37 C 235/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovité věci

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrálním území Tachlovice, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

1. Žalobkyně se domáhala určení, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. číslo v katastrálním území Tachlovice. Na určení vlastnického práva žalobkyně spatřovala naléhavý právní zájem spočívající v ochraně jejích majetkových práv, neboť byla přesvědčena o svém vlastnickém právu k předmětnému pozemku a případné vyhovující rozhodnutí by představovalo pevný základ pro budoucí právní vztahy mezi účastníky a podklad pro zápis vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí. Uvedla, že s žalovanou uzavřela smíšenou smlouvu označenou jako darovací smlouva (dále také jen jako„ darovací smlouva“), na jejímž základě žalované předmětný pozemek darovala. Žalovaná byla jako vlastník pozemku zapsána do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni datum. Při uzavírání darovací smlouvy však ze strany žalované došlo k závažnému pochybení, neboť k jejímu uzavření nebylo ve smyslu § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, vydáno souhlasné rozhodnutí zastupitelstva žalované. Usnesení zastupitelstva obce o schválení nabytí pozemku je vedle smlouvy nezbytnou přílohou návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Ve sbírce listin příslušného katastrálního úřadu však žalobkyně dohledala pouze návrh na vklad do katastru nemovitostí, darovací smlouvu a kopii listiny označené jako„ Usnesení z pracovního jednání obecního zastupitelstva obce Tachlovice“, ve kterém se konstatuje, že zastupitelstvo obce dne datum schválilo uzavření Dohod o společném postupu na využití pozemků v k.ú. obec, které by měly být uzavřeny mj. s žalobkyní s tím, že se týkají darování pozemků. Souhlas zastupitelstva s uzavřením darovací smlouvy však tato listina neobsahuje, postrádá i konkrétní podmínky převodu, navíc ani nesplňuje zákonné podmínky pro hlasování a zápis zastupitelstva obce. Na žádost žalobkyně o zaslání rozhodnutí zastupitelstva obce, kterým byl vysloven souhlas s uzavřením darovací smlouvy a nabytím předmětného pozemku, jí bylo žalovanou zasláno usnesení z veřejné schůze obecního zastupitelstva obce Tachlovice ze dne datum, ve kterém se jednak o předmětném pozemku vůbec nehovoří, jednak k němu došlo až po podpisu darovací smlouvy. Tímto pochybením žalované byla žalobkyně uvedena v omyl, když darovací smlouva je podle § 41 odst. 2 zákona o obcích absolutně neplatná. Předmětné právní jednání je neplatné již od počátku, přičemž tuto neplatnost nelze ani následně zhojit. Starosta žalované nebyl oprávněn pro absenci souhlasu obecního zastupitelstva vůli žalované k uzavření darovací smlouvy projevit. Žalobkyně nesouhlasila s tím, že by žalovaná předmětný pozemek vydržela. Uvedla, že žalovaná je držitelem neoprávněným, neboť již od počátku věděla, že nebyly splněny podmínky v § 85 písm. a) zákona o obcích, přičemž nelze argumentovat velikostí obce, ani vzděláním jednotlivých zastupitelů a zaměstnanců. Tento nedostatek pak nelze zhojit ani výměnou zastupitelstva. Dle názoru žalobkyně žalovaná nemůže být v dobré víře, když sama neplatnost nabývacího titulu způsobila, navíc za situace, kdy před samotným darovacím úkonem uzavřela neplatnou Dohodu o společném postupu, jak sama uvedla při jednání soudu. Za situace, kdy žalovaná„ vylákala“ na žalobkyni uzavření darovací smlouvy, ač si byla dobře vědoma neplatnosti dohody, která daru předcházela, nemohla být v dobré víře, a tedy nemůže být splněna podmínka oprávněné držby. Vzhledem k uvedenému žalovaná musela mít již od počátku vydržecí doby důvodné pochybnosti o tom, zda jí předmětný pozemek patří. Dle názoru žalobkyně pak u žalované nemohlo být splněno ani subjektivní hledisko, a to minimálně do doby, kdy byl členem zastupitelstva příjmení příjmení, který za žalovanou předmětné smlouvy uzavíral a byl dne datum do zastupitelstva obce opětovně zvolen. obec víra zaniká v okamžiku, kdy se držitel seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří, k čemuž ve vztahu k předmětnému pozemku došlo nejpozději podáním první žaloby ve věci dne datum. Za situace, kdy by byl počátek běhu vydržecí doby dán ukončením působení jméno příjmení v zastupitelstvu žalované, by tak nebyla splněna podmínka spočívající v její délce.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že v roce 2006 probíhala mezi ní, žalovanou a třetími osobami jednání, kdy zájmem žalované bylo získání nemovitostí tvořící břehy příjmení potoka na území obce Tachlovice za účelem jeho revitalizace a zájmem žalobkyně a třetích osob bylo dosáhnout zastavitelnosti jejich pozemků na území žalované. Výsledkem jednání bylo uzavření Dohody o společném postupu na budoucí využití pozemků v k.ú. obec okr. okres ze dne datum, která mj. předpokládala vypracování architektonické studie ohledně pozemku žalobkyně příjmení číslo v k.