37 C 265/2021

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní JUDr. Klárou Hegerovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno jméno , LLM sídlem adresa za účasti: celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa o nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 6. 5. 2021, č. j. anonymizováno spisová značka – 55 <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 6. 5. 2021 č. j. [anonymizováno] [spisová značka] v části, v níž byla určena neplatnost smlouvy o úvěru [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], [IČO], se sídlem [adresa], a neplatnost dohody o změně obsahu závazku, kterou podepsal dne [datum] navrhovatel [celé jméno žalované] a dne [datum] instituce [právnická osoba], ve které byla instituci [právnická osoba] uložena povinnost uhradit podle § 17 a) zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši [částka] do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu, a kterou se žalobkyně domáhala po České republice zaplacení částky [částka], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit účastnici řízení náklady řízení v plném rozsahu ve výši [částka] k rukám zástupce účastnice řízení do tří dnů do právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 6. 5. 2021, č. j. FA/SR/ SU/748/2017 – 55 (dále také jen jako„ napadený nález“) a rozhodnutí finančního arbitra o námitkách ze dne 27. 7. 2021, č. j. [anonymizováno] [spisová značka]. Uvedla, že řízení podle § 8 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb., o finančním arbitrovi, bylo zahájeno k návrhu paní [celé jméno žalované], [datum narození] (dále také jen jako„ navrhovatelka“ nebo„ účastnice řízení“), která se jím domáhala určení neplatnosti smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], určení neplatnosti dohody o změně obsahu závazku podepsané navrhovatelkou dne [datum], určení, že úvěr ze smlouvy o úvěru se od počátku úročí diskontní sazbou platnou v době uzavření této smlouvy uveřejněnou Českou národní bankou, zaplacení [částka] a určení, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za porušení povinnosti navrhovatelky zajistit závazek ze smlouvy o úvěru smluvním zástavním právem k nemovité věci není po právu. Finanční arbitr napadeným nálezem rozhodl tak, že smlouva o úvěru je neplatná (výrok I.), dohoda o změněně závazku je neplatná (výrok II.), ve zbývající části návrh navrhovatelky zamítl (výrok III.) a výrokem IV. uložil žalobkyni povinnost uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši [částka], když uzavřel, že úvěrová smlouva se řídí zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen jako„ ZoSÚ“), neboť ujednání o účelu úvěru v čl. 2 odst. 7 úvěrové smlouvy je absolutně neplatné z důvodu jednání žalobkyně odporujícího zákonnému zákazu v § 433 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „o.z.“) a současně zjevně narušující veřejný pořádek ve smyslu § 588 o.z. V návaznosti na to finanční arbitr konstatoval, že nezjistil, že by žalobkyně splnila povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 ZoSÚ a smlouva o úvěru je proto od počátku neplatná. Vzhledem k závěru o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak finanční arbitr současně konstatoval neplatnost dohody o změně závazku, jakož i to, že v důsledku dovození neplatnosti smlouvy o úvěru a dohody o změně závazku se ostatní části návrhu navrhovatelky staly bezpředmětnými. Napadený nález byl žalobkyni doručen dne [datum]. Proti tomu podala žalobkyně námitky, o nichž bylo rozhodnuto tak, že finanční arbitr námitky žalobkyně zamítl a napadený nález potvrdil. Rozhodnutí o námitkách bylo žalobkyni doručeno dne [datum].

2. Žalobkyně dále uvedla, že dne [datum] navrhovatelka prostřednictvím formuláře využívaného žalobkyní žalobkyni požádala o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V návaznosti na obdržení žádosti žalobkyně s navrhovatelkou vstoupila do jednání za účelem výběru vhodného úvěrového produktu. Navrhovatelce byly nabídnuty všechny finanční produkty žalobkyně včetně klasického bezúčelového spotřebitelského úvěru, nicméně navrhovatelka si z nabídky vybrala úvěr pro účely stavební. Navrhovatelka deklarovala zájem využít úvěr ke splacení jejího stávajícího dluhu vůči společnosti [právnická osoba] z titulu smlouvy o úvěru ze dne [datum], zajištěného zástavním právem k nemovitostem ve vlastnictví navrhovatelky v k.ú. [část obce], obci Lichoeves, zapsaných na [list vlastnictví]. Byla proto požádána o předložení vyčíslení výše jejího dluhu u [právnická osoba] a získání souhlasu této společnosti se zřízením zástavního práva k nemovitostem navrhovatelky ve prospěch žalobkyně. Poté účastníci dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění jejích dodatků [číslo], uzavřených téhož dne, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout navrhovatelce úvěr ve výši [částka] a navrhovatelka se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu se smluvní odměnou ve 240 měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy se staly také obchodní podmínky žalobkyně pro poskytování úvěrů pro spotřebitele platné od [datum] a sazebník poplatků a odměn ze dne [datum]. Účel úvěru byl v čl. 2 odst. 7 smlouvy vyjádřen tak, že úvěr je poskytnut„ pro účely bydlení, a to pro změnu stavby ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ změna stavby“) a to budovy [adresa], na pozemku parc. č. St. [číslo], katastrální území Noutonice ([číslo]), část obce Noutonice ([číslo]). Úvěr se poskytuje pro účely stavební úpravy (pro splacení úvěru poskytnutého pro účely bydlení, jehož účel byla změna stavby – stavební úpravy)“. S ohledem na uvedené tak byl dle žalobkyně úvěr poskytnut v režimu § 2 písm. a) ZoSÚ a předmětná smlouva režimu ZoSÚ nepodléhá. Účel byl navrhovatelkou deklarován také v dokumentu Prohlášení vlastníka o účelovosti závazků na nemovitosti ze dne [datum], ve kterém navrhovatelka deklaruje, že veškeré závazky váznoucí na nemovitostech navrhovatelky, tj. závazky vůči [právnická osoba], vznikly v souvislosti s výstavbou, opravou nebo údržbou nemovitostí navrhovatelky. Navrhovatelka tak učinila vědomě nesprávné, resp. nepravdivé tvrzení, o čemž se žalobkyně dozvěděla až dodatečně. Vedle toho bylo navrhovatelkou téhož dne učiněno také Prohlášení vlastníka, Prohlášení úvěrovaného, Prohlášení žadatele a Prohlášení o poskytnutí kontaktních údajů. V čl. 1 odst. 9 obchodních podmínek pak bylo výslovně konstatováno, že úvěr není sjednán jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. Žalobkyně pak v souladu s úvěrovou smlouvou navrhovatelce příslušný úvěr poskytla v dohodnuté formě – část úvěru byla navrhovatelce vyplacena v hotovosti, část bezhotovostně a část byla použita přímo na úhradu dluhů navrhovatelky vůči [právnická osoba]. Navrhovatelka však peněžní prostředky využila v rozporu s účelem deklarovaným v čl. 2 odst. 7 a použila je na úhradu jiných závazků než u [právnická osoba] a současně se ukázalo, že navrhovatelka učinila nepravdivé prohlášení o povaze závazků váznoucích na nemovitostech navrhovatelky.

