyl vytvářen pod nepřípustnými vlivy. Poměrem k účastníkům nebo jejich zástupcům může být příbuzenský vztah, vztah přátelský či nepřátelský. Judikatura hovoří též o vztahu ekonomické závislosti v případě vědecké či jiné publikační činnosti soudce nebo o výkonu arbitrážní funkce ve spolku, jenž je nyní účastníkem řízení. Naopak důvod vyloučení nebyl shledán v běžných společenských kontaktech soudce s advokáty, či v případě, že od kontaktu soudce s účastníkem uplynula již značně dlouhá doba v řádech desítek let. Protože je soudcům uloženo odolávat vlivům na jejich rozhodovací činnost, nemůže být sám o sobě důvodem jejich podjatosti ani takový nátlak ze strany účastníků, který by spočíval například v podávání trestních oznámení nebo v politickém sledování a komentování případu. Urážlivá podání nebo podané žaloby proti soudci nemusí být důvodem pro jeho vyloučení, dokáže-li si soudce od nich udržet potřebný odstup. U kolegiálních vztahů soudců je dovozováno, že pokud nepřekračují běžný pracovně kolegiální rámec, nemají samy o sobě povahu důvodů pro vyloučení, spočívají-li pouze v tom, že se soudci navzájem znají.

19. Postup soudce v řízení o projednávané věci nebo jeho rozhodování v jiných věcech nemůže být důvodem k vyloučení, neboť k přezkumu a nápravě postupu soudce a jeho rozhodovací činnosti mohou sloužit pouze opravné prostředky.

20. V přezkoumávaném případě shledává odvolatelka podjatost soudce celé jméno řešitele ve skutečnosti, že vydal napadené usnesení a že i v jiné věci rozhodl v její neprospěch. Odvolací soud důvody, pro které by mohl být jmenovaný soudce vyloučen z projednávání a rozhodnutí této věci, neshledal. Jeho postup v řízení o projednávané či jiné věci takovým důvodem být nemůže a žádné jiné důvody shledány nebyly. Proto odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

21. V dalším odvolací soud přezkoumal napadené usnesení soudu I. stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle ust. § 212 a § 212a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), aniž bylo třeba nařizovat jednání (ust. § 214 odst. 2 písm. c/ o.s.ř.), a zjistil, že odvolání není důvodné.

