37 C 213/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice Okresnímu soudu Praha - západ náklady státu spočívající v odměně opatrovníka ve výši, která bude stanovena v samostatném usnesení a to ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení, kterým budou náklady státu vyčísleny.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 30 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila zejména tím, že dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně - společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], uzavřela s žalovaným smlouvu o půjčce [číslo] na jejímž základě žalovanému poskytla v hotovosti v den uzavření smlouvy peněžní prostředky ve výši [částka], což žalovaný potvrdil svým podpisem. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 60 týdenních splátkách po [částka] Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne [datum]. Celkovou dlužnou částku měl žalovaný zaplatit nejpozději dne [datum]. Marným uplynutím týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně měla tohoto dne právo na uhrazení celé dlužné částky. Ke dni [datum] činila dlužná jistina [částka] a souhrnný dlužný poplatek [částka]. Pohledávka ze smlouvy o půjčce včetně příslušenství byla na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností od tohoto data. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni postoupení činila výše pohledávky za žalovaným částku [částka] s příslušenstvím tvořeným zákonnými úroky z prodlení. Od uzavření smlouvy o půjčce do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek žalovaný uhradil celkem částku [částka], poté již neuhradil ničeho. Po žalovaném tak žalobkyně požaduje zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka] sestávající z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky souhrnného poplatku ve výši [částka], dále kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka] (tj. zákonného úroku z prodlení ve výši 7,75 % ročně z celkové dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do [datum]) a úroků z prodlení v zákonné výši 7,75% ročně z celkové dlužné částky ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. K námitce promlčení pak žalobkyně doplnila, že žalovaný dne [datum] podepsal uznání dluhu ve smyslu § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, čímž uznal předmětnou pohledávku ze smlouvy uzavřené s právní předchůdkyní žalobkyně co do důvodu i výše a zavázal se ji splatit v měsíčních splátkách po [částka] počínaje únorem 2013 Ani poté však žalovaný ničeho neuhradil. Tím došlo k posílení procesní pozice žalobkyně jako věřitele, neboť ta nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, byl splněn nebo zanikl jinak, aby toto prokázal. S ohledem na uznání dluhu pak předmětná pohledávka nemůže být promlčena, neboť promlčecí doba by v souladu s § 110 odst. 1 věty druhé zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, uplynula nejdříve dne [datum]. Způsob sjednání souhrnného poplatku jednou částkou, obsaženou hned pod sjednanou částkou půjčky, uvedenou stejnou formou a vyznačenou stejně výrazně jako výše půjčky, je pak dle žalobkyně pro žalovaného přehledný, jednoznačný a příznivý, žalovanému tak muselo být ihned zřejmé, kolik činí jeho závazek. Namítla dále, že žalovaný již při podpisu smlouvy a převzetí částky měl v úmyslu nedodržet sjednané závazky s tím, že takovému jednání, které vědomě a od počátku porušuje základní princip„ pacta sunt servanda“, nemůže být poskytnuta právní ochrana. Žalobkyně je dále přesvědčena, že ujednání smluvních stran platit úroky a náklady označené ve smlouvě jako souhrnný poplatek ve výši [částka] nelze posoudit za neplatné podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku jako celek, neboť je zcela obvyklé, že půjčky bývají poskytovány oproti povinnosti zaplatit úroky (viz § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku) a ani sjednání poplatku odpovídajícího nákladům souvisejících s poskytnutím půjčky zákonu neodporuje. Dle názoru žalobkyně pak požadovaná výše souhrnného poplatku není v rozporu s dobrými mravy. V případě, že by soud dospěl k jinému závěru, je povinen zkoumat a posoudit, jaká výše rozporná není a tudíž požívá právní ochrany. V této souvislosti je třeba přihlédnout zejména k tomu, že souhrnný poplatek v sobě zahrnuje jednak cenu za poskytnutí finanční částky, jednak náhradu nákladů za administrativní činnost a za hotovostní odběr splátek. Žádné jiné poplatky spojené s poskytnutím půjčky žalovaný nebyl povinen platit. Navíc byla půjčka poskytnuta za rizikovějších podmínek, než tak činí banky, nebylo vyžadováno žádné zajištění, půjčka byla žalovanému poskytnuta ve velmi krátkém časovém úseku a žalovaný nemusel vynakládat žádné další prostředky na její splácení. Výše RPSN dle žalobkyně, která v této souvislosti poukázala na § 10 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, kterým se dle jejího názoru předmětná smlouva řídí, představuje jeden z ekonomických ukazatelů výhodnosti půjčky či úvěru, který má spotřebiteli usnadnit výběr z dostupných produktů, jeho výše však neříká ničeho o přiměřenosti či mravnosti plnění, které věřitel půjčkou získává. V daném případě je pak výše RPSN ovlivněna mj. délkou splácení. Opatrovník, který byl žalovanému ustanoven z důvodu neznámého pobytu, pak dle názoru žalobkyně nemůže namítat pravost podpisu soukromé listiny, neboť nemohl zjistit stanovisko žalovaného, a tudíž ani nemůže dojít k přenosu důkazního břemena na žalobkyni.