3. V souvislosti s uplatněním výjimky podle § 2 písm. a) ZoSÚ pak žalobkyně poukázala na rozhodovací praxi, podle níž musí být příslušný účel úvěru ve smlouvě o úvěru sjednán výslovně a dále na nález finančního arbitra ze dne 23. 7. 2015, ev. č. [spisová značka], ve kterém bylo finančním arbitrem konstatováno, že poskytovatel úvěru v zásadě není povinen posuzovat účel, pro který spotřebiteli poskytuje úvěr, a v případě jeho sjednání není obecně povinen zjišťovat, zda sjednaný účel úvěru odpovídá skutečnosti. V napadených rozhodnutích přitom finanční arbitr dochází k opačnému závěru, když naopak konstatuje, že žalobkyně byla za účelem prověření účelu úvěru povinna vyžádat si detailní doplňující informace. ZoSÚ, ani relevantní rozhodovací praxe pak již blíže nestanovuje, zda a případně jakým konkrétním způsobem má poskytovatel zkoumat či ověřovat, zda spotřebitel skutečně zamýšlí získané peněžní prostředky využít ke konkrétnímu účelu, případně jak toto má být doloženo. Z legislativy pak ani nevyplývá, že by poskytovatel nemohl s důvěrou spoléhat na tvrzení, resp. sdělení samotného spotřebitele. Žalobkyně rovněž odkázala na rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně ze dne 8. 2. 2019, č. j. 7 C 164/2017-135, který byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž mj. vyplývá, ž pokud spotřebitel smluvní dokumentaci nečetl, nelze to klást k tíži poskytovatele úvěru a pokud spotřebitel ve smluvní dokumentaci uvedl nepravdivé informace, např. podepsal a prohlásil účelové určení úvěru na stavební úpravy, ačkoliv takový záměr vůbec neměl, jednal v takovém případě spotřebitel nezodpovědně, nepoctivě a takovému jednání nelze poskytnut právní ochranu. Pro posouzení právního režimu smlouvy o úvěru tedy žalobkyně považuje za zcela zásadní účel sjednaný ve smlouvě, který představuje stěžejní důkaz o vůli smluvních stran k okamžiku uzavření smlouvy. Aplikace výjimky dle § 2 písm. a) ZoSÚ nemůže být vyloučena z důvodu, že spotřebitel jedná nečestně, případně proto, že následně získané prostředky využije jiným, než sjednaným způsobem. Závěr, že aplikaci § 2 písm. a) ZoSÚ je nutné odmítnout proto, že účel úvěru odporuje skutečnosti, je možné učinit pouze tehdy, pokud obě smluvní strany byly srozuměny s tím, že úvěr ve skutečnosti bude použit pro účel odlišný. Toto srozumění přitom musí být prokázané již k okamžiku sjednání úvěrové smlouvy. Dle názoru žalobkyně pak v této souvislosti nelze na poskytovatele úvěrů klást nepřiměřené požadavky, a naopak ochranu spotřebitele rozšiřovat do té míry, že po poskytovatelích bude vyžadováno důkladné zkoumání pravdivosti sdělení, resp. tvrzení spotřebitelů, zatímco případné nepoctivé jednání spotřebitele nebude kladeno k jeho tíži, ba naopak bude kladeno k tíži poskytovatele, jako je tomu v projednávané věci. Žalobkyně nesouhlasí se závěry finančního arbitra, dle kterých bylo zjevným úmyslem žalobkyně vyloučit právní vztah ze smlouvy o úvěru z režimu ZoSÚ a naopak je toho názoru, že vůči navrhovatelce postupovala maximálně transparentně. Při sjednávání účelu úvěru žalobkyně vycházela z informací a skutečností sdělených či prohlášených navrhovatelkou, kterým důvěřovala, když neměla důvodu o jejich pravdivosti pochybovat, zvláště za situace, kdy závazky navrhovatelky vyplývající ze smlouvy [anonymizováno] byly zajištěny zástavním právem k nemovitostem navrhovatelky. Úmyslem žalobkyně tak bylo poskytnout navrhovatelce úvěr za takto deklarovaným účelem, tj. na bydlení ve smyslu § 2 písm. a) ZoSÚ. Finanční arbitr dále vyvodil neudržitelný paušalizující závěr o nepoctivosti žalobkyně, že smlouva o úvěru a související dokumentace byly formulářového typu. Tato praxe je však pro podnikatele, kteří vstupují do typově obdobných či totožných smluvních vztahů s větším množstvím osob naprosto standardní a běžná. Neznamená však, že by taková smluvní dokumentace byla jednostranně či snad svévolně vnucena druhé smluvní straně. Kromě toho, že navrhovatelka smlouvu o úvěru včetně doprovodné dokumentace podepsala a vyjádřila tak vůli být vázána, také výslovně prohlásila, že všem ustanovením této dokumentace porozuměla. Žalobkyně dále nesouhlasí se závěrem finančního arbitra, že neunesla svou důkazní povinnost o tom, že byla navrhovatelkou zjevně uvedena v omyl. Za neudržitelný pak považuje také závěr finančního arbitra, že čl. 2 odst. 7 smlouvy o úvěru postrádá potřebnou míru důkazní hodnoty k doložení, že navrhovatelka nepravdivě informovala žalobkyni o účelovosti úvěru ze smlouvy [anonymizováno], protože se jedná o předtištěnou smluvní dokumentaci.

4. Úvěruschopnost navrhovatelky byla posuzována tak, že navrhovatelka uvedla v žádosti o úvěr svůj příjem, který byl posuzován oproti úvěru poskytnutému žalobkyní – ostatní závazky, zejména úvěr od záložny [anonymizováno] byly hrazeny právě úvěrem na základě smlouvy o úvěru. Na několika místech pak navrhovatelka prohlásila, že její tvrzení a prohlášení jsou pravdivá a skutečná – údaje vepsané v žádosti o úvěr vyplnila sama v průběhu odhadu hodnoty nemovitosti, která se týkala účelu smlouvy o úvěru. V rámci protokolu o interním ocenění nemovité věci pak uvedla, že nemovitost má hodnotu cca [částka], do kolonky„ Provedené opravy“ uvedla výstavbu vejminku 1982 a do kolonky„ Plánované opravy“ uvedla nová střecha. Ze všech těchto údajů žalobkyně uzavřela, že bude jediným věřitelem navrhovatelky, jejíž příjem se pohybuje kolem [částka] měsíčně a která je vlastníkem nemovité věci o hrubé hodnotě [částka] a úvěruschopnost navrhovatelky je tedy dána. Na základě všech shora uvedených skutečností dle žalobkyně právní vztahy založené smlouvou o úvěru a dohodou o změně závazku nadále trvají a existují. Navrhla, aby napadený nález finančního arbitra byl nahrazen tak, že návrh navrhovatelky se ve všech jeho bodech zamítá a sankce podle § 17a zákona o finančním arbitrovi ve výši [částka] se žalobkyni neukládá a žalobkyně nebyla povinna ji zaplatit s tím, že Česká republika je povinna zaplatit žalobkyni tuto částku, která jí byla žalobkyní na základě napadeného nálezu finančního arbitra vyplacena.

5. Účastnice řízení s podanou žalobou nesouhlasila. Napadený nález finančního arbitra považovala za správný a rovněž se ztotožnila s právním posouzením věci. Uvedla, že ujednání v čl. 2 odst. 7 úvěrové smlouvy nevyjadřuje její skutečný úmysl co do účelu úvěru. Účastnice řízení nikdy neprojevila zájem s žalobkyní uzavřít jakoukoliv smlouvu, jejímž předmětem by byl úvěr na bydlení, výstavbu nebo jakoukoliv rekonstrukci. V předmětné době navrhovatelka bydlela ve svém vlastním domě, v němž neplánovala, ani nerealizovala jakoukoliv rekonstrukci či stavební úpravy. Ze strany žalobkyně jí bylo sděleno, že pro ní bude lepší, když se úvěrová smlouva napíše jako na bydlení, přičemž navrhovatelka vůbec netušila, že se tímto změní právní režim smlouvy. Naopak účastnice řízení již od počátku uváděla, že chce úvěr použít ke splacení svých dalších závazků. O tom vypovídá i skutečnost, že ve smlouvě o úvěru je výslovně uvedeno, že žalovaná použije převážnou část z vypláceného úvěru na úhradu dřívějšího úvěru u [právnická osoba]. Vzhledem k tomu, že úvěr u [právnická osoba] byl výslovně sjednán jako spotřebitelský neúčelový, nemohla žalobkyně ani předpokládat, že se jedná o úvěr na bydlení. Dále žalovaná uvedla, že jí ze strany žalobkyně bylo sděleno, že pokud nebude akceptovat, že ve smlouvě bude uvedeno, že úvěr se poskytuje pro účely stavebních úprav, žalobkyně jí žádný úvěr neposkytne. Při posuzování režimu a platnosti smlouvy o úvěru je pak nezbytné přihlížet nejen k tomu, jaký účel byl ve smlouvě výslovně sjednán, ale také k dalším skutečnostem, za kterých byla smlouva o úvěru sjednávána. Pouhé formální vymezení účelu úvěru neznamená, že se předmětná smlouvy nebude řídit ZoSÚ, a to zvláště za situace, kdy žalobkyně zneužila svého postavení podnikatele a její jednání spočívalo v záměrném vyloučení právního vztahu ze ZoSÚ. Poskytovatel úvěru tak musí mít současně doloženo, že žadatel má zájem využít úvěr ze smlouvy právě na sjednaný účel a tento účel rovněž musí odpovídat skutečné vůli žadatele. Žalobkyně však po navrhovatelce nepožadovala předložení smlouvy o úvěru u [právnická osoba], ani zástavní smlouvu, aby si ověřila, za jakým účelem byl tento úvěr navrhovatelce poskytnut. Žalobkyně pak nemůže bez dalšího předpokládat, že úvěr zajištěný zástavním právem byl automaticky poskytnut v souvislosti s bydlením. Žalobkyně využila právní neznalosti navrhovatelky a zcela účelově obešla zákon o spotřebitelském úvěru. Při právním jednání s navrhovatelkou nejednala poctivě a nyní se ze svého nepoctivého jednání snaží těžit. Takovéto zjevné zneužití práva nemůže požívat právní ochrany. Žalobkyně svým jednáním při uzavírání smlouvy o úvěru porušila zákonný zákaz stanovený v § 433 o.z., když zneužila znalosti dané problematiky a postavení odborníka a záměrně obešla kogentní ustanovení ZoSÚ, čímž došlo k újmě na právech navrhovatelky vyplývajících z tohoto zákona. Ujednání v čl. 2 odst. 7 je pak ve smyslu § 588 o.z. nutno pro narušení veřejného pořádku považovat za absolutně neplatné. Smlouvu o úvěru a veškerou související dokumentaci připravovala žalobkyně a navrhovatelce byly tyto dokumenty, bez důkladnější možnosti si je prostudovat, pouze předloženy k podpisu. Navrhovatelka pak poskytnuté prostředky použila na doplacení úvěru u [právnická osoba] a na vyplacení privátních věřitelů. Žalobkyní uváděný nález finančního arbitra se pak zakládá na zcela jiném skutkovém základu. Na danou situaci dle účastnice řízení nedopadá ani žalobkyní uváděný rozsudek Okresního soudu v Jičíně. Ze všech shora uvedených důvodu navrhla žalobu zamítnout. Naléhavý právní zájem na požadovaných určeních účastnice řízení spatřovala v nutnosti postavit mezi účastníky najisto, zda má žalovaná povinnost vrátit žalobkyni pouze ty peněžní prostředky, které jí žalobkyně na základě úvěrové smlouvy poskytla, nebo zda je žalobkyně oprávněna domáhat se po žalované dalších majetkových nároků souvisejících s předmětnou smlouvou, dále smluvní pokuty, k jejíž úhradě byla ze strany žalobkyně vyzvána v podání ze dne [datum] a k dozajištění úvěru dle čl. 5 odst. 2 obchodních podmínek. Určením, zda tu právní vztah je či není tak vytvoří pevný základ pro právní vztahy účastníků a předejde žalobě na plnění.

