36 C 34/2024

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A zastoupený Jméno žalovaného B sídlem Adresa žalovaného B o 400 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 400 000 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 400 000 Kč od 17. 2. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 96 917 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se vůči žalovanému domáhal vydání bezdůvodného obohacení, a to v podobě kupní ceny ve výši 400 000 Kč za pozemek parc. č. , Anonymizováno, v obci , adresa, , katastrální území , Anonymizováno, (původně i kupní ceny za obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, ve výši 550 000 Kč), kterou zaplatil žalovanému na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný v době uzavření dané smlouvy neměl být schopen posoudit následky svého jednání, strany spolu dne 5. 12. 2022 uzavřely dohodu o zpětném převodu práv, podle níž žalobce žalovanému uvedenou nemovitost navrátil. Protože však žalovaný nevrátil zaplacenou kupní cenu, domáhá se jí žalobce soudní cestou.

2. Žalovaný nárok žalobce odmítl s tím, že ve skutečnosti šlo o zapůjčení 400 000 Kč, neboť potřeboval provozní kapitál na založení společnosti pro podnikání v oblasti dopravního značení, k čemuž ho přesvědčil jeho předlužený pracovní kolega. Peníze mu přislíbil žalobce, který chtěl získat spoluvlastnický podíl žalovaného na bytovém domě a pozemcích, protože však k němu měli ostatní spoluvlastníci předkupní právo, rozhodl se ho obejít založením společnosti , právnická osoba, , kam žalovaný vloží svůj spoluvlastnický podíl jako nepeněžitý vklad a následně bude 100% podíl na společnosti převeden na žalobce. Současně měla být prodána zahrada, která přiléhala k domu a kterou měl žalovaný ve svém výlučném vlastnictví. Žalovaný se nicméně tehdy domníval, že se svým spoluvlastnickým podílem pouze zaručí za zápůjčku ve výši 400 000 Kč a za půl roku ji žalobci vrátí navýšenou o odměnu žalobci ve výši 150 000 Kč, celkem tedy 550 000 Kč. Ve skutečnosti šlo ovšem o převod vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu a k zahradě, a to přestože tento podíl byl za účelem vkladu do uvedené společnosti oceněn částkou 1 505 750 Kč a v probíhajícím trestním řízení byla jeho tržní cena stanovena na 3 750 000 Kč. Žalovaný byl sice až následně omezen ve svéprávnosti, ale skutečnost, že jeho osobnost je velmi jednoduchá a se sníženou schopností logického úsudku (byl mu diagnostikován intelektový výkon nacházející se v pásmu výrazného podprůměru – IQ 66), že je naivně důvěřivý a snadno ovlivnitelný druhými, musela být běžné osobě při obchodním vyjednávání v rozhodnou dobu zřejmá. Žalovaný ani zdaleka nemohl rozeznat a odhadnout motiv jednání žalobce, nerozuměl také listinám, které mu byly připraveny a které podepsal. Právní jednání, kdy žalovaný ve velmi krátkém časovém sledu a za nápadně nevýhodných podmínek uzavřel s žalobcem několik smluv, je podle jeho názoru ve zcela zjevném rozporu s dobrými mravy, což má za následek absolutní neplatnost, která dále plyne z rozporu s veřejným pořádkem, jelikož v danou dobu nebyl schopen posoudit následky takového jednání. Kromě toho byl uveden v omyl, jelikož jeho úmyslem bylo uzavřít smlouvu o zápůjčce, nikoli kupní smlouvu na prodej zahrady. K tomu doplnil, že částku 550 000 Kč obratem vrátil žalobci v hotovosti a částku 400 000 Kč předal shora zmíněnému pracovnímu kolegovi, jenž však s ohledem na oddlužení společné podnikání s žalovaným nezahájil. Nakonec žalovaný namítl, že nárok žalobce je promlčen, neboť žalobce již od počátku musel, resp. mohl a měl být srozuměn s tím, že kupní smlouva je neplatná, jelikož žalovaného lstivě uvedl v omyl, že k uzavření došlo za nápadně nevýhodných podmínek a také že jedná s osobou trpící poruchou osobnosti a intelektu. Z těchto důvodů navrhl, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Strany mezi sebou učinily nesporným, že dne 18. 2. 2020 spolu uzavřely kupní smlouvu k pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zapsaném na listu vlastnictví , Anonymizováno, pro katastrální území , Anonymizováno, , a že kupní cena byla stanovena na částku 400 000 Kč, přičemž uhrazena byla ve dvou splátkách bezhotovostní platbou na účet žalovaného, a to dne 19. 2. 2020 ve výši 200 000 Kč a dne 25. 2. 2020 ve výši 200 000 Kč, kdy stejného dne byla uhrazena i částka 550 000 Kč jakožto cena za obchodní podíl ve společnosti , právnická osoba, Pro zjištění ostatních rozhodujících skutečností soud provedl následující dokazování.

