36 C 336/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Behrem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalovanému: celé jméno žalovaného, datum narození, bytem adresa žalovaného, zastoupený JUDr. jméno příjmení, advokátem se sídlem adresa, o zaplacení 7875000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 200 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 8,5 % ročně z částky 1 200 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Ve zbylém rozsahu se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na poměrnou náhradu nákladů 386 239,56 Kč, ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 7,875 mil. Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od datum do zaplacení, což odůvodnil dluhem žalovaného z pěti úvěrových smluv, kdy podle první smlouvy Qmax číslo vyplatil žalovanému v době od června do července 2013 částku 1,5 mil. Kč ve čtyřech platbách, podle druhé smlouvy č. Qmax číslo vyplatil žalovanému v době od listopadu 2013 do prosince 2014 částku 2,875 mil. Kč v devatenácti platbách; podle třetí smlouvy Qmax číslo vyplatil žalovanému v době od února 2015 do prosince 2015 částku 600 tis. Kč ve dvanácti platbách; podle čtvrté smlouvy Qmax číslo vyplatil žalovanému v době od února 2016 do prosince 2016 částku 550 tis. Kč v jedenácti platbách; a podle páté smlouvy Qmax číslo vyplatil žalovanému v době od ledna 2017 do prosince 2020 částku 2,35 mil. Kč ve čtyřiceti sedmi platbách. Za poskytnutí všech úvěrů byl sjednán úrok 3,5% ročně. Termín splacení úvěrů byl sjednán na den datum. Žalobce je pravým vlastníkem pohledávek za žalovaným, což doložil výpisy z účtu a potvrzeními o platbách; ostatně žalovaný ani netvrdí, že by byl adresátem právního jednání, z něhož by se podávalo oznámení o změně věřitele. Tvrzení žalovaného, z jakého důvodu si částky ponechal, jsou nedostatečná, nevěrohodná a nedávají ani smysl. Jediné logicky vysvětlení představují žalobcem tvrzené úvěrové vztahy, které mezi účastníky vznikly poté, co se jednatel žalovaného seznámil s žalovaným prostřednictvím Ing. příjmení. Pokud jde o licenci žalobce k poskytování spotřebitelských úvěrů, je sice pravdou, že oprávnění žalobci zaniklo datum, ovšem z důvodu, že vzal svou žádost o prodloužení zpět, přičemž žalobce výplatami po uvedeném dni plnil smluvní závazky vůči žalovanému. Pokud jde o namítané promlčení, vztahuje se na poměry účastníků z.č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník s úpravou čtyřleté promlčecí doby. Pokud jde o formu smluv, byly uzavřeny písemně, žalobce je ale nemá k dispozici, protože o ně přišel v důsledku jednání třetí osoby, a to zřejmě kvůli Ing. příjmení. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, byly smlouvy uzavřeny za účinnosti z.č. 145/2020 Sb., o spotřebitelském úvěru, do jehož působnosti smlouvy (Qmax číslo číslo) nespadaly, a to s ohledem na jeho ustanovení § 2 písm. e). Žalovaný podepsal smlouvu o úvěru číslo s tím, že mohl v daný den smlouvu podepsat, jakkoli se snažil prokázat opak.

2. Žalovaný učinil nesporným přijetí tvrzených částek, nikoli však z důvodu úvěru. Žalovaný popsal důvod, proč si částky ponechal, ve své účastnické výpovědi. Žalovaný nepodepsal žalobci žádnou listinu. Nebyla dohodnuta ani splatnost vrácení částek. Pokud by mělo jít o úvěry, musel by žalobce řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, což se nestalo, a proto žalovaný namítá z opatrnosti neplatnost úvěrových smluv. Dalším důvodem neplatnosti je skutečnost, že v době výplaty určitých částek žalobce nedisponoval platným licenčním oprávněním od obec národní banky. Žalobce nechtěl smlouvy sepsat, protože hodlal pohledávky převést na OSC LLC se sídlem ve Spojených státech amerických. Od r. 2013 nebyli účastníci v kontaktu, a žalobce nikdy nevyzval žalovaného před 8. listopadem 2021 k vrácení částek. Jelikož žalobce převedl na třetí osobu pohledávky za žalovaným, nemá aktivní věcnou legitimaci; nadto jsou pohledávky promlčeny ve dvou letech podle § 107 odst. 1 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. K prokázání převodu pohledávek na zahraniční osobu, nechť soud ustanoví znalce k prozkoumání účetnictví žalobce. Pokud by soud dospěl k závěru, že se měl žalovaný bezdůvodně obohatit, namítá, že žalobce plnil vědomě nedluh podle § 2992 o.z.; případně se jedná o vnucené obohacení podle § 2997 o.z. Ze strany žalobce se jednalo o plnění na vlastní riziko, bez souhlasu žalovaného, a i poté, co měl žalobce zakázané úvěry poskytovat.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním:

4. K vyplacení tvrzených částek: v r. 2013 celkem 1,6 mil. Kč: 450 tis. Kč, 450 tis. Kč, 450 tis. Kč, 150 tis. K, 50 tis. Kč a 50 tis. Kč; v r. 2014 celkem 2,775 mil. Kč: 50 tis. Kč, 50 tis. Kč, 150 tis. Kč., 50 tis. Kč, 500 tis. Kč, 500 tis. Kč, 500 tis. Kč, 500 tis. Kč, 50 tis. Kč, 75 tis. Kč, 50 tis. Kč, 50 tis. Kč, 50 tis. Kč, 50 tis. Kč, 50 tis. Kč, 50 tis. Kč, 50 tis. Kč.; v r. 2015 celkem 600 tis. Kč: 12 x 50 tis. Kč; v r. 2016 celkem 550 tis. Kč: 11 x 50 tis. Kč; v r. 2017 celkem 650 tis. Kč: 13 x 50 tis. Kč; v r. 2018 celkem 600 tis. Kč: 12 x 50 tis. Kč; v r. 2019 celkem 600 tis. Kč: 12 x 50 tis. Kč; v r. 2020 celkem 500 tis. Kč: 10 x 50 tis. Kč. Celková suma výplat činí 7,875 mil. Kč, přičemž u každé platby je v poznámce označení Qmax a číslo úvěrové smlouvy (výpisy z účtu žalobce, potvrzení o platbách).