6. Finanční arbitr ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že ze shromážděných podkladů zjistil, že ujednání v čl. 2 odst. 7 smlouvy o úvěru nevyjadřuje skutečný úmysl účastnice řízení co do účelu úvěru z této smlouvy, když deklarovaný účel jednostranně a výlučně formulovala žalobkyně s cílem vyloučit právní vztah ze smlouvy o úvěru ze speciální právní úpravy ZoSÚ. Žalobkyně tak záměrně obešla kogentní úpravu ZoSÚ, tím zneužila k újmě účastnice řízení jako spotřebitelky, tedy slabší strany, při znalosti této kogentní úpravy své postavení odborníka, profesionálního věřitele, v důsledku čehož vznikla zřejmá a nedůvodná nerovnováha ve vzájemných právech a povinnostech stran. Finanční arbitr proto vyslovil absolutní neplatnost ujednání o sjednání účelu úvěru v čl. 2 odst. 7 úvěrové smlouvy, protože jednání žalobkyně odporovalo zákonnému zákazu v § 433 o.z., když současně toto ustanovení zjevně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 588 o.z. Finanční arbitr dovodil, že úvěrová smlouva se řídí [anonymizováno]. Protože nezjistil, že by žalobkyně splnila povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 [anonymizováno], nemohl dovodit, než že smlouva o úvěru je od samého počátku neplatná a její neplanost způsobuje také absolutní neplatnost dohody o předčasném splacení úvěru. S ohledem na tyto závěry se zbývající nároky staly bezpředmětnými. Žalobkyně podala proti nálezu finančního arbitra námitky, které finanční arbitr zamítl a nález potvrdil. V podané žalobě pak nevznáší žádné nové relevantní námitky, ani netvrdí jiné skutečnosti, než které tvrdila v řízení před finančním arbitrem. Finanční arbitr setrval na svém právním posouzení obsahu smlouvy o úvěru. Dále uvedl, že souhlasí s žalobkyní v tom směru, že účel úvěru je zásadně třeba ve smlouvě sjednat, avšak současně věřitel musí mít doloženo, že dlužník má zájem úvěr ze smlouvy na sjednaný účel využít. Pokud se týká odkazů žalobkyně na rozhodnutí Okresního soudu v Jičíně, potvrzeného odvolacím soudem, tyto vycházejí ze zcela odlišného skutkového stavu. Závěrem odkázal na závěry Ústavního soudu v nálezu ze dne [datum], sp. zn [ústavní nález].

7. Žaloba byla podána dne [datum], tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, která počala běžet dnem doručení rozhodnutí správního orgánu (§ 247 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád - dále jen „o.s.ř.“), byla podána u věcně příslušného (§ 249 odst. 1 o. s. ř.) a místně příslušného soudu (§ 250 odst. 1 o. s. ř.).

8. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny podmínky ve smyslu § 80 o.s.ř. a dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem na požadovaných určení je dán. Bez požadovaného určení by totiž bylo právní postavení účastníků nejisté, když by mezi nimi nadále přetrvával spor o tom, zda je navrhovatelka povinna žalobkyni vrátit pouze peněžní prostředky poskytnuté na základě smlouvy o úvěru ze dne [datum], nebo zda má i další povinnosti vyplývající z předmětné smlouvy a dohody o změně obsahu závazku v podobě úroků, poplatků, smluvních pokut apod. Rozhodnutí o platnosti uvedených právních jednání tak vytvoří pevný základ pro budoucí právní vztahy účastníků tohoto sporu a předejde případné žalobě na plnění. Žalobu proto přezkoumal po stránce věcné.

9. Ze shodných tvrzení účastníků a z dokazování provedeného listinami, obsaženými ve vyžádaném spise finančního arbitra sp. zn. SU/748/2017, jakož i listinami, které účastníci navrhli k důkazu a doložili v průběhu řízení, soud zjistil následující skutečnosti.

10. Účastnice řízení se návrhem na zahájení řízení ze dne [datum] ve znění jeho pozdějších doplnění a změn obsažených ve spise finančního arbitra sp. zn. SU/748/2017 domáhala, aby finanční arbitr vydal nález, ve kterém bude určena neplatnost smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] a dohody o změně obsahu závazku podepsané navrhovatelkou dne [datum], dále určení, že úvěr z uvedené úvěrové smlouvy se od počátku úročí diskontní sazbou platnou v době uzavření této smlouvy uveřejněnou [anonymizováno] národní bankou, zaplacení částky [částka] a určení, že nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za porušení povinnosti navrhovatelky zajistit závazek z úvěrové smlouvy smluvním zástavním právem k nemovité věci není po právu. Svůj návrh odůvodnila především tím, že úvěrová smlouva se řídí [anonymizováno], neboť není splněna žádná podmínka ustanovení § 2 citovaného zákona, která by jeho aplikaci vylučovala. Žalobkyně nebyla oprávněna, navíc v neprospěch účastnice řízení jako spotřebitelky, svévolně stanovit, že se smlouva tímto zákonem nebude řídit a právní jednání je třeba ve smyslu §555 odst. 1 o.z. posuzovat podle svého obsahu. K tvrzení žalobkyně, že úvěr byl výslovně sjednán na bydlení, uvedla, že zájem uzavřít smlouvu, jejímž předmětem by byl úvěr na bydlení, výstavbu nebo jakoukoliv rekonstrukci nikdy neprojevila. V předmětné době bydlela ve svém vlastním rodinném domě, v němž žádnou rekonstrukci či stavební úpravu neplánovala. Ze strany žalobkyně jí bylo sděleno, že pro ni bude lepší, když se smlouva napíše jako na bydlení, přičemž navrhovatelka jako laik netušila, že se žalobkyně tímto snaží obejít ZoSÚ. Navrhovatelka od počátku deklarovala, že úvěr použije k vyplacení svých závazků, což je také v úvěrové smlouvě výslovně uvedeno. Úvěr u [právnická osoba] pak byl sjednán jako spotřebitelský neúčelový. Navrhovatelka tak byla vmanipulována do situace, kdy jí prakticky bylo sděleno, že pokud nebude souhlasit s tím, že ve smlouvě bude uvedeno, že se jedná o smlouvu o úvěru na bydlení, žalobkyně s ní smlouvu neuzavře a úvěr jí neposkytne. Konstatovala, že se jedná o zcela exemplární případ využití právní neznalosti navrhovatelky za účelem obejití zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tak nejednala poctivě a nyní se z tohoto jednání snaží těžit. Takovéto zjevné zneužití práva dle účastnice řízení nemůže požívat právní ochrany. Dodala, že úvěrovou smlouvu včetně veškeré související dokumentace připravovala žalobkyně a navrhovatelce byly tyto dokumenty bez možnosti důkladněji si je prostudovat pouze předloženy k podpisu. S odkazem na § 9 [anonymizováno] pak namítla neposouzení schopnosti navrhovatelky spotřebitelský úvěr splácet. Dále namítala, že žalobkyně nesplnila povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 ZoSÚ, neboť smlouva neobsahuje informace stanovené v příloze [číslo] tohoto zákona, s čímž je třeba spojit následky dle § 8 ZoSÚ, tj. spotřebitelský úvěr se od počátku pokládá za úročený ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné [anonymizováno] národní bankou a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Dohoda o změně obsahu závazku je pak dle navrhovatelky absolutně neplatná, neboť při jejím uzavírání byla ze strany žalobkyně uvedena v omyl, když jí byly předloženy k podpisu předem připravené listiny, o jejichž významu osoby zastupující žalobkyni lhaly a na základě tlaku na navrhovatelku ji uvedly do tísně tím, že jí vyhrožovaly mnohonásobným zvětšením jejího dluhu.