4. Z dohody o zpětném převodu práv ze dne 5. 12. 2022 soud zjistil, že strany mezi sebou učinily nesporným, že vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, v katastrálním území , Anonymizováno, je žalobce, a to na základě kupní smlouvy ze dne 18. 2. 2020, jejímž předmětem byl převod vlastnického práva k této nemovitosti, dále že je nesporným, že žalovaný podal vůči žalobci žalobu o určení vlastnického práva a také že je nesporným, že žalovaný byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , omezen ve svéprávnosti. Na základě toho si obě strany sjednaly zpětný převod vlastnického práva ke zmíněné nemovitosti, s tím že toto právní jednání musí být schváleno opatrovnickým soudem. Žalobce se mj. zavázal, že do 10 dnů ode dne právní moci takového schválení právního jednání podá k příslušnému katastrálnímu úřadu návrh na vklad vlastnického práva k nemovitosti ve prospěch žalovaného a žalovaný se zavázal do 10 dnů ode dne zápisu jeho vlastnického práva vzít uvedenou žalobu o určení vlastnického práva zpět. Strany také výslovně uvedly, že předmětem dohody není finanční vyrovnání za zpětný převod práv, neboť na tom se nedohodly. Dohodu za žalovaného podepsala jeho sestra jako opatrovnice jmenovaná níže uvedeným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ sp. zn. , spisová značka, .

5. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplynulo, že ke dni 8. 4. 2024 byl vlastníkem uvedeného pozemku parc. č. , Anonymizováno, žalovaný.

6. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. 6. 2022, č. j. , spisová značka, , v právní moci dne 31. 8. 2022, se podávalo, že žalovaný byl na dobu tří let omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý právně jednat, pokud jde o majetkoprávní záležitosti přesahující 13 000 Kč, dále že není způsobilý uzavírat smlouvy o „půjčce“, úvěru a leasingu a smlouvy se závazkem k nikoli jednorázovému finančnímu plnění nebo „smlouvy obdobné povahy“ týkající se finančních služeb bez ohledu na výši plnění, a že není způsobilý pořizovat pro případ smrti nebo rozhodovat o vydědění. Z odůvodnění rozsudku pak vyplývalo, že žalovaný trpí vrozenou a stálou poruchou intelektu a lehkou mentální retardací, která není medicínsky ovlivnitelná, žalovaný se obtížně orientuje v sociálních situacích, je emocionálně snadno ovlivnitelný, manipulovatelný a zneužitelný. Je sice schopen provádět běžné operace typu placení poplatků za telefon nebo placení nákladů za bydlení, ale není schopen složitějšího právního jednání a přestože základní početní úkony zvládá, jeho povědomí o hodnotě peněz je problematické. Není také schopen dostatečně předvídat důsledky svého jednání, jen obtížně se orientuje v principech fungování společnosti i v běžných mezilidských vztazích, ke svému okolí je nekritický, ochotně učiní, oč je požádán, byť by to bylo v jeho neprospěch, protože lest neprohlédne.

7. Ze znaleckého posudku Ústřední vojenské nemocnice, vypracovaného dne 26. 4. 2021 pro účely trestního řízení, a z jeho dodatku ze dne 11. 10. 2021, vyplývalo, že žalovaný sice netrpí duševní chorobou ve vlastním slově smyslu, psychotického charakteru s narušením kontaktu s realitou, ale je u něj přítomna lehká mentální retardace. Jeho osobnost je simplexní, se sníženou schopností vyhodnocovat komplexní situace a má sníženou schopnost logického usuzování, na čemž se pravděpodobně podílí dlouhodobý abúzus alkoholu. Aktuální intelektový výkon se nacházel v pásmu výrazného podprůměru (IQ 66) a jeho celkový kognitivní výkon je výrazně snížený. Porucha intelektu se u žalovaného ovšem nacházela i v době uzavírání předmětných kupních smluv, žalovaný nebyl schopen dostatečně pochopit význam tohoto právního jednání, nebyl totiž např. schopen pochopit rozdíl mezi půjčkou, kupní smlouvou, zřízením zástavního práva, předkupním právem, převodem obchodního podílu apod., přičemž porucha intelektu a osobnosti u žalovaného nemusela být zřejmá při letmém společenském styku, ale běžné osobě při obchodním vyjednávání by měla být zřejmá.

