36 C 71/2026

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudcem Mgr. Vladimírem Loutockým ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 18 620 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 3 000 Kč a částky 4 620 Kč a zákonných úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 18 620 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení, a to z titulu řádně a včas neuhrazeného úvěru ve výši 10 000 Kč, který mu na základě smlouvy ze dne 14. 12. 2023 poskytla společnost právnická osoba., IČO IČO, jako právní předchůdkyně žalobkyně. Na výzvu soudu, zda její právní předchůdkyně splnila povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), žalobkyně nijak nereagovala, ovšem již v žalobě uvedla, že pokud by soud žalovanou částku nepřiznal z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, žádá přiznání této částky z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž žalovaný dosud ničeho neuhradil. Soud proto vyšel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala a žalobkyně tudíž sama pokládá zmíněnou smlouvu ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou.

2. Ve věci bylo rozhodnuto jen na základě předložených listinných důkazů bez nařízení jednání za podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto souhlasila a žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud měl proto za to, že nemá námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota a výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 20. 7. 2025 soud zjistil, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně získal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaný prohlásil, že je svobodný, v jeho domácnosti žijí celkem čtyři osoby, z toho tři s vlastním příjmem, je zaměstnán u společnosti právnická osoba jako project support manager, jeho příjmy činí 24 797 Kč měsíčně a výdaje 15 000 Kč měsíčně a neprochází exekučním nebo insolvenčním řízení. Právní předchůdkyně tedy zjevně vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by si je jakkoli ověřovala, a v tomto ohledu skutečně nebyla úvěruschopnost žadatele o úvěr zkoumána řádně a s odbornou péčí.

5. Z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní výzvy k plnění ze dne 20. 7. 2025 včetně potvrzení o odeslání poštovní zásilky bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, a že žalobkyně ještě před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že pokud právní předchůdkyně žalobkyně přes neplatnost uvedené smlouvy poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, plnila bez právního důvodu a vzniklo jí tak právo na vrácení bezdůvodného obohacení, tedy toho, co sama plnila. Žalovaný doposud ničeho uhradil, a to nejen právní předchůdkyni žalobkyně, ale ani žalobkyni. Na ni byla pohledávka za žalovaným postoupena v souladu s § 1879 a § 1880 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (déle jen „o. z.“), o čemž právní předchůdkyně žalovaného řádně vyrozuměla (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 4148/2014). Platí totiž, že na postupníka může přejít postoupená pohledávka z bezdůvodného obohacení, i když ji účastníci v postupní smlouvě kvalifikovali jako pohledávku vyplývající např. ze smlouvy o úvěru či zápůjčce (srov. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, publikován pod č. 27/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

7. Z těchto důvodů soud žalobě vyhověl pouze co do částky 10 000 Kč, o kterou se žalovaný bezdůvodně obohatil a doposud ji žalobkyni nezaplatil. S ohledem na výši peněžité povinnosti soud ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil lhůtu k plnění tří dnů, která je přiměřená také okolnostem případu. Ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, a to včetně požadovaných zákonných úroků z prodlení, neboť k vydání uvedeného bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, jak již shora uvedeno (srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž bylo judikováno, že novou dobu splatnosti, pokud se na ni účastníci nedohodnou, stanoví až soud v daném řízení, příp. rovněž rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2024, sp. zn. 26 Co 38/2024, anebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. 33 Cdo 87/2025, z nějž jasně vyplývá, že absentuje-li výzva k vrácení poskytnuté jistiny úvěru podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nemůže být žalovaný v prodlení).

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. s ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu byl mezi účastníky řízení zanedbatelný. Při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci přitom soud přihlédl i k výši příslušenství, kapitalizovaného ke dni rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, a to do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha-západ. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.