11. Z nálezu finančního arbitra ze dne 6. 5. 2021, č. j. [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že finanční arbitr o návrhu účastnice řízení rozhodl tak, že ve výroku I. určil, že smlouva o úvěru [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalované], [datum narození], bytem [adresa žalované], a instituce [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], je neplatná, ve výroku II. určil, že dohoda o změně obsahu závazku, kterou podepsal dne [datum] navrhovatel, [celé jméno žalované], a dne [datum] instituce [právnická osoba], je neplatná, ve výroku III. návrh navrhovatele [celé jméno žalované] ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítl a ve výroku IV. uložil instituci [právnická osoba], povinnost uhradit podle § 17a zákona o finančním arbitrovi sankci ve výši [částka] do 15 dnů ode dne nabytí právní moci tohoto nálezu na účet Kanceláře finančního arbitra. V odůvodnění zejména uvedl, že ujednání v čl. 2 odst. 7 smlouvy o úvěru nevyjadřuje skutečný úmysl navrhovatelky co do účelu úvěru z této smlouvy, když vzal za prokázané, že úmyslem navrhovatelky bylo získat úvěr za účelem splacení závazku ze smlouvy o úvěru CREDITAS a splacení závazků z dalších úvěrových nebo jím obdobných vztahů. Účel úvěru vázaný na financování stavebních úprav nemovitostí navrhovatelky a současně na splacení úvěru vázaného na financování stavebních úprav v předem připravené formulářové smlouvě o úvěru jednostranně a výlučně formulovala instituce. Formulář žádosti o úvěr neobsahuje v této souvislosti žádnou informaci, k jakému účelu chce navrhovatelka požadovaný úvěr použít, ani informaci o poskytnutí kterého z úvěrových produktů nabízených institucí navrhovatelka instituci požádala a na základě čeho tak učinila. Pokud by instituce skutečně od navrhovatelky zjistila, že zamýšlí finanční prostředky z úvěrové smlouvy použít na financování stavebních úprav a na splacení úvěru účelově vázaného na financování takových úprav, bezesporu by jako podnikatel, profesionální věřitel, který má v právních vztazích se spotřebiteli jednat s odbornou péčí, požádala navrhovatelku o bližší informace o obsahu zástavním právem zajištěného závazku ze smlouvy o úvěru [anonymizováno], který chce navrhovatelka požadovaným splatit, jakož i bližší specifikaci zamýšlených stavebních úprav a tuto bližší specifikaci pak zanesla i do obsahu smluvní dokumentace, nebo i o takovém úmyslu navrhovatelky alespoň pořídila interní záznam obsahující dostatečnou specifikaci plánovaných stavebních úprav. Jediné, o co se instituce před uzavřením úvěrové smlouvy reálně zajímala, bylo vlastnické právo navrhovatelky k nemovitostem. Instituce si přitom musela být jako podnikatel a profesionální věřitel vědoma, že samotná skutečnost, že závazek ze smlouvy o úvěru [anonymizováno] je zajištěn zástavním právem k nemovitostem navrhovatelky, sama o sobě nevylučuje právní vztah z této smlouvy z režimu ZoSÚ, a proto ve smlouvě v rozporu se skutečným stavem simulovala, že úvěr ze smlouvy o úvěru [anonymizováno], který měl být úvěrem ze smlouvy o úvěru uzavřené s institucí splacen, byl účelově vázaný na financování stavebních úprav. Instituce tak při znalosti právní úpravy v § 2 písm. a) [anonymizováno] jednala zjevně s úmyslem vyloučit právní vztah ze smlouvy o úvěru ze speciálního právního režimu tohoto zákona, tedy s úmyslem, aby se zprostila povinností, které jí tento zákon ukládá, a současně omezila práva navrhovatelky jako spotřebitele, která jí naopak tento zákon přiznává. S ohledem na uvedené finanční arbitr uzavřel, že ujednaní v čl. 2 odst. 7 smlouvy o úvěru je absolutně neplatné, neboť jednání instituce odporuje zákonnému zákazu v § 433 o.z. a současně zjevně narušuje veřejný pořádek ve smyslu § 588 o.z. K argumentu instituce uvedl, že nepostačuje účel, který představuje výjimku ze ZoSÚ, pouze výslovně sjednat ve smlouvě, ale věřitel současně musí mít doloženo, že dlužník má zájem využít úvěr z takové smlouvy právě na sjednaný účel. Jelikož vyloučením smluvního vztahu z působnosti ZoSÚ se oslabuje postavení spotřebitele jako dlužníka, je nezbytné, aby ujednání o účelu poskytnutí úvěru odpovídalo skutečné společné vůli smluvních stran. Samotná skutečnost, že navrhovatelka podepsala smluvní dokumentaci formulářového typu předloženou institucí, pak nijak nezmenšuje či nezhojuje velmi intenzivní nepoctivé jednání ze strany instituce. Finanční arbitr proto dovodil, že právní vztah mezi navrhovatelkou a institucí založený smlouvou o úvěru spadá pod režim [anonymizováno], čehož si instituce při sjednávání této smlouvy musela být vědoma. Dále uzavřel, že instituce nedostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 [anonymizováno], když neprokázala, že s odbornou péčí posoudila schopnost navrhovatelky jako spotřebitele splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Smlouvu o úvěru proto posoudil jako absolutně neplatnou. Ve vztahu k neplatnosti dohody o předčasném splacení dluhu uvedl, že tato obsahuje jednak uznání dluhu navrhovatelky ze smlouvy o úvěru, jednak změnu v obsahu závazku z této smlouvy co do splatnosti dluhu navrhovatelky. Uznání dluhu ve smyslu § 2053 o.z. však není samostatným zavazovacím důvodem, což znamená, že navrhovatelka nemohla platně uznat dluh ze smlouvy o úvěru, pokud závazek z této smlouvy vůbec nevznikl. Změna v obsahu závazku ze smlouvy o úvěru co do splatnosti dluhu navrhovatele z této smlouvy je pak co do své podstaty kumulativní novací ve smyslu § 1902 věty druhé o.z., přičemž základním předpokladem takové novace je existence závazku. S ohledem na závěr ohledně neplatnosti smlouvy o úvěru tak dle finančního arbitra vůbec nemohlo dojít k platnému uzavření dohody o předčasném splacení úvěru. Dovodil proto i neplatnost této dohody a současně již dále neposuzoval tvrzení ohledně lstivého jednání instituce, která měla navrhovatelku uvést v omyl o obsahu dohody, a o uzavření této dohody v tísni. Zbývající nároky uplatněné navrhovatelkou finanční arbitr zamítl, protože se s ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy o úvěru a dohody o změně obsahu závazku staly bezpředmětnými. Sankci ve výši [částka] instituci uložil podle § 17a zákona o finančním arbitrovi.

12. Z rozhodnutí o námitkách ze dne 27. 7. 2021, č.j. [anonymizováno] [spisová značka], soud zjistil, že finanční arbitr námitky žalobkyně, doručené finančnímu arbitrovi dne 21. 5. 2021, č. j. [anonymizováno] [spisová značka], zamítl a nález finančního arbitra ze dne 6. 5. 2021, č.j. [anonymizováno] [spisová značka], podle § 16 odst. 2 zákona o finančním arbitrovi potvrdil, když setrval na svých závěrech přijatých a náležitě odůvodněných v napadeném nálezu. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum].

13. Mezi účastníky bylo nesporné, že dne [datum] uzavřeli smlouvu o úvěru ve znění dodatku [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout účastnici řízení úvěr ve výši [částka] a účastnice řízení se zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se smluvní odměnou ve 240 měsíčních splátkách. Nedílnou součástí smlouvy se pak staly obchodní podmínky žalobkyně pro poskytování úvěru pro spotřebitele platné od [datum] a sazebník poplatků a odměn ze dne [datum].

14. Z formulářové žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že účastnice řízení dne 30 8. 2016 požádala o poskytnutí úvěru ve výši [částka]. V žádosti uvedla, že od [datum] je zaměstnána jako uklízečka v ZŠ [obec], kde její čistá mzda za poslední měsíc činila [částka]. Jako celkový příjem domácnosti vyplnila částku [částka] s tím, že zdrojem je mzda a brigáda. Dále uvedla, že v domácnosti žije se dvěma dětmi ve věku 8 a 13 let. V části„ informace o zajištění“ je uvedena nemovitost na adrese [adresa], evidovaná na [list vlastnictví]. Mezi závazky je pak uveden dluh u [právnická osoba] ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka] a u [právnická osoba] ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka] s tím, že oba dva tyto závazky měly být uhrazeny v roce 2021, a dále závazky u [právnická osoba] ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka] a u [právnická osoba] ve výši [částka] s měsíční splátkou [částka] s tím, že oba tyto závazky měly být splaceny v roce 2017.

