37 C 47/2020

Plný text

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Šrámkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva, o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částka a o vyklizení,

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Hodkovice u Zlatníků, obec Zlatníky.

II. Vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhá po žalobkyni zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení ode dne [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Vzájemný návrh, kterým se žalovaná domáhá po žalobkyni vyklizení pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území Hodkovice u Zlatníků včetně odstranění veškerého majetku žalobkyně nacházejícího se na tomto pozemku, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne [datum] domáhala určení, že je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] u [anonymizováno], v obci [anonymizováno] (dále také„ sporný pozemek“). Tvrdila, že tento pozemek vydržela. Užívá jej nepřetržitě a v dobré víře již od roku 1988, kdy spolu se svým tehdejším manželem (Ing. [jméno] [příjmení]) koupila sousední pozemek parc. [číslo] (zahrada), dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] pozemek parc. č. st. 125 se všemi součástmi a příslušenstvím, tj. s kolnou, studnou, venkovními úpravami a oplocením s betonovou podezdívkou. Již v době koupě byl sporný pozemek připlocen ke kupovaným pozemkům. Žalobkyně pozemky od té doby společně užívala. Oplocení neměnila, po celou dobu je v původním stavu a poloze. Na základě smlouvy o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů ze dne [datum] se stala výlučnou vlastnicí daných nemovitých věcí. Po dobu delší 10 let tak byla v dobré víře, že sporný pozemek užívá oprávněně z titulu svého vlastnického práva. Až v létě roku 2007 v rámci pozemkových úprav zjistila, že oplocení neodpovídá zákresu v katastrální mapě a že má připlocený celý sporný pozemek a část sousedního pozemku parc. [číslo] o rozloze 208 m², která byla na základě geometrického plánu z roku 2007 oddělena a označena jako pozemek parc. [číslo]. V řízení vedeném Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. [spisová značka] bylo pravomocně určeno, že žalobkyně je vlastníkem připloceného pozemku parc. [číslo] o rozloze 208 m² s odůvodněním, že jej vydržela. Ohledně sporného pozemku se tedy jedná o totožnou situaci s tím rozdílem, že sporný pozemek má rozlohu jen 24 m², tj. téměř 10 x menší rozlohu než druhý připlocený (a vydržený) pozemek.

2. Žalovaná neuznala žalovaný nárok. Zpochybnila dobrou víru žalobkyně. Namítala, že žalobkyně v době koupě vedlejších pozemků musela vědět, že sporný pozemek nemůže být součástí předmětu koupě, a to již jen kvůli svému tvaru (jedná se o výseč) a umístění v terénu. Z geometrického plánu je tvar i poloha patrná. Geometrický plán sice nebyl součástí kupní smlouvy žalobkyně, nicméně její právní předchůdce s ním seznámen byl, tudíž nemohl být v dobré víře, a proto v ní nemohla být ani žalobkyně. Pro případ, že by soud dospěl k závěru, že žalobkyně sporný pozemek vydržela, namítla, že jej vydržela zpět, přičemž jeho faktickou držbu nevykonávala, protože jako zapsaný katastrální vlastník byla v dobré víře a využila svého práva a vlastnické právo nevyužívala (v katastru nemovitostí byla jako vlastník daného pozemku zapsaná od roku 2000). Současně uplatnila vůči žalobkyni vzájemným návrhem nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] za užívání sporného pozemku bez právního důvodu a dále se domáhala jeho vyklizení.

3. Žalobkyně neuznala vzájemným návrhem uplatněné nároky s odůvodněním, že žalovaná není vlastníkem daného pozemku. Vydržet jej zpět nemohla, jelikož k němu nevykonávala držbu.

4. Ze shodných tvrzení účastníků a z provedeného dokazování soud zjistil následující rozhodné skutečnosti.

5. Ze shodných tvrzení účastníků soud zjistil, že v katastru nemovitostí je jako vlastník sporného pozemku zapsaná žalovaná. [příjmení] pozemek má dle výpisu z katastru nemovitostí výměru 24 m².