2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil a vzhledem k tomu, že jeho pobyt není znám, byl mu pro toto řízení ustanoven opatrovník. Opatrovnice sporovala, že smlouvu o půjčce podepsal žalovaný a že žalovanému byla částka [částka] předána, dále že žalovaný podepsal uznání dluhu a že mu bylo oznámeno postoupení pohledávky. K námitce žalobkyně, že opatrovnice žalovaného nemůže namítat pravost podpisu soukromé listiny, uvedla, že zastupuje žalovaného a práva a povinnosti vznikají přímo zastupovanému, není tedy důvod, aby se důkazní břemeno měnilo v neprospěch žalovaného. Pro případ, že by žalovaný smlouvu o půjčce skutečně podepsal a nárok existoval, vznesla námitku promlčení s tím, že splatnost poslední splátky měla nastat dne [datum]. Dále namítla, že tzv. souhrnný poplatek ve výši [částka] je zastřeným úrokem, který je s ohledem na tvrzenou výši poskytnutých prostředků nemravný a žalobkyni nelze přiznat soudní ochranu. RPSN ve výši 224,28% za 60 týdnů je řádově vyšší než výše úroků u úvěrů poskytovaných bankami v daném období. Ujednání o výši úroků je tudíž dle § 3 a § 39 zákona č. 40/1964 Sb. neplatné. Rovněž uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně byla v době uzavření smlouvy nebankovní společností, jejímž předmětem bylo mj. poskytování úvěrů a půjček z vlastních zdrojů. Na žalobkyní poskytované půjčky se proto vztahují ustanovení o spotřebitelských smlouvách, v nichž jsou mj. zakázána ujednání, která zakládají hrubou nerovnováhu práv v neprospěch spotřebitele (§ 1813 o.z.). Je na žalobkyni, aby prokázala, že splnila podmínky, které jí vůči žalovanému v pozici spotřebitele ukládá občanský zákoník, zákon č. 145/2010 Sb., v platném znění a zákon na ochranu spotřebitele [číslo] Sb. Podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález] by pak měl soud zkoumat, zda právní předchůdkyně žalobkyně prověřila schopnost žalovaného půjčku s veškerým příslušenstvím splatit. Z listiny nazvané jako Oznámení o postoupení pohledávky pak plyne, že žalovaný měl s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřít nejméně tři smlouvy o půjčení finančních prostředků, které byly ke dni [datum] nesplaceny. Právní předchůdkyně žalobkyně si tak musela být vědoma finančních problémů žalovaného a její jednání lze hodnotit minimálně jako využití finanční tísně žalovaného. Dle opatrovnice žalobkyně neprokázala svou aktivní legitimaci, když nedoložila ani postoupení žalované pohledávky, která není v příloze [číslo] předložené smlouvy o postoupení pohledávek uvedena. Ze všech shora uvedených důvodů navrhla, aby žaloba byla zamítnuta.