15. Z tiskopisu žalobkyně pro ocenění stavby soud zjistil, že dne [datum] bylo odhadcem [jméno] [příjmení] vypracováno interní ocenění řadového koncového rodinného domu žalobkyně na adrese [část obce a číslo]. Ke stavu nemovitosti je zde uvedeno, že dům je po částečné rekonstrukci, avšak v zanedbanějším stavu a byla by vhodná rekonstrukce. V kolonce„ provedené opravy“ je uvedena výstavba vejminku 1982, v kolonce„ plánované opravy“ je pak uvedena nová střecha.

16. Z listiny označené jako Vyčíslení dluhů za účelem jejich předčasné splátky a souhlas se zřízením zástavního práva dalšího v pořadí, datované dnem [datum], soud zjistil, že se jedná o sdělení Záložny [anonymizováno], podle nějž měl dluh účastnice řízení ze smlouvy o úvěru [číslo] 2016 ze dne [datum] vůči Záložně [anonymizováno] k datu [datum] činit [částka]. Dále pak Záložna [anonymizováno] prohlásila, že pokud ke dni [datum] bude běžný účet č. [bankovní účet] vykazovat kladný disponibilní zůstatek minimálně ve výši vyčísleného dluhu a nebudou tomu bránit jiné skutečnosti v souladu s obecně závaznými právními předpisy, provede na vrub uvedeného účtu jeho předčasnou splátku s tím, že po jejím provedení nebude mít vůči účastnici řízení již žádné pohledávky vyplývající ze smlouvy o úvěru. Rovněž prohlásila, že po provedení předčasné splátky výše uvedeného dluhu vystaví potvrzení o splnění dluhu a poskytne nezbytnou součinnost k výmazu zajištění dluhů zřízeného ve prospěch Záložny [anonymizováno] a souhlasí se zřízením zástavního práva dalšího v pořadí k nemovitým věcem zapsaných na [list vlastnictví], konkrétně pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemku parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], obec Lichoceves, které jsou zastaveny v její prospěch za účelem zajištění dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru za předpokladu, že toto zástavní právo bude zřízeno ve prospěch žalobkyně, která bude zcela nebo zčásti financovat předčasné splacení dluhu vyplývajícího ze smlouvy o úvěru. Potvrzení bylo vydáno na základě žádosti účastnice řízení a pouze za účelem předčasného splacení dluhu ze smlouvy o úvěru.

17. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně se jako úvěrující zavázala poskytnout navrhovatelce jako úvěrované na její žádost a v její prospěch úvěr do výše [částka] na dobu 240 měsíců ode dne předání peněz s tím, že výplata peněžních prostředků bude provedena převedením na účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] pod variabilním symbolem [číslo]. Dále bylo sjednáno, že část úvěrového rámce až do výše [částka] bude použita na úhradu závazku úvěrované vůči Záložně [anonymizováno], spořitelní družstvo, přičemž přesná výše závazku a platební údaje budou úvěrovanou upřesněny před vyplacením úvěru na základě dodaného vyčíslení věřitele Záložny [anonymizováno], spořitelní družstvo, které zajistí úvěrovaná. Výplata zbývajícího úvěrového rámce pak měla být provedena převodem na shora uvedený účet úvěrované po uhrazení závazku Záložny [anonymizováno], spořitelní družstvo, dle dodaného vyčíslení, nebo dle dodané žádosti úvěrovanou. Strany si rovněž ujednaly, že výplata úvěrového rámce bude provedena převodem na shora uvedený účet po doručení originálu výpisu z katastru nemovitostí, konkrétně [list vlastnictví], se zapsaným zástavním právem úvěrující na prvním místě. Úvěrovaná se zavázala úvěrující vrátit částku úvěru formou pravidelných měsíčních splátek ve výši [částka] zahrnujících splátku jistiny a úroku dle splátkového kalendáře, který byl přílohou a nedílnou součástí smlouvy. Strany se dohodly na poskytnutí služby VIP, dle které roční úroková sazba činila 6,4%. Dle čl. 2 bod 7 je pohledávka z této smlouvy zajištěna zástavním právem k nemovitosti a úvěr se poskytuje pro účely bydlení, a to pro změnu stavby ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ změna stavby“), a to budovy [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], k.ú. a obec Noutonice. Úvěr se poskytuje pro účely stavební úpravy (pro splacení úvěru poskytnutého pro účely bydlení, jehož účelem byla změna stavby – stavební úpravy). Podle čl. 3 smlouvy pak měla být úvěrované za předpokladu, že požádá o čerpání celé výše úvěrového rámce, ze strany úvěrující poukázána částka snížená o sjednané smluvní poplatky, tj. částka [částka]. Část obsahu smlouvy byla určena Obchodními podmínkami úvěrující pro poskytování úvěrů pro spotřebitele a Sazebníkem poplatků a odměn – úvěr pro spotřebitele, obojí ze dne [datum] s tím, že odchylná ujednání ve smlouvě mají přednost. Čl. 10 smlouvy pak mj. obsahuje prohlášení úvěrované, že měla dostatečnou možnost seznámit se zněním nabídky této smlouvy, celých obchodních podmínek a sazebníku poplatků, které jsou nedílnou součástí smlouvy, a všemi informacemi tam uvedenými v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. Dále obsahuje prohlášení stran, že veškeré údaje uvedené ve smlouvě jsou pravdivé a úplné a že svým podpisem potvrzují, že si přečetly všechny její podmínky, porozuměly všem ustanovením smlouvy, obchodním podmínkám a sazebníku poplatků, že tato ujednání představují jejich svobodnou a vážnou vůli a že smlouva nebyla uzavřena pod hrozbou tělesného nebo duševního násilí, ani v tísni.

18. Z listiny označené jako Dodatek [číslo] – záloha v hotovosti bylo zjištěno, že účastníci dne [datum] uzavřeli dodatek ke smlouvě o úvěru [číslo] z téhož dne, ve kterém se mj. úvěrující zavázala poskytnout úvěrované hotově část úvěrového rámce ve výši [částka] s tím, že zbytek úvěrového rámce bude vyplacen po zápisu zástavního práva dle úvěrové smlouvy.

19. Z obchodních podmínek žalobkyně pro poskytování úvěrů pro spotřebitele platných od [datum] soud zjistil, že dle čl. 1 bodu 9 se úvěrem pro spotřebitele dle těchto obchodních podmínek rozumí úvěr, který je poskytován na základě smlouvy a který není sjednaný jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. Na tento typ úvěru se dle obecně závazných právních předpisů použijí ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. V závěru obchodních podmínek je uvedeno prohlášení účastníka smlouvy, že se s nimi v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy seznámil, porozuměl jejich jednotlivým ustanovením, všechna ustanovení výslovně přijímá a souhlasí s jejich zněním. Pod tímto prohlášením je uvedeno datum [datum], kolonka podpis účastníka řízení je opatřena podpisem.

20. Z tiskopisu žalobkyně označeného jako Prohlášení žadatele soud zjistil, že účastnici řízení bylo ze strany žalobkyně doporučeno, aby s podpisem listin souvisejících s poskytnutím úvěru nespěchala, veškeré dokumenty v klidu prostudovala, zejména z toho hlediska, jaké závazky na sebe přebírá, zda bude schopna jim dostát a co jí čeká v případě, že je nesplní. Pro případ, že něčemu nerozumí, jí bylo doporučeno žádat podrobnější vysvětlení od zástupce žalobkyně či se poradit s jinou osobu. Účastnice řízení pak svým podpisem mj. stvrdila, že si uvedené doporučení přečetla, porozuměla mu a že současně prohlašuje, že žalobkyní jí byl předložen návrh smlouvy o úvěru, kterou se tato zaváže, že na požádání klienta poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a klient se zaváže poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně poplatků a úroků, že se seznámila s obsahem smlouvy o úvěru a s jeho podmínkami, úvěrujícím jí bylo poskytnuto náležité vysvětlení, aby byla schopna posoudit, zda smlouva o úvěru, která má být uzavřena, odpovídá jejím potřebám a finanční situaci, byly jí vysvětleny zejména důsledky prodlení s řádným či včasným plněním a dále informace o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadu na spotřebitele. Dále prohlásila a na předmětné listině vyznačila, že v návaznosti na výše uvedené se necítí být rozrušena ani v tísni, nežádá další vysvětlení od věřitele, byl jí poskytnut dostatečný čas k úplnému seznámení se s obsahem smlouvy, veškerá ustanovení smlouvy jí jsou srozumitelná a nežádá další poradu se třetí osobou. Dále pak v prohlášení označila, že po zvážení všech okolností s uzavíráním smlouvy o úvěru chce pokračovat a cítí se k němu plně způsobilá. Listina je datována dnem [datum].