5. Žalobce upomenul žalovaného k zaplacení do jednoho měsíce od doručení výzvy z datum, která byla žalovanému doručena datum (výzva, doručenka).

6. Žalobce měl živnostenské oprávnění k poskytování spotřebitelského úvěru od března 2004 do datum; ukončení poskytování úvěrů bylo oznámeno též na internetových stránkách webová adresa (výpis z ŽR, internetová stránka).

7. Žalobce předložil předtisky smluv o úvěru s označením QuickMAX číslo, a to nepodepsanou, v níž jsou uvedeny jméno, příjmení, rodné číslo žalovaného, a také číslo občanského průkazu, údaje o bydlišti, telefonní číslo a bankovní účet. Rovněž je zde uveden úrok 3,5% ročně a datum splatnosti datum. Obdobně je vyplněn formulář ke smlouvě QuickMAX číslo, rovněž nepodepsaný; a také předtisk ke smlouvě QuickMAX číslo, a ke smlouvě QuickMAX číslo a ke smlouvě QuickMAX číslo, ovšem všechny nepodepsané. Dále žalobce předložil smlouvu o úvěru QuickMAX číslo, ve formě kopie, která je podepsána za žalovaného, dále za ručitele a za p. příjmení (formuláře smluv).

8. Účetní žalobce potvrdil datum, že žalobce účtuje ve svém účetnictví žalované pohledávky za žalovaným (potvrzení Ing. jméno příjmení).

9. Tvrzení žalovaného, že žalobce postoupil pohledávky O.S.D. LLC bylo prokazováno saldem odběratelů za léta 2008 až 2019, rozvahou (přílohou k daňovému přiznání žalobce) za léta 2013 až 2019 a přílohami k postupním smlouvám za léta 2013 až 2019, nicméně soud z nich spolehlivé zjištění o postoupení pohledávky za žalovaným neučinil, neboť v listinách salda a rozvahy se uvádí tolik obecná čísla, a pokud jde o přílohy k postupním smlouvám, obsahují pouze specifikaci postoupených pohledávek, sice konkrétním označením dlužníka, výše pohledávky, a dalších údajů, nicméně stále jedná pouze o seznam.

10. Žalobce předložil emaily, z nichž se podává, že Ing. příjmení sdělil datum p. příjmení číslo bankovního účtu žalovaného, a dával mu v dále uvedených dnech pokyny k výplatě částek: datum – 50 tis. Kč, datum tis. Kč, datum – 50 tis. Kč, datum – 150 tis. Kč, datum – 75 tis. Kč, datum – 50 tis. Kč, datum – bez určení (emaily k výplatám). 11. ulice národní banka odpověděla k dotazu soudu, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru může po zániku oprávnění k poskytování úvěrů provádět pouze správu již poskytnutého úvěru, a další peněžní prostředky vyplatit nemůže, byť je vázán smlouvou, kterou uzavřel se spotřebitelem před zánikem oprávnění (odpověď ČNB).

12. Z listin předložených žalovaným se podává, že žalovaný kupoval nemovité věci v obec podle smlouvy uzavřené datum (podpisy za jeho stranu z datum), a s tím že s vozidlem byl v opravě datum, a to v německém Bad Oeynhausenu, a s tím, že měl 22. a datum lékařskou pohotovost, přičemž datum měl volno, a s tím, že se v Bad Oeyhausenu přihlásil k bydlišti již v únoru 2008 a měnil v téže obci bydliště s manželkou v únoru 2009, a s tím, že se on a jeho rodina odhlásili z německého bydliště datum (kupní smlouva, účet za opravu vozidla, přihlášení k bydlišti v Německu – Anmeldung, odhlášení bydliště v Německu - Abmeldung).

13. Z výpovědi jméno příjmení soud zjistil, že pro žalobce zprostředkovává úvěry od r. 2008, žalovaného zná prostřednictvím Ing. příjmení coby zájemce o úvěr. Svědek pracoval jako jednatel T&C právnická osoba, jejímž majitelem byl Ing. příjmení, který podal na svědka tr. oznámení. Svědek podepsal asi pět až sedm ručitelských prohlášení za T&C příjmení příjmení jméno k úvěrům, které si bral žalovaný. Mezi účastníky vznikly dříve další úvěry, které T&C příjmení příjmení jméno dozajistila. Existuje předpoklad, že má T&C příjmení příjmení jméno písemná ručitelská prohlášení. Úvaha byla taková, že pokud by žalovaný jako příbuzný pana příjmení nesplácel řádně, převzala by T&C příjmení příjmení jméno pohledávku s tím, že by měla výhodné podmínky obchodování se žalobcem. Splacení úvěru mělo nastat do konce r. 2020. Úvěrové smlouvy mezi účastníky vznikly v písemné formě, přiložilo se k nim ručitelské prohlášení; svědkovi podepsané smlouvy ukázal Ing. příjmení, který vedl účetnictví pro T&C příjmení příjmení jméno. Na úvěrových smlouvách byly podpisy žalovaného a jméno příjmení. Svědek viděl žalovaného asi dvakrát nebo třikrát, úvěry mu měly sloužit na nemovitost. Že úvěrové smlouvy podepsal žalovaný, sdělil svědkovi příjmení příjmení, který byl u podpisu přítomen.