6. Z kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že touto smlouvou žalobkyně se svým tehdejším manželem coby kupující koupili od prodávajících [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] pozemky parc. [číslo] (zahrada), parc. č. st. 125, parc. č. st. 41 a dům [adresa], a to se vším příslušenstvím a součástmi, především s kolnou, studnou, venkovními úpravami a oplocením. Celková výměra pozemků činila 1 047 m².

7. Z rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že tímto rozhodnutím bylo určeno, že žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. [číslo] v k. ú. [příjmení] u [anonymizováno] o výměře 208 m² s odůvodněním, že jej vydržela, jelikož tento pozemek byl původními majiteli ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) připlocen k pozemkům, které žalobkyně nabyla kupní smlouvou ze dne [datum], přičemž jej až do roku 2007 užívala v dobré víře, že je součástí koupených pozemků. Původní oplocení zůstalo po celou dobu na stejném místě. Soud dále poukázal na skutečnost, že ani výměra připloceného pozemku ve vztahu k výměře koupených pozemků (pouhá necelá 1/5 výměry koupených pozemků) nemohla v žalobkyni vzbudit pochybnost, že pozemek neužívá oprávněně.

8. Citovaný rozsudek byl potvrzen jako věcně správný rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud se přitom ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně i s jeho právním posouzením (vyjma toho, že pro účely vydržení lze započítat i dobu držby přede dnem [datum] v případě věci ve státním vlastnictví). Zdůraznil, že poměr plochy koupených pozemků k pozemkům skutečně drženým byl 1 ku 1,19, což je rozdíl v reálu nepostřehnutelný. Pochybnost o oprávněnosti držby přitom nemohl v žalobkyni vzbudit ani rozdíl v tvaru, neboť je nepatrný a v terénu nerozeznatelný.

9. Dovolání proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu bylo Nejvyšším soudem odmítnuto usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] s odůvodněním, že závěry nalézacích soudů nejsou zjevně nepřiměřené. K otázce rozdílu výměry uvedl, že judikatura Nejvyššího soudu toleruje i případy překročení ve výši 50 % výměry nabytého pozemku (poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku).

10. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení], bývalého manžela žalobkyně, a [jméno] [příjmení], dcery žalobkyně, soud zjistil, že dům se zahradou žalobkyně s manželem koupili v roce 1988. Plot postavil již původní majitel. Je ze svařovaných trubek a železných tyčí na betonové podestě. Oplocení pozemků je v původním stavu a poloze dodnes. Některé stromy vně plotu byly vysázeny již v době koupě, některé vysadila žalobkyně se svojí rodinou. Při uzavírání kupní smlouvy pozemek nepřeměřovali ani nenahlíželi do geometrických plánů, nebyl k tomu důvod, hranice byla vymezena betonovým oplocením.

11. Z protokolu o jednání dne [datum] a dne [datum] v řízení o určení vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] vedené Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že skutečnost, že pozemky byly oploceny již v době jejich koupě žalobkyní a jejím manželem a že se nachází stále ve stejných hranicích, potvrdili i svědci [jméno] [příjmení] (sousedka) a [příjmení] [příjmení] (v 90. letech na daných pozemcích podnikal s žalobkyní).

12. Z vytyčovacího náčrtu ze dne [datum] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] a z jeho e-mailové komunikace ze dne [datum] se zástupcem žalobkyně soud zjistil, že plot vede přesně na vnější hranici sporného pozemku. Pozemek je tak celý připlocen k pozemkům žalobkyně, které byly předmětem kupní smlouvy z roku 1988. 13. [příjmení] plotu včetně umístění rozvodné skříně vně oplocení byla zjištěna z fotografií.

14. Z geometrického plánu [číslo] 2000 soud zjistil, že v roce 2000 došlo k rozdělení pozemku parc. [číslo] o výměře 871 m² na nové pozemky parc. [číslo] (o výměře 385 m²) a parc. [číslo] (o výměře 438 m²) a ke zvětšení výměry pozemku parc. č. st. 41 na 176 m².