21. Z tiskopisu žalobkyně označeného jako Prohlášení úvěrovaného soud zjistil, že účastnice řízení dne [datum] jako úvěrovaná ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené téhož dne podepsala prohlášení, že mj. byla seznámena s podmínkami pro poskytování úvěrů, především pak s povinnostmi vyplývajícími z ustanovení smlouvy o úvěru, obchodních podmínek nebo jiných souvisejících dokumentů a výší smluvních pokut, že čistý měsíční příjem domácnosti, který bude zdrojem pro splácení závazků plynoucích z titulu předmětné úvěrové smlouvy, činí [částka] a že si je vědoma možných právních následků jakýchkoliv nepravdivě uvedených údajů v tomto prohlášení.

22. Z tiskopisu žalobkyně označeného jako Prohlášení vlastníka bylo zjištěno, že účastnice řízení dne [datum] podepsala jako vlastník nemovitosti prohlášení, že na pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, k.ú. [část obce], obec Lichoceves, neváznou žádná věcná práva ani žádné závazky, ani nejsou předmětem dalšího zajištění nebo pronájmu, dále že proti ní není veden výkon rozhodnutí, ani exekuční nebo insolvenční řízení, ani není z titulu soudních rozhodnutí zakázáno s tímto majetkem disponovat.

23. Z tiskopisu žalobkyně označeného jako Prohlášení vlastníka o účelovosti závazků na nemovitosti soud zjistil, že účastnice řízení dne [datum] podepsala jako vlastník nemovitosti prohlášení, že veškeré závazky, které váznou na pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, k.ú. [část obce], obec Lichoceves, a které budou uhrazeny z úvěrové smlouvy [číslo] dne [datum], vznikly v souvislosti s výstavbou, opravou nebo údržbou nemovitosti.

24. Ze smlouvy o úvěru [číslo] 2016 uzavřené dne [datum] mezi Záložnou [anonymizováno], spořitelní družstvo jako úvěrující a účastnicí řízení jako úvěrovanou soud zjistil, že úvěrující společnost se zavázala poskytnut úvěrované úvěr ve formě bezhotovostního spotřebitelského úvěru v celkové výši [částka]. Úvěr byl v čl. I odst. 3 výslovně sjednán jako neúčelový. Úvěrovaná se mj. zavázala za účelem zajištění závazku zřídit ve prospěch úvěrující zástavní právo k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, k.ú. [část obce], obec Lichoceves.

25. Z žádosti o úvěr soud zjistil, že účastnice řízení dne [datum] požádala o poskytnutí úvěru ve schválené výši [částka] dle úvěrové smlouvy [číslo] z téhož dne.

26. Ze zástavní smlouvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastnice řízení zřídila ve prospěch žalobkyně zástavní právo k pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa], pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vše zapsáno na [list vlastnictví] u [stát. instituce], k.ú. [část obce], obec Lichoceves, a to za účelem zajištění řádného a včasné splnění zajištěných dluhů, tj. pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] v celkové výši [částka] s příslušenstvím a veškerých budoucích pohledávek žalobkyně až do celkové výše [částka], které jí mohou vzniknout od uzavření této zástavní smlouvy do [datum].

27. Z potvrzení o splnění dluhu vyplývajícího ze Smlouvy o úvěru [číslo] 2016 ze dne [datum] soud zjistil, že Záložna [anonymizováno] potvrdila, že ke dni [datum] byly splněny veškeré peněžité dluhy účastnice řízení vyplývající ze smlouvy o úvěru [číslo] 2016 uzavřené dne [datum] a v souvislosti se zánikem veškerých peněžitých dluhů účastnice řízení vyplývajících z této smlouvy současně zaniklo také zástavní právo a případná další zajištění.

28. Z listiny označené jako Jednostranný zápočet datované dnem [datum] soud zjistil, že v souvislosti s poskytnutím úvěru v celkové výši [částka] na základě smlouvy o úvěru [číslo] měla žalobkyně vůči účastnici řízení pohledávky v podobě poplatků v celkové výši [částka], hotovostní zálohy vyplacené dne [datum] ve výši [částka] a vyplacení jiného věřitele – Záložny [anonymizováno] dne [datum] v částce [částka] s tím, že rozdíl ve výši [částka] byl zaslán na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol].

29. Z prohlášení pana [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že tento potvrdil vrácení půjčky ve výši [částka], kterou půjčil účastnici řízení.

30. Z potvrzení paní [jméno] [příjmení] ze dne [datum] soud zjistil, že tato potvrdila, že účastnice řízení jí vrátila půjčené peníze ve výši [částka].

31. Z potvrzení [právnická osoba] z [datum] soud zjistil, že účastnice řízení uvedeného dne vložila na účet pana [jméno] [příjmení] částku [částka].

32. Ze splátkového kalendáře se splátkami předepsanými od [datum] bylo zjištěno, že roční úroková sazba byla stanovena na 16,40% a od [datum] výše splátky činila [částka].

33. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že účastnice řízení byla ze strany žalobkyně informována, že v důsledku porušení smlouvy o úvěru [číslo] přišla o zvýhodněnou úrokovou sazbu a dále jí je dána sazba uvedená v čl. 2 úvěrové smlouvy.

34. Z dopisu účastnice řízení ze dne [datum] adresovaného žalobkyni soud zjistil, že účastnice řízení se obrátila na žalobkyni s omluvou, že nezaplatila včas splátku z důvodu změny zaměstnavatele s tím, že peníze jí budou chodit okolo 20. dne v měsíci, a tudíž žádala o nový splátkový kalendář. Dále zde uvedla, že do problému se dostala vinou snahy, která jí nechala 2 děti a odešla neznámo kam. Požádala o vrácení původních úroků s tím, že neměla tušení, co se jí stane v případě pozdní splátky, smlouvu si asi špatně přečetla nebo to zapomněla a slíbila, že bude vzorný platič.

35. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], označeného jako Vyjádření k žádosti úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že žalobkyně účastnici řízení v reakci na její dopis ze dne [datum] upozornila, že služba VIP jí byla odebrána z důvodu hrazení měsíčních splátek po splatnosti s tím, že jí nabídla možnost zajištění přeúvěrování zdarma přes externí partnery a snížení úrokové sazby z 16,4% na 11,4% s tím, že výše splátky by byla cca [částka].

36. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] označeného jako Předčasně doplacení úvěrové smlouvy bylo zjištěno, že žalobkyně na základě žádosti účastnice řízení o předčasné doplacení úvěru účastnici řízení zaslala vyčíslení dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo].

37. Z dohody o změně závazku soud zjistil, že aktuální výše dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] měla k [datum] činit [částka], kterou úvěrovaná uznala. Dále si strany ujednaly, že úvěrovaná uhradí celou dlužnou částku předčasně, nejpozději do [datum], a to společně s poplatkem za předčasné splacení úvěru ve výši [částka]. Účastnice řízení dohodu podepsala dne [datum], žalobkyně dne [datum].

38. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum], označeného jako Výzva k doplnění zajištění soud zjistil, že účastnice řízení byla žalobkyní vyzvána k doplnění zajištění do výše [částka] k úvěrové smlouvě [číslo] ze dne [datum] ve lhůtě 15 dní s tím, že v případě nesplnění se po uplynutí této lhůty vystavuje riziku udělení pokuty, zesplatnění a odstoupení od úvěrové smlouvy.

39. Z oznámení o udělení pokuty ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalobkyní byla účastnici řízení udělena pokuta ve výši [částka] za porušení povinností ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] spočívající v nezajištění tohoto závazku smluvním zástavním právem k nemovité věci.

40. Další provedené důkazy soud nehodnotil (zejména pak všechny ostatní listiny obsažené ve spise finančního arbitra sp. zn. SÚ 748/ 2017, zachycující mj. průběh řízení před finančním arbitrem, komunikaci stran a jejich zástupců ohledně možného smírného skončení věci a dalších souvisejících sporů a listiny zachycující vztahy účastníků po vydání napadeného nálezu), neboť pro rozhodnutí věci nemají význam.