22. Z obsahu spisu se podává, že se žalobkyně domáhala žalobou na ochranu držby u soudu I. stupně podanou dne datum, aby žalované byly uloženy povinnosti specifikované ve výrokové části napadeného usnesení. Žalobu odůvodnila způsobem uvedeným v odstavci 2. tohoto usnesení. Dne datum byla žalované doručena žaloba a výzva ze dne datum, aby se ve lhůtě 5ti dnů k žalobě vyjádřila. Dne datum vydal soud I. stupně napdené usnesení. Dne datum bylo soudu I. stupně doručeno vyjádření žalované k žalobě, podle něhož dne datum uzavřela jako jeden z pronajímatelů se žalobkyní smlouvu o nájmu nebytových prostor. Pronajala žalobkyni část nemovitostí ve svém výlučném vlastnictví v uzavřeném areálu na adrese adresa žalované Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od datum do datum. Pro případ, že by nájemce byl opakovaně v rámci 1 kalendářního roku v prodlení s placením nájemného po dobu více jak 15 kalendářních dní a pronajímatel nájemce písemně upozornil na možnost výpovědí, bylo v čl. 6 odst. 4 smlouvy ujednáno právo pronajímatele vypovědět smlouvu s okamžitou platností. Vzhledem k tomu, že žalovaná v době uzavírání smlouvy udržovala partnerský vztah s dalším z pronajímatelů příjmení příjmení a před podpisem smlouvy došlo k uzavření ústní dohody partnerů, že V. příjmení bude z celkového společného nájemného vyplácet žalované poměrnou část, souhlasila s placením společného nájemného na jeho účet. Na přelomu listopadu a prosince 2019 požádal V. příjmení žalovanou, aby podepsala dodatek číslo ke smlouvě, kterým se zvyšovalo nájemné ze částka na částka. Podepsala jej opět jako první s tím, že V. Šmelík jí jej přislíbil vrátit poté, kdy ho podepíše on a nájemce, avšak k tomu nikdy nedošlo a přestože žalovaná z výpisu z V. příjmení ví, že probíhá úhrada nájemného jak podle smlouvy, tak na základě dodatku č. l, tento dodatek nemá a nezná ani jeho přesné znění. Snažila se jej opakovaně zajistit žádostmi na V. příjmení i žalobkyni, avšak marně. V. příjmení dohodu se žalovanou nedodržel a nikdy jí nevyplatil ničeho. Žalovaná v důsledku nedodržení dohody, resp. podvodu ze strany V. příjmení, rezignovala na partnerský vztah. Jako vlastník nemovitosti je povinna mj. plnit daňové povinnosti plynoucí z příjmů z pronájmu. příjmení je však mohla splnit, potřebuje znát výši nájemného, tu však stavu nezná. V důsledku této skutečnosti a s ohledem na změny v osobách pronajímatelů a předmětu smlouvy vyzvala žalobkyni k poskytnutí součinnosti při aktualizaci smlouvy 3mi e-maily ze dne datum zaslanými na ve smlouvě uvedené a na internetu dostupné e-mailové adresy žalobkyně. Protože žalobkyně nereagovala, požádala žalovaná o tlumočení své prosby žalobkyni příjmení jméno příjmení, realitní makléřku, která pronájem nemovitostí zprostředkovala. Ta sice prosbu žalované tlumočila obchodnímu řediteli žalobkyně p. příjmení, ale žalobkyně žádosti žalované ignorovala. Své právo podle čl. 6 odst. 4 smlouvy žalovaná využila až datum, kdy se rozhodla řešit ignoraci žalobkyně a kdy jí V. příjmení poněkolikáté předestřel svou stížnost na platební morálku nájemce a poskytl jí výpis ze svého účtu, z něhož je patrné, že se nájemce během roku 2020 minimálně 2x opozdil s platbou nájemného o více než 15 dnů. Po upozornění nájemce na právo okamžité výpovědi ze strany pronajímatele, které žalovaná zaslala žalobkyni do datové schránky dne datum, jí zaslala do datové schránky dne datum v 8.32 hod. výpověď s okamžitou platností. Současně se podařilo zajistit první kontakt účastníků a dne datum ve 14.00 hod. se uskutečnilo žalované s obchodním ředitelem p. příjmení a finančním ředitelem p. příjmení. Na něm žalovaná specifikovala důvod své výpovědi a předestřela, že po půl roce ignorace ze strany žalobkyně to byl jediný způsob, jak nájemce upozornit na neaktuálnost, ne-li neplatnost, smlouvy a dodatku číslo nutnost jejich aktualizace. Současně navrhla řešení a nabídla svou součinnost k jednání, které by za podmínky aktualizace smlouvy znamenalo další neomezené naplňování nájemního vztahu. Zástupci žalobkyně však vykázali zásadní neznalost, nepřipravenost a tudíž neschopnost řešení návrhů žalované a odkázali ji na možnost dalšího jednání po dovolených v průběhu září 2020. Žalovaná upozornila, že během 2. poloviny srpna a počátkem září 2020 čerpá dovolenou i ona, avšak udělila k jednání se žalobkyní plnou moc Mgr. jméno příjmení. Žalobkyně již přislíbila předložit návrh dodatku ke smlouvě, kterým by byly akceptovány současné poměry, tj. došlo by ke změně v osobách pronajímatelů, kterými jsou pouze příjmení příjmení a žalovaná, a dále předmět nájmu bude v souladu se stavem uvedeným na LV číslo v k.ú. obec, kdy platby za pronajaté nemovitosti budou sjednány odděleně a zasílány na účty pronajímatelů.