3. V řízení se jedná o věc s mezinárodním prvkem, neboť žalovaný je státním příslušníkem Slovenské republiky. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda je dána jeho pravomoc (mezinárodní příslušnost) ve věci rozhodovat a podle jakého právního řádu má soud ve věci postupovat. Otázku pravomoci pak soud zkoumal z hlediska Nařízení EP a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení“). Podle čl. 18 odst. 2 smluvní partner může podat žalobu proti spotřebiteli pouze u soudů členského státu, v němž má spotřebitel bydliště. Podle čl. 62 odst. 1 Nařízení pro posouzení toho, zda má strana řízení bydliště v členském státě, u jehož soudů byl podán návrh, použije soud své právo. Nařízení neobsahuje explicitní úpravu soudní příslušnosti pro řízení proti osobám neznámého pobytu; rozlišuje mezi osobami, které mají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se určuje podle článků 4 a 5 Nařízení), a osobami, které nemají bydliště na území některého členského státu (příslušnost se až na výjimky určuje v každém členském státě podle jeho vlastních právních předpisů - viz článek 6 Nařízení). Skutečnost, že žalovaný je neznámého pobytu, tzn. nelze určit, zda má bydliště na území některého členského státu či vně Evropské unie, nemůže bez dalšího znamenat, že by Nařízení neumožňovalo otázku příslušnosti osloveného soudu k projednání žaloby proti osobě neznámého pobytu posoudit. Podle Nařízení lze postupovat i v případě takových žalob, resp. nebrání tomu, aby bylo použito ustanovení národního práva, které umožňuje vést řízení proti osobě, jejíž pobyt není znám (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V dané věci se soudu nepodařilo zjistit bydliště žalovaného. Soud nemá ani žádné průkazné indicie umožňující dospět k závěru, že žalovaný má skutečné bydliště mimo území Evropské unie. Vlastním šetřením pak bylo zjištěno, že poslední známé bydliště žalovaného se nacházelo na adrese [adresa žalovaného]. V souladu se závěry Soudního dvora EU vyjádřenými v rozsudku ze dne [datum], C [číslo], Hypoteční banka v . [jméno] [jméno] [příjmení], je tudíž dána mezinárodní příslušnost soudů České republiky jakožto soudů členského státu, na jehož území měl žalovaný poslední známé bydliště.

4. Pokud jde o hmotné právo je v daném případě rozhodné ustanovení čl. 3 Nařízení EP a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), podle kterého se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. V daném případě byla volba provedena ve smlouvě o půjčce, a to zejména odkazem na ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku a zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Rozhodné je tak právo české.

5. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

6. Z originálu Smlouvy o půjčce ze dne [datum] bylo zjištěno, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka [částka], kterou žalovaný v hotovosti převzal, což potvrdil svým podpisem na smlouvě. Žalovaný se zároveň zavázal věřiteli vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši [částka]. Celkem se tedy žalovaný zavázal zaplatit [částka] v 59 týdenních splátkách po [částka] s tím, že poslední splátka činí [částka]. První splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Jako svou adresu žalovaný uvedl Družstevná [číslo], [příjmení] [jméno], Slovensko, [rodné číslo]. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že nedílnou součástí této smlouvy jsou smluvní podmínky uvedené na zadní straně formuláře. Smlouva byla označena [číslo].

7. Z kopie listiny označené jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ soud zjistil, že se jedná o tiskopis společnosti [právnická osoba], který obsahuje text, podle nějž osoba [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], uznává ve smyslu § 558 č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, celkovou pohledávku této společnosti ve výši [částka] za jeho osobou vyplývající ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] [číslo] uzavřených se společností co do důvodu i výše a zavazuje se ji plně uhradit. Dále listina obsahuje pokyn k vyplnění údajů a jejího zaslání zpět faxem či poštou. Ručně je pak zaškrtnuta kolonka, že jmenovaný uplatňovanou pohledávku nemůže uhradit najednou, žádá o zaslání splátkového kalendáře a poštovních složenek s tím, že dle svých současných finančních možností navrhuje měsíční splátky ve výši [částka], které bude pravidelně zasílat vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem únor. Listina je datována dne [datum] a opatřena podpisem s příjmením žalovaného.