41. Na základě zjištěných skutečností soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci. Účastnice řízení dne [datum] prostřednictvím formuláře požádala o poskytnutí úvěru ve výši [částka], ve kterém uvedla svůj příjem v celkové výši [částka], počet dětí v domácnosti, specifikovala své závazky u jiných společností v celkové výši [částka] a informace o zajištění, ve kterých uvedla svou nemovitost na adrese [část obce a číslo]. Téhož dne žalobkyně nechala vypracovat interní ocenění uvedené nemovitosti účastnice řízení, jejíž hodnota byla stanovena na částku [částka] s tím, že nemovitost je v zanedbanějším stavu, byla by vhodná rekonstrukce a je plánována nová střecha. Dne [datum] Záložna [anonymizováno] vyčíslila dluh účastnice řízení ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] na částku [částka] a udělila souhlas se zřízením zástavního práva k nemovitým věcem účastnice řízení zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] za předpokladu, že toto zástavní právo bude zřízeno ve prospěch žalobkyně, která bude zcela či zčásti financovat předčasné splacení dluhu vyplývající z předmětné smlouvy o úvěru. Úvěr poskytnutý účastnici řízení Záložnou [anonymizováno] na základě smlouvy ze dne [datum] byl výslovně sjednán jako spotřebitelský neúčelový. Dne [datum] pak žalobkyně s účastnicí řízení uzavřely smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobkyně zavázala účastnici řízení poskytnout úvěr ve výši [částka]. Strany si sjednaly, že část úvěrového rámce až do výše [částka] bude použita na úhradu závazku účastnice řízení u [právnická osoba]. V čl. 2 bod 7 úvěrové smlouvy je uvedeno, že pohledávka z této smlouvy je zajištěna zástavním právem k nemovitosti a úvěr se poskytuje pro účely bydlení, a to pro změnu stavby ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ změna stavby“), a to budovy [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo], k.ú. a obec Noutonice. Úvěr se poskytuje pro účely stavební úpravy (pro splacení úvěru poskytnutého pro účely bydlení, jehož účelem byla změna stavby – stavební úpravy). Část obsahu smlouvy byla určena obchodními podmínkami žalobkyně, podle nichž předmětný úvěr není sjednaný jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů. V souvislosti s uzavíráním úvěrové smlouvy účastnice řízení téhož dne podepsala četná prohlášení, a to jak v rámci smlouvy, tak na samostatných formulářích žalobkyně, podle nichž zejména veškeré údaje uvedené ve smlouvě jsou pravdivé a úplné, účastnice řízení se seznámila a porozuměla jednotlivým ustanovením včetně jejich důsledků, která přijímá, smlouva nebyla uzavřena pod hrozbou tělesného nebo duševního násilí, ani v tísni. V Prohlášení úvěrovaného účastnice řízení uvedla jako čistý měsíční příjem částku [částka], v prohlášení vlastníka pak svým podpisem stvrdila, že na nemovitostech zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú [část obce] neváznou žádná věcná práva, ani závazky, že proti ní není vedeno mj. exekuční či insolvenční řízení, v prohlášení vlastníka o účelovosti závazku svým podpisem stvrdila naopak to, že veškeré závazky, které váznou na těchto nemovitostech a které budou uhrazeny z předmětné úvěrové smlouvy, vznikly v souvislosti s výstavbou, opravou nebo údržbou nemovitosti. Dne [datum] byla rovněž podepsána zástavní smlouva, na základě které účastnice řízení zřídila ve prospěch žalobkyně zástavní právo ke shora uvedeným nemovitostem. V den uzavření smlouvy žalobkyně požádala o poskytnutí úvěru ve schválené výši [částka] s tím, že [částka] bylo účastnici řízení vyplaceno v hotovosti jako záloha, částka [částka] byla vyplacena [právnická osoba], v důsledku čehož došlo k zániku peněžitých závazků účastnice řízení vůči této společnosti ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], částka ve výši [částka] byla započtena na pohledávku žalobkyně v podobě poplatků a zbývající částka [částka] byla účastnici řízení zaslána na účet. V měsících listopad a prosinec 2016 a v březnu 2017 pak účastnice řízení splatila své duhy u soukromých věřitelů. Žalobkyně nehradila splátky včas, v důsledku čehož jí byla odebrána služba VIP, navýšen smluvní úrok a splátky. Účastnice řízení se obrátila na žalobkyni s omluvou a žádostí o nový splátkový kalendář a vrácení původní výše úroků, což žalobkyně odmítla. Dne [datum] účastnice řízení uznala svůj dluh vůči žalobkyni ze smlouvy o úvěru v celkové výši [částka] a s žalobkyní si sjednala, že tento duh uhradí předčasně, nejpozději do [datum], a to společně s poplatkem za předčasné splacení úvěru. Takto zjištěný skutkový stav považoval soud za dostatečný pro právní posouzení věci, a proto další účastníky navržené důkazy pro jejich nadbytečnost neprováděl.

42. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

43. Podle § 1 věty druhé ZoSÚ spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

44. Podle § 2 písm. a) ZoSÚ se tento zákon nevztahuje na odloženou platbu, půjčku, úvěr nebo jinou obdobnou finanční službu poskytnutou pro účely bydlení, v níž je pohledávka zajištěna zástavním právem k nemovitosti a jejímž účelem je 1. nabytí vlastnického práva k nemovitosti, vypořádání vlastnických vztahů k nemovitosti nebo výstavba nemovitosti, 2. úhrada za převod členských práv a povinností v bytovém družstvu nebo nabytí účasti v jiné právnické osobě za účelem získání práva užívání bytu či rodinného domu, 3. změna stavby nebo její připojení k veřejným sítím, 4. úhrada nákladů spojených se získáním půjčky, úvěru nebo jiné obdobné finanční služby s účelem uvedeným v bodech 1 až 3, nebo 5. splacení úvěru, půjčky nebo jiné obdobné finanční služby poskytnuté k účelům uvedeným v bodech 1 až 4, popřípadě 5, 45. Podle § 433 o.z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

46. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

47. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

48. Na základě shora provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a účastnicí řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z. s tím, že současně se jedná o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu § 1810 a následující o.z. Za rozhodující pro právní posouzení této věci pak soud považoval skutečnost, zda je smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] či nikoliv. Dle důvodové zprávy bylo účelem zákona o spotřebitelském úvěru jednak posílení důvěry a právní jistoty spotřebitelů a poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, jednak vytvořit spotřebiteli podmínky pro to, aby mohl učinit kvalifikované rozhodnutí, resp. aby byl schopen správně posoudit, zda nabídka odpovídá jeho potřebám a aktuální finanční situaci, dále ochrana spotřebitele před rizikovými úvěry a v neposlední řadě také ochrana společnosti před rostoucí zadlužeností domácností. Za tímto účelem pak zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům úvěrů celou řadu povinností, zejména výčet informací, které je věřitel povinen spotřebiteli poskytnout v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy a povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Má-li proto být poskytnutá finanční služba z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru s odkazem na § 2 vyloučena, je nezbytné trvat na tom, aby účel úvěru, který je podmínkou výluky z předmětu úpravy, byl nejen výslovně sjednán ve smlouvě, ale také aby odpovídal zamýšlenému užití poskytnutých finančních prostředků. V opačném případě by pak mohlo docházet k záměrnému sjednávání účelu úvěru vedoucího k vynětí z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru bez ohledu na skutečnou vůli stran, a tím i ke snížení zamýšlené ochrany spotřebitelů při sjednávání spotřebitelských úvěrů.

49. V projednávané věci strany ve smlouvě výslovně uvedly, že úvěr se sjednává pro účely bydlení, konkrétně pro změnu stavby ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to budovy [adresa] na pozemku parc. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce], a že úvěr se poskytuje pro účely stavební úpravy (pro splacení úvěru poskytnutého pro účely bydlení, jehož účelem je změna stavby – stavební úpravy). Takto sjednaný účel však neodpovídal skutečnému úmyslu účastnice řízení, která o úvěr žádala primárně za účelem splacení svého závazku u [právnická osoba], tj. bezúčelového spotřebitelského úvěru, a v souvislosti s tím před uzavřením úvěrové smlouvy s žalobkyní zajišťovala potřebné podklady jako např. vyčíslení dluhu či souhlas se zřízením zástavního práva. Žalobkyně pak povahu závazku u [právnická osoba], ani skutečnou vůli žadatelky o úvěr ohledně použití zbývajících finančních prostředků nijak nezjišťovala a neověřovala, když se v tomto směru spokojila pouze s jejím podpisem na úvěrové smlouvě, prohlášení o účelovosti úvěru a dalších se smlouvou souvisejících prohlášeních. Soud je však toho názoru, že stejně jako v případě posuzování úvěruschopnosti (blíže viz odst. 52), i v případě sjednávání účelu úvěru vedoucího k vynětí z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru, tedy ujednání, v jehož důsledku odpadá věřiteli celá řada povinností při poskytování úvěru a v jehož důsledku je snížena ochrana spotřebitele, se nelze spokojit s pouhým podpisem žadatele na formulářovém prohlášení o účelovosti úvěru a věřitel je povinen před uzavřením smlouvy tvrzený účel s odbornou péčí ověřit. V daném případě tak bylo na místě, aby si žalobkyně od účastnice řízení vyžádala úvěrovou smlouvou uzavřenou se [právnická osoba], stavební dokumentaci týkající se tvrzené změny stavby, případně jiné dokumenty svědčící o stavebních záměrech účastnice řízení, např. rozpočet plánované rekonstrukce, když z provedeného dokazování vyplynulo, že část poskytnutých prostředků měla být a následně byla použita na splacení úvěru poskytnutého u [právnická osoba], část byla účastnici řízení vyplacena v hotovosti a část převedena na účet. Teprve po obdržení příslušných dokumentů mohla žalobkyně objektivně posoudit, zda s žadatelkou lze uzavřít smlouvu o úvěru s účelem definovaným v čl. 2 odst. 7 této smlouvy či je na místě úvěr sjednat byť třeba jen z části jako bezúčelový. Nejedná se přitom o požadavky pro poskytovatele úvěru nepřiměřeně zatěžující, když doložením sjednaného účelu úvěru, by byla zatížena především samotná žadatelka, která by příslušné litiny musela obstarat a instituci předložit. Žalobkyně pak nemohla bez dalšího předpokládat, že úvěr u [právnická osoba] je sjednán za účelem specifikovaným v čl. 2 odst. 7 úvěrové smlouvy pouze z toho důvodu, že byl zajištěn zástavním právem k nemovitostem účastnice řízení. Výluka z právní úpravy zákona o spotřebitelském úvěru pak nemůže být dána ani na základě pouhého záznamu ve formuláři žalobkyně pro interní ocenění nemovitosti navrhovatelky, ve kterém je v kolonce plánovaných oprav uvedena nová střecha.