23. Podle ust. § 991 o.z. držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.

24. Podle ust. § 992 odst. 1 o.z. kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.

25. Podle ust. § 992 odst. 3 o.z. poctivému držiteli náleží stejná práva jako držiteli řádnému.

26. Podle ust. § 993 o.z. neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

27. Podle ust. § 994 o.z. má se za to, že držba je řádná, poctivá a pravá.

28. Podle ust. § 1002 o.z. pro držitele jiných práv platí § 996 až číslo přiměřeně.

29. Podle ust. § 1003 o.z. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

30. Podle ust. § 1007 odst. 1 o.z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil.

31. Podle ust. § 1008 odst. 1 o.z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

32. Řádná držba je taková, která se opírá o právní důvod způsobilý k nabytí vlastnického práva. Je-li tímto důvodem právní jednání (zpravidla smlouva), musí být platné. Pro posouzení podstaty poctivé držby je zásadní otázka, zda přesvědčivým důvodem, ze kterého vychází držitelovo přesvědčení, že mu náleží právo, které vykonává, je dobrá víra držitele, a v kladném případě obsah a podmínky této dobré víry. Nový občanský zákoník nemluví o dobré víře, ale o poctivosti držitele, kterou se rozumí subjektivní dobrá víra, tedy nevědomost držitele o nedostatku vlastního práva. Nepoctivostí potom je zlá víra, která je zde promítnuta ve své nejpřísnější podobě (mala fide je ten, kdo věděl, nebo musel vědět). Nejde tedy o morální hodnocení držitele; držitel může být nepoctivým ve smyslu § 992 odst. 1 věty druhé i tehdy, když je subjektivně přesvědčen o poctivosti svého jednání, a dokonce i tehdy, když jeho jednání skutečně z morálního hlediska poctivé je. Základem dobré víry je tak především přesvědčení o existenci právních skutečností, které by měly za následek vznik práva, jehož obsah držitel fakticky vykonává, resp. o neexistenci skutečností vzniku práva bránících. Poctivým držitelem je ten, kdo je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem. Poctivým držitelem naopak není ten, kdo se domnívá, že vykonává právo, které mu náleží, jestliže mu musí být z okolností zřejmé, že mu toto právo nenáleží. V ust. § 994 o.z. je stanovena presumpce existence titulu a dobré víry držitele.

33. Držbou jiných práv se rozumí držba jiného než vlastnického práva. Poctivý držitel práva je oprávněn vykonávat jeho obsah (chovat se tak, jako by právo existovalo), a to i když jde o jiné právo než vlastnické. Jde nejčastěji o práva odpovídající věcným břemenům, právo pachtu, právo nájmu apod.

34. V ust. § 1003 o.z. je upravena tzv. posesorní ochrana držby proti svémocnému rušení, které nespočívá v jejím odnětí (ve vypuzení z držby – viz § 1007 o.z.). Podmínkou úspěchu žaloby je držba žalobce a její svémocné rušení žalovaným; ten má k dispozici jen omezený okruh námitek proti této žalobě. Nemůže zejména namítat, že ruší na základě svého soukromého práv. Žalobu je třeba podat ve lhůtách uvedených v ust. § 1008 o.z. Žalobce tvrdící rušení musí být držitelem práva, ať vlastnického či jiného. Je jím tak nejen držitel vlastnického práva ke hmotné věci, ale může jít i o nájemce, pachtýře či oprávněného ze služebnosti. Není významné, zda žalobce je také subjektem drženého práva, podstatné je, že je jeho držitelem. To vyplývá z podstaty posesorní ochrany. Kdyby měl soud zjišťovat, zda je držitel i subjektem práva, řízení by se protáhlo a byl by zmařen účel držební žaloby. K úspěchu žaloby není třeba prokazovat kvalifikovanou držbu; ochrany požívá nejen držba řádná, poctivá a pravá, ale i držba nepoctivá, neřádná a nepravá (výjimku tvoří případy úspěšného uplatnění námitky nepravé držby žalovaným). Rušením držby je každé omezování držitele ve výkonu drženého (nezáleží tedy, zda také existujícího) práva, ať již vlastnického či jiného, nejde-li ovšem o vypuzení z držby (proti tomu poskytuje ochranu žaloba podle ust. § 1007 o.z.). Rušením je každý čin, jenž použití cizí věci obsahuje, a každé zabránění držitelova volného nakládání s věcí; u držby jiných práv každé zamezení nebo faktické ztížení výkonu práv. Patří sem např. odepření přístupu k drženému pozemku, uzavření vodovodu majitelem domu, zatarasení cesty poraženými stromy, vstup, chůze a jízda po cizím pozemku, rozšiřování práva cesty, stavba na cizím pozemku, nátěr cizí zdi, rozšiřování držby práva přes dosavadní míru a celá řada dalších jednání.