14. Z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení, bratrance žalovaného, soud zjistil, že zpracovával pro žalobce účetnictví v letech 2009 až 2019, má s ním civilní soudní spory, kdy je žalován o 33 mil. Kč z důvodu, že převzal závazek právnická osoba; zastupuje jej shodný zástupce, který zastupuje žalovaného. O pohledávkách za žalovaným se svědek dozvěděl z účetnictví žalobce, a to z písemné smlouvy o postoupení pohledávek na OSC LLC, usídlenou ve Spojených státech amerických. Žalobce postupoval pohledávky vždy k číslo nebo k číslo. Svědek se z přílohy smlouvy dozvěděl, že žalobce postupuje pohledávku za žalovaným v hodnotě 600 tis. Kč; důvodem pohledávky byl úvěr. Žalovaný svědkovi sdělil, že přijal od žalobce částku kolem 10 mil. Kč, jakož i to, o kolik je žalován v této věci. Svědek nezná obsah dohody účastníků, ani důvod, proč žalovaný peníze přijal; nebyl přítomen jejich jednání. Svědek nevěděl, že jméno příjmení podepsal ručitelská prohlášení za T&C právnická osoba; považoval jednání M. příjmení za zneužívající, např. když pomocí notářských zápisů zesplatnil úvěry. Vyplacení částek mezi účastníky se provedlo na základě elektronické sjetiny, jako v případě jiných osob; stejné to bylo v případě postoupení pohledávek, kdy svědek viděl pouze postupní smlouvu s přílohou. Dále měl svědek k dispozici výpisy z účtu od M. příjmení a dodavatelské faktury od p. příjmení. V případě žalovaného se jednalo v průběhu let o víceré postoupení pohledávek za jeho osobou; šlo vždy o částku 600 tis. Kč. Žalovaný svědkovi sdělil, že žalobci nic nepodepsal. Svědek dělal pro žalobce účetní závěrky, z nichž se podávalo, že pohledávky za žalovaným postoupil. Jestliže by žalobce pohledávky vlastnil a nepostoupil, jednalo by se z daňového hlediska o rozdíl v řádech několika mil. Kč. Svědek se z účetnictví žalobce nikdy nedozvěděl, že by postoupené pohledávky vracel. Výplaty peněz zpracovával jméno příjmení, svědek pak dostal údaje pro účetnictví. Jediným společníkem T&C právnická osoba byl vždy svědek; pokud jde o obchodní vztahy této společnosti se žalobcem, ví o nich svědek od doby, co se stal jednatelem, tedy od r. 2020. Svědek seznámil žalovaného s p. příjmení ještě v 90. letech. Žalovaný nesděloval, že by potřeboval peníze. Svědek ví, že pokud žalobce postupoval pohledávky na třetí osoby, měly původ v úvěrech. Svědek viděl úvěrové smlouvy, které žalobce používal, ale nikdy podle nich neúčtoval. Svědek navštěvoval žalovaného až v poslední době, když se dozvěděl o této věci. Žalovaný mu sdělil, že se spor vede, ale nesdělil, proč si peníze nechal a nechce je vrátit.

15. Z výpovědi jednatele žalobce jméno příjmení soud zjistil, že mají spory s Ing. příjmení i v dalších věcech, např. že opomněl uvést okolnosti nákupu T&C právnická osoba, která se zaručila za splnění úvěrů, jež si bral žalovaný, s tím, že žalobce věděl o hodnotě T&C právnická osoba kolem 50 mil. Kč a domníval se, že tato společnost zřídí zástavu na nemovitosti, na něž si žalovaný úvěry bral. Jednatel se setkal se žalovaným poprvé až v r. 2013, kdy k němu přijel spolu s Ing. příjmení a byl představen jako lékař pracující v Německu. Pro jednatele se tehdy jevil jako solventní s tím, že věděl, že se za něho zaručí T&C právnická osoba, za niž podepisoval první ručitelská prohlášení Ing. příjmení, a teprve následně byla k dozajištění prvních dvou úvěru podepsána panem příjmení. Ten podepsal za T&C právnická osoba, coby ručitele, i smlouvy o úvěru. Ke smlouvě vznikla složka, v níž byla založena smlouva, úvěrový návrh, ručitelské prohlášení, obchodní podmínky. Ručitelské prohlášení si vzal pan příjmení, jedno vyhotovení smlouvy o úvěru si vzal pan příjmení celé jméno žalovaného jedno vyhotovení smlouvy zůstalo žalobci. Ing. příjmení účtoval vždy na základě úvěrových smluv, měl k nim přístup. Žalobce nemá úvěrové smlouvy k dispozici. Dne datum odešel ze sídla žalobce příjmení příjmení i s počítačem, v němž bylo kompletní účetnictví žalobce, a jednatel žalobce se domnívá, že s sebou vzal i úvěrové smlouvy MUDr. celé jméno žalovaného. Ke konci r. 2020 se stala řada závazků Ing. příjmení, jakož i úvěry za žalovaným, splatnými, tudíž se Ing. příjmení rozhodl věc řešit uvedeným způsobem. Smlouvy o úvěru byly písemné, podepsané jednatelem žalobce, žalovaným, a dále jméno příjmení z titulu ručení a první dvě podepsány též Ing. příjmení z titulu ručení. Úvěrové smlouvy a ručitelská prohlášení mají žalovaný a Ing. příjmení; žalobce k nim přístup nemá. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného tak, že se dotazoval na příjmy, a také přihlížel k zajištění úvěru Ing. příjmení, a pokud jde o výdaje v r. 2013, dotazoval se žalobce na bydliště žalovaného a zřejmě požadoval doklad Sipo nebo něco obdobného, a pokud šlo o další úvěrové smlouvy, dotazoval se na jeho příjem a na změnu bydliště. Žalobce věděl, že může úvěry zajistit zástavou, ale žalovaný teprve dům v obec stavěl; nadto měl žalobce s T&C právnická osoba dlouhodobou obchodní spolupráci a dvanáctileté přátelství s Ing. příjmení. Žalobce také přihlížel k tomu, že bude pro žalovaného příjemnější, pokud pohledávku za ním převezme T&C právnická osoba a ta si zřídí teprve poté zástavu na nemovitost žalovaného. Žalovaný na úvěry nic nesplatil. Ing. příjmení viděli odnášet tvrzeným způsobem účetnictví, tj. dva šanony dokumentů a pc, a to: jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení a přítel paní příjmení. Úvěrové smlouvy a dokumentaci připravoval jednatel žalobce. Ing. příjmení měl v budově kancelář; jedná se o budovu T&C právnická osoba, kterou si žalobce pronajal. Jednatel neví, kde byly smlouvy uloženy, ale Ing. příjmení je k účtování používal; navíc měl od dveří universální klíč. Podání tr. oznámení na ztrátu smluv a dokumentů se od datum připravuje. Bylo připraveno postoupení pohledávek za žalovaným na americkou společnost, ale nedošlo k tomu z důvodu, že za postoupení nebylo zaplaceno; postoupeny měly být jen jistiny pohledávek, příslušenství mělo zůstat žalobci a ten je také řádně danil. K postoupení nedošlo i z důvodu, že amerického postupníka představují kamarádi p. příjmení. Pokud jde o výplaty úvěru po 50 tis. Kč, zakládaly smlouvy pouze úvěrový rámec, přičemž výplaty po uvedených částkách požadovali Ing. příjmení a žalovaný. Úvěr měl být splacen jednou splátkou. Žalobci byla známa všechna pravidla obec národní banky a je přesvědčen, že jde toliko o výklad žalovaného, že by žalobce tato pravidla porušil tím, že vyplatil sjednané úvěry. Naopak žalobce splnil smluvní závazky a dotazoval se na danou situaci též ČNB. Žalobce neztratil licenci, nýbrž vzal zpět žádosti o její prodloužení.