ú. obec a jeho rozdělení na stavební pozemky na straně jedné a darování pozemku parc. číslo v k.ú. obec, který je situován v korytu příjmení potoka, do vlastnictví žalované na straně druhé. V návaznosti na tuto dohodu byla mezi žalobkyní a žalovanou dne datum uzavřena darovací smlouva, jíž došlo k darování předmětného pozemku žalované. Uzavření darovací smlouvy zastupitelstvo obce schválilo před jejím uzavřením, což dokládá usnesení z pracovního jednání obecního zastupitelstva obce Tachlovice ze dne datum. Tato jednoznačná vůle zastupitelstva byla následně vyjádřena usnesením z nejbližšího zasedání zastupitelstva obce Tachlovice konaného dne datum. V souladu s Dohodou o společném postupu žalovaná zadala vypracování architektonické studie na budoucí využití pozemku žalobkyně, která byla opakovaně projednána zastupitelstvem. Z objektivních důvodů však nedošlo k jejímu úplnému promítnutí do změn územního plánu žalované. Žalovaná proto žalobkyni dopisem ze dne datum navrhla vrácení darovaného pozemku, což žalobkyně odmítla. Případný nedostatek v projevu vůle žalované k přijetí předmětného pozemku jako daru tak byl nepochybně zhojen v rámci tohoto jednání, kdy byla potvrzena vůle obou smluvních stran být smlouvou vázány. Žalovaná následně předmětný pozemek využila k účelu, za nímž jej od žalobkyně získala, tedy revitalizaci příjmení potoka. Nyní přijímá nový územní plán, který nepředpokládá větší developerskou zástavbu a ani nemovitost žalobkyně nezařazuje do zastavitelného území obce. Žalovaná má za to, že žalobkyně se podanou žalobou snaží vyvolat nátlak pro dosažení možnosti realizace svých developerských záměrů na území žalované. Samotná darovací smlouva byla mezi účastníky řízení uzavřena v dobré víře v její platnost a obě smluvní strany jí dlouhodobě respektovaly, v roce 2011 dokonce výslovně opětovně vyjádřily vůli být smlouvou vázány. Předně má žalovaná za to, že s ohledem na smysl a účel právní úpravy zákona o obcích, kterým je ochrana majetku obce před jeho vyváděním, žalobkyni námitka neplatnosti darovací smlouvy z důvodu jejího neschválení zastupitelstvem vůbec nepřísluší. Zákonem chráněný zájem, tj. majetek obce, předmětnou darovací smlouvou nemohl být nijak ohrožen. Dále poukázala na skutečnost, že absolutní neplatnost právního jednání dle § 41 odst. 2 zákona o obcích byla založena až vložením třetího odstavce citovaného ustanovení novelou provedenou zákonem č. 106/2016 Sb., účinnou od 1. 7. 2016. I proto je třeba o případné neplatnosti darovací smlouvy uvažovat jako o relativní, jíž se může dovolat pouze osoba, na jejíž ochranu je neplatnost zákonem stanovena, v daném případě tedy žalovaná. V souvislosti s právními a formálními nedostatky schvalovacího procesu poukázala také na to, že je relativně malou obcí disponující omezenými finančními prostředky a minimálním personálním aparátem. Vyvozování neplatnosti právního jednání z důvodu namítaných formálních pochybení by tak představovalo nepřiměřenou tvrdost zákona, když na poli soukromého práva by mělo být na její právní jednání pohlíženo se zřetelem k ochraně autonomie vůle a nikoliv formalisticky. S ohledem na výše uvedené podanou žalobu považuje za rozpornou s dobrými mravy, tvrzeným právům žalobkyně proto nelze přiznat právní ochranu. Pro případ neplatnosti předmětné darovací smlouvy pak žalovaná namítla nabytí vlastnického práva k pozemku jeho vydržením. Uvedla, že jeho držby se ujala dne datum, tj. v den povolení vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí a od této chvíle s ním nakládala jako s vlastním. Záměr držby pozemku žalovanou pak vyplývá ze samotné darovací smlouvy a zde vyjádřeného záměru revitalizace příjmení potoka, která byla z její strany následně realizována. V této souvislosti pak žalovaná vystupovala jako vlastník pozemku také v územním a stavebním řízení. Jako vlastník pozemku vystupovala rovněž ve vztahu k žalobkyni, jak vyplývá z výše popsaného jednání o jeho vrácení v roce 2011. Stran oprávněnosti držby odkazovala žalovaná na dobrou víru zastupitelstva působícího v době uzavření darovací smlouvy, přičemž poukázala na velikost obce a s tím související omezené ekonomické možnosti a na nich závislou personální vybavenost. Zastupitelé jakožto osoby bez právního vzdělání tak mohli učinit v celku racionální úvahu, že přijetí nemovité věci jako daru schválení zastupitelstvem na jeho řádném zasedání nevyžaduje. Vzhledem k nejednoznačné právní úpravě se z jejich strany jednalo o omluvitelný právní omyl. Důvod pochybovat o platnosti předmětné darovací smlouvy pak neměli ani zastupitelé zvolení v nadcházejících volebních obdobích, tito navíc byli v dobré víře ve správnost zápisu vlastnictví k pozemku v katastru nemovitostí. obec víra pak byla utvrzena i samotnou žalobkyní v emailu z roku 2011. Zákonné podmínky vydržení tak byly splněny.

3. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva žalobkyně k předmětnému pozemku je dán. Vyhovující výrok rozsudku by totiž představoval podklad pro zápis jejího vlastnického práva k pozemku do katastru nemovitostí, kdy aktuálně je jako vlastník zapsána žalovaná. Žalobu proto přezkoumal po stránce věcné.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti.

5. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne datum uzavřeli Dohodu o společném postupu na budoucí využití pozemků v k.ú. obec, okr. okres ve znění dodatku ze dne datum, ve které se žalobkyně zavázala darovat žalované pozemek parc. číslo v k.ú. obec a následně dne datum darovací smlouvu, jejímž předmětem bylo darování tohoto pozemku. Na jejím základě pak bylo zapsáno vlastnické právo žalované k pozemku do katastru nemovitostí s právními účinky vkladu ke dni datum.

6. Z usnesení z pracovního jednání obecního zastupitelstva obce Tachlovice soud zjistil, že obecní zastupitelstvo žalované na svém pracovním jednání konaném dne datum schválilo uzavření Dohod o společném postupu na budoucí využití pozemků v k.ú. obec s paní celé jméno žalobkyně, panem příjmení a právnická osoba s.r.o. týkajících se darování pozemků obci s tím, že získané pozemky budou použity k revitalizaci příjmení potoka. Za darování žalovaná přislíbila pomoc při změně ÚP.