8. Z usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2024, č. j. , spisová značka, , jímž byl zrušen zprošťující rozsudek soudu prvního stupně, bylo nakonec zjištěno, že skutek, který byl předmětem posuzování trestního soudu (tj. uvedení žalovaného žalobcem úmyslně v omyl za účelem získání majetkového prospěchu), se v té či oné podobě stal. Poškozený (žalovaný) ho líčil jako zápůjčku částky 400 000 Kč s tím, že do půl roku žalobci vrátí 550 000 Kč, navíc měla být zajištěna zástavou nemovitosti, jejíž hodnota asi šestkrát převyšovala hodnotu zapůjčené částky a v níž poškozený bydlel, čehož si obžalovaný (žalobce) byl vědom. Podle verze obžalovaného by situace byla ale ještě horší, neboť chtěl, aby mu poškozený prodal nemovitost v hodnotě 3 milionů Kč za 550 000 Kč, přičemž ten komplikované a složité právní jednání nebyl schopen pochopit. Úplné skutkové zjištění a právní kvalifikaci, zda jde případně o trestný čin podvodu nebo lichvy, odvolací soud ponechal soudu prvního stupně.

9. Z předžalobní výzvy ze dne 9. 2. 2024 včetně dokladu o podání k poštovní přepravě soud zjistil, že žalovaný byl ještě před podáním žaloby vyzván k úhradě požadované částky, a to nejpozději do 16. 2. 2024.

10. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítnul, neboť měl pro posouzení a rozhodnutí věci dostatek podkladů a další důkazní prostředky by již nemohly, s ohledem na právní závěry, ze kterých nakonec vycházel, jak dále rozvedeno, přinést jiná zásadní zjištění. Zjištěný skutkový stav soud posoudil následujícím způsobem po stránce právní.

11. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

12. Podle § 610 odst. 2 o. z. jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

13. Po posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Předem je však třeba uvést, že soud na základě nesporných skutečností a provedeného dokazování nabyl přesvědčení, že v době, kdy žalobce s žalovaným uzavírali kupní smlouvu na předmětný pozemek, byl žalovaný zcela nezpůsobilý tímto způsobem právně jednat, neboť nepochybně i v této době trpěl vrozenou a stálou, medicínsky neovlivnitelnou poruchou intelektu a lehkou mentální retardací. Jestliže se jen obtížně orientuje v sociálních situacích, je emocionálně snadno ovlivnitelný, manipulovatelný a zneužitelný, jeho povědomí o hodnotě peněz je problematické a není schopen v určité situaci rozlišovat mezi zápůjčkou peněz a kupní smlouvou, neboť je ke svému okolí nekritický, ochotně učiní, oč je požádán, a lest neprohlédne, přičemž tento jeho stav musel být žalobci velmi dobře znám, jinak by totiž ani nenavrhoval, aby mu žalovaný prodal nemovitost za zhruba šestinovou cenu, nelze kupní smlouvu ze dne 18. 2. 2020 chápat jinak, než jako neplatnou. A to jak z důvodu toho, že takové právní jednání žalobce se zjevně příčilo dobrým mravům (§ 580 odst. 1 o. z.), tak z důvodu, že právně jednal v tomto rozsahu nesvéprávný žalovaný (§ 581 o. z.).

14. Z toho pak vyplývá, že by byl dán nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, neboť poskytnutí částky ve výši celkem 400 000 Kč, jak bylo mezi stranami nesporným, bylo plněním bez právního důvodu. Námitky žalovaného, že jde o neplatné právní jednání, tudíž v zásadě pouze potvrzovaly žalobou uplatněný nárok. Žalovaný ovšem vznesl i námitku promlčení, kterou se soud chtěl zabývat, a to poté, co bude v trestním řízení pravomocně rozhodnuto o vině žalobce, neboť žalovaným bylo tvrzeno, že žalobce jednal úmyslně, takže již od počátku musel vědět, že jedná podvodně. Soud proto řízení přerušil, aby bylo najisto postaveno, zda žalobce v rozhodné době jednal s úmyslem se na úkor žalovaného obohatit, a z tohoto důvodu jej uvedl v omyl (žalovaný byl skutečně v domnění, že jde o zápůjčku), případně „jen“ zneužil jeho rozumové slabosti (žalovaný si byl vědom prodeje pozemku, ale nebyl schopen pochopit význam tohoto právního jednání), či zda případně nebude u žalobce nakonec jeho trestněprávní odpovědnost s ohledem např. na absenci úmyslu dovozena.