16. Z výpovědi jednatele žalobce jméno příjmení soud zjistil, že je ve funkci statutárního orgánu nepřetržitě od r. 2008; byl přítomen podpisu zřejmě poslední úvěrové smlouvy mezi účastníky; tehdy byl přítomen i žalovaný; jinak má informace od p. příjmení. Na úvěrech žalovaného spolupracoval p. příjmení. jméno příjmení viděl podepsané úvěrové smlouvy účastníků. Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti, zkoumal p. příjmení příjmy a výpisy z účtu, a přihlíželo se také k ručení p. příjmení a T&C příjmení příjmení jméno, jakož i k tomu, že je žalovaný lékař. Listiny ke zkoumání úvěruschopnosti určitě existovaly, ale byly součástí smluvní dokumentace, o niž žalobce přišel v souvislosti s jednáním p. příjmení. Ručitelská prohlášení byla rovněž součástí zmizelé dokumentace, z níž evidentně žalovaný určité listiny k dispozici má, když je založil do spisu. Žalobce má k dispozici jen jednu smlouvu Qmax s podpisem žalovaného, a to v kopii. Ing. příjmení přivedl žalovaného jako svého bratrance, také dával pokyny p. příjmení k výplatám, a také účtoval podle smluv. Ing. příjmení vypověděl nepravdivě řadu skutečností, např. že se dozvěděl o úvěrech žalovaného až z účetnictví, ačkoli to žalobce pomocí listin vyvrací. Pokud se žalovaný brání, že mu žalobce prostředky daroval, je to nesmysl, neboť žalobce nepůsobí jako charitativní organizace. Pokud jednatel ví, nebyl účel úvěrů sjednán, ale žalobce věděl, že chce žalovaný úvěry na stavbu nemovitosti. Ing. příjmení jako ručitel byl pro žalobce bonitní; zaručil se v písemné formě. Ing. příjmení zpracovával účetnictví žalobce, zaúčtoval úvěry a měl přístup k bankovnímu systému. Žalobce pohledávky za žalovaným určitě vlastní; pokud jde o daňová přiznání za léta 2008 2019, předpokládá jednatel, že žalobce v nich vykazoval, že pohledávky vlastní; předpokládá, že možná v některých letech vykazoval, že mu jistiny nepatří, ale pak se to asi překlopilo zpátky.

17. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že úvěry nedostal, žádné doklady Sipo žalobci v r. 2013 nepředal a předat nemohl, protože bydlel s manželkou v Německu. Úvěry nemohly sloužit na výstavbu, protože žalovaný kupoval dům jako hotový, k čemuž předkládá kupní smlouvu. Žalovaný úvěrové smlouvy nepodepsal a pokud jde o tvrzení, že se jeho podpis nachází na kopii, kterou žalobce založil do spisu, lze to jednoduše vyvrátit srovnáním tvrzeného podpisu s podpisem na procesní plné moci, nebo na občanském průkazu žalovaného, případně na jiné listině. Podepsat ani nemohl, protože pracuje v Německu jako lékař, obec je vzdálené 800km a den před a den po podpisu měl 24 hodinové směny, k čemuž zakládá do spisu listiny. S p. příjmení se žalovaný znal již před r. 2013, když se zastavil za příbuzným příjmení v obec. Žalobce sice posílal žalovanému peníze, ale to bylo poté, co žalovaný p. příjmení v předchozích letech pomáhal. Další předtisk vyfabulované smlouvy o úvěru z r. 2013 obsahuje údaje o občanském průkazu žalovaného, které byly žalobci sděleny až v r. 2014. Pokud jde o zaslání listin z účetnictví žalobce, bylo by dobré zkoumat, jestli žalobce předložil finančnímu úřadu daňové přiznání, v němž přiznává vlastnictví pohledávek, nebo že je převedl na třetí osobu. Žalovaný v letech před poskytnutím peněz vypomáhal p. příjmení, který se pak bez dohody s ním a o své vůli rozhodl posílat peníze, a žalovaný to akceptoval. Mezi účastníky nevzniklo písemné právní jednání; žalovaný neví, že se měl za splnění tvrzených úvěrů zaručit Ing. příjmení nebo T&C příjmení příjmení jméno. Žalovaný je přesvědčen, že si žalobce vytvořil ex post předtisky tvrzených smluv. Žalovaný rovněž popírá, že by jej žalobce v letech 2013 až 2016 vyzval k dokládání bonity. Pokud jde o konkretizaci výpomoci, kterou měl žalovaný poskytnout, odmítá o ní vypovídat, protože k tomu nemá důkaz. Žalovaný měl do října 2013 přechodné bydliště v ulici jméno Rady v obec na část obce Celkem zaslanou sumu zjistil žalovaný až podle žaloby; peníze běžně spotřeboval. Listiny, které byly žalovaným dodány do spisu, a týkají se účetnictví žalobce, byly zřejmě získány od p. příjmení. Skutečnost, že si žalovaný peníze ponechal, lze označit za revanš za výpomoc, kterou poskytl p. příjmení. Přijaté peníze žalovaný nedanil. Pokud jde o e-mailovou adresu email, jedná se o e-mail žalovaného. Žalovaný neřešil poznámky„ Qmax a určité číslo“, které doprovázely příchozí platby peněz.