7. Z dohody o společném postupu na budoucí využití pozemků v k.ú. obec okr. okres ze dne datum a z jejího dodatku číslo ze dne datum soud zjistil, že mezi žalovanou, zastoupenou starostou Ing. příjmení, jako zajišťovatelem na straně jedné a žalobkyní, jméno příjmení a právnická osoba s.r.o. jako zájemci na straně druhé, bylo ujednáno, že zájemci na žalovanou nejpozději do 30 dnů ode dne podpisu této dohody převedou formou darovacích smluv pozemky parc. číslo o výměře výměra a parc. číslo o výměře výměra v k.ú. obec, jež jsou součástí povodí příjmení potoka, projektovaného lokálního a regionálního koridoru. Dále se strany dohodly, že zajišťovatel zadá titul příjmení, současnému zhotoviteli územního plánu obce Tachlovice, vypracování studie na budoucí využití pozemku PK číslo ve vlastnictví zájemců, a to částečně k výstavbě RD a částečně pro zeleň s tím, že po jejím projednání v obecním zastupitelstvu zajišťovatel podá návrh na změnu územního plánu číslo pro obec Tachlovice, která bude řešit využití území na základě této studie. Strany se rovněž zavázaly k vyvinutí veškerého úsilí, aby změna územního plánu číslo zahrnující pozemek PK číslo byla projednána a schválena nejpozději do roku 2007.

8. Z darovací smlouvy ze dne datum uzavřené mezi žalobkyní jako dárkyní a žalovanou jako obdarovanou, zastoupenou starostou jméno příjmení, bylo zjištěno, že žalobkyně jako vlastník pozemku parc. číslo v k.ú. obec převedla uvedený pozemek darem do vlastnictví žalované, která jej do svého vlastnictví přijala. Obdarovaná dále potvrdila, že zajistí změnu územního plánu číslo obce Tachlovice zahrnující pozemek PK číslo jako stavební pro výstavbu rodinných a řadových rodinných domů a dokončí změnu územního plánu číslo podle Dohody o společném postupu pro budoucí využití pozemků v k.ú. obec okr. okres ze dne datum včetně dodatků nejpozději do roku 2007.

9. Z usnesení z veřejné schůze obecního zastupitelstva obce Tachlovice konané dne datum se podává, že obecní zastupitelstvo žalované schválilo převod pozemků od právnická osoba s.r.o., paní celé jméno žalobkyně a pana příjmení, KN číslo (výměra) a KN číslo (výměra) do majetku obce darovací smlouvou, určených k revitalizaci.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví má soud prokázáno, že žalovaná je na základě darovací smlouvy ze dne datum zapsána jako vlastník pozemku parc. číslo v k.ú. a obci obec, a to s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni datum.

11. Z vyjádření starosty obce Tachlovice Miroslava příjmení k připomínkám k návrhu změny územního plánu sídelního útvaru obec ze dne datum, presentované právnická osoba, v zastoupení paní celé jméno žalobkyně a panem příjmení k bodu Z 5-B, ze dne datum, se podává, že urbanistická studie vypracovaná titul jméno v březnu 2007 byla po projednání zastupitelstvem obce vrácena k přepracování, neboť nerespektovala její současný demografický vývoj, neřešila dopravní a obslužnou infrastrukturu a ve svém důsledku iniciovala potřebu investičních nákladů pro obec v řádech desítek milionů korun. Analýza území z dubna 2009 byla s výhradami akceptována a dala se zařadit do návrhu změn ÚP číslo. Termíny, k nimž se obec smluvně zavázala, nebyly splněny z důvodu zásahu vyššího územně samosprávného celku. Závazek spočívající v zařazení pozemku PK číslo do změny územního plánu číslo označil za splněný. K výhradám týkajících se rozsahu změny územního plánu číslo dále starosta žalované uvedl, že pramení z neznalosti a nerespektování stávajícího územního plánu obce, kdy mezi pozemkem PK číslo leží blokovaný pozemek v majetku církve, přičemž jednou z podmínek stávajícího územního plánu je podmínka návaznosti na stávající výstavbu.