35. Žalobce se posesorní žalobou může domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Tato žaloba tak směřuje ke stejnému plnění jako žaloba negatorní (§ 1042 o.z.) Zatímco však rozhodnutím o negatorní žalobě je vztah mezi stranami, pokud jde o žalované rušení vlastnictví, definitivně upraven, rozhodnutí o žalobě posesorní proti rušení držby nevytváří překážku věci rozhodnuté pro pozdější negatorní žalobu. Tak např. nepodaří-li se žalobci prokázat, že byl držitelem, nebo podá-li žalobu pozdě, bude v posesorním řízení neúspěšný, může však dosáhnout ochrany v řízení petitorním, tedy v řádném soudním řízení o ochranu práva. V tom však již nebude jeho úspěch závislý na prokázání rušené držby, ale na zásahu do jeho práva.

36. V posesorním řízení je na žalobci, aby prokázal rušenou držbu a to, že ji žalovaný ruší. Žalovaný může namítat, že žalobce, který prokázal nabytí držby, ji mezitím pozbyl; důkaz o tom bude ležet na něm. Dále může tvrdit, že má právo k zásahu do cizí držby. Toto právo může vycházet z práva soukromého (dovolená svépomoc – např. stíhání chovaného zvířete na cizím pozemku, dovolené odstranění větví a kořenů sousedova stromu apod.) nebo z práva veřejného (např. domovní prohlídka, odnětí věci z rozhodnutí soudu apod.). Naproti tomu se žalovaný nemůže bránit tím, že rušebním činem vykonává své právo, není-li součástí tohoto práva oprávnění zasáhnout svémocně (bez soudního či úředního svolení) do cizí držby. Tak ani žalovaný, který je vlastníkem pozemku, který žalobce – držitel jiného práva z hlediska hmotného práva neoprávněně užívá jako soukromou cestu, nemůže uplatnit petitorní námitku, že žalobci ve skutečnosti právo cesty, jehož výkonu žalovaný zabránil, nenáleží. příjmení se vede o držbu a její rušení, nikoli o existenci práva k takovému jednání.

37. Ust. § 1007 o.z. upravuje žalobu pro vypuzení z držby, resp. z odňaté držby. I tu je třeba podat ve lhůtách uvedených v ust. § 1008 o.z.

38. Vypuzením z držby je svémocné a fyzické odnětí detence věci nebo svémocné překažení výkonu drženého práva (nejde-li o pouhé rušení držby). O vypuzení z držby vlastnického práva jde v případech, kdy se někdo zmocní držby násilím, lstí nebo zneužitím výprosy, nebo při použití uvedených skutečností jiného z držby vypudí, aniž by se jí sám ujal. Není vypuzením, když někdo nabyl držbu nebo detenci s vůlí dosavadního držitele a odmítá věc, byť i protiprávně, vrátit. Výjimku tvoří výprosa. Vypuzení z držby výprosníkem spočívá v tom, že po skončení výprosy její předmět nevrátí. Nejčastějším případem bude vypuzení z držby vlastnického práva ke hmotné věci. Zde spočívá vypuzení ve znemožnění faktického ovládání věci (detence). O vypuzení z držby jde i v případě, že z detence (faktického ovládání) je vypuzen ten, kdo má věc se souhlasem držitele (např. nájemník, oprávněný z práva užívacího apod.). Zpravidla půjde jak o vypuzení držitele z držby vlastnického práva, tak i o vypuzení detentora z držby jiného práva. Tak, jak je žaloba z rušené držby (§ 1003 o.z.) obdobou žaloby negatorní, je žaloba z odňaté držby obdobou žaloby reivindikační. Ohledně hmotněprávních podmínek žaloby z odňaté držby platí to, co bylo uvedeno u žaloby z rušené držby, včetně námitek proti žalobě. Žalobní návrh směřuje k tomu, aby se vypuditel zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Obnovení předešlého stavu bude zpravidla spočívat ve vydání věci, ve vyklizení nemovitosti a jejím předání žalobci anebo v obnovení určitého chování (něco dávat, něco konat, něčeho se zdržet nebo něco strpět).