18. Z výpovědi svědka příjmení jméno příjmení soud zjistil, že vykonával funkci člena dozorčí rady žalobce od února 2017 asi do poloviny 2020, neví, jak by měl zpochybňovat výpověď jednatele příjmení, viděl jméno žalovaného v seznamu postupovaných pohledávek u Ing. příjmení, který zpracovával účetnictví pro žalobce a který mu potvrdil, že to je žalovaný. Při nástupu do funkce člena dozorčí rady svědek věděl, že žalobce poskytuje spotřebitelské úvěry, dále že je řízen p. příjmení, příjmení a příjmení, a že postupuje vždy k číslo a k číslo pohledávky do zahraničí osobě OSD z Ameriky, což mu potvrdil Ing. příjmení s tím, že za pohledávky bylo zaplaceno bezhotovostním převodem. Předsedkyní dozorčí rady byla paní příjmení a dalším členem byl p. příjmení. Dozorčí rada se sešla pouze jednou při svém ustavení, protože na počátku r. 2018 žalobce přišel o licenci k poskytování úvěrů a předsedkyně radu nesvolávala; činnost poskytování úvěrů prakticky skončila. Svědek nekontroloval žádné listiny ani výstupy; z činnosti dozorčí rady také nejsou žádné výstupy. Svědek žádné nesrovnalosti ohledně žalobce nezjistil; společnost byla bez problému, neměla závazky po splatnosti. Svědek žádnou odměnu z výkonu funkce neměl; rada fakticky činná nebyla. Pokud jde o poskytování úvěrů, měl žalobce dealery, kteří měli kanceláře, v nichž jednali se zájemci o úvěr. Účetnictví zpracovával Ing. příjmení s tím, že svědek předpokládá, že mu podklady předávali jednatelé a p. příjmení, jehož svědek zná. Svědkovi ukázal p. příjmení smlouvu o postoupení pohledávek. Do doby zániku své funkce byl svědek pouze zapsán v obchodním rejstříku, žádnou práci v dozorčí radě fakticky nevykonával. Pokud byl svědek v r. 2019 v kanceláři, v níž byl Ing. příjmení, byl tam z důvodu, že Ing. příjmení zpracovával daňové přiznání žalobce.

19. Soud zamítl důkazní návrh žalovaného, aby ustanovil znalce k prozkoumání účetnictví žalobce, aby zjistil, že byla pohledávka za žalovaným postoupena na třetí osobu a že za ni bylo zaplaceno. Důvodem zamítnutí byla nadbytečnost navrženého důkazu, a to s ohledem na právní úpravu postoupení pohledávek, z níž se podává, jak se změna věřitele směrem k dlužníkovi prokazuje.

20. Soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci: žalobce zaslal žalovanému v letech 2013 až 2020 částku 7875000 Kč, a to v 93 platbách na bankovní účet žalovaného, aniž by se mu podařilo prokázat, že účastníci uzavřeli tvrzené úvěrové smlouvy Qmax s tvrzenou dobou splatnosti závazku úvěry splatit do datum s úrokem 3,5% ročně. Žalovanému se nepodařilo prokázat, že by žalobce pozbyl pohledávku na vydání vyplacených peněz, ani to, že by mu žalobce zaslal v 93 platbách peníze jako vědomý nedluh, nebo jako plnění odpovídající daru, nebo plnění na vlastní riziko.

21. Rozhodné právní předpisy 22. k nalezení účinné právní úpravy Podle § 3028 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (2) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3036 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona. 23. právní úprava účinná do konce r. 2013: Podle § 497 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platilo, že smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 387 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platilo, že (1) Právo se promlčí uplynutím promlčecí doby stanovené zákonem. (2) Promlčení podléhají všechna práva ze závazkových vztahů s výjimkou práva vypovědět smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou. Podle § 388 odst. 1 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platilo, že promlčením právo na plnění povinnosti druhé strany nezaniká, nemůže však být přiznáno nebo uznáno soudem, jestliže povinná osoba namítne promlčení po uplynutí promlčecí doby. Podle § 391 odst. 1 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platilo, že u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Podle § 394 odst. 2 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platilo, že u práva na vrácení plnění uskutečněného podle neplatné smlouvy počíná promlčecí doba běžet ode dne, kdy k plnění došlo. Podle § 397 z.č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku platí, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Podle § 451 z.č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku platilo (1) Kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. (2) Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 24. právní úprava účinná od datum: Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2991 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že (1) Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2997 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že (1) Dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl. (2) Plnila-li osoba proto, že k tomu byla přivedena lstí, donucena hrozbou nebo zneužitím závislosti, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. To platí i v případě, že plnila osoba nesvéprávná. Podle § 2998 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že plnila-li strana vědomě proto, aby druhá strana něco vykonala za účelem zakázaným nebo zcela nemožným, nemá právo požadovat, aby jí to bylo vráceno. Dal-li však někdo, aby zabránil protiprávnímu činu, něco tomu, kdo se chtěl činu dopustit, může požadovat vrácení. Podle § 609 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že (1) Jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. (2) Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 621 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání. Podle § 629 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že (1) Promlčecí lhůta trvá tři roky. (2) Majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 638 z.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku platí, že (1) Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. (2) Bylo-li bezdůvodné obohacení nabyto úmyslně, promlčí se právo na jeho vydání nejpozději za patnáct let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

25. Soud hodnotil provedené důkazy zvlášť a v jejich vzájemných souvislostech, přihlížeje ke všemu, co za řízení vyšlo najevo.