12. Z dopisu starosty obce Tachlovice ze dne datum, adresovaného žalobkyni a jméno příjmení, má soud prokázáno, že žalobkyně s ohledem na nenaplnění obsahu darovací smlouvy ze dne datum navrhla vrácení darovaných pozemků do vlastnictví adresátů.

13. Z emailové korespondence má soud prokázáno, že dne datum byla žalované z emailové adresy email zaslána odpověď na dopis ze dne datum, ze které se podává, že adresáti dopisu s nabídkou navrácení darovaných pozemků nesouhlasí a trvají na tom, aby dohoda, kterou s obcí obec uzavřeli, byla v plném rozsahu splněna.

14. Z průvodní zprávy projektové dokumentace k akci příjmení potok, revitalizace toku v ř. km anonymizováno – anonymizováno, z března 2015 bylo zjištěno, že tato dokumentace byla zhotovena na základě územního rozhodnutí o umístění stavby vydaného dne datum Městským úřadem Rudná a na základě stavebního povolení vydaného dne datum Městským úřadem Černošice s tím, že mezi stavbou dotčenými pozemky žalované jsou uvedeny mj. pozemky parc. číslo v k.ú. obec.

15. Z kolaudačního souhlasu Městského úřadu Černošice ze dne datum rozhodnutí, číslo jednací OZP/V/Steh, má soud prokázáno, že příslušným vodoprávní úřadem bylo povoleno užívání stavby – vodního díla„ Revitalizace obec (původně) – příjmení potok – revitalizace toku v ř. km anonymizováno – anonymizováno (nyní)“, nacházející se mj. na pozemku parc. číslo v k.ú. obec.

16. Z přehledu pracovních poměrů v období od ledna do července 2006 obce Tachlovice bylo zjištěno, že žalovaná měla celkem tři zaměstnance na hlavní pracovní poměr, jednoho zaměstnance na dohodu o provedení práce, jednoho uvolněného (obec anonymizováno) a pět neuvolněných zastupitelů.

17. Z dopisu žalobkyně ze dne datum označeného jako„ pokus o smír“ bylo zjištěno, že žalobkyně se stran pozemku parc. číslo v k.ú. obec obrátila na žalovanou s žádostí o uvedení skutečného stavu do souladu se zápisem do katastru nemovitostí s tím, že při uzavírání darovací smlouvy ze dne datum došlo k závažnému pochybení spočívající v neschválení této smlouvy zastupitelstvem obce, jež má za následek absolutní neplatnost této smlouvy a čímž se žalobkyně cítí být poškozena.

18. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Dne datum se konalo pracovní jednání zastupitelstva obce Tachlovice, na kterém bylo schváleno uzavření Dohody o společném postupu na budoucí využití pozemků v k.ú. obec s paní celé jméno žalobkyně, panem příjmení a právnická osoba s.r.o. týkající se darování pozemků obci s tím, že získané pozemky budou použity k revitalizaci příjmení potoka. Za darování přislíbila žalovaná pomoc při změně územního plánu. Tato dohoda byla následně uzavřena dne datum (ve znění dodatku ze dne datum), kdy žalobkyně se jako vlastník pozemku parc. číslo v k.ú. obec zavázala tento pozemek na žalovanou bezplatně převést, zatímco žalovaná se zavázala k následnému zadání studie na budoucí využití pozemku PK číslo k výstavbě rodinných domů a pro zeleň s tím, že po jejím projednání v obecním zastupitelstvu podá návrh na změnu územního plánu pro obec Tachlovice, která bude řešit využití území na základě této studie. K uzavření darovací smlouvy došlo dne datum, dne datum byl převod pozemku schválen na veřejné schůzi zastupitelstva žalované. V době jednání o převodu předmětného pozemku měla žalovaná celkem čtyři zaměstnance a šest zastupitelů, z toho pouze jednoho uvolněného – starostu jméno příjmení. Na základě darovací smlouvy byl proveden vklad vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí, a to s právními účinky vkladu práva ke dni datum. Žalovaná nebyla ve vztahu k žalobkyni schopna dostát veškerých svých závazků z výše uvedených smluv, a proto dopisem ze dne datum navrhla vrácení darovaného pozemku, což žalobkyně odmítla. V následujících letech došlo k realizaci revitalizace příjmení potoka, do níž byl zahrnut i pozemek parc. číslo v k.ú. obec. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro právní posouzení věci, a proto další navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl.

19. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (odst. 1). Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů (odst. 2).

20. Podle § 628 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“) darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému a ten dar nebo slib přijímá (odst. 2). Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování (odst. 2).

21. Podle § 85 písm. a) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění účinném do 22. 3. 2006 (dále jen„ zákon o obcích“), je zastupitelstvu obce vyhrazeno rozhodování o nabytí a převodu nemovitých věcí včetně vydání nemovitostí podle zvláštních zákonů, převodu bytů a nebytových prostorů z majetku obce.

22. Podle § 41 odst. 2 zákona o obcích právní úkony, které vyžadují schválení zastupitelstva obce, popřípadě rady obce, jsou bez tohoto schválení od počátku neplatné.

23. Podle § 134 občanského zákoníku se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

24. Podle § 129 občanského zákoníku je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe (odst. 1). Držet lze věci, jakož i práva, která připouštějí trvalý nebo opětovný výkon (odst. 2).

25. Podle § 130 občanského zákoníku je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

26. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena darovací smlouva ve smyslu § 628 občanského zákoníku, jejímž předmětem byl bezúplatný převod pozemku parc. číslo v k.ú obec. Za rozhodující pro právní posouzení v této věci soud v první řadě považoval skutečnost, zda žalovaná při uzavírání smlouvy postupovala v souladu se zákonem o obcích, zejména pak § 85 písm. a), který rozhodování o nabytí a převodu nemovitých věcí vyhrazuje zastupitelstvu obce. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že právní jednání obce se zpravidla skládá ze dvou fází, kdy v první fázi příslušný orgán obce (zastupitelstvo, rada nebo starosta) rozhodne o tom, že dané majetkoprávní jednání bude učiněno, tj. vytvoří vůli obce být určitým způsobem právně vázána, a ve druhé fázi pak k tomu zákonem oprávněná osoba, tj. zpravidla starosta obce, který podle § 103 odst. 1 zákona o obcích zastupuje obec navenek, toto právní jednání za obec učiní, resp. utvořenou vůli obce projeví navenek (blíže viz anonymizováno, L., příjmení, A., příjmení, D., obec, V., příjmení, F., příjmení, J. Zákon o obcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 255 a násl.). Dle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je starosta při zastupování obce navenek rozhodnutím obecního zastupitelstva vázán a není oprávněn činit jménem obce právní jednání, dokud požadované rozhodnutí chybí, a ani "dotvářet" či "pozměňovat" projevenou vůli zastupitelstva obce, která je (jako jediná) relevantní pro vznik, změnu či zánik příslušného právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. anonymizována tři slova rok). Rozhodnutí obce o majetkoprávním úkonu pak musí být obsaženo (musí vyplývat) v (z) usnesení zastupitelstva obce. O tom, že se jedná o rozhodnutí majetkoprávního charakteru, bude vypovídat zápis o průběhu zasedání zastupitelstva obce, který musí obsahovat usnesení zachycující rozhodnutí o předmětném úkonu obce (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Takové rozhodnutí však žalovaná neučinila, neboť vůli k uzavření Dohody o společném postupu na budoucí využití pozemků v k.ú. obec se žalovanou, projevenou zastupiteli na pracovním jednání dne datum, nelze považovat za právně relevantní projev vůle obce k uzavření darovací smlouvy ze dne datum. Ten lze nepochybně učinit pouze na řádně svolaném a veřejně konaném zasedání zastupitelstva v souladu s § 93 zákona o obcích, umožňujícím občanům obce v plném rozsahu uplatňovat jejich práva stanovená v § 16 citovaného zákona, např. právo vyjadřovat na zasedání obce svá stanoviska k projednávaným věcem. Předmětné usnesení navíc neobsahuje ani základní náležitosti darovací smlouvy, zejména pak specifikaci darovaného pozemku. Splnění povinnosti stanovené v § 85 písm. a) zákona o obcích pak nelze spatřovat ani v usnesení z veřejné schůze obecního zastupitelstva žalované ze dne datum, neboť vzhledem k výše uvedené povaze schvalovacího usnesení je nepochybné, že musí existovat k okamžiku právního jednání a smlouvu nelze schválit dodatečně, resp. až po jejím uzavření (blíže viz Potěšil, L., příjmení, A., příjmení, D., obec, V., příjmení, F., příjmení, J. Zákon o obcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 255 a násl.). Darovací smlouva, uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou dne datum, jejímž předmětem bylo darování pozemku parc. číslo v k.ú. obec, je tudíž pro absenci schvalovacího usnesení zastupitelstva žalované, které představuje materiálně právní podmínku pro vyjádření projevu vůle obce, podle § 41 odst. 2 zákona o obcích od počátku neplatné.