39. Lhůta k podání držební žaloby počíná běžet poté, co se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší (lhůta subjektivní). Lhůta běží od okamžiku, kdy se držitel dozví o skutečnostech zakládajících právo podat držební žalobu, jde především o vědomost o rušebním činu. Žalobu je třeba podat do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé. Žaloba je tedy prekludována rok po rušebním činu (lhůta objektivní). Tato lhůta uplyne i v případě, že žalobce se v jejím průběhu o rušení, resp. o osobě rušitele nedozví. K opožděnému podání žaloby musí soud přihlédnout z úřední povinnosti.

40. Podle ust. § 176 o.s.ř. ustanovení § 177 až 180 se použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.

41. Podle ust. § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby věci, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.

42. Podle ust. § 178 o.s.ř. v řízení se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

43. Podle ust. § 180 odst. 1 o.s.ř. ve věci samé rozhoduje soud usnesením.

44. Žaloby na ochranu rušené držby poskytují provizorní ochranu rušené držby bez vazby na prokázané vlastnické nebo jiné právo k držené věci. Z ust. § 180 o.s.ř. vyplývá, že usnesení, jímž soud poskytuje ochranu držbě, je formálně vzato rozhodnutím ve věci samé, nikoliv specifickým předběžným opatřením. Přesto má jen provizorní podstatu, protože soud se při projednání věci omezí jen na zjištění existence držby a jejího svémocného rušení. Soud nemá přihlédnout k případným námitkám o právu k držbě a o povaze držby (§ 178 o.s.ř.). Rozhodnutí vydané v řízení podle ust. § 176 a násl. o.s.ř. lze přemoci pozdější skutečně meritorní žalobou napadající držbu a její poctivost (§ 995 o.z.). Nicméně žalobce, který uspěl s návrhem na ochranu držby podle ust. § 176 a násl. o.s.ř., nemá povinnost zahájit řízení o definitivním právu držby, tato iniciativa tíží osobu, která v řízení podle ust. § 176 a násl. o.s.ř. neuspěla. Tento rys zásadním způsobem odlišuje řízení podle ust. § 176 a násl. o.s.ř. od řízení o předběžném opatření.

45. V přezkoumávaném případě lze přisvědčit soudu I. stupně při rozhodování o této posesorní žalobě byl oprávněn zjišťovat toliko poslední držbu a její svémocné rušení a dálo to, zda byla žaloba podána ve lhůtě uvedené v ust. § 1008 odst. 1 o.z. Jestliže zjistil, že žaloba byla podána včas, že žalobkyně je držitelem nájemního práva na základěpísemné nájemní smlouvy a že žalovaná tuto držbu svémocně ruší, byly splněny podmínky, aby žalobě vyhověl. Žalovaná ve svých obsáhlých podáních neuvedla žádnou z přípustných námitek, kterými by se mohla posesorní žalobě ubránit. Námitka založená na tvrzení, že nájemní smlouva zanikla výpovědí, je pro rozhodnutí o posesorní žalobě irelevantní, tato otázka bude posuzována v řízení o žalobě o oprávněnosti výpovědi. Bez jakéhokoliv právního významu jsou rovněž námitky poukazující na spory žalované se svým bývalým partnerem – druhým pronajímatelem.

46. Odvolací soud proto usnesení soudu I. stupně podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, když pochybení neshledal ani v závislém nákladovém výroku II.

47. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal úspěšné žalobkyni jejich plnou náhradu, sestávající z odměny za právní zastoupení podle ust. § 7 a § 9 odst. 3 písm. e) AT za 1 úkon právní služby (vyjádření k odvolání) po částka, 1 režijní paušál po částka podle ust. § 13 AT a 21% DPH ve výši částka, celkem částka 48. Náklady odvolacího řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni v obecné pariční lhůtě (§ 160 o.s.ř.) k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.