26. Pokud žalobce tvrdil, že uzavřel jako úvěrující s úvěrovaným žalovaným celkem pět úvěrových smluv, a to v letech 2013, 2015 a 2016 (data zjištěna z předtisků smluv Qmax), přičemž žalovaný namítal, že byly neplatné a že se jednalo o bezdůvodné obohacení ve formě plnění nedluhu, daru, nebo na vlastní riziko žalobce, dospěl soud k závěru, že bylo třeba přihlížet k předcházejícím právním úpravám, účinným do konce r. 2013, tedy k z.č. 513/1991 Sb., obchodnímu zákoníku, který upravoval smlouvu o úvěru v §§ 497 a násl., a k z.č. 40/1964 Sb., občanskému zákoníku, který upravoval bezdůvodné obohacení v §§ 451 a násl. Obchodní zákoník upravoval též otázku promlčení, a to komplexně i ve spotřebitelských vztazích, přičemž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že se na spotřebitele použije celá úprava promlčení v obchodním zákoníku, neboť v ní nelze shledat žádné spotřebiteli přitěžující pravidlo (rozhodnutí NS zn. 32Cdo 3337/2010 z 24. července 2012).

27. S ohledem na ustanovení § 3028 odst. 3 občanského zákoníku 2012 se na relativní závazkové vztahy použijí předpisy, za nichž vztahy vznikly, a to zcela (vychází se z principu tzv. plné neretroaktivity občanského zákoníku 2012).

28. Jestliže soud dospěl k závěru, že jsou vztahy účastníků vystavěny na principu bezdůvodného obohacení, přičemž obohacení žalovaného představovala každá platba od žalobce, která došla na jeho bankovní účet, vznikl vztah okamžikem připsání částky.

29. Z toho důvodu všechny částky připsané do datum podléhají aplikaci právní úpravy účinné do tohoto data, a všechny platby od datum podléhají aplikaci občanského zákoníku 2012.

30. Pokud jde o vlastní posouzení vzniku úvěrových vztahů, dospěl soud po prvním jednání k závěru, že není obvyklé ani přirozené, aby obchodní společnost, zabývající se podnikáním v oblasti poskytování spotřebitelských úvěrů, zaslala žalovanému v letech 2013 až 2020 v souhrnu žalovanou částku, a to v 93 zaslaných platbách, aniž by za takovým plněním stál úplatný právní důvod, zejména úvěr.

31. V průběhu dokazování, a také po poučeních, která byla účastníkům dána, však nebylo možné učinit spolehlivý závěr, že účastníci tvrzené úvěrové smlouvy uzavřeli. Ostatně důkazní nouze si byl žalobce od počátku řízení vědom, když v žalobě uvedl alternativu posouzení podle pravidel o bezdůvodném obohacení.

32. Soud prakticky vyčerpal všechny důkazní návrhy žalobce, ale ke spolehlivému závěru o vzniku úvěrových smluv, ať už podle § 497 obchodního zákoníku, nebo podle § 2395 občanského zákoníku 2012 nedospěl.

33. Nejen z tvrzení žalobce, ale i z provedených výslechů jednatelů žalobce, jakož i z výpovědí dalších jím navržených osob, se podává, že měly úvěrové smlouvy vzniknout v písemné formě. Dokazování mělo nedostatek průkazu písemné formy prakticky nahradit, jelikož měl žalobce o vyhotovení úvěrových smluv přijít, a to nekalým jednáním, ohledně něhož se domnívá, že za ním stojí bývalý účetní Ing. jméno příjmení, bratranec žalovaného.

34. Žalobce předložil čtyři nepodepsané formuláře smluv Qmax shodných čísel, jaká tvrdí v žalobě, a jedno podepsané vyhotovení v kopii, o němž tvrdil, že nese podpis žalovaného. Vedle skutečnosti, že žalovaný svůj podpis na kopii popřel, žalobce nenavrhl ustanovit znalce ke zkoumání pravosti podpisu.

35. Soud tedy shrnul dosavadní výsledky dokazování, z nichž se podává sice silná domněnka, že za platbami v počtu 93 částek lze těžko hledat jiný spravedlivý hospodářský důvod mezi účastníky (iusta causa), než úvěr, a to i s přihlédnutím k velmi vyhýbavému vysvětlení žalovaného, že nechce tento důvod vysvětlovat, nicméně se stále jedná o pouhou domněnku. V civilním soudním řízení musí být sporné skutečnosti spolehlivě zjištěny, a to v součinnosti s účastníky (§ 6 o.s.ř.), proto soud poskytl žalobci při posledním jednání zevrubné poučení o stavu věci a o možnosti věc posoudit jako bezdůvodné obohacení, načež žalobce reagoval, že již žádné další důkazní návrhy nemá.

36. Soud vzal při svém poučení v potaz nejen tvrzení, že měly být uzavřeny písemné smlouvy o úvěru, ale že měla vzniknout též písemná ručitelská prohlášení ze strany T&C právnická osoba a ze strany Ing. jméno příjmení, nicméně ani ta nebyla předložena, a žalobce ani neměl podpůrný návrh, aby si soud vyžádal listiny od třetí osoby.

37. Výpovědi slyšených osob nemohly být spolehlivým základem pro nahrazení písemné formy úvěrových smluv, a to i s přihlédnutím k pravidlu, že se v pochybnostech právní jednání posoudí ve prospěch spotřebitele (§ 55 odst. 3 o.z. 1964 a § 1812 o.z. 2012), přičemž výpovědi shodné nebyly, naopak je lze rozdělit podle příznivosti pro tu kterou stranu podle toho, kým byla osoba k výslechu navržena.

38. Soud nemá dostatek zjištění pro to, aby vyhodnotil, že výpověď některé slyšené osoby byla nepravdivá, jelikož to dosud provedené důkazy ani neumožňují. Je ale zřejmé, že všechny výpovědi být zcela pravdivé nemohou, protože si odporují. jméno příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení vypovídali jistým způsobem o uzavření úvěrových smluv a o vzniku ručení, zatímco Ing. jméno příjmení a žalovaný toto popřeli. Pokud jde o výpověď Ing. jméno příjmení, nevěděl ke vztahům účastníků nic více, než že byla pohledávka za žalovaným součástí seznamu postupovaných pohledávek; jinak výpověď této osoby měla sloužit ke zpochybnění výpovědi jednatele žalobce příjmení, což se podle hodnocení soudu nepodařilo, neboť svědek nebyl v dozorčí radě žalobce prakticky vůbec činný z důvodů, o nichž vypověděl.