27. Pokud se týká argumentace žalované, že ustanovení § 41 odst. 2 zákona o obcích směřuje na ochranu obce a tudíž nezakládá oprávnění žalobkyně dovolání se neplatnosti, je třeba konstatovat, že sankce absolutní neplatnosti právních jednání (dříve právních úkonů) obce vyžadujících schválení zastupitelstvem, byla soudní praxí dovozována již před zakotvením citovaného ustanovení do zákona o obcích, a to podle § 39 občanského zákoníku, který stanovil, že neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Občanský zákoník účinný v době uzavírání předmětné darovací smlouvy vycházel z preference tzv. absolutní neplatnosti, což znamenalo, že právní úkon vůbec nepůsobil zamýšlené právní důsledky, neplatnosti se mohl dovolat každý a soudy (orgány veřejné správy) k ní přihlížely z moci úřední. Dovolání se relativní neplatnosti pak bylo možné pouze v případech výslovně uvedených v § 40a občanského zákoníku. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, princip priority absolutní neplatnosti právního jednání opustil a preferuje neplatnost relativní. Právě v této souvislosti byl do ustanovení § 42 zákona o obcích vložen třetí odstavec, jehož smyslem je zachovat dosavadní právní stav, tedy de facto vyloučit účinky nového pojetí neplatnosti v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, na porušení některých ustanovení zákona o obcích (blíže viz anonymizováno, L., příjmení, A., příjmení, D., obec, V., příjmení, F., příjmení, J. Zákon o obcích. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 255 a násl.). Není tedy pochyb o tom, že absence schvalovacího usnesení zastupitelstva žalované má ve smyslu § 42 odst. 2 zákona o obcích za následek absolutní neplatnost předmětného právního jednání (právního úkonu) obce a žalobkyně byla oprávněna tuto neplatnost namítat, resp. soud byl povinen zabývat se jí z úřední povinnosti. Stran opakovaných námitek žalované, že ustanovení § 85 písm. a) zákona o obcích sleduje jako jediný účel ochranu majetku obce před jeho vyváděním bez souhlasu obecního zastupitelstva a že je třeba jej vykládat tak, že se nevztahuje na darování obci, která nemohou negativně ovlivnit její majetkovou sféru, lze uvést pouze to, že citované ustanovení výslovně hovoří o nabývání a převodu nemovitých věcí, což bezesporu zahrnuje i darování. Posouzení toho, zda je přijetí konkrétního daru v podobě nemovité věci pro obec výhodné a jakým způsobem může ovlivnit její majetkovou sféru, pak přísluší výhradně zastupitelstvu.