15. Krajský soud v Praze však usnesením ze dne 22. 1. 2025, č. j. , spisová značka, , rozhodl o tom, že řízení přerušeno nebude, neboť v předmětném trestním řízení se žádná významná otázka pro toto řízení neřeší. Smlouva, kterou strany mezi sebou uzavřely, prostě není platná, a je třeba provést její vypořádání v rozsahu poskytnutých plnění, a to bez dalšího. Jestliže se pak vlastnické právo nepromlčuje, námitka promlčení žalovanému nesvědčí.

16. Soud, přestože šlo o procesní rozhodnutí ohledně otázky přerušení řízení, je právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“), neboť jde o právní názor týkající se přímo merita věci. Vyjádřen byl zcela jasně, takže zdejší soud jakožto soud prvního stupně nevidí žádnou možnost, jak by se od něj mohl odchýlit, ačkoli v jiné situaci by se nabízely úvahy ohledně výkladu zákona (§ 2 odst. 3 o. z.), případně snad i zneužití práva (§ 8 o. z.). To však již není na místě, bez ohledu na to, jaký konkrétní osud měla částka, kterou žalobce ve dnech 19. 2. 2020 a 25. 2. 2020 poskytl žalovanému. Je třeba naopak vyjít z obvyklého výkladu zákona a ustálené rozhodovací praxe, podle které platí, že v případě neplatné kupní smlouvy, jíž měla být převedena nemovitost, jsou plněními, která jsou si její účastníci povinni vydat, ze strany prodávajícího převod vlastnictví a ze strany kupujícího zaplacení kupní ceny. Jde o případ vzájemného (vzájemně podmíněného) plnění, kdy jedna strana nemůže požadovat plnění bez současného poskytnutí protiplnění (tzv. synallagmatický závazek). Jen k takto vymezenému plnění se pak vztahuje ustanovení § 610 odst. 2 o. z., jehož smyslem je zamezit nerovnoměrnosti spočívající v tom, že prodávající je ve svém nároku na vydání nemovitosti zvýhodněn oproti kupujícímu, jehož nárok na vrácení peněžitého plnění se promlčuje, nepromlčitelností vlastnického práva (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 2148/2000, jehož závěry jsou aplikovatelné i za nové právní úpravy). Přeneseno na projednávanou věc to znamená, že žalovanému skutečně námitka promlčení nesvědčí, neboť promlčení by nemohl namítnout ani žalobce, protože vlastnické právo žalovaného nepodléhá promlčení (§ 614 o. z.). Jestliže tedy soud nemohl ke vznesené námitce přihlédnout, musel s ohledem na již shora uvedené přisvědčit názoru žalobce, že plnění, které žalovaný obdržel, je plněním bez právního důvodu a žaloba na vydání tohoto bezdůvodného obohacení je tudíž podle § 2991 odst. 1 o. z. důvodná.

17. Z tohoto důvodu tedy soudu nakonec nezbylo, než žalobě vyhovět, a to včetně požadovaných úroků z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne prodlení podle shora uvedené předžalobní výzvy k plnění. Rozhodl proto, jak ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.

18. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšnému žalobci náleží plná náhrada nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 20 000 Kč a z nákladů zastoupení advokátem. Tomu podle § 6 odst. 1, § 7 bod 6 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) náleží odměna ve výši 9 900 Kč za každý z šesti úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby, písemné podání nebo návrh ve věci samé ze dne 25. 11. 2024, účast při jednání soudu dne 1. 10. 2024 a 6. 5. 2025) a podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za pět úkonů učiněných do 31. 12. 2024 a ve výši 450 Kč za jeden úkon po 1. 1. 2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.). Dále mu podle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu náleží náhrada za promeškaný čas ve výši 100 Kč dne 1. 10. 2024 a ve výši 150 Kč dne 6. 5. 2025 (srov. čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb.), a to za každou započatou půlhodinu cesty z jeho sídla do sídla soudu a zpět, což činí celkem 1 000 Kč, a cestovné podle § 1 písm. b) a § 4 písm. a) vyhlášky č. 398/2023 Sb. pro cestu dne 1. 10. 2024, resp. vyhlášky č. 475/2024 Sb. pro cestu dne 6. 5. 2025 ve výši celkem 1 218 Kč (2 x 120 km při průměrné spotřebě 12 l/100 km). To vše mimo soudního poplatku včetně náhrady za daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. činí celkem 96 917 Kč.

19. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., když nebyl zjištěn důvod pro stanovení lhůty delší či plnění ve splátkách, a místo plnění u náhrady nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.