39. Jestliže právní úprava vyžaduje pro vznik pojmenované smlouvy splnění podstatných náležitostí, musel by soud pro dovození vzniku takové smlouvy vzít za prokázané, že měl žalobce postavení úvěrujícího, žalovaný postavení úvěrovaného, a že oba tito účastníci projevili souladnou vůli ke vzniku úplatného vztahu, jehož podstatou je dohoda o poskytnutí peněžních prostředků za peníze (za úrok). To však spolehlivě prokázáno nebylo, zejména proto ne, že chyběl spolehlivý důkaz o projevu vůle žalovaného ke vzniku úvěru. Emaily, jež žalobce předložil, a z nichž se podávají v několika málo měsících pokyny Ing. příjmení jednateli příjmení k výplatám na účet žalovaného, žádný projev vůle ke vzniku úvěru nepředstavují. Jde jen o prosté pokyny k výplatě.

40. Soud by sice mohl vzít vznik úvěrových vztahů za prokázaný na základě kombinace přímých a nepřímých důkazů, ale muselo by se jednat o spolehlivé zjištění. Jestliže žalobce žádné další důkazní návrhy neměl, hodnotil soud dosavadní důkazy jako nedostatečné, neboť právní úprava nepočítá s tím, že se v pochybnostech dovodí úplatný úvěrový vztah; naopak se v pochybnostech vyloží právní jednání ve prospěch spotřebitele, a žalovaný jako spotřebitel peníze od žalobce přijímal.

41. Soud tedy hodnotil právní vztahy účastníků jako běžné bezdůvodné obohacení, jako plnění bez platně vzniklého právního důvodu, a to s přihlédnutím ke zcela nijakému vysvětlení žalovaného, jenž odmítl na otázku soudu odpovědět, ačkoli jinak se svou účastnickou výpovědí souhlasil. Tvrdil sice, že jednateli příjmení před zasíláním peněz pomohl, ale ani to nechtěl vysvětlit, protože k tomu nemá důkaz. Z hlediska žalovaného se tedy jednalo o výpomoc, za niž se mu měl žalobce„ revanšovat“ protihodnotou 7,875 mil. Kč, ovšem ještě s tím, že tento„ revanš“ postoupil bez vědomí žalovaného na osobu usídlenou ve Spojených státech amerických v rámci své běžné praxe postupování pohledávek.

42. Zároveň soud přihlédl ke skutečnosti, že nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů nezasílá omylem 93 plateb poměrně vysokých částek po dobu sedmi let, aniž by k tomu existovalo logické vysvětlení. Žalovaný zpochybňoval žalobní konstrukce žalobce, jeho aktivní věcnou legitimaci, nicméně co do vysvětlení, proč si peníze ponechal a nevrátil je, součinný vlastně nebyl. Soud tedy poskytl žalovanému při posledním jednání poučení, aby i on označil další důkazy k obraně, že mu žalobce zasílal peníze vědomě jako tzv. nedluh, nebo že mu je zasílal na vlastní riziko, ač k tomu nebyl povinen. Rovněž žalovaný odpověděl, že žádné další důkazní návrhy nemá.

43. Soud tedy dospěl k závěru, že se nemůže jednat o zvláštní poměry z bezdůvodného obohacení na bázi plnění nedluhu nebo plnění na vlastní riziko podle §§ 2992, 2997 a 2998 o.z., protože rozhodl v neprospěch žalobce pouze z důvodu pochybností o dostatečnosti důkazů ke vzniku úvěrových vztahů, nicméně z toho, co prokázáno bylo, se rozhodně nepodává, že by chtěl žalobce žalovaného obdarovat, nebo že by peníze ve vysokém počtu případů zasílal mimo běžně uvažovaný rámec svého podnikání. Věc má evidentně širší pozadí ve vztazích mezi žalobcem, žalovaným, Ing. příjmení a T&C právnická osoba Zvláštní skutkové podstaty bezdůvodného obohacení podle §§ číslo, číslo a číslo by vyžadovaly ke svému naplnění rovněž spolehlivý závěr, že se tak skutkový děj odehrál, a to se žalovanému nepodařilo prokázat, ač o tom byl poučen.

44. Soud tedy podřadil zjištěné vztahy účastníků pod obecnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení podle § 451 občanského zákoníku 1964 ve vztahu k platbám došlým na účet žalovaného do konce r. 2013, a pod obecnou skutkovou podstatu bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku 2012 ve vztahu ke všem ostatním platbám na účet žalovaného.

45. Žalobce je ten, na jehož úkor se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil. V řízení nebyl proveden spolehlivý důkaz, že by si mohl žalovaný zaslané peníze ponechat; proto byl a je povinen je žalobci vydat, nicméně žalovaný vznesl důvodnou námitku promlčení, v důsledku níž se jeho povinnost velmi omezuje, a to na částku 1,2 mil. Kč s příslušenstvím. Zbylý nárok žalobce je promlčen, protože žalobu podal až datum, přičemž ohledně bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku 2012 platí subjektivní tříletá promlčecí lhůta podle § 629 odst. 1 a podle § 619 odst. 2, a pro bezdůvodné obohacení podle obchodního zákoníku platí čtyřletá promlčení doba podle jeho § 397. Součet nepromlčených plateb k vydání činí 1,2 mil. Kč. Jestliže žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k plnění do jednoho měsíce od doručení, což nastalo podle doručenky datum, přiznal soud žalobci od datum též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o.z. a podle nařízení č. 351/2013 Sb.

46. Jestliže žalovaný namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce, dospěl soud k závěru, že námitka není důvodná, neboť se z provedeného dokazování nepodává, že by pohledávku postoupil, tedy pozbyl vlastnictví k ní. Žalovaný nepředložil dopis s oznámením o postoupení pohledávky, ani výzvu postupníka, aby bylo plněno jemu. Soud sice zamítl důkazní návrhy žalovaného, aby ustanovil znalce ke zkoumání účetnictví, vč. otázky, že žalobci mělo být za postoupení pohledávky zaplaceno, ale takový důkaz by byl nadbytečný s ohledem na právní úpravu, která stanoví, jak se prokazuje změna věřitele ve vztahu k dlužníku, a jak se tento zprostí závazku (§ 526 občanského zákoníku 1964 a § 1882 občanského zákoníku 2012). Nadto žalovaný ani netvrdil, že by namísto žalobci vydal obohacení postupníkovi. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že žalovaný ani po poučení žádné další důkazy neoznačil.