28. Vzhledem k závěru o neplatnosti darovací smlouvy se soud dále zabýval námitkou vydržení vlastnického práva k pozemku žalovanou, resp. tím, zda byly splněny zákonné podmínky vydržení uvedené v § 134 občanského zákoníku. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaná se držby ve smyslu § 129 občanského zákoníku ujala nejpozději k datum, tj. ke dni, kdy nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva žalované do katastru nemovitostí na základě darovací smlouvy ze dne datum O držební vůli žalované, jakož i faktickém ovládání pozemku, nepochybně svědčí její jednání v následujících letech, kdy na základě uvedené darovací smlouvy a vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí vystupovala jako vlastník předmětného pozemku, a to jak ve vztahu k samotné žalobkyni (viz vyjádření starosty ze dne datum a komunikace účastníků ohledně vrácení pozemku z roku 2011), tak ve vztahu k dalším subjektům v rámci realizace projektu revitalizace příjmení potoka. Pokud se týká oprávněnosti držby, která ve smyslu § 130 občanského zákoníku předpokládá, že držitel je v dobré víře, že mu věc nebo právo patří a že je v této dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem, dospěl soud k závěru, že i tato podmínka byla na straně žalované splněna. Dle názoru soudu se žalovaná, resp. její zastupitelé mohli důvodně domnívat, že došlo k řádnému převodu vlastnického práva k pozemku, když darovací smlouva byla bezprostředně po jejím uzavření na veřejné schůzi zastupitelstvem schválena (ačkoliv je v usnesení z veřejné schůze obecního zastupitelstva uvedeno nesprávné parcelní číslo pozemku, z ostatních provedených důkazů, zejména pak Dohody o společném postupu ze dne datum a darovací smlouvy ze dne datum, je zřejmá vůle k převodu pozemku parc. číslo v k.ú. obec). Přestože takový postup žalované nezhojil vady předmětného právního jednání (právního úkonu), lze její úsudek o platnosti nabývacího právního titulu hodnotit jako omluvitelný právní omyl, zejména pak s ohledem na skutečnost, že žalovaná je menší obcí, které zpravidla mají omezené finanční prostředky na personální vybavení v podobě odborného aparátu, kterým zjevně v době uzavření smlouvy nedisponovala ani žalovaná. O platnosti darovací smlouvy neměla žalovaná důvod pochybovat ani následně po celou vydržecí dobu, kdy její právo zapsané v katastru nemovitostí nebylo nikým, a to ani žalobkyní zpochybňováno. Naopak to byla sama žalobkyně, která žalovanou v jejím vlastnickém právu a vůli být darovací smlouvou vázána utvrdila v srpnu 2011, kdy výslovně uvedla, že odmítá nabídku žalované na vrácení darovaného pozemku pro nesplnění svých závazků vyplývajících z darovací smlouvy. Toto jednání současně vyvrací tvrzení žalobkyně, že žalovaná od ní chtěla pozemek pouze„ vylákat“. S ohledem na odmítnutí vrácení daru pak žalovaná v držbě pozemku nerušeně pokračovala a začlenila jej do realizace projektu revitalizace příjmení potoka, za jehož účelem k převodu pozemku původně došlo. Na základě shora uvedeného lze tedy uzavřít, že žalovaná byla od datum držitelem oprávněným, když byla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem pozemku a vlastnické právo k němu nabyla uplynutím desetileté vydržecí doby, tj. ke dni datum. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I).

29. Ve věci nákladů řízení soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. rozhodl tak, že žalované, jejíž procesní obrana byla v plném rozsahu úspěšná a vedla k zamítnutí podané žaloby, přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši částka (výrok II). Tyto náklady zahrnují odměnu zástupce žalované za pět úkonů právních služeb po částka dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), konkrétně přípravu a převzetí právního zastoupení, 2x písemné podání ve věci samé a 2x účast na jednání soudu, kdy tarifní hodnotu věci částka soud určil podle § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, neboť předmětem řízení bylo určení právního vztahu k nemovité věci, a dále 5 režijních paušálů po částka dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který žalovanou v řízení zastupoval. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu Praha – západ. Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí, exekuci.