8. Z originálu listiny označené jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ soud zjistil, že se jedná o tiskopis společnosti [právnická osoba], který obsahuje text, podle nějž osoba [celé jméno žalovaného], [rodné číslo], uznává ve smyslu § 558 č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v platném znění, celkovou pohledávku této společnosti ve výši [částka] za jeho osobou vyplývající ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] uzavřených se společností co do důvodu i výše a zavazuje se ji plně uhradit. Dále tato listina obsahuje pokyn k vyplnění údajů a jejího zaslání zpět faxem či poštou. Ručně je pak zaškrtnuta kolonka, že jmenovaný uplatňovanou pohledávku nemůže uhradit najednou, žádá o zaslání splátkového kalendáře a poštovních složenek s tím, že dle svých současných finančních možností navrhuje měsíční splátky ve výši [částka], které bude pravidelně zasílat vždy nejpozději k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem únor. Listina je datována dne [datum] a opatřena podpisem s příjmením žalovaného.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a strany [číslo] přílohy [číslo] této smlouvy soud zjistil, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] [číslo] ze dne [datum].

10. Z listiny označené jako oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a poštovního podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa], zaslána společností [právnická osoba] výzva k zaplacení dlužných pohledávek v celkové výši [částka] bez příslušenství, zahrnující dluh ze smlouvy [číslo] ve výši [částka] bez příslušenství a současně byl vyrozuměn o postoupení pohledávek na žalobkyni.

11. Z výzvy k plnění před podáním žaloby ze dne [datum] a podacího lístku soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] na adresu [adresa žalovaného], zaslána výzva k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

12. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. [právnická osoba], [IČO], poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce [číslo] ze dne [datum] v hotovosti peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal zapůjčené prostředky jmenované společnosti vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši [částka] v 59 týdenních splátkách po [částka] a poslední splátkou ve výši [částka], jejíž splatnost nastala dne [datum]. Pohledávka z této smlouvy byla následně dne [datum] postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. V řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaný dne 22. 1. [číslo] podepsal listinu označenou jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ týkající se dluhu ze smlouvy [číslo].

13. Podle § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 3). Pro právní posouzení této věci jsou tak rozhodná dále citovaná ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen o. z.).

14. Podle § 657 o.z. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 o.z. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

15. Podle § 100 o.z. právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat (odst. 1). Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka (odst. 2).

16. Podle § 101 o.z. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

17. Podle § 103 o.z. bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.

18. Podle § 110 odst. 1 věty druhé o.z. bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.

19. Podle § 558 věty první o.z. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval.

20. S ohledem na námitku promlčení vznesenou opatrovnicí žalovaného se soud nejprve zabýval tím, zda žalobkyně nárok na zaplacení shora uvedené částky z titulu smlouvy o půjčce uplatnila včas. Žalobkyně k této námitce předložila kopii listiny označené jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“, která měla být dne [datum] podepsána žalovaným, čímž měl být dluh z předmětné smlouvy co do důvodu i výše uznán a promlčecí doba uplynout až ke dni [datum]. Opatrovnice žalovaného odmítla, že by žalovaný tuto listinu podepsal, resp. sporovala její pravost.

21. Je-li zpochybněna pravost soukromé listiny, důkazní břemeno pravosti nese podle ustálené rozhodovací praxe ten, kdo z této listiny vyvozuje pro sebe příznivé následky. Je-li toto důkazní břemeno uneseno, tj. je-li listina pravá, dokazuje, že jednající osoba projevila vůli v listině vyjádřenou, a důkazní břemeno opaku, tedy popření pravdivosti listiny nese ten, kdo pravdivost listiny popírá (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud proto žalobkyni v souladu s § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řadu (dále jen „o.s.ř.“) v tomto směru poučil a vyzval k označení důkazů k prokázání pravosti listiny s tvrzeným uznáním dluhu ve lhůtě 15 dnů. Žalobkyně pak ve stanovené lhůtě pouze zaslala soudu originál předmětné smlouvy o půjčce a originál listiny označené jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“, na které je sice uvedeno totožné datum podpisu a jméno žalovaného, avšak s jiným rodným číslem, dále se pak týká jiných smluv o půjčce a je zde uvedena jiná celková dlužná částka. Žádné jiné důkazy žalobkyně k prokázání pravosti listiny, resp. pravosti podpisu žalovaného na předložené kopii listiny s tvrzeným uznáním dluhu z titulu smlouvy o půjčce [číslo] které by soud mohl provést, neoznačila, resp. nepředložila. Soud proto nemohl o její pravosti učinit kladný závěr a vycházet z jejího obsahu, resp. zabývat se tím, zda ze strany žalovaného došlo k platnému uznání dluhu z předmětné smlouvy, které by ve smyslu § 110 odst. 1 o.z. mělo za následek běh desetileté promlčecí doby a založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání stanovené v § 558 o.z. Soud se pak neztotožnil s námitkou žalobkyně, že opatrovník nemůže namítat pravost podpisu soukromé listiny s odůvodněním, že nemůže zjistit stanovisko žalovaného, neboť opatrovník byl žalovanému v řízení ustanoven právě z toho důvodu, aby za něj vykonával jeho procesní práva a povinnosti, přičemž je nejen právo, ale také povinností opatrovníka činit všechny takové úkony, které vyžaduje efektivní ochrana práv zastupované osoby.