47. Soud po určitou dobu zjišťoval, jak žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, k čemuž zjistil pouze dílčí skutečnosti z výpovědi jednatelů Slabého a příjmení, a také z výpovědi žalovaného, jenž popřel, že by předal žalobci doklad Sipo. Jestliže soud dospěl k předběžnému právnímu závěru o poměru z bezdůvodného obohacení, nemělo smysl se dále otázkou úvěruschopnosti zabývat, ačkoli lze jinak uvést, že kdyby žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal pořádně, zřejmě by býval mohl mít k základu věci více důkazních prostředků. Skutečnost, že takové listiny nepředložil, představuje další důvod, byť vedlejší, proč soud nakonec dospěl k závěru, že se mu nepodařilo prokázat hospodářský důvod z úvěru. Žalobce vstoupil do sporu jen s určitým množstvím listin, vědom si, že se může dostat do důkazní nouze. Poukázal sice na ztrátu úvěrových složek a na to, že žalovaný založil do spisu část jeho účetnictví, ale to samo o sobě neprokazuje, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Břemeno tvrzení a břemeno důkazu nejen ke vzniku úvěrových smluv, ale i ke zkoumání úvěruschopnosti tížilo jeho. Žalobce se sice bránil poukazem na § 2 písm. e) z.č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, že se některé smlouvy z věcné působnosti zákona vyloučily s ohledem na výši úvěru, nicméně u všech tvrzených smluv tomu tak nebylo (Qmax číslo – 600 tis. Kč; Qmax číslo – 1,5 mil. Kč, Qmax číslo – 550 tis. Kč).

48. Jestliže žalovaný namítl, že žalobce nemohl úvěr poskytnout, protože pozbyl licenci, nemělo význam rozhodnutí ve věci stavět na vyhodnocení této námitky, jelikož soud dospěl k závěru, že se žalobci nepodařilo vznik úvěrových vztahů prokázat, nicméně hypoteticky by soud hodnotil tuto námitku jako důvodnou jen tehdy, jestliže by plnění smluvního závazku narušilo veřejným právem chráněný zájem spotřebitele natolik intenzivně, že by si to účel a smysl pravidla vyžadoval (§ 580 odst. 1 o.z.).

49. O nákladech rozhodl soud podle § 142 odst. 2 a § 151 odst. 1,2 o.s.ř., a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, když úspěšnějšímu žalovanému přiznal právo na poměrnou náhradu, počítanou z rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem žalovaného, tedy částkou 6675000 Kč (= rozsah zamítnutí) a částkou 1,2 mil. Kč (rozsah povinnosti žalovaného), tj. 5475000 Kč = 69,53 procent z výsledné náhrady.

50. Zástupce žalovaného učinil jedenáct účelných úkonů právní služby: - věc převzal - vyjádřil se ve věci 21. ledna, 6. června, 15. července a datum - účastnil se čtyř soudních jednání 13. května, 21. června, 26. srpna a datum, přičemž druhé a třetí jednání přesáhlo dvě hodiny, tudíž se jedná o 2x2 úkony služby.

51. Odměna činí podle § 7 advokátního tarifu 39820 Kč za úkon právní služby, tedy za 11 úkonů jde o číslo x 11 = 438020 Kč.

52. Dále soud přiznal paušální náhradu hotových výdajů podle § 13 advokátního tarifu, tj. 11 x 300 Kč = 3300 Kč.

53. Dále soud přiznal doložené cestovné, když zástupce žalovaného použil k přepravě vozidlo na benzin, s kombinovanou spotřebou podle velkého tech. průkazu 8,2 litru na 100 Km. Podle internetového vyhledávače činí vzdálenost ze sídla zástupce do sídla soudu a zpět 2 x 210km = 420km. Jestliže zástupce učinil cestu ke čtyřem soudním jednáním, ujel celkem číslo km. Při cestě k prvnímu jednání byla účinná vyhláška č. 47/2022 Sb., která stanovila náhradu za benzin o 95 oktanech ve výši 37,1 Kč na litr paliva, a také náhradu za opotřebení vozidla 4,7 Kč na kilometr jízdy. Při cestě k druhému, třetímu a čtvrtému jednání byla účinná vyhláška č. 116/2022 Sb., která stanovila náhradu za benzin o 95 oktanech ve výši 44,5 Kč na litr paliva, a také náhradu za opotřebení vozidla 4,7 Kč na kilometr jízdy. Pak platí, že za cestu k prvnímu jednání náleží zástupci náhrada cestovného 3251,72 Kč, a za cestu k druhému, třetímu a čtvrtému jednání náhrada cestovného 3 x 3506,56 Kč, což v součtu činí 13771,4 Kč.

54. Dále soud přiznal podle § 14 advokátního tarifu náhradu promeškaného času na cestách k jednání soudu, přičemž podle internetového vyhledávače jedna cesta trvá dvakrát pět započatých půlhodin, tj. 2 x 5 x 100 Kč = 1000 Kč, což při čtyřech cestách činí 4000 Kč.

55. Uvedené složky náhrady je třeba sečíst pro účely náhrady daně z přidané hodnoty, přiznané podle § 151 odst. 2 o.s.ř., tj. číslo číslo číslo číslo = číslo x 0,21 (sazba dph) = 96409,19 Kč.

56. Součtem náhrada činí číslo číslo číslo číslo číslo = 555500,59 Kč.

57. Jestliže soud přiznal žalovanému poměrnou náhradu, činí výsledek náhrady číslo x 0, číslo (procentní vyjádření poměru úspěchu a neúspěchu) = 386239,56 Kč.

58. O splatnosti k rukám zástupce žalovaného rozhodl soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř., v obecné lhůtě podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody k jiné lhůtě nebo splátkám nebyly zjištěny (žalobce o ně nežádal). Proti rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení, ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhodne Krajský soud v Praze. Nesplní-li účastník povinnost podle rozsudku řádně a včas, bude ji moci oprávněný vymáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo exekučním návrhem.