50. Soud se proto plně ztotožnil se závěry finančního arbitra, který posoudil jednání žalobkyně, která sama v čl. 2 odst. 7 úvěrové smlouvy výslovně účel úvěru formulovala tak, aby odpovídal výluce stanovené v § 2 [anonymizováno], aniž by se reálně zajímala o skutečný záměr žadatelky o úvěr týkající se použití finančních prostředků, jako umělé vytváření, resp. předstírání účelovosti úvěru v úmyslu vyloučit právní vztah ze smlouvy o úvěru z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru jako přísnější zákonné úpravy ochrany spotřebitele, od které se nelze odchýlit, a toto jednání posoudil jako obcházení uvedeného zákona. Finančnímu arbitrovi lze rovněž přisvědčit v tom směru, že žalobkyně si povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru podle zákona o spotřebitelském úvěru v době uzavření smlouvy měla a musela být vědoma a v rozporu s § 433 odst. 1 o.z. k újmě účastnice řízení zneužila svých znalostí v oblasti právní úpravy spotřebitelských úvěrů a spotřebitelského práva celkově, čímž založila nedůvodnou nerovnováhu ve vzájemných právech a povinnostech. Povinnosti, které zákon o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovatelům úvěru, pak chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně též společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Sjednání účelu úvěru v rozporu se skutečným úmyslem použití finančních prostředků a s tím související vyloučení právního vztahu účastníků z režimu zákona o spotřebitelském úvěru tak nejen odporuje zákonu, ale též zjevně narušuje veřejný pořádek, a proto je ujednání o účelu úvěru ve smyslu § 588 o.z. absolutně neplatné. Právní vztah účastníků řízení založený úvěrovou smlouvou ze dne [datum] proto spadá do působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Za daných okolností pak na tomto závěru nemůže změnit nic ani případná nedbalost, lehkomyslnost či tvrzená nepoctivost účastnice řízení při podpisu smlouvy včetně související dokumentace. Jinak by však bylo nahlíženo na situaci, kdy by žadatelka předmětný účel deklarovala, před uzavřením smlouvy jej žalobkyni řádně doložila a následně poskytnutý úvěr použila v rozporu s účelem sjednaným. Pokud se týká rozhodnutí v obdobné věci, na která odkazovala žalobkyně, soud pouze na okraj konstatuje, že tato rozhodnutí nejsou pro zdejší soud závazná. S ohledem na uvedený závěr bylo třeba se dále zabývat otázkou, zda žalobkyně řádně splnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žadatelky o úvěr s odbornou péčí tak, jak jí to pod sankcí neplatnosti ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Věřitel pak smí úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet.

51. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

52. V souzené věci pak soud na podkladě provedeného dokazování uzavřel, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žadatelky o úvěr nepostupovala s řádnou péčí odborníka a nebylo spolehlivě zjištěno, že účastnice řízení bude schopna dostát svým závazkům, tj. na poskytnutý úvěr ve výši [částka] splácet částku [částka] měsíčně. Z předložených listin je zřejmé, že žalobkyně při prověřování úvěruschopnosti účastnice řízení postupovala zcela formálně a spokojila se s tím, že uvedené informace účastnice řízení stvrdila svým čestným prohlášením a podpisem. Věřitel však nedostojí své povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele tak nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. [spisová značka]). V řízení však nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by žadatelkou o úvěr byly před uzavřením smlouvy předloženy jakékoliv doklady týkající se jejích příjmů, zejména pak pracovní smlouva, na základě které by byl řádně ověřen její pracovní poměr, doba jeho trvání a celková výše měsíčního příjmu, ani že by se žalobkyně jakkoliv zabývala rozpory mezi výší příjmu tvrzenou v žádosti o úvěr a prohlášení úvěrovaného. Žalobkyně pak řádně nezkoumala ani celkové výdaje účastnice řízení stran bydlení, vyživovacích povinností a dalších závazků u jiných úvěrových společností v nezanedbatelné výši. Přestože zde jednoznačně existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti účastnice řízení úvěr splácet, žalobkyně její osobní, výdělkové a majetkové poměry důkladně nezkoumala a jediné, co měla skutečně doloženo, bylo vlastnické právo k rodinnému domu, jehož hodnotu odhadla na 1,8 milionu korun a jímž byl závazek ze smlouvy zajištěn. Takový postup však lze jen stěží označit jako aktivní zjišťování schopnosti účastnice řízení sjednaný úvěr splácet. Majetkové poměry účastnice řízení tak nebyly zjišťovány dostatečným způsobem, o čemž svědčí i tvrzený závěr žalobkyně před uzavřením smlouvy, že bude jediným věřitelem žadatelky, ačkoliv ta v žádosti o úvěr uvedla, že má závazky i vůči dalším společnostem (tedy nejen vůči [právnická osoba], jejíž pohledávka měla být hrazena ze smlouvy o úvěru uzavřené se žalobkyní). Na základě popsaného postupu žalobkyně tak nemohl být učiněn kvalifikovaný závěr o schopnosti účastnice řízení sjednaný úvěr splácet. S ohledem na uvedené nebylo možné než dospět k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a ve spojení s § 580 odst. 1 o.z. neplatná, když žalobkyně poskytla ve smyslu § 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelský úvěr, přestože ve smyslu § 9 odst. 1 cit. zákona s odbornou péčí neposoudila schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

53. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

54. Podle § 1902 o. z. dohodou o změně obsahu závazku se dosavadní závazek ruší a nahrazuje se novým závazkem. Může-li však dosavadní závazek vedle nového závazku obstát, má se za to, že nebyl zrušen.

55. Pokud se týká Dohody o změně obsahu závazku, tato jednak obsahuje uznání dluhu účastnicí řízení z předmětné smlouvy ve smyslu § 2053 o.z., jednak změnu v obsahu závazku týkající se splatnosti dluhu z této smlouvy ve smyslu § § 1902 o. z. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu však uznání dluhu není samostatným zavazovacím důvodem a tedy jím nelze založit nový závazek, ale jen uznat závazek již existující, jehož povaha se tím nemění (viz např. rozsudek ke sp. zn. 28 Cdo 1897/2017). Obdobně je tomu i v případě institutu změny závazku, který pojmově předpokládá, že k němu dochází za trvání závazku stávajícího (viz rozsudek Nejvyššího soudu ke sp. zn. 28 Cdo 4168/2019). Vzhledem k tomu, že smlouva o úvěru ze dne [datum] uzavřená mezi účastníky byla shledána na základě shora uvedených skutečností neplatnou, nemohlo dojít ani k platnému uzavření Dohody o změně závazku. Vzhledem k tomuto závěru již proto není třeba zabývat se dalšími skutečnostmi uváděnými navrhovatelkou stran okolností uzavírání této dohody. S ohledem na uvedené je pak třeba také uzavřít, že sankce uložená podle § 17a zákona [číslo] o finančním arbitrovi, byla žalobkyni uložena po právu.

56. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala nahrazení nálezu finančního arbitra ze dne 6. 5. 2021, č. j. [anonymizováno] [spisová značka] – 55, nebyla tudíž shledána důvodnou a byla zamítnuta, jak se podává ve výroku I. tohoto rozsudku.

57. Vzhledem k výše uvedenému soud účastnici řízení, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], představované náklady právního zastoupení sestávající z odměny za zastupování advokátem ve výši [částka] dle § 9 odst. 4 písm. d), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 5 úkonů právních služeb – příprava převzetí, 2x vyjádření ve věci samé, 2x účast na jednání soudu (jeden úkon právní služby po [částka]), dále paušální náhrady hotových výdajů advokáta v celkové výši [částka] dle § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. a náhrady za DPH ve výši [částka]. V souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř. pak soud stanovil lhůtu k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku. Ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, který účastnici řízení v řízení zastupoval.