15. Z geometrického plánu ze dne [datum] [číslo] 2007 soud zjistil, že jím byla oddělena část připloceného pozemku parc. [číslo] o výměře 208 m² a nově byla označena jako pozemek parc. [číslo]. Zároveň je z něj patrné, že sporný pozemek parc. [číslo] představuje pouze úzký pruh plochy.

16. Ze záznamu podrobného měření změn z roku 1986 soud zjistil, že tento záznam se týkal zaměření přestavby rodinného domu a kolny. Jako nabyvatel byl uveden [jméno] [příjmení].

17. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. Z komunikace mezi účastníky vyplynula snaha o mimosoudní vyřešení věci, byla však neúspěšná. Listiny týkající se nároku žalované na vydání bezdůvodného obohacení nebyly rozhodné s ohledem na závěr soudu o vlastnictví sporného pozemku žalobkyně. Z geometrického plánu z roku 1977 soud také nezjistil žádnou rozhodnou skutečnost, jelikož nebyl součástí kupní smlouvy z roku 1988.

18. Na základě zjištěných skutečností soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci.

19. Žalobkyně se na základě kupní smlouvy ze dne [datum] spolu se svým bývalým manželem chopila držby pozemků parc. [číslo] (následně rozdělen na pozemky parc. [číslo]), parc. č. st. 41, parc. č. st. 125, sporného pozemku o výměře 24 m² a části pozemku parc. [číslo] o rozloze 208 m² (po oddělení nově označena jako pozemek parc. [číslo]), které byly jako jeden celek ohraničeny betonovým plotem již právními předchůdci žalobkyně a jejího manžela. V době koupě tedy byl sporný pozemek a pozemek parc. [číslo] připlocen ke kupovaným nemovitým věcem. Plot nebyl za celou dobu držby žalobkyně přestavován ani nebyla měněna jeho poloha. Žalobkyně užívá dané nemovité věci výlučně od roku 1997, kdy bylo po rozvodu manželství vypořádáno její bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Pochybnosti, že užívá kromě koupených pozemků i sousední pozemky, žalobkyně zjistila až v roce 2007. Rozhodnutím soudu bylo pravomocně určeno, že žalobkyně vydržela připlocený pozemek parc. [číslo]. Žalovaná je zapsaná jako vlastník sporného pozemku v katastru nemovitostí, jeho faktickou držbu však nikdy nevykonávala.

20. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), totiž platí, že určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

21. Předmětem řízení je určení vlastnického práva žalobkyně k nemovité věci, která podléhá evidenci v katastru nemovitostí, ve kterém je jako vlastník sporného pozemku zapsaná žalovaná. Žalobkyně tak má naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu § 80 o. s. ř, neboť jen touto žalobou se může domoci vydání rozsudku, který bude podkladem pro změnu zápisu údajů v katastru nemovitostí. Soud proto žalobu projednal po věcné stránce, přičemž se zabýval otázkou, zda žalobkyni svědčí ke spornému pozemku tvrzené vlastnické právo, jež dovozovala z toho, že od roku 1988 byla jeho oprávněnou držitelkou.

22. Podle § 135a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve znění účinném v roce 1988, se vlastníkem věci, která může být předmětem osobního vlastnictví, stane občan, který má nepřetržitě v držbě (§ 132a odst. 1) movitou věc po dobu tří let a nemovitou věc po dobu deseti let.

23. Podle § 130 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném ode dne [datum], je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

24. Podle § 134 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném ode dne [datum], se oprávněný držitel stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se do doby podle odstavce 1 započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce (dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. [spisová značka], je třeba pro účely vydržení do doby, po kterou měl oprávněný držitel věc v držbě, započíst i dobu, po kterou věc držel přede dnem [datum], a to i v případě, že šlo o věc ve státním vlastnictví).

25. Podle § 868 obč. zák., ve znění účinném ode dne [datum], pokud dále není uvedeno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právními vztahy vzniklé před 1. 1 1992; vznik těchto právních vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před [datum], se však posuzují podle dosavadních předpisů.