22. Na základě shora provedeného dokazování lze tedy uzavřít, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce dle § 657 o.z s tím, že současně se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona [číslo] Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru a o změně zákona č. 64/1986 Sb. Žalovaný se zavázal zapůjčené prostředky vrátit společně se souhrnným poplatkem v 59 týdenních splátkách, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit 7. den od data uzavření smlouvy a každou následující týdenní splátku vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Tříletá promlčecí doba jednotlivých splátek tak v souladu s § 101 o.z. ve spojení s § 103 o.z. začala běžet postupně dle data jejich splatnosti. Poslední splátku pak byl žalovaný povinen uhradit nejpozději do [datum]. Následujícího dne, tj. [datum] tudíž mohla být poprvé uplatněna u orgánu veřejné moci, resp. u soudu i poslední splátka. Právo žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o půjčce ze dne [datum] [číslo] proto bylo promlčeno nejpozději k [datum]. Jelikož žaloba byla podána u soudu až dne [datum], byla námitka promlčení vznesená opatrovnicí žalovaného shledána důvodnou. Soud proto žalobu v plném rozsahu výrokem I. rozsudku zamítl.

23. Nad rámec výše uvedeného je třeba konstatovat, že ke stejnému závěru by bylo nutno dospět i za situace, kdy by ze strany žalobkyně byla prokázána pravost listiny označené jako„ Uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba]“ týkající se předmětné smlouvy o půjčce. Uznání dluhu ve smyslu § 558 o.z. je jednostranným právním jednáním (dříve právním úkonem) adresovaným věřiteli, k jehož platnosti je mj. nezbytné, aby v něm byl uveden důvod dluhu a jeho výše. Uznává-li pak dlužník více dluhů, musí nepochybně určit, které jednotlivé dluhy (co do důvodu i výše) uznává a slibuje zaplatit. Pouze v takovém případě je splněna podmínka určitosti právního úkonu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyní předložená listina však náležitosti stanovené k platnému uznání dluhu ve smyslu § 558 o.z. nesplňuje, když zde není uvedena konkrétní výše dluhu vyplývající z předmětné smlouvy, pouze celková dlužná částka ze tří smluv o půjčce, které měly být mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřeny.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. 151 odst. 1 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný měl plný úspěch ve věci, nicméně mu žádné náklady v průběhu řízení nevznikly.

25. Podle § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem nebo opatrovníkem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popřípadě též náhradu za daň z přidané hodnoty, stát; při určení náhrady hotových výdajů a odměny za zastupování se postupuje podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně a náhradu za daň z přidané hodnoty soud určí z odměny za zastupování a z náhrady hotových výdajů podle sazby daně z přidané hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem. V odůvodněných případech stát poskytne advokátovi přiměřenou zálohu. Výrokem III. proto soud v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. uložil žalobkyni, která byla ve věci neúspěšná, povinnost zaplatit náklady státu spočívající v odměně opatrovníka žalovaného s tím, že budou vyčísleny v samostatném usnesení, neboť ke dni vyhlášení rozsudku nebyla jejich výše známa. V souladu s § 167 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci usnesení.