26. Na základě zjištěného skutkového stavu posouzeného podle uvedených zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána v plném rozsahu důvodně. Dle citované právní úpravy k vydržení sporného pozemku bylo třeba, aby žalobkyně naplnila současně dvě podmínky, a to jednak aby pozemek držela nepřetržitě po dobu deseti let a jednak aby se jednalo po celou dobu o držbu oprávněnou. Držitel tedy musí být v omluvitelném omylu, že mu věc patří. Soud po projednání věci dospěl k závěru, že žalobkyně obě podmínky splnila.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se spolu se svým tehdejším manželem chopila držby sporného pozemku současně s držbou koupených pozemků v roce 1988 na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Soud dospěl k závěru, že byli v omluvitelném omylu, že jim sporný pozemek patří na základě předmětné kupní smlouvy, jelikož se jednalo o jednu plochu ohraničenou betonovým oplocením. Celý sporný pozemek byl přitom připlocen ke kupovaným pozemkům již jejich právním předchůdcem. V době koupě pozemky nepřeměřovali ani nenahlíželi do geometrického plánů (který nebyl součástí jejich kupní smlouvy). Nebylo to ani třeba, žalobkyně se svým manželem postupovali s obvyklou mírou opatrnosti, jelikož pozemky přebírali v hranicích vymezených betonovým oplocením, jak je užívali jejich právní předchůdci, nemohli tak mít pochybnosti o svém vlastnickém právu. Jejich dobrou víru nemohl narušit ani tvar (úzký pruh) a výměra sporného pozemku, jelikož ta představuje pouhé 2 % výměry kupovaných pozemků (24 m² ku 1 047 m²), jedná se tedy o zcela nepostřehnutelný rozdíl. Rovněž rozdíl ve tvaru je v terénu nerozeznatelný, protože se jedná o úzký pruh pozemku umístěný podél oplocení. Tento závěr je podpořen shodnými závěry soudů v řízení sp. zn. [spisová značka], které se týkaly téměř 10 x většího pozemku parc. [číslo]. Od roku 1997 pak užívala pozemky výlučně žalobkyně v domnění, že je po vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů vlastníkem všech užívaných pozemků. Po celou dobu je přitom užívala ve stejném rozsahu, jelikož oplocení se dodnes nachází na původním místě a nebylo přestavováno. Pochybnosti o vlastnictví zjistila až v roce 2007. Soud tedy shrnuje, že žalobkyně byla oprávněnou držitelkou sporného pozemku od roku 1988 do roku 2007, tj. po dobu delší 10 let. Naplnila tak podmínky vydržení, na základě čehož nabyla vlastnické právo ke spornému pozemku.

28. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

29. Soud dále zamítl vzájemný návrh žalované na vyklizení daného pozemku a vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] s příslušenstvím, jelikož žalovaná nemohla zpět vydržet vlastnické právo ke spornému pozemku, protože vůbec nevykonávala jeho faktickou držbu, jak sama potvrdila.

30. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal žalobkyni, jež měla ve věci plný úspěch, nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka] a z nákladů za právní zastoupení. Advokátu náleží odměna za 2,5 úkonu právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka] – určení vlastnického práva k nemovité věci, tj. za přípravu a převzetí zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění, žalobu, a to dle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. a), d) a odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT”)), dále odměna ve výši [částka] za převzetí věci ve vztahu ke vzájemnému návrhu (z tarifní hodnoty [částka], dle § 8 odst. 1 a § 9 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a) AT), odměny za 5 úkonů právní služby po [částka] (z tarifní hodnoty [částka], tj. vyjádření ze dne [datum] a dne [datum] a účast při jednáních soudu [datum], dne [datum] a dne [datum], dle § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT) včetně 9 paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 AT) a náhrada za DPH ve výši [částka] (ze součtu odměny a režijních paušálů). Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka] ([anonymizována dvě slova] (soudní poplatek) + [anonymizováno] x [anonymizována dvě slova] (odměna) + [anonymizována dvě slova] (odměna) + [anonymizováno] x [anonymizována dvě slova] (odměna) + [anonymizováno] x [anonymizováno] (režijní paušál) + [anonymizována dvě slova] (DPH)). Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).